Místopředseda dr Soukup: Slovo má pan senátor Zuleger.

Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! V § 3 kap. 1. stavebního zákona jest v jednom odstavci uvedeno, že tam, kde se jeví hospodářská existence ohroženou, je nutno bráti ohled při vyvlastňování na účely stavební. Nechci žádné změny zákona, nýbrž hodlám se omeziti na resoluci, která směřuje k tomu, aby v tom případě, mají-li býti půda a pozemky vyvlastněny k stavebním účelům, brán byl ve vládním prováděcím nařízení určitý ohled potud, že nesáhne se k půdě scelené a meliorované.

Není mou věcí, abych dnes mluvil o účelnosti kommasace, to jest arrondování pozemků a meliorací. To zavedlo by daleko od vlastního předmětu. Jisto však jest, že uvážíme-li souhrn práce, kterou kommassace vyžaduje, a uvědomíme-li si velké výhody meliorací a meliorování, nebude pánům za těžko hlasovati pro mou resoluci, která směřuje k tomu, aby brán byl určitý ohled na takové zcelené nebo meliorované pozemky.

Jeden z kolegů v poslanecké sněmovně, posl. Sonntag napsal během války brožuru ťNové markrabstvíŤ, v níž ukazuje k tomu, že je možno melioracemi a kommassací výnos půdy podstatně zvýšiti. Dokázal, že markrabství moravské bylo by s to zdvojiti produkci, kdyby melioracemi a zcelováním atd. byla půda v markrabství intensivněji obhospodařována. Jsem přívržencem kommassací, jsem přívržencem meliorování, zlepšování půdy. Nemáme rozšiřovati svou půdu do rozlohy, nýbrž do hloubky, to znamená: intensivněji pracovati. V intensitě jedině a pouze spočívá spása silnější a větší produkce.

Dovoluji si vám znovu přečísti svou resoluci a prosím o váš souhlas k tomu, aby slavná vláda při vydání prováděcího nařízení dbala meliorací a kommassací, tak těžce docílených, při vyvlastňování k účelům stavebním poněkud více, než je již povšechně vysloveno v § 3.

Má resoluce zní (čte):

ťV prováděcím nařízení k stavebnímu zákonu má býti k tomu hleděno, aby pozemky, které kommassací byly arrondovány nebo meliorovány, nebyly vyvlastňovány k účelům stavební činnosti. Ť

Žádám vás, pánové, abyste s touto resolucí projevili svůj souhlas. Bude to jistě k všeobecnému dobru lidstva a také státu. (Souhlas. )

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Trčka.

Sen. Trčka: Slavný senáte! Osud malých klubů je hořký, neboť nenaskýtá se jim příležitosti, anebo velmi málo, aby mohly svými členy a jejich vývody působiti na úpravu určitých zákonů, které se jich dotýkají To jest jedna věc. Druhá věc je ta, že se přijde zpravidla s následujícím rozkazem: na váš klub připadá čtvrthodinový referát, hleďte tedy, abyste byl s tím hotov. Já ovšem vzhledem k této nutnosti musím se přizpůsobiti tomuto přímému diktátu a omezím se opravdu jen na věcné poznámky k jednotlivým paragrafům.

Jak mé resoluce, které již byly přečteny, ukazují, jsou jisté vážné námitky a věcné důvody, které mne vedly, abych ujal se slova jako mluvčí strany, která má veliký zájem na tomto zákoně, totiž, aby stavební ruch jmenovitě ve větších a velkých městech přišel již do proudu, a aby tato smrtící stagnace, která tak hubí jmenovitě velká města, byla rychle odstraněna vyřešením tohoto zákona.

Jest to na příklad § 3, kde dovolil jsem si v odstavci druhém čistě také se stanoviska sociální spravedlnosti upozorniti na to, aby při vyvlastňování pozemků a parcel byl vzat zřetel na stavitele a stavební živnostníky, v jejichž majetku či jejich rodin nalézá se jedna, dvě, nejvýše tři stavební parcely, které tvoří součást jejich podniku.

Žádám to proto, že takový stavitel nebo stavební živnostník, nemá-li již další práci, hledí zpravidla zužitkovati zbylý stavební materiál a zaměstnati aspoň kmenové dělnictvo na dotyčné parcele, která jest jeho vlastnictvím. Jest to eminentně sociální důvod, který mne nutil k tomu, abych se ujal i těchto našich kolegů, kteří mají jistě také právo na provádění a udržení své živnosti tak, jako každý dělník, obchodník atd.

Mám však ještě jiné vážné důvody, které jsem chtěl původně podati jako pozměňovací návrhy. Jest to paragraf 17, který pojednává o rozhodčích soudech a jejich pravomoci. § 17 zní: ťZaměstnavatelé i zaměstnanci, jakož i organisace jejich nesmějí vyhlásiti výluku nebo stávku, dokud rozhodčí soud nevydal nálezu. Ť Možná, že se strany našich kolegů socialistů budou důrazné námitky proti mému tvrzení, že zde postrádám k tomu ještě další, velmi důležitý odstavec a ustanovení, které dodává důrazu a účinnosti tomuto předešlému rozhodnutí soudu. Jestliže se zde jen na nějaký čas zastavuje výluka nebo stávka, totiž až do vynesení nálezu soudu, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby i po vynesení tohoto nálezu rozhodčího soudu bylo zde zase něco ještě dále účinného, co by dodávalo váhy tomu dotčenému nálezu.

Já však, račte laskavě odpustiti, nenalézám zde žádné další moci, která by tento rozhodčí nález mohla uvésti v platnost. Mne k tomu vede jistě ne nějaké zvláštní nepřátelské stanovisko vůči dělnictvu nebo odpůrčím stranám politickým, ale mluvím zde i s čistě právnického stanoviska. Přihlížíme-li k vynesenému rozsudku ve sporu civilním neb trestním, jest zde také určitý nález, ale každé jeho překročení anebo nedodržení má v zápětí trest.

O výluce a stávce stavebního dělnictva mluvil vážený pan sen. Jakubka a poukazoval při té příležitosti na to, že jest zde vina zaměstnavatelů největší a zaměstnanci jako by byli naprosto nevinni. Pan kolega uváděl ještě něco jiného. Řekl, že prý to, co dělají dnes zaměstnavatelé, mohou také později napodobiti dělníci. To se mně zdá již nadhození, co by dělníci dělati měli, nebo co dělati jistě budou. Dělají to vlastně již dnes, kdy není téměř žádné práce. Dnes nemáme skoro žádné stavby, jsou nepatrné státní stavby a něco družstevních. Část dělnictva stávkovala a zaměstnavatelé ve stavebních živnostech kovodělných chtěli a měli vážnou i dobrou vůli se vyrovnati. Tu vážnou vůli ukázali při nedávných smírčích jednáních, kde přistoupili skoro na všechny požadavky dělnictva. A co se stalo? Dělnictvo to prostě nepřijalo a hrozilo širší stávkou v jiných oborech stavebních. Aby tomu zaměstnavatelé předešli, krátce výluku učinili, ale jen z čistě obranných důvodů.

Jednání dalšímu i já jsem byl. přítomen, vážení pánové, a viděl jsem dobrou snahu s obou stran, smířiti se; byla zase přijata určitá ujednání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ale jakási zvláštní ruka přišla zase do toho, a jest mi záhadou, že i toto jednání se pak nedodrželo. To ovšem bychom si mohli vykládati různým způsobem. Já se toho nechci dotýkati, poněvadž to není také účelem mé zprávy zde, ale chci poukázati k tomu, když dnes, kdy je naprostá nezaměstnanost, úplná stagnace ve stavebním ruchu, dělnictvo stále zvyšuje své požadavky, že jest otázkou, co bude dělati dělnictvo, až dostatek staveb zde bude? A tu bychom si mohli říci pravdu, že stává zde vážné nebezpečí, že toto přerušování práce bude se pak díti dvoj násobně, až tu práce bude hojnost. Konstatuji: Nouze bytová jest zde velká, každý uznává nutnost staveb, tedy b-y naprosto nevadilo, kdyby k tomuto paragrafu a tomuto usnesení rozhodčího soudu byla dána jistá důsledková exekutiva. Jestliže věc se nedá provésti tímto způsobem, jiným způsobem se neprovede. Zejména ne jen mravním působením. Tomu neuvěříte vy a tomu také nevěřím já. (Výkřik: Tedy diktatura!) V tom nelze viděti jistě žádný útok ani úskok proti stranám socialistickým nebo proti dělnictvu, naopak myslím, že platilo by to pro obě strany závazně a že by to byla jen velká výhoda a všestranná! Neznáme-li svého zákona uvnitř, musí působiti zákon zevně.

Dále jsem se chtěl zmíniti ještě o § 39. Tento § 39 mluví o osvobození daňovém. Mluví o osvobození od domovní daně třídní a činžovní. Klade se velký důraz na to, aby nejen družstva stavební, ale i soukromé podnikání staveb bylo co možná probouzeno a povzbuzováno těmito zákony, jež obsahují velké garancie a podpory státu. Stát v ohledu finančním přináší dosti velké oběti, aby to opravdu mohlo býti jakousi vzpruhou. Ale přece v tomto případě bych myslil, že je to ještě příliš nedostatečné, jmenovitě pro velká města, a zvláště pro naši Prahu, aby zde bylo osvobození jen a výhradně od daně domovní a třídní. Já bych se vřele za to přimlouval a také v resolučním návrhu jsem to uvedl, aby kromě tohoto osvobození od daně třídní a činžovní bylo přidáno současně osvobození od ostatních poplatků a činžovních grošův, poněvadž víme, vážení pánové, že jest to obrovské zatížení za daných poměrů.

Jest ještě jedna věc důležitá, o které se musím zmíniti, a to jest otázka vodného. I na to se nevzpomnělo při sdělávání tohoto zákona, že otázka placení vody u nás v Praze jest velmi palčivou a přímo strašlivě zatěžuje soukromé podnikání. Máme zjištěno, že v některých předměstích naší Prahy až do 20% činže se musí platiti za vodu. Pánové, kdyby toto procentní placení vody se mělo vztahovati i na nové stavby, podléhající tomuto novému zákonu, pak řeknu otevřeně, jak mi všichni odborníci potvrdí, kteří se zabývali tímto problémem, že jest tím naprosto zabita celá tato akce, poněvadž soukromý podnikatel nemůže kalkulovati s tím, že by mohl při veliké drahotě bytů snésti, aby vodné tak zatížilo jeho rozpočet. Žádám proto, aby se účtovalo jen za skutečně spotřebované množství vody.

Paragraf 47, který pojednává o úlevách pro staveniště, bych podle mého soudu úplně vypustil. Kde se mají zastavovati prostranství, náměstí a podobné věci, pánové, pro města velká, zejména mluvím zase o naší Praze, jest velkým nebezpečím, zastavovati je provisorními stavbami. Pro město, které má jisté podmínky k příštímu rozvoji a rozšiřování se, jako naše Praha, bude to přímým neštěstím a pohromou, jestliže my tímto způsobem znešvaříme nejkrásnější část budoucí Velké Prahy.

