Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

V Praze, dne 30. října 1924.

Preliminováno v roce

Odvedeno v roce

Sůl.

Československá republika disponuje velikým bohatstvím solným na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jež jest částí velikého solného pole, prostírajícího se dále do Rumunska.

Těžba soli kamenné v solných dolech v Marmarožské Solotvině a výroba soli odpařované v Solnohradě u Prešova jest z úsporných důvodů v rukou ministerstva veřejných prací; ministerstvo financí stará se pouze o rozprodej vytěžené, případně vyrobené soli a pečuje o stejnoměrné zásobování celé republiky solí.

Svým složením podobá se tuzemská sůl kamenná soli německé, polské i rumunské a tříděním na dolech, jakož i pečlivým vybíráním zemitých součástek, v každé kamenné soli od přírody se nacházejících, během mletí jest pokud možno všech, ostatně zdraví neškodných, přimísenin zbavena, byť i nebyla tak vzhledná, jako některé soli cizozemské.

Nálezy o rozboru kamenné soli znějí:

"Sůl barvy bílé, chuti čistě slané, reakce neutrální, bez mechanických nečistot.

Sůl mechanicky i chemicky čistá obsahuje nepatrné podíly solí draselnatých a hořečnatých."

Vařená sůl ze solivaru solnohradského jest ještě solivější, než zmíněná sůl kamenná, barvy úplně bílé. Přichází-li v obchodě kamenná sůl mletá, případně vařená sůl solnohradská znečištěna, nutno míti za to, že nebylo dbána při manipulaci v obchodě oné pozornosti, kterou tato poživatina vyžaduje, ať se to již stalo při vykládání neb při uskladnění.

Pokud se týče cen soli tuzemské, jest pravda, že naše sůl je dražší, než ona v státech sousedních. Daleko vyšší cena tuzemské soli jest odůvodněna jednak vysokými výrobními náklady, jednak vysokým dopravným z dolít, ležících v nejvýchodnějším cípu republiky.

Daleko vyšší svéstojné výrobní náklady tuzemské soli mají hlavní příčinu v tom, že výroba děje se u nás za mnohem nepříznivějších podmínek, než ve státech sousedních, zejména v Německu a Rumunsku, kde daleko mocnější a jednolitá ložiska soli umožňují použití dobývacích method mnohem levnějších. Kromě toho v Německu jest sůl kamenná vedlejším výrobkem, do jisté míry odpadkem při těžbě dražších solí draselnatých. Důsledkem toho nebude možno ani sebe dokonalejším úspornějším zařízením provazu nad šleh dolů, docíliti aspoň přibližně stejných výrobních nákladů, jaké vykazují německé doly solné.

Podobně má se věc v Polsku a Rumunsku, kde všechna důlní zařízení jsou již dávno amortisována, vyžadují minimálních oprav, kdežto naše doly v Marmarožské Solotviné byly převzaty ve stavu zanedbaném.

Stesky do vysoké ceny soli vůbec bývají v tisku často doprovázeny návrhem na zastavení těžby do doby, než naše solné doly budou technicky zdokonaleny. Při tom přehlížejí navrhovatelé, že v tom okamžiku, kdy bychom výrobu tuzemské soli zastavili, cena soli cizozemské, na niž bychom pak byli odkázáni, by pravděpodobně rychlým tempem šla do výše. Není totiž pochyby, že by se v tom směru interesované sousední státy za účelem vyloučení vzájemné konkurence k naší škodě záhy dohodly.

Zastavení výroby tuzemské soli mělo by za následek, že by značný počet osob ve státních solných závodech zaměstnaných přišel o výdělek, pokud by nemohl býti zaměstnán při nadále nutném udržování dolů. Toto udržování by ostatně vyžadovalo značných nákladů bez jakékoliv náhrady a my bychom se tím vzdali možnosti aprovisace vlastní solí, že však soběstačnost co do zásobování obyvatelstva solí, předmětem to za všech okolností naprosto nutným, má pro stát eminentní důležitost a že závislost na cizině mohla by zejména v dobách mimořádných přivoditi přímo katastrofu, netřeba blíže dokládati.

Dovoz soli z ciziny by kromě toho značně zatěžoval naši obchodní a plavební bilanci. Máme tudíž za to, že stát nemůže sůl ve vlastní půdě uloženou, ve množství, vystačujícím na staletí, nechati ležeti ladem, třebaže sůl jím vyrobená jest dražší a že k tomu cíli, aby stát byl co do soli zajištěn i v dobách kritických, možno žádati, aby spotřebitelé toto zajištění umožnili odběrem dražší soli domácí, obětí to, která není příliš tíživou.

A. Jedlá sůl.

Pravděpodobná spotřeba jedlé soli jest odhadována na osobu 8 kg ročně, jest tudíž roční spotřeba jedlé soli v republice přibližně as 10.800 vagonů.

