Schůze zahájena ve 3 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw, 115 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Fatka, Husák, dr Procházka, Průša.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Slavný senáte! Nastává mi truchlivá povinnost (Senátoři povstávají se svých míst), abych při zahájení dnešní schůze vzpomněl události, která hluboce rozechvěla celý náš národ: skonu slavného dějepisce naší vlasti, velikého našeho učitele, posilovatele a rádce, spolutvůrce naší samostatnosti, vřelého a oddaného přítele našeho národa, Arnošta Denise. Když v prvním svém sboru zákonodárném, z národní revoluce vzešlém, jednomyslně jsme přijímali znění adresy, zaslané muži ze všech zahraničních přátel o nás nejzasloužilejšímu a nám nejdražšímu, netušili jsme, že tak záhy bude nám želeti ztráty toho, jemuž jsme z hloubi srdce přáli zdraví, sil a dlouhého života, abychom - jak jsme ve zmíněném projevu tehdy pravili - mohli skutky před jeho soudným pohledem dokázat, že jsme jeho práce a lásky nebyli nehodní. Není mým úkolem, abych se zabýval oceňováním jednotlivých stránek vysokými ideály prodchnutého díla Denise historika a politika, ani abych sledoval okolnosti jeho životní dráhy. Jméno Arnošta Denise příliš u nás znárodnělo, příliš bylo vzýváno nejširšími vrstvami našeho lidu v dobách nejhorších, než aby teprve bylo třeba vytyčovati hlavní směrnice významu jeho nositele. Ale dovolte mi, abych jako předseda jednoho z obou sborů, soustřeďujících zástupce Československa, hluboce se poklonil, s horoucí vděčností a bezmeznou úctou, památce velikého syna Francie. Nebylo to z pouhé ušlechtilé skromnosti, jestliže Denis v jednom ze svých poselství, adresovaných revolučnímu našemu Národníma shromáždění, přijímal projevy našich vřelých sympatií především jako důkaz náklonnosti, věnované francouzské jeho vlasti. Denisovi, poskytujícímu příklad vlastenectví, pojatého jako mravní závazek, neznamenalo, dle slov českého dějepisce, býti Francouzem nic jiného, než býti zápasníkem za svobodu a pokrok. Bojovati za pravdu a spravedlnost značilo mu naplňovati úkol, k němuž jej zavazovaly nejlepší tradice rodné jeho země. A tak, uctívajíce paměť zaníceného a vytrvalého bojovníka o zmenšení útisku ve světě, za osvobození uhněteného lidství, za vítězství práva, vzpomínajíce hlasatele humanity, který však, dle vlastních svých slov, nestaví vlasti do druhé řady, nemůžeme neoceniti zářivého příkladu, jímž vydal svědectví, jak třeba rozuměti idei práce v duchu národním. Tento francouzský patriot v nejkrásnějším slova smyslu, který z vlasti, Sedanem pokořené, cílevědomě přišel do Čech, toutéž porážkou rovněž drsně postižených, a zde, na úsvitě svého vědeckého života, po boku Palackého, učil se milovati naše dějiny a náš národ, tento Francouz, který po padesátiletí umírá se jmény svých československých přátel na rtech, neopomíjel, obraceje se k nám, ukazovati na smysl dvojího dějinného směru, v němž je zahrnut náš vlastní národní osud: na minulost, zastupovanou mravními a duchovými hrdiny našeho národa, na kmenové ctnosti, kterými naše historie byla nesena v nejvyšším svém vzepětí, a na budoucnost, jejíž skvělá představa je založena na myšlence závazku svým velkým tradicím a národním schopnostem já spočívá na idei, že národ československý je povolán býti příkladem světu, zejména, slovanskému. Denis netajil si nastávajících nesnází, ale měl důvěru v náš osud a v naše poslání, stejně jako věřil v osud a morální úlohu vlastního svého národa. Poznav, co bylo velikého v dřívějších pokoleních i v nesčíslném zástupu těch, kteří v letech právě minulých položili život za svobodu svého lidu i za zničení tyranie na světě, neměl obav o příští. Adresoval-li tedy před rokem prvnímu našemu zastupitelstvu krásná slova víry: >Živí dovedou již státi se hodnými mrtvých<, přijměmež je v tom duchu, o kterém jsem se zmínil, za lapidární souhrn vznešeného jeho odkazu. Jest na nás, abychom - v souhlase s tímto odkazem - neumdlévajícím úsilím všech svých mravních sil a činorodých energií vzdávali nehynoucí čest slavné, posvátné památce vřelého spravedlivého srdce a geniálního ducha Arnošta Denise. (Sláva! Hlučný potlesk! - Senátoři usedají. )

