Poslanecká sněmovna N. S. R. Č 1925
|
I. volební období |
11. zasedání |
5134
Odpovědi
I. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hausmanna, Hoffmanna, Roschera a druhů, že z německé školní obce Náhlova byly vyňaty některé osady (tisk 4975/III) a interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4975/IV),
II. min. železnic na interp. posl. dra Lehnerta a druhů o nejistotě dopravy na československých -státních drahách (tisk 4990/VII),
III. min. veřejných prací na interp. posl. dra Brunara a druhů o nešvarech v soustavné elektrisaci Moravy a Slezska (tisk 4926/XIV),
IV. vlády na interp. posl. Oktavce a soudr. ve věci Ludové banky v Ružomberku (tisk 4157/I),
V. vlády na interp. posl. Füssyho a soudr. o používání pozemkové reformy ke kolonisaci (tisk 4892/XVI),
VI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zřízení a stavbě české menšinové školy ve Velkých Skalinách (tisk 4975/XI),
VII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Keibla a druhů o nenáležitém odstrčení několika skutečných učitelů ustanovených na státních průmyslových školách (tisk 4990/VIII),
VIII. min. spravedlnosti na interp.posl. Josefa Skaláka a soudruhů o konfiskaci českého i německého znění letáku "Časopis závodních buněk a dělničtí korespondenti" (tisk 5110),
IX. min. národní obrany na interp. posl. Hakena a druhů o záhadné smrti četaře Bohumila Bajera v Českých Budějovicích (tisk 4857/IV),
X. min. národní obrany na interp. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů o výplatě mimořádné výpomoci důstojníkům a rotmistrům (tisk 5032/IV),
XI. min. nár. obrany na interp. posl. Kirpalové, Heegera a druhů stran zaopatřovacích požitků bývalých ošetřovatelek (tisk 4824/VI),
XII. min. financi na interp. posl. dra Brunara a druhů o bankovním úřadu ministerstva financí jako lombardním věřiteli držitelů válečných půjček (tisk 4898/II),
XIII. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů o poměrech v opavské továrně na uzenářské zboží "Praga" (tisk 4115/XIX),
XIV. vlády na interp. posl. dra W. Feierfeila, dra Luschky, Scharnagla, Budiga a druhů o přídělu zbytkových statků a prodeji celých velkých majetků pozemkových (tisk 5013/VI),
XV. min. vnitra na interp. posl. inž. O. Kalliny a druhů o konfiskační praxi karlovarského policejního komisařství (tisk 5055/I),
XVI. min. financí na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o odpisu přímých dani (tisk 4975/IX),
XVII. vlády na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o těžkém poškozování většiny pensistů žijících v cizině, jimž se odpočivné platy nevyplácejí v československých korunách, nýbrž ve valutě oné země a to podle kursu z 15. minulého měsíce (tisk 4270),
XVIII. vlády na interp. posl. dra Czecha a druhů o úpravě platů státních zaměstnanců a pensistů (tisk 4823),
XIX. vlády na interp. posl. Simma a druhů o naléhavých opatřeních, jež by se měla provésti, aby se čelilo nouzi státních zaměstnanců a učitelů (tisk 4824/IX),
XX. vlády na interp. posl. dra Kafky a druhů o zákonné úpravě postupových a platových poměrů soudců, profesorů a státních úředníků s vysokoškolským vzděláním (tisk 4454/II),
XXI. min. vnitra na interp. posl. Jokla a druhů o tom, jak slezské úřady provádějí zákon o vyživovacích příspěvcích pro příslušníky osob povolaných k činné službě vojenské a zda-li bude předložen nový zákon o vyživovacích příspěvcích (tisk 4857/VIII).
XXII. předsedy vlády na interp. posl. Windirsche a druhů o provádění statistiky sklizně za rok 1924 (tisk 5032/VII),
XXIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra R. Lodgmana a druhů, že v Teplicích-Šanově byly sňaty státní poštovní schránky na dopisy (tisk 5050/VI).
