Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

XI./4938 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

o jazykové otázce místních školních rad (tisk 4515/X).

Ministerstvo školství a národní osvěty uložilo výnosem ze dne 29. listopadu 1923, čís. 10.855 pres., bezprostředně podřízeným školským úřadům, aby všem školám co nejdůrazněji bylo nařízeno odstranění razítek, která se nedají srovnati s nynějšími státoprávními poměry.

Důvodem k vydání tohoto výnosu byl vyskytnuvší se konkrétní případ.

Na Moravě intimovala tento výnos zemská školní rada v Brně všem okresním (městským) školním výborům svého správního obvodu. Stalo se tak výnosem zemské školní rady v Brně ze dne 21. prosince 1923, čís. 64.331.

Okresní školní výbor v Berouně proto uložil veškerým místním školním radám svého okresu interpelovaným výnosem ze dne 28. ledna 1924, čís. 10, aby vzhledem k změněným státoprávním poměrům úřední pečetě a školní razítka neodpovídající těmto poměrům, odstranily a nahradily razítky novými. Při tom šel okresní výbor školní v podrobnostech dále, než shora citovaným výnosem ministerstva školství a národní osvěty bylo uloženo. Jak se však zjistilo, byla razítka a úřední pečetě ve školním okrese berounském podle zprávy okresního školního výboru v Berouně bez závady již v době vydání výnosu téhož výboru ze dne 28. ledna 1924, čís. 10 zmíněný výnos byt tudíž bezpředmětný již v době svého vydání a není důvodu k nějakému opatření. Také nebyla do zmíněného výnosu okresního školního výboru v Berouně podle § 7 jazykového zákona k dohlédacím úřadům podána stížnost.

V Praze dne 1. října 1924

Zástupce ministra školství a národní osvěty:

Ministr Dr. Markovič v r.

XII./4938.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Hakena a soudruhů

o novém řádění pražské policie proti pokrokovému a socialistickému studentstvu (tisk 4392).

Na základě konaného šetření sděluji toto:

Po ukončení schůze, svolané studentským odborem Mladé generace Čsl. národní demokracie na den 6. prosince 1923 na Střelecký ostrov, odebrala se část studentstva v hloučcích k Národnímu divadlu, odkudž průvodem táhla na Václavské náměstí; tam vystoupil jeden účastník na stupně pomníku knížete Václava a hotovil se zahájiti tábor lidu. Ani k průvodu, ani k pořádání táboru lidu nebylo vyžádáno povolení, a bylo proto povinností bezpečnostní stráže, takovéto projevy nepřipustiti. Strážník služ. čís 1281 proto stáhnul zmíněného účastníka - není známo, byl-li to redaktor Kozák - za ruku se stupňů pomníku, byl však obklopen účastníky demonstrace a ohrožován, takže musel býti jinými strážníky z rukou útočníků vyproštěn.

Redaktor Kozák nebyl v průběhu demonstrace na Václavském náměstí ani zjištěn, ani se sám nepřihlásil, že by byl stržen se stupňů pomníku, neb že upadl, pokud se týče, že byl napaden policisty.

Tvrzení interpelace, že zároveň podnikla policie ze všech stran útok na studentstvo není správným. Stráž omezila se jednak na to, aby zabránila demonstrantům přístup do ulice Lützowovy, kam se snažili vniknouti, jednak aby překazila nepovolený projev u pomníku knížete Václava.

Jak doznávají i sami studenti v interpelaci jmenovaní. byli demonstranti opětně vyzýváni k rozchodu.

Pokud se týče jmen studentů, kteří jsou uváděni v interpelaci jako zranění, dlužno uvésti, že nebyl v průběhu demonstrace dle konaného šetření vůbec žádný z účastníků zjištěn, ani zraněn a že také po jejím ukončení se žádný sám jako zraněný nepřihlásil rovněž nežádal nikdo z účastníků této demonstrace o nějakou náhradu.