Senátor Jan Duchaj žádá za udělení dovolené na měsíc leden z důvodu, že jako předseda Jednoty chovatelů koní odebral se na nákup koní do Maďarska, senátor Križko na dobu 14 dní z důvodu, že jako synodální vyslanec musí se zúčastniti zasedání synody evangelické církve na Slovensku. Z téhož důvodu žádá za udělení dovolené sen. dr Schmidt.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s udělením těchto dovolených, aby zvedli ruku. (Děje se.) To jest většina. Žádané dovolené jsou uděleny.

Senátor Josef Hybeš hlásí se nemocným. Žádám pp. senátory, kteří souhlasí, aby jmenovanému udělena byla měsíční dovolená, aby zvedli ruku, (Děje se.) To jest většina. Dovolená se uděluje.

Volební soud v Praze zaslal sem tento dopis: Žádám pana tajemníka, aby tento dopis přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Předsednictvu senátu v Praze. Volební soud ve svém sezení dne 18. prosince 1920 podrobil svému prozkoumání ve smyslu § 8 č. 2 a § 10 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 125 Sb. z. a n., volitelnost senátora Matěje Krepenhofera, dělníka v Matějovicích, zvoleného za XI. volební kraj, a Antonína Smetany, tajemníka nemocenské pokladny v Mor. Ostravě, nastoupivšího za zemřelého senátora Petra Cingra, zvoleného za VII. volební kraj. Ježto proti jejich volbě nebylo podáno stížnosti a neshledáno zákonných překážek volitelnosti, bylo usneseno v plenární schůzi volby senátorů těch ověřiti. O tom dává se věděti po rozumu § 22 zák. ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., předsednictvu senátu. V Praze, dne 18. prosince 1920, Dr. Pantůček v. r.<

Předseda: Poštou rozesláno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 334. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Opavě za vydání senátora dr Zikmunda Witta pro přestupek §u 488 a 496 v trestní věci Jan Moškoř ca. dr Zikmund Witt (čís. 1199 předs.).

Tisk 347, Zpráva imunitního výboru ve věci senátora Václava Lorenze, starosty ve Staré Rolavě proti bezpečností cti podle § 487 tr. z. (čís. 583 předs.).

Tisk 348. Zpráva imunitního výboru o žádosti okres. soudu v Hanšpachu za vydání člena senátu Josefa Reyzla pro přečin urážky na cti podle § 496 tr. z. (čís. 716 předs.).

Tisk 352. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu, kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusí některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích, (Usnesení poslanecké sněmovny tisk 319.)

Tisk 353. Zpráva 1. rozpočtového výboru, 2. ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 116 mil. Kč k ukládání nadačních, sirotčích a pod. kapitálů. (Usnesení poslanecké sněmovny tisk 304.)

Tiskem rozdáno:

Tisk 295. Odpověď ministra pro zásobování lidu a ministra vnitra na interpelaci senátorů Reyzla, Kiesewettera a soudruhů a zásobovacích poměrech v okrese warnsdorfském, rumburském a šluknovském (tisk 134).

Tisk 296. Odpověď správce ministerstva financí na interpelací senátora Hartla a soudr., týkající se státních úředníků, bydlících v Rumunsku a příslušejících do republiky Československé (tisk 138).

Tisk 297. Návrh senátora Hanuše Hartla a druhů na zařadění úvěru do rozpočtu, z něhož by se poskytovaly zálohy věřitelům bývalé vojenské správy.

Tisk 325. Odpověď vlády na interpelaci senátora dr Z. Witta a soudr. v záležitosti zabraňování poklesu cen a zastavování výroby se strany továrníků a z toho vznikající nezaměstnanosti dělnictva (tisk 48).

Tisk 329. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci senátora Niesnera a druhů o přezkoušení pozměňovacích návrhů k zaopatřovacímu zákonu ze dne 20. února 1920 (tisk 223).

Tisk 330. Odpověď ministra Národní obrany na interpelaci senátorů dr Hilgenreinera, Lipperta a soudruhů, o zabrání studentského konviktu ve Stříbře (tisk 118).

