Předseda (zvoní): K přednesené zprávě zahajujeme debatu. K slovu jsou přihlášeni řečníci sen. K. Friedrich, Hecker a dr. Ledebur. Navrhuji lhůtu půl hodiny pro každého řečníka. (Námitky nebyly.)

Uděluji slovo prvnímu řečníku, panu sen. Karlu Friedrichovi.

Sen. K. Friedrich (německy): Slavný senáte! Předložené vládní nařízení ze dne 12. října 1920, které má býti schváleno, má velmi temnou minulost. Proslýchá se, že společenstvo přádelníků považovalo kdysi za svou povinnost pečovati o to, aby byl průmysl surovinou opatřen.

Poté. společenstvo koupilo 80.000 balíků bavlny za cenu tehdy vysokou. To však by nebylo bývalo, jak všichni odborníci ubezpečují, žádnou překážkou pro odbyt příze, která byla z ní vyrobena, poněvadž tehdy cena příze byla velmi vysoká. Nyní však nadešly jiné poměry, které situaci úplně změnily. Počala soutěžiti Amerika, nastal pokles ceny příze na polovinu dosavadní ceny, ale současně klesla též valuta, takže dolar klesl ze 60 na 40. V této době tedy byla by bývala možnost tuto věc hladce a beze ztrát provésti. Byla zde však veliká překážka. Vláda totiž nedodržela daného slibu, poskytnouti totiž valutu ke krytí této koupě a tím byl pravý okamžik promeškán, poněvadž bez vlády nemohla býti valuta získána. A nyní nadešla pohroma: Cena bavlny neustále rapidně klesala, ale současně také stoupal dolar až do výše 90 Kč, takže nyní 1 kg příze přijde circa na 160 Kč, kdežto cena na světovém trhu bezpodmínečně obnáší méně než polovinu. To na mnohých stranách znamená ztrátu nejméně jedné miliardy, dle výpočtů, jak v časopisech byly uveřejněny, na příklad posléz v "Tribuně", až 6 miliard, pravím šest miliard! Takové nařízení, jako toto, pánové, musíme nyní prve uvážit, dřív než. je hladce můžeme vyříditi. Máme jím totiž společenstva donutiti, aby likvidovala, a to tak, že ztrátu budou krýti zcela zvláštním způsobem společenstva, případně přesunutím, neboť takto vzešlou ztrátu nemají nésti jen kupující, tedy přádelníci, nýbrž též tkalci. Tkalcům zase naskytuje se nejlepší příležitost, aby přesunuli škodu na toho, kdo výrobek musí koupiti, takže to všecko konečně musí zaplatiti konsument, jak jsem tedy řekl, jednu až šest miliard! Dnes, kdy tisíce nemají ani košili na sebe, kdy všude ve všech sousedních státech klesá cena prádla, má se u nás nařízením vyvolati stav, jímž zdražuje se každému z nás košile na těle. Neboť prádlo za takovýchto poměrů zde nelze nikdy koupiti za cenu, jako na světovém trhu. To volá do nebe.

Takové nařízení nemůžeme v senátě jen hladce vyříditi, zde musí býti zevrubně vyšetřeno to, co předcházelo. Myslím, že jsem zde oprávněn předložiti zcela různé otázky. Především otázku: Jak bylo možno, že za garancie vlády mohl býti nákup uzavřen, aniž bylo valutového krytí pro tuto koupi? Dnes žijeme přece v době, kdy každé dítě ví, že se valuta neustále mění. Nejmenší kupec nebude přece tak neopatrný, aby v cizině kupoval, když nemá jisté krytí v dotyčné valutě; poněvadž jinak vůbec nemůže kalkulovati. A zde byly miliardové obchody uzavřeny, aniž bylo valutárního krytí. Za druhé se táži: Musel vůbec býti uzavřen tento obchod za každou cenu? Když ano, pak ať nám vláda sdělí, proč musel býti tento obchod uzavřen. Co má vláda vůbec s takovými obchody co činiti, proč se míchá do obchodních podniků tohoto druhu, kde přece nyní dobře koupiti jest nesmírně obtížno samotnému obchodníku? Jak se mohou vládní orgánové ospravedlniti, že se do toho míchali a z jakých důvodů? Nyní dále: Když, jak se předloha zmiňuje "pod zárukou vlády", tedy za ručení vlády byl tento obchod uskutečněn, pak zde přece musí vláda ručiti též za vzešlou ztrátu, ona musí hraditi ztrátu z tohoto obchodu vzniklou. Ostatně poznamenávám, že nesmíme přece vůbec nikdy souhlasiti s tím, aby vůbec vládnímu orgánu byla dána taková moc; to jest věcí zákonodárného sboru. Nesmíme vůbec nikdy strpěti, že si vládní orgánové hrají na obchodníka s tak vysokým obnosem v případě, ve kterém sám zkušený obchodník s obtíží může nakoupiti, neřku-li pak vládní orgánové, kteří sedí u zeleného stolu. Jestliže však naopak vláda ručení nepřevzala, pak se táži, jak nyní k tomu přichází, aby bavlněný průmysl nutila tímto nařízením takovýmto způsobem likvidovati, jak zde jest nařízeno? Proč nedovolí jednoduše kupcům, aby sami obchod vyřídili? Oni koupili, tak mají sami také obchod vyříditi. Proč se nyní předpisuje tak zvláštním způsobem způsob likvidace, jaké jsou pro to důvody, aby nyní většina průmyslu a ještě více, aby nyní konsumenti byli tak velice poškozeni, ba aby byli takřka zničeni, jaké jsou důvody, jak jsem se již zmínil, aby každému z nás košile byla zdražena? Nyní táži se dále: Kdo pak by byl měl užitek z tohoto obchodu, který zde byl uzavřen? Nebo měl ho snad již někdo? Každým způsobem nutno to přece vysvětliti! Jsem toho náhledu, že ten, kdo by z tohoto obchodu byl získal, když by se byl vydařil, má též nésti škodu. že ano, jedná se přece o zcela jednoduchý obchod. (Výkřik.) Pokud tyto temné body, pokud tato záhada nebude vyjasněna, nemůžeme, nemůže, myslím, žádný senátor schvalovati, aby takové nařízení, jímž se tato likvidace nařizuje, bylo schváleno, nařízení, které podnikatele poškozuje a konsumentům; jak řečeno, košili na těle zdražuje.

