Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

IX./5050 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany,

že české vojsko kdysi odňalo zbraně v Novém Jičíně.

Když české vojsko v převratových dnech obsazovalo město Nový Jičín, vloupalo se do skladiště, v němž novojičínská okresní politická správa na počátku války uložila zbraně civilního obyvatelstva, a úplně je vyloupilo. Jelikož všechny pokusy dostati náhradu za tuto ztrátu byly marné, podal jsem v únoru 1922 vládě dotaz, jímž jsem žádal o náhradu škody. Opíral jsem se při tom o odpovědi obou ministrů na interpelaci poslance dra R. Lodgmana (tisk 2399, odpověď tisk 3322/XXXV), v níž se výslovně uznává povinnost státu nahraditi škody za ztracené zbraně, jež kdysi obyvatelstvo odevzdalo nebo jež mu byly odňaty, a prohlašuje se, že vláda jest ochotna nahraditi skutečnou škodu, jakmile ji zjistí. Na můj dotaz odpověděli oba páni ministři, že vláda jest ochotna poskytnouti vlastníkům náhradu škody podle všeobecných platných předpisů v případech, v nichž bude zjištěna její povinnost nahraditi škody.

Po této jasné odpovědi musilo by se bylo očekávati, že poškození brzo dostanou náhradu škody, která jim byla způsobena tím, že československé vojsko obsazujíc město Nový Jičín, zabavilo jejich zbraně, a to náhradu přiměřenu ceně zbraní a tedy i ztrátě. V této jisté naději byli však trpce zklamáni přípisem novojičínské okresní politické správy s počátku prosince 1924, jenž zní:

ťVaší žádosti o vrácení Vašich vlastních zbraní, jež jste podle vyhlášky moravského místodržitele ze dne 1. srpna 1914, č. 415/N/z. z. č. 43 odevzdali u novojičínského okresního hejtmanství, nelze vyhověti, jelikož se tyto zbraně v listopadu 1918 ztratily. O náhradě škody nelze uvažovati, poněvadž stát neručí za škody, způsobené zaviněním svých činitelů při výkonu veřejné moci, pokud zákon toto výslovně nepředpisuje.

A poněvadž v tomto případě mimo to novojičínská okresní politická správa vinna není, a stát není podle zvláštního zákona povinen hraditi způsobenou škodu, nemáte z tohoto titulu žádného nároku na náhradu škody. (Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Č. R. v. I 577/23-I.)

Proti tomuto výměru lze do 14 dnů podati odvolání u novojičínské okresní politické správy k brněnské zemské politické správě.

Zamítnutí náhrady škody odůvodňuje tedy okresní politická správa tím, že stát neručí za škody, způsobené vinou jeho činitelů při výkonu veřejné moci, pokud toho zákon výslovně nepředpisuje. Viny okresní politické správy prý zde není a zvláštního zákona, jenž by zavazoval stát k náhradě způsobené škody, rovněž není. K tomu dlužno poznamenati, že § 957 vš. obč. zák. stanoví: Když někdo vezme k sobě cizí věc, aby ji opatroval, povstává schovací smlouva. § 958 praví: Smlouvou schovací ten, kdo bere k sobě věc, nenabývá ani práva vlastnického, ani držby, ani práva užívati věci. Má věc svěřenou pouze u sebe, jsa povinen ji ostříhati od škody. Hlavní povinností schovatele podle § 961 jest opatrovati bedlivě svěřené jemu věci a jakmile uplyne určený čas, vrátiti je takové, jaké je převzal, i se vším, co k nim přibylo. Podle § 964 jest schovatel tomu, kdo mu svěřil věc, práv ze škody, kterou způsobil neopatrovav věci, jak byl povinen.

Z těchto ustanovení jasně vyplývá, že nejen právní cit, nýbrž i platné zákony ustanovují povinnost schovatele, že má svěřené věci řádně vrátiti tomu, kdo mu je svěřil. Tuto povinnost dlužno zjistiti tím důrazněji, že zde nejde o soukromou věc, nýbrž naopak o rozkaz veřejného úřadu, jehož se musilo uposlechnouti.

Podle vydaných potvrzení ručí tedy novojičínská okresní politická správa jako schovatel, ručí tedy také za všechny škody, které povstávají nebo povstaly z nuceného uschování a to již podle občanských zásad podle § 964 v. o. z., které jsou ještě zostřeny nuceným uložením. Že se zbraně v listopadu 1918 ztratily, z toho nelze zajisté nikterak viniti ty, kdož je složili, nýbrž tuto událost dlužno považovati jistě za zanedbání povinné péče schovatelovy.

