Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte Pan sen. dr Hilgenreiner již obšírně vyložil, že my německo-občanští senátoři se nikterak zásadně proti tomuto zákonu nestavíme, ano že naopak, vyjma jednotlivá ustanovení jeho, se sympatií naň pohlížíme, poněvadž vidíme v něm prostředek, byť i ne dokonalý, přece jen způsobilý poněkud umírniti a ulehčiti trapnou nouzi bytovou, již i my jako těžkou bídu lidu pociťujeme. Zákon ten udílí však vládě a orgánům jejím takové množství dalekosáhlých mimořádných oprávnění v oboru opatření země a půdy, že se musíme především tázati zdali zde jsou ony předpoklady, jež jedině by nám umožnily odhodlati se k tomu, bychom spolupůsobili při přiznání takových oprávnění vládě a úřadům jejím. Tento předpoklad obsahuje v sobě spolehlivé záruky, že tento zákon prováděn bude úplně nestranně a věcně. Tyto předpoklady záleží také v tom, že můžeme míti naprosto nutnou, dostatečně odůvodněnou důvěru k tomu, že nebude snad vláda a orgány její ten to zákon jednostranně národnostně-stranicky prováděti, že ho především nebude užívati k národnostním výpadům proti našemu národu a nebude ho snad zneužívati k tomu, aby naše uzavřené jazykové území v německých Čechách a v německých zemích sudetských bylo uměle vytvořenými českými osadami prostoupeno a zničeno. Takových jistot nemáme a takovou důvěru nemůžeme po zkušenostech, jichž jsme v posledních 2 1/2 letech nabyli, nikterak míti. Právě tyto nabyté zkušenosti dosvědčují nám, že téměř všechny zákony, které v pražských zákonodárných korporacích k iniciativě aneb za spolupůsobení vlády byly utvořeny, vykazují sotva zakrytý ráz nepřátelství proti Němcům, dokazují, že jednak právě německému národu chtějí největší břemena naložiti, jednak jeho národní, kulturní a hospodářské postavení otřásti a podkopati.

Nabyli jsme dále zkušenosti, že při provádění největšího počtu těchto zákonů administrativa přímo se snaží, aby předstihla ještě sama Němcům nepřátelskou tendenci zákona. (Souhlas německých senátorů. )

Budiž mi dovoleno, abych zde ze sta příkladů uvedl jediný, a to právě proto, poněvadž jest v jakési souvislosti s tímto zákonem tím, že ukazuje na neblahé a námi opětovaně co nejostřeji želené a vytýkané působení Pozemkového úřadu.

Obáváme se, že by působení tohoto úřadu, pro nás tak neblahé, tímto zákonem a úředním jeho prováděním mohlo býti přímo rozšířeno a doplněno, a to ve ve smyslu slov, která stále v našich uších znějí, jež dr Kramář kdysi v Národním shromáždění vyslovil a jimiž hlásal. že na pozemcích Němcům odňatých vznikati mají česká osídlení.

Vláda a orgány její posud ničeho neučinily, aby obavy, jež v tomto směru máme, a které, jak jsem pravil, v první řadě odvozujeme ze zcela otevřeného, neobojetného prohlášení dr Kramáře, byly nějak rozptýleny. Z těchto důvodů nelze nám k tomu pomáhati, aby vládě propůjčena byla moc, kterou ji tento zákon propůjčiti může. Nejedná se nám při tom, jak snad kol. dr Wiechowski míní, o planou demonstraci oproti vládě, nýbrž o pokus, abychom hrozící těžké nebezpečí pokud možno od našeho lidu odvrátili a jemu v čas předešli.

To jsou důvody, které nám zabraňují pro tento zákon hlasovati, ačkoliv meritorně není nám naprosto nesympatický.

Nejsme slepými, abychom nepoznali, jaké požehnání by zákon ten přivoditi mohl, ale cítíme zároveň, že prováděním zákona, jak jsme tak často pozorovali, toto požehnání mohlo by se proměniti v kletbu pro náš národ. (Souhlas německých senátorů. )

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Jakubkovi. (Hlasy: Není přítomen!) Uděluji tedy slovo panu sen. dr Karasovi

Sen. dr Karas: Vážení pánové! Již od svého dětství jsme čítávali ve slabikáři takový článeček: ťPísek, vápno, kamení potřebujem k stavění. Ť Přítomnost nám dokázala, že jako v mnohých a mnohých věcech jiných, tak i zde ta lidová filosofie pro dnešní doby jest jaksi komickou, nebo alespoň nepraktickou, čili že tato lidová filosofie dnes se neosvědčuje. Viděli jsme, že té veliké nouzi bytové hledělo se odpomoci tím, že se zabíraly jiné byty. Původně se zabíraly prázdné - těch však mnoho nebylo - a pak ty tak zv. poloprázdné. Viděli jsme, že se někdo z bytu, kdo ho méně potřebuje, jednoduše vystrčil ven a prázdný pak byt se zabral. Touto cestou a methodou však nouzi bytové se neodpomohlo, ono se jí ani odpomoci nemohlo; poznali jsme, má-li se odpomoci nouzi a krisi bytové, že jest zapotřebí positivní práce a že jest potřebí vytvořiti positivní hodnoty, které jedině v dnešní mizerii bytové mohou nějaké ulehčení přinésti. Dnes tedy sama vláda, vlastně samy strany přicházejí s osnovou zákona, která prý má ulehčiti této bídě. Momenty, které mají vésti k tomuto ulehčení, jsou, jak známo, jednak finanční podpora stavby, aby se stavebníkům umožnila stavba, a dále zvýšení výkonnosti staveb, a to předem výkonnosti úřadů. Tak zejména stavební úřady mají přesně stanovenou krátkou lhůtu, do které musí býti stavební povolení vyřízeno, a je sice stanoveno, že se tak musí státi během 14 dnů. Ba podán byl návrh výboru, aby úředník, který do 14 dnů dotyčná akta nevyřídí, byl trestán pokutou, dokonce i vězením. Představme si. že dnes ve druhé instanci na př. zde v Praze, v Čechách - to jest druhá instance pro celé Čechy, kde jest 8. 000 obcí - sejde se některý den 200, 300 až 400 rekursů. Kdo ví z praxe, jak ve věcech stavebních a honebních jest mnoho a mnoho stížností, kde soused sousedu místní řevnivost chce dáti cítiti tím, že mu alespoň brání ve stavbě, pochopí ten počet stížností. My, kteří jsme v některém stavebním referátě pracovali, dobře víme, jak soused sousedu hledí znemožniti stavbu. Tedy víme, že stavebních rekursů bude ohromné množství. Jak to ten úřad za 14 dní bude moci zpracovati, i kdyby ten úředník pracoval ne 8 hodin denně, nýbrž 12 hodin, 18 hodin, ba 24 hodin? Jednoduše není to fysicky možno. A jest-li to zmohou, pak udělá se to jen povrchně; a každé chyby chytne se stěžovatel a místo, aby se věc urychlila, bude vlastně zdržena. Varoval jsem hned před ustanovením krátké lhůty, ale výbor - nejen rozpočtový, ale také sociálně-politický přiklonil se přece k tomu. Jest fysicky nemožno, aby úředníci mohli dodržeti lhůty při těch pracích. Představuji si, že úřad stavební bude trestnická kolonie pro úředníka, který tam bude přikázán. Vláda slíbila, když padly tresty pro úředníky, že se bude domáhati cestou disciplinární, aby tyto povinnosti byly splněny. Bude možno, aby tisíce rekursů bylo vyřízeno v době 14 dnů? A vyřídí-li se povrchně, bude to míti za následek zrušení řízení a zdržení staveb