V interpelaci na prvém místě jmenovaný student Bretscher v Praze IV. čp. 180 vůbec nebydlí ani nebydlel a není také v policejním obvodě k pobytu hlášen. Pokud se týče ťstudentaŤ Berra, jest týž asi totožným s Andělínem Berrem, krejčím v Radotíně, jenž dne 22. prosince 1923 Radotín opustil a odejel neznámo kam na Slovensko.

Rudolf Kolář, bydlící na Žižkově, Riegrova č. 59 nezúčastnil se dle vlastní výpovědi demonstrace a nebyl žádným strážníkem ztýrán.

Ostatní v interpelaci uvedení studenti udali při svém výslechu, že byli udeřeni obuškem, nikoli však zraněni. Čísla strážníků kteří je udeřili udati nemohli.

K případu studenta Fučíka se strážníkem služ. čís. 2178 se podotýká, že tento strážník neměl v ten den službu a na Václavském náměstí nebyl přítomen.

Tvrzení interpelace o zvlášť surovém a provokativním chování strážníků služ. čís. 91. 1771. a 1553 nebylo konaným šetřením rovněž nijak prokázáno. Jestliže jednotliví strážníci, kteří byli ohroženi, použili ve smyslu ustanovení § 4. zákona ze dne 13. července 1922, č. 230 Sb. z. a n. k své nutné obraně a odvrácení násilného útoku na ně podniknutého služebního obušku, nepřekročili tím meze svého oprávnění.

Tvrzení, že všichni policisté byli bez čísel, zakládá se patrně na omylu každý uniformovaný strážník má služební číslo upevněno na přilbě; štítku na prsou užívá pouze stráž dopravní, pokud se týče ostatní stráž jenom v měsících letních, kdy přilbic nenosí. Služební čísla jsou upevněna na přilbách již při výrobě takovým způsobem, že nemohou býti od případu k případu odstraněna neb jinými zaměněna.

Postup policejních orgánů při této příležitosti odpovídal tudíž dle konaného šetření platným předpisům.

Ohledně opatření učiněných pro dřívější zakročení pražské policie proti studentstvu podotýkám, že jsem odpověděl ve schůzi poslanecké sněmovny dne 28. června 1923 písemně (č. t. 4196) na interpelaci pánů poslanců Němce, Slavíčka, Jar. Marka, Sladkého a soudr. (č. t. 4195) o srážce studentstva s policií dne 1 června 1923 a poukazuji dále na odpověď, která byla dána dne 8. října 1923 pod čís. tis. 4247/VI na interpelaci pana poslance Hakena podanou dne 4. května 1923 pod č. t. 4206 o postupu pražské policie proti pokrokovému studentstvu.

Co se týče dotazu, je-li vláda ochotna vypověděti z území republiky všechny monarchistické a reakční živly podotýká se, že podmínky, za kterých lze vyhostiti cizozemce, stanoví zákon. Kde zákonné podmínky jsou splněny, používá se vůči cizozemcům vyhoštění. Tuzemce ovšem nelze v právním státě nikdy vypovědět.

V Praze dne 22. října 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XIII./4938 (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Hellera, Kaisera, Schuberta a druhů

o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požitků v gelnickém údolí (tisk 4824/IV).

Smlouva o prodeji bývalých maďarských státních dolů ve Smolníku, nynější společnosti PYRIT v §u 7 stanoví jednak, že jmenovaná společnost převezme všechny dělníky, kteří byli u tohoto závodu dne 30. června 1920 v práci a že bude i dále je zaměstnávati, jednak že práce neschopným dělníkům stanovena bude provise v budoucnosti dle §u 41 bratrských stanov tak, že provisi za roky, vypracované u eráru, bude jim vypláceti erární bratrská pokladna, a za léta, vysloužená u společnosti, společenská bratrská pokladna.

Po rozumu této prodejní smlouvy užívali všichni ti robotníci smolnických bání, kteří tam pracovali již v době, kdy byly báně státními, provisí za dobu jejich práce u státu od bratrské pokladny zlatoidské a poskytovány jim byly k zaopatřovacím platům i výhody dle §u 10 vládního nařízení č. 289 Sb. z. a n. ze dne 25. srpna 1921.