Opakuji: Kdo by byl měl užitek, ať nyní nese též ztrátu. To jest můj náhled. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Heckerovi.

Sen. Hecker (německy): Velectěné dámy a pánové! Žijeme nyní v mezinárodní obchodní krisi, která jest více méně různá podle hospodářských a vnitřních poměrů v jednotlivých zemích, v obchodní krisi, která u nás nabyla takových forem, že můžeme klidně říci, že se stala nesnesitelnou. když nyní máme u nás tisíce a desetitisíce nezaměstnaných a armáda těchto nezaměstnaných každým dnem roste. V takové době bylo by tedy samozřejmým, aby vláda, aby všichni odpovědní činitelé ve státě jen o to měli usilovati, aby" nezaměstnanost zmenšili a obchodní situaci povznesli. Nepustím se dnes při této příležitosti; byť byla by sebe lákavější, do toho, abych podal důkaz, že mnohé, co působí u nás nezaměstnanost, by nemusilo býti, kdyby byla bývala provozována jiná, lepší hospodářská politika. (Souhlas na levici.) K tomu přispívá dnes projednávaná záležitost, že totiž v tomto státě provozují hospodářskou politiku lidé, kteří o hospodářství nemají nejmenšího zdání.

Můj předřečník, pan kolega Friedrich, poukázal na to, že jsme koupili bavlnu v době, kdy ceny bavlny byly nejvyšší; při dřívější příležitosti stalo se, jak bylo dokázáno, obráceně. Tehdy jsme prodali cukr, kdy ceny cukru byly nejnižší. Tak se to v tomto státě dělá. Mluví se zde o mnohých miliardách, které při nákupu bavlny byly ke škodě státu a národního hospodářství vyhozeny. Nyní měli bychom si jedno postaviti před oči: Co to znamená, když náš průmysl má nyní, jak se v nařízení praví, tuto bavlnu za nadmíru vysokou cenu převzíti? Jest všeobecně známe, že ceny klesly, že na příklad kurs bavlny obnáší kolem 20 korun, ale cena, za kterou dotyčná bavlna má býti odevzdána spotřebitelům, obnáší pětkrát tolik.

Nejsme v tomto státě sami o sobě schopni konkurence, musíme-li nyní platiti pětkrát tolik za surovinu v průmyslu, který jest p tomto státě jedním ze směrodatných, v němž jsou zaměstnány deseti- a desetitisíce lidi, musíme-li nyní tento materiál tak draho kupovati, kde může tu povstati schopnost konkurence? Chtěli jsme věc učiniti trochu příjemnější a současně navrhli jsme resoluce... (Výkřik německý: Sedm!)... Myslím mezi ostatními jednu, že totiž vyšší cena nemá býti přesunuta na spotřebitele. Nevím, jak si to navrhovatelé představují, jak to chtějí udělati. Tu musili by přece především stanoviti nejvyšší ceny. Jinak byla by tato zvýšená cena přesunuta na spotřebitele. Ostatně, co v mnoha případech nastane, nebude už ostatně možno dobře to učiniti, jak bychom rádi chtěli, poněvadž už dnes hraje u nás úlohu zahraniční konkurence. A následek toho bude, že ještě více podniků bude zavřeno, že k těm tisícům, kteří nyní už pracují dva, tři, čtyři dny v týdnu, přistoupí další desetitisíce, že k těm stům podniků, které již dnes jsou zavřeny, nebo které pracují ve svátečních směnách, ještě mnoho jich přibude. Neboť tak obětavými naši páni průmyslníci nejsou, aby si řekli: "Vezmeme nějakou škodu na sebe, abychom mohli zaměstnati dělníky, aby materiál mohl býti zpracován." Nemají-li zisků, podnik zavrou.

Tímto zavřením podniků ztratí, jak jsem řekl, nové tisíce práci. Dějí se sice pokusy nové nezaměstnané docela utisknouti, zastavují se docela jednoduše podpory nezaměstnaných.

