Čtvrtek 16. prosince 1920

Schůze zahájena v 10 hodin 20 minut dopoledne.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

114 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři dr. Burger, dr. Hotowetz, dr. Popelka, dr. Procházka, Průša, dr. Šusta.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Trmal, dr. Bartoušek.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou za předvčerejší schůzi p. senátoru dru Brabcovi, pro dnešní schůzi p. senátoru Thořovi.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 271. Interpelace senátorů dra Adolfa Procházky, dra Jana Kovalíka, dra Josefa Karase a dalších členů senátu na pana předsedu vlády a na pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ohledně provedení zákona o zřízení poradního sboru pro tělesnou výchovu.

Tisk 272. Návrh senátorů Ant. Šachla, Frant. Šabaty a soudr. na změnu branného zákona ze dne 19. března 1920.

Tisk 273. Návrh senátora R. Pánka a spol. na zrušení úředního pojmenování >sluha< u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných.

Tisk 275. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci členů senátu dra Naegleho, dra Spiegela a soudr. (čís. tisku 139), jakož i dra Wiechowskiho, Kiesewettera, Anny Perthenové a soudr. (čís. tisku 143), ohledně zrušení ústavu pro zkoumání potravin při německé universitě v Praze.

Tisk 276. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci senátorů Jelinka, Fritsche, Jessera, Luksche a soudruhů stran požitků zemských školních inspektorů (č. tisku 123).

Tisk 277. Interpelace senátora Jáchyma Havleny a soudr. na ministra financí ohledně odmítání českých dělníků a dělnic v továrně na tabákové výrobky v Lanškrouně.

Tisk 278. Návrh senátora Ferd. Šťastného a spol. na změnu nařízení vlády republiky Československé čís. 633 ze dne 2. prosince 1919, kterým se upravuje obchod výrobky železářských hutí.

Tisk 279. Návrh senátorů dra Ant. Kloudy, dra Fr. Veselého, dra Jar. Brabce, dra Fr. Soukupa, dra Horáčka a J. Lukeše, aby vydán byl zákon o soudcovských přídavcích služebních.

Tisk 280. Odpověď ministra železnic na interpelaci senátorů Václava Chlumeckého, Zimáka a soudr. ohledně zavedení dělnických vlaků na trati Zvoleň-Červená Skála, mezi Báňskou Bystřicí a Podbrezovou, jakož i mezi Podbrezovou a Polhorou (tisk 96).

Z předsednictva přikázáno:

výboru iniciativnímu:

Tisk 272. Návrh senátorů Ant. Šachla, Frant. Šabaty a soudr. na změnu branného zákona ze dne 19. března 1920.

Tisk 273. Návrh senátora R. Pánka a spol. na zrušení úředního pojmenování >sluha< u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných.

Tisk 278. Návrh senátora Ferd. Šťastného a spol. na změnu nařízení vlády republiky Československé čís. 633 ze dne 2. prosince 1919, kterým se upravuje obchod výrobky železářských hutí.

Tisk 279. Návrh senátorů dra A. Kloudy, dra Fr. Veselého, dra Jar. Brabce, dra F. Soukupa, dra Horáčka a J. Lukeše, aby vydán byl zákon o soudcovských přídavcích služebních.

Předseda (zvoní): Přikročíme k dennímu pořádku, jímž jest:

1. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se vládního návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1921 (tisk 284).

Debata specielní. K slovu přichází p. senátor Časný. Uděluji mu slovo.

