Že musí býti v našem státě zachován pořádek a klid, to jest pro rozumného člověka samozřejmé, poněvadž v tom okamžiku, kdyby byl klid porušen, neobdrželi bychom z ciziny ničeho. Ale ten klid jest právě tak odvislý od toho, jaká bude výživa. A myslím, že by zejména bohatí zemědělci k tomu měli hleděti, aby se potravinami neplýtvalo, aby se neskrmovaly, aby se všechny příděly přidělovaly do té doby, dokud ještě vázané hospodářství jest v rukách státu, aby stát je hleděl rozděliti, a abychom do té doby, než se obchodními smlouvami naváží obchodní styky s cizinou, mohli pravidelně něco dostávati. Do té doby - myslím - jest nutno, aby každý, kdo se poživatinami zabývá, jimi také hospodařil.

Ke konci dovolte mně, abych něco promluvil o reformě veřejné správy. Naše správa jest velice bohatá, ale bohatá na členy, na správce, chudá však na činnost. Jest zapotřebí provésti reformu, zejména reformu berní, zejména v úřadech berních a ve správě berní. Považte, co to dalo práce úředníkům, než sepsali ten soupis majetku, co jim to teď dá práce, než s každým jednotlivcem provedou takové jakési likvidační řízení. Jak by to šlo lehko, kdyby se to více zlaiscizovalo, kdyby byli povoláni spolehliví občané, kdyby byla jen jedna daň, daň ze skutečného příjmu, ze skutečného výdělku, a ne takové kombinované daně. Mohli by pomáhati občané, dejme tomu živnostníci, potom z pomocnických hromad, důvěrníci dělničtí atd., aby rychlým způsobem stát mohl upotřebiti, co zde jest k disposici, ku krytí toho všeho, co stát potřebuje, O takové reformě musí přemýšleti nejen všecky politické strany, nýbrž také úřednická vláda, poněvadž se mně zdá, že jest v našem státě mnoho neproduktivní činnosti, a tuto neproduktivní činnost jistě by produktivní práce neuživila.

Já také jako předřečník stojím na tom stanovisku, že tento stát na základech soukromokapitalistických se nemůže udržeti. Bude to několik roků nějak fretovat, ale na konec přece se jen shroutí. Shroutí se proto, jak jsem řekl, že produktivní práce nemůže uživiti neproduktivní činnost. Představte si takový stát, pánové, v určité číslici. Dejme tomu číslici stotisíc, že začnete se stotisíci něco vyrábět, s něčím hospodařit, Z těch stotisíc čistě podle method národohospodářských založíte si nějakou továrnu, v níž budete všechno vyrábět. Když si koupíte za třicet tisíc výrobních prostředků, zbude vám sedmdesát tisíc pohyblivého kapitálu. A teď přijdou ti činitelé, kteří se zúčastní na výrobě. Prvním činitelem je surovina, druhým práce, třetím režie. Dejme tomu, že pořídíte za 20.000 surovin, že 40.000 vyplatíte námezdní mzdy dělníkům a že deset tisíc bude stát režie, tudíž dohromady sedmdesát tisíc pohyblivého kapitálu bylo by v oběhu. A teď přijdete s výrobou na základě soukromokapitalistického systému na trh a přijdou konsumenti. Přidáte-li k těm sedmdesáti tisícům zúročení kapitálu a podnikatelský zisk, který také bude činiti deset tisíc, tedy to, co všechno chcete prodati, stálo by na trhu osmdesát tisíc. A teď kde jsou konsumenti? Podle statistiky jsou národy ve střední Evropě rozvrstveny asi na osmdesát procent námezdně pracujících lidí, patnáct procent středního stavu a pět procent velkokapitalistů. Těch osmdesát procent námezdních dělníků a úředníků obdrželo od kapitalistického systému čtyřicet tisíc mzdy. Přijdou na trh a na trhu jest zboží za osmdesát tisíc. Kolik si mohou koupit? Mohou si koupiti jen z toho, co dostali na mzdě zaplaceno, jen za 40.000 a polovina zboží zůstane v nadvýrobě. Dříve, kdy ještě nebyl velkoprůmysl tak vyvinutý, vypomáhaly si státy tak, že každý stát hledal odbytiště u svých sousedů. Tak se také stalo, že průmyslové státy musily hledati odbytiště nejen u svých sousedů, nýbrž také v koloniích a zakládaly pro sebe kolonie. Tím nastalo rivalství o vodní dráhy, o dopravu, o odbytiště a z toho vznikla vlastně ta válka. A tak také i v tomto případě, kde není možno, aby člověk, který dostává jen určitou mzdu, zúčastnil se na výrobě, jak jsem to v příkladě uvedl. Z těch osmdesáti procent pracujícího lidu může si koupit jen polovina té společenské výroby, která