Ale počet nezaměstnaných roste, a jestliže stát plní své povinnosti vůči těmto lidem, kteří nezaviněně upadli do bídy, musí tyto lidi podporovati, což jej stojí 'nesmírně mnoho peněz. Já osobně stojím na tom stanovisku, že i kdyby stát hradil z vlastního diferenci, která vzniká z nynější trhové ceny bavlny a ceny nákupní, nevzešla by národnímu hospodářství v tomto státě větší škoda, než když podráží konkurenční schopnost. Vždyť víte, jak to stojí s naším textilním průmyslem. Převzali jsme 80% textilního průmyslu ze starého Rakouska. Kdybychom pracovali normálně a kdyby spotřeba obyvatelstva také byla normální, aspoň jako v době předválečné, mohli bychom z textilních produktů, které v tomto státě vyrábíme, spotřebovati nejvýše 15 až 20%, a to jen při normálním odbytu, ne při nynějším odbytu, kde spotřebujeme sotva 10%. Musili jsme 80% našich výrobků odváděti do ciziny. Nyní si představte, že zdražením materiálu ochromuje se na dlouhý čas konkurenční schopnost našeho průmyslu vůči cizině; neboť tak to není v hospodářském životě, že co dnes není, bude snad za měsíc možným. Jestliže si své postavení na světovém trhu nyní ještě více kazíme, než jsme je již zkazili, pak ztratili jsme světový trh na léta, pak bude náš průmysl na léta ochromen. (Souhlas na levici.) Uvážíme-li tedy, že dělníci, kteří následkem nařízení zůstanou bez práce, musí býti podporováni, že mimo to ztrácíme na dlouhý čas celou svoji konkurenční schopnost, musíme přijíti k závěru, že stát ještě mnohem lépe pochodí, jestliže tuto diferenci sám uhradí, než-.když ji přesune na průmysl. Řekne-li se, že se přesunuje na průmysl, znamená to, že se přesunuje na třídu dělnickou. Podnikatel bude ve zcela řídkých případech platiti. Nutně přesune se cena na spotřebitele, a nepůjde-li to, podnikatel zavře. Tak věci stojí, a vy víte, že jest to dnes tak, že zámožné vrstvy mají své skříně prádlem atd. dobře naplněny, ty jsou z veliké části bohatě opatřeny.

Potřebuje-li dnes někdo košili nebo jiné textilní výrobky, pak jsou to ponejvíce dělníci, střední vrstvy, úředníci atd. A právě těm se znemožňuje vůbec něco si koupiti.

Řekl-li jsem, že pro stát a národní hospodářství nevzejde tak veliká škoda, jestliže stát diferenci uhradí ze svého, jako. když ji již vylíčeným způsobem přesune, pak chtěl bych se' ještě na jedno zeptati: Již pan kolega Friedrich takovou poznámku učinil. Při tomto obchodě hrály banky zcela význačnou úlohu, a bylo by přece velmi zajímavým jednou zvěděti, kolik procent banky při tomto obchodě zastrčily do svých kapes. Není sice bohužel slyšeti žádná čísla, ale bylo by velmi potřebno znáti čísla. Možno se toho již domnívati a domněnku také vysloviti, že zisky bank, jejich procenta, jsou tak veliká, že jdou do milionů a že právě proto také banky měly by býti přibrány ke krytí deficitu. (Sen. dr. Heller [německy]: O tom vám může nejlépe podati zprávu ministr Hotowetz jako bývalý správní rada velkobank!) Zajisté to může, chce-li; ptali jsme se na to již ve výboru, ale neobdrželi jsme na to odpovědi. K tomu přijde však ještě něco jiného. Předně jest třeba se zmíniti, že při tvoření družstev byli hlavně a vlastně jedině zúčastněni přádelníci. Nebyli tázáni majitelé tkalcoven. nebyl;tázán také druhý zušlechťující průmysl, ani dále v tom zaměstnaný průmysl, ani apretéři, ani barvíři ani majitelé bělidel, ani tkalci; všechno dělali přádelníci, a nyní, když vznikl deficit, nyní se přijde s tím, že mají najednou tkalci, běliči, apretéři, barvíři atd. deficit spolu krýti. Ti se samozřejmě brání. Při této příležitosti chtěl bych na jedno upozorniti. V povolání běličů, barvířů, apretérů atd. jest nesmírně veliká část ještě drobnou živností. Jsou sta podniků, které ve válce neschovaly žádných válečných zisků, také nyní nemají velikých obchodů, a řekl bych, žijí z ruky do úst. A jestliže také těmto nyní naložíte deficit, pak sta takových malých podniků zajde, poněvadž se nebudou moci udržeti, čímž samozřejmě ocitnou se opět massy dělníků bez práce. (Senátor dr. Heller [německy]: A nikdo zde není z ministerstva obchodu! Když se o takových záležitostech mluví, není žádný zástupce ministerstva zde! Nepokoj.) Představte si, pánové, poměry, které vládnou v jednotlivých průmyslových oblastech naší země. Jsou zde území, která jsou od světa odříznuta, jako na př. v Orlických horách, kde obyvatelé musí 5 až 6 hodin jíti k stanici. Dráha byla' sice již před 10 lety vytýčena, rozpočty byly udělány, nic se však nestalo, průmysl může se tam i jinak těžce rozvíjeti, část průmyslu, který tam máme, na př. výroba dřevěných krabic, jest ochromena následkem různých okolností, následkem lichvy dřívím; následkem vývozních obtíží; a nyní docela ještě tamější bavlnářský průmysl! Tu jsou ponejvíce právě jen malé závody, žádné nesmírně veliké podniky; podniky tam nejsou schopny konkurence, obyvatelstvo jest tam nuzné, musí počítati se všemi obtížemi. A nyní mají k tomu přijíti ještě tyto obtíže! Tu zanikne i těch několik málo začátků průmyslu, které se tam nalézají. Ano, pravím vám, ctěné dámy a pánové, to jest stav, že se nesmíte diviti, že brzy budeme musiti, jakmile tato politika dále bude prováděna, změniti svůj stavební zákon, neboť pak nepotřebujeme dělnických bytů a bytů vůbec, pak budete musiti stavěti žaláře, abyste mohli lidi ubytovati (Souhlas na levici), kteří ze zoufalství se stanou darebáky a budou dělati věci, které se zdají jen příliš pochopitelnými. Jestliže se pak dělnictvo vzbouří, bude-li obyvatelstvo stále více doháněno k zoufalství, pak přirozeně máte četníky, vězení. pak máte výjimečné soudy, o kterých myslíte, že jsou všeobecným lékem pro hlouposti, které vláda a její orgány provedou. Dámy a pánové, v tom se tuze zklamete. (Souhlas na levici.) Něco jsme zde - celé předběžné práce pro tuto předlohu nebyly vykonány v patřičném smyslu; jinak přece odbývají se při maličkostech velké porady, ankety atd. - obzvláště pohřešili: víte, že textilní průmysl z největší části leží v německé oblasti této země. Ve výborech, v nichž tyto předlohy byly projednávány, bylo sice několika pánům uděleno slovo, nevím, odkud právě pocházeli (Výkřiky sen. Lisého), ale je domněnka, že byli z volebního okrsku místopředsedy výboru, pana Lisého právě z jeho volebního okrsku (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), ale nebylo uznáno nutným, pozvati zástupce německého průmyslu, nebylo teprve shledáno nutným, pozvati zástupce dělnictva, tedy zástupce vlastního produktivního stavu, a zástupce spotřebitelů. (Nepokoj. Sen. Jarolim [německy]: Naše návrhy byly zamítnuty!) Podali jsme ve výboru návrhy, byly však zamítnuty, Dámy a pánové, myslím, že by při tak vážné a vysoce důležité otázce, jako tato, musili býti vyslechnuti všichni, všichni zájemníci, že by musili býti zavoláni v první řadě nejhlavnější zájemníci, kteří v této otázce měli spolurozhodovati. To se však nestalo, a my proto žádáme, aby celá předloha, nařízení, jak před námi legií, bylo vráceno výboru, dále aby před opětným jednáním v plénu tohoto domu byli pozváni všichni zájemníci k projevu mínění. Snad se najde cesta, že se aspoň všechny draho koupené produkty nemusí zpracovati najednou, snad se najde cesta, aby se toto břímě rozdělilo na delší dobu, třebas smísí. se laciné suroviny se surovinou, jež nyní zlevněla na světovém trhu, aby se aspoň v delší přechodné době umožnilo, aby naše dělnictvo nezůstalo docela bez chleba, aby naše národní hospodářství nebylo trvalé poškozeno. To mám vám říci jménem našeho klubu. Poněvadž věc jest velmi důležitá a naléhavá, prosím vás, abyste s naším návrhem a s naší resolucí souhlasili, totiž, jak řečeno, aby věc byla vrácena, aby bylo nejprve provedeno podrobné vyšetřování a aby všichni zájemníci byli slyšeni, aby vyšel lepší výsledek. Neučiníte-li tak, nuž dobře, pak půjde věc svojí cestou a ta cesta bude taková, že tisíce a tisíce dělníků připravíte o chléb, že zoufalství mass ještě zvětšíte. Ale zodpovědnost za věci, které tu přijíti musí, budete musiti nésti vy! (Souhlas a potlesk německých senátorů.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. dr. Ledeburovi.

Sen. dr. Ledebur (německy): Dámy a pánové! Prosím, aby mně bylo dovoleno, abych připojil ještě několik věcných doplňků k vývodům velectěných obou předřečníků, ne abych pronesl jen slovo pro životní zájmy našeho průmyslu, ale především abych nově na to poukázal, jak nezměrná škoda vzrůstá zemědělskému podnikatelstvu, zaměstnancům a dělníkům v průmyslových závodech a konečně i širokým vrstvám konsumentů z diletantismu vedoucích kruhů v tomto státě, který již tak často byl vytýkán.

Otázka likvidace bavlněných zásob, která nás dnes zaměstnává, tvoří současně školní příklad absurdnosti státního nuceného hospodářství. (Souhlas na Levici.)

Společenstvo přádelníků bylo založeno na počátku roku 1919, může se skoro říci na rozkaz tehdejšího ministra financí dr. Rašína. Pan dr. Rašín dokázal při této příležitosti, že dovede případně užíti pěstě, právě tak jako jazyka (Veselost), neboť udeřil pěstí na stůl.a hrozil sekvestrací těm; kteří by se zpěčovali vstoupiti do společenstva. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Myšlenka, slabší přádelny chrániti společným nákupem bavlny a společným prodejem výrobků, byla zdravá; avšak provedení této myšlenky bylo nejvýš nešťastné a výsledek, který v tom spočívá, že tak mnohý podnik, k jehož ochraně byla celá. akce předsevzata, jejím skončením byl uveden ve zkázu, je přímo žalostný.

Myšlenka byla, jak jsem již dříve řekl, tak dalece zdravá, poněvadž textilní průmysl zaujímá prvé místo mezi všemi jinými průmysly státu. Průmysl zpracující bavlnu jest nejvýznamnějším odvětvím a dělí se zase na průmysl přízi vyrábějící, to jest přádelnictví - a na průmysl přízi zpracující, to jest průmysl tkalcovský. V průmyslu bavlnářském bylo před válkou zaměstnáno na 300.000 lidí a pro tyto, pokud možno, museli jsme v době přechodního hospodářství opatřiti práci a výdělek, aby bylo zabráněno nezaměstnanosti. Též bylo třeba uspokojiti potřebu bavlněného zboží pro obyvatelstvo, která se stala nutnými válečnými opatřeními naléhavější.

Provedení myšlenky bylo nešťastné a neracionelní, poněvadž se stalo na diktát finančního ministra dr. Rašína, který sám o sobě nebyl nikterak v této věci příslušným, proti lepšímu náhledu hospodářských kruhů a aniž byl přibrán průmysl přízi zpracující. Provedení bylo dále nešťastné, poněvadž společenstvo bylo arci oprávněno bavlnu nakupovati, nebylo však s to, zajistiti si v příhodném okamžiku potřebnou valutu; v té příčině bylo vázáno na devisní centrálu a později na bankovní úřad finančního ministerstva, na jehož dveřích arci by mohl každý praktický obchodník nadepsati nejlépe Danteova slova: "Lasciate ogni speranza, voi chi'entrate." "Zanechte veškeré naděje, kdož vstupujete." N'a valné hromadě přádelnického společenstva dne 10. ledna t. r. prohlásil předseda veřejně a bez odporu, že z větší části finanční katastrofu podniku lze přičísti na vrub překážkám, které dr. Rašín kladl v cestu zaplacení koupené bavlny. Poukazuji na tato oficielní prohlášení a dovolím si objasniti blíže jeho důvody. že v Americe světové trhové ceny bavlny od prvého dne nákupů podstatně klesly a že dnes prodávané zboží, vyrobené z drahé suroviny, oproti levnější konkurenci s obtíží může býti odbyto, jest přirozený zjev hospodářského života; že dnes světová trhová cena jest menší než polovina vlastních výrobních nákladů zdejších továrníků, jest skutečnost, kterou dlužno označiti jako vis major, se kterou musí každý kupec při kolísání konjunktury počítati. Škodlivé účinky tohoto přirozeného kolísání mohou však obchodnickou prozíravostí býti zmírněny, a tuto kupeckou prozíravost včas prováděti, bylo společenstvu přádelníků vládou zabráněno, neboť 1. zaplacení bavlny v čs. korunách bylo znemožněno, poněvadž ministr Rašín vydal zákaz vývozu československých korun; 2. nebylo dovoleno společenstvu včasné zajištění v americkém dolaru, poněvadž ministr Rašín určitě počítal, že kurs dolaru klesne. V době, když přádelnické společenstvo bylo založeno, znamenal dolar asi 18 Kč, dnes naproti tomu 74 Kč a přechodně dosáhl kursu 90 Kč. Tedy jest zjevno, že i finanční ministr může se mýliti: (Veselost.) Konečně během minulého roku by byla bývala výhodná možnost zaplatiti bavlnu v markách; avšak i to bylo překaženo, poněvadž marky nebyly přiděleny. Vývoz zboží, které bylo z dovezené bavlny vyrobeno, byl panem ministrem zapovězen v čase, když cena světového trhu převyšovala ještě tuzemské náklady výrobní, naproti tomu byl volný nákup bavlny dovolen na vývozní listiny. Toto zboží, které bylo z volné bavlny vyrobeno v okamžiku, když trhová světová cena bavlny klesala, zatlačilo přirozeně společenstevní přízi, která byla z drahé bavlny vyrobena a jejíž cena byla zcela zbytečně vyšroubována nesmyslnými platebními modalitami. Zaplacení bavlny společenstvem zakoupené dělo se totiž trattami, směnkami na cizinu, které byly splatny ve 3-9 měsících po vydání a které byly spolupodepsány syndikátem pražských bank, jakož i vládou.

Trvajícím stoupáním kursu dolaru a současným klesáním trhové ceny bavlny octlo se bavlnářské společenstvo na podzim 1920 v obtížné situaci; pasiva společenstva obnášela tehdy 600 milionů Kč, a poněvadž jeho stavba dle stanov spočívala na zásadě dvojnásobného ručeni, mělo společenstvo v úmyslu ohlásiti konkurs. Přádelny i tkalcovny, když bylo vymáháno zahraničními věřiteli zaplacení, projevily tehdy úmysl zastaviti výrobu a poukazovaly na spoluručení bank a vlády. Taková byla situace na podzim 1920. Počínající obtíže přádelnického společenstva spadly v jedno s nastoupením úřadu pana ministra Hotowetze a tento ihned projevil zvláštní zájem o hospodaření bavlnou. Víme ze zkušenosti, že tento vysoký zájem neměl vždy příznivý vliv na hospodářská odvětví, jimž jest věnován. Nejprve bylo sáhnuto po prostředku, zakázati dovoz bavlny a příze, a když bylo zjevno, že tímto opatřením byla každá činnost vývozní podvázána, na niž náš bavlnářský průmysl byl skoro 80% své kapacity poukázán, byl zase povolen dovoz bavlny pro účel vývozní, ale proti vysokým kaucím, aby se zabránilo spotřebě této příze doma a aby byl zajištěn odbyt společenstevní příze.

Prožíváme tím skutečnost hospodářsky stejně zajímavou jako nesmyslnou, že země s tak vyvinutým a světoznámým textilním průmyslem musí vlastnímu obyvatelstvu dodávati daleko dražší oděvní zboží nežli cizozemsku. Tehdy pan ministr Hotowetz povolal k sobě zástupce průmyslu a žádal sjednocení vyrabitelů příze se spotřebiteli ve příčině nejrychlejší likvidace pohotových zásob, jakož i ve příčině převzetí ztráty společenstva, jinak že by musela nastoupiti nucená zákonná úprava. Proti svému lepšímu přesvědčení podvolil se další průmysl, který při nákupu nebyl tázán a jenž neměl na obchody společenstva žádného vlivu, převzíti část ztráty a uzavřel s přádelníky tak zvanou zářijovou smlouvu, která v podstatě záleží v tom, že spotřebitelé příze převezmou za určitých podmínek 40% zásob příze až do dne 31. prosince 1920 dle rozdělovacího klíče za předpokladu, že se vláda zdrží každého dalšího donucujícího zasažení a že nastane 1. březnem t. r. úplná volnost hospodaření bavlnou. Přádelníci měli převzíti zbytek, tedy 60% zásob. Tuto dohodu žádal ministr do 10. září a dne 7. září byla také uskutečněna a odevzdána. Místo, aby nyní ihned zařídil jasnou úpravu, odjel pan ministr do Francie a přivezl pověstnou obchodní smlouvu, která arci nestála za cestovní výlohy. Pan ministr nechal uplynouti skoro 6 týdnů, nežli se vyslovil o usneseních, na nichž se ustanovil přádelnický a tkalcovský průmysl. To konečně stalo se nařízením ze dne 12. října 1920, které dnes projednáváme.

Toto nařízení bylo vydáno na základě zmocňovacího zákona a proti tomuto nařízení, které bylo dnes slavné sněmovně předloženo, protestuje energicky náš průmysl přádelnický a tkalcovský. Prve než poukáži na právní a věcný nerozum tohoto' nařízení; rád.bych ještě věnoval několik slov výsledku společenstva přádelníků, vládou vynuceného a hýčkaného, to jest, nynější situaci bavlněného trhu.

Cena bavlny, koupené za garancie státu a bank, obnáší za kilogram 132 centů nebo vzato dle kursu 78 - dnes jest kurs o něco nižší - 103 Kč cif. evropský přístav, proti kteréž stojí dnes světová trhová cena asi 21 marek nebo 27 Kč v Brémách. Likvidační nařízení nutí tkalcovny převzíti bavlněnou přízi za cenu asi 150 Kč za kg, kdežto světová trhová cena jest dnes menší než 70 korun za kilogram. Podle toho užíváme přednosti, abychom se octli na ostrově blažených, který vyčnívá ze všeobecného poklesu cen,. a máme za toto potěšení platiti za tuzemské bavlněné zboží více než dvojnásob světové trhové ceny.

Tato lehkomyslně přivoděná ztráta, kterou veškeré obyvatelstvo, především ale nejchudší vrstvy trpí, nemůže býti číselně ani odhadnuta; časopis "Tribuna" vypočítala ji nedávno na více miliard. Vedle toho ztráta, kterou bavlnářské společenstvo utrpělo jako takové, obnáší okrouhle 700 milionů korun, a jest pochopitelno, že se průmysl bavlnu zpracující brání tomu, aby tuto ztrátu nesl sám. Důvody, které uvádějí, jsou následující:

1. Nejsou zde předpoklady t. zv. zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920 pro vládní nařízení ze dne 12. října, o němž dnes jednáme. Tento zmocňující zákon mluví o záležitostech, jež se mají upraviti nařízením, když tyto záležitosti vyžadují zákona a když parlament nezasedá. Ale záležitost, která byla upravena tímto nařízením, nejen že nevyžaduje zákona, ale zákon jest v tomto případě nepřípustný. Neboť máme společenstevní zákon a společenstvo, které upadne do platebních nesnází, musí nutně dle společenstevního zákona ohlásiti konkurs. Jest právnicky nemožno, aby zákonem nebo nařízením na prospěch společenstva, řekněme na prospěch jednotlivého individua společenstevtního, byly činěny výjimky z platných zákonů.

2. Společenstvo přádelníků nemůže býti nuceno k většímu ručení, než jaké přísluší společenstvu dle zákona společenstevního, a toto ručení obnáší dvojnásobný podíl -především však nemůže průmysl tkalcovský býti přinucen k tomu, aby nesl ztrátu z obchodu, jehož se vůbec nezúčastnil.

3. Společenstvo musí na tom trvati, aby jak vláda tak i syndikát bank byly přinuceny nésti také ztrátu dle převzatého ručení.

Podle těchto vesměs oprávněných požadavků dovolil jsem si připojiti k resoluci, která již ve výboru byla přijata, ještě tři další a prosím, aby byly přijaty. Resoluce byly doručeny v českém jazyku praesidiu senátu. Moje resoluce vrcholí v tomto: Nejprve vláda se vyzývá, aby ze zisků, které jí připadly z kolkování směnek a z daně z obratu zboží - tyto zisky byly odhadnuty jen při samotném kolkování směnek na více než 30 milionů a daň z obratu asi na 120 milionů - něco k úhradě ztráty vrátila společenstvu. Za druhé se vláda vyzývá, aby banky přiměla k tomu, by také vrátily jistou část na ztráty společenstva z jistého zisku, kterého nabyly z poplatků a úroků. Za třetí se žádá, aby bylo pojato do nařízení ustanovení o řádném instančním postupu, který dnes v nařízení není obsažen. Za čtvrté se žádá, aby byl dosazen paritní dohlédací výbor, který dohlíží na rozdělení veškeré ztráty, a konečně se předkládá požadavek, aby vláda pokud možno nejdříve zavedla volný obchod v oboru bavlnářském.

Dovoluji si tyto resoluce odůvodniti tím, že jednak stát převzal spoluručení za směnky za bavlnu, jednak že vláda z velké části spoluzavinila milionovou ztrátu společenstva a že, jak jsem již dříve podotkl, vládě plynuly z těchto obchodů veliké zisky. Názor, vyslovený panem ministrem Hotowetzem, že stát se zavázal směnkami pouze morálně, nelze udržeti dle právnických zásad a obchodních zvyklostí. Odůvodňuji dále resoluce tím, že syndikát bank měl z obchodu bavlnou jistý a ne nepatrný zisk a že následkem toho jest správné a spravedlivé, aby též syndikát bank byl přibrán dle svého směnečného ručení. Požadavek, aby se přešlo k volnému hospodaření, jest oprávněn, a sice musí volné hospodářství nastati pokud možno rychle, aby se náš textilní průmysl mohl přizpůsobiti světovému trhu, a aby byl opět schopen více pracovati. Nelze se vyhnouti tomu, aby nenastaly obtíže při přechodu, ale tyto obtíže budou zajisté tím větší, čím dále bude zrušení nuceného hospodářství oddalováno. Resoluce navrhují pro sporné případy administrativní, instanční postup, poněvadž nařízení v té příčině jeví nedostatky. Resoluce konečně žádají paritní dohlédací výbor, aby se vyvarovalo při likvidaci nesprávnostem a libovůli. že obav y v posledním směru jsou oprávněny, dokazují dosavadní poměry, které jsou vlivem pana ministra Hotowetze trpěny a z nichž bych jen některé vytkl. (Předsednictví ujal. se předsedu Prášek.)

Před nastoupením pana ministra Hotowetze za jeho předsednictví založená imtportní a exportní společnost tak zvaná "Trade Comp." dovezla v době, kdy bavlnářskému společenstvu nebyly přiděleny cizozemské platební -prostředky, s velkým úspěchem přízi z Italie a obdržela za to prostřednictvím filiálek ministerstva financí - řeknu-li to, míním živnostenskou banku - od devisové centrály bez veškerých obtíží nutné liry. Společnost dovezla též dle zprávy, sdělené v českém tisku, která nebyla popřena, dle neoficielní úmluvy s ministerstvem Národní obrany, zboží z Francie za příznivé vojenské sazby pod záminkou, že zboží slouží vojenským účelům. Proto nejen že nemáme důvěry v právní smysl pana ministra, ale nemůžeme věřiti dle získaných zkušeností ani jeho ostatním výrokům. Připomínám jen, že pan ministr na dotaz v poslanecké sněmovně otevřeně prohlásil, že cukr, který tu jest, je již prodán a že není nebezpečí, že vzejdou z tohoto titulu ztráty. Ale několik dní později dozvěděli jsme se, že veliké zásoby neprodaného cukru jsou ještě na skladě v Československu, které nutno za snížené ceny prodati. Pan ministr, vrátiv se z Anglie, přijal zástupce denního tisku a řekl jim: Nekoupil jsem čínskou mouku, obdrželi jsme jen mouku nejlepší jakosti. Pět dní na to došly anglické časopisy do Prahy a tam stálo: Bohudík, podařilo se nám, že jsme ministru Hotowetzovi přece pověsili čínskou mouku na krk. (Veselost na Levici.) Ministr Hotowetz pravil sice zástupcům tisku dne 8. ledna t. r.: "Vláda nezamýšlí úplně průmysl zničiti," ale po druhé zástupcům bavlnářského průmyslu připomněl, že náš textilní průmysl jest pro tento stát příliš rozsáhlý, že jest mnoho přádelen a tkalcoven, že konečně není neštěstím, když některá zanikne. Taková slova, v ústech ministra pro zahraniční obchod, jsou při nejmenším neobvyklá. Každé další kritiky chci se zdržeti.

Dosavadní chování vlády dlužno co nejrozhodněji odsouditi a proti němu bojovati, poněvadž napomáhá k úpadku průmyslu, k zastavení výroby a k nezaměstnanosti, kromě toho však též zatěžuje domácí obyvatelstvo a mrhá národním jměním, tudíž přivodí opak toho, co jest v zájmu ozdravění našich poměrů. Ani jedno z mnohých hospodářských hesel vlády, jako snížení cen, zvýšená produkce, podpora vývozu, nedovedla vláda až dosud uskutečniti, ale ještě pokaždé se jí podařilo sáhnouti v nejnepříhodnějších okamžicích po opatřeních, která vyvolala vždy opak toho; co bylo zamýšleno.

Nucené hospodářství bavlnou jest typickým příkladem toho, čeho můžeme tímto způsobem dosíci a nejlepším důkazem pro to,- že stát nesmí si přisvojiti poručenská práva ve věcech, v nichž se nemůže žádnými úspěchy vykázati, poněvadž se mu nedostává znalostí a iniciativy obchodníka pro těžkopádnou stavbu administrativního aparátu. Sanace v navržené formě jest zajisté ještě jedině možné východisko z tohoto zmatku, se kterým též vláda musí souhlasiti, když nemá schopnosti vniknouti do poměrů. Myslím též, že moji kolegové připojí se k náhledu pana předřečníka. Nejlépe by bylo, aby předloha byla nově odkázána výboru, aby věc ještě jednou probral zevrubně a věcně.

Senátorově německého parlamentárního svazu budou hlasovati proti nařízení, poněvadž znamená nejen zasažení do soukromých práv, ale i neoprávněné donucování k neracionelním obchodům, a poněvadž se konečně snaží k jednostranné škodě průmyslu zapříti ručení dobrovolně převzaté státem a velkou hospodářskou skupinou. Kdyby však přece mělo býti zmíněné nařízení schváleno slavným senátem, pak doporučujeme naše resoluce k laskavému schválení. (Souhlas německých senátorů.)

Předseda: Nikdo není dále ke slovu přihlášen, debata je skončena (Výkřiky sen. dra Hellera. - Předseda zvoní.)

Byl mi podán návrh pana sen. Heckera a resoluce pana sen. dra Ledebura. Prosím, aby byly přečteny.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte): Návrh sen. Heckera, Linka a soudr.:

"Navrhujeme, aby zprávy o nařízení ze dne 12. října 1920, č. 566 Sb. z. a n., vráceny byly výboru sociálně-politickému a výboru živnostensko-obchodnímu s příkazem, aby opětovně provedl anketu, ku kteréž mají býti pozváni zástupcově všech interesentů, tedy výrobců, obchodníků a spotřebitelů, aby bylo nalezeno východisko, jež by umožnilo, aby draze zakoupené suroviny zužitkovány byly bez přílišného zatížení zvláště spotřebitelů a aby zabráněno bylo zastavení práce a nezaměstnanosti v průmyslu textilním."

1. resoluce sen. dra Ledebura:

"a) Vláda se vyzývá, aby ustanovila prováděcím nařízením instanční cestu pro sporné případy.

b) Vláda se vyzývá, aby působila prováděcím nařízením na utvoření kontrolního orgánu pro likvidaci zásob bavlny.

Týž sbor měl by také zároveň rozhodovati v případech ohledu hodných."

2. resoluce sen. dra Ledebura:

"Na nákupu americké bavlny zúčastněný Svaz bank budiž vhodným způsobem vládou vybídnut, aby k sanaci bavlnářského průmyslu přispěl zlevněním provise a úroků, případně refundací těchto poplatků."

3. resoluce sen. dra Ledebura a soudr.:

"Vláda se vyzývá, aby co nejdříve uvolnila obchod s bavlnou a se zbožím bavlněným."

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu zpravodaji dru Karasovi k doslovu.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Vážený senáte! K předneseným řečem, myslím, není třeba jménem rozpočtového výboru zaujímati zvláštní stanoviska. Jménem rozpočtového výboru činím návrh, aby nařízení vládní bylo schváleno a aby o resolucích rozpočtového výboru bylo hlasováno samostatně, i o resolucích sen. dra Ledebura. K návrhu poslance Heckera a soudr. podotýkám, že všechny ty momenty, které k podání tohoto návrhu vedly, uvažoval rozpočtový výbor, takže neobsahuje žádnou novinku, žádné novum, ale přes to rozpočtový výbor nařízení vládní schválil; ačkoliv nebylo možno během schůze senátní konati schůzi rozpočtového výboru, proto, aby rozpočtový Výbor k tomuto odkládacímu návrhu mohl zaujmouti stanovisko, já svým jménem navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut.

K resoluci sen. dra Ledebura čís. 1., která praví, že vláda se vyzývá, aby prováděcím nařízením doplnila toto své nařízení, musím upozorniti, že jest technicky zákonně neproveditelno, aby nařízení vlády bylo doplňováno prováděcím nařízením. Prováděcí nařízení jsou možná jen k zákonům a ne snad k nařízením. (Sen. dr. Hilgenreiner: Dodatečným nařízením je to možno!) Vláda může stejně dodatečné nařízení provésti. Ale obsah resoluce jest obsažen v pěti resolucích, které podává sociálně-politický výbor a obsah této resoluce není nijakou zvláštností. Zrovna tak resoluce druhá, aby banky společně s podniky průmyslovými nesly ztrátu, která z tohoto bavlnového obchodu vznikla. V tom případě jest to také obsaženo v resoluci živnostenského výboru. Ohledně resoluce třetí, aby vláda se co nejdříve postav ala o to, aby obchod bavlnou a zbožím bavlněným byl uvolněn, můžeme se připojiti k této resoluci.

Předseda: Přeje si pan senátor Thoř slovo?

Zpravodaj sen. Thoř: Nikoli!