Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.

Tisk 5173.

Zpráva

výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností

k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 5161) o vládním návrhu zákona, (tisk sen. 2087 a 2103), kterým se upravuje territoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění.

Tak jako i v jiných oborech, byla i ve věcech živnostenských v platnosti dvojí zákonná ustanovení, jednak byv. rakouských, jednak uherských. Tento právní stav platnosti dvou zákonů ve věcech živnostenských byl odčiněn přijatým zákonem ze dne 10. října 1924 čís. 259 Sb. z. a n., jenž znamená unifikaci živnostenských zákonných předpisů. Tento zákon, jelikož se vztahuje jen na území Slovenska a Podkarpatské Rusi nezaručuje úplně rovná práva živnostenských oprávnění získaných na území Čech, Moravy a Slezska která opravňovala také k přenášení živností, případně ku zřizování závodů vedlejších, neb skladů po celé republice a oprávnění získaných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, na podkladě zákona dříve uherského, který nedává možnost přenášení podobného na území druhých částí republiky. Proto vypracovala váda tento návrh zákona, jimž má dojíti k zrovnoprávnění obou různě získaných oprávnění živnostenských, takže oboustranně bude možno přenášeti podniky živnostenské, zřizovati filiálky a sklady v celém státě, ovšem, když vyhověno bude všem příslušným zákonným předpisům, zvlášť ohlašovacím.

Vláda předlohu tohoto zákona předložila nejprve senátu (tisk 2087) který o ní jednal ve svém živnostenském výboru ve schůzi 17. března 1925 a přijal ji ve 259. schůzi dne 2. dubna 1925.

V osnově této se v § 1 ustanovuje pro samostatné živnostníky, kteří nabyli své živnostenské oprávnění na území kde platí živnostenský řád dříve rakouský, že mohou se zařizovat i na území, kde platil dříve zákon uherský. V odstavci 2 prvního paragrafu přiznávají se podobná práva pro ty, kdož nabyli živnostenského oprávnění na území, kde platil dříve zákon uherský.

Odstavec 3. vylučuje živnost zubních techniků, pro kterou platí ustanovení zvláštního zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., a to bezpodmínečně pro celou republiku. § 2 upravuje v tomto ohledu poměr živností stavebních a to tak, že stavitelé, mistři zedničtí, tesařští, kameničtí a studnařští mohou svá oprávnění přenášeti na území druhé jen do míry oprávnění, patných pro práva nabytá v druhém území. - To znamená, že oprávnění nabytá na podkladě práva dříve rakouského, opravňují přenášení živnosti a provádění prací v území Slovenska a Podkarpatské Rusi, avšak jen v té míře v jaké jich mohou užívati oprávněnci pode zákona dříve uherského a naopak těchto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v míře, jako oprávněnci podle zákona dříve rakouského jich tam užívají.

§ 3 rozšiřuje práva získaná na podkladě zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. (živnostenský zákon pro Slovensko a Podkarpatskou Rus) na oblast celého státu.

§ 4 stanoví, na které živnostníky se ustanovení § 1 nevztahují. Jsou to ti, kteří v době získání svého živnostenského oprávnění na podkladě zák. dříve uherského v čase od 28. října 1918 do 31. května 1925 (doba, kdy končí platnost živnostenského zákona dříve uherského) neměli domovského práva v některé obci na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi. Tím má se předejíti možnosti obejití se strany těch, kteří majíce domovské právo v tak zv. historických zemích měli si opatřiti oprávnění na podkladě zákona dříve rakouského.

Odstavec druhý § 4 ustanovuje, že k oznámení nebo k žádosti o přenesení živnosti nebo zřízení vedlejšího závodu, je třeba úřadu I. instance předložiti domovský list.

Odst. 3. ustanovuje, že úřad živnostenský zakáže přenesení, není-li zachováno ustanovení 1. odstavce.

Odst. 4. uvádí, že tato omezení neplatí pro ty živnostníky, kteří svoji živnost na témže území provozují samostatně aspoň 10 let.

Veškerá ustanovení §u 4 pozbývají platnosti 31. května 1935, kdy již všechny rozdíly v oprávněnosti budou odstraněny přirozeným postupem a působností zákona ze dne 10. října 1924 čís. 259 Sb. z. a n. (živnostenský zákon pro Slovensko a Podkarpatskou Rus).

Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností projednával tuto osnovu, přijatou v senátě ve své schůzi 22. května 1925 uznal všechny uvedené důvody a doporučuje přijetí osnovy zákona beze změny.