V druhé řadě stanoví zákon pracovní povinnost také pro ostatní činitele, kteří mají spoluúčast na budování staveb; jest to dělnictvo, řemeslnictvo a živnostnictvo. Zde už nenaleznete tak přesných předpisů, aby byla. stanovena výkonnost živnostníka a dělníka, na příklad pro zedníka, který před válkou zpracoval 1000 a 1500 cihel. Na Kladně se mi oficielně sdělilo, že dnešní dělník zpracuje 120-130 cihel za den, tedy 16 cihel za hodinu. (Hlasy: To není možné!) Mně to řekli na obecním úřadě na Kladně, že tam mají potíže - já sám to nevím, nejsem stavitelem - ale potvrdili mě to i pražští stavitelé, že 180-200 cihel je. dnes veliká výkonnost. Já jen relata referro, Obec kladenská stavěla ve vlastní režii a právě obecní úředník mně to sdělili, že výkonnost byla jen taková. (Sen. dr Wiechowskí [německy]: Má se nutiti, aby pracoval jako v roku 1914!) Je rozdíl, jak bylo před válkou a jak je dnes. Jen úředník bude zde nucen, ten musí takovou výkonnost prokázati. Bude-li zde u dělníků ta výkonnost tak veliká, nevíme. Zatím můžeme aspoň kvitovati ustanovení článku o mzdových soudech, kde skutečně mzdy mají býti stanoveny v poměru k výkonnosti předválečné; v tom jest viděti dobrý úmysl zákonodárce. Vítám dotyčný článek zákona, že zde fakticky se bude hleděti ke zvýšení, stupňování všeobecné výkonnosti.

Vedle toho hledí zákon umožniti stavby tak zvaným zabezpečením stavebních míst. Stavební úřad stával, ale stavebník nemohl docíliti, aby vlastník pozemek prodal,. poněvadž tento vykalkuloval, že cena pozemků bude stoupati. I. o dnes má odpadnouti. Dále zde má býti různá úspornost ve stavbě, na př. je to výše stěn, lehčí schodiště atd. Ale zde pan sen. dr Franta již upozornil na stinné stránky těchto úspor, zda stojí za to, aby se k vůli nim pracovaly pro budoucnost stavby závadné; ale přes to jest viděti upřímnou snahu, aby ten dnešní kritický stav byl poněkud zlepšen.

Ze všech těchto důvodů bych jen vítal a také naše strana vítá tento zákon a bude proň hlasovat. Ale máme zde ještě jednu obavu. Při této příležitosti, při zpracování tohoto zákona, právě vláda - vlastně nemohu říci, že to vláda udělala, nevím, které vlivy to zpracovaly - ale faktum jest, že při sdělávání tohoto zákona chtěly jisté vlivy ohřáti svoji polívčičku a zalezly si zase na autonomii. Ten směr dnes. který vůbec v legislatuře a ve veřejném životě převládá, dívá se co nejnepřátelštěji na autonomii a ten se i zde uplatnil zase v celé své upřímnosti. Chce zase zasaditi autonomii další hřeb do rakve. Jsou to §§ 49, 59, 62 a 63, které agendu stavební berou úřadům autonomním a přesunují ji na úřady politické. Při tom část normální agendy stavební zůstane u úřadů autonomních v prvé instanci u obcí, v druhé u správy okresní, ve třetí u Zemského výboru. Vedle toho jest stavební agenda tak zv. státní, provádí-li stát nějakou úřední stavbu při místodržitelství, VI. referát a konečně bude úplně nová instance pro tento stavební ruch, která má býti jako instance II. nad obcemi. Ve stavebních věcech fakticky pak budeme míti tedy trojí kolej. Slýchávali jsme, že dvojitá kolej je zbytečností, ze jest to mrháním sil a zdržováním agendy a že zjednodušení agendy spočívá v jednoduché koleji; avšak zde vidíme, že se zavádí kolej trojí místo jednoduché.

Slavný senáte! Úřadům politickým I. stolice - hejtmanstvím - svěřuje se t. zv. devoluce: když totiž onen úřad obecní nevyřídí stavební žádost do lhůty 14denní, hejtmanství. okresní politická správa musí do 14 dnů takové vyřízení opatřiti sama. Račte si představiti tu agendu u okresních správ politických. Nechci vytýkati, že ty nejnemožnější a nejrůznější předměty musí vyřizovati politické úřady a při tom ten spěch, se kterým musí ve všech věcech živnostenských a zásobovacích pracovati - vždyť ty potíže zásobovací budou i letos do podzimu trvati - není jistě na prospěch vyřizování, nýbrž naopak musí pod ním utrpěti kvalita provedení. A potom, úřednictvo politické správy dostane ještě stavební záležitosti do rukou. Pánové, jako právník, který jsem vystudoval universitu, po dvouleté praxi politické jsem přišel k Zemskému výboru právě do stavebního referátu, ale byl jsem tam jako dítě; nevěděl jsem, jak se mám na stavební rekurs podívati. Na to pouhý text stavebního řádu nestačí. Úředník takový musí znáti judikaturu i tradici, jak předešlý pan řečník sen. dr Franta řekl, který byl také ve stavebním úřadě. Nyní takový úředník u okresního hejtmanství dostane tyto věci a má je v rychlosti za 14 dnů vyříditi. Musí jezditi ven na komise - některý okres má 40 obcí - ve všech obcích jest mnoho staveb zadrženo, stavební ruch 5 až 6 roků odpočíval, těch žádostí přijde mnoho. A nyní během 14 dnů má se to vše vyříditi! Jak tento úředník, neřeknu ani časově, ale i s dosavadní zkušeností, když není zapracován, nemá pomůcek, nemá judikatury, to vše vyřídí, nevím. Jeho rychlé vyřízení bude asi velice neodborné, bude ukazovat velké slabiny a těch slabin použije soused, který bude hleděti překážeti. Výsledek bude, že místo, aby se urychlil stavební ruch, bude zdržován. Totéž bude se opakovati u úřadů zemských. Zemské úřady politické neznaly dosud této agendy, nebudou ji tedy ovládati. My máme ještě autonomní úřady okresní, které tuto agendu prováděly. Jest tu úřednictvo právnické a technické. Technikovi přináleží větší práce, on také musí zkoumat každý projekt, který může míti z zápětí nebezpečí, hrozící zdraví nebo životu. Úřady autonomní mají zde úplně vypěstované odborné úřednictvo, ale toto vše bylo odsunuto stranou a dává se agenda tato úřadům novým, které ji dosud neznají.