Mínění, že stát neručí za škody, způsobené vinou jeho orgánů při vykonávání veřejné moci, jest zajisté vůbec novinkou v oboru veřejného práva. Odevzdávání listin státním úřadům, n. p. soudům atd. bylo by tím přímo znemožněno, poněvadž by se každý musil obávati, že případnou ztrátou může býti připraven o všechny nároky, ba často i celý svůj majetek. Toto právní mínění novojičínské okresní politické správy není tedy naprosto způsobilé, aby povznášelo důvěru k veřejným úřadům a musilo by tedy již z toho důvodu býti zvráceno.

Názor, že bylo zde spácháno zanedbání povinné péče, posiluje se zvláště tím, že obvod novojičínské okresní politické správy nikterak nepatřil k válečnému území a že úřednictvo novojičínské okresní politické správy bylo zaměstnáno nepřetržitě, takže zvláště ani státním převratem tato činnost nebyla přerušena. Možno si tedy ztrátu zbraní vysvětliti jen tím, že buď odpovědná místa nepečovala náležitě o tyto uložené věci, nebo že v převratových dnech byly zbraně přímo zanechány svému osudu. Že konečně sama okresní politická správa uznává, že za tyto zbraně přísluší náhrada, vysvítá nejlépe z toho, že se vždy dotazovala rozličných poškozených stran při jejich výslechu, jak si oceňují své nároky na náhradu škody.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra a pana ministra národní obrany:

1. Víte o tomto výnosu novojičínské okresní politické správy a jak se vysvětlí rozpor s Vaším vlastním míněním vysloveným kdysi v mém dotazu?

2. Jste ochotni tento výnos novojičínské okresní politické správy zrušiti jako nesprávný a nezákonitý, uznati povinnost státu nahraditi škodu a tuto škodu konečně po 6 letech odčiniti?

V Praze dne 7. ledna 1925.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, Zierhut, Heller, Palkovich, Füssy, Szentiványi, J. Mayer, dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, dr. Korláth, Böllmann, dr. Spina, J. Fischer, Schubert, Kraus, dr. Lelley, Windirsch, dr. Keibl, dr. Radda, dr. Lehnert, Matzner, dr. E. Feyerfeil.

X./5050 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o hrozbě, že budou zrušeny poštovní úřady.

V posledních - měsících dostaly různé obce v německé části Čech od poštovního a telegrafního ředitelství v Praze dopisy, v nichž se oznamovalo, že dosavadní poštmistři budou přeloženi a nově uvolněná místa obsazena novými úředníky. K této zprávě byla většinou připojena žádost, aby novým správcům pošty byly opatřeny ťvhodnéŤ a ťpřiměřenéŤ byty. Žádost byla však spojena s pohrůžkou, že kdyby do určité lhůty nemohly býti byty opatřeny, bude poštovní ředitelství pomýšleti na přeložení nebo zrušení poštovních úřadů. Takovéto dopisy byly zaslány mezi jiným obci Chotyň v politickém okrese libereckém s datem 25. listopadu 1924, č. 247657 a obci Lučany n. Nisou v politickém okrese Jablonec n. Nisou s datem 30. ledna 1925, č. 14446-II. Poněvadž není známo, že také obce ležící v české části Čech dostaly takovéto dopisy, lze za to míti, že podřízení činitelé poštovního a telegrafního ředitelství v Praze rozeslali dopisy hraničící přímo s opovážlivostí, jen z národní nenávisti k územím obývaným německým obyvatelstvem.

Především pojem ťvhodnéhoŤ a ťpřiměřenéhoŤ obydlí jest velmi pružný. Pražské poštovní ředitelství musí zároveň jistě také věděti, že poněvadž dosud ještě platí zákon o ochraně nájemníků, není snadno opatřiti obydlí a také v mezích zákona o stavebním ruchu bylo dosud dbáno toho, aby se obcím ležícím v německém území poskytlo na stavby bytů z veřejných fondů peněz pokud možno nejméně. Proto v německých okresích severovýchodních Čech, které jsou také pro svůj bohatý průmysl hustě obydleny, jest bytová nouze zvláště veliká.

Jest samozřejmé, že se každá obec snaží, aby vyhověla přáním poštovního ředitelství; uvážíme-li však překážky vyplývající z nynějších poměrů, jest úsilí, uložením lhůt a výhrůžkami dosíci, že do určité lhůty musí býti byty opatřeny, nejen nespravedlivé, nýbrž i nesmyslné.

Ostatně musíme poukázati na to, že místa, o něž zde jde, mají jistý význam. V Chotyni bydlí 1400 obyvatelů a má přes 70 průmyslových, živnostenských a obchodních závodů, mezi nimiž jsou dvě tkalcovny se 110.000 vřeteny, továrna na výrobu strojů, na ohýbání dřeva a továrna na dřevitou vlnu. Výnosnost tamějšího poštovního úřadu byla dosud plně zajištěna, poněvadž poštovní úřad v Chotyni vykazoval průměrně ročně 25.000 jednotek a roční peněžní obrat 10 milionů korun.

