Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: Löw, dr Přikryl.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: minist. předseda Černý; ministři dr Brdlík, dr Burger, dr Fajnor, dr Gruber, Husák, dr Popelka; správce ministerstva financí dr Engliš.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou sen. Sehnalovi do konce tohoto týdne, dr. Koperniczkému na týden.

Churavostí omluvil se pro dnešní schůzi dr Naegle.

Presidium ministerské rady sdělilo sem dopisem ze dne 26. listopadu 1920, čís. 35.513, že president republiky nepřijal rozhodnutím ze dne 26. listopadu 1920 demisi správce ministerstva financí dr Karla Engliše.

Tiskem rozdány byly tyto spisy: Žádám o jich přečtení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 262. Interpelace senátora K. Folbra a soudr. na pana ministra pro sociální péči stran zajištění československých válečných poškozenců, žijících v cizině.

Tisk 263. Návrh sen. Ševčíka, dr Krupky, Kadlčáka, Šabaty, Šachla a soudr. na změnu opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů (č. 586 Sb. z. a n.).

Tisk 264. Návrh sen. Ševčíka, Jílka, dr Krupky a soudr. na změnu nařízení vlády ze dne 2. září 1920 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.

Tisk 265. Návrh sen. Hucla, dr Horáčka a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací premii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu.

Tisk 266. Interpelace sen. dr Witta, Smetany a soudr. na pana ministra spravedlnosti v záležitosti stanovení ušlého zisku pro dělníky-porotce v obvodu krajského soudu v Novém Jičíně.

Tisk 268. Interpelace sen. dr Karasa, Jílka a soudr. na pana ministra zásobování o nedodržování maximálních cen ministerstvem pro zásobování lidu.

Tisk 269. Interpelace sen. dr Procházky, Kadlčáka a soudr. na pana ministra školství o protináboženském vystupování učitele Jar. Juráska v Provodově.

Tisk 270. Interpelace sen. Jílka, Ševčíka a soudr. na p. ministra financí o zdlouhavém vyřizování žádostí invalidů za přidělování trafik.

Tisk 284. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, týkající se vládního návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1921 (tisk 255).

Z předsednictva přikázáno:

výboru iniciativnímu:

Tisk 263. Návrh sen. Ševčíka, dr Kupky, Kadlčáka, Šabaty, Šachla a soudr. na změnu opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů (č. 586 Sb. z. a n.).

Tisk 264. Návrh sen. Ševčíka, Jílka, dr Krupky a soudr. na změnu nařízení vlády ze dne 2. září 1920 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.

Tisk 265. Návrh sen. Hucla, dr Horáčka a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací premii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 283. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení § 24 odst. 2. zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o sestavení seznamů znalců v řízení týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic.

Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 4nedělní.

Není námitek? (Nebyly.)

Námitek není. Lhůta je přijata.

Z předsednictva byly přikázány tyto spisy: Žádám o jich sdělení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno bylo:

výboru ústavně-právnímu:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 26. listopadu 1920 o výplatě veřejných peněz uložených na vkladní knížky, jež byly zavlečeny do Maďarska;

výboru imunitnímu:

žádost hlavního státního zastupitelstva v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Klimko pro zločin pobuřování podle §u 172 trestního zákona uherského, 2. odst. a podle §u 19 zákona o článku LXIII z roku 1912.

Předseda (zvoní): Přistupuji k projednávání denního pořadu:

I.

Zpravodajem jest za výbor ústavně-právní sen. Lukeš, za výbor rozpočtový sen. Klečák.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny a zda si přejí doslov?

Zpravodaj sen. Lukeš: Ne.

Předseda: A pan sen. Klečák?

Zpravodaj sen. Klečák: Ne.

Předseda: Žádám pp. senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To je většina. Zákon jest přijat i ve čtení druhém.

