Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5114.

Naléhavá interpelace

poslance Kučery a soudruhů

vládě

o chystaném odbourání důchodů válečných poškozenců.

Dle bezpečných zpráv konají se již delší dobu z podnětu ministerstva financí meziministerské porady a odbourání důchodů válečných poškozenců. Vláda zamýšlí odníti důchody všem válečným invalidům, jejichž výdělečná neschopnost jest nižší než 35. zprávy tyto prošly skorem všemi denními listy, a nebyly úředně vládou vyvráceny.

V kruzích válečných poškozenců vzbuzují pravé pobouření, které dochází výrazu jak na schůzích, tak v tisku válečných poškozenců. Třebas zkušenosti z posledních let dokázaly, že se vláda neostýchá podporovati každé sebe neslýchanější snižování životní úrovně pracující třídy, je tento poslední záměr vlády přímo neuvěřitelný.

Což může skutečně vláda pokládati životní poměry válečných poškozenců v Československu za tak skvělé, jejich dosavadní důchody za tak vydatné, dosavadní péči zejména v oboru hospodářského osamostatnění za tak dostatečnou, že nejen nevyžadují všechny tyto věci dalšího zlepšování, nýbrž naopak že je možno desetitisícům invalidů renty prostě odejmouti?

Což není ještě dosti veškeré bídy, kterou oběti kapitalistické války trpí, nedostatečnou péčí vůbec, novými drakonickými prohlídkami a snížením hranice příjmové?

Nyní se teprve objevuje v jasném světle pravý účel revisních prohlídek válečných poškozenců:

Nové prohlídky znají snížiti co možná nejvíce procento invalidity válečného poškozence a nový zákon zná na základě takto snížené invalidity připraviti na důchod valnou část těch, kteří to ještě docela nepozbyli prostým snížením procenta invalidity. V Československu má býti odstraněn problém válečných poškozenců prostě tím, že se pojem válečného poškozence, aspoň takového, o nějž je povinen pečovati stát, zúží.

Jak dalekosáhlý a nelidský je plán vládních kruhů, plynu z toho, že by jeho uskutečněním pozbyli nároku na důchod invalidé, ztrativší oko nebo s různě zmrzačenými údy, kteří bývají dle platných zásad taxováni 33 1/2%. A jak veliký by byl okruh osob, které by uskutečnění tohoto nelidského ptánu postihlo, vysvítá z těchto několika dat:

Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona, kterým byl povolen pro r. 1924 dodatečný úvěr k provádění zákona o požitcích válečných poškozenců (tisk č. 4994), tedy dle úřední statistiky, činí úhrnný počet válečných invalidů v Československu taxovaných aspoň 20% - 193.691. Z toho připadá na invalidy s invaliditou od 20% do 34% - 114.499 čili 59.01% uvedeného počtu. Tedy podle samotné úřední statistiky by bylo odnětím důchodu válečným invalidům s invaliditou nižší než 35% postiženo více než jedenkrát sto tisíc invalidů a jich rodin.

Je přímo neslýchané, že se tímto úmyslem zanáší vláda právě v době, kdy ceny životních potřeb neustále stoupají a kdy již sama tato drahota vyvolává přímo zoufalství v rodinách válečných poškozenců.

Varujeme vládu před tímto novým zločinem, kterým mají býti zbaveny desetitisíce válečných obětí svého po případě jediného příjmu. Byly by tím ještě dále rozmnoženy masy lidí bez prostředků a bez naděje na zaměstnání v době, kdy desetitisíce zdravých lidí, propouštěných z práce státem i soukromými zaměstnavateli, jsou zbaveny možnosti řádné obživy.

Tážeme se vlády:

Zamýšlí vláda skutečně odníti důchody válečným invalidům s invaliditou nižší než 35%?

Je ochotna vláda jasně a závazně ve sněmovně prohlásiti, že k žádnému odbourání požitků válečných poškozenců nepřikročí a uklidniti tak uspokojivým prohlášením uštvané oběti kapitalistické války a jejich rodiny?

V Praze dne 18. března 1925.

Kučera,

Blažek, Mikulíček, J. Kříž, Darula, Krejčí, Burian, dr. Gáti, Merta, Houser, Mondok, Teska, Toužil, Rouček, Svetlik, Kunst, Skalák, Šafranko, Koutný, Sedorjak, Tausik.