Do roku 1923 byla zásobována naše republika po většině solí cizozemskou, zvláště německou, neboť během roku 1922 byl postupně vysloven pro jednotlivé země zákaz dovozu soli cizozemské. Důvod tohoto zákazu byl ten, že jsme začali v prozatímních mlýnech v Olomouci semílati tuzemskou sůl. Také v prozatímním mlýně v Marmarožské Solotvině začalo se tenkráte se semíláním tuzemské soli.

V Olomouci semleto bylo v r. 1923 přes 5200 vagonu a v Marmarožské Solotvině přes 900 vagonů. Od 1. ledna t. r. jsou v Olomouci nové (definitivní) mlýny v provozu a od léta na dolech solný mlýn v režii ministerstva veřejných prací. "Solné mlýny" v Olomouci jsou podnik soukromý pod dozorem ministerstva financí, založený za účasti "Banky čsl. legií" a importní a exportní společnosti "Čechoslavie". Letošního roku do konce října bylo semleto v Olomouci 5131 vagonů soli jedlé.

Poslání "Solných mlýnů" v Olomouci jest zásobovati Čechy, Moravu a Slezsko solí jedlou, průmyslovou a dobytčí, úkolem mlýnů v Solotvině zásobovati Slovensko a Podkarpatskou Rus kamennou solí jedlou, průmyslovou a dobytčí.

Jedlá sůl vařená vyrábí se v solivaru solnohradském u Prešova na Slovensku a přibližná roční výroba jest 800 vagonů. Počátkem příštího roku uvede ministerstvo veřejných prací do provozu nový solivar v Prešově na sůl vakuovou, který bude míti denní výrobu 2 vagony.

Konečně dlužno zmíniti se o tom, že z tuzemské soli vyrábí firma "Delikat" v Poděbradech a "Kassavia" ve Vel. Březně tabulovou, nevlhnoucí sůl na základě povolení ministerstva financí. Roční množství tam vyrobené soli pohybuje se u prvé společnosti okolo 10 vagonů, u druhé jest to daleko méně.

B. Průmyslová sůl.

Přibližná roční spotřeba tohoto druhu soli se odhaduje as na 10.000 vagonů. 9000 vagonů z tohoto celkového množství slouží jako surovina k výrobě různých lučebnin, zvláště sody, kyseliny solné, chloru, Glauerovy soli atd., kdežto asi 1000 vagonů upotřebí se k čištění odpadkových vod, k nasolování koží, k výrobě zmrzliny atd.

Ježto v prvém pololetí letošního roku uveden byl do provozu státní solný mlýn v Marmarožské Solotvině, mohlo býti přikročeno k tomu, aby i průmyslová sůl v tuzemsku jak ve mlýnech v Olomouci, tak ve mlýně solotvinském byla vyráběna. Aby pak pro tuto sůl bylo zajištěno odbytiště, zakázalo ministerstvo financí od 1. července t. r. částečně dovoz průmyslové soli cizozemské.

Aby pak vyšší cenou tuzemské průmyslové soli dotčen byl co nejméně průmysl, vysloven byl zákaz dovozu cizozemské soli průmyslové pouze pro podniky, které potřebují sůl pouze jako přídavku výrobního.

Nadále ponechány v účinnosti pouze odběry cizozemské soli průmyslové podnikům, které jí potřebují jako suroviny k výrobě kyseliny solné, sody, chloru atd.

C. Dobytčí sůl.

Přibližná spotřeba této soli v republice jest asi 4000 vagonů. Od 1. července t. r. vyrábíme v obou solných mlýnech denaturovanou sůl dobytčí a proto byl vysloven s účinností od téhož dne úplný zákaz dovozu této soli z ciziny.

D. Ceny, soli:

1. Kamenné (kusové, drobné) jedlé z dolů Marmarožské Solotvině na dolech 9300 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá min. veř. prací 7300 Kč jako svéstojná cena a min. financí 2000 Kč jako monopolní dávka).

2. Vařené soli jedlé ze solivaru v Solnohradě u Prešova ze skladiště tamže 14.000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá ruin. veř. prací 12.000 Kč jako svéstojná cena a min. financí 2000 Kč jako monopolní dávka).

3. Mleté soli jedlé ze státního solného mlýnu v Marmarožské Solotvině při mletí podle značky "I" 10.800 Kč, podle značky "O" 11.000 Kč, v obou případech franko vagon na dolech (z toho připadá v prvém případě min. veř. prací 7300 Kč jako svéstojná cena, min. financí 2000 Kč jako monopolní dávka a 1500 Kč jest melné a ostatní výlohy; v druhém případě počítáno na melné a ostatní výlohy o 200 Kč více).

4. Mleté soli jedlé od firmy "Solné mlýny", společnost s r. o. v Olomouci, při mletí podle značky "I" 14.600 Kč, podle značky "O" 14.800 Kč, v obou případech franko vagon "Solné mlýny" Olomouc (z toho činí svéstojná cena min. veř. prací 8300 Kč, monopolní dávka min. fin. 2000 Kč, melné 1078 Kč 50 h, dopravné do Olomouce 2128 Kč a ze zbytku hradí se uskladňovací a vykládací výlohy; v ceně soli, mleté podle značky "O", jest melné o 200 Kč vyšší).

5. Dobytčí soli denaturované, volně do vagonu naložené, franko vagon státní solný mlýn

a) v Marmarožské Solotvině 5200 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z této ceny náleží min. veř. prací jako cena výrobní 2700 Kč, melné a denaturace činí 950 Kč, 5%ní přirážka z plné výrobní ceny, náležející min. financí činí 182,50 Kč, a ze zbytku hradí se uskladňovací a vykládací výlohy);

b) franko vagon "Solné mlýny" v Olomouci 6200 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z této ceny náleží min. veř. prací jako čistá cena výrobní 2700 Kč, melné a denaturace činí 1165,50 Kč, 5%ní přirážka pro min. financí z plné výrobní ceny činí 193,27 Kč, dopravné z dolů do Olomouce 2128 Kč a zbytek připadá na uskladňovací a vykládací výlohy)

6. Průmyslové soli nedenaturované, valně do vagonu naložené, franko vagan státní solný mlýn

a) v Marmarožské Solotvině 5000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá min. veř. prací jako čistá cena výrobní 2700 Kč, melné 700 Kč, 5%ní přirážka z plné výrobní ceny pro min. financí 170 Kč, a zbytek slouží k úhradě uskladňovacích a vykládacích výloh);

b) franko vagon "Solné mlýny" v Olomouci 6000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho je čistá výrobní cena min. veř. prací 2700 Kč, melné 1013,50 Kč, přirážka min. financí 158,50 Kč a dopravné do Olomouce 2128 Kč).

Sůl jedlá.

A. Porovnání preliminovaných příjmů se skutečnými v roce 1922, 1923 a 1924.

B. Porovnání preliminovaných vydání se skutečnými v roce 1922, 1923 a 1924.

Výkaz o třídních loteriích v době od 1. července 1919 až do 31. prosince 1924 odbývaných.

1. třídní loterie.

Při 1. čsl. třídní loterii, jež konala se v druhém pololetí 1919, vydáno bylo 60.000 losů.

2. třídní loterie.

Pro 2. čsl. třídní loterii, konanou v I. pololetí 1920, musel býti následkem značné poptávky po losech počet jich na 100.000 kusů rozmnožen.

3. třídní loterie.

Pro 3. čsl. třídní loterii, konanou v II. pololetí 1920, byl počet losů opět rozmnožen a vydáno byla 120.000 losů.

4. třídní loterie.

Při 4. čsl. třídní loterii, konané v I. pololetí 1921, vydáno bylo 130.000 losů.

5. třídní loterie.

Pro 5. čsl. třídní loterii, konanou v II. pololetí 1921, byl počet losů 150.000 kusů.

6. třídní loterie.

Při 6. čsl. třídní loterii, konané v I. pololetí 1922, vydáno bylo 170.000 losů.

7. třídní loterie.

Při 7. čsl. třídní loterii, konané v II. pololetí 1922, vydáno bylo 190.000 losů.

Počínaje touto loterií byl státní drahotní příplatek zrušen a v náhradu zavedeno pro stát 30% herního kapitálu. Též odpadla provise z výher prodejnám poskytovaná.

8. třídní loterie.

Při 8. čsl. třídní loterii, konané v I. pololetí 1923, bylo vydáno 200.000 losů.

9. třídní loterie.

Při 9. čsl. třídní loterii, konané v II. pololetí 1923, vydáno bylo 200.000 losů.

Čistý zisk nelze posud přesně stanoviti, poněvadž účet o propadlých výhrách bude teprve nyní po skončených revisích stanoven; týž však bude přibližně 11,500.000 Kč obnášeti.

10. třídní loterie.

Pro 10. čsl. třídní loterii, konanou v I. pololetí 1924, vydáno bylo 210.000 losů.

Čistý zisk dosud přesně zjištěn není, bude týž však okrouhle 12,000.000 Kč obnášeti.

11. třídní loterie.

Při 11. čsl. třídní loterii právě konané vydáno bylo 220.000 losů.

Čistý zisk možno na 12,500.000 Kč odhadnouti.

Připomínka k výkazu.

Stát nezúčastní se nikdy na hře, poněvadž vydává prodejnám losy toliko na pevný účet a nepřijímá přidělených losů zpět ani v I. ani v další třídě.

Losů vydává se jen takový počet, jaký prodejny předem přihlásí závazně odebrati (§ 7. předpisů, 3. vydání).

Risiko nesou tedy prodejny.

Losy jednou prodejnou neprodané možno však umístiti se svolením loterního ředitelství u jiné prodejny, je-li ovšem poptávka (§ 9. předpisů, 3. vydání).

Dosud přesahovala poptávka po losech vždy značně nabídku a neutrpěla tedy žádná prodejna, pakliže losy včas nabídla, žádnou ztrátu.