Lučany n. N. mají 3185 obyvatelů a roku 1924 vykazují 9496 kusů doporučených dopisů, 18.275 balíčků, 1748 telegramů, 3597 poštovních poukázek a 12.624 vkladů na složenky. Došlo 9040 doporučených dopisů, 5176 poštovních balíčků, 2378 telegramů, 2551 poštovních poukázek atd. Pro význam tohoto poštovního úřadu mluví však ještě zřetelněji příjmy, jež měl poštovní erár v roce 1924. Výplatné a doplatné činilo 230.291 Kč, za prodané cenné hodnot 194.525 Kč, příjmy z telefonu 6217 Kč, příjmy z telegrafu 54.177 Kč, cla a jiné příjmy 642.374 Kč, úhrnný peněžní obrat roku 1924 činil 13 a půl milionu korun.

Z těchto údajů jest patrno, že jde o poštovní úřady, na jejichž zachování musí míti poštovní ředitelství již předem zájem, uváží-li se při tom ostatně, že se to úplně shoduje s tendencí usilující učiniti z poštovní správy obchodní podnik, zahájenou počátkem roku 1925. I když výnosnost poštovních úřadů jest plně zajištěna, nesmí se přehlížeti, že k nákladům státu přispívá velmi velkou částkou také německé obyvatelstvo ve způsobě daní a poplatků a že tyto příspěvky, zvláště v hospodářsky vysoce vyvinutém německém území severovýchodních Čech, jsou velmi značné. Dále jest důležito poukázati, že i státní správa sama musí míti na tom zájem, aby nečinila překážek poštovnímu rozvoji, nýbrž jej podporovala, poněvadž stát sám užívá obyvatelstva prostřednictvím poštovní dopravy k různým opatřením v zájmu státu. Zároveň poukazujeme jen na to, že obyvatelstvo platí dnes daně prostřednictvím poštovních úřadů. Zruší-li státní správa poštovní úřady, pak ovšem úplně ochromí pravidelnost placení daní. Poštovní úřady prostředkují však také zpravodajskou službu, již vyžaduje státní správa ve statistických věcech a hlášení nákaz lidských, zvířecích a rostlinných. Poštovní doprava má také význam pro vykonávání bezpečnostní služby. Jestliže za takovýchto okolností poštovní správa hrozí, že zruší i dobře se vyplácející poštovní úřady, pak není si vědoma svého úkolu a nepoznala, jaké postavení musí zaujímati za dnešních státních a hospodářských poměrů.

Proto se tážeme pana ministra pošt a telegrafů:

1. Ví o vylíčeném postupu pražského poštovního a telegrafního ředitelství?

2. Ví-li o něm, souhlasí s ním?

3. Jestliže, což musíme právem očekávati, neschvaluje postupu poštovního a telegrafního ředitelství, co zamýšlí učiniti v zájmu poštovních úřadů, svěřených jeho ochraně, jejichž existence jest ohrožena?

4. Jest ochoten zabrániti, aby příště svévolnými činy podřízených činitelů nebyly ohrožovány poštovní úřady zřízené v německých obcích a obyvatelstvo zbytečně rozčilováno?

V Praze dne 10. února 1925.

Windirsch,

Sauer, dr. Spina, Scharnagl, Křepek, Heller, Böhr, Zierhut, I. Mayer, J. Fischer, Patzel, Stenzl, inž. Jung, Schubert, dr. Hanreich, dr. Petersilka, Simm, Wenzel, Budig, Knirsch, Bobek, Böllmann.

XI./5050 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi pošt a telegrafů o poštovním úřadě v Rückersdorfu v okrese frýdlantském v Čechách.

Poslední dobou množí se případy, že obyvatelstvo má důvodný podnět ke stížnostem na úřadování poštovních úřadů. Většinou jest tím vinna poštovní správa, která místo osvědčených a zapracovaných úředníků dosazuje nové úředníky, kteří pro své mládí nevykonávají úkolů na ně vznesených s potřebným pocitem odpovědnosti a kteří nevyhovují, jak je toho třeba, ani po stránce jazykové ve styku s čistě německým obyvatelstvem. Tak dne 1. února 1925 uveřejnil časopis ťReichenberger ZeitungŤ, že v Bochově byl pověřen vedením poštovního úřadu 22-letý mladík, který přes své mládí má již 9 služebních let, na něž prý má nárok jako bývalý legionář.