byla vyrobena. V tom vidím právě to, že stát na čistě soukromokapitalistických zásadách založený nemůže se udržeti, poněvadž by tu byla velká nadvýroba, byl by velký nedostatek, a lid by musil z takového státu utíkat. (Tak jest!) Nejsem pro to, aby se nějaké velké překotné reformy odehrávaly ihned. Jsem pro to a celá naše strana je pro to, aby všechno, co je možno socialisovati, také se socialisovalo, aby podíl na zisku byl rozdělen také mezi pracující třídu. Nemyslím jen námezdní dělníky, myslím i dělníky duchem. A když to bude provedeno, snad nějaká doba zatím uplyne, která bude vyplněna intensivní činností socialistických stran, aby se všichni lidé připravili na velkou změnu společenských řádů.

Mohu, pánové, jen tolik prohlásiti, že naše strana až na otázku výživy béře prohlášení dočasné vlády na vědomí a přeje si, aby ministerstvo výživy bylo spravedlivým, přeje si, aby úřednická vláda přikročila ihned k socialisaci dolů, aby všechny práce spojené se zavedením starobního a invalidního pojišťování byly co nejvíce urychlovány, aby co nejdříve byly zavedeny závodní rady. Tak alespoň bychom vyšli vstříc tomu utrápenému lidu, který skutečně, jak jsem již jednou řekl, žije ve strachu před zítřejším dnem. Nevyjdeme-li tomu lidu vstříc, neprovedeme-li to, pak nás poměry smetou s povrchu. Zdá se, že nevěříme nebo nechceme tomu věřiti, že taková vlna již přichází z východu. Tato vlna zakotvila již také v naší straně. Vám jest všem známo, že sociální demokracie stojí na zásadách vývojových, že nechceme něco překotně dělat, že chceme, aby ta hospodářská revoluce, která se má odehrávati, odehrávala se v prvé řadě v hlavách, aby to bylo plánovité, aby to bylo účelné, aby si lid ten pokrok nejen přál, ale aby také v něm uměl choditi. Jest našim úmyslem, všechno to postupně prováděti. Ale jest možno, že budeme překvapeni, poněvadž v našem státě žije mnoho politických šílenců, o kterých nevíme, kdy zuřivost u nich propukne, (Sen. dr. Mareš: Ale těch moudrých je přece více!) To se zdá, že moudrých je více. Před chvílí jsem, pane profesore, řekl, že jich není mnoho, zejména že jich není mnoho v otázce výživy. Nejen ti velcí, ale i ti malí všechno obilí, kterého nepotřebují, raději dají dobytku, nežli svému bližnímu. Je tedy viděti, že moudrých není mnoho. Je to velmi těžký problém, který v prvé řadě musíme řešiti. Přejí úřednické vládě, aby (Hlas: Brzy zmizela!) ne, aby brzy zmizela, to zmizení její bude jedině odvislým od nás. (Tak jest!) Politické strany se budou musiti shodnouti, socialistické směry budou se musiti sloučiti a potom, až se sloučí v jedné nebo ve druhé straně, budou musit převzíti vládu, nebo se bude musit utvořiti nová koalice. Jisto je, dokud politicky také sami sebe nebudeme poslouchat, že budeme poslouchat tuto novou vládu. A já jsem o tom přesvědčen, že to nebude tak brzo, a proto přeji této vládě v první řadě trpělivost. Ted' je zapotřebí veliké trpělivosti, poněvadž celý svět je podrážděn, a přál bych jí také do jisté míry bezohlednost proti těm, kteří republiku naší poškozují, kteří jí negují jak v otázkách výživy, tak i v otázkách politických (Hlas: I v otázkách národních!) Co se týče národnosti, chtěl bych pár slov navázati na vývody kol. dr. Hellera. Dr. Heller tak, jako jiní jeho kolegové pořád se domnívají, že my socialisté jim nějak nacionálně křivdíme, a už to jednou v tomto domě bylo řečeno nevím již, kterým řečníkem, vždyť se mnoho nestalo. Vždyť my jsme vám jakživi nekřivdili, my jsem všechno dělali společně, ale vy se musíte jednou do toho vpravit, že tyto privileje, které jste měli v Rakousku, nemůžete míti v této republice. Vytýká se pořád (Hlas: Národnostní privilegie!), ano, dříve národnostní privilegie byly v Německu. Já jsem se tak moc ostře proti vám nevyslovil, věřím, stala-li se vám křivda, že se napraví. Já vím, že některá škola byla uzavřena (Hlas: Zbytečná! - Sen. Knesch [německy]: Ani pomník císaře Josefa nenechá se nám v Teplicích státi! To jest výsada, což? Úřednická vláda, která nemá ani tolik moci, aby udržela pořádek! Vláda jest k tomu příliš slabá. Povedená privilegia!)

Místopředseda dr. Soukup: Volám pana kol. Knesche k pořádku.

Sen. Dědic (pokračuje): Schází-li vám něco nebo jste-li nespokojeni, od toho jsou výbory, tam čiňte své návrhy. Ale když byla nějaká škola zavřena, protože tam bylo 7-8 žáků, myslím, že se tak velké neštěstí nestalo, poněvadž jsme měli také školy, kde bylo 30, 40 i 50 žáků, a ty byly zavřeny proto, že byly české. Jsem, pánové, o tom přesvědčen, že v českém národě je dobrá vůle v přátelství a míru s vámi žíti, že není žádné příčiny, abyste se tak rozčilovali. Nenechá se hned všechno najednou dělat. Vždyť musíte uvažovat o tom, že jste do nedávna ještě byli proti státu, že jsme nevěděli, co se z vás stane, zdali si nezaložíte sami někde republiku, a teprve teď, když jste uznali, že chcete s námi společně žíti, začíná ta pravá práce a musíte se obrátiti k nám, socialistům, kteří internacionalismu rozumíme. Neříkám, že internacionalismus je beznárodnost, jak to říkají měšťáci, my pravíme, že internacionalismus je národnostní spravedlnost, a té se dočkáte u nás dříve, než kdekolivěk jinde. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan senátor Zuleger. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Zuleger (německy): Slavná sněmovno! Dovoluji si představiti se vám jako starší sice již poněkud politik, který následkem toho také však snad má poněkud jasnější rozhled, než je tomu u mladších lidí. Myslím, že senát sám o sobě v důsledku práva volebního do tohoto shromáždění sestává z poněkud usedlejších politiků. Možno tudíž míti za to a věřiti, že senát jest povolán hlavně k tomu, aby poněkud mírnil ostrost politických rozdílů, jak se obyčejně přihází ve sněmovně poslanecké, a aby na tyto zpěněné politické vlny lil trochu oleje, aby poměry přece jen poněkud byly lehčími a snesitelnějšími než právě tam, kde jsou mladší politikové, kteří dále se pouštějí podle své přirozené povahy. Já sám byl jsem po celý svůj politický život pro vyrovnání a také zde v tomto domě, dřívějším českém zemském sněmu, náležel jsem komisi, která si vzala za úkol uzavříti vyrovnání s Čechy. Seděli jsme zde po celé čtyři roky a po celé čtyři roky jsme se poctivě snažili - mohu také pánům s české strany učiniti poklonu, že i oni poctivě pracovali, - aby docíleno bylo dohody, kterou jsme hledali a které jsme si přáli. Jestliže se nám nepodařilo skončiti toto tak zvané české vyrovnání, nebo dovésti je ke konci s takovým výsledkem, jak snad sami bychom byli chtěli, příčina spočívá v tom, že jako se vždy v politickém životě děje, zasáhly do věci živly, které vlastně hledaly v boji mezi Němci a Čechy jakési uspokojení, ba, řekl bych, dokonce existenci.