Sen. Časný: Slavný senáte! U příležitosti rozpočtové debaty chci pojednati o položce školství. Nejprve jest třeba říci, že námitek proti učiněným vydáním na školství býti nemůže. Námitky mohou býti činěny jedině v tom smyslu, že školství nebylo plně vybudováno a nebylo dosud učiněno všechno to, co do dnešní doby ve prospěch školství učiněno býti mělo. Bylo by tedy sobě přáti, aby ministerstvo školství učinilo v tom směru co nejvíce a aby se o rozšíření školství staralo. Škola za bývalého Rakouska nám naprosto nevyhovovala. O tom ovšem máme náležité zkušenosti, ale je třeba říci, že hlavně, pod čím jsme trpěli, byl falešný výklad dějin, náboženská dogmata a závislost učitelova. Můžeme směle říci, že všechno toto bylo přímo zločinem na generacích páchaným. Zejména je třeba poukázati na to, že privilegovaný řád volební do obcí učinil učitele závislým dle toho, v jaké obci se nacházel. Byla-li v obci vláda agrární, podléhal tomu vlivu, byla-li vláda klerikální, podléhal tomu vlivu na základě tehdejších místních školních rad a kdyby nebyl vyhovoval vládě v obci, byl by býval pronásledován a zbaven svého místa. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Ale hlavní, na co jest si stěžovati, jest způsob, kterým bylo proti českému národu postupováno se strany vlády a vládních úřadů v oněch městech, kde jsme měli německou vládu, že české školství bylo nanejvýš utiskováno a odstrkováno. Zastupuji župu hanáckou, která pro volby do poslanecké sněmovny tvoří hlavní místo v Hané; volby do senátu sahají od Moravské Ostravy přes Olomouc až k Holešovu. Jest to jedna z největších žup v republice Československé a v této župě, v tom středisku české

Hané, kde mnohá místa neměla ani německého obyvatelstva, tam na základě privilegovaného zákona o volbě do obcí měli možnost vládnouti Němci a tak vývoj našeho národa ve školství poškozovali. Jsou to hlavně města Olomouc, Prostějov, Litovel, Hranice, Lipník, Vítkovice, Přívoz, Nový Jičín a Butovice. Co se týče Nového Jičína, tam je ovšem jistá část Němců.

Co se týče potlačování českého školství, chtěl bych především promluviti o tom, jak to vypadalo v Olomouci. O útisku a násilném potlačování českého školství v Olomouci za éry rakousko-uherské nejlépe mluví číslice. Do převratu existovala v Olomouci městě - Olomouc je druhé město na Moravě - toliko jediná česká šestitřídní škola obecná, nehledě k tomu, že české měšťanské školy vůbec nebylo. Zmíněná obecná škola umístěna byla v budově v Purkrabské ulici čís. 4, a to v místnostech naprosto nevyhovujících a hygienicky závadných, o čemž nejlépe svědčí okolnost, že místností těchto i při velkém dnešním nedostatku budov školních se vůbec nepoužívá. Když po převratu stal se ministrem školství a národní osvěty min. Habrman a při své inspekční cestě navštívil Olomouc, byl veden do této školy, nedostal se však ani do vnitř - školník nebyl k nalezení - ale zděsil se toho, když nahlédl dovnitř. Budova skutečně oprýskaná, ve vnitř všechno vypadalo tak, že to ani obydlí lidskému nebylo podobno. Mohu říci ze své zkušenosti a nechci nijak se tím snad chlubiti, za doby persekuce sociální demokracie prošel jsem řadu kriminálů, ale neshledal jsem nikde ani z venčí, ani uvnitř takové místnosti, jaké po léta musily navštěvovati v českém městě děti českých rodičů v Olomouci. Ovšem třeba jest doložiti, že vládu v městě Olomouci měli němečtí měšťáci a hlavně, jak se jim tehdy říkalo, příslušníci strany liberální. Školu českou navštěvovalo před převratem 606 žáků. Po říjnové revoluci roku 1918 vrátily se české děti z německých škol, takže počet školních dětí národnosti české se více než zdvojnásobil, dosáhnuv při zápisu letošního roku 1563, tedy skoro o 1000 více, při čemž dlužno uvésti, že kromě uvedeného počtu jest ještě jisté procento českých dětí navštěvujících z ohledu na závislost rodičů dosud školy německé.

