Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4960.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................

o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Je-li zaměstnanec podle § 22 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., nebo podle § 9, odst. 1., zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti, a podle prováděcích předpisů k těmto zákonům a směrnic ministerstva národní obrany povolán ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu), nesmí jeho zaměstnavatel v období, které počíná desátým dnem před nastoupením cvičení a končí sedmým dnem po jeho skončení, pracovní (služební) poměr vypověděti.

(2) Výpověď daná proti tomuto ustanovení jest právně neúčinná. Výpověď daná zaměstnavatelem před početím ochranné doby, uvedené v odst. 1. tak, že výpovědní lhůta končí během této ochranné doby, jest sice platná, avšak běh výpovědní lhůty končí uplynutím ochranné doby.

(3) Právo zaměstnavatele, aby z důležitých příčin, uvedených v příslušných právních předpisech, předčasně zrušil pracovní (služební) poměr, zachovává se v platnosti i během ochranné doby, uvedené v prvém odstavci.

§ 2.

Zákon tento se nevztahuje na pracovní (služební) poměry, jež u zaměstnanců, obstarávajících pracovní výkony vyššího druhu, netrvaly nepřetržitě alespoň šest měsíců, u dělníků alespoň osm týdnů, a nevztahuje se vůbec na sezonní zaměstnance.

§ 3.

(1) Za dobu, po kterou zaměstnanec pro cvičení ve zbrani (cvičení služební) nemůže svých pracovních povinností vykonávati; nepřísluší jemu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt, není-li právními předpisy nebo smlouvou stanoveno jinak.

(2) Cvičení ve zbrani (cvičení služební) nepovažuje se za důležitou příčinu, skýtající zaměstnanci nárok na mzdu podle ustanovení § 1154 b), odst. 1., obč. zákona ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n.

§ 4.

Doba cvičení ve zbrani (cvičení služebního) počítá se zaměstnanci do pracovní (služební) doby ve smyslu pracovní (služební) smlouvy. Nárok na zákonnou dovolenou k zotavení není nastoupením cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dotčen.

§ 5.

Zaměstnanec jest povinen po ukončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) nastoupiti bezodkladně opět práci (službu). Za dobu, po kterou práci nekonal, ač cvičení ve zbrani (cvičení služební) skončilo, nepřísluší mu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt. Nenastoupí-li do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) práci, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Překážka nastoupení práce budiž včas zaměstnavateli oznámena.

§ 6.

Zaměstnanci, který se do práce vrátil, přísluší dřívější plat, který měl v době nastoupení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) i s případnými drahotními přídavky. Budou-li v době trvání cvičeni ve zbrani (cvičení služebního) požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců nově upraveny, platí tato úprava i pro zaměstnance povolané ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu).

§ 7.

Byl-li v podnicích, na něž se vztahuje zákon ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví a zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, vzat na místo zaměstnance, konajícího cvičení ve zbrani (cvičení služební) po dobu stanovenou v § 1, odst. 1., zaměstnanec jiný, není při propuštění tohoto jiného zaměstnance zapotřebí spolupůsobení závodní rady ve smyslu §u 2, č. 6 zák. č. 144/1920 Sb. z. a n., anebo spolupůsobení závodního výboru ve smyslu §u 3, lit. g), zák., č. 330/1921 Sb. z. a n., pokud byl tento zaměstnanec prokazatelně již při přijetí do práce upozorněn na prozatímní povahu svého pracovního poměru.

§ 8.

Platnost pracovních (služebních) poměrů podle tohoto zákona nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dalšího trvání pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění. Povinnost tato však nastává návratem zaměstnance do pracovního (služebního) poměru.

§ 9.

Práva, která příslušejí zaměstnancům na základě ustanovení tohoto zákona, nemohou býti služební smlouvou ani zrušena, ani obmezena.

§ 10.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila obdobně zachování pracovních (služebních) poměrů pro případ mobilisace nebo mimořádného povolání zálohy v míru.

§ 11.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925.

(2) Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče a ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Podle branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., obsahuje branná povinnost jednak povinnost odvodní, jednak povinnost služební; povinnost služební jest jednak k presenční (činné) službě, jednak ke službě v záloze.

V míru mohou býti příslušníci zálohy povoláni do činné služby buď na cvičení (§ 22 branného zákona), aneb do mimořádné činné služby podle § 27. branného zákona.

O cvičeních v záloze stanoví § 22 branného zákona toto:

a) záložníci (t. j. příslušníci mužstva v záloze) jsou povinni v prvé záloze ke cvičením ve zbrani (služebním) v úhrnné délce 14ti neděl, při čemž nesmí býti počet, cvičení větší než čtyři. Branné předpisy (vládní nařízení ze dne 28. července 1921, číslo 269 Sb. z. a n.) provedly toto ustanovení v § 99. odst. 1. lit. a) v tom smyslu, že příslušníci mužstva. v záloze mají vykonati v celou 4 cvičení a sice ve 3., 5., 7. a 10. roce zálohy, při čemž první obě cvičení jsou 4 nedělní a poslední dvě 3 nedělná. Vládní nařízení ze dne 22. března 1923, č. 5 Sb. z. a n., zmocnilo ministerstvo národní obrany, že může stanoviti pro třetí cvičení (v sedmém roce prvé zálohy) délku čtyřnedělní, v kterémžto případě bude čtvrté cvičení (v devátém roce první zálohy) trvati pouze 2 neděle;

b) důstojníci v záloze jsou podle 3. odst. § 22 povinni k pěti čtyřnedělním cvičením ve zbrani (služebním) a sice podle § 103. odst. 1. branných předpisů ve druhém, čtvrtém, šestém, osmém a desátém roce první zálohy.

Vedle těchto řádných cvičení ve zbrani (služebních) jsou ještě cvičení mimořádná

a) v případě zavedení nové výzbroje, neboť podle 4. odst. § 22. branného zákona mohou býti, bude-li zavedena nová výzbroj, povoláni příslušníci první zálohy podle potřeby výjimečně k zvláštnímu cvičení nejdéle čtyřnedělnímu; o tomto cvičení zmiňuje se též § 97., odst. 7. branných předpisů;

b) podle § 9, odst. 1. zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jsou povinni branci, jímž byla poskytnuta výhoda v plnění branné povinnosti podle tohoto zákona, mimo cvičení branným zákonem stanovená vykonati ještě jedno mimořádné cvičení ve zbrani (služební) v trvání 4 neděl podle zvláštních ustanovení ministerstva národní obrany; o tomto cvičení pojednává též § 16 prováděcího nařízení ze dne 22. prosince 1922, č. 371 Sb. z. a n.

Rozsah, v jakém mají příslušníci zálohy v tom kterém roce nastoupiti na cvičení, stanoví ministr národní obrany výnosem, otištěným zpravidla ve věcné části Věstníku ministerstva národní obrany.

Tímto opatřením vojenské správy povoláno jest velké množství československých příslušníků ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu) a odňato svému občanskému zaměstnání. Takové opatření má pro mnohé soukromé zaměstnance za následek ztráty nebo alespoň ohrožení existence. Zaměstnanci před existenčními důsledky povolání ke cvičení ve zbrani dosud chráněni nejsou. Ochrana v tom směru byla jim dosud skýtána jen vládními nařízeními ze dne 7. srpna 1922, č. 209 Sb. z. a n., ze dne 7. srpna 1923, č. 168 Sb. z. a n. a posledně ze dne 29. února 1924; č. 47 Sb. z. a n., kterážto nařízení vydána byla jako opatření mimořádné, vyvolané poválečnými poměry, podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., byla proto pouze dočasného rázu a vztahovala se jen na to které cvičení ve zbrani (cvičení služební). Na tomto základě však není možno dále ochranu soukromým zaměstnancům opatřovati, neboť povolání ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu) nepovažuje se dnes již za důsledek mimořádných poválečných poměrů, byť i zde účinkují zjevy, na které měla světová válka vliv, jako jest přítomná hospodářská krise a výjimečné poměry na trhu práce.

Dlužno proto zákonem poskytnouti ochranu soukromým zaměstnancům všech kategorií povolaným ku cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu), aby za splnění své občanské povinnosti nebyli vystaveni nebezpečí propuštění z práce, zvláště v době přítomné hospodářské krise a výjimečných poměrů pracovních. To děje se předlohou předmětné osnovy zákona, která ve své podstatě přizpůsobuje se osvědčivším se nařízením vládním ze dne 7. srpna 1922, č. 209 Sb. z. a n., ze dne 7. srpna 1923, č. 16 Sb. z. a n., a ze dne 29. února 1924, č. 47 Sb. z. a n.

K odůvodnění a vysvětleni jednotlivých paragrafů se uvádí:

K § 1.: Zákon vztahuje se jen na případy cvičení ve zbrani (cvičení služebních) podal § 22 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 19 a mimořádného cvičení podle § 9, odst. 1. zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 300 Sb. z. a n. Další případy vojenské služby mimo službu presenční, totiž případ činné služby za mobilisace podle § 23 a 28 branného zákona, případ činné služby při mimořádném povolání zálohy v míru podle § 27 branného zákona a případ dobrovolného konání další činné služby podle § 9 branného zákona v tomto zákoně nejsou zahrnuty, poněvadž jsou rázu mimořádného a vyžadovaly by mimořádného opatření. Na taková mimořádná opatření pamatuje § 10 osnovy. Zásadě ochrany zaměstnanců vyhovuje omezení výpovědního práva zaměstnavatele, které odpovídá právnímu stavu platnému již od prvé úpravy této otázky vládním nařízením ze dne 7. srpna 1922, č. 209.

K § 2.: Předmětem zákonné ochrany jsou trvalé služební poměry zaměstnanců, jež u pracovníků převážně duševních určeny jsou v trvání nejméně 6ti měsíců, u pracovníků převážně manuelních nejméně 8 týdnů. Z toho důvodu vyloučeny jsou z platnosti zákona sezonní zaměstnanci, jichž pracovní (služební) poměr podle povahy své není trvalým a omezen jest na kratší pracovní období.

K § 3.: Právní předpisy zaručující zaměstnancům nárok na plat i po dobu cvičení ve zbrani jsou na příklad zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., zákon o statkových úřednících ze dne 13. ledna, 1914, č. 9 ř. z. Zákon ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n., výslovně se sem nevztahuje, protože nastoupení cvičení ve zbrani (cvičení služebních) není neočekávanou překážkou ve výkonu práce nebo služby, nýbrž okolnost tato obyčejně jest zaměstnanci delší dobu před nastoupením cvičení známa a on s ní ve svém pracovním nebo služebním poměru musí počítati.

K § 4.: Započítání doby cvičení ve zbrani (cvičení služebního) jest odůvodněno tím, že má to význam v případě, kdy délka služební doby je rozhodující podle pracovní (služební) smlouvy pro výši platu, odpočivné, délku dovolené a pod. Zásadě ochrany zaměstnanců těž odpovídá, aby právo jeho na dovolenou k zotavení nebylo dotčeno výkonem vojenské služby, která jest novou služební povinností a to velmi namáhavou.

§ 5.: Zaměstnanec se zde chrání pro případ, že pro neodolatelnou překážku nebylo mu možno včas práci nastoupiti. Jest ovšem v tomto případě odůvodněno, aby takovouto překážku svému zaměstnavateli včas oznámil.

K § 6.: Ustanovení tohoto paragrafu odpovídá právnímu stavu, jaký byl již stanoven vládním nařízením ze dne 7. srpna 1922, č. 209 Sb. z. a n.

K § 7.: Při velkých závodech, kde počet povolaných ke cvičení bývá značný, bude zaměstnavatel zpravidla nucen přijmouti určitý počat zaměstnanců jiných. Po skončeni cvičení vrátí se zaměstnanci starší a bude nutno náhradní zaměstnance propustiti. Poněvadž půjde tu většinou o propuštění hromadné, jest třeba tohoto ustanovení, aby zaměstnavatel nebyl vázán při propuštění na závodní rady, resp. výbory podle příslušných předpisů. Podmínkou tu ovšem jest, aby náhradní pracovní poměr byl ujednán výslovně jako prozatímní.

K § 8.: Ustanovení tohoto paragrafu odpovídá právnímu stavu, jaký byl již stanoven vládním nařízením ze dne 7. srpna 1922, č. 209 Sb. z. a n.

K § 9.: Donucující ráz předpisů tohoto zákona odůvodněn jest sociálně-ochranným charakterem osnovy.

§ 10. odůvodněn jest při §u 1.

§ 11. obsahuje prováděcí doložku.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným podle §§ 55 jednacích řádů sněmovních; zároveň se doporučuje, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně a po jejím schválení v senátu výboru sociálně-politickému, brannému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že vládní nařízení ze dne 29. února 1924 o zachování služebních a pracovních poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) v roce 1924 pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1924 a jest proto třeba, aby do této doby předmětná osnova ústavně byla projednána.

V Praze dne 27. listopadu 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.