Nalezne se zde dost a dost jiných míst, kde by v regulační čáře mohlo se něco podobného již definitivně podnikati. Proti tomu bych se rozhodně stavěl, aby tyto úlevy byly prováděny důsledně, byť třeba obcemi, poněvadž víme, že v mnohých případech obce jsou v rukou takových odborníků, kteří tomu hodně málo rozumějí, nebo mají málo smyslu pro estetiku a pro budoucí vývoj rušného a krásného města.

V § 53 přál bych si nepatrnou změnu a to přesun určitého slovíčka. Jedná se o úlevu ve stavbách, kde se nemá a nemusí dodržovati určitá světlá výška podle stavebního řádu a snižuje se až na 2 m 60 cm a v prodkroví na 2. 40 m světlé výšky. Tedy bych prosil, aby toto slovíčko ťažŤ bylo posunuto před tuto opravenou světlou výšku 2. 60. Nesmí vzniknouti omyl, že je to prostě kategorický příkaz, aby se všecky tyto nové stavby prováděly jenom se světlostí 2. 60 m.

To by byly tak ty nejdůležitější věci, o kterých jsem se chtěl zmíniti. Zcela přirozeně vymyká se mně zde možnost, abych vytýkal některé menší vady a detaily, ale na tyto věci jsem kladl veliký důraz a neměl jsem také jiné možnosti, než abych shrnul toto přání ve formě resolučních návrhů, které vláda ve svém prováděcím nařízení má praktikovati a prováděti.

Celý zákon i se všemi opravami není ještě dokonalý a praxe ukáže ještě mnoho jeho nedostatků a vad; nicméně sleduje veliký cíl sociálně-humánní, odstraňuje smrtící stagnaci v městech, jmenovitě v našem hlavním městě Praze, a proto jsem se rozhodl jménem naší strany hlasovati pro. (Potlesk. )

Místopředseda dr Soukup: Slovo má dále pan sen. Zavadil.

Sen. Zavadil: Slavný senáte! Vzhledem k tomu, že předsednictvem bylo vysloveno přání, aby debata byla zkrácena, omezím se jenom na nejnutnější, co nutno dnes říci.

Chci říci, vážení pánové, že při debatě o tomto zákoně již v sociálně-politickém výboru a při debatě ve společné schůzi s poslaneckou dolní sněmovnou vyskytla se otázka, že prý bude nutno řešiti také otázku zvýšení činže ve starých domech. Tedy se mně zdá, že nemá to býti ani v debatě o tomto zákonu připojováno proto, poněvadž všechen kapitál, který jest investován do starých domů, kryje se tím nájemným, a kdyby ne, tak zde máme zákon o ochraně nájemníků, a zákonem bylo povoleno majitelům domů, aby mohli upraviti nájemné ve starých domech o 20%. počínaje od činže 1. srpna roku 1914. Ten, kdo má možnost anebo příležitost anebo povinnost sledovati spory u nájemních soudů mezi nájemníky a majiteli domů, přesvědčí se o tom, že páni majitelé domů nejenom o 20% zvyšují nájemné, ale páni majitelé domů zvyšují nájemné ve starých domech o 50 a více procent, a má-li rozhodovati nájemní soud o tom, je-li oprávněný nárok majitele domu anebo oprávněna stížnost stěžovatele, pak zkoumá všechny účty, které mu pan domácí předloží o vydání na opravu domu, a bývá velice často, že přinese účty od dodavatele, od spravovatele, které se týkají opravy jeho vlastního příbytku, a nájemní soud připouští docela zvýšení nájemného nejenom o 20%, jak mu zákon dovoluje, ale třeba o 30, 35 až 40%. Tedy již proto, že se ta otázka vyskytla nyní při projednávání tohoto zákona, mám za povinnost již teď protestovati proti tomu proto, poněvadž by to vyvolalo ohromné pobouření mezi těmi, kteří jsou stíženi již vysokým nájemným.

Nyní se chci zmíniti několika slovy o tom, co bylo posledně řečeno. Z ustanovení zákona, který právě projednáváme, líbí se velice ono ustanovení, které mluví o zákazu stávek. Zástupce strany republikánské vítá toto ustanovení, ale toto ustanovení zdá se slabým ještě zástupci strany živnostenské. Chtěl by to míti ještě zdůrazněno jinak, není to tedy vysloveno tak, jak by to míti chtěl. Mám za povinnost při této příležitosti, když bylo poukázáno, že dělníci stávkují nyní, kdy je práce málo, a pan kol. Trčka tázal se, co budou dělat potom, až bude práce hodně, říci jen: Dělníci nestávkují z luxusu, ze zábavy, dělníci nestávkují pro to, aby byli doma, dělníci dělají stávky jen v tom případě, když se nemohou o svých požadavcích se svými zaměstnavateli dohodnouti. Teprve potom sahají k tomu krajnímu prostředku a stávkou chtějí si upraviti mzdové a pracovní poměry. Až bude hodně práce, dělníci budou hodně pracovati, ale budou chtíti míti za svoji práci slušně zaplaceno, budou klásti kolektivní smlouvy. a jestliže zaměstnavatelé nebudou se říditi kolektivní smlouvou, pak přirozeně sáhnou k obrannému boji. Ať jest ustanovení tohoto zákona sebe tvrdší, dělníci potom musejí chtě, nechtě sáhnouti k tomu obrannému boji, nebudou-li zaměstnavatelé chtíti vyhověti.

