Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

VIII.

Náhrada škody.

§ 29.

(1) Byly-li provozem letadla poškozeny nebo usmrceny osoby, nebo poškozeny věci, jsou povinni nahraditi školu držitel (§§ 7 a 41) a letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), a není-li tu takového držitele, vlastník nebo každý spoluvlastník a odpovědný letec.

(2) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provazem škoda vznikla, přenechána třetí osobě k volnému nakládání, jsou kromě osob v odstavci, jmenovaných povinni náhradou škody všichni, kdo letadlem nakládali.

(3) Bylo-li letadlo v době, kdy jeho provozem škoda vznikla, bezprávným postupem odňata volnému nakládání držitele nebo vlastníka nebo osob v odstavci 2. jmenovaných, jsou povinni náhradou škody místo dotčených osob všichni, kdo letadlem nakládali. Držitel, vlastník a osoby v odstavci 2. jmenované i v tomto případě jsou povinní náhradou škody, pokud jím lze přičísti vinu na nedostatečném uschování letadla.

(4) Náhradou nejsou povinny jako letci osoby vojenské, řídily-li letadlo u výkonu své služby.

(5) Kdo na základě předchozích ustanovení odmítá povinnost k náhradě, musí prokázati okolnost, o nichž své zproštění opírá.

(6) Několik osob k náhradě povinných ručí rukou společnou a nerozdílnou.

§ 30.

(1) Bylo-li někomu na těle ublíženo, jest mu nahraditi útraty léčení, ušlý výdělek, nebo pozbude-li poškozený schopnosti výdělečné, také výdělek, který mu budoucně ujde, a kromě toho jest mu zaplatiti ba žádost bolestné úměrné vyšetřeným okolnostem.

(2) Byla-li zraněná osoba zohyzděna, budiž k okolnosti té hleděno potud, pokud to může překážeti lepšímu jejímu zaopatření, zejména je-li to osoba ženského pohlaví.

(3) Vzešla-li smrt z tělesného poškození, jest nahraditi netoliko všechny útraty, nýbrž budiž také pozůstalým, o něž pečovati po zákonu usmrcenému náleželo, nahrazeno vše, co jím tím ušlo.

(4) Byla-li poškozena nějaká věc, jest uvésti vše v předešlý stav, a není-li to možno, budiž nahrazena obecná cena odhadní, jakou měla věc v době a v místě poškození.

§ 31.

(1) Kdo podle § 29 odpovídá za škodu, jest zproštěn povinnosti náhrady, prokáže-li, že událost, kterou škoda vzešla, byla způsobena vinou poškozeného samého nebo vinou třetí osoby.

(2) Třetí osobou se nevyrozumívají:

a) osoba, kterou zaměstnával při provazu letadla ten, kdo jest povinen náhradou.

b) majitel zařízení sloužícího letectví nebo osoba, kterou tento zaměstnává při provozu, pokud jde o činnost při provozu.

c) účastník letu.

(3) Vzešla-li škoda, nebo její rozsah pouze z části vinou poškozeného nebo třetí osoby, budiž uznáno na část nároků v § 30 uvedených hledíc ku všem okolnostem.

§ 32.

(1) Ustanovení §§ 29 až 31 platí pro nároky na náhradu z poškození nebo usmrcení osob nebo z poškození věcí dopravovaných letadlem, použila-li se letadla:

a) za úplatu nebo při dopravě osob nebo věcí provozované po živnostensku.

b) ve službě nebo k příkazu osoby náhradou škody povinné a to v tomto případě potud, pokud škoda není plně nahrazena pojištěním proti úrazu (§ 48).

(2) Nároky na náhradu z poškození jiných osob nebo věcí dopravovaných letadlem řídí se podle obecného občanského práva.

(3) Byla-li poškozena vojenská osoba u výkonu své služby provozem letadla používaného ve službě vojenské správy, posuzuje nároky poškozeného nebo jeho příslušníků proti státu na náhradu výhradně podle předpisů o zaopatření vojenských osob.

§ 33.

(1) Ustanovení §§ 29 až 31 nevztahují se ku vzájemným nárokům na náhradu škody z poškození osob náhradou povinných aneb jejich věcí, jež vzešly touže událostí. Při tom jest lhostejno, zda tato událost nastala z provozu pouze jednoho letadla, či střetnutím se více letadel.