Milí páni kolegové a přátelé! Uvažujeme-li dnes o naší politické situaci, musíme se bezděky ptáti, kam povede taková politika? Dovolím si v tom směru pohovořiti o mém názoru. Které jsou příčiny, že si nemůžeme navzájem rozuměti? Na jedné straně slyšíme, že dnes český národ v důsledku války nyní je pánem. Pan dr. Kramář si snad přirozeně myslí, že my následkem toho máme býti otroky. Což je možno, aby takový politický výrok vedl k dorozumění mezi rozličnými národnostmi v této zemi? Říkáte, že jste vítězi a my přemoženými. Podle vašeho názoru je to snad správné. Na druhé straně odvozujete svou nadvládu z historických práv, když pravíte, že jste byli v této zemi dříve než my. Můžeme rovným právem tvrditi, že před Čechy, byli zde Markomané a Kvadové a snad před těmito Keltové. Nepokládám v této chvíli za vhodno příti se dnes o tyto otázky, dovozovati z dřívějších historických práv nadvládu anebo postavení pána či vítěze. Myslím, že bychom měli dělati něco lepšího, a to může být pouze toto; Musíme si býti vědomi, že podle daných poměrů, podle mírové smlouvy St.germainské, my Němci, žijící v této zemi, příslušíme k československému státu. To nemůžeme ani změniti, ani nám nic nepomůže, když stále budeme proti tomu protestovati a zaujímati stanovisko. Jiného nám nic nezbývá, když již po celá století jsme vedle sebe a pospolu žili, než hledati nějaký modus vivendi, abychom vůbec mohli v této zemi vedle sebe žíti. Tu však, pánové, musí také s druhé strany býti vykonáno, čeho je třeba. Předhazujete-li nám, že Němci jsou nepřáteli státu, musili byste se sami sebe ptáti: Což udělali jste vše, abyste Němce odvrátili od stanoviska tak zvaného nepřátelství proti státu? Myslím, že nikdo nemůže to tvrditi. Vše, co v této zemi na venkově se děje, co se nás dotýká v našem nejhlubším nitru, - jest to politika citu, - co nás musí raniti, zacházení s námi s hlediska jazykového zde ve sněmu, ve výborech atd., myslíte, že jest to cesta učiniti z Němců přívržence státu? Mohu vám pouze jako starý, šedivý muž říci: To není přec podle našeho názoru cesta k dorozumění! A urážíte-li nejsvětější city, které chováme k některému vynikajícímu muži, - nechci jej nazvati Habsburkem nebo císařem, - a on byl skutečně přítelem lidu a také i čeští rolníci mají zajisté důvod svým způsobem jej uctívati, že jej alespoň neshazují z podstavce, neboť byl to císař Josef II., který i pro vás zrušil nevolnictví. Možno snad vytýkati, že byl Habsburkem a absolutistickým vladařem. Ovšem za těch dob nebylo právě jiné státní formy, avšak on byl jediným z těch, kteří i za této absolutistické doby byli jiní, snad následkem styku se svou sestrou ve Francii atd. Tam také viděl, že tato vláda Bourbonů musí vzíti konec, a také, ježto viděl svět, že neseděl stále jako jiní na svém trůně, nýbrž také sestoupil se svého trůnu k pracujícímu lidu, s ním mluvil, poznal jeho strasti i vynasnažil se podle svých sil ustanoviti za své ministry a do své vlády takové lidí, aby vláda byla snášenlivější. Byl nepřítelem třídního boje. On říkal Vídeňákům: Ano, když otevřu zámeckou zahradu pro všechen lid - a to byla tenkráte velká událost - když si na to stěžovaly ostatní stavy slovy, kam mají choditi nyní - odpověděl jim velmi vhodně: Ano, mezi lid, jako já! Byla-li to právě ta nejhorší vlastnost vladařova v tehdejší době, aby nám nyní vzpomínka na něho tím byla zošklivována a napořád pomníky, kdekoliv jsou postaveny, byly shazovány? Zdaž je to od druhé strany politicky rozumné, aby těmito věcmi Němci opětovně byli drážděni, jako se to stalo v Teplicích, ježto to není jen obyčejný pomník, nýbrž umělecká památka. To, myslím, odsoudí také každý řádný Čech. Jest naším úkolem působiti ve vašich kruzích a s ohledem na vysokou vaši vzdělanost nemůže býti přec lhostejno, že takové věci stále a stále jsou legionáři apod. prováděny a, že tím protivy mezi oběma národnostmi stále více a více se zaostřují.