Velectění pánové! Teď chci ukázati na několik případů. Pan kol. Karas srovnával výkon zedníka před válkou s jeho výkonem dnešním a uváděl při tom, že prý tehdy položil zedník 300, 400 nebo více cihel - padlo dokonce slovo 1500 denně a dnes prý jich položí 200 a také 120. A uváděl dále, jak prý bude potom vykonávati politická správa onen veliký nával práce, který jest spojen s podáváním žádostí, když je termínována lhůta k vyřízení žádosti 8 až 14 dní. Tedy to spolu nesouvisí. To by nemělo býti stotožňováno, ale uvádím to proto, abych ukázal, proč jest toto zákonné terminování. Máme dnes úřady, které si nevšímají předložených žádostí. Jsou již dnes případy, že se ucházejí o stavební parcelu, třeba na základě záborového zákona, kde je zabraná půda, dělníci, domkáři, malí lidé, aby jim přidělena byla půda na stavbu. Předloží žádost politickému úřadu, a tento si těch žádostí z velké části vůbec nevšímá a nechává je ležeti nevyřízené. Dělníci nebo žadatelé chodí na úřady, volají poslance, senátory, vedou se intervence, ale to vše bývá bez účinku proto, poněvadž tato funkce svěřena byla zástupcům určitých politických stran a tyto mají zájem na tom, aby se takové žádosti nevyřizovaly a nechávaly ležeti. Uvedu ihned případy, abych nemluvil do vzduchu. Na říčanském okresu jest maličká obec, v níž žádá 9 žadatelů o příděl zabrané půdy, a chtěli si ihned vystavěti domek každý pro sebe. Takovou žádost musí předložiti politickému úřadu. Tam je okresní odhadce pro odměření a ocenění takové půdy, ale zástupce na politické správě, který toto má v referátu, nechává žádost ležeti a při intervencích,. které u něho byly konány, řekl docela s klidem: ť To nemůžeme dříve vyříditi proto, poněvadž to nejsou ještě všechny žádosti z té obce nebo z toho okresu. Já budu moci někdy tak v měsíci červnu, červenci, a kdož ví, jestli ne až v září do té obce přijíti, a teprve pak udělati tam šetření, a teprve potom rozhodnu o tom, mají-li býti ty pozemky přiděleny na stavbu těchto domků. Ť Tedy, kdybychom chtěli takovou cestou řešiti otázku bytové krise, myslím, že bychom vůbec nedošli k nějakému vyřešení té otázky, a proto by bylo nutno, aby se strany nadřízených úřadů byl dán pokyn politickým okresním správám, aby takové žádosti vyřizovány byly rychlou cestou aspoň do té doby, i když to žadatelé žádají bez tohoto zákona, tedy třebas než-li přijde ten zákon v platnost. S tím vším souvisí otázka bytové krise. V témže okresu, o kterém mluvím, mám zjištěný případ, že učitelé nemají kde bydleti a chodí z jedné obce do druhé až hodinu a půl druhé hodiny cesty. V té obci žádali o příděl bytů. Byl tam nadbytek bytů, ale když obec byt zabrala, dotyčný se odvolal k odvolacímu soudu; odvolání trvalo tak dlouho, že učitel prostě řekl, že za takových poměrů nebude tam choditi vyučovati a raději se vyučování vzdal. Tím trpí nejen dělník, nýbrž i živnostník, učitel a úředník.

Druhý případ: Na benešovském okrese žádalo několik žadatelů o příděl zbořeniště, které patří k majetku konopišťskému. Na konopišťském panství je vnucená správa. Poněvadž tuto půdu zabranou na Konopišti spravuje ministerstvo zemědělství, musí taková žádost býti anebo musela býti podána ministerstvu zemědělství. Dotyčný žadatel dal si vypracovati plánky na stavbu, dal si vypracovati plánky zbořeniště, přiložil je k žádosti na ministerstvo zemědělství a žádal v této žádosti, aby mu byl přidělen kus zbořeného chléva, že si z toho vystaví příbytek pro svou rodinu. Když žádost nebyla vyřízena, žádal, urgoval, posílal tam dopisy, byly vedeny osobní intervence a teprve v měsíci listopadu sděleno bylo, že se plánky s tou žádostí na ministerstvo zemědělství ztratily, že se nemohou najíti a že bude nutno, aby se žádost obnovila. Tedy dotyčný žadatel obnovil žádost, poslal ji znovu na ministerstvo. Když nedocházelo vyřízení, bylo žádáno intervencí, co s žádostí jest, proč se nevyřizuje. A tu bylo sděleno telefonicky, že prý byla poslána konopišťské správě, že prý tam ta záležitost jest urgována. Po této intervenci dostalo se mně vyrozumění z Konopiště, abych byl tak laskav a popsal dotyčného žadatele o to zbořeniště, že prý tam o žádné žádosti nevědí a že tomu nemohou vyhověti. Tedy tyto dva křiklavé případy uvádím z těch důvodů, aby nadřízené úřady zde hleděly k tomu, aby nejenom rychlost, nejen dbalost, ale také pořádek byl zaveden, aby když už někdo si podá žádost a nechce se na ni odpověděti, byla dotyčnému žadateli vrácena, aby si mohl stěžovati. Takové případy vyvolávají roztrpčení v obyvatelstvu a zejména u těch, kteří trpí tím, že nemají příbytku. Tyto trpkosti vyvolaly svého času v Praze, v okolí pražském a ve všech předměstích pražských svépomocnou akci. Když bytová komise nechtěla přiznati zabraný byt, když už obec nemohla přiznati zabraný byt, když odvolací úřad vyhovoval odvolání podatele a zabraný byt dává znovu dotyčnému majiteli, pak ta svépomocná akce řekla: ťMy tedy bez ohledu na úřad, bez ohledu na jakékoliv právo budeme se ubytovávati do bytů, které jsou prázdné nebo nadbytečné. Ť Tedy taková organisace se vytvořila v okolí pražském. Já neschvaluji této organisace, ale uvádím to jako příčinu, proč ta svépomocná akce zde vyrostla. A ta svépomocná akce ve všech pražských předměstích nastěhovala hodně rodin do prázdných a nadbytečných bytů. Nedělala rozdílu mezi těmi, koho tam stěhuje. Připomínám, že tam byli nastěhováni také policejní strážníci, legionáři a malí úředníci, tedy že to nebyla akce, která by vyrostla jedině z těch pohnutek, aby obstarala byty dělníkům, byla to akce, která obstarávala byty nejdříve těm, kteří bytů postrádali.