I./5134 (původní zněn).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Hausmanna, Hoffmanna, Roschera a druhů,
že z německé školní obce Náhlova byly vyňaty některé osady (tisk 4975/III) a interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4975/IV).
Do výnosu presidia zemské rady školní v Praze, o němž se interpelace zmiňují, podáno bylo odvolání, které bylo ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuto, ježto výnos byl vydán v mezích zákonného oprávnění předsedy zemské rady školní a z obsahu stížnosti místní školní rady náhlovské nebylo lze vyvoditi, že by nařízeným přeškolením byl poškozen zájem školní obce.
Proti dobrovolnému přijímání německých dětí z Těšnova a Dolánek do německé školy v Náhlově za podmínek platných předpisů, není se strany školních úřadů překážek. Ovšem děti ty nemohly by být započítávány podle § 5 odst. 5, zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., pro event. rozšíření školy náhlovské, což však vzhledem k počtu dětí, o něž by šlo, a počtu žactva na náhlovské škole nemá praktického významu.
Obecná škola s československým jazykem vyučovacím po provedeném šetření na místě samém byla zřízena v Náhlově, poněvadž bylo zjištěno, že Náhlov jest přirozený střed obcí, z nichž byly děti do této školy přihlášeny.
V Praze dne 8. března 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
II./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic na interpelaci poslance dra Lehnerta
a druhů o nejistotě dopravy na československých státních drahách (tisk 4990/VII).
Dovoluji si především ujistiti, že všechny nehody, o nichž mluví interpelace, byly ministerstvu železnic vždy ihned hlášeny.
Podstata každého případu jest v ministerstvu železnic nejen vyšetřována, nýbrž i studována, a to nejen proto, aby bylo zjištěno koho stihá vina, nýbrž také zejména proto, aby bylo pokud možno vše zařízeno k odvrácení podobných nehod. Povaha železničního provozu nese však již sama sebou, že nelze učiniti takových opatření, jež by za všech okolností s naprostou spolehlivostí vylučovala možnost jakékoliv nehody. Státní železniční správa snaží se ovšem učiniti pro bezpečnost dopravy vše, co jest v mezích její finanční schopnosti.
Musím však upozorniti, že nehody na československých státních drahách nedosahují nijak rozměrů mimořádných,a na jiných drahách neobvyklých. Naopak ve srovnání s drahami sousedních států jsou provozní nehody u nás poměrně řídké a nikterak obzvláště vážné. Tak na příklad nevyskytla se na státních drahách československých a,ni jedna nehoda takového rázu, jako bylo neštěstí na říšských německých drahách v poslední době.
Veškeré nehody, o nichž se interpelace zmiňuje, přihodily se v době podzimní, kdy jest provoz nejintensivnější a kdy tedy je také možnost nehod největší.
Nelze však přičítati tyto případy nezkušenosti mladých sil jak to interpelace činí. Velká většina nehod byla způsobena právě opomenutím úředníků zaškolených a zkušených kteří působí na svém místě již řadu let.
Překládání zaměstnanců není všeobecné, jak interpelace se domnívá. Ředitelství státních drah byla ovšem nucena vystřídati zaměstnance, kteří po zestátnění soukromých drah odešli do výslužby, nebo ty, kteří se vzhledem k provedenému normování stali pro svá místa silami příliš drahými šlo tu vesměs o normální disposice s personálem, nikoliv o systematickou akci na poškození některé části zaměstnanců.
V Praze dne 3. března 1925.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
III./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o nešvarech v soustavné elektrisaci Moravy a Slezska (tisk 4926/XIV).