Také vy máte na Šumavě hrdinu svobody, Kozinu, předka nynějšího presidenta místodržitelství, který svou krví hájil práva chodských sedláků a za to králem českým byl na hrdle potrestán. Postavili jste mu pomník u Domažlic a my jako němečtí rolníci nikdy jsme v tom neviděli záminku, abychom se nad tím rozčilovali, že jste tam postavili svému hrdinovi v boji za svobodu Kozinovi na poctu pomník, naopak jako rolníci jsme se z toho radovali, že prokazujete svým předním bojovníkům tolik vděčnosti a že jste postavili jemu v průsmyku vedoucím z Domažlic do Bavor kamenný pomník. Chci krátce říci: Chceme-li my, kdož již jednou v tomto státě žijeme, dojíti k dohodě, - nechci říci, že se budeme míti rádi a že se musíme objímati, - musíme se alespoň naučiti snášeti se navzájem. A řeknete-li nám, že provádíme politiku protistátní, nesmíte nám dávati příčinu k této protistátní politice, a když máte moc, odstraniti vše, co je vlastně příčinou této německé nevraživosti proti státu. Dovozujete-li svými historickými tvrzeními, že jste ode dávna pány v této zemi, a tvrdíte, že kulturní práce v této zemi je výhradně vaší kulturní prací, jest to rovněž sporná otázka, jež je vlastně velmi zbytečnou.

Byli-li jsme my Němci do země povoláni zeměpány, nebo přišli-li jsme do této země vlivem jiných poměrů, právem horním, jistě nebyla tato kulturní práce této zemi na škodu. A my Němci vykonali jsme jinou práci kulturní než vy! Já sám jsem synem hor, z tepelské vysočiny! Pánové! Otevřeme-li své letopisy a své dějiny, máme my jiné, neporovnatelné zásluhy o vzdělanost této země než vy. Němci zavedli těžení rud a němečtí rolníci nedostali jako příděl úrodné roviny Čech nebo Moravy! Byli jsme posláni do divočin českých a tu mohu snad říci se Schillerem: >Vykáceli jsme les, trhali jsme skály a vystavěli jsme tam kulturnícesty.< A to vše za velmi nepříhodných podmínek podnebních! Němečtí rolníci vydobyli žeň i z neplodné půdy, což vy jste nikdy nevykonali. Jest tedy také v tom směru zcela bezúčelno, když potíráte německou kulturní práci v této zemi a nechcete ji uznati. Nesli jsme vždy spolu s vámi osudy této země, společně po staletí žili jsme zde v dobrých i zlých časech, a nenahlížím, proč bychom i nyní neměli ve snášelivosti žíti vedle sebe společně.

Tento předpoklad jest samozřejmý, že v demokratickém státě, k tomu ještě v demokratické republice, nebude státních občanů prvé třídy a státních občanů druhé třídy. Jest a bude hlavní podmínkou, že v demokratickém státě musí býti všichni občané před zákonem rovni. Nesmí býti žádných pánů a žádných otroků, smějí býti pouze rovnoprávní občané. A toto slovo jste vy zdůrazňovali, slovo rovnoprávnost, a jest to také přirozeným právem, jež pro nás musí mluviti.