Podobně se tomu má s nynějším správcem poštovního úřadu v Rückersdorfu v okrese frýdlantském. Dříve tam byl jako poštmistr německý úředník, který všechny své povinnosti zastával bezvadně. Van nové doby v československém státu, který se nikdy neřídí důvody účelností, dosadil nedávno na poštovní úřad v Rückersdorfu nového poštmistra, příslušníka české národnosti. Kdežto starý německý poštmistr vykonával svůj úřad sám, musil býti dán novému českému poštmistrovi, který dovede německy jen nedostatečně, na výpomoc asistent, čímž se výdaje poštovní správy zbytečně zvýšily. Mimo to poštovní úřad není ani spravován bezvadně, neboť strany, které před několika měsíci zaplatily u poštovního úřadu v Rückersdorfu platy pro berní úřad ve Frýdlantě, jsou berním úřadem upomínány, aby zaplatily daně. Na doklad toho uvádíme tento dopis pana Josefa Ressla z Rückersdorfu čís. 102 ze dne 16. ledna 1925, který zaslal poštovnímu úřadu v Rückersdorfu:

ťDne 14. března 1924 zaplatil jsem u poštovního úřadu v Rückersdorfu 500 Kč a 1.-20. října 1924 u téhož poštovního úřadu složenkou 1000 Kč pro berní úřad ve Frýdlantu.

Dne 14. ledna 1925 bylo mi na berním úřadě ve Frýdlantu v Čechách prohlášeno, že obě tyto částky ještě nedošly.

Předkládám obě stvrzenky, že jsem zaplatil a žádám o potvrzení toho a činím oznámení, že obě tyto částky nedošly.

Vyhrazuji si všechny nároky na náhradu, které mi z tohoto postupu vzejdou.Ť

Podobné stížnosti mají také tyto strany bydlící v Rückersdorfu: Jindřich Ressel, Josef Purm, Julius Scholz, Bedřich Scholz, dále Reinold Jäkl ze Schönwaldu.

Jest samozřejmé, že za takovýchto poměrů obyvatelstvo velmi ostře kritisuje nynější správu poštovního úřadu v Rückersdorfu a že se to přenáší také na vedení veškeré poštovní státní správy, která jest také odpovědna za ustanovení nezpůsobilých úředníků v poštovní službě.

Kritika přenáší se však také na veškerou státní správu, která dovoluje, aby jednotlivá správní odvětví byla úplně zachvácena ledabylostí. Není naprosto v zájmu státu, jestliže dřívější bezvadné vedení jednotlivých správních odvětví stále více ochabuje a týká-li se to zvláště správního odvětví, které, jako pošta, jest denně ve styku s obyvatelstvem. Proto se tážeme pana ministra pošt a telegrafů:

1. Jest ochoten vyšetřiti a objasniti uvedené případy týkající se poštovního úřadu v Rückersdorfu?

2. Jest dále ochoten postarati se, aby na místo nynějšího poštmistra v Rückersdorfu přišel úředník, který po stránce jazykové úplně vyhovuje potřebám a který má také pro úřad potřebnou služební způsobilost?

3. Jest dále ochoten naříditi, aby se při obsazování vedoucích míst poštovních úřadů vůbec nedbalo důvodů národních, nýbrž důvodů účelností?

V Praze dne 11. února 1925.

Windirsch,

Heller, dr. Spina, Böhr, dr. Hanreich, J, Mayer, Böllmann, Stenzl, Křepek, Zierhut, Sauer, Simm, J. Fischer, dr. Petersilka, Wenzel, Schubert, Patzel, inž. Jung, Knirsch, Scharnagl, Bobek, Budig.

XII./5050 (překlad).

Interpelace

poslance Hellera a druhů

ministrovi vnitra,

že civilní geometr Weiser z Litoměřic hromadně poškodil venkovské obyvatelstvo rozličných soudních okresů.

Prováděním zákonů o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 285 Sb. z. a n., otevřelo se mezi jiným i civilním geometrům široké pole činnosti, bylo nutno vyměřiti tisíce ha pozemků a vypracovati množství plánů a náčrtů. Mnoho odborníků bylo k tomu povoláno, ale snad žádný nepoznal obchodní dosah toho v té míře, jako pan civilní geometr Weiser se sídlem v Litoměřicích.

Uměl využíti chvíle, a velice to prospělo jeho široce rozvětvené síti podniků v rozličných okresních městech, jako Mimoň, Liberec, Šluknov, Česká Kamenice, Cheb. Hlavní pole jeho činnosti bylo však v okresích litoměřickém, úštěckém, lovosickém a benešovském nad Ploučnicí.