Přistupujeme dále k druhému bodu dnešního pořadu denního, jímž jest

Zpravodajem jest pan sen. dr Witt. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 vydala vláda republiky Československé nařízení ze dne 25. června 1920, kterým byly zmocněny exekuční soudy na návrh povinného (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem atd.) povoliti odklad exekuce vyklizením najatých neb používaných místností na dobu jednoho čtvrtletí, když povinný beze své viny nemůže si opatřiti přiměřené náhrady nebo když straně obývající místnosti, do kterých se má povinný stěhovati, byl taktéž povolen odklad vyklizení místností. Po uplynutí lhůty může povinný znovu žádati za odklad, prokáže-li, že trvají dále ony důvody, pro které odklad exekuce byl mu povolen. Uvedená výhoda neposkytuje se jenom takovým stranám, které obývají místnosti v budovách podrobených stavební nebo dozorčí příslušnosti železničních úřadů. Lhůta odkladu se omezuje u osob zaměstnaných v zemědělských podnicích, které používají bezplatného bytu na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru. Konečně ukládá nařízení obcím povinnost, aby všem stranám úředně vystěhovaným řádně uložily vyklizené věci, pokud strana nemůže tak učiniti sama.

Tedy z ohledů ústavně-právních nelze proti tomuto nařízení ničeho namítati, poněvadž tu jde o úpravu takové hospodářské otázky, která byla nynějšími poválečnými poměry vyvolána.

Pokud se meritorní stránky týče, nutno uznati, že toto opatření bylo v dnešní době nevyhnutelně nutným. Nutným proto, poněvadž provádění exekuce v dnešní době jest neblahým zjevem a pobuřuje vždy veřejnost. Tedy již v zájmu veřejného klidu a pořádku bylo nutno takové exekuce omeziti na takové případy, které jsou absolutně nevyhnutelny, a to tím více, poněvadž zákon o ochraně nájemníků nepřihlíží k osudu nájemníka, kterému se může se soudním schválením dáti výpověď, i když ho nestíhá žádné osobní zavinění. Hlavně je nutno říci to o těch osobách, které mají služební byt. V dnešní době, kdy není možno nikomu zjednati náhradní byt, zejména ve větších průmyslových městech, kde takových bytů není, musely by býti četné rodiny přímo vyhozeny na dlažbu. Vláda tedy volila zcela správnou cestu, když zmocnila exekučního soudce, aby v případě, kde strany nejsou dostatečně chráněny zákonem, o který se výpověď opírá, byly uvarovány před hotovou pohromou. Nařízení vylučuje jenom železniční zřízence a to proto, poněvadž byty železničních zřízenců musejí býti v zájmu provozu železničního a železniční služby reservovány pro ty, kteří službu skutečně konají.

Pokud se týče omezení lhůty odkladu pro zaměstnance zemědělské, měla vláda patrně úmysl, zajistiti zemědělskou výrobu a tím i výživu obyvatelstva, což v dnešních dobách bylo by jistě její nejpřednější povinností. Povinnost, která byla obcím uložena, aby uschovávaly věci těch, kteří sami se nemohou o to postarati, jest zcela přirozená a jistě nijakým způsobem obce nezatěžuje.

Tedy ze všech těchto důvodů, které jsem uvedl, doporučuje ústavně-právní výbor, aby senát toto nařízení vlády schválil.

Dále přijal ústavně-právní výbor resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby v dodatečném nařízení, které budiž co nejdříve vydáno, ustanovila, že smluvní poměr, na němž se zakládá používání místností, o jejichž vyklizení jde, udržuje se s právy a povinnostmi s vyloučením práva výpovědí prozatímně na dobu odkladu exekuce. Navrhovatel vycházel z toho názoru, že ten nový poměr, který nastane následkem soudního odkladu exekuce, není zákonem dostatečně upraven. Ačkoliv jsem docela jiného názoru, přece nečiním proti této resoluci žádných námitek. Výbor ústavně-právní ji přijal a k doporučení navrhuje.