Tyto výhody pozůstávaly:

Řečené drahotní přídavky, mimořádné a nouzové výpomoci vyplácela jim pokladna státního báňského ředitelství v Báňské Štiavnici až do konce února 1924 na vrub generálního finančního ředitelství v Bratislavě.

Správní komise pro likvidaci báňských bratrských pokladen na Slovensku a Podkarpatské Rusi v Bratislavě nařídila však, že i provise smolnických bývalých erárních provisionovaných dělníků a pozůstalých po těchto má platit plně společenská bratrská pokladna ve Smolníku.

V důsledku tohoto nařízení zastavila zlatoidská bratrská pokladna dotyčným provisionistům, vdovám a příjemcům mimořádných příspěvků na výživu výplatu zaopatřovacích požitků koncem měsíce února 1924 a poněvadž prý ustanovení §u 10 výše citovaného vládního nařízení vztahuje se pouze na státní zřízence ve výslužbě z kategorie dělnictva a na jejich pozůstalé a nikoliv na zřízence soukromých podniků ve výslužbě a jich pozůstalé. zastavila jim současně i pokladna státního báňského ředitelství v Báňské Štiavnici výplatu drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí. jež jim až do té doby dle ustanovení výše uvedeného §u vládního nařízení vyplácela na vrub generálního finančního ředitelství v Bratislavě.

V tomto případě jedná se o 76 provisionistů, kteří ve smolnických báních pracovali, jak před prodejem tak i po prodeji a o 69 vdov po zmíněných dělnících a o 26 vdov po dělnících kteří u těchto báni zaměstnáni byli pouze před jejich prodejem společnosti ťPyritŤ, kteří byli tedy pouze dělníky státního podniku jakož i o pět příjemců mimořádných příspěvků na výživu (almužníků).

K stížnosti dotyčných provisionistů, jejich vdov a sirotků dotázalo se státní báňské ředitelství v Báňské Štiavnici ze dne 8. června 1924 vládního komisariátu pro státní báně a hutě v Bratislavě, možno-li těmto percipientům jako dříve i nadále vypláceti roční drahotní přídavky mimořádné a nouzové měsíční výpomoci dle ustanovení §u 10 vlád. nař. ze dne 25. srpna 1921 č. 298 Sb. z. a n. vzdor tomu, že jejich zaopatřovací platy nevyplácí více zlatoidská bratrská pokladna nýbrž společenská bratrská pokladna ve Smolníku, načež vládní komisariát navrhl dne 16. července 1924, č. 2907/24 ministerstvu veřejných prací k rozhodnutí, aby drahotní přídavky, mimořádné a náhlé výpomoci těmto poživatelům zaopatřovacích platů byly přiznány i nadále a poukázány k výplatě u závodní pokladny v Báňské Štiavnici na účet finanční správy proti refundaci.

Poněvadž však provisionistům a jich pozůstalým příslušela do 1. října 1924 vlastně provise z bratrské pokladny státních podniků - a teprve od tohoto dne jejich starobní pojištění převzíti měla příslušná revírní bratrská pokladna - a poněvadž je lhostejno, byla-li tato vyplácena bratrskou pokladnou ve Smolníku za bratrskou pokladnu státních podniků, nařídilo ministerstvo veř. prací vládnímu komisariátu pro státní báně a hutě výnosem ze dne 18. září 1924, aby provisionistům, vdovám a příjemcům almužen, kteří dříve požívali od bratrské pokladn zlatoidské zaopatřovací platy byly přiznány výhody dle §u 10 vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921. č. 298 Sb. z. a n. počínajíc ode dne zastavení těchto drahotních přídavků, t. j. od 1. března 1924 ovšem jen až do dne, kdy zákon ze dne 11 července 1922. č. 242 Sb. z. a n. který upravuje zaopatřovací platy, ze závodní pokladny státního báňského ředitelství v Báňské Štiavnici na účet finanční správy proti refundaci, vejde v platnost.

Zákon 242/1922 nabyl, jak svrchu podotčeno účinnosti dnem 1. října 1924.

V Praze dne 31. října 1924.