Tisk 331. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci senátorů Václava Lorenze, Dominika Löwa a soudruhů, týkající se zásobování německých okresů v západních Čechách a to: Aše, Chebu, Falknova, Lokte, Kraslic, Jáchymova, Karlových Varů a Nýdku (tisk 58).

Tisk 332. Vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří.

Tisk 333. Odpověď ministra sociální péče, na interpelaci senátora dr Fáčka a soudr. stran provedení zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. o pensijním pojištění (tisk 234).

Tisk 335. Interpelace senátora inž. Gustava Oberleithnera a druhů na celou vládu o postupu okresní politické správy v Mor. Šumperku.

Tisk 336. Interpelace senátorů dr Krupky, dr Procházky a soudruhů na ministra vnitra ohledně pensionování četnického kapitána Michala Krejzlíka a jiných.

Tisk 338. Interpelace senátora K. Friedricha a druhů na pana ministra Národní
obrany o zaopatření vysloužilých poddůstojníků.

Tisk 339. Interpelace senátorů Hartla, dr Herzigové a soudruhů k panu ministru Národní obrany stran sdělení vídeňského časopisu >Deutsche Arbeiterpresse<.

(Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Tisk 340. Odpověď předsedy vlády, zároveň ministra vnitra a ministra pro zásobování lidu na interpelaci senátora dr J. Brabce a druhů ohledně zřízení sboru pro občanskou kontrolu, pro velká střediska průmyslová (tisk 98).

Tisk 341. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci senátora V. Švece a soudr. v příčině nepravidelného zásobování moukou (tisk 217).

Tisk 342. Vládní návrh zákona o trestání nedovoleného zcizování zabrané půdy.

Tisk 343. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci senátorů Frant. Linka, Aug. Heckera a soudr. o zvýšení podpor nezaměstnaným (tisk 181).

Tisk 344. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci senátora Löwa a soudruhů o náhradě zabavených 100 Kč (tisk 204).

Tisk 345. Odpověď ministra vnitra na interpelaci pánů senátorů Josefa Luksche, Jelínka a soudruhů o zákazu druhé župní tělocvičné slavnosti ve Znojmě (tisk 116).

Tisk 346. Vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně známek a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. zák. a nař.

Tisk 349. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci senátorů Niessnera, dr Wiechovského, dr Hellera a soudr. ve věci zrušení německých středních škol tj. v Břeclavě, Hranicích a Prostějově (tisk 93).

Tisk 350. Vládní návrh zákona, jímž se mění § 7 uvoz. zákona k obchodnímu zákonníku ze dne 17. prosince 1862, č. l ř. z. 1863 a § 5 zák. čl. XXXVII (obchodního zákona) z r. 1875.

Tisk 351. Vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně vzorků a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 469 Sb. z. a n.

Tisk 354. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci senátorů Václava Sehnala, Ot. Hrejsy a soudruhů stran neoprávněného postupu berních správ při přípravných pracech pro dávku z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 85).

Tisk 355. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o zcizení státního nemovitého majetku (usnesení poslanecké sněmovny tisk 302).

Tisk 356. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za zápůjčku fondu všeobecné nemocnice v Praze u Zemské banky království Českého až do výše 8,000.000 Kč (usnesení poslanecké sněmovny tisk 316).

Tisk 357. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé ze 24. června 1920, č. 402 Sb. z. a n. o převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími.

Tisk 358. Zpráva rozpočtového výborů o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. z 15. dubna 1920, č. 337Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 24. června 1920, č. 401 Sb. z. a n., jímž zrušuje se nařízení ze dne 3. února 1919, č. 95 Sb. z. a n. o vykazování pokladničních hotovostí a vkladů.

Tisk 359. Zpráva rozpočtového výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 28. září 1920, č. 550 Sb. z. a n., o osvobození darů pro národní fond Masarykův od daní a poplatků.

Tisk 360. Zpráva rozpočtového výboru o návrhu senátora dr Vl. Fáčka a druhů na zrušení zákona ze dne 25. června 1919, č. 378 Sb. z. a n., kterým se upravuje ohlašování nájmu a pachtu a poplatek ze smluv nájemních a pachtovních, jakož i příslušného prováděcího nařízení ze dne 30. července 1919, č. 432 Sb. z. a n. (tisk 69).

Tisk 361. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o dohledu i k obcím na Slovensku (tisk 165).

Tisk 362. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 528), kterým se mění § 54 odst. l. zákona ze dne 23. května 1883, č. 83 ř. z. o evidenci katastru daně pozemkové (tisk 1068).