Slavný senáte! Jaký byl najednou důvod pro tuto anomálii? Kde jest věcný důvod pro toto přesunutí agendy s úřadů jedněch na jiné? Já ho nemohu najíti. Mně připadá na mysl román Julesa Vernea, jak líčí jedno copařské město belgické, kde všechno šlo zdlouhavě. Přišel tam jistý inženýr a založil továrnu na nějaký plyn, myslím, že kysličník. Ten plyn ubíhal však do vzduchu, občané toho města plyn do sebe nadýchali a účinkem jeho byli celí ztřeštění. Bylo tam všecko páté přes deváté. Tak také u nás jsou jakési miasmy ve vzduchu. Jakmile někdo přijde s návrhem: ťkopněme zde autonomiiŤ, ihned se dá k tomu souhlas všech stran. Já ve výboru rozpočtovém jsem byl jediný, který jsem hlasoval, aby toto opomenutí úřadů autonomních nebylo přijímáno, ale ostatní strany hlasovaly proti. Tak autonomie byla odstavena.

Namítne se mi snad, že § 63 praví, že do těchto trestaneckých kolonií u místodržitelství budou přikázáni úředníci zemští, kteří mají praxi stavební a budou moci osvědčiti, co dovedou, a že jest to pro ně velké vyznamenání. Já jsem hned řekl, že děkuji za takové vyznamenání. Strany sice uznávají, že ti úředníci zemští skutečně tu agendu ovládají, ale ten úřad, Zemský výbor ne? Proč tedy ten úřad jest neschopný? Funkcionáři Zemského výboru v tom zákonu musí spatřovati osobní nedůvěru, že úřad vedou špatně, že se jim nemůže svěřiti ta agenda. Jiného, myslím, účinku toto ustanovení nemůže míti na funkcionáře úřadů autonomních. Totéž platí o autonomních úřadech okresních.

Tedy v tomto směru strana naše co nejostřeji protestuj,e proti tomu, že autonomní úřady byly odstraněny. Poněvadž však víme, že v tomto směru byli jsme opuštěni všemi stranami a že pozměňovací návrhy nemají vyhlídky na výsledek, a poněvadž nám nejde o to, aby zákon sám byl zdržen. upouštíme od pozměňujících návrhů, přikloňujeme se k této předloze a budeme hlasovati v celku pro ten zákon.

Na konec bych. si dovolil ještě poznamenati toto: Stát slibuje přispění 1 miliardy, po případě vedlejší pomoci 80 milionů resp. 130 milionů, nějakých 11 set milionů. To činí 60 až 80% stavebního nákladu; soukromníci by přispěli 20 až 40%, dohromady by to dělalo 1 1/2 miliardy finančních prostředků, které by se sehnaly na stavbu těchto domů. Kolik za 1 1/2 miliardy domů se může postaviti? Nehleďme si namluviti, že snad stavba bude letos mnohem levnější než dosud. My víme, že takový normální dům činžovní v Praze nebo v městech větších v době mírové stál 50 až 60 tisíc korun, ale dnes stojí milion; dokonce přes milion korun. neboť jsou stavby až 15krát dražší. Tedy dalo by se těchto domů postaviti asi 1500. Že tento pravděpodobný výsledek finanční podpory nebude takový, aby mohl úplně odstraniti nouzi bytovou. o tom není po. chyby. Ale přes to vítáme každý prostředek, který by umožnil poněkud zlepšení nynější krise bytové, a proto prohlašuji ještě jednou, že strana naše v celku bude pro zákon hlasovati. (Výborně! Potlesk. )

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Slovo má paní sen. dr Herzigová.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Měli jsme dnes častěji příležitost, slyšeti velmi trpká slova o tísni, do které byl senát zákonnými předlohami ctěné poslanecké sněmovny přiveden. Avšak, ctění pánové a dámy, i vláda sama sdílí toto stanovisko. To dokazují prázdné obyčejně ministerské lavice a chování se jednotlivých členů vlády, jak jsme v posledních sezeních měli příležitost pozorovati u pana ministra národní obrany.

Nouze bytová jest dnes nejen těžkou starostí Československé republiky, nýbrž i jednou z nejtěžších sociálních otázek téměř všech evropských zemí a států. Jest to všeobecná, nikoli třídní otázka. Příčiny akutní, nyní již chronické nouze bytové jsou rozmanité.

Především úplný pokles činnosti stavební za doby válečné a poválečné, nedostatek stavebních hmot, ohromná výše nákladu stavebního následkem zvýšení cen stavebních hmot, zvýšení dovozného, jakož i zvýšení mezd následkem velikého zvýšení cen.

Tím vším stává se činnost stavební podnikem nevýnosným a nedostatek úvěru podvázal nejen soukromým podnikatelům staveb, nýbrž i stavebním společenstvům často další provádění počatých staveb V Bavořích na příklad bylo před válkou každoročně 15. 000 bytů zřízeno. To činí jen ve 4 letech válečných o 60. 000 bytů méně. V celém Německu obnášel počet scházejících bytů již v lednu 1919 750. 000; při tom vyžaduje prý zřízení bytu dnes 70. 000 až 80. 000 marek. Vzhledem k velkým obětem lidským následkem světové války, jakož i vzhledem ku klesnutí počtu porodů a ku zvýšení počtu úmrtí nezdá se mnohému bytová nouze býti zcela pochopitelnou.