Slavný senáte! Při projednání tohoto vládního nařízení bylo v ústavně-právním výboru také vzpomenuto na to, že takovéto nařízení, ačkoliv jest nanejvýše nutným s hlediska nynější bytové kalamity, může býti toliko paliativním prostředkem a nikoliv prostředkem, který může bytovou mizerii odstraniti anebo jen zmírniti. Ústavně-právní výbor poukázal na to, že bude nutno vládě připomenouti, aby se vší rychlostí předložila k projednání ony zákony, kterými má býti, a sice hlavně stavbou nových domků, bytové nouzi čeleno.

Když již projednáváme, velectění pánové, toto nařízení, pokládám za nutné, abych právě dnes vládě tuto její povinnost připomenul, poněvadž není možno, aby řešení této otázky se dále odkládalo. Bytové mizerii dá se zdárně čeliti jedině zřizováním nových bytů. Jest nutno, aby stavěli právě ti, kteří mohou, a v prvé řadě stát sám, hlavně pokud se týká budov úředních a bytů pro státní zaměstnance, a pak takové kruhy, které mají k tomu dostatečný kapitál.

Ale, velectění pánové a dámy, jest nutno, aby s těmito předlohami, které vláda chystá a které ještě nejsou známy ve svých podrobnostech, nebylo dlouho otáleno, aby byly co nejdříve zákonodárným sborům k projednání předloženy, a to proto, abychom při nadcházející stavební sezoně mohli již viděti účinky těchto nových předloh. Naprosto není možno - a to konstatuji se vším důrazem - za takových poměrů, jako byly nyní, jíti do příští zimy. Musíme uznati, že ti, kteří jsou dnes postiženi bytovou kalamitou - a v prvé řadě jsou to massy dělnictva - ukazují trpělivost, které by za nynějších poměrů jistě nikdo ani neočekával. A jest povinností vlády, aby tuto trpělivost těch širokých kruhů více nepřepínala, aby naopak s největší rychlostí a bez veškerých odkladů konečně jednou přišla před zákonodárné sbory a zde prohlásila, jakým způsobem chce této všeobecné nouzi odpomoci.

To jsem pokládal za nutno při projednávání tohoto vládního nařízení jako zpravodaj připomenouti právě proto, poněvadž tyto úvahy byly v ústavně-právním výboru proneseny. (Výborně. Potlesk.)

Předseda: K slovu není dále nikdo přihlášen. Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru ústavně-právního, otištěným ve zprávě výborové a přečteným panem zpravodajem, aby pozvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru ústavně-právního se schvaluje.

Přistoupíme k dalšímu bodu dnešního denního pořadu, jímž jest

Zpravodajem jest p. sen. dr Horáček.

Navrhuji, aby zahájena byla rozprava povšechná a rozprava podrobná, volná, nerozdělená podle skupin.

Navrhuji dále, aby lhůta k projednávání stanovena byla ve smyslu § 55 odst. 9. jedn. ř. na 6 dní a aby celé jednání provedlo se ve 32 hodinách s lhůtou řečnickou stanovenou podle dohody v konferenci klubovních předsedů takto:

Žádám pány senátory, kteří s mým návrhem souhlasí, aby pozvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat a budeme podle něho pokračovati.

Ke slovu přihlášeni jsou tito řečníci:

K rozpravě povšechné: pro: sen. Ackermann, dr Stránský, Lukeš, Thoř, Zavoral, dr Klouda. Proti: sen. Niessner, Löw, Karl Friedrich, dr Mayr-Harting, Jelinek, dr Hilgenreiner, dr Ledebur-Wicheln.

K rozpravě podrobné: pro: sen. Časný, Zimák, Folber, Cífka, Havlena, Babka, Ecksteinová, Špera, Trčka, Smrtka, Hrejsa, Hrubý, Sáblík, Kotrba, Hucl, dr Brabec, dr Fáček, dr Mudroň, Ševčík, dr Reyl, dr Procházka, Šachl, dr Krejčí, dr Veselý, Šťastný. Proti: sen. Stark, Kiesewetter, Perthenová, Alb. Friedrich, Barth, Link, dr Wiechowski, Polach, Hecker, W. Lorenz, dr Vetter, dr Spiegel, Knesch, Zuleger, Hangos, Meissner, dr Herzigová, dr Naegle, Hartl, Luksch, Fritsch, Lippert, Hübner, Spiess.

Žádám pana zpravodaje sen. dr Horáčka, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Horáček: Vážený senáte! Praví se někdy, že oči jsou zrcadlem duše. A já bych řekl, že rozpočet je zrcadlem státu. Jaký stát, takový rozpočet, jaký rozpočet, takový stát. Již v každém soukromém hospodářství jest zajisté potřebí rozpočtu, to jest určitého podrobného plánu hospodářského. Tím více je ho potřeba v každém hospodářství veřejném, zejména pak v hospodářství státním. Bez rozpočtu není možno vůbec hospodařiti, nebo není aspoň možno hospodařiti účelně a úsporně. A proto také již ve státech absolutních byly rozpočty, třeba - jak to bylo v dřívějších dobách - rozpočty takové nebyly veřejně publikovány. Tím více rozpočtu je zapotřebí ve státech ústavních z toho důvodu, že rozpočet nemá jenom významu finančního, nýbrž také politický, neboť právě schvalováním rozpočtu vykonávají sbory zákonodárné své velice důležité právo. Není to právo zákonodárné, nýbrž exekutivní. Schvalováním nebo neschvalováním rozpočtu mají sbory zákonodárné právě příležitost kontrolovati státní hospodářství, mají právo zasahovati touto kontrolou jeho do státního hospodářství a na konec schvalováním a neschvalováním rozpočtu mohou projevovati přímo nebo nepřímo důvěru nebo nedůvěru vládě. A takovou vládu, s jejímž programem nesouhlasí, mohou neschválením rozpočtu přinutiti k odstoupení.

Ten smysl má právě t. zv. finanční zákon. Je to zákon ne ve smyslu materielního zákona, že by v něm byla obsažena nějaká norma právní, nýbrž je to zákon ve smyslu čistě formálního zákona, to jest, že se vyhlašuje v úřední sbírce zákonů a nařízení. Ale právě v tomto finančním zákoně jsou vyhrazena důležitá ústavní práva parlamentu naproti vládě. A tu mohu s potěšením konstatovati, že právě v letošním finančním zákoně je v tom směru určitý pokrok, kterým každá libovůle, která by snad mohla v rozpočtu býti se strany vlády, je podstatně omezena. Týká se to zejména druhého a třetího článku finančního zákona, to jest tak zvaných virementů, čímž se, jak známo, rozumí to, že schválené, ale uvolněné položky nesmí libovolně v působnosti dotyčného resortu býti použito k nějakému účelu jinému, nýbrž, že může se tak státi právě dle předloženého finančního zákona jenom buď se schválením ministerstva financí, nebo dokonce je k tomu zapotřebí ještě také schválení nejvyššího kontrolního účetního úřadu. To je tedy důležité právo, kterého se exekutiva v letošním finančním zákoně vzdává. Ale objevilo se to nutným, poněvadž by jinak schvalování rozpočtu jevilo se illusorním, kdyby právě vláda mohla pak libovolně schválených položek použíti k účelům jiným. Pak by jednoduše mohla do rozpočtu dáti nějaké populární položky, které by zákonodárné sbory schválily, ale již v tom tajném úmyslu, aby jich nepoužila k tomuto účelu, nýbrž k jinému, o kterém by měla pochybnosti, že by parlament takové položky schválil.

Další důležité ustanovení finančního zákona jest ve článku 3, že totiž každé překročení rozpočtu musí podléhat schválení sborů zákonodárných a ne jako posud, že po případě stačilo vyžádati si schválení ministerstva financí, nejvyššího kontrolního účetního úřadu a ministerské rady; to na příště vůbec nebude možno. V tom záleží podstatné zlepšení nového finančního zákona.

Pokud se týče letošního rozpočtu, jak jsem již uvedl ve své správě, je to třetí rozpočet naší samostatné republiky. První rozpočet byl předložen na jaře roku 1919. Byl to rozpočet ještě velmi nedokonalý. Scházely nám tehdy všechny zkušenosti, abychom mohli nějaký podrobný rozpočet sestaviti, a tak se jednoduše vzal starý rozpočet bývalého Předlitavska a omezil se, pokud se týká výdajů a příjmů, celkem na jednu třetinu. Rozumí se samo sebou, že to nemohlo vyhovovati a že tento rozpočet musil pak býti za dnešních poměrů překročen.

Druhý náš rozpočet, který byl předložen před rokem na podzim 1919, byl již rozpočtem, který byl vybudován a sestrojen na základě zkušeností, které jsme měli. Rozpočet ten, jak známo, končil loni deficitem asi 2¹/₂ miliardy. Bohužel, této ¹/₂3 miliardy nestačilo, neboť, jak záhy uvidíme, budeme se musiti ještě zabývati nepříjemným úkolem povolovati na tento rozpočet loňský rozpočet dodatečný, kterýžto dodatečný rozpočet obnáší zase ještě přes 1 miliardu, hlavně následkem zvýšení výdajů v oboru vojenství, tedy v ministerstvu národní obrány, takže vlastně loňský rozpočet vykazuje nikoliv ¹/₂3, nýbrž přes ¹/₂4 miliardy schodku. Letošní rozpočet, o kterém právě nyní počínáme jednati, vyznačuje se, jak již jinde bylo řečeno, rovnováhou, a v tom ovšem můžeme opět spatřovati jistě veliký pokrok. Rovnováha v rozpočtu jest - jak známo - ideálním požadavkem, zejména pokud se týče hospodářství veřejného. Neboť rovnováha v rozpočtu znamená postavení na pevnou basi celého státního hospodářství. Ovšem tuto rovnováhu mám na mysli především v oboru příjmů a vydání řádných. Výdaje řádné jsou ony výdaje, které se každoročně pravidelně vracejí, a jestliže se objeví schodek takových výdajů řádných a jestliže ten schodek není uhrazen zase příjmy řádnými, nýbrž snad nějakou výpůjčkou, tedy to logicky nemůže míti jiného následku, než že v příštím roce objeví se ten schodek zase a to ve větším stupni, poněvadž výdaje řádné se zvýší ještě o to, čeho jest zapotřebí ke krytí úroků z výpůjčky, která právě byla uzavřena ke krytí těchto výdajů řádných. A proto tam, kde jest takový schodek v oboru výdajů řádných, jest docela spravedlivým požadavkem, aby hražen byl zase příjmy řádnými. A poněvadž jedině přímé daně jsou ony příjmy řádné, které se dají po případě zvýšiti, které mají vlastnost pružnosti, tedy budeme zpravidla požadovati, aby takový schodek v oboru příjmů řádných byl již v samém rozpočtu a finančním zákonu odstraněn tím, že právě zvýšíme příjmy řádné, to jest přímé daně. Ovšem i tu musíme uvažovati, jaké to daně jsou, které chceme zvyšovati nebo nově zaváděti, a i tu snad mohla by někde vzniknouti pochybnost, není-li snad zvýšení daní závadnějším a povážlivějším, než případně nějaká výpůjčka. Máme uvažovati, nejsou-li to takové daně, které by byly nad nosnost obyvatelstva a které by měly vážné národohospodářské nebo sociální škody v zápětí.

Ale náš letošní rozpočet vykazuje rovnováhu nejen v oboru příjmů a výdajů řádných, nýbrž také v oboru příjmů a výdajů mimořádných. Toho se obyčejně u rozpočtu nežádá, poněvadž mimořádné výdaje jsou něco, co se nevrací pravidelně, nýbrž jenom ze zvláštních příčin docela mimořádných, a je tudíž možno takové mimořádné výdaje hraditi také mimořádnými příjmy, jakými ovšem nejčastěji jsou státní výpůjčky.

Že v našem letošním rozpočtu přes to i mimořádné výdaje jsou také hrazeny řádnými příjmy, sluší přece jen velmi vítati, a sice z toho důvodu, že právě tyto naše mimořádné výdaje mají zvláštní povahu. Jsou sice zařazeny do mimořádných výdajů, ale pozůstávají po většině z drahotních příplatků a výpomocí na zvýšení příjmů státních úředníků a zaměstnanců. Tedy zdánlivě je to ovšem něco mimořádného. Aspoň my je pokládáme za mimořádné, ale ve skutečnosti víme, že máme velmi málo naděje, že by tyto drahotní přídavky a tyto výpomoci byly jen pro letošní rok, nýbrž, bohužel, musíme s tím počítati, že budou i pro příští rok a snad ještě dále, a že tedy vlastně povahy výdajů mimořádných nemají, nýbrž že jsou to vlastně také výdaje řádné. A je to tedy docela správné, když pan ministr financí také pro tyto mimořádné výdaje hledal úhradu v příjmech řádných a když také v ohledu těchto výdajů řádných nalezl v rozpočtu rovnováhu. Ale přes to musíme tu rovnováhu rozpočtu bráti s jistou opatrností a sice z toho důvodu, že máme jisté novum v našem rozpočtu.

Vedle rozpočtu řádného a mimořádného setkáváme se totiž ještě s tak zvaným rozpočtem investičním, jak jej nazval pan ministr financí. To jest, on vybral z toho mimořádného rozpočtu jisté výdaje, které jsou ovšem také mimořádné povahy, ale které jsou zvláštního druhu a které nazval výdaji investičními. Tyto výdaje obnášejí v našem rozpočtu přes 3 miliardy a pro tyto výdaje ovšem přirozeně nemá finanční zpráva úhrady řádné, nýbrž mimořádnou, to jest tedy úvěrní operace.

Mohla by snad býti pochybnost o tom, zdali název investic jest pro tyto výdaje docela přiléhavým. Jsou tam totiž zařazeny některé výdaje, které snad v obyčejném slova smyslu bych nenazval investicemi, na příklad výdaje na stavbu kasáren, na stavbu škol a jiné. Pod investicemi obyčejně myslíme totiž takové výdaje, které v důsledku budou míti zase jistý příjem, tedy řekl bych rentabilní výdaj, kdežto ovšem o kasárnách a školách nemůžeme předpokládati nějakou rentabilitu, nějaký příjem pro pokladnu státní. Můžeme zde mluviti nanejvýše o t. zv. nepřímé produktivnosti takových výdajů, jako jsou kulturní výdaje, které znamenají povznesení osvětového stupně vzdělání obyvatelstva, snad i výdaje vojenské, jsou-li k obranným účelům, kde mají zameziti jisté škody, které by snad nastaly vpádem nepřátelským atd., krátce můžeme zde mluviti o jisté nepřímé produktivnosti. Ale to jest věc vedlejší. Nekladl bych na to zvláštní váhy a není pochybnosti, že tyto výdaje, pokud jsou nutny, musí také býti hrazeny a mohou docela dobře býti hrazeny úvěrem. Při tom správa finanční ještě použila té opatrnosti, že ve finančním zákonu výslovně zakazuje, aby nemohl býti nějaký přesun z příjmů řádných věnován na tyto investiční výdaje, a naopak, aby nemohlo býti použito nějakých úvěrů pro tyto investiční výdaje k úhradě výdajů řádných. Utvořila tedy jakousi zeď mezi tím řádným a mimořádným rozpočtem. Vedle toho finanční správa ovšem neváže se na to, že všech těchto povolených výdajů investičních skutečně použije, nýbrž učiní to jenom v těch mezích, pokud právě výhodného úvěru pro tyto výdaje bude moci dosáhnouti, aniž by tento povolený rozpočet investiční byla nucena vyčerpati.

Ale jiná věc, která charakterisuje náš předložený rozpočet, jest mluva vysokých číslic. Setkáváme se tu s číslicemi ne milionovými, nýbrž miliardovými; 14 miliard řádného a mimořádného rozpočtu, 3 miliardy investic atd. Tyto vysoké číslice jsou docela přirozené. Nejen to, že přece jen máme ještě co činiti s novými výdaji, které souvisejí se vznikem a celým zařízením našeho nového státu, právě tak, jako v nějaké nově zařízené domácnosti se vyžadují jisté výdaje, které příště se nebudou již opakovati, - které také souvisejí s tím, že ještě nemáme zcela uspořádaných poměrů zahraničních, ale máme zde také co činiti s vysokými číslicemi, jež jsou dány naší znehodnocenou měnou, která se v nich vyjadřuje. Je-li měna znehodnocena 10krát, rozumí se, že to musí dojíti výrazu v rozpočtu, že ten rozpočet na straně příjmové i výdajové musí býti 10krát větší. To jest ovšem povážlivé, ani ne tak co se týče rozpočtu, ale co se týče našeho hospodářského a sociálního života vůbec. Já totiž nesouhlasím s tím, když někdo snad říká: >Nezáleží na tom, jakou kupní sílu mají peníze; když mají malou kupní sílu, jest jich více. Když mají vysokou kupní sílu, jest jich potřebí méně.< Myslím, že v tom snížení kupní síly našich peněz jest jistě povážlivý psychologický moment, neboť to znamená také vysoké ceny, drahotu a také vysoké důchody, ale to znamená také, že si těch peněž málo kdo váží, že zde není dostatečného podnětu k úspornosti a že zde snad mnohé třídy sociální žijí nad své poměry a nad životní míru, kdežto jiné právě naopak trpí nedostatkem. A tato věc souvisí ovšem s naší valutou, a třeba by naše valuta nebyla zrovna předmětem našeho rozpočtu, přece jen jest s ním v souvislosti, a přál bych si, aby i příště naší valutě věnována byla se strany finanční správy pozornost co nejbedlivější. Ne v tom smyslu, aby snad naše valuta byla nějakým jiným způsobem uměle zdvihána a udržována, aby snad někde na cizích bursách stát spekulačním způsobem hleděl intervenovati a zasahovati. To pokládám za marné, ano přímo za škodlivé. Ale přál bych si, aby soustavným způsobem otázka valutní byla sledována a aby dávka majetková, jež řešení to má uspíšiti, co možná brzy byla realisována, a aby zejména také co nejdříve i parlamentární kontrola v oboru dávky majetkové byla uskutečněna, jak to zákon o dávce majetkové v § 1 předpisuje.

Nebudu se zabývati jednotlivými resorty. Jednotlivé kapitoly, které jsou ve zprávě vytištěny, vykazují po většině skoro všechny zvýšení, jenom několik málo z nich také snížení výdajů. Rozumí se, že také na stránce příjmů jest zde jisté zvýšení, zejména ovšem ve finančním resortu, který jest jaksi zdrojem pro všechny ostatní, které nejsou soběstačnými. Měl bych jen dvě poznámky. Jest známo, jako to bylo ostatně již dříve před válkou ve všech státech, že jsou to hlavně dvě kapitoly, které nejvíce zatěžují rozpočet. Jest to kapitola vojenství, nebo u nás národní obrany, která stále vykazuje velmi vysoké výdaje. Dovedu si to vysvětliti - již jsem se o tom zmínil - těmi nejistými politickými poměry, ale prosil bych přece, aby zejména zde bylo hospodařeno co nejúsporněji, nikoliv snad na úkor a újmu naší branné moci, pro kterou chceme nésti všechny oběti, jaké vyžaduje, na životech i na statcích, ale zejména, pokud se týká jistých výdajů věcných. Ale mám k dnešní naší vojenské správě plnou důvěru, že se tak skutečně také stane.