Tisk 363. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 861), aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek (tisk 1053).

Tisk 364. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3), jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého (tisk 1098).

Těsnopisecká zpráva o 15. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v úterý dne 9. listopadu 1920.

Místopředseda dr Soukup:

Zápisy o 21., 24. a 25. schůzi senátu řádně ověřené vyloženy byly v senátní kanceláři podle § 72 jedn. řádu k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným
panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Dále bylo z předsednictva přikázáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru iniciativnímu:

Tisk 297. Návrh senátora Hanuše Hartla a druhů na zařadění úvěru do rozpočtu, z něhož by se poskytovaly zálohy věřitelům bývalé vojenské správy.

Z předsednictva přikázáno výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu v Hanšpachu, odděl. I. z 16. prosince 1920 č. U 374/20-1 za svolení k trestnímu stíhání sen. Josefa Reyzla pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Žádost slúžnovskýho úřadu v Bánovciach z 20. prosince 1920 tr. 406/1920 za souhlas k stíhání senátora Juraje Durčanského pro přestupek podle §u 10 zák. čl. LXIII z r. 1912.

Žádost okresního soudu v Táboře za svolení k trestnímu stíhání sen. Josefa Šády pro přestupek § 13 zák. ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z.

Podle §u 3 zák. z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. zák. a nař. výboru národo-hospodářskému:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, kterým se dočasně zastavuje účinnost několika předpisů o zásobovaní hovězím a telecím masem. (Současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920 o obchodu se surovými kožemi, jímž se zrušuje vládní nařízení ze dne 7. dubna 1920, čís. 212 Sb. z. a n.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920 o likvidaci československé komise pro hospodaření ovocem a zeleninou při ministerstvu pro zásobování lidu v Praze a odboček téže v Brně, v Bratislavě a ve Znojmě. (Současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1920, kterým se zrušují nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. listopadu 1919, č. 586 Sb. z. a n. a ze dne 20. dubna 1920, č. 274 Sb. z. a n. o úpravě obchodu umělým medem, cukrovým syrobem a umělým ovocným krémem, jakož i částečně mění nařízení vlády republiky Československé ze dne 7. května 1920, č. 377 Sb. z. a n. o výrobě a obchodu potravinovými náhražkami. (Současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu.)

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920 o zadávání státních dodávek a prací. (Zadávací řád.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920, kterým se prodlužuje působnost nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. a zák. čl. XXXVII. z r. 1875 (obchodnímu zákonu).

Výboru ústavně-právnímu:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. prosince 1920, č. 636 Sb. z. a n., kterým se zavádějí mimořádná opatření pro obvody okresních správ politických v Hořovicích, Karlíně, na Kladně, v Kralupech n. Vlt., na Král. Vinohradech, v Lounech, Mělníku, Rakovníku, ve Slaném, na Smíchově a Žižkově.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1920, jímž se prodlužuje
platnost vládního nařízení ze dne 17. prosince 1919, čís. 660 Sb. z. a n. o mimořádných opatřeních k ochraně peněžních ústavů.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1920 o zastavení působností porot na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jakož i v obvodech některých
sborových soudů 1. stolice v Čechách a na Moravě.

Výboru sociálně-politickému:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 22. prosince 1920, kterým se prodlužuje zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n.

Místopředseda dr Soukup: Přikročuji k projednání denního pořadu.

Prvním bodem je

1. zpráva imunitního výboru o žádostí okresního soudu v Opavě za vydání senátora dr Zikmunda Witta pro přestupek §§ 488 a 496 v trestní věcí Jan Moškoř contra dr Z. Witt (čís. 1199) předs. Tisk 334.

Slovo má pan zpravodaj imunitního výboru sen. Emanuel Hrubý. Prosím, aby se ho ujal.

Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte! Imunitní výbor řídí se zásadou vydat každého ze senátorů, o jehož vydání je žádáno, dopustí-li se činů trestních. Ale musím vytknouti, že je přímo odvahou, když se žádá o vydání těch senátorů, kteří se nedopustili činů trestních. Tím se hromadí jenom zbytečná agenda. Říci: >Nevidí si do huby< není sice slovo krásné, ale věru malicherné. Říci: >Pokusím se o vaše přeložení< není zajisté svou podstatou trestné a z té příčiny imunitní výbor jednomyslně se usnesl doporučiti slavnému senátu, aby žádost za vydání senátora Witta zamítl. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Místopředseda Klofáč: Ke slovu není přihlášen žádný řečník. Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Žádám, pány senátory, kteří souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senátor dr Witt nebyl vydán trestnímu stíhání, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh imunitního výboru je schválen.