Soustavnou elektrisací Moravy a Slezska provádějí 4 smíšené akciové společnosti založené podle ustanovení §u 2 zákona ze dne 22. července 1919, c. 438 Sb. z. a n. za účasti státu, zemí, obcí a soukromého kapitálu. Podniky těchto společností a to Západomoravských elektráren, akc. spol v Brně, Středomoravských elektráren, akc. spol v Přerově. Severomoravských elektráren, akc. spol. v Zábřehu a Moravsko-slezských elektráren, akc. spol. v Mor. Ostravě prohlášeny byly podle §u 4 cit. zákona za podniky všeužitečné a přikázány jim byly zásobovací oblasti s příslušným zřetelem na provedení soustavné elektrisace obou zemí Žádosti Svazu německých družstev v Krnově za prohlášení jeho podniku za všeužitečný, nemohlo býti vyhověno vzhledem k tomu že podnik jím projektovaný a elektrárny, o které se opíral, nevyhovovaly zásadám vytčeným v §u 1 cit. zák., a že nebylo docíleno souhlasu zemských autonomních správ ve smyslu § 4 cit. zákona.
Pokud se týče kontroly hospodaření s a uvedených společností třeba uvésti, že jsou to společnosti akciové veřejně účtující. Mimo to státní správa spolu se zemskými autonomními správami a obce i mají většinu akciového kapitálu a tím mají též zajištěnu většinu ve správní radě a valné hromadě, čímž je dostatečná kontrola veřejných orgánů zajištěna. Mimo to byl pro každou společnost jmenován vládní komisař jako dozorčí orgán který jest přítomen každé valné hromadě a každé schůzi správní rady. Kromě toho jest státní správě a zemským autonomním správám stanovami zajištěno právo ještě zvláštní kontroly.
Pokud se týče správních orgánů společností podotýká se, že společnosti tyto jako společnosti akciové dozorčích rad nemají, nýbrž pouze správní rady, z nichž tyto volí výkonný výbor. Členové správních rad volí se po př. ustanovují přesně podle stanov tak že jsou zastoupeny příslušné veřejné korporace i soukromý kapitál v poměru splaceného akciového kapitálu. Pokud se týče zastoupení podle národnosti uvádí se, že zemský výbor moravský vyslal do správních rad společností, které mají ve svém územ obce německé, třebas že z obcí těchto je připojen na sítě elektráren jen nepatrný zlomek, také jednoho zástupce národnosti německé zemská správní komise pro Slezsko vysílá pak do správních rad zástupce v poměru, v jakém jsou jednotlivé národnosti zastoupeny v zemské správní komisi pro Slezsko. Pro volbu zástupců za obce do správní rady možno vzíti zřetel podle stanov pouze na obce na společnostech skutečně súčasněné tedy na ty, které převzaly a splatily akcie.
Na elektrisační společnosti moravské a slezské se připojily v prvé době téměř výhradně jen obce české, teprve v poslední době připojují se i obce německé avšak měrou nepatrnou jak patrno z těchto číslic:
Na Moravsko-slezské elektrárny jest připojeno jako akcionářů celkem 30 obcí, z nichž šest má většinu národnosti německé na Severomoravské elektrárny jest připojeno jako akcionářů 38 obcí z nichž má 10 většinu národnosti německé; na Středomoravské elektrárny celkem 72 obcí z nichž 2 mají většinu národnosti německé a na Západomoravské elektrárny celkem 171 obcí z nichž 11 má většinu národnosti německé. Následkem těchto poměrů byl doposud pouze do správní rady Severomoravských elektráren zvoleni zástupcové obcí německých a to nejen obcí moravských nýbrž i obcí slezských. V důsledku toho byl jen při této společnosti zvolen i do výkonného výboru zástupce německých obcí.
Pokud jde o další výtku, že společnosti pracují přes značné podpory poskytnuté jim z prostředků veřejných s deficitem a že nebyly s to docíliti ani skromného zúročení investovaného kapitálu, podotýká se toto přímé podpory (subvence) z prostředků veřejných se žádnému všeužitečnému elektrárenském podniku na Moravě a ve Slezsku nedostalo.