Veškerému rozšiřování českých škol se radnice olomoucká s vládnoucí většinou německou za Rakouska bránila a rozšiřování škol prostě znemožnila. Spontanním přílivem dětí do české školy po převratu bylo nutno zříditi ihned 6 nových škol českých, po jedné škole občanské pro chlapce a dívky, tři školy obecné a jednu školu pomocnou. Než i toto vyjmenované rozšíření nebylo uspokojujícím a dostatečným, když některé školy jsou přeplněny, jako na př. občanská škola dívčí v Macharově třídě se 332 žákyněmi. Dle zápisu na počátku letošního školního roku jeví se v Olomouci poměr školství českého ke školství německému takto:

Zde mluvím o středním městě, ne o Velké Olomouci, a z toho seznáte, že město Olomouc německým nebylo. Školy české mají dnes: občanská škola chlapecká v Komeniu 212 žáků, občanská škola dívčí v Macharově třídě 332 žákyň, obecná škola chlapecká má 192 žáků, obecná škola dívčí v Pöttingeu 187, obecná škola chlapecká v Komeniu 295, Komenium, druhá obecná škola dívčí, 241 žákyň a škola pomocná 18. Jest třeba říci při té příležitosti, co znamená škola pomocná. Škola pomocná zřizuje se pro děti, které nemohou pokračovati s těmi, které mají bystrý rozum a byly by naprosto zanedbávány. Proto třeba pro ně zříditi školu, aby učitel se jim mohl plně věnovati. Na to poukazuji z toho důvodu, že by se mohlo říci, že jsou také české školy v Olomouci, kde jest tak malý počet žactva. Co se týče škol německých, vypadají v tomto zápisu roku 1920 až 1921 ve středním městě takto: Dívčí obecná škola v Komeniu má 119 žákyň, teď je zde ve třídě I. 20, ve II. tř. 21, ve III. 26 a ve IV. 28 žákyň.

Této příležitosti používám proto, poněvadž bylo již v dřívějších řečech poukazováno se strany německých pánů kolegů na to, že jsou v Olomouci a hlavně také v Brně redukovány německé školy, a že není pro to důvodu. Já chci říci, že my čeští a českoslovenští sociální demokraté - a myslím, že také i jiné politické strany z českého tábora, - vycházejí vždy z toho, že nechtí ani jedno německé dítě do českých škol, ale že také nechtí ani jedno německé dítě zkrátit o jeho školní práva. Tím se také řídíme a myslíme do budoucna. Jsou sice místa, kde je málo německých dětí, ale jsou také místa, kde zase je v obcích málo českých dětí. Pro ty přirozeně nemohou býti zřízeny školy, ale domnívám se, že při dobré vůli by se našla cesta, jak by se dalo v takových případech tomu odpomoci, a tu přicházím k názoru, že dnes, kdy máme vedle železných drah autobusové spojení, by bylo možno, aby děti, ať národnosti německé nebo české, když pro ně už nelze zříditi školu, byly jakýmkoliv způsobem dopravovány do školy a ze školy, aby nebyl nikdo ve svém vývoji zkrácen. My víme, jak nám bylo, když naše české děti byly honěny do německých škol. Ony tam seděly několik roků, než se naučily čísti. Učitel pak nemohl jíti zpět, aby to, co už bylo propracováno, znovu probíral, a tak vyšlo mnoho dětí ze škol, které nebyly pak schopny ani toho, aby prospívaly při svém řemesle. Tedy to je naše stanovisko, a myslím stanovisko všech, a myslím, že by také páni s německé strany a zejména němečtí sociální demokraté, podobný návrh, kdyby byl podán mohli přijmouti, a tak by bylo na všech stranách vyhověno.

Budu pokračovati ohledně škol německých v Olomouci. Měšťanské školy: V Komeniu je 191 žákyň. V obecné škole chlapecké na tak zvaném Juliusberku jest 158 žákyň, tamtéž v měšťanské škole jest 186 žákyň. Jedna je pětitřídní, jedna je čtyřtřídní. Samostatná dívčí obecná škola v učitelském vzdělávacím ústavě má 135 žákyň, samostatná chlapecká obecná škola na Mořickém náměstí má 152 žáky. Dívčí obecná škola v klášteře Uršulinek má 88 žákyň: v prvé třídě 13 žákyň, v druhé tř. 12, ve třetí 19, ve čtvrté 18. Měšťanská škola tamtéž má 68 žákyň. Cvičná škola v učitelském ústavě má 54 žákyně. České školy mají 1477 žáků o 34 třídách, německé školy mají 1151 žáků o 43 třídách; mají tedy o 326 dětí méně a o 9 tříd více. Prosím, slavný senáte, z toho seznáte, stala-li se nějaká křivda příslušníkům německé národnosti, když v Olomouci, ve středu samotného města jest daleko více českých dětí a mají o 9 tříd méně.

Vedle toho jest ještě soukromé vyučování, nečítaje v to 86 dětí české národnosti, které navštěvují soukromou školu Uršulinek, ve které se nachází 86 žákyň. V důsledku toho připadá na 1 německou školu 26 dětí, na jednu českou 43 dětí, tedy počet skoro dvojnásobný. Nepoměr tento při porovnání obecného školství českého a německého se však ještě více zvyšuje v neprospěch školství českého. Na jednu třídu veřejné obecné školy německé průměrně připadá 24 žáků, na jednu českou třídu průměrně 44 žáků. To jsou data ze školství ve vnitřním městě.

Poměry školské ve Velké Olomouci svědčí daleko více v neprospěch německých. Jest tu proti 1523 žákům obecných škol německých 4.012 žáků obecných škol českých. Proti 444 žákům měšťanských škol německých je tu 1.301 žák školy české. Úhrnem tedy proti 1.967 žákům německých škol jest zde 5.313 žáků škol českých. Uvedená, na letošním zápisu založená data, ozřejmují nejlépe, jak ujařmeno bylo české školství za éry rakousko-uherské, dokazujíce současně, že o utiskování německého školství v Olomouci se strany české nemůže býti řeči.

Přicházím k redukci. Následkem nedostatečného počtu sloučeny byly: První německá obecná pětitřídní škola dívčí v Komeniu, mající 119 žákyň, a obecná německá pětitřídní škola dívčí v budově učitelského ústavu, mající 139 žákyň, v jednu pětitřídní německou školu.

Dále sloučena byla pětitřídní smíšená německá škola obecná na Nové ulici, mající 181 dětí, a čtyřtřídní smíšená obecná škola německá na Nové ulici, mající 114 dětí, v jednu pětitřídní veřejnou německou školu smíšenou. V prvním případě vznikly redukcí čtyři třídy, ježto škola tou dobou má jednu pobočku. V případě druhém zrušeny redukcí dvě třídy, ježto obě školy měly před redukcí 9 tříd, po ní pak 7 tříd, započítaje dvě pobočky při sloučené škole povolené.

Na žádné ze sloučených škol nepřipadá na třídu přes 70, ani 60 žáků; jak uvedeno, nedosahuje ani čísla 50 žáků na třídu.

Dle výsledku letošního zápisu jest na první sloučené pětitřídní obecné dívčí škole v Komeniu: v prvé třídě 20, ve druhé 21, ve třetí 26, ve čtvrté 28, v páté 24 žákyň.

Na pětitřídní smíšené škole německé na Nové ulici: v prvé třídě 30, ve druhé třídě 44, ve třetí třídě 38, ve čtvrté 31, v páté 42 žákyň. Více než 40 žákyň je tedy ve dvou třídách německé obecné školy na Nové ulici, ač na českých obecných školách připadá průměrně na jednu třídu více než 40 žáků.