Ministr veřejných prací:

Srba v. r.

XIV./4938 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslance dra R. Lodgmana

a druhů,

že ministerstvo vnitra nevyřizuje odvolání (tisk 4793/I).

Odvolání obce Frývaldova ve věci uličních tabulek bylo vyřízeno rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 11 září 1924, č. j. 10687 a odvolán týkající se místních tabulek rozhodnutím ze dne 21. října 1924, č. 65.148. Rozhodnutí I. instance mohlo býti provedeno hned, poněvadž stížnostem by odepřen odkládací účinek (výnosem ze dne 16. září 1922, čís. a-1855), což je podle §u 93 úřední instrukce pro politické úřady ze dne 17. března 1855. č. 52 ř. z. přípustno.

V Praze dne 23. října 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XV./4938 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů o přejmenování obce Adlerdörfel (Vorličky) v Orličky (Worlička) (tisk 4551/III).

Pro jmenovanou obec ustanoven byl úřední název Orličky-Worlička, poněvadž je po stalet pod tímto jménem známa. Jméno Adlerdörfel, jež bylo - jak interpelace správně uvádí - do úředních seznamů zavedeno teprve v r. 1914, není historicky dokázáno a objevuje se ojediněle teprve ve spisech 19. století. Ani u místního obyvatelstva se nikdy ne.vžilo. Pro změnu názvu, jenž má staletou nepřetržitou tradici, není tu důvodu.

V Praze dne 25. října 1924

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XVI./4938 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana

a druhů o tom, že ministerstvo vnitra odepírá právní pomoc (tisk 4748/IV).

Odvolání města Teplic-Šanova, jehož se interpelace týká, bylo vyřízeno rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 13. září 1924, č. 68.278. O povinnosti obce opatřiti nové místní tabulky bylo rozhodnuto už výnosem okresní správy politické ze dne 14. října 1921, čís. 12.755, jenž nabyl právní moci tím, že si obec do příslušné části jeho nestěžovala. Toto pravoplatné rozhodnutí tvořilo podklad nuceného vyvěšení tabulek. Pozdější odvolání podané teprve, když obec byla o splnění upomínána, bylo jen bezúčelným brojením proti pravoplatně na jisto postavené povinnosti. Proto nebylo vyřízení této stížnosti naléhavé.

V Praze dne 17. října 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r

Překlad ad I./4938.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Abgeordneten

Kostka, Dr. Kafka und Genossen

betreffend die Personaleinkommensteuer der Vorkriegsrentenbesitzer (Druck 4748/VI).

Nach § 156. Abs. 1 des Gesetzes über die Personalsteuern sind steuerpflichtige Einnahmen mit dem Betrage zu versteuern, den sie im letzten, dem Steuerjahre vorangehenden tatsächlichen Jahre erreicht haben ferner gilt nach § 159 Abs. 1 desselben Gesetzes als Einkommen die Summe aller in Geld oder Geldeswert bestehenden Einnahmen.

Aus diesen klaren gesetzlichen Bestimmungen allgemeinen Charakters, die auch in den Spezialbestimmungen des zitierten Gesetzes ihre Bestätigung finden (z. B. spricht § 164 von dem wirklich erzielten Nietzinsbetrage, § 165 von dem tatsächlich vereinnahmten Gewinn und insbesondere § 171, nach welchem Zinsen, welche in unverzinslichen Kapitalsforderungen, bei denen ein höheres als das ursprüngliche Kapital zurückgewährt wird. enthalten sind, dem Einkommen desjenigen Jahres zuzurechnen sind, in welchem sie mit der Kapitalsrückzahlung vereinnahmt werden), geht hervor, daß für die Steuerpflicht der Augenblick der Vereinnahmung, das heißt der tatsächlichen Bereicherung des Steuerpflichtigen und daß somit nicht bloß das Entstehen des rechtlichen Anspruches ausreicht, sondern daß der rechtlich bestehende Anspruch in irgend einer Form seine Erfüllung finden muß.