(2) Nároky na náhradu řídí se v těchto případech obecným občanským právem.

(3) Třetí osoby, které utrpěly škodu střetnutím se letadel, mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti všem, kdo ručí za škodu způsobenou provozem letadel se střetnuvších. Osoby, ručící za tuto škodu, jsou povinny náhradou rukou společnou a nerozdílnou. Mezi sebou nesou škodu, nedohodly-li se o tom podle slušného uvážení případu; při tom přihlížeti jest k poměru příčinné spojitosti a míře zavinění.

§ 34.

(1) Nárok na náhradu škody podle §§ 29 až 33, pokud nejde o nárok podle obecného práva občanského, se promlčí:

a) v šestí měsících ode dne, kterého se poškozený dověděl o škodě a osobě náhradou povinné.

b) bez ohledu na tuto vědomost ve třech letech ode dne, kdy nastala událost, kterou škoda povstala.

(2) Nárok na náhradu škody zanikne také před uplynutím promlčecí lhůty, opomenul-li k náhradě oprávněný svou vinou do tří měsíců po dni, kterého se dověděl o osobě náhradou povinné, oznámiti jí nehodu, leč by mohl dokázati, že osoba náhradou povinná v dané lhůtě tří měsíců se dověděla o nehodě jiným způsobem.

(3) Byl-li nárok ohlášen osobě náhradou povinné, staví se promlčení, dokud nedojde její ústní nebo písemná odpověď.

§ 35.

Ustanoveními tohoto zákona nebrání se poškozenému domáhati se náhrady ve větším rozsahu podle předpisů v tom směru platných.

§ 36.

(1) Držitel nebo vlastník letadla, jakož i osoby v § 29, odst. 2. jmenované aneb osoby, jež na jich místo nastupují, odpovídají i v případech, kde dlužno posuzovati nároky na náhradu vzniklé provozem letadla podle občanského práva, za zavinění osob, jichž při provozu používají, pokud jde o jejich službu při provozu letadla.

(2) Je-li spoluvlastníků nebo osob v odst. 1. jmenovaných několik, jsou povinni náhradou rukou společnou a nerozdílnou.

§ 37.

Žaloby na náhradu škody, která byla způsobena provozem letadla, mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu nastala událost, kterou škoda povstala.

§ 38.

(1) Držitelům letadla před vydáním legitimace (§§ 7 a 41) a pokud jde o podniky jmenované v § 17, odst. 2., lit. a) a b) před udělením koncese jest prokázati, že k zajištění nároků třetích osob na náhradu škody podle tohoto zákona jsou buď pojištěni proti škodám vzniklým při provozu letadla, aneb že složili jistotu hotově, v cenných papírech nebo bankovním záručním listem u ministerstva veřejných prací.

(2) Toho není potřebí, je-li držitelem nebo podnikatelem stát, země, zemský župní svaz nebo župa.

(3) Směrnice a stanovení způsobu pojištění a výše pojištění nebo jistoty vyhlásí ministerstvo veřejných prací ve sbírce zákonů a nařízení.

(4) Poškozený má pro svoji, pohledávku na náhradu škody zákonné zástavní právo na této pohledávce pojistníka proti pojišťovateli aneb na složené jistotě.

(5) Třetí osoby mohou nabýti práv na této pojištěné sumě nebo na složené jistotě pouze bez újmy nároků na náhradu škody podle tohoto zákona.

(6) Pojistník jest povinen prokázati ministerstvu veřejných prací, že pojistná premie jest vždy včas zaplacena.

(7) Zmenší-li se složená jistota nebo vyčerpá-li se uspokojením nároků na náhradu škody podle tohoto zákona, jest ji ve lhůtě stanovené ministerstvem veřejných prací a nepřesahující čtyři neděle doplniti na původní částku.

(8) Vrácení této jistoty neb jejího zbytku povolí ministerstvo veřejných prací na osvědčení, že proti tomu, kdo ji složil, nejsou a vzhledem na promlčecí lhůty (§ 34) již nemohou býti uplatněny nároky na náhradu škody podle tohoto zákona, a není-li tu také jiných důvodů, jež vydání její nedovolují.

§ 39.

(1) Úmluvou může býti předem vyloučeno neb obmezeno použití ustanovení § 32, odst. 1., lit. a) a odst. 2. vůbec, ustanovení § 32, odst. 1., lit. b) potud, pokud jde o nároky na náhradu z poškození věcí.

(2) Jinak jsou úmluvy, jimiž se předpisy tohoto oddílu v neprospěch poškozených předem vylučují neb obmezují, neplatny.

§ 40.

Pro leteckou dopravu poštovních zásilek platí o náhradě škody zvláštní předpisy poštovní.

IX.

Cizozemská letadla.

§ 41.

(1) Cizinec, který v území československého státu chce držeti letadlo, musí to oznámiti ministerstvu veřejných prací a udati místo, kde má míti letadlo domovský přístav a předložiti doklad o tom, že letadlo je zapsáno v rejstříku státu, jehož jest státním příslušníkem; po případě, že jiným, předpisy tohoto státu stanoveným způsobem, jemu byla přiznána státní příslušnost (národnost) tohoto státu.

(2) Ministerstvo veřejných prací rozhodne o vydání legitimace přihlížejíc k ustanovením mezinárodních smluv a řídíc se ustanovením § 7, odst. 1.

(3) Povinnost oznamovati držení letadel nevztahuje se:

a) na koncesované podniky podle § 17, odst. 2., lit. a) a b),

b) na majitele živnostenských podniků oprávněných letadla vyráběti a jimi obchodovati, pokud jde o letadla, která mají na skladě a kterým není přiznána žádná státní příslušnost (národnost).

(4) O zániku oprávnění k držení cizozemského letadla v území československého státu a domovského přístavu platí ustanovení §§ 8 a 9, odst. 1. a 2.

§ 42.

Cizozemským letadlům vojenským, policejním a celním dovolena jest létati ve státě československém jen se zvláštním a dočasným povolením zúčastněných ministerstev.

§ 43.

(1) Jiným cizozemským letadlům, pokud jim nejsou přiznány podle mezinárodních smluv pod podmínkami v nich stanovenými větší výhody, dovoliti lze létání v československém státě za těchto podmínek:

(2) Cizozemské letadla musí býti ve státě, jehož státní příslušnost (národnost) má, oprávněno létati a řízeno osobou k tomu oprávněnou. Průkaz o tom podati jest osvědčením příslušného československého zahraničního zastupitelského úřadu. Není-li v dotyčném státě zavedena veřejná kontrola k zjištění způsobilosti letadel k létání a schopnosti osoby je řídící, a není-li průkaz o této způsobilosti a schopnosti podán také jiným způsobem tomuto zákonu vyhovujícím (§ 10, odst. 7. a § 12, odst. 4.), musí se letadlo i osoba je řídící podrobiti zkouškám podle §§ 10 a 12 ve státě československém.

(3) Letadlo musí býti opatřeno všemi značkami, které jsou předepsány na základě jeho státní příslušnosti (národnosti).

(4) Dovolení udělují československé zahraniční zastupitelské úřady vydáním vstupního listu, který opatřiti si jest prve než letadlo překročí hranice československého státu. Úřady tyto vydají vstupní list opravňující cizozemské letadlo k létání v československém státě po dobu nejdéle 14 dní, byly-li padány průkazy v odst. 2. předepsané. Je-li podle ustanovení odst. 2. nutno, aby letadlo a osoba je řídící se podrobily zkouškám ve státě československém, vydá úřad vstupní list opravňující jen k letu až do místa, kde zkoušky ty se mohou vykonati. Platnost vstupního listu může býti ministerstvem veřejných prací prodloužena. Vstupní list může býti z ohledu na veřejné zájmy odepřen, po případě odebrán.

(5) Jinak platí pro cizozemská letadla obdobně všecky předpisy platné pro československá letadla zapsaná v rejstříku (immatrikulovaná).

§ 44.

(1) Cizozemská letadla nemající oprávnění k létání v československém státě a sem zbloudilá jsou povinna na dané znamení přistáti a podrobiti se prohlídce. Prokáže-li se, že překročení hranice jest omluvitelné a nebylo-li shledáno závad v ohledu veřejném, jest letadlo povinno nejbližší předepsanou cestou (§ 3) opustiti československý stát. V opačném případě může býti letadlo až do rozhodnutí místně příslušného politického úřadu (administrativní vrchnosti) prvé stolice, a tam kde je zřízen, státního policejního úřadu, zadrženo.