V Praze dne 25. května 1925.

kterým se upravuje territoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení všeobecné o provozování a výkonu živnostenských oprávnění.

(1) Živnostníci, kteří provozují samostatně jakoukoli živnost s výjimkou živnosti zubních techniků (odstavec 3.) a živností stavebních (§ 2) na základě živnostenského oprávnění nabytého na území, kde platí živnostenský řád dříve rakouský, mohou v mezích platných ustanovení vykonávati živnostenské oprávnění kdekoliv na území Československé republiky a mohou živnost svoji kamkoliv přenášeti a zřizovati tam závody vedlejší a sklady, byť i pro nastoupení a provozování těchto živností na tom kterém území platila odchylná právní úprava.

(2) Téhož práva s výjimkou v §u 4 požívají živnostníci kteří provozují samostatně jakoukoliv živnost na základě živnostenského oprávnění nabytého na území, kde platí živnostenský zákon dříve uherský.

(3) Pro rozsah oprávnění živnosti zubních techniků platí ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice.

§ 2.

Ustanovení o živnostech stavebních.

(1) Stavitelé, zedničtí, tesařští, kameničtí a studnařští mistři, oprávnění na základě koncesní listiny, vydané podle zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební, nebo podle §u 23 cís. patentu ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. z. o živnostenském řádu, neb na základě koncesní listiny aneb živnostenského listu, vydaného podle živnostenských předpisů dříve uherských, mohou kdekoliv na území Československé republiky vykonávati práce, spadající do jich oboru, mohou svoji živnost kamkoliv přenésti a zřizovati tam závody vedlejší a sklady. Avšak živnostníci oprávnění dosud na Slovensku a Podkarpatské Rusi, smějí v ostatních částech republiky práce dotyčné prováděti, jakož i zřizovati závody vedlejší a sklady pouze v oněch místech a v tom rozsahu jako příslušní živnostníci oprávnění podle zák. čís. 193/1893 ř. z. Živnostníci pak oprávnění dosud na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus smějí na Slovensku a Podkarpatské Rusi dotyčné práce prováděti pouze v tom rozsahu jako příslušní živnostníci, oprávnění podle zák. čl. XVII/1884 (živnostenský zákon).

§ 3.

Ustanovení pro živnostenská oprávněni, nabytá na základě zákona ze dne 10. října 1924, cís. 259 Sb. z. a n. (živnostenský zákon pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi).

Živnostníci, kteří provozují samostatně svoji živnost na základě živnostenského oprávnění nabytého podle předpisů zák. čís. 259/1924 Sb. z. a n., mohou vykonávati práva uvedená v § 1 odst. 1. kdekoliv na území Československé republiky.

§ 4.

Na které živnostníky se ustanovení §u 1 nevztahuje.

(1) Ustanovení §u 1 nevztahuje se na živnostníky kteří provozují na základě živnostenského oprávnění nabytého podle zák. čl. XVII/1884 v době od 28. října 1918 do 31. května 1925 živnost koncesovanou, řemeslnou neb takovou obchodní, po případě svobodnou živnost, jež na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus vázána jest průkazem způsobilosti. Tito živnostníci mohou práva v §u 1 odstavci 1. vytčená vykonávati na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus jen tehdy, jestliže v době nabytí živnostenského oprávnění měli domovské právo v některé obci na území Slovenska neb Podkarpatské Rusi.

(2) Jde-li o přenesení živnosti zřízení vedlejšího závodu neb skladu, jsou tito živnostníci povinni současně s oznámením aneb žádostí předložiti příslušnému úřadu I. stolice domovský list.

(3) Nebyla-li splněna podmínka druhé věty odstavce 1. zakáže živnostenský úřad přenésti živnost, zříditi závod vedlejší neb sklad, leč by živnostníci vyhověli všem podmínkám pro nastupování dotyčných živností na území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus předepsaným.

(4) Platnost omezení v předchozích odstavcích obsaženého zanikne pro ty živnostníky kteří nemajíce domovského práva v některé obci na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi nabyli sice živnostenského oprávnění na základě zák. čl. XVII/1884 v době v odstavci 1. uvedené, avšak svoji živnost provozují samostatně na tomže území aspoň po dobu 10 let.

§ 5.

Ustanovení závěrečná.

Přestupky tohoto zákona trestají se podle živnostenského řádu (zákona).

§ 6.

(1) Ustanovení §u 4 pozbývá 31. května 1935 platnosti.

(2) Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr průmyslu, obchodu a živností.