Nyní přijde, jak vypadá školství v naší župě. Německé obecné a občanské školy: Občanská německá škola v Litovli, mající 28 žáků; škola zanikla přestoupením žáků do škol českých, jakož i v důsledcích zrušení německé sirotčí kolonie, s vyloučením německých dětí z Nových Zámků, školu navštěvujících. Jednotřídní obecná škola v Kojetíně (obec židovská), mající posledně 12 dětí. Jednotřídní obecná škola v Tovačově (židovská obec), mající 14 dětí. Jednotřídní obecná škola v Přerově (židovská obec), do níž posledního roku se vůbec nikdo nepřihlásil. Trojtřídní obecná škola v Holešově (židovská obec), mající posledně 32 dětí.

Uvedené školy zanikly v důsledku spojení obcí židovských s obcemi politickými, což bylo jejich vlastní žádostí. Přirozeným následkem toho byl fakt, že německé školy zůstaly bez žactva, neboť židé rozhodli se posílati děti do škol českých, ano, sami požádali za odvolání německých učitelů. Příklad: Podání >Israelitische Kulturgemeinde<, Kojetín, čís. 90 ze dne 20. XI. 1918, dále podání obecní rady tovačovské ze dne 31. července 1919 a jiné.

Čtyřtřídní obecná škola v Prostějově (v obci židovské), mající 110 žáků a šestitřídní škola chlapecká tamtéž, mající 68 žáků, byly pro nedostatek žactva sloučeny s dívčí školou v jednu pětitřídní smíšenou školu.

Jedná se zde tedy o 10 tříd, do kterých připadalo průměrně na jednu třídu 17 až 18 žáků. Když jsou sloučeny v pětitřídní, připadá tedy na jednu třídu 35 žáků.

Ideálem sociální demokracie, která od vzniku strany byla si vědoma, že právě škola je oním důležitým faktorem, který povznese dělnictvo a který dá dělnictvu vzdělání, bylo, aby na třídy, které bývaly přeplněny žáky, které měly 50, 60, 70 žáků v jedné třídě (Hlas: Až 80!) - tedy až 80 - nepřipadalo více než 35 žáků v jedné třídě. Resoluce, která byla přijata, navržená bývalým ministrem vyučování, posl. Habrmanem, navrhuje 30 žáků pro jednu třídu. Podotýkám, že správa města Prostějova nachází se ve vedení strany sociálně-demokratické. Útočí se na redukci těchto škol, ale domnívám se, že jistě, když těchto 10 tříd bylo redukováno na 5 tříd a na jednu připadá průměrně 35 žáků, že se nestala příslušníkům německého národa v Prostějově žádná křivda. Celkem tedy zanikla 1 občanská škola a 6 škol obecných. Dále byly 3 třídy obecné školy v Litovli. Jak bylo již uvedeno jednou, zanikla škola přestoupením žáků do škol českých, jakož i v důsledcích zrušení německé sirotčí kolonie a vyloučením dětí z Nových Zámků, školu navštěvujících. To je důvod, jako v prvním případě. Odpor proti redukci tříd, jakož i proti zrušení škol občanských byl zamítnut. Dále zrušeny 3 třídy na německé škole v Přerově, rovněž z důvodu, že 3/4 žactva přešlo do škol českých. Celkem tedy zaniklo 6 tříd obecných. Kontrastem proti znamenitě vybavenému školství německému, kde pro 32 dětí vydržována něm. obecná škola trojtřídní, případně pro 68 žáků šestitřídní škola chlapecká v Prostějově, jeví se živořící školství v krajinách smíšených s českou menšinou. Nenávist proti českému školství byla rakouským úřadům měřítkem, dle něhož povolovány byly školy české. Nelze jinak říci, neboť i v případech, kde Němci měli pro stejný nebo ještě menší počet dětí školu trojtřídní, jako na př. v Holešově, bylo Čechům úřady znemožněno povolení a otevření školy, aspoň jednotřídní, a to pro 40 žáků, jako na př. v Hněvotíně. Tak zůstaly bez české školy vůbec značné menšiny české ve smíšených obcích: ve Vesce, Kyselově, Nedvězí, Slavoníně, Stádle, Šternberku, Mariánském údolí a Mrsklicích. Nesmírné obtíže se zřizováním českých škol, působené rakouskými úřady, přímo byly vyvrcholovány v krvavých řežích a pronásledování se strany německé, na čemž měly úřady nemalou vinu, trpící mlčky tuto persekuci českého školství. Ze všech případů uvádím jen případ při zřízení české školy obecné v Novosadech, nyní k Olomouci náležejících, kde jsem byl sám očitým svědkem při demolování nové školy německým občanstvem a kde samo četnictvo i městská stráž odepřela zakročiti. Případ, který se stal 4. června 1906, nebyl zajisté jediný, ač šlo tehdy o zřízení školy pro 50 dětí.