Veřejní činitelé (státní správa a zemské výbory) převzaly jistý počet akcí a zemské autonomní správy na Moravě a ve Slezsku převzaly za souhlas vády záruku za výpůjčky společností k účelům investičním.
Stran rentability podniků poukazuje se na to, že všechny tyto společnosti byly založeny v době poválečné, tedy za poměrů neobyčejně nepříznivých a celou řadu vedení vysokého napětí vybudovaly v době nejvyšších cen materiálu a nejvyšších mezd. Jelikož však možno získati přiměřený odběr jen dlouholetou a interní činností akvisiční, nemohl býti přirozeně konsum v prvé době takový, aby odpovídal investovaným obnosům.
Ani v době předválečné nevykazovaly elektrárny v prvých letech svého trvání buďto vůbec žádné rentability, anebo nepatrnou rentabilitu. Pokud jde o moravské a slezské elektrárny, jest jich vývoj úplně normální, což lze nejlépe posuzovati podle stoupání konsumu.
U Západomoravských elektráren se totiž zvyšuje konsum ročně v posledních letech o 20% (podnik ten byl vybudován částečně již před válkou), u Středomoravských elektráren o 60-70%, u Moravsko-slezských elektráren o 80-100% u Severomoravských elektráren o 60%.
Že by byla některá z těchto společnosti uvažovala o odpisu akc. kapitálu neodpovídá skutečnosti, stejně jako tvrzení, že vláda se snaží sanovat tyto podniky tím, že nutí obce, aby se na elektrárny připojily.
Celá řada moravských a slezských obcí měla vlastní elektrárny, pocházející z doby, ve které ještě nebylo velkých přespolních elektráren a kdy obce byly nuceny postarati se o získání vlastních zdrojů elektrické energie vybudováním místních elektráren. Tyto podniky pracovaly na tehdejší dobu dosti výhodně jelikož byly postaveny hlavně před válkou a kapitály do nich investované byly během času odepsány. Jakmile však za dnešních poměrů nastala nutnost podnik rozšířiti, mění se příznivá tato situace jelikož následkem značných investic další rentabilita není možná. Obce zastaví v takovém případě zpravidla a to z důvodů čistě hospodářských provoz vlastního podniku a připojí se na velkou elektrárnu, která jest s to, dodávati jim elektrickou energii za ceny, které jsou značně nižší, než by byla výrobní cena podniku obecního vzhledem k nutným investicím.
Stejný postup lze ostatně pozorovati též u průmyslových podniků které čím dále tím více zrušují vlastní pohon a připojují se na velkoelektrárny čímž docíleny jsou značné úspory paliv, ježto velkoelektrárny jsou s to pracovati technicky i finančně výhodněji než elektrárny menší a zejména jsou s to využíti vodní síly.
Podle ustanovení § 3 zák. ze dne 1 července 1921 č. 258 Sb. z a n. mohlo by sice ministerstvo veřejných prací naříditi sloučení dvou neb několika elektrických podniků v jeden je-li toho k provádění soustavné elektrisace nevyhnutelně třeba a zvýší-li se tím celková hospodárnost podniků o jichž sloučení jde, avšak ustanovení tohoto nebylo doposud použito jelikož podniky samy uznávají z hospodářských důvodů výhody, které skýtá připojení na velkoelektrárny.
Ke stížnosti že všeužitečné elektrické podniky jsou zvány ke komisionelním jednáním živnostenských úřadů týkajícím se změn místních elektráren se podotýká že postup ten jest plně odůvodněn ustanovením §u 27 č. 3 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z a n. kterým jest předepsáno, že při schválení veškerých výroben energie a vedení, byť i sloužily pouze účelům podnikatelovým jest přihlížeti v první řadě k potřebám soustavné elektrisace jakožto zájmům veřejným, a předepsati v koncesi podmínky v ohledu tomto nutné.