A přece tíží nás všechny velice zjev ten a lze jej vysvětliti touto úvahou: Ti, kdož padli a nevrátili se, uprázdnili zpravidla jen postele, nikoliv byty. Naproti tomu zvýšil se počet sňatků a tím i počet domacností v Němeoku přímo dvojnásobně. Na příklad v Mnichově bylo v rooe 1913 5375 sňatků a v roce 1919 10. 125. Dráždany mají oproti době předválečné sohodek obyvatelstva 22. 000, počet domácností stoupl však ze 145. 000 na 150. 000.

A. by odpomohly bytové nouzi, sáhly státy k rozličným prostředkům; který jest z nich nejlepší, o tom nás poučí budoucnost, výsledek. Německo, aby krylo miliardovou potřebu pro péči o byty, má na mysli procentní sazbu říšské nouzové oběti a daň z nájemného. Až posud poskytlo Německo ztracený náklad stavební jakožto fond perdus a vynaložilo k tomuto účelu 2 1/2 miliardy; polovici nesla říše, čtvrtinu země a čtvrtinu obec. Švýcarsko převzalo třetinu stavebních výloh jakožto ztracený náklad stavební. Zajisté ne zcela dobrovolně, nýbrž také donuceno dobou. V anglickém ťMorning PostŤ ze dne 14. listopadu 1919 čteme ťZahájená péče bytová nepřinese nám asi méně nákladu než válka s Německem. Ť Ostatně míní Anglie v sedmi letech provésti nejnutnější stavby bytové. Zavedený systém premiový ukládá obci vybírati z jedné libry příjmu daň jednoho penny. to jest asi 1/4% jako přirážku pro bytovou péči. Zbytek poskytuje stát. Ve Vídni, jež se prý vylidňuje, jest 25. 000 lidí, kteří hledají byty a fond perdus za ztracený náklad stavební obnáší 260 milionů korun.

V Československé republice musíme počítati se silným přistěhovalectvím při ohromné nouzi bytové. Stát zabavil přespříliš místností bytových pro ministerstva a úřady, pro školy etc.

Proti nouzi bytové bylo až dosud bojováno zabavováním bytů a nuceným ubytováním; tak na příklad v Krásném Březně obytné domy pro dělníky vystavené opět jménem státu byly rekvirovány a zabaveny pro úředníky. Že to k činnosti stavební nepobádá, lze přece lehce pochopiti. Při tom náš rodinný život dělením bytů jest rušen a ohrožován, podnájemníci vnášejí mnoho nespokojenosti a sporů do úzkých příbytků. Ukázalo se, že v táborech zajatců a internovaných při vší bídě obyvatelů nevzniklo žádné pravé přátelství a že lidé ve středu svých spolutrpitelů, tak těsně směstnaných stali se nepřáteli. Jest to psychologicky velmi zajímavé, lidsky však velmi smutné. A myslím, že se dříve neb později toto nucené ubytování, toto podnájemnictví v životě našeho lidu těžce vymstí. Pakli ku příkladu v Liberci jen dva státní úřady v státních budovách jsou umístěny, na příklad pošta, kdežto všechny ostatní včetně kasáren jsou v obecním aneb soukromém majetku, pak se tím odnímají městu a obyvatelstvu prostory obytné, nutně potřebné. To opakuje se ve všech ostatních městech a obcích, a pochopíte, že jsem toho náhledu, ze především stát má stavěti.

Stát má přece vždy dobrým příkladem předcházeti a pečovati o produktivní zaměstnání lidí bez výdělku. A jakkoliv jsme se od pana referenta ministerstva veřejných prací dověděli, že stát v roce 1920 provedl 66 staveb a 160 milionů za to vyplatil a že pro letošní rok preliminuje 535 milionů na 99 projektů, pak jest to právě příliš málo. Neb my v německých oblastech Čech nevidíme ničeho z této státní činnosti stavební, nejvíce asi o tom vědí na Slovensku. Ostatně, když rozpustíte centrály, uvolní se též mnoho obytné prostory a bude jí lze použíti vše obecně s prospěchem o mnoho větším.

Uvolniti omezenou iniciativu soukromé činnosti stavební jest nutné. Byla-li dříve činnost stavební do 85 až 90% soukromá, pak asi nic nepomůže, pakliže tato činnost soukromá podváže se ve prospěch těchto 10 až 15 procent ostatní státní a společenstevní činnosti. Novostavby nebuďtež stavěny jako nouzové stavby, poněvadž nejsou jako nouzové stavby o mnoho lacinější, za to však méně trvanlivé. Novostavby musí býti osvobozeny od ochrany nájemníků, poněvadž bez zisku nikdo stavěti nebude. Domy pro úřadovny jsou nutné, poněvadž ztrácí obyvatelstvo následkem četných prostor obchodních a kancelářských mnoho obytné prostory. A Praha byla by bohatší o pozoruhodnou zvláštnost, kdyby na příklad podle amerického vzoru stavěla mrakodrapy. Omezení a zjištění místností zábavních jest naprosto nutné. Nelze připustiti, abychom neustále četli návěstí o nových nočních místnostech (Souhlas na levicí. ) a na druhé straně slyšeli, že rodiny a děti se tísní pohromadě. To jest nesmysl. Zákon o ochraně nájemníků nutno přepracovati anebo musí padnouti. Ačkoliv jsem si úplně toho vědoma že velice nepopulárně jednám, jestliže se do této otázky pouštím, myslím přece. že bude nutno o tom mluviti. Stouply-li ceny zboží o 1400%, pak není možno nechati nájemné stoupnout o 1/7%. A stouply-li mzdy o 700%, není 1/35. % nájemného možná. Může se konečně i s byty a krámy lichvařiti, jak Humar o Německu tvrdí. Roční nájemné obnáší u krámů neb bytů 1200 až 1500 marek a v podnájmu obchoduje se pak na 18. 000 až 25. 000 marek.

Předložený zákon měl přijíti mnohem dříve, měl-li prospěti. V lednu počínají již výkopové práce a koncem února stavba zdí. Jsme však šťastně na začátku března a projednáváme zákon. který jako zpožděný sotva asi v letošním roce bude míti účinek na činnost stavební. Především však nutno konstatovati. že tento výkon ťpětkyŤ znamená diktaturu stran, již poslanecká sněmovna pocítila a která špatně se hodila ke gestu demokracie. Ostatně děla se tato pilná zákonodárná práce tak tajně, že se prováděla nejen s vyloučením veškeré veřejnosti, nýbrž i, čehož dlužno ještě více litovati, s vyloučením odborníků a právnických znalců. A zvláště užití odborných stavitelských zkušeností bylo by bývalo nutně žádoucím. Vítáme pád stavební diktatury. Úřad ten, podobný milovanému Pozemkovému úřadu, byl by pro nás Němce zajisté jen těžce snesitelným osudem s diktátory, kteří podle zákona ničeho se báti nemusí. Poněvadž však úřad nepřináší vždy sebou i rozum - a máme v tom ohledu všichni již své zkušenosti - pak bychom se o tyto zkušenosti velmi bolestným způsobem obohatili. Když pak ještě slyšíme, že bytové úřady v Německu stojí obce miliardy, a slyšíme odtamtud stesky, že armády úřednictva nelze více odstraniti pak jsme tomu povděční, že tento kalich nás minul. Rozhodčí soudy, na něž zákon myslí, budou asi něco podobného, jako soudy lichevní, totiž něco nedostatečného a stanovení nejvyšších cen bude tak působiti jako v hospodářství vyživovacím. Co se týče zákazu stávek, myslím, že se máme stávek, zvláště při akordní práci. méně obávati než pasivní resistence, ve stavební živnosti tak oblíbené.