Na denním pořadu je dále

2. zpráva imunitního výboru ve věci senátora Václava Lorenze, starosty ve St. Rolavě, proti bezpečnosti cti podle § 487 tr. z. (čís. 583 předs.). Tisk 347.

Zpravodajem je pan senátor Fr. Šabata. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Šabata: Slavný senáte! Okresní soud v Karlových Varech žádal podáním ze dne 23. června m. r. o vydání senátora V. Lorenze pro přestupek proti bezpečnosti cti, spáchaný tím, že dne 14. června 1920 u přítomnosti několika osob obvinil soukromého žalobce. Ant. Pleila, člena aprovisační komise, že týž přihlásil o 900 osob více k aprovisaci a nechal si za orazítkování denně platiti 10 K bez povolení aprovisačního výboru.

Poněvadž zmíněný výrok senátora V. Lorenze udal se podle úředních spisů za jeho kritiky činnosti místní aprovisační komise a nebyl osobním přímým útokem na
čest žalobcovu, usnesl se imunitní výbor doporučiti sl. senátu, aby člen - senátor V. Lorenz, ku trestnímu stíhání vydán nebyl.

Místopředseda Klofáč: Hlásí se někdo ke slovu? Pan senátor dr Stránský.

Senátor dr Stránský: Slavný senáte! S návrhem právě předneseným podle mého názoru nelze souhlasiti. Je dokázáno podle referátu toho, že senátor Václav Lorenz obvinil žalobce Antonína Pleila, člena aprovisační komise, že týž přihlásil o 900 osob více k aprovisaci a nechal si za razítkování denně platiti 10 korun bez povolení aprovisačního výboru.

Toto nařčení obsahuje po mém názoru dvě dosti závažné urážky na cti. Jednak je tu obviněn řečený Pleil, že přihlásil o 900 osob více k aprovisaci. Co je to? Jestliže někdo vědomě, jako funkcionář aprovisační komise přihlásí o 900 osob více, než je pravda, dopouští se zločinu podvodu, a obvinění ze zločinu podvodu jest nejméně urážkou na cti, nejde-li to obvinění tak daleko, že zavdalo příčinu ke stíhání, v kterémžto případě jest to zločinem utrhání na cti.

Druhý případ, kdy jej obviňoval, že si za orazítkování denně dal platiti 10 K bez povolení aprovisačního výboru, jest obvinění ze ziskuchtivosti, a to úplně neoprávněné ziskuchtivosti, a to každý řádný občan státní musí pokládati, má-li jen trochu cti, za urážku této své cti. Nyní ovšem zpráva praví, že prý jest úředně zjištěno, že senátor Václav Lorenz tím jen chtěl kritisovati činnost Pleilovu. Prosím, velectění pánové, to se rozumí samo sebou, že on chtěl kritisovati tuto činnost, ale smíme kritisovati někoho takovým způsobem, že překročíme při tom trestní zákon, a smíme ho při tom urážeti na cti? To přece není možno, aby zákonodárce k něčemu podobnému dal svůj souhlas. Ale to jest také věcí soudu, aby zkoumal při hlavním líčení, zda-li sen. Lorenz měl úmysl uraziti Pleila na cti, anebo zda-li jen měl úmysl kritizovati objektivně jeho činnost. Jestliže úmyslu uraziti neměl, pak ho soudce nemůže odsouditi, jestliže však nebude tu žádné příčiny, aby se neshledala v tom urážka na cti, pak bude sen. Lorenz skutečně pro urážku na cti odsouzen. Ale já jsem toho názoru, že my nemáme co předbíhati a předcházeti soudnímu nálezu, v této věci, zda-li je to pouze kritika a zda-li jest ve věci odůvodněna nebo ne, neboť neodůvodněná kritika, která jde tak daleko, že se dotýká cti toho, jehož kritizujeme, jest po mém soudu trestná.