Poněvadž všeužitečné elektrické podniky jsou pověřeny prováděním soustavné elektrisace v jejich oblastech nelze jim odpírati, aby se účastnily svými zástupci těch komisionelních jednáni živnostenských úřadů, při nichž musí býti přihlíženo k potřebám soustavné elektrisace.
K výtce že politické úřady nesmějí v takovýchto případech vydati žádného rozhodnuti, pokud si předem nevyžádaly posudek ministerstva veřejných prací se podotýká, že §cm 16. vlád. nař. ze dne 25. října 1920 č. 612 Sb. z. a n. jest předepsáno, že politické úřady I. stolice musí projekty podniků o větším výkonu než 50 KW před řízením schvalovacím předkládati úřadům schvalovacím ku přezkoušení se stanoviska soustavné elektrisace.
Těmito schvalovacími úřady jsou ve smyslu §u 16 elektrisačního zákona a §u 6 zmíněného prov. nařízení na Moravě a ve Slezsku příslušné zemské správy politické, kterým takové projekty jsou k přezkoumání předkládány a není tudíž ani tato výtka odůvodněna.
V interpelaci se poukazuje dále k tomu, že jistým obcím ležícím na hranici slezsko-pruské bylo znemožněno odebírati elektrickou energii z Pruské elektrárny. K tomu se podotýká, že odběr elektrické energie z ciziny jest ve smyslu §u 30 cit. zák. vázán na povolení ministerstva veř. prací, které žádané povolení uděluje v dohodě se súčastněnými ministerstvy je-li nabídka se stanoviska hospodářského přijatelna a neruší-li soustavnou elektrisaci.
Pokud jde o konkrétní případ uvedený v interpelaci nutno upozorniti na to, že dotyčné pohraniční obce jsou v území Severomoravských elektráren, jichž povinností jest podle §u 2 nař. vládního ze dne 25. října 1920. č. 612 Sb. z. a n. zásobiti všechny konsumenty ve svém území podle jednotných sazeb a podmínek.
Pokud se dále tvrdí, že všeužitečné společnosti vystupují jako překupníci elektrické energie a že tím ceny elektrické energie zvyšují, stačí poukázati na to, že jest hlavní zásadou všeužitečných společností na Moravě a ve Slezsku dodávati elektrickou energii výhradně jen přímo odběratelům. Pokud výjimečně kupují energii, děje se to pouze potud, pokud bylo zjištěno, že jest prozatím výhodnější opatřovati si energii tímto způsobem, nežli stavěti vlastní centrály, které by vyžadovaly v nynější době nepřiměřeného nákladu.
V každém takovém případě jde však o pouhé provisorní zařízení do té doby, než se konsum náležitě rozvine, a nastanou poměry pro stavbu centrál příznivější.
K tvrzení, že různá vedení vysokého napětí byla postavena jen kvůli tomu aby se umožnilo jistým firmám zaměstnání a značný zisk, při čemž se zejména uvádí vedení vybudované Moravsko-slezskými elektrárnami z Opavy do Krnova, se podotýká, že vedení toto podle disposic Moravsko-slezských elektráren, má sloužiti k zásobování některých obcí na Opavsku, jakož i státních železničních dílen v Krnově.
V interpelaci se dále tvrdí, že jest zamýšleno postaviti k tomuto vedení ještě další paralelní vedení aby dodávka proudu pro zmíněný podnik byla zajištěna.
Týž podnik má v úmyslu postaviti okružní vedení do Krnova a to za účelem zvýšení bezpečnosti dodávky energie.
O nabídce městské elektrárny v Krnově k dodávce elektrické energie pro zmíněné železniční dílny nutno pak uvésti že Moravsko-slezské elektrárny podaly na úřední vyzvání důkaz o tom že jsou s to dodávati dílnám proud za ceny velmi příznivé.
Pokud se v interpelaci poukazuje na vyjednávání zahájené zmíněným svazem s všeužitečnými elektrárnami a tvrdí se o tomto vyjednávání, že na příslušný návrh nebyla dána zemským výborem odpověď podotýká se:
Takovéto vyjednávání bylo skutečně zahájeno a byla svolána zemským výborem moravským porada která se konala dne 12. května 1923 v Brně, při které byly vypracovány směrnice pro další společný postup.
Příslušný návrh byl zemským výborem moravským svazu zaslán, který však doposud se o návrhu tom nevyjádřil nýbrž podal ve věci pouze stížnost na ministerstvo veř. prací a zemskému výboru nebylo proto možno v tomto vyjednávání pokračovati. Další vyjednávání se ostatně stalo bezpředmětným tím, že hlavní elektrárny, ze kterých měla býti dodávána elektrická energie pro elektrisační akci zamýšlenou svazem se mezitím buď připojily na všeužitečné podniky aneb uzavřely s nimi smlouvy na dodávku elektrické energie.
K poukazu že předsedové Moravsko-slezských elektráren a Severomoravských elektráren jsou zároveň předsedy zemské správní komise pro Slezsko, pokud se týče moravského zemského výboru a mimo to referenty pro otázky elektrisační se podotýká, že zemské výbory jsou jako akcionáři oprávněny, vysílati do elektrárenských společností své zástupce, při čemž by se nedoporučovalo, aby z této činnosti byl vylučován ten referent který jest o záležitostech elektrisačních náležitě informován, což se též úplně osvědčilo, neboť v celé řadě případů kde došlo k nedorozumění mezi společnostmi a obcemi, byli to právě zástupcové zemských autonomních správ, kterým se podařilo nedorozumění tato odstraniti dohodou.
K tvrzení v interpelaci že společnosti pokud se týče zemské autonomní správy nepřipouštějí vybudování obecních elektráren, podotýká se, že pro každý takový případ jsou platná ustanovení zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb z. a n.
Interpelanti poukazují dále na to že by se otázka soustavné elektrisace Moravy a Slezska dala nejvýhodněji vyřešiti na základě organisace družstevní. Připomíná se, že zakladatelé moravských a slezských elektrických společností se právě touto otázkou důkladně zabývali a nabyli přesvědčení, že akciová společnost se pro provedení elektrisace Moravy a Slezska nejlépe hodí.
Pokud se týče účasti státních a zemských úředníků ve správních radách společností se připomíná, že úředníci státní jsou vysíláni ve smyslu ustanovení stanov jako bezprostředně zodpovědní orgánové státní úředníci zemští fungují pak na Moravě a ve Slezsku pouze jako znalci s hlasem poradním. Pokud jde o referenta moravského zemského výboru který prý jest podle interpelace zároveň předsedou několika elektrisačních společnosti a zároveň právním zástupcem jedné z největších firem, které dodávají zboží zmíněným podnikům, bylo vyšetřeno, že zmíněný referent není vůbec zástupcem žádné firmy, která by byla v nějakém obchodním spojení se všeužitečnými elektrárnami na Moravě nebo ve Slezsku.
Při zadávání dodávek a prací jsou všeužitečné podniky povinny říditi se ve smyslu ustanovení §u 2 vlád. nařízení ze dne 25. října 1920, č. 612 Sb. z. a n. podmínkami platnými pro veřejné stavby a dodávky (zadávacím řádem). O rozšíření elektrárny v Krnově uvádí se, že třeba tu postupovati v souhlase s bodem 3., § 27 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. a se zásadami vyslovenými ve výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 13. září 1920, č. 45.015/XVIII pro schvalování elektráren a elektrovodů vzhledem na potřeby soustavné elektrisace; o elektrárně v Mikulovicích nutno pak říci, že uzavřela smlouvu se Severomoravskými elektrárnami, ve které bylo pamatováno nejen na zájmy elektrárny samé, nýbrž i na zájmy sousedních obcí takovým způsobem, že elektrisace těchto obcí jest za podmínek pro ně výhodných úplně zajištěna.
Ku konci možno pak úhrnem dodati toto:
Všeužitečným elektrárenským podnikům na Moravě a ve Slezsku jest se říditi podle zásad platných pro provádění soustavné elektrisace a při zadávání staveb a prací podle zadávacího řádu platného pro státní dodávky. Podniky ty nejsou přes to, že byly budovány v době velké drahoty, nikterak překapitalisovány; odběr elektrické energie rozvíjí se u nich uspokojivě a není třeba pro ně ani sanace ani likvidace.
Zastoupení všech obcí a jinakých interesentů ve všeužitečných elektrárenských společnostech moravských a slezských děje se v poměru upsaného akciového kapitálu.
V Praze dne 2. března 1925.
Ministr veřejných prací.
Srba v. r.
IV./5134.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Oktavce a soudruhů ve věci Ludové banky v Ružomberku (tisk 4157/I).
Vládě není neznáma nepříznivá situace, ve které se ocitla Ludová banka v Ružomberku. Poněvadž vyšetřeno bylo a zodpovědní činitelé banky sami doznali, že vlastními silami nemohou banku z jejího obtížného stavu vyvésti, odhodlala se vláda, aby uchránila přečetné drobné vkladatele od citelných škod, k některým opatřením, kterými má býti bance umožněno, aby ze své svízelné situace vybředla. Těmito opatřeními má býti zároveň zajištěno, aby tato banka napříště vedena byla toliko s hledisek čistě hospodářských.
Tato opatření se provádějí a budou co nejdříve hotova.
Opatření vládní nejsou ovšem překážkou, aby funkcionáři banky, o nichž bude vyšetřeno, že zavinili ztráty banky, byli příslušnými místy pohnáni k zodpovědnosti.
V Praze dne 3. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
V./5134 (původní zněni).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Füssy-ho a soudr.
o používání pozemkové reformy ke kolonisaci (tisk 4892/XVI).
V horských krajích Slovenska není sdostatek zabrané půdy pro drobný příděl místnímu obyvatelstvu. Z těchto krajů stěhuje se poměrně nejvíce obyvatelstva do ciziny, zejména do Ameriky. Velkostatky, jsoucí v rovině, zaměstnávají přes léto dělnictvo ze severního Slovenska. Státní pozemkový úřad řeší na Slovensku pozemkovou reformu se zřetelem k poměrům právě vylíčeným a snaží se čeliti vystěhovalectví a pomoci drobnému lidu v horských krajinách tím, že kolonisuje zabranou půdu, kde jest ji nadbytek. Přídělem půdy reemigrantům snaží se státní pozemkový úřad zajistiti výživu ve vlasti těm kteří výživy v cizině pozbyli nebo rozhodli se pracovati raději ve svém domově. Kolonisace velkostatků v rovinách Slovenska spojena jest zpravidla s přídělem půdy místním uchazečům o půdu. Jsou-li kolonisováni i zaměstnanci převzatého velkostatku přiděluje jim státní pozemkový úřad s půdou i budovy aby bylo jim ulehčeno samostatně hospodařiti bez značnějšího zadlužení. Přídělová cena půdy stanovena jest podle předpisů §u 77 zákona náhradového se zřetelem k zákonu č. 323 z r. 1921. Pokud interpelace dovolává se novinářských zpráv o přednášce ministra zemědělství v Budějovicích, sděluje se že za pravdivost a správnost novinářských referátů o projevech ministrů, pokud nejsou označeny jako úřední, nepřijímá zodpovědnost ani vláda ani ten který z členů vlády.
Pro směrnice, podle nichž děje se kolonisace při provádění pozemkové reformy platí zásada, že nemovitosti se přidělují žadatelům jen podle zřetelů objektivních.
V Praze dne 14. března 1925
Náměstek předsedy vlády
Stříbrný v r.