Daher bestimmt zufolge der erwähnten Grundsätze z. B. der Artikel 27. III, 1 der Durchführungsverordnung zum IV. Hauptstück des Personalsteuergesetzes, daß für Rechnung früherer Jahre nachträglich bezogene, wegen Zufristung seinerzeit außer Besteuerung gebliebenen Zinsen auf einmal in dem ihrer Auszahlung nachfolgenden Jahre versteuert werden. In ähnlicher Weise wird nach der Praxis aufgrund der Judikatur zum Beispiel die Einnahme aus Aktien nach der Höhe des Betrages, der im vorausgehenden Steuerjahre ausgezahlt worden ist, versteuert, mag auch die Dividende ein oder auch mehrere frühere Jahre betreffen oder für mehrere Jahre im voraus empfangene Mietzins- und Pachtbeträge werden auf einmal in dem Jahr nach dem Empfange versteuert oder das Honorar der Advokaten für die Vertretung durch mehrere Jahre wird im ganzen in dem Jahre versteuert, das der tatsächlichen Auszahlung nachfolgt.

Bei diesem Stande der Dinge und bei dem Abgang einer besonderen gegenteiligen hierher gehörigen gesetzlichen Bestimmung ist es durch das geltende Gesetz völlig begründet, daß die von den Vorkriegsrenten für einige Jahre in einem Jahre (z. B. 1924) auf einmal ausbezahlten Zinsen der Einkommensteuer für das nächste Steuerjahr (somit für 1925) auf einmal unterzogen werden.

Für eine besondere Ausrahmsverfügung, die übrigens nur durch ein Gesetz und nicht bloß durch eine Verfügung oder einen bloßen Erlaß erfolgen könnte liegt kein Grund vor. Übrigens könnte mit einer solchen eventuellen Verfüdung das Finanzministerium schon aus dem Grunde nicht einverstanden sein, weil die Versteuerung von für mehrere Jahre auf einmal erhaltenen Zinsen nicht nach dem Jahre der wirklichen Vereinnahmung, sondern aufgeteilt nach den einzelnen Jahren, auf welche die Zinsen entfallen, - im Hinblick darauf, daß es sich um mehrere Zehntausend von Steuerpflichtigen handelt - eine Überfüle von Reassumierungen bereits rechtskräftig vorgeschriebener Steuern im Gefolge hätte, welche Belastung bei den gegenwärtigen Verhältnissen den bemessenden Behörden nicht auferlegt werden kann.

Prag, den 8. Oktober 1924.

Der Finanzminister:

Ing. Bečka m. p.

Překlad ad II./4938.

Slovensko teljhatalmú miniszterének

válasza

dr Lelley képviselő és társai interpellációjára a közönségnek az érsekujvári kerületi fönök által való törvénytelen zaklatása tárgyában (4297/II. ny.-sz).

Egyes érsekujvári lakosok utlevelei és fegyverigazolványai azért vonattak be, mivel kiadatásuk után oly körülmények kerültek napvilágra amelyek alapján a kerületi hivatal a mondott intézkedés megtételérc kötelezve volt.

A jelzett intézkedés által érintetteknek lehetőségében állott hogy a kerületi hivatal ezen intézkedése ellen a közigazgatási eljárásban adott jogorvoslattal éljenek.

Praha, 1924. szeptember 25.-én.

Szlovenszko teljhatalmú minisztere:

Dr Kállay s. k.

Překlad ad III./4938.

A belügyi miniszter és Szlovenszko teljhatalmú miniszterének

válasza

dr Jabloniczky képviselő és társai interpellációjára levicei járási főnöknek a kisebbségi nyelvhasználati jogot sértő téves törvénymagyarázata tárgyában (4515/I. sz.).

A magyar kormányzat alati még a kizárolag szlovák lakosságú városokban sem volt a szlovák nyelvű cégtáblák használata megengedve. Érthető tehát hogy a levicei járási főnök azon volt, hogy a feliratok a változott viszonyokhoz alkalmazkodjanak úgy, hogy az eddigi magyar feliratok mellett az állam nyelvén szóló feliratok is alkalmaztassanak Levice nemcsak az egész levicei járásnak, hanem túlnyomó részt a novobaňai járásnak is, ahol az utolsó népszámlálás szerint csupán 348 magyar anyanyelvű lakos van. kereskedelmi és gazdasági központja Tekintettel azonban a járási hivatal megtámadott rendeletének jogalapja iránt felmerülö kételyekre, annak további végrehajtása beszüntettetett.

Praha 1924. szeptember 25.-en

A belügyi miniszter:

Malypetr s. k.

Szlovenszko teljhatalmú miniszter:

Dr Kállay s. k.

Překlad ad IV./4938.

A belügyi, a népjólétügyi és Szlovenszko teljhatalmú miniszterének

válasza

az amerikai kivándorlóknak szóló fontos figyelmeztetésnek a košicei rendőrigazgatóság által eszközölt késői közzététele tárgyában (4085/XVII. sz.).

Az interpellációban felhozott figyelmeztetés a népjólétügyi minisztérium által adatott ki ahonnét 1923. március 13-án indíttatott el. A košicei rendőrigazgatósághoz hivatalos úton 1923. március 29-én érkezett és szlovák nyelven azonnal, magyar nyelven pedig annak lefordítása után azonnal közzététetett.

A košicei rendörigazgatóság a népjólétügyi miniszterium rendeletén természetesen mitsem változtathatott. indítványozta azonban a figyelmeztetésben kitüzött határidö meghosszabbítását, amely határidö erre a népjólétügyi minisztérium által az 1923, évi június hô végéig meg is hosszabbíttatott. Ez esetben tehát a hivatalos közegeket sem hanyagsággal sem rosszakarattal vádolni nem lehet

Praha. 1924 szeptember 29.-én

A belügyi miniszter:

Malypetr s. k.

A népjólétügyi miniszter:

Habrman s. k.

Szlovenszko teljhatalmú minisztere:

Dr Kállay s. k.

Překlad ad V./4938.

Slovensko teljhatalmú miniszterének valamint az iskola- és nemzetművelődésügyi miniszternek

válasza

dr Lelley képviselő és társai interpellációjára a Horný és Dolný Ďurad-i és a Malý Dekeneš-i iskolákon elkövetett sérelmek tárgyában (4152/XII. ny.-sz.).

Malý Dekeneš Dolný és Horný Ďrad községek az 1910. évben megtartott népszámlálás szerint tulnyomólag szlovák lakosságu községek voltak. Ezcn alkalommal Malý Dekenešen 300 lakos közül 255 személynél, Dolný Ďurad községben 366 lakos közül 241 személynél és Horný Ďurad községben 394 lakos közúl 319 személynél szlovák nemzetiség állapittatott meg. A Malý Dekeneš-i római katoikus népriskolán magyar oktatási nyelv csak a volt magyar kormányzat vége felé vezettetett be. Hogy nevczett községek lakossága szlovák, ezt bizonyitja az is hogy az interpellációban megnevezett Jonáš plébános amidön 1913. évben Dolný Ďurad plébánosa lett maga is a szlovák nyelv elsajátításának szükségét érezte s hogy ezen községek iskolaszék einek 1923 április 29.-én kelt 83. sz. beadványában (amelyen ugyanazon plébános mint az iskolaszék elnöke van aláirva) kifejezetten áll: ťMi, jóllehet úgy magyarul, mint szlovákul tudunk ottbon sziovákúl beszélünk.Ť Ebből világosan következik hogy itt magyar községekröl szó nincsen.

Az 1921. február 15-én megtartott népszámlálás szerint Malý Dekenešen 339 jelen volt lakos iratott össze akik közül 295 szlovák és 28 magyar, Dolný Ďuradon 426 összeirt lakos közül 341 szlovák és 81 magyar s végül Horný Ďuradon 417 összeirt akos közül 394 szlovák és 11 magyar nemzetiséggel jegyezttetett be.

A felsorolt adatok egészben az utolsó magyar épszámlálás ercdmcnyének megtelelnek ami leginkább látszik rácáfolni az 1921 -i népszámláásnál állítólag elöfordult helyteenségekröl szóló álításokra. A megejtett vizsgáat során is megállapítást nycrt. hogy nevezett községekben nemzetiségének heytclen bejegyzésc miat senki panaszt nem emelt A föszolgabiró a népszámlálási munkálatot felüvizsgálván a nemzetiségiadatokat helvességükre nézve vizsgálta meg és semmiféle helytelenséget el nem követett, hanem csupán a népszámlálásról szóló kormányrendelet 20. és következö §§ainak határozmányiból folyó kötelességét végezte. Azyen felüvizsgáat szükségessége azért is fenforgott, minthogy a népszámlálási ívben magyar nemzetiségüeknek votak feltüntetve oly személyek is. a kikről kőzismert dolog hogy a magyar nyelvet osipán tökéletlenül birják így példának okáért az intcrpellációban megnevezett Szentkereszty Orsova vagy pl. szint én az interpellációban felhozott Ferencz Izidor Holecska József, Holecska János, Macko János, Koritkár Győző, Koritkár Ferenc stb., akik kifejezetten beismerték, hogy anyanyelvük szlovák s hogy ot hon is csupá szlovák nyelven beszélnek. Azon állitás. minthaa szolgabiró valakit megszidalmazott vagy elzárássat fenyeget ett volna meg. egyáltalában nem indokolt. Ennek valóságát a kihallgatott személyek közüt senki sem bizonyit tta. Hasonlóképen kigondolt a szolgabirónak tulajdonitott azon alítás is: ťMaga a biró; majd gondoskodom magáról s megtanítom Jonášt (plébános) és Ledényit (tanító) is.Ť

Tvarožek összeirási biztos a népszámlálás napján beszélt ugyan a helybelí plébánossal, azonban az összcirás eredményére vonatkozó kérdesére nem úgy váaszolt amint az az interpellácioban jelezve van, hanem mosollyal s kötekedve így szólt: ťNe félj, taáltam már egy szlovákot.Ť Eme válasznak tehát egészen más értelme van. A népszámlálás eredményét azonban nem közölte és senkit nevén meg nem nevezett. gaz ugyan. hegy délután már népszámlálást nem végzetta, azonban ez nem az interpelációban fetételezett okokból történt hanem egyéb sürgös elfoglaltság miatt. amclyrc elözöleg szabadságot kért.

A népsz ámlálási anyagba való betekintés megengedése iránti kivánalomnak. tekintettel az 1919. évi január 28.-i 49. gy.-sz. törvény 7. §-ának rendelkezésére, helyt adni nem lehet.

Ami az illetö községeket érintö iskolai viszonyokat ileti, e tekintetben az iskolaés nemzetmüveődésügyi miniszternek 1922. július 21.-én kelt III./8795. nv.-sz. váaszára utalt atik rá.

Az iskolafeügyelö. akire az interpellációban fehozott panasz vonatkozik, már más helyre heyeztetett át s azon kivül elene fegyelmi vizsgálat indittatott. A megfeelö intézkedések ezen vizsgálat eredményéhez képest tétetnek meg.

Praha, 1924. május 14. én.

Szlovenszko tejhatalmú minisztere:

Dr. Kállay s. k.

Az iskola- és nemzetművelődésügyi minisztérium vezetője:

Dr. Markovič s. k.

Překlad ad VI./4938.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen

in Angelegenheit gesetzwidriger Gebühren vorschreibungen der polit. Bezirksverwaltung in Neutitschein (Druck 4748/XII).

Die politische Bezirksverwaltung in Neutitschein weist alle Gebühren für die Bewilligung zur Überschreitung der Polizeisperrstunde in den Gasthäusern der örtlichen Armenfonds zu.

In der früheren Zeit wies sie allerdings einen Teil der eingehobenen Gebühren dem čechoslovakischen Roten Kreuze zu, aber es wurde ihr aufgetragen auch diesen Betrag nachträglich an die Armenfonds abzuführen.

Im Hinblick auf den angeführten Stand der Dinge halte ich eine weitere Verfügung nicht für erforderlich.

Prag am 27. Oktober 1924.

Der Minister des Innern:

J. Malypetr m. p.