Co se pak týče vejce Kolumbova pardon - zákona, totiž opatření úvěru peněz, řešena jest tato losová půjčka s neutuchajícím optimismem, řešena jest tato finančně-technická otázka na papíře a kořist již rozdělena. Ale Norimberští nevěší nikoho, dokud ho nemají. Tak schází především věc k stavbě nejnutnější: peníze. My Němci budeme se proti každé půjčce stavěti, dokud otázka válečných půjček státních občanů tohoto státu nebude uspokojivě a úplně rozřešena. Učiňte to, pak budete míti úvěr i peníze. Pro případný výtěžek losové půjčky však dlužno žádati parlamentární kontrolu.

Tento nový zákon zasahuje tak hluboko do stavebního řádu, že se jeví nová úprava starých stavebních zákonů nutnou a žádoucí. Možnost práce, kterou chce nový zákon vytvořiti jako prostředek k produktivní péči o nezaměstnané, dlužno uvítati; ovšem musí zvláště v stavební živnosti postaráno býti o dorost vyškolený a odborně vzdělaný. Jest to v zájmu zdárné sociální péče, zmírniti hroznou nouzi bytovou, nouzi, jež podlamuje zdraví a mravnost mnoha tisíců dětí a dorůstajících. Ale zákon nepřináší žádné jasnosti a nepřináší především positivní a tak nutné peníze, nýbrž jen nadějeplnou losovou půjčku. Otázka bytová nemůže býti řešena sama sebou, nýbrž jen společně s novou úpravou daňových, měnových a cenových poměrů. (Potlesk německých senátorů. )

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Jakubkovi.

Sen. Jakubka: Slavný senáte! Měli jsme již před válkou veliký nedostatek bytů a hlavně dělná třída bydlela velice špatně. V čas války se nic nestavělo. Po převratu se stavělo velice málo a tak přirozeně nedostatek bytů se stále zvětšoval. Ve velké Praze byly zřízeny nesčetné centrální úřady, do kterých přišlo odjinud mnoho úředníků, byla zde potřeba větších bytů, kterých zde nebylo, a tak nastal přirozeně nedostatek bytů a tím přímá bytová katastrofa. Tento zákon má odpomoci této příšerné věci, má opatřiti byty potřebným. Zákon sám ovšem nese stopy kvapu. Proč se se zákonem kvapí, jest na bíledni. Jest pokročilá saísona stavební, to jest jedna příčina, a druhá příčina jest ta, že čím dále tím více občanstvo po bytech se shání a hledá byty, kterých nemůže nalézti. Jedna z příčin, proč zákon nese stopy kvapu, jest ta, že v poslanecké sněmovně žárlivě jaksi se na to dívali, že senát projednává důležitou stavební předlohu, mezi jiným zákon o stavebním komisaři. Jsem přesvědčen, že zákon o stavebním komisaři byl by býval více po mohl, nežli zákon, který právě projednáváme, poněvadž onen zákon měl účinnější opatření. Zdali tento zákon odstraní bídu bytovou, o tom se dá pochybovati. To ukáže brzká budoucnost. Zákon má platiti na jeden rok; myslím, že je to cukrátko, aby ten zákon byl spíše stráven. Ovšem není tajno, že zákon má býti prodlužován, poněvadž za jeden rok jistě se bytová tíseň neodstraní. Že bytová tíseň vyžaduje mimořádného opatření, to cítíme všichni, rozcházíme se však ve volbě prostředků. Jedni jsou toho názoru, že musí přinésti oběti dělnictvo, druzí opět, že tak mají učiniti majetné vrstvy. Myslím, že oběti musí přinésti všechny vrstvy obyvatelstva v poměru ke svým silám a schopnostem. Je-li ve Velké Praze přihlášeno 6000 rodin o byty a na 5000 rodin nemůže založiti vlastní krb proto, poněvadž nemohou dostati bytů, to znamená, že 10. 000 rodin jest vklíněno do rodinného života ostatních, což jest zajisté na úkor nejen zdravotním poměrům, ale také po stránce mravní to hrozně působí.

Co až dosud na odstranění nouze bytové bylo podniknuto, to bylo všechno podniknuto bytovými družstvy dělnickými která za pomoci státu stavěla, mezi jiným to bylo Železničních zřízenců všeobecně prospěšné družstvo z Prahy a okolí. Ale to všechno, co bylo uděláno, jest jako kapka do moře. Vláda sama v roce 1920 podnikla stavbu 66 velkých státních budov; v rozpočtu byla položka 315 milionů korun, vyplacen byl pouze obnos 166 milionů korun. Na rok 1921 bylo projektováno 99 státních budov za 535 milionů korun, do rozpočtu na rok 1921 byla také vložena položka 841 milionů korun.

Přípravné práce pro stavební ruch na rok 1921 byly velmi obsáhlé. Bylo prozkoumáno 7615 projektů na rodinné domy s 26. 260 byty, rozpočtených na 1116 milionů Kč, z čehož připadá 680 domů a 4470 bytů pouze pro Velkou Prahu vedle staveb, které provádí stát pro své zaměstnance. Splněním těchto projektů bylo by tísni bytové značně uleveno a kdyby byly projektované stavby na rok 1921 provedeny, mohli bychom býti. spokojeni.

Nepotřebujeme zvláštního zákona k podpoře stavebního ruchu, potřebujeme hlavně peníze a myslím zase peníze. Německá vláda na stavbu levných bytů dala příspěvek 11/2 miliardy marek, u nás se přichází s návrhem losové půjčky. Pokud máme informace, má tato losová půjčka vynésti 1 miliardu korun. To jest ovšem odvážný plán. Losy mají býti 500-korunové a mají býti též v pětinkách po 100 K. Má-li se umožniti i chudému člověku koupiti los, musilo by býti těch pětinek velmi mnoho. Kdyby měly býti samé pětinky, musilo by býti 10 milionů pětinek po 100 K. Téměř každý obyvatel naší republiky by si musil los zakoupiti, aby se 1 miliarda, která se má sehnati, také sehnala. (Sen. Časný: I děti by musely losy zakoupiti!) Ano, i děti by si musily losy zakoupiti.

Aby šly losy více na odbyt, má se podnítiti hráčská vášeň, 16 milionů korun má býti dáno do roka na výhry. Myslím, že se najde dosti těch, kteří budou chtíti vyhráti, ale že by se sehnala celá miliarda, o tom mám vážné pochybnosti. Zde nepomůže jen to, co bylo projektováno a hodně ventilováno, a to nucená půjčka. Nutili-li se občané v době války k různým výkonům, mohou majetní býti přinuceni tím spíše, aby složili své peníze ve státních papírech. To jest minimum, co od nich stát může žádati. Myslím, že na konec přece budeme muset sáhnouti k nucené půjčce. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup. )

Jak chce odpomoci zákon nouzi bytové? Předně vyvlastněním stavebních míst. Vypadá to hodně bolševicky, ale když se díváte do toho zákona, poznáte -. a i při projednávání jsme viděli - že se to dělalo velmi opatrně. Napřed mají býti vyvlastněny pozemky fondů veřejných, na druhém místě pozemky obecní a na třetím místě přijdou pozemky soukromé. Tedy se to dělá velmi jemným způsobem, aby se na soukromý majetek co možná nejpozději sáhlo, a třeba nesáhlo vůbec.

²

Další pomoc stavebnímu ruchu má býti ve zrušení zákona ze dne 6. února 1921, kterým se dává právo obci pražské vybírati dávky z parcel, zahrad a polí. Jest prý to expropriace soukromého majetku, když se vybírá 1/2% dávky, ovšem expropriace, která jest rozpočtena na 200 roků tím, že za 200 let by se zaplatilo to, co obnáší ten majetek. Nám bylo by ovšem lhostejno, vybírá-li se tato dávka nebo ne, ale uváží-li se, že tato dávka měla míti ten účel, aby se zabránilo spekulaci se stavebními pozemky, pak ovšem jsem pro to, aby tato dávka zůstala, poněvadž má také jiný účel, totiž opatření jistého druhu příjmů obcím. Pražská obec ztrácí tím 1 milion korun. Jak se má zrušením tohoto zákona pomoci stavebnímu ruchu. to lze těžko vysvětliti, když majitelé stavebních parcel mohou s prodejem sečkati, až se zdraží. Pak nebudou se nutiti ku prodeji pozemků, budou čekati, až bude výhodná doba; ale když jsou povinni z těchto parcel platiti poplatky, rádi se jich zbaví, prodají je a tím se umožní spíše ruch stavební, než když tyto parcely nechají ležeti, až se samy zrentují. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák. )

Další pomoc stavebnímu ruchu má se státi na účet zdravotnictví. I to jest nám proti mysli. Zákon ten ustanovuje, že více místností v domě, pokoj a kuchyň, musí míti aspoň 35 m2 plochy, t. j., rozdělíme-li to na dvě místnosti, připadá na každou plochu 17 1/2 m2. Lidé bydlí ovšem ještě hůře, ve vagonech železničních, ale tento rozměr nebude se ani rovnati železničnímu vagonu.

Uvážíme-li, že také výškové poměry mají býti zhoršeny tímto zákonem, budou to poměry špatné. Dosud smělo býti stavěno tak, že mělo býti v patrech světlé výšky 270 cm, nyní m á býti tato světlá výška snížena na pouhých 260 cm a v podkrovních místnostech na 240 cm. Myslím, že se zdravotními poměry bude to zde krajně nepříznivé pro ty, kdo tam budou bydleti, uvážíme-li, že v podkroví bydlí hlavně dělnictvo s četnými rodinami. Přiznáme zajisté, že je to zhoršení proti dosavadním poměrům bytovým.

Mám také ještě jinou obavu při zvětšeném stavebním ruchu. Naše stavební řemesla mohou obsáhnouti jen určitý výkon. Při větší spotřebě dostaví se se železnou nutností stoupání cen stavebních hmot, ba možno říci, veliká lichva s těmito potřebami. Tomu chce zákon čeliti rozhodčími soudy mzdovými a cenovými. Ustanovení rozhodčích soudů mzdových může býti pro stavební ruch krajně nebezpečné. Již dnes konají se schůze, na kterých se protestuje, že dělnictvu se béře koaliční svoboda, právo na stávku. Myslím, že tím ustanovením nic se nedocílí a vyvolávají se jen zlí duchové. Zákon zakazuje stávky; pokud není vynesen rozsudek rozhodčího soudu, nesmí býti stávkováno. Ale když je rozsudek vynesen, neříká se, co bude dále. Zde by musilo platiti anebo působiti ještě něco jiného, aby, když rozsudek jest vynesen, dal se mu také průchod, musila by zde býti morálka, která by byla vžita na obou stranách. Já považuji toto ustanovení. zakazovati stávky, za zbytečné. My jsme dosud viděli v praxi, že k stávce se sahalo tenkráte, když byly vyčerpány všechny prostředky smírné. Myslím, že jest to ustanovení, které zbytečně dráždí dělníka. Zakazovati dělníkovi stávku, znamená, bráti mu osobní svobodu, právo nakládati se svou pracovní schopností, jak za dobré uzná, nutiti ho, že musí pracovati za mzdu jemu diktovanou; to není demokratické a je to málo účelné. Mám obavy, aby dělníci nehledali pak jiné cesty ku zvýšení svých požadavků; jako se to stává. Nemusí to býti jenom stávka, stačí, až se rozvine stavební ruch a bude nedostatek dělníků, že dělníci budou se domáhati zvýšení mezd tím způsobem, že budou opouštěti práci a nabízeti se ku práci tam, kde se jim zaplatí více. To poškodí stavební ruch daleko více, než kdybychom to ustanovení o zákazu stávek vypustili. Rozhodčí soudy mají také jedno velmi nebezpečné ustanovení. Ukládá se jim předem, jak mají rozhodovati. Ukládá se jim, že tato rozhodnutí musí platiti na celý rok. Pánové, my nemůžeme říci, jak se budou vyvíjeti drahotní poměry životních potřeb. Budou-li se vyvíjeti jako dosud, znamená to stoupání cen životních potřeb a znamená to také železnou nutnost úpravy mezd stavebních, a řekne-li zákon předem, že rozhodnutí musí platiti na celý rok, pak myslím, jest to dost nebezpečné.

Dále je nebezpečné ustanoveni, že kolektivní ustanovení platí také tenkrát, bylo-li opřeno o rozhodnutí soudu. Zde je princip volné úmluvy zaměstnavatele s dělníky postaven úplně vzhůru nohama. Vždy platilo to, na čem. se obě strany dohodly, a jako nesprávnější rozuzlení a rozsudek má platiti nyní dohoda, když k ní dal souhlas rozhodčí soud. Dále se ukládá soudu, že při rozhodování musí býti veden pracovním výkonem z roku 1914. To jest velmi nejasné ustanovení. Kdo má zkoumati výkon dělníků z roku 1914, když nejsou jen zedníci stavebními dělníky, jest tu ještě celá spousta jiných dělníků, u nichž těžko bude možno zjistiti výkon z roku 1914, a má-li se spravedlivě rozhodovati, proč nemáme raději zkoumati ceny životních potřeb a mzdy z roku 1914 a podle zvýšení potřeb upraviti mzdu, aby mohl býti dělník živ a mohla se na něm vyžadovati řádná práce?

Měli jsme již určité zkušenosti, co znamenají rozhodčí soudy, a to bylo ve válce. Vláda rakouská, když byly poměry v kovoprůmyslu to bylo hlavně - neurovnané, přišla s tak zvanými stížnostními komisemi. Tyto stížnostní komise musily se přizpůsobovati daným poměrům, musilv rozhodovati, když se to týkalo mzdy, o tom, aby dělník dostal mzdu přiměřenou k cenám životních potřeb. Ale výsledek byl ten, že zaměstnavatelé se postavili proti rozhodčímu soudu a činili nátlak na vládu, aby soudy byly zrušeny, a vidíme, že po dvouletém anebo tříletém trvání stížnostní komise nyní, tento měsíc právě jsou rušeny. Tedy postaví-li se rozhodčí soud na správné stanovisko, bude trnem v oku zaměstnavateli, jako byly stížnostní komise. Aby rozhodoval jen v neprospěch dělníků, myslím, toho takové soudy se naprosto odvážiti nemohou, obzvláště tehdy, bude-li rozhodčím jediný člověk, poněvadž mají býti soudy 6členné, paritní, 3 členové se strany zaměstnavatelů a 3 se strany dělníků a rozhodčím, předsedou, má býti soudce, který má také rozhodovati, když bude rovnost hlasů myslím, že v takových případech rozhoduje pravidelně soudce a bude těžká zodpovědnost, kterou tento úředník na sebe vezme.

Pánové, také cenové soudy, chceme-i býti objektivními a spravedlivými, jsou na mělkém podkladě. Mají stanoviti cenu surovin na celý rok, mohou každý čtvrt roku revidovati, ale podle zákona pouze směrem dolů. Kdyby se stalo, že výrobní náklady se zvýší, nesmí býti upravena cena nahoru, nýbrž jen dolů. Budou-li stoupati tedy výrobní náklady, bude se zde opakovati ta stará historie. že sice budeme míti maximální ceny na zboží stanovené cenovým soudem, ale nebudeme míti zboží. Budou-li výrobci nuceni odváděti hmoty stavební, budou prováděti pasivní resistenci a tím se stavebnímu ruchu nikterak neposlouží. -

Ale co jest přímo výsměchem tomuto zákonu, jest dnešní výluka stavebních dělníků. My si zde lámeme hlavu, jak prováděti stavby, a páni stavitelé z hamižných důvodů vyloučí tisíce stavebních dělníků z. práce, a co jest důležito, výluka provedena hlavně na stavbách prováděných státem. Příčina výluky byla docela malicherná. V 6 zámečnických dílnách zastavilo 10. ledna 1921 70 dělníků práci. Důvody, proč práce byla zastavena, byly dosti vážné. Důvody byly ty, že dělnictvo žilo v pramizerných poměrech, poněvadž v březnu 1920 byla uzavřena kolektivní smlouva se Svazem zaměstnavatelů, která platila na celý rok 1920. V této smlouvě nejnižší mzda pro vyučeného dělníka zámečnického, klempířského, instalatérského obnášela 1. 50 Kč. za hodinu v březnu 1920, tedy za celý týden byl výdělek pro vyučeného dělníka 72 Kč týdně. A tu prosím, pánové, ptám se, jak možno za 72 Kč týdně býti živ? Nejvyšší mzda pro několik jedinců, tak zvané vedoucí v dílnách, obnášela 4. 40 Kč za hodinu. To ohromné zdražení životních potřeb vynutilo si ovšem, že dělníci žádali v rámci smlouvy v měsíci září a říjnu zvýšení mzdy, kterého se jim také dostalo, a to pouze 20 až 60 hal. přídavku za hodinu, takže byla mzda stanovena tak, že nejmladší dělník měl 1. 70 Kč za hodinu. čili 81. 60 Kč týdně, nejvyšší mzda obnášela pouze 5 Kč a zase to bylo jen několik jedinců, kteří této nejvyšší mzdy požívali, ženatých lidí, jichž celá mzda činila 240 Kč týdně. Že tyto mizerné poměry přirozeně vyvolaly u dělnictva nespokojenost, chápeme, pomyslíme-!i si, že jejich kolegové ve velkých závodech strojnických - a to jsou dělníci, kteří mohou okamžitě přestoupiti do strojnických závodů a jsou naopak hledáni a udržela je jenom krise ve velkém průmyslu, že již dávno neutekli - v té době vydělávali 300 až 400 Kč a více týdně a nejmenší mzda obnášela 240 Kč za týden. To přirozeně musilo vyvolati v dělnictvu nespokojenost; proto již v listopadu podalo návrh nové smlouvy, ve které žádalo úpravu mezd. Pánové nechali návrh ležeti až do konce roku 1920. Nastal bezesmluvní stav r. 1921 a teprve, když dělníci hrozili stávkou, počalo se jednati o nové smlouvě, a to začátkem roku 1921. A tu pánové navrhli zvýšení, jaké nejsou přes zaostalé poměry téměř v žádném oboru. Nejprve nabízeli 5, pak 10% týdně. To by znamenalo zvýšení od 17 haléřů do 50 haléřů za 1 hodinu. To nemohlo dělnictvo uspokojiti, poněvadž jeho mzda byla daleko pod průměrem nejen dělnictva v kovoprůmyslu zaměstnaného, ale i dělnictva ve stavebním odboru. To také po seznání uznali i živnostenští komisaři, zástupcové vlády, ministerstvo veřejných prací i ministerstvo sociální péče.

