Čtvrtek 3. února 1921

Schůze zahájena ve 3 hod. 40 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Stojan a dr. Vlček.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Burger, dr. Fatka, dr. Kovařík, dr. Procházka; za ministerstvo financí odb. přednosta Groš, za ministerstvo železnic odb. rada dr. Kamenický, za ministerstvo národní obrany místotajemník dr. John, za ministerstvo pošt a telegrafů odb. rada dr. Novák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou senátoru Huclovi (do konce tohoto týdne), na dnešní schůzi sen. Průšovi a sen. Babkovi. K žádosti navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu tří neděl p. senátoru dr. Schmidtovi, na dobu čtyř neděl pp. senátorům Dulovi a Križkovi.

Kdo s navrženou dovolenou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádaná dovolená se uděluje.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte): Poštou rozdáno tiskem (dne 30./1. 1921):

Tisk 441. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 395).

Tiskem rozdáno:

Tisk 365. Odpověď správce, ministerstva financí na interpelaci senátorů dr. Mayr-Hartinga, dr. Spiegela, Hartla a soudruhů ve věci hrozícího zrušení celního úřadu v Litoměřicích (tisk 113).

Tisk 390. Interpelace senátora dr. Ledebur-Wichelna a soudruhů na pana ministra vnitra stran procesu o rozvod hraběte Ivana Draskoviche.

Tisk 410. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci senátora Perthenové a spol. ve věci vydání přechodných ustanovení k zákonu ze dne 14. dubna 1920 o zubním lékařství a zubní technice (tisk 209).

Tisk 420. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci senátora Aloise Konečného a spol, o přesídlení československého ústavu pro výrobu ser do Ivanovic na Hané (tisk 168).

Tisk 422. Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zřízení hudebních komor.

Tisk 423. Interpelace senátorů dr. Hellera, Löwa a soudruhů na pana ministra financí ve příčině vybírání obecních přirážek berními úřady.

Tisk 424. Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga a soudruhů ve příčině zvýšení cenové hranice pro příslušnost soudů v právních sporech občanských.

Tisk 425. Interpelace senátora dr. Augusta Naegle a soudruhů na pana ministra vnitra, týkající se zákazu studentských odznaků.

Tisk 427. Interpelace senátorů Lipperta, Zulegera a soudr. na ministra pro zásobování lidu ve příčině zvýšení ceny povinných otrub rolníkům.

Tisk 428. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 470) o rozšírení stiažnostného práva finančnej prokuratúry (tisk 1242).

Tisk 430. Interpelace senátora Špery a soudr. na ministra veřejného zásobování ohledně kontroly nad výrobou bílého pečiva.

Tisk 432. Návrh senátora Jakubky a soudr. na změnu úrazového zákona ze dne 28. prosince r. 1887 ř. z. č. 1 z r. 1888 článku IV. § 6 změněného zákonem ze dne 10. dubna 1919 Sb. zák. a nař. č. 207.

Tisk 433. Návrh senátora Č. J. Lisého a soudr. na vydání zákona o občanské vyživovací půjčce státu.

Tisk 434. Interpelace senátora Jos. Kouši a soudr. na pana ministra věcí zahraničních dr. E. Beneše ohledně konsulátu republiky Československé ve Vídni.

Tisk 435. Zpráva zahraničního výboru a výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Tisk 436. Interpelace senátorů dr. Spiegela, Jelínka a soudr. na vládu ve příčině prodloužení opční lhůty pro československou státní příslušnost.

Tisk 437. Zpráva rozpočtového výboru o návrhu členů senátu Jos. Hucla, dr. Horáčka a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 25./10. 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací prémii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu.

Tisk 438. Interpelace senátora dr. Emmy Marie Herzigové a soudr. na p. ministra pošt a telegrafů stran nedostatečnosti poštovní dopravy.

Tisk 439. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o trestání nedovoleného zcizování půdy.

Tisk 440. Zpráva sociálně-politického výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. ze dne 15./4. 1920, čís. 337 Sb. z. a n. a vládního nařízení, kterým se prodlužuje zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona ze dne 30./10. 1919, č. 592 Sb. z. a n.

Tisk 442. Zpráva rozpočtového výboru o nariadení vlády Československej republiky zo dňa 5. októbra 1920, čís. 556 Sb. z. a n. o výpomoci pri škodách válečných.

Tisk 443. Zpráva sociálně-politického výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 27./7. 1920, č. 524 Sb. z. a n., jímž se povoluje pojišťovnám vybírati drahotní přirážky.

Tisk 444. Zpráva sociálně-politického výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 12./10. 1920, vydaného podle 3 zákona ze dne 15./4. 1920, č. 337 Sb. z. a n., o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a o jednotném súčtování zahraničního obchodu s bavlnou a bavlněným zbožím.

Tisk 445. Interpelace senátora Hanuše Hartla a soudr. na p. ministerského předsedu ve příčině protizákonné nové úpravy drahotních přirážek válečným poškozencům.

Tisk 446. Interpelace senátora Meissnera a soudr. na pana ministra vnitra ve příčině zákazu vánoční nadílky německým dětem v Jaktaři, okres opavský.

Tisk 448. Návrh senátora Hartla a soudr. ve příčině příslušnosti ministerstva veřejných prací ve věcech vodních družstev.

Tisk 455. Vládní návrh zákona o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin.

Z předsednictva přikázáno výboru iniciativnímu:

Tisk 422. Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zřízení hudebních komor.

Tisk 424. Návrh senátora dr. Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zvýšení cenové hranice pro příslušnost soudů v právních sporech občanských.

Tisk 432. Návrh senátora Bohumila Jakubky a soudr. na změnu úrazového zákona ze dne 28. prosince r. 1887, ř. z. č. 1 z r. 1888, článku IV. § 6, změněného zákonem ze dne 10. dubna r. 1919, Sb. z. a n., č. 207.

Tisk 433. Návrh senátora Č. J. Lisého a soudr. na vydání zákona o občanské vyživovací půjčce státu.

Tisk 448. Návrh senátora Hartla a soudr. ve příčině příslušnosti ministerstva veřejných prací ve věcech vodních družstev.

Z předsednictva přikázáno podle §u 5 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 76 Sb. z. a n. výboru ústavně-právnímu:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 15. ledna 1921, jímž se rozšiřuje působnost knihovního zákona ze dne 25. července 1871, č. 95 ř. z., a zákonů a nařízení s ním souvisících na Hlučínsko,

výboru národohospodářskému a současně zdravotnímu a rozpočtovému:

nařízení vlády z 20. ledna 1921, jímž se vydávají předpisy o ochraně před morem skotu a doplňuje zákon z 29. února 1880, č. 37 říšského zákona o ochraně před morem skotu a tlumení tohoto moru a zák. čl. VII. z r. 1888 o úpravě zvěrolékařství.

Předseda: Zápis o 31. schůzi řádně ověřený vyložen byl v senátní kanceláři podle u 72 jedna řádu k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku. Sděluji, že předsedou klubu senátorů českost strany sociálně-demokratické (levice) jest p. senátor Josef Hybeš, místopředsedou p. sen. Václav Chlumecký a jednatelem p. sen. Theodor Matuščák.

Přikročuji k projednávání denního pořadu a to:

1. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru o návrhu sen. R. Pánka a spol. na vydání zákona, kterým se zrušuje úřední pojmenování ťsluhaŤ u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných a nahrazuje titulem ťzřízenecŤ (tisk 397).

Zpravodajem je pan sen. Rud. Pánek.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké změny?

Zpravodaj sen. R. Pánek: Ne, prosím.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

2. Zpráva obchodne-živnostenského výboru o nariadenie vlády republiky Československej zo dňa 5. októbra (ríjna) 1920, č. 559 Sb. z. a n., ktorým sa na novo upravuje obchod výrobkami železiarských hutí (tisk 416).

Zpravodajem jest p. sen. Roháček.

Zpravodaj sen. Roháček:

Výbor obchodne-živnostenský pojednávajúc túto záležitosť vo svojej schôdzi, konanej dňa 20. januára (ledna) 1921 a uvažujúc o dnešnej drahej výrobe železiarskej, kde vyrobené železo u nás pred cudzozemským je o 80 Kor. drahšie pre vysoké mzdy a pre neriadne dodávané uhlie peciam, nemohúc na veci dnes už nič zmeniť, usniesol sa výbor obchodne-živnostenský jednomyseľne odporúčať sl. senátu toto nariadenie dodatočne odobriť a schváliť.

Ja s mojej strany poznamenávam len toto: Minulého roku u nás výroba železa stúpla o 282.000 tún a z toho bolo vyvezené 40%. Prosím slavný senát, aby túto dodatočnú zprávu schválil.

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru, aby toto nařízení vlády bylo schváleno, aby pozvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina, nařízení toto se schvaluje.

Bodem třetím jest

3. zpráva I. výboru sociálně-politického a II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 861), aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek. (Unesení poslanecké sněmovny tisk 363.) - (Tisk 421.)

Zpravodajem jest za výbor sociálně-politický p. sen. O. Hrejsa, za výbor zahraniční p. senátor K. Folber. Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor sociálně-politický sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Škodlivost bílého (žlutého) fosforu zdraví lidskému, jakož i ztráty na zdraví a lidských životech při výrobě zápalek s použitím fosforu jest dostatečně známa. Proto Dánsko, Francie, Italie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko a Švýcarsko uzavřely Mezinárodní smlouvu o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu k výrobě zápalek, která byla podepsána 26. září 1906 v Bernu. Rakousko vydalo zákonem ze dne 13. července 1909, č. 119 ř. z., zákaz používání fosforu při výrobě zápalného zboží rovněž v Uhrách byl zákonným článkem V. ř. z. 1911 podobný zákaz vydána. Formálně stát rakousko-uherský k mezinárodní smlouvě nepřistoupil. Pro území republiky Československé byla platnost rakouského zmíněného zákona uznána zákonem z 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., pro Slovensko platnost zákonného článku V. zákonem z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n.

Mezinárodní konference práce, konaná r. 1919 ve Washingtoně, usnesla se doporučiti všem členům mezinárodní organisace, aby, pokud se tak nestalo, přistoupili k mezinárodní smlouvě ze dne 26. září 1906 v Bernu uzavřené. Podle čl. 350 mírové smlouvy St. Germainské jest každý stát, náležející ke Spolku národů, povinen předložiti toto usnesení svým zákonodárným činitelům k rozhodnutí. Republika Československá se kromě toho v mírové smlouvě, uzavřené s čelnými mocnostmi, spojenými a sdruženými v čl. 20 zavázala, že k bernské mezinárodní smlouvě o zákazu fosforu během 12ti měsíců přistoupí.

Jelikož zákaz užívání fosforu jest z důvodů hygienických věcně odůvodněn, a jelikož jde vlastně pouze o formální splnění převzatého závazku, navrhuje sociálně-politický výbor:

Senáte, račiž usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě, dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek, dáti ústavní schválení.

Předseda: Přeje si pan zpravodaj výboru zahraničního slova?

Zpravodaj sen. Folber: Připojuji se k návrhu pana referenta.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Přistoupíme k hlasování ve čtení prvém. Kdo souhlasí s návrhem usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat ve čtení prvém.

4. Zpráva rozpočtového výboru o usnešení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1028), kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 441).

Zpravodajem je sen. dr. Horáček.

Navrhuji, aby byla zahájena o této zprávě rozprava jednotná a aby celková lhúta ku projednání stanovena byla na 7¾ hodiny, takže připadá na klub čsl. soc.-dem. strany dělnické 2 hod., na klub republ. strany čsl. venkova ½ hod., na klub čsl. strany lidové 1 hod., na klub něm. soc. dem. strany dělnické 1 hod., na klub čsl. strany národ.-dem. ¾ hod., na klub čsl. strany socialistické ¾ hod., na ostatnķ kluby německých stran 1½ hod., na klub čes. soc.-dem. strany dělnické (levice) ¼ hod.

Žádám pp. senátory, kteří s mým návrhem souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tento můj návrh jest přijat a budeme podle něho postupovati.

Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: Pro: Klofáč, Jaroš, dr. Witt, Hrejsa, dr. Kovalik, Šachl, dr Fáček, Jirásek Ferd., Ackermann. ťContraŤ: dr Mayr-Harting, Jelinek, dr. Heller, Meissner, Hartl, dr Hilgenreiner.

Uděluji slovo panu zpravodaji rozpočtového výboru senátoru dr Horáčkovi.

Zpravodaj sen. dr. Horáček: Slavný senáte! Připadl mně, přiznávám, nepříliš příjemný také málo vděčný úkol, referovati zde jménem většiny rozpočtového výboru o dodatečném rozpočtu. Nedávno jsme byli velmi potěšeni, když jsme slyšeli, že máme aspoň pokud se trká příjmů řádných a příjmů mimořádných v našem rozpočtu na rok 1921 rovnováhu. Tím méně ovšem jsme byli potěšeni a překvapeni, když nedlouho potom nám vláda předložila dodatek k rozpočtu na rok 1920, a když tento dodatek vykazuje plus výdajů 4.862,521.112 Kč. Dodatky k rozpočte ovšem nejsou ničím zvláštním, ničím neobvyklým. Naopak, již celá technika, s jakou v ústavních státech se rozpočty musí sestavovati, kdy jednotlivé resorty již na počátku roku jsou nuceny své potřeby oznamovati ministerstvu financí a to během léta je zkoumá, pak celá vláda se o nich radí a na podzim se předkládají teprve sborům zákonodárným, tedy již tato dlouhá lhůta mezi sestavováním a schválením rozpočtu přirozeně nese s sebou, že vzniknou mnohé výdaje nepředvídané, tedy výdaje, na které se nemohlo ještě při sestavování rozpočtu bráti zřetele a které pak ve formě rozpočtu dodatečného teprve musí býti schváleny. Ale ovšem, co nemile působilo, to jest ta vysoká číslice, kterou náš schválený rozpočet byl překročen. Číslice skoro pěti miliard dává ovšem podnět k úvaze, zdali skutečně to jsou samé výdaje původně zcela nepředvídané, které k takovému překročení rozpočtu vedly. A tu ovšem, když blíže zkoumáme jednotlivé vysvětlivky, které k tomuto dodatečnému rozpočtu byly podány, vidíme, že jako červená nit táhne se všude odůvodnění, že tyto výdaje byly hlavně zaviněny stoupnutím cen všech potřeb, takž nebylo možno s položkami, které v původním rozpočtu byly obsaženy, vystačiti. Tu ovšem se vyskytuje ta pochybnost, zdali tato okolnost stoupání cen byla tak nepředvídatelná, aby již při sestavování rozpočtu na to nebylo možno pamatovati.

(Předsednictví převzal místopředseda dr. Soukup.)

A tu právě tato veliká číslice, o kterou loňský rozpočet byl překročen, dává podnět k úvaze, zdali by v příštích letech to nemělo býti nějak zamezeno, jelikož jinak hrozilo by nebezpečí, že snad původní rozpočet nebude s potřebnou pečlivostí sestavován, když by se prostě na to vláda spoléhala, že sbory zákonodárné bez toho každou cifru dodatečného rozpočtu schválí a že je na konec snad jedno, co se sborům zákonodárným v původním rozpočtu předloží. Tím pak ovšem schvalovací právo rozpočtu, a také kontrola celého státního hospodářství, by se stalá nakonec takovýmto způsobem ilusorní.

Zejména pal v jednom oboru, to je v ministerstvu národní obrany, objevuje se vysoká číslice, kterou byl rozpočet překročen. Přesahuje to více než jednu miliardu korun. Já ovšem uznávám, že to není snad vinou tohoto ministerstva, to konečně má za svou povinnost, aby všecko učinilo, čeho k obraně našeho státu je zapotřebí, je to spíše příčinou nejistých politických poměrů, ve kterých bohužel žijeme a bude úkolem jiného oboru, zejména ministerstva zahraničního, aby naše příští postavení mezinárodní bylo takové, abychom nemusili tak veliké částky vynakládat právě k účelům obrany země.

My jsme se všichni kojili kdysi nadějí, když jsme zřizovali svůj samostatný stát, že jsme se konečně vyprostili z onoho militarismu, který provozovaly evropské velmoci, a že snad vtom ohledu alespoň nastane pro nás také úleva. Bohužel, až dosud jsme, se zklamali a jediná naše naděje spočívá v tom, že náš pan ministr zahraniční klade ve svých projevech takový důraz na to, že provozuje politiku míru a že tato jeho politika míru bude i od našich všech sousedů uznávána, a že snad tedy jednou i v tom směru našemu hospodářství finančnímu, pokud se týká nákladů vojenských, nastane lepší budoucnost.

Tyto 4 miliardy osm set milionů, o které rozpočet byl překročen, ovšem byly na druhé straně do jisté míry zase kryty jednak vyššími příjmy a jednak úsporami. To je potěšitelný zjev, takže na konec z toho resultuje jenom neuhrazená částka jedné miliardy jedno sto třiceti milionů, která musí býti hrazena úvěrem. Ovšem, i pokud se týká těchto úspor, měl bych jisté pochybnosti, zdali jsou všechny skutečnými úsporami, zejména když v nich velká částka několika set milionů spadá na úroky předválečných dluhů. Jest sice pravdou, že ještě reparační komise nerozhodla o výši částky předválečných dluhů, které náš stát budě musiti převzíti, ale s druhé strany jest nepochybno, že jistou část budeme musiti zcela určitě převzíti, a zejména to, co u nás na předválečných dluhopisech již jest okolkováno, jistě převezmeme. A tu se mi zdá, že přece jen není to dosti spravedlivé, a že krutě postihuje jisté vrstvy obyvatelstva, když stále odpíráme vypláceti úroky alespoň z oněch starých předválečných dluhů, které bezpodmínečně a bezpečně jednou platiti budeme musiti. Jestli to ušetříme letos, tedy tím více nám to naroste zase v budoucích létech.

Pokud se týká těchto úspor, měl bych také jistou námitku ohledně způsobu, jak původně dodatek k rozpočtu byl sestaven; finanční správa si to učinila poněkud pohodlné tím, že jednoduše všechny úspory a vyšší úhrady rozvrhla libovolně na jednotlivé resorty a jen vyňala ministerstvo národní obrany a úřad pro zahraniční obchod. To ovšem podle pravidel řádného budžetování není dobře přípustno a bylo to pak dodatečně také opraveno, poněvadž jsou to virementy, přesuny, které se nesmějí díti mezi jednotlivými kapitolami a které pak dodatečný rozpočet učinily dosti nejasným. Aby různým těmto námitkám čelil, rozpočtový výbor přijal resoluci, kde vyzývá nejvyšší účetní kontrolní úřad, aby vypracoval návrh novely k zákonu o nejvyšším kontrolním úřadě, kterou by bylo znemožněno překročiti rozpočet bez předchozího svolení.

Při této příležitosti, když jsme již v té situaci, že musíme takový dodatečný veliký rozpočet schváliti, chtěl bych se jen zmíniti, ovšem jaksi letmo, pokud jest to možné, o celkové naší politice finanční. Bohužel, zase tak musím činiti v nepřítomnosti vlády a jich zástupců, v čemž bych nerad chtěl spatřovati snad nějaké bagatelisování senátu jakožto sboru zákonodárného.

Tedy pokud se týká dnešní naší politiky finanční, já jistě uznávám veškerou snahu našeho pana ministra financí, aby pokud možná zvýšením příjmů, a zejména zvýšením daní, uvedl v pořádek dnešní rozpočet, a jenom bych se obával, aby tato jeho snaha nevybočila v jistou fiskálnost, to jest, aby tím po případě nosnost obyvatelstva nebyla příliš přepínána. Jisté nebezpečí jest totiž v tom, že, jak se mi zdá, správa finanční využívá rozvrstvení politického našich zákonodárných sborů k tomu, aby jeden zájem kladla proti druhému. Ona totiž vždy předloží nějaký daňový zákon jisté straně snad příjemný, aby zároveň prosadila zákon nepříjemný, a tím nastává jistá rakovu licitace, která potom vede k tomu, že naše davová politika neohlížejíc se na to, nevyčerpá-li na konec příliš prameny, ze kterých čerpá, může pak vésti k stavu, který by mohl se stanoviska národohospodářského býti povážlivým. Také ještě jednu vadu bych vytýkal naší finanční politice, to jest a nedá se upříti, že vede k soustavnému zdražování, dnes, kdy pokles cen jest pro nás otázkou životní. Vidíme, že máme jisté daně, já jen poukazuji na tu vysokou, nepopulární daň z uhlí, která poškozuje celé naše národní hospodářství, a to nejenom spotřebu, ale také výrobu. (Výborně!) Vidíme, že od jistých daní se žádá, aby vynášely obrovské miliony, jako daň z obratu atd., kdežto jsou jiné daně, kde si vláda počíná velmi opatrně. Dnes náhodou jsme měli v rozpočtovém výboru předlohu zákona z poslanecké sněmovny o reformě daně z obchodu s cennými papíry, a když jsem se tak, kolík tato reforma daňová vynese, řeklo se mi, asi jeden nebo dva miliony. Když jsem se tornu divil, řeklo se mi, že nesmíme bursu poškozovati. Tedy bursa, to jest něco nedotknutelného, ale, řekněme, široké vrstvy spotřebitelstva a výrobců, k těm se takový velký ohled nebéře.

A měl bych ještě jednu poznámku. Mně se někdy zdá, že ta naše finanční politika daňová ma v sobě něco chvatného a překotného. Předkládají se nám pořád nové daně, samé reformy daňové a nepomyslí se snad na to, že se tím úřady podřízené tak zavalují a zanášejí, že se potom vůbec nemohou hnouti, neboť slyšeli jsme, že ne miliony, ale snad na miliardu starých daní není předepsáno a vybráno. To se mi zdá býti velikou vadou, ke které by vláda zejména v budoucnosti měla vzíti bedlivý zřetel.

Vážený senáte! Přes to všechno většina rozpočtového výboru nemohla se uzavříti tomu přesvědčení, že nezbývá nic jiného, než dodatek rozpočtový, jaký zde je, schváliti. My, pokud se týče kritiky jeho, jsme se v mnohém srovnávali s pány zástupci minority v našem rozpočtovém výboru, ale v důsledcích jsme se ovšem od nich lišili. Oni se postavili na stanovisko negativní, kdežto my ovšem považujeme všechny tyto finanční nedostatky jenom za jakési dětské nemoci našeho mladého státu a věříme pevně, ž svým časem všechny tyto závady odpadnou, a víme, že nesmíme odpírati tomuto státu, čeho k pivotu svému potřebuje.

Pánové z menšiny rozpočtového výboru stojí ovšem na jiném stanovisku a odůvodňují je hlavně politickými důvody, - o tom já zde jako zpravodaj se nechci šířiti ale přece chci vysloviti naději, že snad jednou nastane ten okamžik, kdy i pánové na straně německé odloží to své zásadní nepřátelství a zaujatost k našemu státu, a že uznají, že není snad liberálnější ústavy a volebního řádu, než jaký jest v naší Československé republice, že zde nikdo jistě nechce jim vědomě křivdit a je nějakým způsobem utlačovat. Tak doufám, že i oni s námi svorně pro takovéto, třeba nepopulární předlohy, jako je schválení dodatečného rozpočtu, budou hlasovati ve prospěch společné naší vlasti.

Já tedy jako zpravodaj rozpočtového výboru dovoluji si doporučiti, aby dodatek k finančnímu zákonu na rok 1920, jakož i dodatek k rozpočtu zde vytištěný a resoluce k tornu připojené, na nichž většina rozpočtového výboru se usnesla, byly senátem schváleny. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému ťprotiŤ k dodatku státního rozpočtu kol. senátoru prof. Mayr-Hartingovi a prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr. Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! Vypravuje se o jednom velkém řeckém filosofu, že jej dal president jisté malé republiky bezprávně uvězniti - tito presidenti jmenovali se tehdy tyrany. V dávném starověku vyskytovaly se totiž i v malých demokratických republikách násilnosti a bezprávnosti. Jednoho dne však byl tyran pohnut lidskými city. Dal vyvésti filosofa z jeho cely, aby ho propustil na svobodu. Před tím však chtěl mu přečísti jednu ze svých básni a slyšeti jeho úsudek o ní. Filosof vyslechl mlčky báseň. Když však tyran skončil, zvolal filosof rozhodným hlasem: ťOdvelte mne zase zpět do vězení! Ť

Podobné je nyní naše postavení Němců v tomto státě ku každému a také k předloženému dodatečnému rozpočtu. Vaše státnické umění, pánové z českých stran, záleželo dosud v tom, že jste učinili tento stát pro nás vězením těžce snesitelným. Ovšem, stále nám slibujete svobodu ve státě, jestliže, jak vy tomu říkáte, stát uznáme, což má znamenati, dáme-li své síly do služeb státu, poskytneme-li potřebné prostředky pro jeho existenci, budeme-li hlasovati pro finanční požadavky. Na to můžeme prozatím jen odpověděti: ťOdvelte nás zase zpět do našeho vězení!Ť

Hlasovati pro rozpočet znamená dvojí: přiznávati se ke státu a míti důvěru k vládě. Poláci starého Rakouska, kteří předčili i vás pány Čechy, v umění bráti od státu, co jen bylo možné a zároveň pracovati všemi silami pro zkázu tohoto státu-živitele, Poláci dovedli rozlišovati i zde a hráti oposici, když sice hlasovali pro rozpočet, ale zároveň prohlašovali, že odepírají důvěru státu.

My Němci nemáme dnes zapotřebí hledati tak umělých prostředků. Naším odmítnutím rozpočtu můžeme zároveň klidně a poctivě odepříti státu naši důvěru a odepříti přiznání se k nynějšímu státu.

Obojímu se nebudete a nesmíte diviti. Stálá vládní krise, která se stala téměř trvalým státním zařízením, dokázala tak jasně slabost a nedostatečnost vlády, že se musíme naopak diviti, může-li některá strana projeviti této vládě svou důvěru. Stane-li se tak, pak stane se tak zajisté jen proto, že bychom dnes byli ve velkých rozpacích, kdybychom chtěli na její místo dosaditi jinou vládu, natož vládu lepší. Neboť, aby mi nebylo špatně rozuměno, v tom je právě tragikomika této země, že nynější ministerstvo podle svého osobního sestavení zdá se býti výkvětem vašeho úřednictva, při čemž bych ovšem rád z opatrnosti tento výkvět, jako vše, co jest lidské, označil relativním, že však toto ministerstvo jako celek svým charakterem úřednického ministerstva jest zřejmým projevem úpadku vašeho dosavadního domněle demokratického vedení státu. Neboť úřednické ministerstvo je s jedné strany živým důkazem, že parlament a parlamentární strany nejsou s to, aby utvořily vládu ze svého středu. S druhé strany je rovněž jisto, že úřednické ministerstvo již tam, kde stojí proti parlamentu rovnoprávný činitel, koruna, vladař, jest jen výpomocným prostředkem okamžité slabosti, že však tam, kde si lid vládne sám, jak tomu má býti v opravdu demokratické republice, znamená přiznání vlastní neschopnosti a úpadek vládnoucího systému. Ačkoliv jsme ochotni uznati tento úpadek, přece nemůže se od mís očekávati, že projevíme důvěru nynějšímu ministerstvu; jež za správce konkursní podstaty ustanovil tento povážlivý bankrotář, dosavadní zmocněnci státu.

Proto je však zajisté zcela samozřejmé, že odpíráme hlásiti se ke státu v jeho nynějším stavu a při jeho nynější ústavě. To znovu a po tolikráte dovozovati prominete mně tím spíše, ježto byste mne jinak nutili, abych opakoval všechny projevy a seznamy hříchů které moji bližší a další přívrženci a rodáci v obou sněmovnách až příliš často museli přednésti. Pouze jedno chtěl bych zdůrazniti nebo také jen opakovati. Nemůže se jednati o to, abychom stát uznali; jak to stále žádáte. Nejsme k tomu ani oprávněni, aniž toho jest zapotřebí. Váš stát je uznán a zůstane jím pro příště, ať chceme či nic. Ovšem dějinná světová lež, že byl založen na svobodném rozhodnutí národů, kteří jej tvoří a obývají, ta také potrvá, chcete-li či nic. Ale i to je snad nyní lhostejno. Na čem jedině záleží, to je, jak jsem již zprvu řekl, naše přiznání se ke státu, naše spolupráce na vybudování státu. Nebol ta ovšem je nepostradatelnou pro zdárný vývoj státu, to, zdá se, že chce naznačiti také vaše nesrozumitelné vyzvání, abychom stát uznali. Je to snad prvním krokem k obratu, že to začínáte nahlížeti. Ale to nepostačuje. Nebol takové přiznání nedá se vynutiti. Dá se jen získati. Dosud se pro to nic nestalo. Víte, co se musí státi. Vy sami můžete rozhodnouti, má-li se to státi. Dokud se to však nestalo, nemůžeme se k tomuto státu hlásiti. Proto také musíme odmítnouti tento dodatečný rozpočet.

Arci není toto rozhodnutí pro nás obtížné též z věcných důvodů. Ba právě z těchto důvodů měli by hlasovati proti tomuto rozpočtu ti, kteří se ještě dnes považují za jedině povolané ochránce blaha státu, vy, pánové z české strany.

Již rozpočet pro letošní rok byl sice krásnou matematickou rovnicí P = V, příjmy rovnají se výdajům, ale jen proto, že pan ministr financí, následuje horlivě slavných vzorů, dovedl s obratností při svém poměrném mládí jako finančník obdivuhodnou, zastříti státní úpadek a zjednati umělou rovnováhu mezi výdaji a příjmy, která ovšem při nejmenším otřesu může zakolísati. Tím potřebnější by byla, mimochodem řečeno, politika, která, místo aby se probíjela od katastrofy ke katastrofě, by se snažila upevniti základy vnitřního míru, jenž by byl zároveň nejlepší zárukou vnějšího míru a umožňoval by snížiti nejtíživější položky státních výdajů, vojenská břemena, na skromnou míru, odpovídající rozloze státu a počtu obyvatelstva, a nahraditi nezdravé a šalebné velmocenské choutky, které však nikoho neoklamou, přiměřeným a zdravým hospodářstvím malého státu.

Skutečně nebyl tedy rozpočet za rok 1921, nedávno projednaný, ve znamení finanční rovnováhy, nýbrž úpadku. Ovšem stálo tam 14 miliard výdajů proti právě tolika miliardám příjmů. Ano, dokonce ukázal se na první pohled přebytek tří milionů. Ale již dnes schází úhrada pro 1600 milionů korun a více, které vyžadují nedávno přijaté přídavky pro státní úředníky a učitele. Především neměl by se přehlížeti souběžný investiční rozpočet, jenž ostatně z větší části jím není, poněvadž jen z nepatrné části týká se skutečně produktivních podniků, s jeho potřebou tří miliard, kteráž se má krýti úvěrními operacemi, tedy ve skutečnosti kryta není.

A konečně nesmělo se zapomenouti příliš růžový optimismus pana ministra financí vzíti v příjmech v úvahu jako nepodcenitelnou srážku, tento optimismus, jenž očekává nejen ode všech daní nepoměrně větší příjem proti loňskému roku, ale jenž přímo hýří v naději na výtěžek čtvrté státní půjčky. Neméně než 7½ miliardy očekává pan ministr financí od této půjčky, jejíž upisovací lhůta, jak známo, musila býti právě nedávno prodloužena z ohledu na její neúspěch, a na kterouž podle věrohodných zpráv ještě nedávno bylo upsáno více než 7-800 milionů, nad to nikoli hotově, nýbrž lombardem u bankovního úřadu, což netoliko není žádným rozmnožením státních příjmů, nýbrž naopak znamená nekrytý výdej nových bankovek, neutěšené zvýšení státních dluhů. Můžeme jen doufati a si přáti, aby se podařilo rozřešiti otázku válečné půjčky, kterou přece se budeme zajisté co nejdříve zabývati se takovým způsobem, jenž by byl s to uspokojiti jak růžové naděje pana ministra financí, tak také spravedlivé nároky dosud málo záviděníhodných majitelů válečné půjčky a tím učiniti první krok k hospodářské a politické konsolidaci státu.

Znamenal-li již tedy, abych se vrátil k předmětu, řádný státní rozpočet pro běžný rok trpké zklamání přátel spořádaného státního hospodářství, tož musí předložený dodatečný rozpočet vzbuditi dokonce nejtěžší ústavněprávní a finanční pochybnosti. Musí se vytknouti jako přímo neslýchané jednání, že takřka po uplynutí jedenácté hodiny, teprve v příštím rozpočtovém roce se žádá, aby dodatečně schváleno bylo překročení rozpočtu, které dosahuje též na dnešní poměry velmi značného rozměru skoro 5 miliard. Je zvláště charakteristické pro lehkovážné projednávání rozpočtu, že jsou podstatně podceňovány nejenom výdaje, ale i příjmy v hlavním rozpočtu. Takovéto jednání příčí se netoliko nejprimitivnějším požadavkům demokratického parlamentárního režimu. Může vzbuditi také pro budoucnost nejhorší obavy a vzbuditi odůvodněné podezření, že - skoro bych řekl - jongleurská zručnost, s kterou udržen rozpočet běžícího roku ve zdánlivé rovnováze, byla umožněná jedině zlým úmyslem, přijíti také tentokráte podobným způsobem s dodatečnými požadavky. Proti tomu musíme se již nyní a jednou pro vždy rozhodně ohraditi.

Neboť podobným způsobem omezuje se parlamentu neslýchanou měrou jeho nejdůležitější a nejcennější výsada, právo rozpočtu, a první a nejvýznamnější článek vaší ústavní listiny, že lid je jediným pramenem veškeré státní moci, stává se bezvýznamnou frází. Podobné jednání musí však také vzíti poslední zbytek důvěry věřitelům státu, především cizině, která si od jisté doby navykla pozorovati hospodářství tohoto státu více než s nedůvěrou.

Co se týče obsahu těchto dodatečných požadavků, je charakteristické, že slouží opět v prvé řadě a převážně vojenským účelům.

Také ze 14 miliard řádného rozpočtu na rok 1921 připadlo, jak známo, skoro 2½ miliardy na potřeby vojenské, na potřeby vojska, které, jak již řečeno, není v žádném poměru k velkosti a významu státu, a které, jak to ukázaly četné události nedávné minulosti, byt snad svedeno především politickými štváči, cítí se býti povoláno jako ochránce státu vystupovati proti nám Němcům, kteréž, méně zdvořile řečeno, německé obyvatelstvo státu neslýchaným způsobem znepokojuje a utiskuje, k němuž sice jsou Němci bezohledně odváděni k vojenské službě, které však nemá místa pro německé důstojníky a poddůstojníky, a které zasloužilým mužům odpírá žold a pensi jen proto, že nechtěli porušiti věrnost, kterou přísahali. Nepoměr výdajů na vojenské účely sotva lze lépe ilustrovati nežli poukazem na samo ministerstvo Národní obrany, které, jako nejvyšší správa armády o 150.000 mužích, obdařeno jest 42 právníky a 4 dalšími učenci, 17 generály a 44 členy generálního štábu a v celku personálem 787 zřízenců a kromě toho jest podporováno francouzskou vojenskou missí, která se skládá z 8 generálů, 13 plukovníků a 43 štábních důstojníků a která pohlcuje jen maličkost 13 milionů.

Vedle ministerstva Národní obrany je to především úřad pro zahraniční obchod, jenž vystupuje se zvlášť závažnými dodatečnými požadavky. Nechci věnovati zvláštní pozornost tomuto úřadu, jehož správce se těší již od delší doby láskyplnému zájmu nejširší veřejnosti, protože svedl podivný umělecký kousek, že ztrpčil svým cukrem státní finance. Tak se již stalo s dostatek a stane se tak asi ještě častěji. V souvislosti s tím a právě proto, že tento úřad poskytuje k tomu zvláštní příležitost, raději bych se dotkl všeobecné otázky, míním otázku úřednictva.

Německý lid v Československu nedá si klidu a pokoje, dokud nedosáhne samosprávy, která mu přísluší. Ale již nyní musí klásti kategorický požadavek, aby obrovský, tento příliš obrovský úřednický sbor centralistického státu doznal národnostního složení, jež odpovídá jeho obyvatelstvu. O tom zatím není znamenati skoro ničeho. Již ve středních a nižších instancích není ani přibližně vzat zřetel na německé procento. Naopak. Den ze dne nepokrytěji jeví se úmysl učiniti pomocí povolného, to znamená českého úředního aparátu německé obyvatelstvo povolnějším, utvořiti centra pro odnárodnění zaplavením německého jazykového území českými úředníky. V státních ústředních úřadech, dokonce v ministerstvech atd. německé úřednictvo, jehož zdatnosti a neúplatnosti by státní správa nutně potřebovala, je odsouzeno k bezvýznamnosti.

V tomto ohledu má primát ministerstvo věcí zahraničních, kteréž v zahraniční službě může poukázati na jediného německého vyššího úředníka, na jednoho legačního radu, kterého ostatně použito z opatrnosti v Tokiu, a kteréž má ve vnitřní službě pouze 4 nebo 5 německých úředníků, jichž se používá způsobem, který je na posměch jejich hodnosti a uznaným schopnostem. Součet německých úředníků v 16 nebo 17 ministerstvech státu obnáší sotva více než tucet, je-li jich vůbec tolik, takže připadá průměrně sotva jeden německý úředník na jedno ministerstvo. Uvážíme-li však, že na příklad právě tento úřad pro zahraniční obchod sám zaměstnává 49 státních úředníků a neznámý počet smluvních úředníků, pro něž byl vyměřen obnos 21 milionů a kromě toho obnos 32 milionů na cestovní výlohy, pak nebude se nám Němcům zazlívati, přejeme-li si, abychom se také směli zúčastniti těchto sladkých povinností státní správy.

rozpočtová debata znamená podle starého parlamentárního zvyku takovou debatu, ve které se mluví o všem jiném, jenom ne o rozpočtu. Proto musím žádati za prominutí, že jsem vás a sebe příliš dlouho zdržel rozpočtovými úvahami. Avšak zdálo se mi to nutným, abych konečně řekl to, co vlastně chci říci.

Stát nalézá se zřejmě v těžké krisi. Týká se to právě tak politického jako hospodářského a kulturního oboru. Je to státní krise v plném a nejtěžším smyslu slova.

Stát politicky selhal. Nemůže ovládnouti svůj základní problém, národnostní otázku. Strany, ve které se jeví dnes býti rozštěpen, nejsou proto schopny, aby utvořily vládu, která by měla jejich společnou důvěru. Stát je snad již, v každém případě není dalek finančního úpadku. K tomu stačí pohled na rozpočet. Stát je zmítán nejtěžšími otázkami kulturními. Dva světové názory, černý a červený, nehledě k odstínům, ležícím mezi nimi, stojí proti sobě ozbrojeny k rozhodnému konečnému boji. Malá část těchto nerozřešených otázek stačila rozbořiti staré Rakousko. Jak měl by mladý, malý a nezralý stát, jako váš, vydržeti podobné otřesy po delší dobu? Proto jděte do sebe a obraťte, dříve než bude pozdě. Není to skutečně věcí nás Němců, abychom pečovali o zachování státu. Náš zájem se omezuje na to, abychom nebyli strženi pádem státu, jehož jsme si sice nikdy nepřáli, který však jako daná historická skutečnost musí býti pojat také do našeho světového politického výpočtu. Můžeme a musíme se vpraviti do těchto světových politických názorů, ať jakkoli smýšlíme o Československém státě. Neboť to přece je každému z nás jasno, že osud tohoto státu neurčíme my, při nejmenším nikoli pouze my samotni, nýbrž konečná úprava dosud kvasících poměrů Evropy vůbec a Střední Evropy zvláště.

(Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Jen s tohoto vyššího hlediska bude možno získati pravé směrnice pro příští politiku. Dnes více než kdykoli jindy jest vnitřní politika podmíněna politikou zahraniční. Ale nikdy rovněž nemůže míti úspěti zahraniční politika, která odporuje vnitřním úkolům a potřebám státu. Zahraniční a vnitřní politika státu může býti šťastnou jen tehdy, béře-li zřetel na dané historické a zeměpisné, kulturní a hospodářské poměry. Tyto poměry však jsou v Československém státě vesměs charakterisovány úzkým vztahem českých a německých zájmů uvnitř i mimo hranice státu. Nikoli v malé a velké Dohodě, ne v zákonech a nařízeních, které vesměs směřují ke zničení němectví a které nejsou ničím jiným než výplodem pošetilého strachu před domnělým nebezpečím, nýbrž jedině v takové politice může spočívati blaho státu, která zamýšlí pracovati na znovu vybudování samostatné a nezávislé Střední Evropy, která všem svým národům může zajistiti bezpečné přístřeší, domov, svornost a mír.

Snad znamenalo rokování Svazu národů v Ženevě první, třeba ještě nesmělý krok na této cestě zahraniční politiky. Ve vnitřní politice nedošlo dosud ani k tomuto prvnímu kroku.

Je to pochopitelné. Politika ulice nemůže se státi přes noc salonní politikou. Proto bude vaším prvním, snad nejtěžším úkolem, - teprve až se sami propracujete k poznání, že šovinismus a radikalismus nejsou pravými ukazateli, přivésti k rozumu vaši ulici, abyste upravili cestu rozumné vnitřní politice.

A jaká to jen má a může býti politika? V každém případě jedině ta, která činí vlastní vládu lidu skutkem. Ale lid tohoto státu není, bereme-li tento pojem v jeho nejpravdivějším a nejkrásnějším smyslu, není ani výlučně český, ani veskrze socialistický. Ani všečeské, ani všesocialistické spojení sil nemůže dlouho vzdorovati politickým bouřím. Doba všečešství minula následkem hospodářských a kulturních protiv, doba všesocialismu, měla-li by vůbec někdy přijíti, jak tomu nasvědčují provedené a stále se šířící roztržky v socialismu, zde dosud není. Možnou jest tudíž dnes pouze politika vyrovnání národnostních sociálních a kulturních protiv, která se zrodila z vnitřního přesvědčení o nutnosti trvalého míru. Takováto politika vyrovnání, zbudovaná na zásadě národnostní rovnoprávnosti, na odřeknutí se přeludu národního státu, na Poznání nutnosti nového hospodářského pořádku pozvolnou socialisací a přiměřeným vyvlastněním, na uznání svobody svědomí a vyznání, na uspořádání poměru církve ke státu.Přátelskou dohodou mezi nositeli duchovního a světského meče, jedině takováto politika smíru může tento stát, může Evropu uklidniti.

Ale nepřipravují ji shnilé kompromisy a polovičaté koncese, ne politika dobytčího a koňského obchodu, nýbrž jen věcné ústupky, upřímná a moudrá etapní politika, poctiví dohodci, kteří, majíce na zřeteli konečný cíl, vyhovují z nutnosti náladám a mínění svedené veřejnosti, ale postupují krok za krokem k vybudování středoevropského mírového společenství. (Souhlas na levici.)

Zanechte nenávisti a nedůvěry, která dosud charakterisuje vaši ústavu a zákonodárství. Odřekněte se zneužívání vašeho prává většiny, jež vždy znovu se jeví v prosazení nemilých zákonů a usnesení. Nepřičítejte, jako to učinil před nedávnem mladší Stránský v rouše světa vzdáleného idealisty, nám Němcům nadlidské odříkání, že bychom se snížili na kulturní hnojiště jiných národů. Vy, jimž osud mnoho daroval, ale odepřel nejnutnější právě dnes schopnost nejenom bořiti státy, avšak také je budovati, použijte pro sebe této síly, která je zvláště nám Němcům vlastní. Najdete nás pohotovy, povolíte-li nám to, co také nám slíbil vlastní tvůrce tohoto státu, Wilson: Svobodu a rovnoprávnost, sebeurčení a samosprávu! (Potlesk na levici.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP