POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.
|
I. volební období. |
11. zasedání |
5196.
Naléhavá interpelace
poslanců Mondoka, dra Gátiho, Sedorjaka, Šafranko a soudruhů
vládě
o krveprolití v Berehově.
Přede dvěma týdny vypukla stávka v cihelnách Konta, Winklera a Váryho v Berehově v Podkarpatské Rusi. Ke stávce došlo, z to důvodu, že dělnictvo zaměstnané v těchto podnicích bylo již od počátku roku v bezesmluvním poměru, čehož využívali podnikatelé k libovolnému prodlužování pracovní doby na devět až dvanáct hodin denně, ke snižováni mezd na 2, 12 až 9 Kč denně a k teroristickému šikanování dělníků. Troufalost zaměstnavatelů šla i tak daleko, že se neostýchati ani tělesně týrati zaměstnance. Když marny byly všechny přímé kroky, dělnictva, žádajícího zaměstnavatele, aby zahájili jednání s dělnictvem o uzavření kolektivní smlouvy, obrátili se dělníci několikráte na okresního náčelníka, jakož i na živnostenského inspektora se žádostí, aby jednání s podnikateli zprostředkovali. Když však všechny tyto pokusy dělnictva o vyjednávání selhaly, sáhli dělníci k poslednímu prostředku, aby zaměstnavatele k jednání donutili, totiž ke stávce, které se zúčastnili všichni dělníci v berehovských cihelnách zaměstnaní do jednoho. Pato jednomyslnost všeho dělnictva pohnula konečně podnikatele k vyjednávání, ke kterému došlo 27. května t. r. Dělníci projevili při něm ochotu snížiti dokonce i své mzdové požadavky, za to však trvali neochvějně na uzavření kolekt. smlouvy. Když se zaměstnavatelé tomuto základnímu požadavku tvrdošíjně vzpírali, jednání se: rozbilo a dělníci pokračovali ve stávce. Tu však podnikatelé zvolili novou taktiku: Prostřednictvím notářů, okresních náčelníku a četníků verbovali po vesnicích v širokém okolí cizí dělníky, jimž namlouvali, že potřebují dělnictvo; zamlčujíce, že je v jejich podnicích stávka. Když stávkující dělníci prohlédli postup zaměstnavatelů, zřídili stávkové hlídky, které klidným domlouváním a vysvětlováním odvraceli nově najaté dělníky ad stávkokazectví, takže i tento záměr podnikatelů selhal. Takto zklamaným a rozlíceným podnikatelům přiskočil znovu na pomoc celý státní aparát s úředníky, policajty a četníky, kteří se nyní ještě s otevřenější a nestoudnější vyzývavostí postavili do služeb podnikatelů. Postup pátracího aparátu proti stávkujícím byl zostřen, stávkové hlídky násilím rozháněny a cizí dělnictvo dopravováno pod nehranou četnických bajonetů. Stávkokazové byli do cihelen za pomoci četníků a policistů dodáváni z okolních vesnic auty a zvláštními vlaky.
Za této situace došlo 31. května t. r. ke krvavé srážce. Po dvacáté čtvrté od vzniku Československé ťdemokratickéŤ republiky střílelo se do bezbranných dělníků. Krvavá srážka udála se za těchto zjištěných okolností: Večer 31. května šlo asi 100 dělníků na nádraží v Berehové, kdež čekali na vlak, kterým měli četníci dopraviti stávkokaze. Na nádraží bylo asi 30 policistů. Přibližně o 9. hodině přijel zvláštní vlak, jenž přivážel naverbované stávkokaze. Tímto vlakem přijelo současně 30 četníků v plné zbroji a s nasazenými bodáky. V té chvíli stálo asi 100 uvedených dělníků v menších hloučcích, ne přímo u nádraží, nýbrž opodál asi 150 kroků od nádražní budovy. Z nich vyšlo šest dělníků a dělnic za vedení tajemníka Košeljaka k vlaku. Šli zcela klidně s úmyslem, aby přivezené dělníky upozornili, že jsou najati do podniků, ve kterých jest stávka. Policisté a četníci začali provokativním způsobem vystupovati proti šesti dělníkům a dělnicím, aby jim bylo znemožněno s přivezenými dělníky promluviti, a násilím je vytlačili z nádraží. Když už byli z nádraží vytlačeni a spojili se s ostatními čekajícími dělníky, začali policisté také proti těmto ostatním dělníkům postupovati a bez jakékoliv příčiny je bili pendreky a mířili na ně výhrůžně revolvery. Dělníci byli tímto jednáním pobouřeni - tím více, ježto sami se nedopustili ani nejmenší útočnosti proti policistům - a na výzvu ihned ustoupili. Nikdo z nich však do té doby nehodil kamenem a vůbec proti policistům ani ruky nezvedl. Okolnost však, že se nerozprchli okamžitě na první výzvu, stačila, že policisté začali ihned střílet. Padlo 40 až 50 ran. První výstřel vyšel z revolveru velitele policie Reichstettera. Tento v plném vědomí, dobře míře, vystřelil ze vzdálenosti dvou až tří kroků na dělnici Františku Kaposztovou, 36letou, matku šesti dětí. Střela ji zasáhla do prsou, takže klesla krví zbrocená k zemi a byla okamžitě mrtva. Policisté strženi výstřelem svého velitele, začali sami také stříleti z revolverů. Při této střelbě byl těžce zraněn dělník Kapinský. Dle povahy rány jest viděti, že byl střelen do pravé nohy ze zadu, tedy ve chvíli, kdy byl na útěku. Četníci a policisté začali pak do ustupujících dělníků tlouci pendreky a kolbami pušek. Prudkým úderem kolby byl dělník Josef Gyory zasažen tak, že padl, delší dobu byl bez vědomí a po nabytí vědomí ztratil paměť i řeč. Jinému dělníku, Michalu Čismarikovi, byla prudkým úderem pažby četnické pušky proražena lebeční kost. Mimo to bylo lehčeji raněno ještě dvacet dělníků a dělnic.
Po krveprolití nakázal náčelník policie Reichstetter prováděti zatýkání, aby dodatečně svalil vinu za svůj zločin na dělníky. Mimo jiné byli zatčeni dělník Stefan Popovič, sekretář komunistické organisace Košeljak, náměstek starosty města Berehovo Desider Petraš a tovární dělník, český legionář-, Václav Jelínek. Že vinu na krveprolití mají jedině orgány státní; jest vidno už také z toho, že stávka trvala už půl třetího týdne a vůbec nedošlo ani k nejmenšímu konfliktu, dokud provokativním násilným způsobem nebyla znemožňována nikomu nijak se nepříčící služba stávkových hlídek a jejich klidné vysvětlování dováženým dělníkům. Vinu na tomto krveprolití nese také ukrajinský emigrant, kontrarevolucionář přejatý do služeb československého státu dr. Stebelski. Tento byl okresním náčelníkem ve Svaljavě, když tam bylo stříleno do dělníků. Za tento čin byl odměněn povýšením na lepší místo okresního náčelníka ve větším městě Berehově. Všeobecně se má za to, že k vyprovokování srážky dal přímý povel jednak, aby se zavděčil kapitalistickým majitelům cihelen, jednak, že čeká další odměnu za tento nový doklad své bezohlednosti.
Podepsaní se táží vlády:
1. Jest vláda ochotna ihned tento nový zločin státních orgánů nejpřísněji vyšetřiti a vyslechnouti také všechny svědky z řad dělníků a nejdéle do týdne podati sněmovně zprávu o výsledku šetření?
2. Jest ochotna okamžitě potrestati a propustiti všechny provinilé četníky a policisty, zejména pak jejich nadřízené, policejního velitele Reichstettera a okresního náčelníka Stebelskiho?
3. Jest ochotna okamžitě odvolati z místa stávky všechno četnictvo a policii?
4. Propustí vláda bezodkladně všechny zatčené dělníky a důvěrníky a zastaví ihned jakékoliv trestní řízení proti nim?
5. Jest vláda ochotna ihned zameziti, aby byly konfiskovány listy, píšící o tomto zločinném krveprolití?
6. Jest vláda ochotna rodině nevině zastřelené ženy a všem postiženým dáti náležité odškodnění?
7. Jest vláda ochotna naříditi všem úřadům v Podkarpatské Rusi i v celé republice, zejména okresním náčelníkům; notářům a přednostům politických úřadů, že se nesmějí v sociálních zápasech proměňovati v orgány podnikatelů a soustavného verbování stávkokazů?
V Praze dne 3. června 1925.
Mondok, dr. Gáti, Sedorjak, Šafranko, Koutný, Burian, Svetlik, Haken, Skalák, Blažek, Darula, Krejčí, Toužil, Kreibich, Mikulíček, Teska, Merta, Kunst, Malá, Tausik, dr. Šmeral.