Slavný senáte! Nechci vás obtěžovati tím, co denně slyšíte ve sněmovně, co denně čtete v novinách, a nemělo by také žádného účelu a smyslu, kdybychom o této otázce po všechny dny totéž mluvili; tím se na věci ničeho nezmění. Na obou stranách, byl vydrážděn chauvinismus jistě daleko přes meze. Byli bychom musili klidně spolu si zasednouti a jednati o přáních menšin. Dnes již nemáme parlamentní vlády, nýbrž vládu úřednickou. Úřednická vláda byla do jisté míry jakýmsi paragrafem 14. v tomto státě. Nemohli jste nalézti parlamentární vlády, proto použili jste na zkoušku vlády úřednické. Osobně není možno proti těm pánům, kteří zde zasedají v ministerských lavicích, zajisté ničeho namítati, ač dlužno nechybovati, že tato věc srovnává se s ústavou. Myslím však, že úřednická vláda, která o sobě prohlašuje, že je vládou nepolitickou, právě tato úřednická vláda by měla lehčí úkol nalézti cestu k jednání, kterým bychom se snad mohli vyrovnati. Nerozumím prohlášení ministra Beneše, když při jedné příležitosti řekl: >S Němci jsme vyrovnáni. Nemáme s nimi již v žádném ohledu covyrovnávati.< Celá ústava a celé zákonodárství, jež má československý stát, je přec protiprávním a nepovstalo cestou legální, alespoň ne podle našeho názoru. (Souhlas něm. senátorů.) Svolali jste Národní shromáždění libovolně, podle politických stran a toto shromáždění stvořilo zákony. A i když toto stanovisko snad poněkud zatlačíme do pozadí, mohli bychom snad přece s pomocí nepolitické vlády úřednické snáze nalézti tuto cestu, řekneme-li dnes: Vláda nechť nejprve pohovoří se stranami většiny, jak je možno, abychom došli k dorozumění! A chcete-li míti stát, který sami jste vytvořili, pak myslím, že nemůžete se této otázce vyhýbati. Chcete-li míti tento stát, pak musíte také chtíti, aby Němci spolupracovali. Chcete-li míti tento stát, nesmíte nás zkracovati v našich politických a národních právech. Chcete-li míti tento stát, pak nesmíte chtíti zubožiti tak vynikající národ, - a neříkám to, abych si lichotil, - který stojí vám po boku jistě jako hospodářsky rovný, jako se to stalo v otázce válečných půjček. (Souhlas něm. senátorů.) Volám tedy dnes na vás jako starý, klidný sněmovník, který vždy stál na jistém stanovisku snášelivosti a vyrovnání. To byla moje politická minulost, mohu říci, že snad to byl důsledek také mého vychování. Jako dítě přišel jsem do jistého českého města a můj vlastní otec mi řekl: Musíš jíti do místa, kde žijí Češi, abys se naučil česky! To bylo tedy již v naši dětskou duši vkládáno, že se máme učiti rozuměti si navzájem a snášeti se. Avšak snad každý člověk je vlastně výtvorem své doby, ve které žije a svého okolí, se kterým žije. A mně nemůže žádný Čech vyčísti, že bych proti jeho národu měl někdy ve svém životě nějakou předpojatost. A to jediné mi přiznáte, že jako zástupce německého národa a to německého lidu venkovského nikdy jsem nebyl chauvenem. Německý lid venkovský není také tím chauvinistickým národem, který vede do jisté míry rozbroj, nýbrž němečtí a čeští rojnici na jazykovém rozhraní mého volebního kraje snášeli se po staletí a žili vždy v dobré shodě, což říkám k vlastnímu svému uspokojení, že v hospodářských spolcích vlastně zasedáme společně pohromadě. Poukazuji při tom k tomu, že v zemědělské radě zasedáme společně v jednom výboru a že jsme po celých 25 nebo 30 let si vždy navzájem rozuměli. Mohu vám říci, že tam u nás zasedáme spolu s českými chmelaři v jednom spolku, ve spolku pěstitelů chmele; oni mluví česky a my mluvíme německy, je tam některý úředník, který rozřeší problém, když někdo neumí česky a druhý německy. Kde je dobrá vůle, cesta se již najde.

A častokráte říkám, není toho třeba litovati, že jsme se vždy shodli v otázkách hospodářských, abychom hájili a zajistili podmínky svého bytí. (Německý výkřik: Mnohdy až příliš na škodu spotřebitelů!) Nuže dobře, odpovím vám na to také. Pravíte ve svém výkřiku, že jsme tím poškodili zájmy spotřebitelů. Budete snad míti příležitost mně odpověděti, až budete míti slovo. Ptala se nás kdy vídeňská neb československá vláda, když nám diktovala ceny našich plodin? Prosím, jmenujte mi jen jediný případ! (Souhlas) Ne. Prohlašuji vám a mluvím pravdu, že nikdo se nás nikdy nezeptal. Snad se mnohem více ptali na ceny sociálních demokratů, německých ve Vídní, zde českých. A jestliže dnes můj bezprostřední předchůdce z německé strany dr. Heller probírá tyto otázky, nejsem v mnohých věcech s ním ani v nejmenším rozporu. Hlavně na to kladen byl důraz, aby byly sníženy ceny brambor, žita a obilí, - také s jistým oprávněním, - aby nemusel spotřebitel platiti tyto nesmírné ceny. Proč nekladly také vlády, jak pan kolega Heller řekl, velikou váhu na to, aby také hořčice na přiklad, které není nezbytně třeba k výživě lidu, nebo jetel, kterého rovněž není nezbytně potřeba, nebo chmel, jak jsem řekl, byly za nižší cenu? Když byla již zabavena některá plodina, pak má každá vláda v moci tam, kde je toho třeba, zvýšením cen povzbuzovati. (Německý výkřik: Ceny byly vždy zvyšovány!) Jistě právem! Dovolte, režie také stoupla, daně, mzdy atd. také byly zvýšeny a městské potřeby také stouply v ceně. Musil jsem také zaplatiti každou věc, kterou jsem odebral od průmyslníka nebo živnostníka, nepoměrně dráže, než požaduje zemědělec. Nás se nikdo nikdy neptal, o tom nemůže býti sporu. Má-li kdo jaký zájem a je-li stát povinen tento zájem osvědčiti, pak má také moc říci: Prosím, nedám také za hořčici nic! Tím došlo se částečně k nucenému obdělávání polí, o které stále usilujete, nikoliv však tímto způsobem. Kdyby jen cena hořčice nebyla stanovena na 1200, nebo za bílý jetel, nebo za chmel, jenž ze 2/₃ slouží pouze k vývozu. Dnes jsme malou zemí, nemůžeme tuto výrobu udržeti již v této výši. Kdyby však vliv veleváženého pana ministra financí dr. Engliše měl býti směrodatnějším, aby pěstovány byly pouze ony plodiny, jež mu mají sloužiti za zboží kompensační, tu myslím, že ty počty by také nesouhlasily. Kdybychom byli mohli - a to pravím, k otázce vyživovací, - vypěstovati více chlebovin, více brambor, nebylo by nám bývalo třeba této tak drahé americké mouky. Dáte mi za pravdu, že toto kompensační zboží, jež získává pan ministr financí tím, že prodává do ciziny cukr a nechává vyvážeti chmel, hořčici a jetelové semeno, bude desetkráte převýšeno dovozem mouky a surovin, jež musíme kupovati za mořem. Vidíme také, že ve veliké světové politice jest jeden stát odkázán na druhý právě tak, jako v tomto státě odkázán je jeden národ na druhý.

A dále bych zdůraznil, že jeden stav povolání závisí na druhém právě tak, a doufám, že rozumný politik nikdy nemůže chtíti, aby na jedné straně byli rolníci prostě zničeni, neboť to bylo by největším nebezpečím, co by kdy bylo vykonáno, kdyby takovým stanovením cen plodin byla výroba prostě znemožněna, a na druhé straně kdyby jiné povolání bylo rovněž ohroženo ve svém bytí tím, že by ceny byly vyšroubovány do přílišné výše. Tedy závisíme jíž od sebe navzájem, nemáme jedno a totéž životní povolání, a pokud svět světem stojí, byly určité rozdíly a musily tyto rozdíly býti, totiž že ten, který vystoupí poněkud příliš vysoko, moudrou státní správou opět poněkud je stlačen dolů a že na druhé straně pozvedán je klesající, který chytá se stébla. To je úkolem každé rozumné státní správy a také povinností zákonodárství, aby směřovaly k tak zvanému sociálnímu vyrovnání, aby se jeden stav neobohacoval neomezeně na útraty druhého. My všichni trpíme společně, jako dříve po celou dobu války, tak i dnes. Ačkoliv je již 2 roky po válce, můžeme právem tvrditi, že vlády československého státu a zákonodárství, které jste sami svého času vytvořili, ani v nejmenším neměly účinku, aby tak zvané dovozní a vývozní syndikáty s pomocí bank nemohly se bezmezně obohacovati na útraty celku, na útraty pracující třídy, a myslím, že nikdo mi neupře, že k pracující třídě patří také stav zemědělský. Máme stejné starosti jako vy a jsme úplně ochotni vyjíti vstříc zvýšením mzdy. Není třeba, abychom to dokazovali, naše kolektivní smlouva se zemědělskými dělníky musí vám to dokázati, že vyhověli jsme v každé mzdové otázce požadavkům svých dělníků zemědělských a bezpodmínečně dali jsme lidu. co mu patří, aby dostalo se jím existence člověka důstojné, - o potraviny pro zemědělské dělníky je postaráno, - avšak ostatní životní potřeby aby jím bylo možno si zakoupiti, aby se mohli uchrániti před nemocemi atd.

A jestliže dnes odpovídám, na vývody svého váženého pana předřečníka dr. Hellera, musím říci: Proč tvrdí pan dr. Heller, že se svého stanoviska, pokud se týče stanoviska německých sociálních demokratů, nikdy nesvolí ke kompromisu, když v něm budou zasedati měšťácké strany? Podívejte se na své české druhy! Ti nezastávali toto stanovisko. Byli v koalici a jsem přesvědčen, že opět vejdou v občanskou koalici. Proč právě vy zavíráte se tomu, proč právě vy nechcete s městskými stranami vejíti ani v kompromis ani v jiný svaz, není zde přece dost jasno. Díváte-li se na některý jiný stát, budete věděti, že jste se nebáli seděti v koalici s agrárníky, těmi neblaze proslulými agrárníky. (Něm. výkřiky: Vídeň!) Tam je to stejné. Tam sedí křesťanští sociálové se sociálními demokraty v jedné koalici. Ať je tomu jak chce, doba tvoří poměry. Jiná doba, jiní lidé, to bylo již vždy tak a to je koloběh života, který se bude vždy vraceti, a my na tom nebudeme moci ničeho měniti. Myslím, vezmeme-li vážně svá postavení, - a domnívám se, že senát je v prvé řadě k tomu povolán, aby poněkud vážněji zabýval se politickou situací, než snad činí jistí mladí agitátoři, - že přec jen musíme, ať chceme nebo nechceme, to jsme my i vy svému národu povinni, dojíti ke spořádaným poměrům, jako vy musíte dojíti k poměrům, abyste neviděli v německé škole nepřátelství, musíte nahlédnouti, že jest jen schvalovati, když v některé otázce žádáme v některém výboru, aby nám některý úředník po německu řekl to, čemu bohužel nemůžeme rozuměti, když se jen česky mluví. Projdete-li naše politické strany a ptáte se, kolik jejich členů rozumí česky, naleznete, že v mnohé straně ani jeden, v jiném klubu že rozumí jeden nebo dva české řeči. Tedy: Chcete-li stát, musíte také v této věci rozřešiti tuto technickou otázku s ohledem na poměry. Vytýkáte-li nám: >Vaši páni ve Vídni s námi také nemluviličesky<, nu, až budeme v českém státě dvě stě roků, pak budou naší zástupci také uměti česky. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.) U vás tomu tak bylo, že většina vašich zástupců rozuměla německy. U nás je tomu naopak, my vám nerozumíme a jest tedy jednání ve výboru nebo v konferenci předsedů nemožno, když ani nerozumíme, o co jde. To není s vaší strany nadcházení nám nebo národní vlažnost, učiníte-li nám tento malý ústupek, není to vlastně ústupek, bylo by to spíše ústupkem české straně, že bychom se mohli s Vámi dorozuměti. Z toho hlediska musí vám býti lehko odstraniti z cesty všechny překážky, jež nám v té věci v cestě stojí, chceme-li vůbec společně pracovati. Chcete-li s námi pracovali, jest to předpokladem, má-li váš stál trvati a prospívati, abyste netoliko chtěli pracovati spolu s jinými národnostmi, nýbrž o to se také snažiti. Doufám, že i v této otázce bude možno nalézti cestu, bude-li na druhé straně dobrá vůle.