S jakou nadějí a radostí uvítala sta drobných pachtýřů, když geometr Weiser začal vyměřovati a pořizovati potřebné plány a náčrtky, avšak jaké bylo jejich zklamáni, když jim na stůl padaly jeho účty, když později úřady vrátily mnoho plánů a náčrtků jako nesprávné, a když se dokonce ukázalo, že státní evidenční geometr musí dokonce pozemky přeměřovati. Pan geometr Weiser nespokojil se však pouze s velmi rozsáhlým a mnoho času zabírajícím vyměřováním polí pro drobné pachtýře a pořizováním plánů a náčrtků k tomu potřebných. Jednal také jako poradce mnoha obcí v litoměřickém a úštěckém okrese a mnoho prostých obecních starostů se dalo oklamati a věřilo mu, že jest možno rychle změniti obecní hranice na útraty sousedních obcí. Kdežto sotva bude lze dokázati, jak si pan Weiser mohl zajistiti jako zákazníky četné drobné pachtýře z rozličných okresů, stran změny obecních hranic to možno jest, poněvadž pan geometr Weiser zaslal obecním úřadům okresů litoměřického a úštěckého oběžník.

V případě obce Mukařova v okrese úštěckém vystoupil pan geometr Weiser dokonce jako ohlašovatel úředního rozhodnutí, jelikož dopisem ze dne 7. srpna 1920 oznámil obecnímu zastupitelstvu mukařovskému, že ťúřad schválil změnu obecních hranicŤ, ač bylo zjištěno, že to nikdy neučinil.

Tento postup pana geometra Weisera byl příčinou, že již přes rok přicházejí četné stížnosti tohoto obsahu:

1. že dal podnět obcím, aby žádaly o změnu hranic, zřejmě nesprávně, že zároveň neprováděl věcně prací k tornu potřebných a že požadoval za to přemrštěné ceny,

2. že žádal nepřiměřeně vysokých cen za měření pro drobné pachtýře,

3. že měření pro drobné pachtýře prováděl nesprávně,

4. že neoprávněně požadoval doplatky za nové práce, způsobené nesprávným provedením převzatých prací,

5. že podnikal a účtoval práce bez příkazu.

Z množství průvodního materiálu k bodům 1 až 5 stížností uvedeme pouze tato úřední fakta, jež křiklavě ilustrují činnost a dovednost toho úředně autorisovaného civilního geometra:

1. Českolipský okresní soud vrátil několik plánů civilního geometra Weisera, poněvadž vyznačení vyměřených dílů nebylo možné jednak pro neúplné měření, jednak pro nezřetelné označení rozměrů.

2. Civilní geometr Weiser předložil úřadu evidence pozemkové daně plán č. j. 2825/1921 o rozdělení farských polí v Blíževedlech, v okrese úštěckém. Při úředním novém měření se ukázaly rozdíly 20 m, 8.8 m, 9.6 m, 6.2 m, 5.6 m, 3.8 m. 17.2 m.

3. Děčínský okresní soud vrátil jako úplně neupotřebitelné plány týkající se pozemků drobných pachtýřů obce Binsdorfu, kreslené civilním geometrem Weiserem. Úředně zjištěny tyto vady:

a) Bylo navazováno místo na stálé body hranic držebností na hranic zdělávané půdy uvnitř téže držebnosti, které se ovšem velmi snadno během let mohou zoráním atp. o mnoho metrů posunouti.

b) Nebylo žádného kontrolního měřítka.

c) Žádný bod nových parcel nebylo lze zkonstruovati přímými mírami. Konstrukce byla možná nanejvýš průměrně, což však jest rozhodně zakázáno. Místo měřických čar nebo řad mnohoúhelníků geometr Weiser, vycházeje z naprosto nejistého bodu, připojuje trojúhelník ke trojúhelníku.

d) Geometr Weiser všeobecně sestavuje parcely 4, 5, 6, 8 a 10 m², ačkoliv se takové parcely nedají na mapě vyobraziti a mimo to sestavování takových drobných parcel odporuje platným předpisům.

e) Plán dodaný geometrem Weiserem byl naprosto nezpůsobilý k zakreslení do mapy.

f) V obci Karlsthalu v okrese Benešov nad Ploučnicí byla při úředním přeměření pozemku při délce jen 40 m zjištěna chyba 2 m 40 cm.

Nejde o chybu při měření délky, nýbrž o úmyslné klamné uvedení délky, aby mapa byla uvedena v souhlas. Na tomto místě byla přesunuta cesta, míra naměřená na mapě nesouhlasí a proto byla míra na mapě prostě vzata do kružítka a jako naměřená míra zakreslena do plánu.

I laik mohl to nazvati paděláním listiny.

g) Úřad evidence katastru pozemkové daně v Dubé vrátil také větší množství situačních plánů kreslených geometrem Weiserem.

Poněvadž mnoho soudů ještě zpracovává převody pozemků drobných pachtýřů, nemohou mnohé úřady evidence katastru pozemkové daně, u nichž jsou plány a měření pana civilního geometra Weisera, aby je posoudily, podati prozatím ještě konečného úsudku o rozsahu nezpůsobilých prací civilních geometra Weisera.