Podle zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n., povoleny byly v politickém okrese Olomouc a politickém okrese Šternberk menšinové školy: Dolany-Veska, Kyselov, Nedvězí, Slavonín, Stádlo, Šternberk a Mariánské Údolí. Chci poukázati na to, že české menšiny v těchto obcích málem dosahují poloviny, a jsou menšiny, které mají více českého obyvatelstva než německého. V Nedvězí jest 147 Čechů oproti 208 Němcům, ve Stádle 105 Čechů oproti 78 Němcům. A tam jsme neměli vůbec českých škol. Tedy ve všech těchto obcích za starého Rakouska neměli jsme ani jediné české školy, přes to, jak jsem již řekl, že v některých z nich co do počtu obyvatelstva saháme téměř do poloviny a jako v tomto případě, že máme daleko více než 2/3 obyvatelstva proti 1/3 obyvatelstva německého. Důvod jest ten, že obce tyto nacházejí se v německé správě a ta přirozeně nepřipustí, aby tam byly zřízeny české školy. V Mariánském Údolí jest poměr 106 Čechů proti 197 Němcům. Tyto školy povolilo ministerstvo školství a národní osvěty. Tedy nebýti toho, tak by tam snad české školy vůbec ani nebyly. To povolení počíná 18. říjnem 1919. Na školu českou přeměněna byla německá obecná škola v Neředíně, dnes náležejícím Vel. Olomouci. Stalo se tak bez veškerého nátlaku, neboť téměř všichni rodiče dali zapsati dítky do školy české. Zbývajících 5 dětí skutečně německých navštěvovalo blízkou německou školu na Nové Ulici u Olomouce. Hromadným přílivem dětí z německé školy bylo nutno zříditi při české škole ihned pobočku.

Na německé obecné škole čtyřtřídní v Přerově klesl odchodem českého žactva počet tak, že školu bylo nutno redukovati na jednotřídní. Avšak i tato jednotřídní škola německá po sloučení obce židovské s obcí politickou se neudržela, ježto se do ní vůbec nikdo nepřihlásil.

Německá obecná škola jednotřídní ve Stádle (polit. okres Šternberk), zbudovaná v obci se značnou českou většinou (78 Němců, 105 Čechů), živená a udržovaná, pokud se týče počtu dětí, německou sirotčí kolonií a sbírající německé děti z Vídně, po převratu zanikla sama sebou, neboť sirotčí kolonie německá byla rozpuštěna.

V obci zřízena výnosem výše uvedeným jednotřídní menšinová škola česká s 31 žáky. Německé děti v nepatrném počtu přiškoleny obecné škole v Lužici, s níž bylo Stádlo spojeno v jednu německou školní obec.

Počet žactva na redukovaných německých školách nevykazuje více než 70 žáků na žádné škole, více než 60 žáků na žádné škole, více než 50 žáků má 1 třída obecné školy německé v Prostějově a 1 třída obecné školy německé v Mrsklicích, více než 40 žáků mají 2 třídy obecné školy německé v Prostějově.