(2) K prohlídce a zadržení letadel povolány jsou mimo úřady uvedené v odst. 1. též úřady a orgány uvedené v druhém odstavci § 51; tyto jsou povinny výsledek prohlídky a opatření, které učinily, oznámiti ihned příslušnému (odst. 1.) úřadu.

(3) Zadržení letadla pozbývá účinnosti, nevydá-li tento úřad do 5 dnů rozhodnutí.

§ 45.

Cizozemské podniky, které provozují periodické lety pro dopravu osob a věcí, na určitých liniích ve státě československém bez přistání na jeho území, potřebují k tomu povolení ministerstva veřejných prací, které rozhodne v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

X.

Ustanovení závěrečná.

§ 46.

(1) Kdo se chce po živnostensku zabývati praktickým výcvikem leteckého personálu, potřebuje k tomu povolení ministerstva veřejných prací. Povolení lze uděliti jen osobám, jež se vykáží odbornými znalostmi, praktickými zkušenostmi a osobní spolehlivostí. Ministerstvo veřejných prací rozhodne o žádosti, vyslechnuvší zkušební komisi ustanovenou podle § 12 a přihlížejíc k potřebě.

(2) Povolení může býti odňato, vyjde-li na jevo, že výchova není spolehlivá.

(3) Povolení ministerstva veřejných prací je též třeba k pořádání jednotlivých leteckých produkcí závodů.

§ 47.

Letadla a motory k nim potřebné vyráběti a opravovati, jimi obchodovati a dopravovati je z cizozemska do území československého státu za účelem držení neb odbytu dovoleno jest jen se zvláštním povolením, které uděluje ministerstvo obchodu v dohodě s ministerstvy veřejných prací a národní obrany, jimž přísluší v té věci též dozor.

§ 48.

(1) Osoby zaměstnané při letadlech dražených v území československého státu (velitel, pilot, posádka) a při zařízeních sloužících letectví jsou podle právních předpisů o pojištění dělníků proti úrazu pojištěny.

(2) Při letadlech řídí se místní příslušnost úrazové pojišťovny jejich domovským přístavem.

(3) Příslušníci pojištěnce náležejícího k osobám zaměstnaným při letadle (odst. 1.) mají nárok na úrazovou rentu pro pozůstalé také tenkrát, když se letadlo i s pojištěncem pohřešuje a od poslední zprávy o něm uplynulo šest měsíců, aniž došla hodnověrná zpráva, že pohřešovaný žije. Úrazová pojišťovna může však žádati, aby příslušníci pojištěncovi, činící nárok na úrazovou rentu, složili před příslušným soudem přísahu, že o pohřešovaném neobdrželi jiných zpráv, než které pojišťovně oznámili. V případě tohoto odstavce platiti jest rentu počínajíc uplynutím 14 dnů od poslední zprávy o letadle. Nárok na rentu zaniká, prokáže-li se, že pojištěnec nakládaný za nezvěstného žije; v tom případě je úrazová pojišťovna oprávněna požadovati vrácení vyplacených částek.

(4) Za podnikatele provozu pojištěním povinného pokládá se držitel letadla, pokud se týče majitel letecké provozovny.

(5) Za úrazy podnikové ve smyslu zákona o úrazovém pojištění, pokud jde o osoby zaměstnané při letadlech (odst. 1.) nepokládají se úrazy, které se udály při letech závodních a leteckých produkcích, jakož i při přípravách k nim (training).

(6) O úrazu přihodivším se za letu učiní po přistání předepsané oznámení ve lhůtě pro to stanovené letec odpovědný za řízení letadla (§ 16), není-li mu to možno, zbylí členové posádky. Přistane-li letadlo v cizozemsku, nebo přihodí-li se úraz v cizozemsku mimo let, učiniti jest oznámení úrazové pojišťovně a československému zahraničnímu zastupitelskému úřadu, v jehož obvodu jest letadlo. Tomuto úřadu náleží pak provésti vyšetřování úrazu.

(7) V soukromé smlouvy pojišťovací ve smyslu § 61, b) zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1, ř. z. z roku 1888 o pojišťování dělníků pro případ úrazu (ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků), pokud se týče ve smyslu § 200 zákonného článku XIX/1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemocí a úrazu vstoupí úrazová pojišťovna, byly-li uzavřeny přede dnem 1. ledna 1925. Lhůta jednoho měsíce uvedená v § 200 zákonného článku XIX/1907 počíná dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti (§ 55, odst. 1.).

§ 49.

Ustanovení všeobecných trestních zákonů a řád vztahující se ku železnicím a jejich zaměstnancům platí rovněž o letadlech a zařízeních sloužících letectví a jejich zřízencích.

§ 50.

(1) Přestupky tohoto zákona stíhají se, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestných, náležejících k příslušnosti soudu, politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) prvé stolíce a tam, kde je zřízen, státním policejním úřadem pokutou od 50 Kč do 100.000 Kč nebo vězením (uzamčením) od 1 dne do 6 měsíců. V případě nedobytnosti nastoupí místa pokuty přiměřený trest vězení (uzamčení) nejvýše 6 měsíců.

(2) K trestnímu řízení příslušný jest onen úřad, v jehož obvodu má vinník, resp. odpovědná osoba své řádné bydliště, a jde-li o osoby, které takového bydliště v tuzemsku nemají, onen úřad, v jehož obvodu byl vinník přistižen.

(3) Pokuty připadají státu.

(4) Při opětném potrestání může býti nad to ministerstvem veřejných prací odňato navždy nebo na určitý čas oprávnění k držení letadla, letecká legitimace, koncese k provozování podniku, jakož i povolení letecké provozovny.

(5) Vstupní list (§ 43, odst. 4.) může býti úřadem, který vyřkl trest, již při prvním potrestání odňat.

(6) Právnické osoby a kolektivní útvary ručí za pokuty, uložené osobám, které jsou podle tohoto zákona, případně podle všeobecných předpisů povolány je zastupovati. Ustanovení odst. 4. může proti nim použito býti jen, bylo-li jím prve již pohrozeno odnětím oprávnění tu uvedených a lze-li jim klásti za vinu, že neučinily opatřen způsobilé k zabezpečení pořádku.

(7) V případech, ve kterých jest mezinárodními smlouvami stanoveno, že při přestoupení určitých předpisů v jednom smluvním státě letadlem immatrikulovaným v jiném smluvním státu tento zruší platnost immatrikulačního certifikátu navždy nebo na určitý čas, náleží ministerstvu veřejných prací, aby opatření to, je-li přestupek prokázán, provedlo co do československých letadel a odňalo držiteli navždy nebo na určitý čas osvědčení o zápisu do rejstříku (§ 28, odst. 2.).

§ 51.

(1) U výkonu trestní pravomoci a jiných opatření jsou úřady oprávněny zaříditi čeho třeba ku zajištění výsledku. Zejména mohou býti zadržena letadla a uzavřeny letecké provozovny. Také mohou úřady, vyžadují-li toho nutné důležité veřejné zájmy při zastavení provozu podniků uvedených v § 17, odst. 2., lit. a), c) a d), další provoz zaříditi, a to jde-li o opětné svévolné zastavení, v na útraty a nebezpečí majitele koncese.

(2) Předměty, které byly proti zákazu § 11, odst. 3. na letadlo vzaty, se zabaví a prodají ve prospěch státu. Ku zabavení jsou oprávněny také úřady bezpečnostní a bezpečnostní a celní orgány, jakož i orgány leteckých přístavů přístupných veřejnému létání, jež svá opatření ihned oznámí místně příslušnému úřadu. Tento rozhodne o zabavení a propadnutí.

§ 52.

(1) Do rozhodnutí a opatření politického úřadu (administrativní vrchnosti neb administrativní policejní vrchnosti) prvé stolice, případně státního policejního úřadu lze si stěžovati k politickému úřadu druhé stolice a do rozhodnutí a opatření tohoto úřadu k ministerstvu veřejných prací. Ve věcech trestních rozhoduje politický úřad (administrativní policejní vrchnost) druhé stolice s konečnou platností.

(2) Do rozhodnutí a opatření zkušebních komisí jmenovaných v §§ 10 a 12 není stížnost přípustna.

§ 53.

Letadlům přelétajícím hranici státu jest zachovávati celní předpisy.

§ 54.

Ku podávání posudků ve věcech leteckých může se zříditi poradní sbor, jehož organisace se upraví vládním nařízením.

§ 55.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti počátkem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

(2) Ustanovení tohoto zákona platí také pro stávající již podniky a letecké provozovny, pro letadla již používaná, jich držitele a velitele (piloty). Jich zápis do rejstříku stane se ve lhůtě, kterou vyhlásí ministerstvo veřejných prací.

(3) Ustanovení VIII. oddílu nevztahují se na škody z událostí, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona.

(4) Ministerstvo sociální péče vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení lhůtu, ve které jest podniky již stávající a podle § 48 do úrazové povinnosti pojistné vstupující ohlásí u příslušné úrazové pojišťovny.

(5) Dnem uvedeným v odstavci 1. pozbývají platnosti dosavadní předpisy o letectví.

§ 56.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministry vnitra, národní obrany, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, sociální péče, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností, pošt a telegrafů, financí a zahraničních věcí.

Resoluce.

Vláda se vyzývá, aby působila všemožně, by mezinárodními smlouvami bylo zamezeno užívání vojenských letadel proti nekombatantům a proti zařízením, která nejsou určena pro válečnou akci.

- - -

Rozvoj letectví, nejnovějšího prostředku dopravního, jeho výzvami ve službách civilisace, jeho důležitost pro bezpečnost státu, s druhé strany nutnost ochrany soukromých zájmů proti škodám, jež mohou vzniknouti provozováním letectví osobám i věcem, ať již jsou předmětem dopravy nebo mimo dopravu, zabezpečení zaměstnanců při letectví, u nichž nebezpečí z provozu tohoto podniku jest poměrně větší, nežli u práce jiného druhu, vše to i druhé otázky s tím souvisící, vyžaduje nutně, aby celý komplex otázek s provozováním letectví souvisících byl vpraven právními normami, zákonem.

Nedostatečnost předpisů o letectví, záležejících v řadě ministerských nařízení bývalého Rakouska a Uherska, prohlašujících živnostenský provoz letectví za koncesovanou živnost a podrobujících ho jisté živnostensko-policejní úpravě, byla živě pociťována již za Rakouska, tím více pak po světové válce s rychlým vývojem tohoto nového prostředku dopravního.

Rozvoj letectví a jeho význam mezinárodní vyvolal mezinárodní úpravu jeho: dne 13. října 1919 sjednána byla v Paříži za účasti zástupce republiky Československé mezinárodní konvence o letectví, jež nabyla závaznosti pro náš stát dnem 1. ledna 1924.

Tím vznikla nutnost zákonné úpravy letectví podle zásad pařížské konvence a ovšem také v souvislosti s tím účelnost úpravy právních poměrů vztahujících se k letectví i v těch směrech, ve kterých konvence sama ničeho nestanoví, ponechávajíc úpravu autonomnímu rozhodnutí jednotlivých států.

Vyhovujíc této naléhavé potřebě, podala vláda republiky Československé senátu Národního shromáždění dne 4. dubna 1925 vládní návrh zákona o letectví, ve kterém všestranně a podrobně upraven jest problém letectví po stránce právní.

Osnova platí sice jak pro civilní, tak i pro vojenské letectví, obsahuje však z důvodů nutné bezpečnosti státu některé výjimky pro vojenská letadla. Sem patří vyjmutí vojenských letadel z veřejné evidence, poněvadž zájmy pohotovosti státu toho nedovolují, vyhrazení zkoušení způsobilosti letadel a letců vojenských vojenské správě; odchylná úprava otázky ručení vojenských letců za škody z létání vzniklé a ustanovení, že vojenské osoby, které u výkonu služby provozem letadla utrpí škodu, mají nárok na náhradu jen podle ustanovení o zaopatření vojenských osob.

Osnova vládní vyhrazuje státu výlučnou svrchovanost nad vzduchovým prostorem nad jeho územím v souhlasu s pařížskou konvencí; tento zásah do práva soukromého, dosud platného, podle něhož vlastnictví vzduchového sloupce nad pozemkem vlastníka náleží tomuto (§ 297 ob. zák. obč.), zmírňuje osnova opatřením, aby vlastník pozemku resp. uživatel nebyl rušen v pokojném užívání.

Vedle upravení státní svrchovanosti nad vzduchovým prostorem v kapitole I. §§ 1 a 2, a úpravy používání vzduchového prostoru kap. II. §§ 3 až 5 upravuje se podrobně:

1. otázka letadel. Kapitola III. Sem patří zejména úprava státní příslušnosti (národnosti) letadla. Zde se přidržela osnova ustanovení konvence, že letadlo má národnost státu, v jehož rejstříku jest zapsáno a že zapsati lze je jen, patří-li zcela příslušníku státu, v jehož rejstříku jest zapsáno, resp. pokud jde o společnost, jsou-li předseda a nejméně dvě třetiny členů správní rady příslušníky dotyčného státu.

Na všech osobách letadlo držících vyžaduje se vedle technické způsobilosti úplná spolehlivost se stanoviska veřejného zájmů; proto je držení letadla závislé na předchozím svolení úřadu, který vydá žadateli legitimaci. Každé letadlo musí míti svůj domovský přístav, jenž se vyznačí v legitimací a rovněž každá jeho změna. Každé letadlo musí býti před početím provozu zkoušeno a uznáno za schopné k létání.

2. Kapitola IV. upravuje otázku letců. Oprávnění k řízení letadla dává velitelský nebo letecký diplom a letecká legitimace, hranice věková u letce musí přesahovati 19. rok; vedle odborné způsobilosti žádá se tělesná a duševní schopnost a úplná spolehlivost. Jde-li o cizince, vyžaduje se průkaz reciprocity.

3. V kap. V. upravují se právní poměry leteckých podniků, které, pokud nejsou provozovány státem nebo státními ústavy, potřebují ku živnostenskému provozu koncese.

4. V kap. VI. upravuje se otázka leteckých provozoven. Státu jest vyhrazen dohled na letecké podniky, na jejich obchodování a provoz. K zřízení provozoven jest třeba povolení ministerstva veřejných prací, po případě v pohraničním pásmu i ministerstva financí. Podmínky povolení letecké provozovny jsou v osnově podrobně upraveny. Pro zřízení leteckých provozoven poskytuje osnova právo vyvlastnění za náhradu.

5. V kap. VII. v §§ 26 až 28 obsažena jsou ustanovení a rejstříku leteckém, o jeho obsahu a řízení o ohláškách letadel do rejstříku.

Důležitá otázka ručení za škody, spůsobené provozem letadla, upravena jest v kapitole VIII. a náhradě škody v §§ 29 až 40.

Pro ručení použito bylo obdobně ustanovení a ručení za škody, z provozu automobilů. Stanoví se presumpce viny na straně držitele letadla a letce, eventuelně vlastníka neb spoluvlastníků; exculpuje z povinnosti náhrady jen průkaz, že škoda způsobena byla vlastní vinou poškozeného nebo vinou třetí osoby. Nároky na náhradu mají nejen osoby třetí mimo leteckou dopravu, ale i osoby letadlem dopravované jak pro případ poškození na těle tak poškození věcí dopravovaných, použijí-li letadlo za úplatu nebo letadlo provozujícího létání po živnostensku.

V kap. IX. upravena jest otázka cizozemských letadel.

V kap. X. upravena jest zejména otázka ochrany osob zaměstnaných při letadlech a při zařízeních sloužících letectví. Úrazová povinnost jest rozšířena na osoby zaměstnané při provozu letadla ale i na všechny osoby při provozu leteckého podniku.

Zákonná ustanovení a 8hodinové době pracovní a o nemocenském pojištění platí samozřejmě i pro osoby zaměstnané v letectví.

Senát Národního shromáždění podrobil osnovu důkladnému zkoumání, o čemž svědčí podstatné změny usnesené senátem ku prospěchu osnovy. Sem spatří zejména:

§ 3 vládní osnovy byl přestylisován se zřetelem na ustanovení § 55 ústavy: vyslovena zákonem rámcová norma a ponecháno nařízení, aby v rámci tom podrobnosti upravilo.