A nyní račte si představiti jak vypadáme. My, zákonodárci, vyjímáme se z poslušnosti zákonů a zároveň z důsledků sankce těchto zákonů. Co si má obyvatelstvo o nás mysleti, když my si takovým rozhodnutím vyřkneme, že jsme beztrestní, že můžeme urážeti koho chceme, ale jakmile nás někdo urazil, že můžeme žalovati, pro urážku na cti. Myslím, že nemůžeme k takovému návrhu dáti souhlas a proto navrhuji:

Slavný senáte, račiž se usnésti, že se žádosti okresního soudu v Karlových Varech za vydání sen. Václava Lorenze pro urážku na cti, spáchanou na žalobci Antonínu Pleilovi vyhovuje.

Místopředseda Klofáč: Pane dr Stránský, prosím, abyste laskavě podal svůj návrh písemně. K slovu není nikdo již přihlášen, budeme hlasovati.

Prosím, pánové, abyste zaujali místa. (Děje se.)

Má pan zpravodaj nějaké poznámky?

Zpravodaj sen. Šabata: Nemám.

Místopředseda Klofáč: Prosím pana tajemníka, aby přečetl návrh pana sen. dr Stránského, o kterém dám napřed hlasovati.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. dr Stránského a druhů: Slavný senáte, račiž se usnésti, že žádosti okresního soudu v Karlových Varech na vydání sen. Lorenze se vyhovuje.

Místopředseda Klofáč: Prosím pány, kteří:souhlasí s tímto návrhem, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest menšina, návrh jest zamítnut.

Budeme nyní hlasovati o návrhu zpravodajově. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senátor pan Lorenz nebyl vydán k trestnímu stíhání, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To je ohromná většina, návrh imunitního výboru se schvaluje.

Dále na denním pořadu je

3. zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Hanšpachu za vydání člena senátu Josefa Reyzla pro přečin urážky na cti podle §u 496 tr. z. (tisk 348).

Zpravodajem je pan senátor F. Šabata. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Šabata: Slavný senáte! Okresní soud v Hanšpachu požádal přípisem ze dne 14. září 1920 č. j. 716 senát Národního shromáždění za vydání senátora Josefa Reyzla, vydavatele časopisu >Volkstimme< ve Varnsdorfu pro přestupek proti bezpečnosti cti dle § 496 tr. z., jenž nazval soukromého žalobce Jana Hokeho při četně navštívené schůzi konzumního spolku ve Velké Schönavě dne 8. srpna m. r. konané >politickým lumpem<.

Imunitní výbor uváživ, že inkriminovaný výrok sen. Reyzla vůči soukromému žalobci Janu Hokemu stal se veřejně na schůzi nepolitické, usnesl se navrhnouti sl. senátu, aby člen jeho, Josef Reyzl, ku trestnímu stíhání vydán byl.

Místopředseda Klofáč: K této věci pan kolega dr Heller podal písemný návrh. Prosím, aby pan tajemník senátu tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh senátora dr Hellera, Niessnera a druhů. Navrhujeme, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru k nové úradě.

Místopředseda Klofáč: Nikdo není dále ke slovu přihlášen. Pan zpravodaj nemá žádné poznámky?

Zpravodaj sen. Šabata: Nemám.

Místopředseda Klofáč: Budeme nejdříve hlasovati o návrhu pana dr Hellera, aby věc byla vrácena imunitnímu výboru k nové úradě. Kdo z pánů senátorů souhlasí s tímto návrhem, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh se přijímá.

Přejdeme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je

4. návrhy aby podle §u 55 jednacího řádu bylo zkráceným řízením projednáno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusí některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích. Tisk 319.

Pilnost této věci odůvodňuji tím, že osnova tohoto zákona byla projednána a přijata již v poslanecké sněmovně před koncem roku 1920, v senátě mu však nebyla přiznána pilnost, takže osnova zákona nebyla v senátě projednána před 1. lednem 1921, od kteréhož dne tento zákon má platiti. Aby nenastalo ve vybírání poplatků podle tohoto zákona opoždění, navrhuje ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organisace správy v Československé republice jiný termín k účinnosti zákona. Poněvadž pak vzhledem ke změně účinnosti zákona jest třeba osnovu tohoto zákona vrátiti poslanecké sněmovně, aby nenastaly státní správě žádné újmy, jest nutno věc tuto projednati v zkráceném řízení.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s tím, aby této věci přiznána byla pilnost, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost se přiznává.

Poněvadž pak již byla zpráva výboru rozpočtového jednotlivým pp. senátorům poštou zaslána, budeme tuto věc projednávati jako pilnou v 5. odstavci dnešního denního pořadu. Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné debatě a ve lhůtě půl hodiny.

Táži se, zdali se tento návrh přijímá? Prosím, aby pánové, kteří souhlasí, laskavě zvedli ruku. (Děje se.) Návrh se přijímá.

Dále je na denním pořadu

5. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu, kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích

(usnesení poslanecké sněmovny tisk 319). Tisk 352.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Je stálou naší tužbou, aby berní zákony v našich zemích a na Slovensku byly unifikovány. Již první Národní shromáždění opětovně přijalo resoluce, které se toho domáhaly, a dlužno konstatovati, že od té doby, co činnost našich ministerstev se dostala do spořádanějších kolejí, krok za krokem na této dráze pokračujeme. Také přítomná předloha zákona jest další etapou tohoto pokroku. Má za účel sjednotiti tzv. poplatky pevné a stane-li se zákonem, budeme potom poplatky skoro vesměs - míti sjednoceny s jedinou výjimkou poplatků soudních.

Ovšem tím nebude ještě celý úkol vyřešen. V oboru daní přímých i nepřímých nejsme ještě tak daleko. Tam budeme moci unifikaci jen postupně zaváděti. Nové daně a reformované daně platí již pro celé území státní, avšak četné, zejména přímé daně ještě čekají na toto přepracování; nestačí také vůbec sjednotiti materielní předpisy berní, nýbrž je třeba postarati se i o to, aby organisace berní správy v obou státních územích byla sjednocena. V té příčině poměry velice bolestné máme na Slovensku, kde jsou různé nepravidelnosti v organisaci berních a finančních úřadů, naprosto odchylné od naší. Věcí jest dnes těžkou odkládati, až bude zavedeno župní zřízení v slovenských krajích. Také v tom směru nynější stav jest velmi závadným, že není náležitě vymezena kompetence vyšších instancí. Následkem toho dochází často ke kompetenčním konfliktům, jednak mezi generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě, mezi ministerstvem financí a ministerstvem s plnou mocí pro Slovensko resp. jeho finančním referentem a strany nevědí často, která z těchto tří instancí v určité věci rozhoduje.

A konečně i jednoho ještě bude potřebí, abychom mohli říci, že stav je dokonalý; je třeba, aby finanční úřady na Slovensku, které daně předpisují a vybírají, pracovaly stejně intensivně, jako pracují naše úřady. Víme z dřívějších dob o ohromných nedoplatcích daňových na Slovensku. Jak známo již ve válce od roku 1914 mnohé daně se tam vůbec nevybíraly, nedoplatky dostoupily již před převratem výše miliardové, a od té doby vzrostly ještě více.

Překážky, které vadí této činností, jsou velké. Vadí především nedostatečná znalost maďarštiny, neboť listiny poplatné jsou z velké, části psány v řeči maďarské; nemusím se zmiňovati o nedostatku úřednictva, který je druhou překážkou a který odtud nahraditi nemůžeme, poněvadž nám samým se ještě úřednictva nedostává. Jest také smutnou okolností, že na Slovensku namnoze scházejí podklady pro účelnou praxi berní; katastry poplatníků, katastry daňové se namnoze ztratily, zejména po vpádu maďarském celá řada úřadů místních, které vedly katastry, uváděla buď právem nebo pod záminkou, že sbírky spisů byly rozkradeny, zničeny a teď nová berní správa musí si pracně nové katastry sestavovati. To vše jsou veliké obtíže. Naproti tomu důvody, které naléhají na sjednocení všech těchto věcí, jsou tak závažné, že musí na konec všechny překážky býti překonány. Především spravedlnost daňová, rovnost v rozdělování břemen daňových, vyžaduje, aby bylo měřeno stejnou měrou tu i tam a snad pánové - zní to trochu žertovně - ale já jsem přesvědčen, že by to byl dobrý prostředek i k tomu, aby se potvrdila celistvost našeho státního území; jest to jako mezi lidmi: láska vzrůstá obyčejně obětmi, které jeden pro druhého přinesl, a jsem přesvědčen, že občan maďarský, který bude musiti zaplatiti státu daně, bude jistě k novému státu cítiti daleko větší příchylnost, než-li cítí dnes, kdy neplatí a peníze schovává pro různé očekávané pozdější případy.

Uvedl jsem stručně veliké úkoly, které souvisejí s thematem, o kterém dnes referuji, a v předpokladu, že i v těch ostatních směrech bude co nejusilovněji a nejrychleji pokračováno v pracích unifikačních, navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby předložená osnova zákona byla schválena, a sice podle usnesení poslanecké sněmovny s jedinou změnou, totiž vypuštěním odstavce, který určoval účinnost zákona ke dni prvého ledna roku 1921. Tento odstavec vypadne a následkem toho zákon nabude podle všeobecných předpisů účinnosti 30. dne po svém vyhlášení, po uveřejnění ve sbírce zákonů a nařízení, takže vláda má v rukou, aby podle provedených příprav určila účinnost toho zákona sama. Tím končím.

Místopředseda Klofáč: K slovu se nikdo nepřihlásil. Prosím, aby pánové zaujali místa. (Děje se.) Přistoupíme k hlasování.

O osnově zákona dám hlasovati o všech jejích paragrafech jakož i nadpisu zákona a úvodní formuli najednou. Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou, budeme tedy tímto způsobem postupovati.

Páni senátoři, kteří souhlasí s osnovou zákona, jakož i nadpisem a úvodní formulí, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata v prvém čtení.

Podle §u 55 jedn. řádu přistoupíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Nikoliv!

Místopředseda sen. Klofáč: Není tomu tak. Kdo tudíž souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata také ve čtení druhém.

Na denním pořadu dále jest

6. zpráva výboru rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 116 milionů Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (usnesení poslanecké sněmovny tisk 304). Tisk 353.

Zpravodajové jsou: za výbor rozpočtový sen. dr Fáček, za ústavně-právní sen. dr Witt. Prosím pana zpravodaje dr Fáčka, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Podle přání pana druhého referenta podávám zprávu o návrhu jménem obou výborů rozpočtovalo i ústavně-právního. Jedná se o věc nepatrnou, vlastně o pouhý správní akt, ke kterému podle našich předpisů jest potřebí formy zákona, usnesení obou sněmoven. Jde o to, aby bylo dovoleno těm ústavům, nadacím atd., které jsou povinny ukládati své peníze jen na jistotu sirotčí, ukládati tyto peníze, v dílčích dluhopisech, které budou vydány zemí Moravou ve jmenovité hodnotě 116 milionů korun. Jde tedy o propůjčení t. zv. sirotčí jistoty těmto novým úpisům. Tedy věc je zcela bezzávadná a navrhuji jménem obou výborů, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny.

Místopředseda Klofáč: K slovu se nikdo nepřihlásil. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Pokud se týká způsobu hlasování, navrhuji opětně, aby o osnově zákona, o nadpisu a úvodní formuli hlasováno bylo najednou. Činí někdo z pánů senátorů námitky? (Námitek nebylo.) Nečiní.

Prosím pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest většina, osnova zákona jest přijata v prvém čtení.

Dovoluji si sděliti slavnému senátu, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místě senátora Folbera senátor Svěcený, do výboru imunitního na místo senátora Kiesewettera nastupuje senátor Niessner, do výboru rozpočtového na místo senátora Starka senátor dr Heller, do výboru ústavně-právního na místo senátora dr Veselého senátor dr Klouda, do výboru branného na místo sen. dr Vlčka senátor F. Hybš.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 20. ledna 1921 o 2. hodině odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 116,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 353).

2. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o zcizení státního nemovitého majetku (tisk 355).

3. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za zápůjčku fondu všeobecné nemocnice v Praze u Zemské banky království Českého až do výše 8,000.000 Kč (tisk 356).

4. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o dohledu k obcím na Slovensku (tisk 361).

5. Zpráva výboru rozpočtového o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 24. června 1920 čís. 401 Sb. zák. a nař., jímž se zrušuje nařízení z 3. února 1919, č. 95 Sb. z. a n., o vykazování pokladničních hotovostí a vkladů (tisk 358).

6. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu byl zkrácené projednán vládní návrh (tisk 225), kterýmž se předkládá smlouva o hranicích podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sèvres.

7. Dodatečná zpráva zahraničního výboru o vládním návrhu (tisk 225), kterým se předkládá smlouva o hranicích podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sèvres (tisk 393)

8. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 24. června 1920, č. 402 Sb. z. a nař., o převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími (tisk 357).

Má někdo proti dnu a hodině nebo proti dennímu pořadu nějaké námitky? (Nikdo.)

Není tomu tak. Můj návrh je přijat a dovoluji si schůzi ukončiti.

(Konec schůze ve 4 hod. 15 min. odpol.)