Kdežto jiní civilní geometři za způsobilé práce stejného druhu počítali od 1 ha jen 300-350 Kč, pan civilní geometr Weiser počítal od 1 ha za nezpůsobilou práci, jak se to dá dokázati, 200-1000 Kč a mimo to ještě, jak se dá prokázati, žádal dodatečného zaplacení za plány a náčrtky, tudíž nesprávná měření, jež z jeho viny byly vráceny.

Bohatá jest nepochybně žeň civilního geometra Weisera z této zde vylíčené činnosti. Ale množství poškozených občanů žádá jeho potrestání. Jak se zdá, civilní geometr Weiser spoléhal na rolnickou povahu a to, že neznají zákonitých předpisů. Sotva některý z poškozených včas podal odpor proti požadovaným cenám. Skorem všichni zaplatili, dokonce za neoprávněné dodatečné požadavky: mezitím často také byla lhůta promlčena. Avšak mravní právo nemůže býti promlčeno, a to jest najisto na straně mnoha poškozených rolníků. Na základě těchto skutečností táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1 Ví-li o nepřípustném úřadováni civilního geometra Weisera?

2. Je-li ochoten zakročiti podle §§ 17, 18 a 19 nařízení státního ministerstva ze dne 11. prosince 1860, č. 36.413 a poskytnouti poškozeným rolníkům dostiučinění?

V Praze dne 11. února 1925

Heller,

Zierhut, Sauer, dr. Hanreich, dr. Spina, Stenzl, J. Fischer, Böllmann, J. Mayer, Schubert, Křepek, Windirsch, Schälzky, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, dr. Lehnert, inž. Kallina, Matzner, Kraus, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar.

Původní znění ad III./5050.

Interpellation

der Abgeordneten Schweichhart Schiller

und Genossen

an den Minister für öffentliche Arbeiten

wegen des Ausbaues des Elbeumschlagplatzes Laube resp. Bau eines Winterhafens in Rasseln.

Der Ausbau des für die Volkswirtschaft der Čechoslovakischen Republik so wichtigen Umschlagplatzes Laube bei Tetschen a. E. erweist sich immer mehr als sehr dringende Angelegenheit, deren rasche Erledigung von allen beteiligten Faktoren - der Geschäftswelt, der Schiffahrtsgesellschaften und der Bahnverwaltung - seit vielen Jahren vergeblich gefordert wird.

Die effektiven Schwierigkeiten der Verladung, das lange Warten mit den damit verbundenen grossen Kosten haben dazu geführt, dem Uebel auf eine Weise an den Leib zu rücken, die sich bereits als wertlos, zumindest als ganz unzureichend herausgestellt hat. Der Versuch, durch Frachtbegünstigungen den starken Verkehr wenigstens teilweise nach Melnik und anderen Häfen der Oberelbe anzulenken, ist gescheitert. Erste Vorbedingung dieser Massnahme wäre die Erbauung von Staustufen gewesen, welche einen konstanten Wasserstand ermöglichen. Bis die Staustufe bei Schreckenstein fertig ist, vergeht noch viel Zeit und ob diese allein den angedeuteten Zweck erfüllt, sei dahingestellt. Bei den jetzigen Wasserverhältnissen ist von Melnik aus ein ernster Schiffahrtsbetrieb nur wenige Monate im Jahre aufrecht zu erhalten. Momentan kommt hauptsächlich die Verfrachtung von Zucker dortselbst in Frage, die man systematisch fördert.

Was für den Importverkehr neben dem Mangel an genügenden Fairwasser aber speziell in Frage kommt, ist der Umstand, dass für den Schiffer, der bis Melnik die Elbe mühsam hinauffährt. keine Rückfracht vorhanden ist, ohne welche ein regelrechter Schiffsverkehr gar nicht denkbar ist, denn die Bergfracht allein rentiert sich beim Schiffsbetrieb nicht. Zudem kommt die durch nichts wegzudekretierende Tatsache, dass die Geschäftswelt nach wie vor die eingeführten Waren loco Tetschen oder Laube kauft oder handelt. Bei dem Warenpreise spielt zu dem der kleine Frachtgewinn beim Transport bis Melnik eine völlig nebensächliche Rolle. Die Ablenkung des Warenverkehrs bis Tetschen-Laube ist unter solchen Umständen ein undurchführbares Projekt und man muss wohl oder übel an den Ausbau dieses hochwichtigen Umschlagplatzes schreiten.

Wie sehr der Verkehr in Laube im Laufe der letzten Zeit gestiegen ist, erhellt aufs Deutlichste die Tatsache, dass im Jahre 1924 die Importziffer mit 330.000 Tonnen bis zu der Kleinigkeit von 15.000 Tonnen die höchste Einfuhrziffer der Vorkriegszeit - 1912 - erreicht hat. Der Export ist deshalb etwas geringer, weil die Zuckerausfuhr hauptsächlich in Melnik konzentriert wird und auch Schönpriesen in gewissen Masse daran beteiligt ist.

Der Bau des Hafens in Rasseln diente im Winter besonders zum Schutze der Schiffe vor Eisgang und würde auch Umschlagszwecken dienen. Jetzt müssen die Schiffe in den Zeiten der Gefahr die sächsischen Häfen aufsuchen, wodurch die heimischen Interessenten, darunter die Staatsbahn, Verluste erleiden. Der Bau des Hafens in Rasseln wäre umso einfacher, als die Pläne schon seit einem Jahrzehnt fertig und die Baugründe ablösungsreif sind.

Angesichts dieser Sachlage fragen die Gefertigten den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten:

Ist die Regierung im Interesse der Volkswirtschaft endlich geneigt, den Ausbau des Umschlagplatzes in Laube resp. den Bau eines Hafens in Rasseln bei Tetschen a. E. ernstlich zu nehmen?

Prag, den 11. Feber 1925.

Schweichhart, Schiller,

Häusler, Schuster, R. Fischer, Dietl, Jokl, Beutei, Roscher, Schäfer, Hoffmann, Uhl, Dr. Holitscher, Heeger, Taub, Dr. Czech, Dr. Haas, Palme, Kirpal, Grünzner, Leibl, Kaufmann.

Původní znění ad IV./5050.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Spina. Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen

an den Minister für S chulwesen und Volkskultur

in Angelegenheit der Einstellung der deutschen Ausgabe der Mitteilungen des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur.

Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur hat vom VII. Jahrgang (1925) an den ťVěstníkŤ nurmehr in čechischer Sprache herausgegeben. ohne dass diese Verfügung mittels eines offiziellen Erlasses bekanntgegeben worden wäre. Die Bekanntgabe erfolgte durch eine einfache zu Beginn des 1. Heftes des Jahrganges 1925 veröffentlichte Mitteilung. Danach erfolgte die Einstellung der deutschen Ausgabe ťaus Gründen der ErsparungŤ. Es lässt sich sehr leicht nachweisen, dass diese Begründung eine durchsichtige Ausrede ist.

Zur Abnahme der Mitteilungen verpflichtet waren sämtliche Schulämter und Schulleitungen mit Ausnahme derjenigen Gemeinden welche höchstens 4klassige Volksschulen besitzen. Das macht rund 3000 deutsche Volks- und Bürgerschulen aus und annähernd 700 deutsche Ortsschulräte. Dazu kommen über 70 deutsche Bezirksschulausschüsse, ferner annähernd 250 Schulleitungen der deutschen Mittel-, Fach- und Handelsschulen. Mit den nicht verpflichteten Abnehmern zusammen ist bestimmt eine Auflage von über 5000 Exemplaren erforderlich. Bei einer Jahresbezugsgebühr von 40 Kč trugen diese 5000 abgenommenen Exemplare der staatlichen Verlagsanstalt 200.000 Kč ein. Die Auflage des čechischen Věstník betrug sicher 15.000 Exemplare, somit 600.000 Kč. Diese Einnahme von zusammen 800.000, Kč ermöglichte der staatlichen Verlagsanstalt gewiss eine aktive Geschäftsgebahrung. Es wäre jedenfalls für dieses Geschäftsunternehmen im Verneinungsfalle ausgeschlossen gewesen, die jährliche Bezugsgebühr auf 25 Kč herabzusetzen. Das bedeutet eine Verminderung der gesamten Einnahmen um 200.000 Kč. Die für den deutschen ťAuszugŤ verlangten 15 Kč bringen der Verlagsanstalt im besten Falle 75.000 Kč ein. Wieso bei dieser Sachlage von ťErsparungsgründenŤ gesprochen werden kann, ist unergründlich. Viel eher lässt sich von einer Verbilligung der čechischen Ausgabe auf Kosten der Einstellung der deutschen Ausgabe sprechen, denn den deutschen Schulverwaltungen und Schulbehörden zwingt man, wenn sie überhaupt den Věstník verstehen sollen, die Mitteilungen zu dem gleichen Preise wie früher auf. Ebensowenig kann von Ersparungsgründen in redaktioneller Hinsicht gesprochen werden, gleichgültig ob die Redaktion und Uebersetzung beim Ministerium oder bei der Verlagsanstalt liegt. Die bezügliche Personalkraft wird auf jeden Fall auch jetzt noch in Anspruch genommen und wäre aus der Verminderung der Bezugsgebühr reichlich bezahlt. Hiefür ist auch der Umstand beweiskräftig, dass das Ministerium, wenn schon die Verlagsanstalt für 15 Kč den grössten Teil des Inhaltes der Mitteilungen in deutscher Uebersetzung herauszugeben imstande ist, ebenfalls in der Lage sein müsste, ohne geldliche Einbusse, bezw. ohne erhöhte Auslagen, die Uebersetzung des ganzen Teiles erscheinen zu lassen. Die Einwendung, dass die Einstellung der deutschen Mitteilungen des Schulministeriums aus Gründen der Ersparung, das heisst um dem Staatshaushalte tatsächlich eine bestimmte Auslage zu ersparen, geschehen sei, ist somit nachweisbar eine blosse Ausrede.

Die Einstellung der Mitteilungen ist auch nicht aus Ersparungsgründen, sondern aus politischen und nationalen Gründen geschehen. Die heute vollständig zur Durchführung belangte Čechisierung des amtlichen Verkehres zwischen den oberen und mittleren Schulbehörden sollte nun auch auf die niedersten Schulbehörden und Schulleitungen ausgedehnt werden. Es ist dem Ministerium, das doch seinen Verlautbarungen in den Mitteilungen bindende Kraft und daher Beachtungspflicht zuschreibt, ganz gleichgültig, ob die deutschen Ortsschulräte und Schulleitungen die čechischen Verlautbarungen auch verstehen. Es war keine Gnade des Ministeriums gewesen, dass die Mitteilungen bisher auch in deutscher Sprache erschienen sind, sondern eine rechtlich begründete Verpflichtung.

Die Mitteilungen sind die Ersatzausgabe für die eingestellten ehemaligen Verordnungsblätter für das Volksschulwesen, welche unter Oesterreichs Zeiten in allen in Betracht kommenden Ländern in allen Landessprachen erschienen sind. Mit der Einstellung dieser hat das Ministerium sohin die Verpflichtung übernommen, die gesetzlichen Veröffentlichungen ebenfalls m beiden Sprachen herauszugeben. Weiters ist der deutschen Minderheit des Staates gemäss § 5 des Sprachengesetzes das Recht gewährleistet, dass sie die für sie errichteten kulturellen Institutionen in ihrer Sprache verwalte. Wenn aber die Verwaltung in der Sprache der Minderheit zu erfolgen hat, dann ist die vorgesetzte Schulbehörde auch verpflichtet, ihre Verlautbarungen den Schulleitungen und Ortsschulräten in deutscher Sprache bekanntzugeben.

Die Ortsschulräte und Schulen (Schulleitungen der Volks- und Bürgerschulen) sind keine Behörden oder Organe der Republik (also staatliche Behörden oder Organe), welche den Bestimmungen des Sprachengesetzes unterliegen, so sie können höchstens als Organe und Anstalten der autonomen Verbände angesehen werden, allenfalls als öffentliche Organe im Sinne des § 8 des Sprachengesetzes, deren Wirksamkeit sich auf kleinere Sprengel als einen Gerichtsbezirk erstreckt, deren Sprachen im Sinne dieser gesetzlichen Bestimmungen erst durch eine Verordnung der staatlichen Vollzugsgewalt geregelt werden wird. Es war somit unrichtig, vor Erscheinen dieser Verordnung via facti einen Zustand zu schaffen, der nicht nur keine rechtliche Grundlage hat, sondern geradezu den Bestimmungen des Sprachengesetzes widerspricht.

Die Gefertigten protestieren daher mit aller Entschiedenheit gegen die neue gewaltsame Erweiterung des Geltungsbereiches der čechischen Amtssprache und fragen den Herrn Minister:

1. Wie rechtfertigt er diese im Rahmen seines Ressorts verfügte Aenderung des gegenwärtigen Zustandes der Verlautbarung der Mitteilungen, ohne die Regelung durch die staatliche Vollzugsgewalt abzuwarten?

2. Ist er bereit, die Einstellung der deutschen Ausgabe des Verordnungsblattes zu widerrufen, und in Anbetracht dessen, dass Ersparungen durch diese Massnahmen nicht erzielt werden können, anzuordnen, dass die Mitteilungen seines Ministeriums als von diesem autorisierte Ausgabe weiterhin in deutscher Sprache zu dem gleichen Preise wie die čechische Ausgabe erscheint?

Prag, am 5. Feber 1925.

Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,

Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Kraus, Dr. E. Feyerfeil, Sauer, Křepek, Dr. Lehnert, J. Mayer, Dr. Petersilka, Böllmann, Scharnagl, Böhr, J. Fischer, Windirsch, Kostka, Ing. Jung, Wenzel, Patzel, Zierhut, Knirsch, Heller, Dr. Brunar.