Co se týče našeho menšinového školství, je mi říci toto: Němci nazývají naše obranné korporace, Národní Jednoty, Matice atd. spolky počešťujícími (Tschechisierungsvereine), jako by ony měly za svůj cíl a svým posláním dělati z Němců Čechy. Zatím však jsou tyto korporace rázu výhradně obranného proti známému úsilí germanisačnímu. Korporace tyto zřizovaly za rakouské éry

svépomocně z peněz nasbíraných dobrovolně v českém lidu české školy všech kategorií, a jmenovitě české školy obecné a mateřské školky, pro záchranu českých dětí v krajích a obcích smíšených výhradně a jedině pro děti české krve a českého původu. (Výborně!) Německých dětí v těchto školách neměly a nemají a zásadně jich do těchto škol nepřijímají.

Nepřízeň rakouských, německých poměrů nutila nás k těmto nezbytným akcím svépomocným z důvodů čistě lidských, kulturních a pedagogických.

Národní jednota olomoucká zřídila tyto školy v posledních dvou desítiletích před převratem za součinnosti Ústřední Matice Školské na Nové Ulici u Olomouce, v Hněvotíně u Olomouce, v Novosadech u Olomouce, v Pavlovicích u Olomouce, na Novém Světě u Olomouce a postavila pro ně velkými náklady bez státní pomoci potřebné školní budovy, které vyžadovaly obnosy statisícové. Nikdo nedokázal a nemůže dokázati, že by tyto školy měly ve svých třídách žáky německé.

Chci poukázati zde, že hlavním činitelem byl učitel Rudolf Žižka, který tyto školy spolu zakládal, který na nich působil a také je k zveřejnění přivedl. Tento učitel následkem toho nemohl se dostati na veřejnou školu obecnou a, když se provedlo zveřejnění poslední školy na Novosadech, musel se odebrati do Čech, poněvadž na Moravě nebylo proň místa, kde by vyučovati mohl. A nyní je školním inspektorem v Turčanském Sv. Martině, kam ministerstvem školství a národní osvěty byl dosazen.

Národní jednota olomoucká zřídila také svými náklady české měšťanské školy ve Vítkovicích a v Přívoze, na Ostravsku, v Novém Jičíně, obecnou školu v Butovicích, jejichž potřeba a nutnost je prokázána krásným vývojem a vzrůstem, a také tím, že tyto školy, původně soukromé, byly podle zákona později převzaty do správy a v náklad veřejný.

Za to jest jasně prokázáno, že školy německé byly zřizovány na přečetných místech se zřejmou tendencí pro germanisaci českých dětí, které byly do škol těchto lákány pod tíhou a nátlakem sociální a hospodářské odvislosti a byly přímo kupovány za výživu, oděv, obuv a jiné, a že se tak děje po celá dvě leta po převratu ve státě. Když bylo vydáno heslo >České dítě do české školy<, nebo jinak řečeno, že dítě má navštěvovati tu školu, která jest jeho mateřským jazykem, museli jsme my sociální demokraté sváděti v takových místech dosti těžké zápasy s neuvědomělým lidem dělnickým, poněvadž vedle tohoto hesla bylo také heslo, >Kdo neumí německy, světem se neprotluče<. Ale poněvadž šlo o děti českých rodičů, tedy muselo býti naší snahou, abychom je uvědomili, že v českém jazyku může dítě navštěvující obecnou školu nabýti onoho potřebného vzdělání, kterému se na obecných školách vyučuje, a co se týče německého jazyka, že má ve svém praktickém životě možnost, aby se mu přiučilo, když by mělo toho potřebu, aby šlo světem a výživu hledalo jinde. Myslím, že nekupuje se jazyk, nýbrž že se kupuje práce.