V § 4 vypuštěním slova ťznačněŤ odstraněna nejistota subjektivního měřítka při posuzování otázky neztěžování pokojného užívání předmětů na povrchu zemském a tím ochrana jich zesílena.

V § 17 odst. 7. změněna nepřípustnost propachtování koncese a jiné provozování třetí osobou v přípustnost, ovšem pod podmínkou svolení ministerstva veřejných prací.

V § 22 odst. 9 škrtnuta věta.: ťútraty, jež vznikly svévolnými námitkami, postihují toho, kdo námitky vznesl.Ť Ponechána zásada, že útraty řízení má nésti žadatel. Senát byl veden úvahou, že námitky proti provozovně rázu veřejnoprávního patří k těm, k nimiž dlužno přihlížeti z moci úřední, nepadají tedy při útratách na váhu, rázu soukromoprávního, nedají-li se odstraniti dohodou, poukáží se na pořad práva.

V § 31 provedena důležitá změna škrtnutím při ručení za škodu exculpačního důvodu, že škoda vznikla z vis maior z toho důvodu, že letectví přináší větší nebezpečí než provoz železniční nebo automobilový a že proto nelze se uspokojiti zásadou ručení obmezeného, nýbrž nutno přiblížiti se zásadě ručení bezvýhradného a připustiti výjimku jen pro případ škody z vlastní viny poškozeného nebo z víny osoby třetí.

V § 34 prodloužena lhůta k oznámení nehody ze 4 neděl na tři měsíce, ježto lhůta 4 neděl jeví se nedostatečnou.

V § 50 odst. 1. škrtnuta věta v odst. 1. ťa předpisů na základě jeho vydanýchŤ se zřetelem na ustanovení § 111 odst. 2. ústavy.

Výbor ústavně-právní, jednaje o osnově, přiklonil se k usnesení senátu v plném jeho znění.

Při jednání o § 34 konstatoval, že se do odstavce 2. v předposlední řádce tištěného usnesení senátu vloudila tisková chyba vytištěním slov ťčtyř nedělŤ místo slov ťtří měsícůŤ. Vysvítá to z důvodové zprávy ústavně-právního výboru senátu ze dne 2. června 1925, č. tisku sen. 2149, podle které ťv § 34 odst. 2. prodloužena lhůta k oznámení nehody ze 4 neděl na tři měsíce, an lhůta 4 neděl jeví se nedostatečnouŤ. Vysvítá to též z usnesení ústavně-právního výboru senátu z 2. června 1925, jenž lhůtu stanovenou v § 34 odst. 2. prodloužil ze 4 neděl na 3 měsíce, jak kromě toho potvrzeno dopisem senátní kanceláře ze dne 22. června 1925, v němž poukazujíc na shora uvedené žádá, aby chyba ta byla v senátním usnesení opravena.

Výbor ústavně-právní navrhuje slavné poslanecké sněmovně, aby přijala osnovu zákona, usnesenou senátem, po opravě tiskové chyby v § 34 odst. 2. v předposlední řádce a sice tak, že na místě slov ťčtyř nedělŤ má správně býti ťtří měsícůŤ ve znění senátem Národního shromáždění usneseném, beze změny.

Výbor ústavně-právní usnesl se rovněž na resolucí senátem usnesené a navrhuje, aby také tato resoluce byla přijata.

V Praze dne 24. června 1925.

II.

Výbor pro dopravu a veřejné práce schválil ve své schůzi, konané dne 24. června 1925 předloženou osnovu zákona (tisk 5207) v témž znění, na jakém se usnesl senát Národního shromáždění. Opravil pouze tiskovou chybu, obsaženou v poslední větě odstavce (2) § 34, nahradiv sova ťv oné lhůtě čtyř nedělŤ správně slovy ťv oné lhůtě tří měsícůŤ. Že jde pouze o opravu tiskovou a nikoliv o změnu věcnou, plyne z důvodové zprávy senátního výboru ústavně-právního. (Tisk senátu 2149, strana 30, sloupec v pravo, řádka 15.) Takto pouze tiskově opravené usnesení senátu o vládním návrhu zákona o letectví doporučuje dopravní výbor ku přijetí také poslanecké sněmovně.

V Praze dne 24. června 1925.