Poněvadž zaměstnavatelé tvrdě prohlásili, že nepřidají ani haléře, zastavilo dělnictvo v šesti dílnách 10. ledna 1921 práci, a to počtem 70 dělníků. Svaz stavebních zaměstnavatelů postavil se za těchto 6 zaměstnavatelů a vyloučil všechno dělnictvo kovoprůmyslové v maloživnostech z práce. Jak neoprávněný je tento postup Svazu zaměstnavatelů, jest zjevno z toho, že z dělnictva zámečnického, kterého je ve Velké Praze v malodílnách celkem asi přes 4000 zaměstnanců, nepracuje přímo na stavbách ani 150 dělníků. A vezmeme-li dělníky, kteří pracují na stavební práci zde, vidíme, že nepracuje ani třetina dělníků pro práce stavební a 2/3 mají jiné zaměstnání. Ale přes to osvojil si Svaz zaměstnavatelů stavebních právo udělati výluku těchto dělníků proto, poněvadž v 6 stavebních dílnách dělníci zastavili práci a byli vyloučeni dělníci klempířští, instalatéři a zámečníci. Když nepomohla tato výluka a nedonutila dělníky, kteří byli tak špatně honorováni, aby nastoupili práci, tu sáhli páni stavitelé ještě k jiným odborům a vyloučili elektromontéry, poněvadž měli za to, že jsou to také kovodělníci a současně také zedníky, pomocné dělníky, truhláře, cihláře, natěrače, kamnáře, malíře - téměř všechny stavební dělníky. Dnes stojí přes 5000 dělníků stavebních ve výluce. Tento postup zaměstnavatelů otřásl velmi morálkou mezi dělníky. Dělníci sáhli ke stávce také, je pravda, jen tenkráte však, jednalo-li se o mzdy a byly vyčerpány všecky prostředky dohodovací. Teprve pak sáhli ke stávce a sáhli k ní tenkráte, když byl bezesmluvní stav, když vypršela smlouva, která byla sjednána, zde však zaměstnavatelé vylučují dělníky, kteří jsou ve smluvním poměru. Ukazují na příklad na dělníky natěračské a malířské, kteří mají uzavřenu smlouvu do konce dubna 1921. Tito dělníci nebyli zúčastněni na jednáních, protože měli kolektivní smlouvu, která trvala přes 4 měsíce. Ti dělníci byli najednou z práce vyhozeni na dlažbu, aniž by byli něco zavinili. To otřáslo jistě hodně morálkou dělníků, jak se mají dívati na uzavření a ujednání kolektivních smluv. Obávám se, že dělníci budou následovati příkladu zaměstnavatelů, a že přes uzavření smluv nám budou v době rozvoje stavebního ruchu dělati totéž, co dnes dělají zaměstnavatelé. To by bylo strašné poškození stavebního ruchu, kterého si nikdo nepřeje. My si přejeme, aby se stavělo.

Páni zaseli vítr - budou sklízeti bouři, které si my všichni nepřejeme. Takovým způsobem připravují se páni zaměstnavatelé na stavební ruch. My si zde lámeme hlavu, jak stavebnímu ruchu pomoci, a páni stavitelé brzdí stavební ruch tím, že všechny přípravné práce zůstaly státi a že bude zase trvati dlouho, nežli se stavební živnosti dají do chodu. Uvážíme-li, že stávka zámečníků trvá již 7 týdnů, že výluka jednotlivých odborů trvá 2 až 5 týdnů, a připočteme-li onen počet dělníků, přes 5 tisíc. vidíme, co již škod ve stavebnictví bylo naděláno.

Veškeré pokusy o smír byly dosud marné. Na co se čeká? Až dělnictvo z hladu bude dělati revoltu? U nás se zakročuje tenkrát, když teče krev na ulicích. Toho bychom si v tomto případě jistě nepřáli. Situace jest velice vážná. Ostatní dělnictvo prohlašuje, že nebude dále klidně přihlížeti k zlovůli stavebních zaměstnavatelů, a chtějí se státi solidárními prohlášením generální stávky. V pondělí demonstrovalo přes 5 tisíc dělníků, v jichž řadách již to není klidné. Varuji, abychom klidně dále přihlíželi k dosavadnímu stavu, a proto přicházíme s resolucí, kterou si dovolím doporučiti. (čte):

ťJelikož účinnost zákona o stavebním ruchu jest předem mařena výukou stavebního dělnictva tím, že všechny přípravné práce jsou úplně zastaveny a následkem toho intensivní provádění staveb zmařeno, vyzývá se vláda, aby působila k urovnám tohoto sporu všemi prostředky jí po ruce jsoucími. Ť

Mohou býti vážné námitky proti tomuto návrhu, a to předně to, že vláda nemá legitimaci pro vměšování se do tohoto sporu. Já bych to považoval za pouhou výmluvu. Vláda jako stavebník má možnost naříditi stavitelům, aby v práci pokračovali, a ne-li, dáti práci těm, kdož chtějí pokračovati v práci. To jest jeden prostředek. Ale vláda má ještě jiné prostředky. Také v minulosti byly spory, a když byla dobrá vůle, našly se prostředky, aby spory byly urovnány. Když v roce 1919 vypukl spor úředníků kovodělných továren, když továrny zastavily práci, dřívější vláda na rychlo udělala zákon, kterým se umožnilo, aby se mohla do sporu vmísiti a spor urovnati, a také po delším jednání spor byl skutečně urovnán. Myslím, že i v tomto případě, bude-li dobrá vůle, najdou se cesty a prostředky, aby konečně boj, který zdržuje stavební ruch, byl odstraněn. Zákon sám má ustanovení, o kterém jsem již mluvil, a to o smírčích soudech. Zde bude museti vláda udělati všecky přípravy k tomu, aby po schválení tohoto zákona byl co nejdříve svolán smírčí soud k urovnání tohoto sporu. Jsem přesvědčen, že to vláda bude dělati velice nerada, poněvadž sama cítí, že zákon tím sporem se bude diskreditovati, a proto snad najde jiné prostředky, aby se spor urovnal.

Zákon tento má však pomoci těm nejpotřebnějším a má zabrániti příšerným zjevům lichvy s byty. Vidíme-li, že lidé bydlí v železničních vagonech, kolnách a různých děrách, vidíme-li příšernou lichvu s byty, vidíme-li, že za odstoupení bytu nabízí se 10. 000-100. 000 Kč i více, pak jest zřejmo, že jsou nutna mimořádná opatření.

Přes tyto vážné námitky, které jsem zde uvedl, protože jest nutno pomoci, prohlašuji, že budeme hlasovati pro zákon, aby byl přijat. (Potlesk. )