Při jednání o tomto zákoně chci tedy připomenouti ještě jedno. Někteří páni řečníci pozastavují se zde nad ustanovením §u 9. Jest to zástupce zase strany republikánské, který se zastává vší silou, aby toto ustanovení v zákoně bylo ponecháno tak, jak se poslanecká sněmovna na něm usnesla. My, kteří máme zodpovědnou povinnost pracovati v obcích, v našich komunách, my musíme se zastávati toho, aby toto ustanovení. z tohoto zákona bylo vyňato, a když ne vyňato, tedy aspoň tak upraveno, jak se na něm usnesl dnes dopoledne sociálně-politický výbor. Připomínám, že při tom hrají úlohu motivy výhradně tříd majetných. Malý člověk nebyl by postižen, kdyby toto ustanovení z tohoto zákona bylo vyňato. Již zde bylo připomenuto panem referentem, oč přijde obec pražská, oč přijdou okolní obce, ale připomínám, že nejchudší obce, které jsou odkázány na krytí svých výloh a deficitů jsou malé obce. Jest to na př. obec žižkovská, která by ponecháním tohoto ustanovení přišla v tomto roce o 150. 000 Kč. Kdo jest zdaněn tímto zákonem ze dne 6. února? Jenom ti, kteří mají půdu buďto na spekulaci, nebo kteří mají při svých domech a vilách ohromné zahrady, které nechtějí prodati na stavební pozemky. Ukáži vám příklad. Na Vinohradech v Čelakovského ulici od shora až dolů jest úplná prázdnota. Uprostřed ohromné zahrady, která slouží jedinci, stojí vila pro jedinou rodinu. Tato zahrada jest zdaněna tímto zákonem ze dne 6. února. Tedy ten člověk, který má malou vilu a okolo malé vily ohromnou zahradu pro své pohodlí, ten musí býti tímto zákonem nucen připláceti na vydání obce proto, poněvadž tu půdu nechce prodati na stavební pozemky jen proto, aby mu to nekazilo vzduch okolo jeho vily a aby o tu krásu, kterou on jako jedinec se svou rodinou používá, nebyl připraven. A tak jděme z jednoho místa do druhého a setkáme se s ohromnými, rozlehlými zahradami, na které se tento zákon vztahuje. Tedy to nejsou Vinohrady, to jsou všecka předměstí. Máme zjištěny případy, že byly koupeny pozemky v hlavních třídách měst před lety a tyto pozemky jsou ohraničeny. Dotyčný majitel toho pozemku

jest bohatý člověk, nespěchá s prodejem pozemku, poněvadž ví, že čím déle pozemek leží, tím více zaň dostane. Tím, že jej nechce prodati, spekuluje a, když tu není zákona, kterým jest donucen k prodeji pozemku, nechá pozemek ležeti tak dlouho, jak bude chtíti, poněvadž peněz nepotřebuje. Tento zákon ze 6. února není příčinou zdražení pozemků, naopak má býti příčinou, aby nutil dotyčné spekulanty se stavebními pozemky k tomu, aby místa prodávali na obytné byty a aby ohraničováním těch míst v hlavních třídách města ulice těchto měst nehanobili. Tedy z takových důvodů musíme hájiti stanovisko, aby ustanovení §u 9 odst. 2. bylo z tohoto zákona škrtnuto nebo alespoň s platností, jak se usnesl sociálně-politický výbor.

A teď ještě chci upozorniti na něco. Velkou vinu na tom, aspoň částečnou vinu, že vznikl větší nedostatek bytů v některých městech, nese také stát. Stát zabral ve městech pražského okolí obytné domy. Uvedu zase příklad na Žižkově. Tam si koupila v době válečné Česká zemědělská společnost dva velké činžáky. Když zemědělská společnost vydělala na mase velké miliony, chtěla ty činžáky moderně zříditi. Nastal převrat, po převratu nájemníci při zřizování těchto dvou velkých budov musili se vystěhovati. Když byly domy opraveny, když byla dána nová facada, dotyční nájemníci nesměli se stěhovat do těch domů, poněvadž přišlo ministerstvo železnic a všechny byty zabralo pro své kanceláře. Tedy takovým způsobem bylo připraveno nejméně 40 nájemníků o příbytky na Žižkově, kde se jeví tak ohromný nedostatek bytů. Uvádím jen, že bytové komisi žižkovské bylo podáno 3859 žádostí o příděl bytů a z těch 3859 žádostí mohla vyhověti bytová komise jen ve 180 případech. Tedy ve 180 případech zabrala bytová komise byty nadbytečné, ale zůstalo nám tu nevyřízeno 3600 žádostí. To jsou lidé, kteří bydlí ve sdružených bytech. Tedy válka vyhnala nám rodiny, rodiny těch, kteří narukovali, buď na venek, nebo sdružilo se do jednoho bytu více rodin, k rodičům, přátelům atd. Když nastal převrat, vraceli se vojáci domů, rodiny počaly hledati byty, a tu nastal ohromný nedostatek bytů. Tím trpí právě nejvíce ti, kteří nebyli v době války doma, kteří byli ve frontách, v ruských legiích na Sibiři, a když pak vraceli se z fronty domů, ze Sibiře jako legionáři, přicházeli a našli své rodiny soustředěny buď u příbuzných nebo u cizích, poněvadž nemohli platiti nájemné. V jednom bytě jsou 2, 3 i 4 rodiny nejen o 15 členech, jak uvedl kol. Klečák, ale máme zjištěný případ, že až 25 členů bydlí v jedné světnici. Tedy touto bytovou krisí trpí nejvíce ti kteří v době války nemohli si bytů udržeti, musili jíti do fronty a jejich rodiny mimo nízký vyživovací příspěvek neměly žádných příjmů, musily se omeziti, byty opouštěly, prodaly nábytek, poněvadž neměly, kam ho složiti, a dnes čekají, pomůže-li jim někdo. My jim máme pomoci zákonem, který právě projednáváme. Jak již se kolegové vyslovili, že nepřikládají mnoho váhy tomuto zákonu, tak ani já se svého stanoviska nevěřím, že tímto zákonem odstraníme bytovou krisi. My můžeme snad vystavěti nějaký domek, nějaký dům, musíme však dříve sháněti peníze. ale tím postavením jednoho, dvou, tří domů v takovém místě, jako jsem jmenoval, kde čeká 3600 žadatelů na byty, ne odstraníme bytovou. krisi a budeme museti, zdá se mi, chtěj nechtěj sáhnouti na soukromý majetek. Budeme přece jen museti sáhnouti k tomu; je tu dobrá vůle, je to také povinností se strany státu, když už budeme museti stavěti, aby bylo se strany státu zabráno všecko to, čeho ke stavbám jest nejnutněji potřeba. Uvádím půdu, stavební pozemky. Vyvlastní-Ii se stavební pozemek, tím se nesahá na soukromý majetek. To, co za ten pozemek majitel dal, stát mu jistě i s úroky vrátí. Dá mu peníze, a vezme za to pozemek, aby jej nemusil koupiti za takovou cenu, na jakou spekuluje dotyčný majitel. A budeme-li musiti sáhnouti dále, pak jest nutno vyvlastniti veškeré stavební hmoty. To jsou vápenice, cementárny, kamenné lomy se stavebním kamenem. K tomu se musí sáhnouti nevyhnutelně, má-li se již jednou reelně řešiti otázka bytové krise. (Výborně! Potlesk. )

Místopředseda dr Soukup: Debata jest skončena.

Došel návrh kol. Löwa a dr Wiechowskiho. Žádám o přečtení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

ťNávrh sen. Löwa, dr Wiechowskiho a soudr. k osnově zákona o stavebním ruchu (tisk 565);

ťV §u 33 odst. 2. má býti místo ťalespoň 35 m²Ť: ťalespoň 40 m²Ť.

Místopředseda dr Soukup: Dále sděluji, že návrh sen. Smrtky, Hrejsy, Hrubého a soudr. byl vzat zpět.

Došla resoluce výboru rozpočtového.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

ťVláda se vyzývá, aby v prováděcích nařízeních zajistila okresům, obcím a obecně prospěšným stavebním družstvům při provádění staveb obytných budov po rozumu § 33 poslední odstavec zvláštní výhody oproti soukromému stavebnímu podnikání. Ť

Místopředseda dr Soukup: Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. R. Pánek: Ano.

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo p. zpravodaji sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. R. Pánek: Slavný senáte! Na vývody všech pánů řečníků nemohu přirozeně odpovídati, dotknu se pouze těch nejdůležitějších.

Především dlužno jistě živě litovati, že tohoto tak vážného a neobyčejně důležitého předmětu bylo zde zneužito politicky a národnostně, řekl bych, přímo k nenávistným útokům proti českému národu a proti českému státu. Odmítám zejména útoky pana sen. dr Hilgenreinera (Výborně!) a opravdu živě lituji, že z těchto úst a na tomto místě tato slova padla, že zde byla znesvěcena naše národní hymna ťHej SlovanéŤ. Stejně odmítám i útok pana sen. Meissnera, který si dovolil říci, že podvodným způsobem jsme připravili Němce o jejich peníze při válečné půjčce. Bylo by zbytečno, abych snad chtěl vykládati a dokládati, že tento útok je veskrze nespravedlivý. Mám za to, že někteří řečníci, jak pan dr Hilgenreiner. tak i pan sen. dr Wiechowski nanášeli poněkud příliš tmavé barvy. Pan dr Hilgenreiner srovnával totiž toho stavebního komisaře, jenž by byl opravdu na svém místě, s červeným pláštěm vévody z Alby. A myslím, že ten stavební komisař byl zcela nevinnou věcí a že by byl dobrou věcí u nás, poněvadž nechtěli jsme ho snad vybaviti nějakou diktátorskou mocí, chtěli jsme míti jen kontrolu toho, co souvisí se stavebnictvím. A stejně pan prof. Wiechowski se černě díval na hlavu druhou a třetí, když pravil, že by to bylo ještě horší než v Rusku, že v Rusku si nedovolili sáhnouti na koaliční a organisační svobodu. Prohlašuji, že tyto obavy jsou nemístné, poněvadž hlava druhá a třetí jest zcela nevinná, poněvadž nemá vůbec trestní sankce, takže podle tohoto paragrafu může se, bohužel, stávkovati, může také, bohužel, dojíti k výluce, což ovšem při stavebním komisaři by bylo ztíženější. My jsme zde měli především zájem věci na zřeteli a těmi ustanoveními v hlavě druhé naprosto není dotčena organisační a koaliční svoboda. Po té stránce může býti pan sen. dr Wiechowski uspokojen. Zde se jedná pouze o vzájemnou dohodu dvou skupin, a to dohodu práce a dohodu kapitálu. Mně se přirozeně také nezamlouvají ty dvě hlavy druhá a třetí, poněvadž, nebude-li zde vzájemné dohody - o tom nás poučuje nejlépe nešťastná výluka stavebního dělnictva - ani ten zákon nám nepomůže, ani ta hlava druhá ani třetí. O tom můžeme býti přesvědčeni. Tedy je to nešťastná výluka stavebního dělnictva, kde pro 70 dělníků je dnes vyloučeno z práce asi 4000 dělníků stavebních. A není pravdou - a myslím, že pan sen. Trčka není dobře informován - že by zde nebylo dosti dobré vůle na straně dělnictva. Mám dobré informace, že skutečně zde ta dobrá vůle byla a že se šlo na meze všeho možného té dobré vůle, jen aby došlo k dohodě. Bohužel, k této dohodě dojíti nemůže a v této věci - jak všem je dobře známo zejména pan architekt Svoboda počíná si způsobem, jímž není možno dojíti k dohodě. A výluka by byla špatným preludiem pro tento zákon.

Pokud se týče vývodů pana dr Reyla, chtěl bych připomenouti, že vůbec nám tanulo na mysli, aby nemovitosti, které mají historickou cenu a o nichž se vysloví Památkový úřad, nebyly vyvlastňovány. Na druhé straně musili jsme uznati určité důvody, že Památkový úřad počínal si způsobem vexatorickým, že trval mnohdy na zásadách, které neměly s historií nic společného. Bylo poukazováno na příklad na pozemky kolem Hrubé Skály, kde se řeklo, že tam všechno je památkové, že se tam nesmí nic vyvlastňovati. Byl bych raději viděl, kdyby zůstalo při původním znění, neboť vzpomínám si, jak v letech devadesátých dravá podnikavost stavitelů ničila krásná místa naší Prahy, historicky památná a pamatuji se, jak tehdy se ozvalo to slovo ťbestia triumphansŤ. A právě z těch úst jsme slyšeli to slovo - já bych mohl ještě přinésti ťRozhledyŤ, časopis pokrokový, kde jistá ústa, která nyní prohlašovala: ťVylučme Památkový úřad z rozhodování o této věciŤ, tehdy napsala ťbestia triumphansŤ.

Pan prof. dr Wiechowski zmínil se také o losové výpůjčce, zejména o odstavcích těch, že snad zde bylo úmyslem vlády, aby v prvé řadě byly jaksi upokojeny státní potřeby, řekněme státní zaměstnanci. Bylo výslovně konstatováno a já to zdůrazňuji, že tyto odstavce nejsou podřaděny, nýbrž koordinovány, že tu není naprosto žádné nadřaděnosti nebo podřaděnosti, nýbrž že vláda zasáhne tam, kde jest toho třeba a poskytne záruky a finanční úlevu.

Také i panu dr Frantovi bych rád odpověděl. Pan dr Franta řekl, že jsem se na poměr senátu k poslanecké sněmovně jaksi příliš černě díval. Ne, já jsem líčil věc, jak ve skutečnosti jest, naopak, líčil jsem, myslím, příliš mírně, jestliže jsem řekl, že ten postup, jaký zachovala poslanecká sněmovna v této otázce, jest nevhodný; myslím, že to není příliš černě líčeno, a pan dr Franta dokonce užil slov ještě ostřejších, protože řekl: ťNás se postup poslanecké sněmovny bolestně dotýkáŤ, a jistě, že se nás to všech bolestně dotýká, jak poslanecká sněmovna v této otázce postupovala.

Pánům senátorům Hartlovi a dr Hilgenreinerovi rád bych odpověděl, že příliš nelogicky mluvili, a to proto, že řekli: Zákon jest dobrý, my ho schvalujeme, ale nebudeme pro něj hlasovati. Kde jest logika? Proč? Vždyť zákon není dělán pro jednu národnost, ten zákon byl dělán pro všechny národnosti stejně, všechny národnosti v republice naší trpí bytovou krisí, bytovou nouzí, a tento zákon má všem národnostem stejnou měrou pomoci.

Pan sen. dr Karas pozastavoval se nad krátkodobými lhůtami pro vyřízení stavebního povolení a pro stížnosti. I my jsme s počátku chtěli, aby byly doby prodlouženy, ale vidíme mnohdy ten těžkopádný byrokratický postup; jestliže vložíme do zákona určité datum, určitou lhůtu, řekneme-li, že do té a do té doby musí býti vyřízen, víme, že v mnohých případech vyřízen nebude, ale máme možnost stížnosti, můžeme. poukazovati: V zákoně jest stanovena lhůta a není zachována! Řekli-li bychom prostě, ťdo nejkratší lhůtyŤ, nebo nedali určitou lhůtu, jest ovšem správním úřadům naprosto ponecháno na libovůli rozhodovati, jak by chtěly. Pan sen. dr Karas zmínil se také o tom, že v tomto zákoně je podceňována autonomie, že u politických úřadů zřizují se zvláštní oddělení pro stavební ruch a že se měla ponechati jaksi zemskému správnímu výboru pravomoc rozhodovati o stavebnictví, tedy o záležitostech týkajících se stavebního ruchu, a že prý byl v této věci osamocen v rozpočtovém výboru. Podotýkám, že to byl také jeden z bodů společného ujednání v poslanecké sněmovně a pak nesmí se zapomenouti, že zemskému správnímu výboru nemohli bychom přiznati právo rekursní, totiž, aby zemský správní výbor byl nějakou odvolací instancí; my právě klademe důraz na to, aby tato politická oddělení byla konečnou odvolací instancí.

Pan sen. Trčka pozastavoval se nad tím, že v celém zákoně - zejména měl na mysli hlavu druhou a hlavu třetí - není žádné trestní sankce, totiž, že zákon bude bezúčinným, neřekneme-li: ťJestliže nezachováš ty a ty předpisy, budeš potrestán vězením anebo pokutou. Ť To je právě to nařízení, a v tom spočívá právě také ten, řekl bych, konflikt v názorech na prostředky, které se měly voliti pro odstranění bytové krise. Senát měl jistě dobrou vůli, do jisté míry zasáhnouti mocí při řešení otázek bytových, chtěl prostě mocí řešiti tuto otázku, kdežto poslanecká sněmovna byla opačného náhledu. Já tu věc již vysvětlil. To byl onen bod kompromisu, na němž jsme nesměli. naprosto ničeho měniti. Ale chtěl bych říci, že právě v té druhé skupině, v té skupině kapitálu byl největší odpor proti trestní sankci, kdežto my zde v senátě - a to musím říci ku chvále všech stran, které se zúčastnily jednání v sociálně-politickém výboru - měli jsme opravdu také v úmyslu stavebním komisařům diktovati nahoru a také dolů, a právě to se nelíbilo té druhé skupině, skupině kapitálu v poslanecké sněmovně, která řekla ťneŤ a odstranila veškerou trestní sankci z tohoto zákona. Já jsem přesvědčen, nebude-li zde vzájemné dohody, že tyto předpisy nebudou míti toho účelu, kterého se mělo vlastně dosáhnouti. Ohledně veřejných prostranství chtěl bych podotknouti panu sen. Trčkovi, že jen obce mají možnost veřejné prostory zastaviti, odstraniti veřejné prostranství a máme velikou závoru, kdyby snad se strany obce se stalo, že by chtěla znešvařiti její vzhled, v tom, že jsme řekli: veřejná prostranství nebo místa ležící v regulační čáře, mohou se zastaviti jen tehdy, není-li jiných vhodných pozemků.

Pokud se týče výšky 2. 60 m, upozorňuji, že v Anglii - ovšem nemáme následovati špatných příkladů - je ještě nižší výška stanovena, totiž dokonce 2. 20 m. My chceme 2. 60 m, je to pravda, je to velmi málo, ale musíme míti jistě na zřeteli v prvé řadě účel tohoto zákona, to jest rychle stavěti, abychom lidem, kteří nemají možnosti ani bydliti v takových malých bytech tísní se namnoze v jedné místnosti nebo v jednom bytě dvě, tři rodiny - opatřili alespoň tyto byty, a tu jest třeba hospodárně stavěti. Nepřimlouvám se přirozeně za to, ale nouze železo láme a zejména třeba v prvé řadě, abychom stavěli účelně, rychle a hospodárně. Než opravdu s povděkem musím kvitovati, že strana republikánská odvolává svůj návrh ohledně 2. odst. §u 9 a že se konformuje většině sociálně-politického výboru.

Já nemohu jinak, nežli odporučiti slavnému senátu přijetí, tedy schválení předlohy ve znění schváleném a přijatém sociálně-politickým výborem, přirozeně s těmi změnami, které zde byly všemi stranami podány. Končím. (Výborně! Potlesk. )

Místopředseda dr Soukup: Za účelem přípravy k hlasování přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 7 hod. 15 min, večer. opět zahájena v 7 hod. 55 min. večer. )

Předseda (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati tímto způsobem:

O §u 1 podle zprávy výborové.

O §u 2 odstavci 1. a 2. podle zprávy výborové. O odst. 3. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O § 3. o odstavci 1. -3. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O odstavci 4. -5. podle zprávy výborové. O odstavci 6. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O § 4 podle zprávy výborové doplněné návrhem sen. dr Brabce.

O § 5 o odstavci 1. podle zprávy výborové. O odstavci 2. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O odstavci 3. -4. podle zprávy výborové. Pak o doplňujícím návrhu sen. dr Brabce k odstavci 4.

O §§ 6-7 podle zprávy výborové.

O § 8 o odstavci 1. podle zprávy výborové. O odstavci 2. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O odstavci 3. podle zprávy výborové.

O § 9 o odstavci 1. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové. O odstavci 2. podle návrhu sen. Smrtky, jenž jest totožný se zprávou výborovou a tudíž i podle zprávy výborové. Bude-li zamítnut, podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce.

O § 10 podle zprávy výborové.

O § 11 podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle pozměňovacího návrhu sen. Löwa a dr Wiechowskiho. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O § 12 podle pozměňovacího návrhu sen. Löwa, dr Wiechowskiho. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §§ 13-15 podle zprávy výborové.

O § 16 o odstavci 1. -2. podle pozměňovacího návrhu sen. Löwa, dr Wiechowskiho. Bude-li zamítnut, o celém § 16 podle zprávy výborové.

O § 17 podle pozměňovacího návrhu sen. Löwa, dr Wiechowskiho. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §§ 18-28 podle zprávy výborové.

§ 29 o odstavci 1. podle pozměňovacího návrhu sen. Löwa, dr Wiechowskiho. Bude-li zamítnut, o odstavcích 1. -2. podle zprávy výborové.

O §§ 30-32 podle zprávy výborové.

O § 33. odstavci 1. podle zprávy výborové. O odstavci 2. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Löwa, dr. Wiechowskiho a i podle zprávy výborové, ježto jsou totožny.

O zbytku § 33 a o §§ 34-36 podle zprávy výborové.

O § 37 podle pozměňovacího návrhu sen. dr Brabce. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §§ 38-39 podle zprávy výborové.