Schůze zahájena ve 3 hod. 22 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Stojan.

103 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: minist. předseda Černý; ministři dr Burger, dr Fatka, Husák, dr Kovařík, dr Šusta.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Onemocnění mi oznámili páni senátoři: pro dnešní schůzi dr Fáček a Ružiak, pro tento týden Šáda a dr Naegle.

Dovolenou jsem udělil pánům senátorům: Hrejsovi za poslední schůzi, Krepenhofferovi na 7 dní, Jarolimovi do 17. prosince.

K žádosti p. senátora Matuščáka navrhuji udělení dovolené jemu na dobu 24 dnů.

Kdo s navrženou dovolenou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Žádaná dovolená se uděluje.

Rozesláno poštou bylo:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 261. Zpráva I. ústavně-právního výboru a II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk č. 7), jímž se mění zákon ze dne 27. prosince 1909, čís. 98 mor. z. z., kterým upravena jest zdravotní služba v obcích (tisk 185).

Předseda: Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 249. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci senátorů Jelinka, Vettera-Lilie, Oberleithnera a soudr. o jednání Žatecké odbočky bankovního úřadu s lombardními dlužníky (tisk 122).

Tisk 250. Odpověď ministra vnitra na interpelaci senátorů dr Hellera, Niessnera, Jarolima a soudr. v příčině složení zemské správní komise pro Čechy (tisk 55).

Tisk 251. Interpelace sen. dr. Mayr-Hartinga a soudr. na veškerou vládu o ochraně koaliční svobody a koaličního práva dělnictva.

Tisk 252. Interpelace sen. Jelinka, dr Spiegela a soudr. na p. ministra železnic o odstranění závad na trati severozápadní dráhy Litoměřice-Ústí.

Tisk 253. Interpelace sen. Karla Friedricha, dr Ledebur-Wichelna a druhů k p. ministrovi financí, aby byl zrušen zákon o dávce moučné a z chlebových lístků.

Tisk 256. Návrh sen. dr Soukupa, dr Hellera a soudr. na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n.

Tisk 257. Návrh sen. dr Hellera, dr Soukupa a soudr. na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n.

Tisk 258. Návrh sen. dr Soukupa, dr Hellera a soudr. na doplnění zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Tisk 259. Návrh sen. dr Hellera, dr Soukupa a soudr. na doplnění zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Tisk 260. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Chlumeckého a soudr. k ministru veřejných hrací ohledná odprodeje tovarů ze státních železáren v Podbrezové firmou ťFožŤ (tisk 125).

Tisk 283. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení §u 24 odst. 2. zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z. o sestavení seznamu znalců v řízení, týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic.

Tisk 274. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., kterým se vydávají prozatímní ustanovení o vyklizení najatých místností. Zápis o 17. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze dne 16. listopadu 1920.

Zápis o 18. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve středu dne 17. listopadu 1920.

Zápis o 19. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze dne 18. listopadu 1920.

Předseda: Z předsednictva přikázáno bylo:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru iniciativnímu:

Tisk 256. Návrh sen. dr Soukupa, dr Hellera a soudr. na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n.

Tisk 257. Návrh sen. dr Hellera, dr Soukupa a soudr. na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n.

Tisk 258. Návrh sen. dr Soukupa, dr Hellera a soudr. na doplnění zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Tisk 259. Návrh sen. dr Hellera, dr Soukupa a soudr. na doplnění zákona z 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Výboru imunitnímu:

Žádost hlavního státního zastupitelstva v Bratislavě z 22. listopadu 1920, čís. 9635 za svolení ku trestnímu stíhání senátora Juraje Dúrčanského pro zločin pobuřování podle §u 172, odst. I. a II. trest. zák. a §u 19 zákonného článku LXIII z roku 1912.

Podle §u 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.

výboru národohospodářskému:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. prosince 1920 o nadkontingentním příplatku za dodané obilí (současně přikázáno též výboru rozpočtovému.)

Předseda: Zápis o 20. schůzi senátu řádně ověřený vyložen byl v senátní kanceláři podle § 72 jedn. ř. k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Přistoupíme k dennímu pořadu a to k 1. zprávě výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se dění zákon ze dne 27. prosince 1909 čís. 98 mor. zem. zák., kterým upravena jest zdravotní služba v obcích (tisk 261).

Zpravodaj jest za výbor ústavně-právní p. sen. Lukeš a za výbor rozpočtový p. sen. Klečák.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Moravským zákonem zemským ze dne 31. července 1914, č. 60, již zvýšeny byly jednou příspěvky obcí, které jsou tyto povinny platiti na vydržování obvodních lékařů, 1½% na 3% veškerých u dotyčných obcích předepsaných přímých daní, jež podléhají přirážce. Předpisy těchto 3% přirážek činí na rok 1920 obnos 504.957 K 19 h, naproti tomu však obnášejí zvýšená vydání, jež byla spojena s úpravou drahotních příspěvků pro obvodní lékaře a s úpravou paušálu, 1,200.000 K, takže diference činí 700.000 K. Těchto 700.000 K měla by zaplatiti země Morava, aby náklad byl plně pražen. Jest nám ušák známo, že finance zemské jsou ve všech třech zemích stejně neutěšené, a to, pokud jest mi známo ze Slezska, zvýšila se vydání země oproti dobám předválečným šesteronásobně, nehledíc na vydání, jež jsou spojena s úpravou učitelských platů, která obnášejí ještě nepoměrně daleko větší obnos.

Země nemá úhrad, kterými by tato zvýšená vydání platila, proto jest přirozeno, že žádá zemský výbor moravský; aby tato zvýšená vydání v jistém poměrů hrazena byla obcemi, a sice právě těmi, které mají z dotyčného prospěch. Jest to sice zase nové zatížení obcí, proti kterému jsme povinni všichni stejně vystupovati; avšak jedná se pouze o přechodnou dobu, neboť víme, že zdravotnictví má býti postátněno. Poněvadž finance země i obcí jsou namnoze rozvráceny, bylo již nejvýš na čase, že vláda se sama ujala této věci a chce finance těchto samosprávných korporací pomáhati sanovati. Rovněž však při této příležitosti měly by býti upraveny požitky obvodních lékařů, kterých jest veliký nedostatek a sice právě proto, že jejich příjmy jsou zcela nedostatečné.

Subvence obcí, okresů a korporací resp. zemí jsou namnoze nedostatečné a příjmy lékařů zejména v okresích horských jsou zcela nevyhovující, takže lékař namnoze nejen tím, že chodí na venek, pozbývá výhod města pro sebe a svou rodinu, ale namnoze tam nenachází ani existenci.

Příjmy obvodních lékařů a právní postavení jích v různých zemích jest různé. V Čechách jsou obvodní lékaři definitivní, platí je obce dotyčného zdravotního obvodu a pouze okresní zastupitelstvo nahrazuje služební paušál. Na Moravě jsou rovněž definitivní, platy jejich platí země, kdežto obce pouze přispívají, ve Slezsku nejsou definitivní obvodní lékaři, tam jsou pouze smluvní kontrahenti proti čtvrtletní, výpovědi, dostávají jen skrovné subvence od země a od obcí a obce, ve kterých lékař působí resp. bydlí, platí dle toho, jak se s nimi udělá smlouva, 1-3% přirážky k přímým daním, podléhajícím, přirážka, a obce patřící do dotyčného zdravotního obvodu, v nichž lékař nebydlí, 1-2%ní přirážku k přímé dani, podléhající přirážkám.

Rovněž na Slovensku máme obvodní lékaře volené, avšak doživotně, ale jejich příjmy jsou rovněž nedostatečné, a je-li u nás nedostatek obvodních lékařů, je ještě citelnější na Slovensku. Jak vidíte, je postavení lékařů, jak právní tak i hmotné, různé a vyžadovalo by tedy jednotné úpravy a zvláště hmotné jejich postavení vyžaduje, aby odpovídalo též dnešním dobám. Zdravotní stav obyvatelstva našeho státu nebyl již před válkou dobrým a zhoršil se ještě za války násLedkem útrap válečných, jak prokazuje statistika, takže se nacházíme pokud se týče zdravotnictví mezi ostatními státy na místě hodně, dalekém, lid dosud, ačkoliv je po válce, trpí podvýživou, trpí nedostatkem bytů a otopu, čímž se zdraví jeho podlamuje, mimo to hrozí nám stále nebezpečí infekce od východu, takže je nutno, abychom u nás měli dostatečný počet lékařů, zvláště na venkově; pokud je tento vzdálen od měst, aby lékař mohl včas vystoupiti proti různým zhoubným, lidstvo ohrožujícím epidemiím a mohl zakročiti hned v zárodcích nemoci, kdy se dá ještě nemocným pomáhati.

Máme-li větší počet lékařů obvodních získati, nezbývá, než aby jich postavení bylo lépe upraveno. Stalo-li se jakési zlepšení materielního postavení lékařů na Moravě, jak jsem se o něm z počátku zmínil, můžeme to jen vítati, a to jaksi pobízí mně, abych navrhl předloženou vládní o novu zákona ke schválení.

Doporučuji proto, aby slavný senát vládní osnovu zákona, jak již byla poslaneckou sněmovnou schválena, přijali. Pouze pokud se týká §u 2 nečiním sice žádného návrhu formálního na změnu, avšak dovolil bych si připomenouti, - jaksi pro příště, že stylisace, jak jé zde uvedena, by dosti neuspokojovala, neboť není jasna, a přál bych si proto, aby příště ta stylisace byla lepší. Jestliže zde se mluví dvakrát n: sobě o platnosti ustanovení: ťUstanovení toto nabude platnosti dnem vyhlášení a to se zpětnou platností od 1. ledna 1920Ť, jest zde jakási nejasnost a správně by to bylo, kdyby § 2 zněl takto: ťUstanovení toto nabude platnosti dnem vyhlášení a působí zpětně od 1. ledna 1920Ť.

Nečiním sice, jak jsem již řekl, žádného formálního návrhu, ale připomínám to jen pro příště, aby příště formálně zákon i pokrad se tyká prováděcího resp. posledního paragrafu pokud možná zněl co nejpřesněji. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

Dovoluji si navrhnouti slavnému senátu ku přijetí zákon v tomto znění (čte):

ťNárodní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 27 odst. 5. zák. ze dne 27. prosince 1909, č. 98 z. z., jenž se týče upravení zdravotní služby v obcích, pokud se týče článek 1. a.2. zák. ze dne 31. července 1914, č. 60 mor. z. z., se ve svém nynějším znění zrušují a § 27 odst. 5. zák. ze dne 27. prosince 1909, č. 98 z. z. bude zníti příště takto:

ťJako částečnou náhradu tohoto nákladu zemského fondu mají všechny obce spojené ve zdravotní obvody, pak ony zdravotní obce, v nichž přísluší právo jmenovati lékaře zemskému výboru (§ 8), každoročně platiti příspěvek ve výši 4,5% veškerých v dotčené obci předepsaných přímých daní přirážkám podlehajících.Ť

§ 2.

Ustanovení toto nabude platnosti dnem vyhlášení a to se zpětnou platností od 1. ledna 1920.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministr vnitra, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr financí.Ť (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. zpravodaji výboru rozpočtového sen. Klečákovi.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Pan kolega Lukeš jasně a zřetelně naznačil příčiny a důvody navrženého zákona. Zákon samotný jest jenom ukázkou, že dosavadní naše zákony pojednávající o našem zdravotnictví, jsou absolutně neudržitelny, neudržitelny pro ty, kteří stojí v čele našich zemí; kteří stojí v čele našich obcí a neudržitelny jsou také pro samotné lékaře.

Kdo má příležitost podívati se na život lékařů u nás v našem státě a jak vybavena je existence lékařů vůbec, musí doznati, že jsou to poměry neutěšené, musí doznat, že otázka lékařská u nás vyžaduje radikální změny, radikální nápravy. (Sen. dr Heller: Socialisace!) Pan kolega Heller volá, že by snad mohla pomoci zde socialisace. Předpokládám, že pokud se týká upravení existence lékařů u nás, bude třeba činiti trochu něco jiného, nežli jak to bylo nadhozeno.

V přítomné době jsme svědky toho, že lékaři v našem státě připravují se na zápas proti nemocenským pokladnám a sice z toho důvodu, že prý nemocenské pokladny chtějí zabrati lékařům všechny ty, kteří až dosud pod nemocenské pojišťování nepodléhá. Velectění pánové! Kdyby k zápasu tomuto mělo dojíti, tedy se dá předpokládati, že by zápas samotný mohl přivoditi velmi značné škody, a my přes to, že postavení nemocenských pokladen v přítomné době není nikterak růžové, máme v sobě pevnou víru, že se nám podaří odstraniti všechna nedorozumění která zde dneska jsou, a že se nám podaří docíliti dohody jak mezi lékaři, tak i mezi nemocenskými pokladnami. Jestliže my snažíme se, aby dohoda ona se stala skutkem, tedy tak činíme jedině z toho důvodu, že jsme si plně vědomi, jak zdraví našeho lidu, našeho občanstva v Československé republice utrpělo dosti velikých ztrát za minulá léta.

Tedy jestliže na jedné straně vidíme, že veliké celky organisací snaží se vyjíti vstříc a jistě vyjdou lékařství našeho státu, předpokládám, že tam, kde jde jenom o nepatrné zvýšení příjmů našich pánů lékařů, zajisté slavný senát budce souhlasiti s tím, na čem se usnesl rozpočtový výbor který ve své schůzi konané 7. prosinci: 1920, pojednav o této záležitosti, připojil se k usnesení a návrhu ústavně-právního výboru. Prosím slavný senát, aby návrh zákona schválil. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K debatě není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování. Hodlám dáti hlasovati tím způsobem, že v prvním čtení budeme hlasovati o celém zákoně, který obsahuje jenom 3 paragrafy, o nadpisu zákona a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budu tak pokračovati.

Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí v prvním čtení souhlasí zarosím, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Zákon je přijat v prvním čtení.

Ke slovu se přihlásil pan ministerský předseda. Uděluji mu slovo. (Předsednictví ujal se opět předseda Prášek.)

Ministerský předseda Černý: Slavný senáte! V posledních dnech udály se a odehrávají se v zemích našich důležité události, jež pro svou závažnost nutí mne k tomu, bych o nich učinil vysokému senátu sdělení.

Dne 16. září t. r. zabrala levice československé strany sociálně-demokratické Lidový dům v Hybernské ulici v Praze čp. 1023/II a 1462/II připsaný Lidové knihtiskárně J. Skalák a spol. komanditní společnost v Praze a převzala místnosti ťPráva LiduŤ a provozovací aparát nakladatelství utvořením závodní rady ve svou správu. Dosavadní majitelka československá sociálně-demokratická strana domáhala se navrácení svého práva cestou soudní. Rozsudky ve věci vydané vyzněly dosud vesměs v její prospěch. Konečným usnesením okresního soudu pro Dolní Nové Město ze dne 3. listopadu 1920 dáno bylo místo žalobě p. posl. Němce na členy závodní rady a vydavatele ťRudého PrávaŤ pro rušení držby. Usnesení to potvrzeno bylo usnesením zemského soudu ze dne 9. prosince t. r. Konečným usnesením okresního soudu pro Dolní Nové Město ze dne 3. prosince t. r. vyhověno bylo žalobě pana senátora Antonína Svěceného na členy závodní rady pro rušení držby ohledně Lidového knihkupectví a nakladatelství v domě se nalézajícího. Obchodní soud v Praze nařídil pak výmaz pp. posl. Josefa Skaláka, Josefa Tesky a dr Housera z komanditní společnosti ťLidová knihtiskárna Práva Lidu J. Skalák a spol.Ť a to výmaz pana posl. Josefa Skaláka usnesením ze dne 21. září a výmaz p. posl. Josefa Tesky, a dr Housera usnesením ze dne 29. září t. r.

Usnesení tato potvrzena byla rozhodnutím vrchního zemského soudu ze dne 30. listopadu t. r. a rozhodnutím nejvyššího soudu v Brně ze dne 3. prosince t. r. Koncese knihtiskárenská pro knihtiskárnu v Lidovém domě se nalézající udělena byla výnosem zemské politické správy ze dne 10. srpna 1911, č. 3 B-51615 knihtiskárně ťPráva LiduŤ J. Skalák a spol., komanditní společnost se sídlem v Praze čp. 1033/3 a schválen byl za zástupce při provozování živnosti dle §§ 33 a 55 živn. řádu výměrem magistrátu města Prahy ze dne 27. listopadu 1911, č. 20.260 pan posl. František Hummelhans.

Dle oznámení došlého magistrátu hlavního města Prahy bylo panu posl. Hummelhansovi dne 9. prosince 1920 násilně zabráněno v zastupování zmíněné koncese knihtiskárenské, takže nemohl dle živnostenského řádu býti de facto odpověděn a nebylo pro provozování živnosti té úředně schváleného způsobilého zástupce.

Následkem toho zakázal živnostenský referát magistrátu hlavního města Prahy výměrem ze dne 8. prosince 1920, č. 29.112-II A koncesionářce zvané nyní ťLidová knihtiskárna Práva Lidu J. Skalák a spol., komand. spol.Ť používání knihtiskárny a provozování knihtiskárenské živnosti až do dalšího rozhodnutí. Za účelem zajištění úspěchu zákazu provozování nařídil živnostenský referát magistrátu hlav, města Prahy dle §u 152 živn. řádu jakožto nezbytné opatření neodkladné uzavření místností provozovacích.

Opatření toto provedeno bylo tímto způsobem: Čtyřčlenná komise magistrátní, vyžádavši si asistenci bezpečnostní stráž a četnictva, odebrala se dne 9. t. m. do Lidového domu; Železná vrata na nádvoří před tiskárnou byla uzavřena. Když na opětovné vyzvání byla konečně vrata otevřena, přikročeno bylo k výkonu opatření magistrátního. Aby se předešlo rušení, byly vchody do domu obsazeny bezpečnostní stráží a četnictvem. Přes to shromáždilo se na nádvoří Lidového domu na 500 osob, jež násilně vniknuvše do domu, chtěli zabrániti úřednímu výkonu. Stráž a četnictvo vyklidilo veškeré místnosti a nádvoří Lidového domu a zatlačilo zástup v Hybernské ulici. Při tom útočeno a házeno bylo na stráž a četnictvo cihlami, dláty, sklenicemi a jinými předměty. Východy z Lidového domu zataraseny byly bednami a ručními vozíky. Zraněno bylo 7 četníků, z nichž 2 těžce a 3 bezpečnostní strážníci. Z obecenstva bylo 8 civilních osob ošetřeno na záchranné stanici, poranění jsou vesměs rázu lehčího.

Jako odpověď vyhlásila levice sociálně-demokratická generální stávku s více požadavky, což mělo za následek četná hrubá porušení veřejného klidu a pořádku.

Výzva této generální stávky našla ohlasu jen v okresu kladenském a slánském, na Moravě v okresu brněnském a ve smíšeném území v okresu chomutovském, kde dne 10. t. m. vznikla skutečně všeobecná stávka.

V několika okresích v Čechách a na Moravě se sice dne 10. t. m. stávkovalo, dle stávka omezila se buď jen na ojedinělé závody, ve kterých měli příslušníci levice většinu, nebo jen na příslušníky této strany toho kterého závodu, aniž provoz závodu by byl býval nějak dotčen.

V Praze shromáždilo se k 11. hodině dopol. asi tři tisíce lidí před budovou sněmovní, kde došlo ku četným srážkám se stráží bezpečnostní a četnictvem. Při pokusu odzbrojování stráže na kterou byly se strany demonstrantů též vystřeleny dvě rány, použila stráž též zbraně a vystřelila několik ran z revolverů. Potom teprve podařilo se stráži zatlačiti shromážděné demonstranty do vedlejších ulic a rozptýliti je. Při srážkách bylo 21 osob raněno, z nich asi 15 ranou střelnou. Mimo to zraněno 7 strážníků.

Všude jinde se normálně pracovalo. Dne 11. t. m. pořádány porůznu tábory lidu, na nichž zdůrazňovány známé požadavky na socialisaci závodů, 300 zvýšeni mzdy a poskytnutí vánočního příspěvku.

V Kladně pořádán obdobný tábor lidu rovněž dne 11. t. m. odpoledne. K táboru dostavila se část účastníků ozbrojená loveckými puškami. Na táboru zvolena tak zv. revoluční rada a zároveň dána výzva k okamžitému zakládání 5-7 členných revolučních výborů, jimž dány pokyny, jak si mají počínati v dalším boji.

Revoluční výbory skutečně ihned zvoleny ve všech obcích kladenského a slánského okresu a již v noci z 11. na 12. t. m. započaly svou činnost. Ozbrojené hlídky obsadily nádraží v Unhošti, Lánech a Mrakavě, prohlížely vlaky a pátraly hlavně po Vojenských transportech. Policejní úřad v Kladně obsazen byl ozbrojenou tříčlennou hlídkou a současně též obecní úřad jinou pětičlennou, rovněž ozbrojenou hlídkou. Hlídky ty chodily též po všech venkovských obcích, odebíraly rolníkům proti potvrzení zbraně, kterými se ozbrojovaly. V obci Dubí došlo následkem toho: k přestřelce mezí hlídkou a rolníky, při niž byly 3 osoby zraněny. Náměstek starosty v Dubí, který demonstranty nabádal k rozvaze, byl stlučen.

Současně s touto ozbrojovací akcí prováděno zabírání velkostatků a průmyslových závodů a jiných objektů.

Tak zabrány velkostatky ve Smečně a Zvoleňovsi se všemi přináležejícími dvory, zámek a pivovar ve Smečně, cukrovar a dvůr ve Studňovsi, cukrovar v Klobukách, továrna Breitfeld a Daněk a dvůr ve Slaném, zámek v Lánech, dvůr a cukrovar v Čakovicích a dvůr v Ďáblicích.

V obci Brandýsu (pol. okres Slaný) vypsány dokonce odvody mužů od 17. do 50. roků pro rudou gardu, s jichž prováděním také započato. (Veselost.)

Odbojné hnutí toto, které omezovalo se nejprve pouze na okresy kladenský a slánský a částečně zachvátilo i okres karlínský (Ďáblice, Čakovice), doznalo rychle napodobování i rozšíření na okresy sousední a sice okres smíchovský (cukrovar Modřany), lounský (dvory Velteže, Mšany, Chlumčany, Čenčice a Telce) a mělnický (Brozánky a Daňoves).

Ve všech ohrožených okresech soustředěna ihned silná moc vojenská a četnická a započato: s vyklizováním, šetřením a zatýkáním pachatelů.

Vzhledem k těmto hrubým a povážlivým porušením veřejného klidu a pořádku usnesla se vláda dne 12. prosince t. r. za souhlasu pana presidenta republiky zavésti pro obvody okresních politických správ v Hořovicích, Karlíně, na Kladně, v Kralupech n. Vl., na Král. Vinohradech, v Lounech, Mělníku, Rakovníku, ve Slaném, na Smíchově a Žižkově mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., obmezující a rušící dočasně svobody, zaručené ústavní listinou v §§ 107, 112, 113 a 116 a zákonem o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

Neméně kriticky vyvíjely se věci v některých místech na Moravě a to hlavně včerejšího dne.

V Hodoníně obsazeny byly výtržníky pošta a nádraží; správci okresního hejtmanství zamezen byl východ z budovy. Obsazena byla nádraží v Rohatci a Bzenci. V Třebíči jest všeobecná stávka, namnoze terorem vypučená.

V Oslavanech obsazena byla stávkujícími elektrárna, napájející elektrickým proudem město Brno a širé okolí, čímž jest město Brno vydáno nebezpečí nuceného zastavení práce v četných továrnách. Stávka s výtržnostmi vypukla i v Boskovicích a průmyslových místech v Blansku, Svitávce a v Letovicích. Namnoze zřízeny revoluční výbory.

Zločinné činy, doprovázející zmíněn události, přiměly vicepresidenta zemské správy politické v Brně že vyhlásil dnes ráno v dohodě s presidentem vrchního zemského soudu a vrchním státním zástupcem stanné právo na základě § 429 tr. ř. pro zločin vzbouření ve Velkém Brně a v politických okresích brněnském venkovském, boskovickém, hodonínském a třebíčském.

Toť krátký nástin událostí posledních dní. (Zcela správně!)

Bohužel jsem nucen k tomu připojiti ještě další bolestnou zprávu tohoto znění: Most: stávkuje 7 dolů. Na nejdůležitějších místech na dolech se pracuje. Revoluční výbor zatčen. Dnes dopoledne valil se k úřední budově zástup stávkujících; náměstí bylo vyklizeno vojskem a četnictvem. Četní demonstranti pokoušeli se znovu útočiti na úřední budovu. Při tom vyrazili jednomu vojákovi pušku. Několik vojáků bylo stlučená. Na to vojsko vystřelilo. Jest bohužel 5 mrtvých a 15 raněných. Okresní politická, správa vyhlásila stanné právo.

Velevážení pánové! Vláda je pevně přesvědčena, že přes tyto vážné poruchy veřejného klidu a pořádku se podaří za podpory všech pořádkumilovných občanů republiky a s použitím zmíněných - a podtrhuji - plně zákonem odůvodněných opatření, že zaveden bude opět v nejbližší době úplný veřejný klid a pořádek každému občanu tak potřebný. Úřední opaření nebyla diktována samozřejmě naprosto žádnými ohledy stranickými ani politickými, diktována byla jedině vědomím povinnosti udržeti a znovu zjednati porušený veřejný klid a pořádek, vědomím povinnosti, chrániti zákonná práva občanů, jakož i láskou a oddaností k naší drahé po 300leté porobě vydobyté svobodě a láskou k naší republice, ohrožené ve svém klidném vývoji, tak potřebném pro hospodářské, a sociální blaho všeho pracujícího lidu. (Výborně! Hlučný potlesk.) Při tom je pro vládu samozřejmostí, že zákonná mimořádná opatření nemohou a nebudou trvati ani o den déle, než je ku zjednání klidu zapotřebí.

Vláda, jejímž programem jsou také pronikavé sociální reformy, nemohla, nemůže a nebude moci trpěti, aby klid a pořádek, základní to podmínka každého zdárného vývoje, tedy i v provádění sociálních reforem, byl hrubým násilím rušen, a zjišťuje ráda, že v usilovné snaze své, zjednati brzy klid a pořádek, nalézá a jistě nalezne vždy plnou podporou všeho demokratického státně smýšlejícího občanstva. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Pan sen. dr Heller a soudr. podali mi návrh, aby o vládním prohlášení byla zahájena debata.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem na zavedení debaty, prosím, aby pozdvihl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena na 15 minut a aby promluvil z každého klubu nejvýše jeden řečník.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

Návrh můj jest přijat. Ke slovu se přihlásil pan sen. dr Soukup. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Soukup: Vážený senáte! Chápu se slova ve stavu opravdového vzrušení. Vy všichni, vážení pánové, víte, co se v posledních dnech v Praze stalo. Vám je známo, že koncem měsíce září byl v Praze zabrán ťLidový důmŤ, středisko sociálnědemokratického dělnictva z celé republiky, a že tenkráte 200 až 300 lidí - a já pravím ne tak z t. zv. sociálně-demokraticky levice; jako z jejího skutečného komunistického vedení, do tohoto domu vniklo a tento dům násilím obsadilo. Vám je známo, že proti tomuto útoku nebyl podniknut se strany dosavadních právoplatných majitelů této budovy žádný násilný protiútok, nýbrž, že celá věc byla ponechána pořadu práva a výroků příslušných instancí soudních. Tyto výroky, tyto rozsudky byly vyvolány trojí instancí až k nejvyššímu soudnímu dvoru v Brně a vyslovily právoplatně, kdo je majitelem ťLidového domuŤ.

Dvojí instance pražská rozsudkem právoplatným vyslovila, kdo byl v držení práva porušen. Nejednalo se o nic jiného, nežli aby právní stav v této budově byl znovu obnoven. Vám je známo, že minulého týdne se přes to přikročilo k násilnému aktu druhému, že totiž měla býti násilím zabrána také knihtiskárna ťPráva LiduŤ a že zodpovědný ředitel této tiskárny byl násilím vytlačen, aby tato komunistická skupina, která zabrala ťLidový důmŤ, mohla se také ihned zmocniti lidové tiskárny. Když pak se stalo, že zodpovědný správce tiskárny byl ze závodu vypuzen a když zde závod stál bez právoplatného svého správce, nařídil pražský magistrát, aby tato tiskárna byla zapečetěna.

Jak bylo provedeno toto zapečetění? Já zde pro memoria, pro pomět historie konstatuji znovu a konstatuji veřejně, že ještě v poslední chvíli bylo jednáno o tom, aby tato otázka byla vyřízena v dohodě, že však toto všechno vyjednávání bylo kategoricky zamítnuto a že bylo prohlášeno, že cesta k obnovení právního stavu v ťLidovém doměŤ povede jenom přes mrtvoly. (Slyšte!)

Bylo zjištěno, že také v tomto vidomě byl nashromážděn celý sklad nejtěžších, životu lidskému nebezpečných zbraní. (Slyšte!) Snahou skutečné majitelky tohoto domu - Československé sociální demokracie nebylá nic jiného, nežli aby právní stav v této budově byl obnoven bez krveprolití. Provedení toho bylo úkolem státní moci a státní moc jednala pouze preventivně, když za účelem výkonu práva v tomto domě z vlastního rozhodnutí do tohoto domu poslala policejní stráž. A já konstatuji a podtrhuji znovu, že tato policejní stráž vstoupila na půdu ťLidového domuŤ, nikoliv z nějakých důvodů politických, z nějakých důvodů třídních nebo z nějakých důvodů stranických, nýbrž překročila práh tohoto domu výhradně a výlučně jenom z důvodů bezpečnostních, jenom k tomu cílí, aby právní stav mohl býti zde obnoven způsobem klidným; způsobem zákonným a aby zdraví a životů lidských bylo ušetřeno.

Vám je, pánové; známo, že tímto způsobem byl právní stav v Lidovém domě obnoven. Co se však stalo potom? Vy jste viděli, že, ona skupina, která mocí a silou tento dům a jeho tiskárnu zabrala, se stejnou mocí, jako se obrátila proti celé straně, proti sociální demokracii, se stejnou mocí a silou obrátila se také proti státu a proti republice. (Tak jest!)

Vy jste mohli čísti druhého dne v novinách, že byla vyhlášená generální stávka. Já zde konstatují, že tato generální stávka všeho dělnictva v Československé republice byl vyhlášena bez vědomí a bez souhlasu organisovaného dělnictva. (Tak jest!) A já zde konstatuji, že tato stávka měla dvojí cíl. Jejím prvním cílem bylo zničení československé sociální demokracie a druhým cílem bylo vynucení kapitulace státní moci. (Slyšte! Tak jest!)

Pánové! Vám je známo, jak věci pak pokračovaly. Vám je známo, že v ťLidovém doměŤ bylo násilným způsobem vystoupeno proti policejní a četnické stráži, že tam bylo nejdříve z této stráže 7 osob raněno a mezi námi 2 osoby raněny těžce. Já konstatuji; že u Rudolfina bylo z davu demonstrantů na policejní stráž dokonce vystřeleno, a já tu říkám, pánové, docela otevřeně; ťZrovna tak, jak těžce litujeme každé kapky prolité krve dělnické, tak stejně hluboce želíme každé kapky krve orgánů státní moci republiky. (Výborně!) Želíme tím více, poněvadž mezi těmito orgány policejní moci ve státě je celá řada legionářů, je celá řada mužů, kteří nezasluhují, aby takovýmto způsobem v republice bylo proti nim, vystupováno, je celá řada mužů, kteří v době, kdy mnozí z těch, kteří na ně dnes útočí, se schovávali v tmách války starého Rakouska; stáli na hlavní frontě československé revoluce v Sibiři, v Italii a ve Francii. (Výborně!)

Pánové, vám je známo, co bylo dále, vám je známo, že právo koaliční bylo zničeno, že od továrny k továrně šly celé tlupy mladíků ozbrojených holemi a tyčemi, aby násilím zabraňovaly dělnictvu, aby práci nastoupilo; že byla ničena a šlapána tisková svoboda, že bylo Kladno prohlášeno za vlastní sovětskou republiku a na nádraží kladenském byly zabaveny všechny žurnály druhých stran, že byla nejhrubším způsobem porušena osobní bezpečnost, že byla redakce nošen a listu na Kladně demolována, a redakce ťJihočechaŤ v Čes. Budějovicích zničena. Vám je známo, že i ten starý průkopník sociální demokracie, ten náš starý kolega posl. Němec byl v Celetné ulici napaden hloučkem mladíků, že bil tělesně ztýrán, muž, který 40 let stojí, hod praporem strany a jehož životní práce je částí historie československé sociální demokracie. Vám je známo, že šlapány byly zákony republiky, že na Kladně byly konány odvody rudé gardy od 18 do 52 let a že generálem této rudé armády byl proklamován na Kladně Alois Muna. Slyšeli jsme, vážený senáte, tu strašlivou zprávu, že právě před několika hodinami došlo k oné těžké tragedii v Mostě, že tam bylo pět lidí zastřeleno, že tam pět mrtvol leží na dlažbě a mnoho jiných je odváženo do nemocnic. S tím větší hrůzou se musíme ptáti, jak by to bylo bývalo v našem státě vypadalo, kdyby těmto tendencím byla bývala ponechána volná cesta a volné dráhy.

Stojím, pánové, na stanovisku, že tato věc musela býti jednou probojována a čím bude probojována dříve, tím bude lépe, tím bude lépe pro náš proletariát a tím také bude lépe pro naši republiku. (Tak jest!)

Dnes jest nepochybno, že stávka byla zlomena. A já musím konstatovat, že to, co se stalo, byl dvojnásobný zločin, že to byl zločin na dělnictvu, poněvadž žádná stávka nebyla vyvolána tak lehkomyslně, tak lehkovážně, tak frivolně, tak cynicky, tak nepromyšleně a s takovými nemožnými cíly, jako byla vyvolána stávka tato, stávka, o níž její vůdcové v parlamentě prohlašují, že by se nyní mohla naplánovati, jak dnes prohlásil posl. Skalák v poslanecké sněmovna a že prý oni mají dnes důvěru pauze k jednomu mini v republice a tím že jest president Masaryk. Takhle najednou se má celá tato strašlivá věc schovávati pod ochranná křídla našeho presidenta ve chvíli, kdy 50 lidí lehce a těžce zraněných leží v nemocnici a na 400 lidí bylo již dopraveno k zemskému trestnímu; soudu. A říkám podruhé, že to nebyl jen zločin na dělnictvu, poněvadž tímto způsobem všechno to, co jest symbolem generální stávky; bylo takto zdiskreditováno, dobré jméno stávky takto udupáno, poničeno a zpustošeno, to byl také těžký zločin proti republice, poněvadž to, co jest u nás jen pouhou fraškou pro pražské kabarety, pak letí do celého velikého světa, aby tam nejtěžší úhony a škody přineslo hospodářskému životu našeho mladého sutu, který klidu a pořádku tolik a tolik potřebuje. (Výborně! Potlesk.)

Proto, vážení pánové, pravím, že ty věci takto dále jít nemohou, a já vám říkám, že vše to není dnes jen otázkou naší strany. (Výborně!), to jest otázkou celého státu, to jest otázkou celé republiky. (Tak jest! Potlesk.) Pánové, nikomu z nás se nejedná o ťLidový důmŤ, nikomu z nás se nejedná o tu mrtvou hmotu, která jest tam soustředěna, nikomu z nás se nejedná, jen o tiskárnu, která jest jistě nervem a motorem každé politické strany, ale ten ťLidový důmŤ byl symbolem a tento ťLidový důmŤ jako velký symbol byl i v rukou těchto lidí nezodpovědných, bez citu a svědomí, a vidíme již předem konce, k jakým by bylo došlo za půl roku, za rok, až by vše to, co jde bylo vštěpováno, vyhnalo ratolesti věcí a událostí nám neznámých. Zde jde o boj o onu velkou ideu, za kterou jde sociální demokracie a která musí býti probojována; a idea ta není jen statkem naším; ta jest také statkem celé naší republiky a s tohoto stanoviska otázka tato musí býti také pojímána.

Pánové, mluvíme-li však o těchto věcech, musíme si uvědomiti jedno: povinnost všech stran, povinnost celého národa, povinnost celého státu k československému proletariátu; a já; vyslovuji jen ono hluboké přesvědčení, že socialismus není žádným procesem násilí.,Socialismus jest procesem přesvědčení v a socialismus není procesem teroru, socialismus jest a musí býti procesem lásky a procesem vzdělání. Proto, když stojíme dnes nad těmi mrtvolami, kterými jsou tak strašlivě ztíženy události poslední doby, a vidíme-li že všechno to směřuje jen k tomu aby se u nás otevřely brány nejtemnější reakci která se kol našich hlav počíná jako těžká mračna na obzoru naší republiky snášeti kol dokola máme-li svůj mladý stát vyvésti z těchto bouří, kterým jdeme vstříc musíme si býti vědomi toho, že tento boj o postup dělnictva v naší republice musí bití vybojován usque ad finem, až do konce, pevně, rozhodně, vytrvale a bez kompromisů! (Výborně! Potlesk.) Pánové, se tu mohu prohlásiti zrovna tak jako trváme pevně na tom, co isme vybudovali jako jsme si nedali a nedáme si rozbíti československou sociální demokracii, tento plod padesátileté činnosti proletariátu Československé republiky tento plod, který dovedl naše dělnictvo k onomu stavu, na kterém je dnes tak nedopustíme, nedopustíme a nikdy nedopustíme rozvratu, rozkladu a zničení Československé w republiky, která jest naší vírou, naší nadějí, naší láskou a naší budoucností. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu se ještě přihlásil pan sen. dr Heller. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Heller (německy): Jménem klubu senátorů německé sociálně-demokratické strany dělnické podávám následující prohlášení:

Představenstvo naší strany rokovalo v sezení dne 12. prosince t. r. o událostech posledních dnů a vyslovilo ve svém usnesení, že německému dělnictvu, pokud dnešní situace sporem obou českých sociálnědemokratických stran byla způsobena, nedostává se možnosti, aby jakýmkoli způsobem do tohoto sporu zasáhlo. Pokud však zápas má za účel, aby dosaženo bylo požadavků, o kteréž bojuje veškerý třídně uvědomily; tudíž také německý proletariát, a zejména pokud má za účel dobytí úplné politické svobody, dosažení hospodářského zlepšení, dosazení závodních rad a především uskutečnění socialisace, může výsledek dle názoru představenstva strany dosažen býti jedině seskupením všech na půdě třídního zapasu stojících proletářů v kongresu proletářů.

Klub německých sociálně-demokratických poslanců, jenž k tomuto názoru představenstva strany v plném rozsahu přistupuje, hluboce toho lituje, že se nešlo cestou shora naznačenou, nýbrž že došlo k použití prostředků státní moci a v dalším důsledku ke krveprolití. Němečtí dělníci litují obětí tohoto použití násilí, jemuž dosud za oběť padlo pět lidských životů, i vyslovují naději že se rozvaze českého dělnictva podaří bratrský nesvár co nejrychleji skončiti a opětně zříditi jednotný šik v zápase proletariátu všech národů.

Oproti vládě konstatujeme skutečnost, že vláda v plném rozporu s tím, jak jednala v jiných případech, tentokráte zasáhla a zrušila ústavním zákonem zaručené svobody o ochraně osoby, domu, listovního tajemství, volnosti tisku, práva spolkového a shromažďovacího pro velikou část státu, ba dokonce vyhlásila nad jinými díly státu stanné; právo. Odsuzujíce co nejostřeji toto počínání vlády, žádáme bezodkladné zrušení výminečného opatření a práva stanného a tím opětné dosazení ústavou zaručených svoboď státního občana.

Navrhujeme tudíž, aby vládní prohlášení k vědomosti vzato nebylo. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Nikdo není již ke slovu přihlášen.

Rozprava tuto jest ve smyslu §u 65 jedn. řádu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic. Senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odklad hlasování nebyl podán. Dám tudíž hlasovati o prohlášení pana ministerského předsedy.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Žádám pp. senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Páni senátoři, kteří souhlasí s prohlášením pana ministerského předsedy, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest většina. Prohlášení p. ministerského předsedy se schvaluje. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Do výboru ústavně-právního nastupuje za senátora Hrubého sena Ružiak.

Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve středu dne 15. prosince 1920 o 10. hodině dopoledne s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení o zprávě výboru ústavně právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění zákon ze dne 27. prosince 1909, čís. 98 morav. zem. zák., kterým jest upravena zdravotní služba v obcích.

2. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, čís. 409 Sb. z. a n., kterým se vydávají prozatímní ustanovení o vyklizení najatých místností,

3. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1921 (tisk 284).

Jsou proti tomuto mému návrhu, jak co se týká dne a hodiny, tak také i proti dennímu pořadu námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 4 hod. 30 min. odpol.)