Se změněnými poměry po převratu nastal přirozeně obrat v nové atmosféře a hojným odchodem českých dětí ze škol německých ukázala se zbytečnost četných německých škol v místech smíšených a českých a přirozená potřeba jejich redukce. Jako frapantní doklady uvádím: Před převratem měli Němci v Lipníku zemskou vyšší reálku se 200 žáky, z nichž mnozí byli z Vídně, Slezska a Haliče a v roce 1918-1919 bylo mezi nimi 61 Čechů. Měli dívčí měšťanskou školu o třech třídách s 90 žákyněmi, z nichž bylo 70 české národnosti, jednu obecnou školu chlapeckou o 5 třídách a 150 žácích, z nichž 70 Čechů, obecnou školu dívčí s 5 třídami a 150 žákyněmi, z nichž 68 českých. Po převratu měli v Lipníku obecnou německou školu smíšenou s 96 žáky, a z těch jest 29 Čechů a 20 cizích. Stejně germanisační poměry mnohde ještě ve větším měřítku byly a z části jsou do dneška v Místku, Mor. Ostravě, Vítkovicích, Přívoze atd.

Odchodem českých dětí z německých škol dospělo se přirozenou a samozřejmou cestou k redukcím německých škol v Prostějově, Přerově, Litovli, Kojetíně, Tovačově, Příboře a jinde.

Jest proto lží, přetvářkou a neupřímností na straně německé, jestliže se vládě a úřadům republiky vyčítá a předhazuje, jakoby násilně prováděla zrušování a redukce německého školství, když tyto nové poměry vyplynuly z přirozeného vývoje věcí a soustavným zmenšením počtu žactva ukázala se zbytečnost četných německých škol a tříd, a když pro české děti, přešlé ze škol německých, rozšiřovaly se stávající školy české a zřizovaly nové školy. Přes to není dosud udušen germanisační systém školský a dosud jest značné procento českých dětí ve školách německých.

Tento osvobozovací a očistný proces bude postupovati i dále s uvědoměním a sociálním osvobozením malého českého člověka. Náklad na školství z Národní Jednoty pro východní Moravu v Olomouci vykazuje pro rok 1919 107.653 K 69 h, pro rok 1920 237.698 K 07 h.

Vydání, která byla učiněna před válkou v těchto menšinových školách, jak co se týče našich obranných jednot, tak Ústřední Matice Školské, dosahovala daleko větších nákladů. My, Čechoslováci, nezkrátíme nikoho v právech. To není a nebylo naší snahou. Každému musí se dostati výchovy v jeho jazyku. My poznali vzešlé škody z té výchovy a proto chceme, aby ve výchově školní každý národ, v Československé republice žijící, byl jen co nejméně na svých školských a vzdělávacích právech zkrácen.

A tu si přejeme, aby škola vedle elementárního vyučování podávala z toho důvodu nefalšované dějiny jeho i ostatních národů ve státě i ve světě. Aby bylo dostatečně a tak vychováváno, by žáci v obecných školách pochopili zeměpis, jakož i přírodní vědy. Hlavní výchovu - jest třeba na to poukázati, - že musí škola dáti pro praktický život.

Za starého Rakouska jsme se učili jedině poddanství k mocným pánům té říše, k císaři, k šlechtě, armádě, církvi a jiným. To ovšem neučilo se jen na českých, nýbrž také na německých školách. Pro praktický život nebylo porozumění, nebylo smyslu.

A nynější doba, doba převratu, doba republiky demokratické, musí se vynasnažiti, aby všechno to, oč jsme byli připraveni, aby to naší mladé, nové a budoucí generaci bylo dáno.

Jest třeba rozšíření obecného školství, zejména pro venkov. My jsme velmi dobře vystihovali a také těžce nesli, že na venkově byly jednotřídky, dvojtřídní školy, a čím dále od města vzdálené obce, tím slabší a nedostatečnější bylo vyučování. A tak jsme viděli, že ti, kteří navštěvovali školy v městech, měli daleko jiný přehled pro budoucí život, když vcházeli do praktického života, než ti, kteří navštěvovali venkovské školy jednotřídní, po případě dvoutřídní. Tedy zde bude třeba učiniti co nejvíce možno, aby se docílilo reformy.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP