(Schůze zahájena ve 4 hodiny odpol.)
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
112 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Burger, dr Fatka, dr Kovařík
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Tiskem bylo rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 600. Interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na veškeré ministerstvo ve příčině vyhovění resolucím, které senát přijal.
Tisk 602. Státní účet Nejvyššího účetního kontrolního úřadu za listopad a prosinec 1918.
Tisk 616. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu ve Svitavách za svolení k trestnímu stíhání sen. Jessera pro zločin podle §u 65 tr. z. a přečin podle §u 302 (č. 1339 předs.).
Tisk 617. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hartla pro zločin podle §u 65 a, b, tr. z. (č. 1 132 předs.).
Tisk 619. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového a III. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 20. ledna 1921, čís. 21 Sb. z. a n., jímž se vydávají předpisy o ochraně před morem skotu a doplňuje zákon ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., o 00hraně před morem skotu a tlumení tohoto moru a zák. čl. VII. z r. 1888 o úpravě zvěrolékařství.
Zápis o 43. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 24. února 1921.
Tisk 627. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1649), jímž se vláda zmocňuje, aby zjistila titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského (tisk 1765).
Tisk 628. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1651) o státní investiční půjčce dopravní (tisk 1770).
Tisk 624. Zpráva rozpočtového výboru senátu N. S. stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bechyně, dr Frankeho, dr Rašína, Šrámka, Švehly a soudr. (tisk 1566) na vydání zákona o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven N. S. R. Č. (tisk 1585 posl. sněm.) - (tisk 613).
Z předsednictva přikázáno:
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 599. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1016), kterým se zrušují ustanovení zemských zákonů na Moravě a ve Slezsku, jimiž je omezeno právo obcí a silničních výborů k rozvrhu přirážek na rozličné druhy daní (tisk 1586)-
Výboru rozpočtovému:
Tisk 603. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1491), jímž mění se zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 254 Sb. z. a n., o vybírání správního příspěvku k úhradě správních výloh spojených s prováděním §u 63 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového) o prozatímním pachtu, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 1689).
Předseda: Zápis o 45. senátu Národního shromáždění R. Č. řádně ověřený vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.
Přikročuji k projednávání denního pořadu. Prvním bodem jest
1. druhé čtení zprávy výboru technicko-dopravního o vládnom návrhu zákona, ktorým sa sriaďuje Riaditeľstvo československej štátnej dunajskej plavby v Bratislave (tisk 574).
Zpravodajem jest p. sen. Roháček.
Přeje si pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Roháček: Na konci §u 3, ve slovech: ťŘeditelství po schválení ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a financíŤ vložiti jest před slovo ťfinancíŤ slovo ťministerstvemŤ.
Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona (4 §y), jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, s opravou navrženou panem zpravodajem, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se též ve čtení druhém.
Druhým bodem jest
2. druhé čtení zprávy I. výboru ústavněprávního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu zákona, kterým se zavádí 24hodinové počítání času (tisk 578).
Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní sen. Dědic, za výbor technicko-dopravní sen. dr Brabec.
Přejí si páni zpravodajové nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Brabec: Ne.
Zpravodaj sen. Dědic: Ne.
Kdo z pp. senátorů souhlasí s osnovou zákona (3 §y), jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, též ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest i ve čtení druhém.
Dalším bodem je
3. zpráva I. výboru zahraničního a II. výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 423), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní a celní úmluva mezi Československem a Švýcarskem, sjednaná v Bernu dne 6. března 1920 (tisk 489) - (tisk 555).
Zpravodajem za výbor zahraniční jest pan sen. dr Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. Hucl.
Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Krupkovi.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Jest mi podati zprávu o smlouvě v Bernu, uzavřené dne 6. března 1920. V této věci činí se následující návrh:
ťNárodní shromáždění se usnáší:
1. Smlouva sjednaná v Bernu dne 6. března 1920 připojenými notami, jimiž se zavádějí mezi Československem a Švýcarskem ustanovení obchodní smlouvy uzavřené mezi Švýcarskem a bývalým mocnářstvím Rakousko-Uherským ze dne 9. března 1906, čís. 156 ř. z. ex 1906, a uvedená v prozatímní platnost na základě § 2 zmocňovacího zákona ze dne 25. listopadu 1919, čís. 637 Sb. z. a n., nařízením vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, čís. 378 Sb. z. a n., se schvaluje.
2. Svoluje se, aby tato smlouva byla presidentem republiky ratifikována jménem státu československého.
3. Ministru průmyslu, obchodu a živností a ministru financí se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba k provedení této smlouvy.Ť
Již zákonem ze dne 25. listopadu 1919 zmocněna byla vláda, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou na základě největších výhod a to podle stavu ze dne 1. července 1914, kteréžto výhody nemají přesahovati výhody celním tarifem roku 1906 ustanovené, při čemž s náležitým zřetelem na zákon ze dne 20. února 1919 má býti tato smlouva v platnost uvedena. Obsah její spočívá v tom, že ministr financí v dohodě s ministrem obchodu a zemědělství zmocněn byl pro určité druhy zboží nezbytně potřebného clo dočasně snížiti nebo zvýšiti. Tato smlouva má jen prozatímní platnost a opírá se o původní obchodní a celní úmluvu ddto. v Bernu dne 6. března 1920, ježto původní smlouva mezi Švýcarskem a Rakousko-Uherskem roku 1906 uzavřená, byla k 6. březnu roku 1920 podle §u 16 na rok vypovězena. To stalo se totiž tak, že jednoduše vypovězena byla smlouva rakousko-uherská, která svého času uzavřena byla roku 1906 ještě s Rakousko-uherským mocnářstvím, a když takto byla vypovězena, nastala u nás nutnost uvésti zase tuto smlouvu pro naše území v platnost, což právě se činí touto prozatímní úmluvou. Tato úmluva má platiti pouze pro tři měsíce, což jest zcela přirozeno, poněvadž poměry obchodní a hospodářské poměry vůbec za naší doby jsou velmi nejisté, a má býti automaticky prodloužena na další tři měsíce, pakliže měsíc před jejím ukončením vypovězena nebude.
Tak stalo se, že smlouva automaticky byla prodloužena vždycky o tři měsíce, naposledy do 6. března 1921 do půl noci a od té doby. fakticky, poněvadž opětně vypovězena nebyla, až do 6. září 1921.
Pokud se týče obsahu jejího, neodchyluje se podstatně od obvyklých smluv obchodních toho druhu, pokud ovšem spočívají na základě největších výhod. Sestává ze čtyř oddílů: z vlastní smlouvy, z dodatečných článků, závěrečného protokolu a prohlášení ze dne 28. června 1906, kteréž byly vyhlášeny v bývalém říšském zákonníku z roku 1906.
Poslednější prohlášení nemá vůbec pro nás významu, poněvadž tam bylo stanoveno, kdy tato původní uzavřená smlouva má počíti. Vlastní smlouva pak obsahuje 17 článků, a to ustanovení o největších výhodách nejen v době uzavření úmluvy, ale též budoucně oběma smluvními stranami poskytovaných, jako na příklad zápověď dovozních, průvozních a vývozních cel, opatření v příčině poškozování zemědělství, pravidelné zproštění o výkazu původnosti zboží, různé úlevy při dovozu i vývozu zboží na trhy druhého kontrahenta, jakož i při označování zboží, převozu dobytka, používání pozemních i vodních drah, ustanovování konsulátů za stejných přítomných i budoucích podmínek, jak to platí u třetích států smluvních, a ustanovení o rozhodčích soudech v případech sporného výkladu smlouvy a podobně.
Co se týče další části dodatečných článků, mají ustanovení o pohraničním obchodě. To mělo význam, pokud ještě byla Rakousko-uherská říše, sousedící částečně se Švýcarskem. My se Švýcarskem vůbec nesousedíme, a následkem toho smlouva tato, pokud se týče těchto odstavců, nemá pro nás pražádného významu.
Závěrečný protokol, který tvoří tři části, pojednává blíže o jednotlivých předmětech vzájemného obchodu, zabezpečení ohledně identity zboží v řízení zušlechťovacím, o bližších podmínkách formálních různých úlev, jakož i o výkladu různých ustanovení smlouvy hlavní a bližším postupu, pokud se týče řízení před rozhodčím soudem. Pak-li totiž běží o sporný výklad smlouvy, svolává se rozhodčí soud. Vyloučeny pak zůstávají úmluvy co do ochrany vzájemných vynálezů, vzorků, modelů, známek a firem, jež ponechány zvláštní úmluvě.
Navrhuji schválení této zprávy. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přeje si slovo pan zpravodaj národohospodářského výboru?
Zpravodaj sen. Hucl: Ne.
Předseda: Není tomu tak. Nikdo není ke slovu přihlášen. Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem výboru zahraničního a výboru národohospodářského otištěným ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jmenovaných výborů se schvaluje.
Navrhuji, aby čtvrtý bod byl přesunut na poslední místo dnešního denního pořadu. Není námitek proti. mému návrhu? (Nebyly.)
Není jich. Jest přijat.
Přikročíme k dalšímu bodu, ke
5. zprávě národohospodářského výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1298), upravujícího starší smlouvy o těžbě dříví (tisk 587).
Zpravodajem jest pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! V Československé republice jest velký majetek lesní a hlavně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V republice máme veliké množství lesů i přes 60 let stáří, což jest znamením, že z lesního hospodářství není racionelním způsobem těženo. Celé hospodářství lesní i dřevařské není dokonalé, jest třeba mnohých změn. Poukazuji na to, že železnice nemají dosti pražců, pošty nemají dosti telegrafních tyčí, stavby nemají dříví stavebního, průmysl nemá řeziva, konsumy nemají dosti palivového dříví, ačkoliv jen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi produkce palivového dříví činí ročně asi 250.000 vagonů, z čehož domácí spotřeba činí asi na 100.000 vagonů. Spekulace dřívím je v rozkvětu, lichvářství a export těží z dříví, poněvadž v dřevařství jsou velmi neurovnané poměry. Jednáním tímto jest přirozeně velmi vážně zatíženo celé lesní hospodářství.
Jednou velkou vadou lesního hospodářství jsou dlouholeté smlouvy o prodeji dříví, které byly ujednány v dobách předválečných a za války. Nejvíce těchto dlouholetých smluv uzavřeno bylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ve státních, obecních a také v soukromých lesích, kde prodána byla těžba dříví buď úplně nebo z veliké části jednotlivým podnikatelům, nebo obchodníkům na dlouhou řadu let za ceny dřívější, staré, které vzhledem k dřívějším poměrům a také k poklesu hodnoty peněz jsou velmi nízké, nepřiměřené. Takto uzavřené smlouvy mají přirozeně dalekosáhlé a neblahé následky na lesní hospodářství i na obchod dřevařský. Stát, obce i soukromníci jako vlastníci lesů trpí podle dlouhodobých smluv, uzavřených v době dobré valuty za nízké dřívější ceny, veliké, přímo nesnesitelné ztráty, naproti tomu podnikatelé i obchodníci, spekulanti a keťasové, kteří prodávají dříví za ceny nynější, mají milionové zisky.
K objasnění uvádí samo ministerstvo zemědělství některé případy dlouholetých smluv. Tak v lesích státních existují smlouvy uzavřené s platností od 1. ledna 1881 do 31. prosince 1930, podle které prodán byl 1 m3 měkké kulatiny na pařezu za 4 K, dubové a jasanové dříví za 8 K, palivové 1 prostorný metr síly 10 cm za 12 haléřů a do 10 cm za 6 haléřů. To jsou bývalé laciné ceny, které jsou dnes jenom uplynulou, krásnou pohádkou. Na jednom lesním soukromém velkostatku v Podkarpatské Rusi prodáno bylo roku 1906 20.000 katastrálních jiter lesa, 1 jitro za 180 K Vykácení jest rozpočteno do roku 1939. Podle odhadu se vytěží na 1 jitře asi 200 m3 dříví, tedy platí se za 1 m3 (pevný) dříví neporaženého na stojato v lese 90 haléřů. Na jiném velkostatku, který nyní spravuje stát, prodáno bylo 2.400 katastrálních jiter lesa, který má býti vykácen v době od 1.října 1923 do 30. září 1935 a smluvena byla cena za 1 m3 užitkového dříví dubového a jedlového 11 korun a paliva 2 K 50 hal.
Takových smluv je celá řada, z nichž vznikají především státu velké milionové škody, rovněž obcím i soukromým vlastníkům lesa. Ještě nevýhodnější jsou smlouvy a tím větší škody ze smluv, které byly učiněny bez ohledu k dnešním drahotním poměrům, a sice tam, kde majitel lesa prodal dříví na dlouhodobé smlouvy, nikoliv na stojato v lese, nýbrž je povinen určité sortimenty dříví vlastním nákladem vyrobené dovézti po případě i na železniční stanici za předválečné ceny, na př. 1 prostorný metr brusného dříví za cenu 43 K loco nádraží, nebo jeden borový pražec za 3 K 50 h a 4 K 50 h loco nádraží. Při tom však platiti musí za pouhou dopravu jednoho pevného metru z lesa na dráhu 50 i více K. Tedy v úvahu vzíti musíme, že podstatně změnily se také a zvýšily režijní výlohy lesních statků, tyto výlohy činí dnes na pevný 1 m3 hrubé váhy dřeva průměrně 66 až 88 K. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)
Na zlepšení těchto neudržitelných poměrů sloužiti má zákon předložený, kterým upraviti se mají starší dlouholeté smlouvy o těžbě dříví. V zásadách opravných opírá se tento zákon o podobné důvody, které vedly k vydání opatření Stálého výboru Národního shromáždění o úpravě pachtovného z polních pozemků. Vzestup cen dříví i výrobních i správních nákladů lesních počal v roce 1919, proto také počátek roku 1919 byl zvolen za rozhraní pro projednané smlouvy. Všechny smlouvy a závazky před 1. lednem 1919 ujednané ruší se tímto zákonem a upravují se tak, aby odpovídaly nynější skutečné ceně, kterou lze dosíci v tomto hospodářském roce 192021 za hrubou hmotu dřevní stejného druhu a jakosti v lesích obdobné polohy. V příčině přiměřenosti cen dříví za základ buďtež brány kalkulační ceny, jež stanoví Československá dřevařská komise. Kalkulační ceny této komise za měkkou kulatinu dnes jsou loco les 140 až 200 Kč, při režii 88 Kč, při pevném metru hrubé hmoty. Nedohodnou-li se strany samy o změně, pak změnu této smlouvy má provésti rozhodnutí sborového soudu I. instance, v jehož obvodu leží les nebo určitá část lesa. Zákonem tím dává se možnost majiteli lesa, aby domáhal se i přiměřeného zvýšení i pro další hospodářské roky, poněvadž nelze předpokládati, že budou ceny dříví i režijní výlohy lesního hospodářství stabilisovány. Stranám pak také je ponecháno, a volno domáhati se při případném zlevnění cen anebo zlevnění režie, aby byly také sníženy úplaty v dalších letech smluvních. Zákon béře spravedlivý ohled k různým vedlejším závazkům smluvním obou stran, z nichž některé jsou na prospěch majiteli lesa, a uznává všechny potíže, také i investiční, i potíže u kupujícího, potíže nákladu při těžbě a. vývozu dříví, zejména z nepřístupných dosud lesů.
Nevýhodně uzavřené dlouholeté smlouvy o těžbě dříví mají však také neblahé následky na řádné provozování lesního hospodářství, pokud se týče zalesnění vykácených ploch. Majitel lesa, jenž dosud dle nevýhodných smluv dlouholetých při prodeji obdržel přímo směšnou cenu předválečnou - obdržel teď jen několik korun anebo jen několik haléřů za metr dříví prodaného - ten přece velmi nerad a často jest neschopen uplatniti určitý nárok na zalesnění plochy vykáceného lesa.
Zalesnění jednoho hektaru lesa stojí dnes daleko více, než kolik obdržel majitel lesa podle dlouholetých smluv za veškeré prodané dříví za 1 ha, následkem toho zůstávají vykácené paseky buď úplně nezalesněné, anebo ponechává se zalesnění přírodě jen přirozeným náletem a různými méněcennými dřevinami. Tak vznikají porosty pro budoucnost velmi pochybné jakosti a ztráty lesního hospodářství, jakož i veliké ztráty národního majetku.
Ve většině případů děje se kácení, zejména na Slovensku, na rozsáhlých holých sečích, čímž při nezalesnění značně trpí lesní půda a další pěstění lesa jest ohroženo. Dle zákona projednávaného může ministerstvo zemědělství donutiti, aby lesní plochy, vykácené na základě smluv, z nichž nově zvýšené úplatky plynou, řádně včas byly dány na zalesnění, může tedy donucovati k zalesnění. Za tím účelem musí býti u berního úřadu v sídle sborového soudu I. instance, kde se. paseka nalézá, anebo kde se kácí, složena přiměřená částka zvýšené ceny jako záruka, že zalesnění bude včas a řádně provedeno. Částku tuto uvolňuje podle postupu zalesňovací práce ministerstvo zemědělství.
Národohospodářský výbor doporučuje senátu Národního shromáždění schválení tohoto zákona, který byl již poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění schválen v 57. schůzi. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona a sice o všech 10 paragrafech, jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)
Nejsou, budeme tak pokračovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž jest
6. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona o dopravních daních (tisk 592).
Zpravodajem jest pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Vláda předkládá slavnému senátu osnovu zákona o dopravních daních k ústavnímu projednání a sice předem předkládá osnovu tu senátu. Dopravní daně skládají se v podstatě ze tří dílů, t. zv. daně z jízdních lístků, daně ze zavazadel a nákladů zboží. Všechny tyto daně jsou různým způsobem upraveny na různých územích naší republiky. Tedy daň dopravní na území. naší republiky sestává ze tří oblastí samostatných a sice z oblasti bývalé říše rakouské. to jest Čechy, Morava a Slezsko, z oblasti bývalé říše uherské, t. j. Slovenska a Přikarpatské Rusi a konečně z Hlučínska. U nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla daň z přepravy osob stanovena na hlavních drahách 12%, na místních drahách 6% a na drobných drahách 3% úprava taková stala se zákonem z roku 1902. Rakouský stát byl jedním z posledních, které přistoupily k zavedení. daně
z jízdních lístků, poněvadž se zástupcové vrstev chudých vždy bránili zavedení této daně, ačkoliv v jiných státech evropských daň taková všude již byla zavedena. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla daň v celku z jízdních lístků 20%ní, na území německém, tedy v Hlučínsku byla odstupňována podle tříd. V prvé třídě 16%, v druhé, třetí a čtvrté třídě odstupňována byla až na 10%. Jako zajímavost chci uvésti, že v bývalé říšské radě, když tam bylo jednáno o zavedení osobní daně u nás, zástupci lidových vrstev žádali, aby u nás daň tato byla odstupňována, ačkoliv vláda navrhovala 10%, stejně, a tehdejší ministr financí bránil se této progresi, poněvadž prý progrese cen jest již uvedena v jednotlivých třídách, poněvadž první třída již má vyšší sazbu nežli třída druhá, a tato opět vyšší sazbu nežli třída třetí, takže ta progrese zde skutečně je. Ale v Německu zavedli nejen progresi cen jízdních lístků, nýbrž i progresi tříd. Tam ten lidový požadavek byl uplatněn, kdežto u nás v Rakousku vláda se bránila zvýšení této daně v třídách vyšších..
Daň ze zavazadel a ze zboží byla zavedena u nás teprve císařským nařízením v roce 1917, a sice poloviční částkou 15% jako daň trvalá a částkou 15% jako přirážka válečná na dobu tří let do roku 1920. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla daň trvalá, nižší a sice 7%ní z rychlozboží a 5%ní z nákladního zboží. Tento stav, že tehdejší naše říše skládala se z takových tří samostatných oblastí, měl za následek, že, když se posílalo zboží z jedné oblasti do druhé, že tarify se musily přepočítávati pro každou oblast samostatně, a tedy výhod tarifových položek, které na větší vzdálenost relativně jsou stanoveny, nemohlo býti při těchto větších vzdálenostech použito. Tak na př., když na vzdálenost asi 1000 kilometrů z Podkarpatské Rusi bylo zboží k nám do Čech dopravováno, nemohlo býti použito sazby pro oněch 1000 kilometrů, která jest relativně nižší, nýbrž musily si vypočítati sazby pro trať na př. Košickcko-Bohumínskou, pro trať území Moravy a pro trať naši. Jednotná sazba musila býti trhána a každá sazba samostatná byla ovšem relativně vyšší, než-li sazba jednotná. Tato jednotná sazba jest zde u osobních lístků a tam je viděti jaký význam jednotný tarif může míti, když dráhy tvoří jedinou oblast, takže na přiklad při osobních lístcích na trati 100 km při třetí třídě jest sazba 16 korun, při 1.000 km je to desetkrát tolik, to jest 160 korun. Sazba jest 91 korun. Je tedy viděti, že je to o polovinu lacinější, když se jednotlivé trati počítají za jednu oblast. Je to výhoda, že při nákladech, kde daň obnáší 30%, aby se ji mohlo použíti, bylo by potřebí tyto 3 oblastě naší říše sloučiti v jednu oblast tarifní.
A proto v tom směru přichází vláda s tímto návrhem, který zajisté znamená pro státní příjmy spíše úbytek, a nemá za účel zvýšiti některé daně. Pouze při této příležitosti se ta daň osobní, která byla do dnes 12% a byla zvýšena na 20%, stanoví pro nejbližší ještě budoucno na 20%, takže jest vyšší. Na místních drahách byla 10% a na drobných 5%, tedy se jednotně upravují na 40%. Konečně jedině v Uhrách mají dráhy, kde této sazby neměli, tam byla jediná sazba 20% všude. V těchto nepatrných změnách je zde zvýšena dosavadní nepatrná daň a bude to vyrovnáno snížením tarifů nákladního zboží na velkou vzdálenost.
Tedy podmínkou této unifikace tarifu nákladního, jejž státní správa zamýšlí provésti v nejbližší době, bylo právě sloučiti zákonodárství daní dopravních v jeden celek, aby celá říše tvořila jednotnou oblast; této jednotné sazby má se docíliti ustanovením zákona v § 2 ohledně osobní sazby, v § 9 ohledně daně ze zavazadel a v § 10 ohledně daně přepravní.
Zákon jest dosti obsáhlým, má 23 para. grafů a ostatní odstavce tohoto zákona neobsahují žádných nov t, nýbrž jsou pouze recipovány z dosavadního císařského nařízení z roku 1917 ze dne 18. dubna, kde dotyčné předpisy jsou již 4 léta v platnosti, takže při praktickém provádění se osvědčily a proto účelem unifikace bylo, aby tyto předpisy měly platnost i pro Slovensko a Hlučínsko a byly vzaty do tohoto zákona, aby předpisy dotyčné byly srozumitelné a každému lehko přístupné při těchto předpisech docíleno bylo tu a tam jen nepatrné změny, na příklad ohledně zvýšení pokut 5.000, dnes 15.000 Kč; jest to změna valutárního významu a měny vůbec, která dnes všude má za následek, že číslice pokut a trestů se zvyšují. Ostatně v Rakousku jdou výše; tam mají až 20.000 korun. Nežádáme tedy něco neobvyklého.
Dále byl upraven pořad instancí při ukládání této daně. Takové instance jsou dvě: pro dopravní daň ministerstva financí, které musí býti při tomto rozhodování ve styku stále s ministerstvem železnic jako ústředním orgánem, a druhou instancí jest zde ministerstvo. Jinak zákon celý obsahuje pouze předpisy zákona dnes platného již v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Tedy, jak jsem již pravil, tyto předpisy rozšiřují se na Slovensko a Hlučínsko, aby byla jednotnost jejich užívání.
Co se týče účinnosti tohoto zákona, navrhuje § 22, že počátek účinnosti zákona bude stanoven vládním nařízením. Tato odchylka od normálních předpisů, kde nabytí platnosti zákona bývá stanoveno již zákonem samým, má důvod v tom, že vláda zamýšlí provésti tuto jednotnost tarifu železničního a současně s platností tohoto tarifu železničního má míti platnost také tato jednotnost daně z dopravy zboží. Kterým dnem tento tarif železniční bude fakticky v platnost uveden, je závislé od technických prostředků tiskáren, budou-li dotyčné tarify vytištěny a budou-li moci býti rozdány, a z těchto důvodů technických bylo zároveň pojato ustanovení, že vláda bude zmocněna, aby nařízením počátek platnosti tohoto zákona sama stanovila.
Zákon ten má platiti pouze do konce prosince 1923, jest to zákon provisorní, který pouze upravuje přítomné, výjimečné poměry, a vlastní podstata, struktura zákona, zdali máme zůstati na takové jednotné sazbě pro všechny třídy železniční, nebo máme-li nápodobiti způsob v Německu obvyklý, že totiž I. třída platiti má tu daň vyšším procentem než třída III., tyto všechny momenty a otázky budou teprve luštěny při definitivní úpravě těchto poměrů.
Konečně bych si ještě dovolil poznamenati, že v § 5 se praví, že dělnické lístky jsou zproštěny daně, účel tedy rozumný, poněvadž zákonodárce finanční hledí na to, aby třídy finančně slabší byly méně zatíženy ve prospěch státu, než třídy finančně silnější. Když dělník musí dojížděti ze svého bydliště do místa zaměstnání, má míti dráhu levnější; dle nynějších sazeb je to asi 4 normální ceny; dělnické lístky jsou tedy zproštěny této daně.
Jest zajímavo, že při projednávání zákona z r. 1902 tehdejší poslanec Hybeš výslovně tvrdil, že to není vlastně žádná výhoda pro dělnictvo, nýbrž pro továrníky, poněvadž ten továrník získá lacinější pracovní sílu, když může takový dělník za lacinější lístek dojížděti denně do práce, poněvadž má dělník přirozeně nižší mzdu, takže vlastně prominutí daně dělníkům jde k dobru velkokapitalistům. Do těchto problémů se tu nebudeme přirozeně dnes pouštěti, to bude předmětem úvahy při podrobném projednávání definitivního zákona.
Rozpočtový výbor současně se usnesl na resoluci, kterou doporučuje slavnému senátu, aby této výhody levnější jízdy ze svého obydlí do místa svého zaměstnání, kam musí denně tito zaměstnanci dojížděti, bylí účastni nejen dělníci, ale i úředníci za stejných podmínek jako dělnictvo. Dnes, když dělník jezdí drahou, má nárok na dělnický lístek bez ohledu na to, jak velkou mzdu má, úředník jest jaksi dnes stavěn na roveň dělníku - tento jest dělník manuelní, onen jest dělník duševní - ale úředník, má-li příjem vyšší než 12.000 Kč, musí již platiti celou jízdní cenu, kdežto dělník požívá této výhody, i když má vyšší mzdu. (Hlas: Úředník má také slevu 33%!) Ale nemá té slevy jako dělník! Žádám, aby za stejných podmínek jako pro dělníky, platilo to i pro úředníky soukromé, kteří musejí takto za svým živobytím denně dojížděti do místa svého zaměstnání.
Vzhledem ke všem těmto uvedeným důvodům. dovoluji si navrhnouti jménem rozpočtového výboru, aby tato vládní osnova byla schválena. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá:
O osnově zákona, obsahující 33 paragrafů, -jeho nadpisu, úvodní formuli, jakož i o nadpisech jednotlivých paragrafů míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Není jich. Budeme tedy pokračovat tak, jak jsem uvedl. Prosím, račte zaujati místa. (Děje se.)
Žádám pány senátory, kteří s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých paragrafů a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona přijata je v prvém čtení..
Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, ke
7. zprávě kulturního výboru o návrhu sen. dr. Wítta, Cingra, Špery a soudr. na zahájení přípravných prací k převzetí dívčího lycea ve Sl. Ostravě zcela do státní správy a na přeměnu jeho ve vyšší ref. reál. gymnasium (tisk 593).
Za zpravodaje sen. dr Stojan a referuje předseda výboru kulturního pan sen. Smrtka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Lycea byla zřizována až posud v našem státě pouze svépomocí, tedy tak, jako jsme na to byli odkázáni v dobách za starého Rakouska pokud se týče školství středního. Je to útvar novodobý. který však vzhledem k tomu, že zavádíme rovnoprávnost žen s muži, jevil se nutným, aby rovnoprávnost také i ve školství byla dovršena a dobudována. Z té příčiny zřizována jsou lycea dívčí a to dalo také podnět k tomu, aby páni senátoři dr Witt, Cingra Špera podali návrh, který se týká lycea ve Slezské Ostravě.
Toto lyceum bylo zřízeno Maticí lidové Osvěty pro Těšínsko a spravováno a vydržováno lycejním spolkem ťVlastouŤ ve Slezské Ostravě. Do 31. srpna byl tento ústav umístěn v pedagogiu a od 15. září 1919 byl umístěn ve vlastní budově. Stát náš převzal sbor učitelský do státní správy, ale jinak musí spolek vydržovati ještě ústav sám. Má s tím spojeny nesmírné obtíže, jelikož nemá vlastních pomůcek a pedagogium, učitelský ústav činí s propůjčováním jich obtíže. Proto byl podán návrh, aby nejen sbor profesorský, nýbrž celý ústav byl převzat ve správu státní. Kulturní výbor po referátu pana dr. Stojan a usnesl se jednomyslně doporučiti senátu, aby se usnesl:.
ťVládě se ukládá, aby ihned zahájila přípravné kroky k tomu cíli, aby bylo převzato české dívčí lyceum ve Slezské Ostravě zcela (i s nákladem věcným) do státní správy a aby bylo přeměněno na vyšší reformní reálné gymnasium.Ť
Zároveň uvažoval kulturní výbor o otázce lyceí vůbec a z důvodů, které jsem stručně naznačil, vyslovil se pro to, aby slavný senát se usnesl:
ťVláda se vyzývá, aby všechna dívčí lycea proměněna byla na úplné a rovnocenné dívčí střední školy a aby převzata byla do správy státní.Ť
Výbor může to doporučení činiti tím spíše, jelikož i zástupcové ministerstva školství prohlásili, že je to v programu vlády a že vláda již má pro to přiměřené položky v rozpočtu. Doporučuji tento návrh. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: K slovu se přihlásil pan sen. Polach. Uděluji mu slovo.
Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Dámy a pánové! Přihlásil jsem se k slovu. abych jménem naší strany projevil plný souhlas s návrhem pana zpravodaje kulturního výboru nejen s návrhem v tomto konkrétním případě, nýbrž i s rozšířeným návrhem, který se vůbec zaměstnává otázkou reformy lyceí. Osud slezsko-ostravského lycea stal se přímo typickým a názorným pro to, jak tato velmi důležitá, a to pedagogicky a sociálně stejně důležitá otázka správou školství stále ještě ne. ní projednávána s vážností, která jí dle její důležitosti přísluší. Závisí ještě neustále od dobročinnosti, od soukromých příspěvků jednotlivců, zda něco tak důležitého jako škola bude uvedeno do nemožné situace, škola, která přece dnes není více školou luxusní, nýbrž důležitou přípravou pro životní boj. Veškerou úctu a uznání Matici lidové osvěty, která toto lyceum obětavě založila, veškerou úctu lycejnímu spolku ťVlastěŤ, která ji vydržuje, ale musíte doznati, že jest trvale nemožno, aby škola byla prostě odkázána na náhodné příspěvky soukromníků. Při takto založených a vydržovaných školách nelze se vyhnouti tomu, že takové školy obdrží charakter privilegovaných škol, jsou pak nuceny k účelům udržovacím vybírati mnohem vyšší školní plat a přispěti též vším možným k tomu, aby tato tak důležitá otázka vyšší výchovy dívek stále ještě byla pokládána za luxusní kulturní otázku místo za nutné splnění požadavků.
Kulturní výbor právem použil převzetí nejen osobního nákladu na školu ve Slezské Ostravě, nýbrž i převzetí veškerých nákladů za podnět, aby vám do poručil přeměnu této školy ve vyšší reformní reálné gymnasium. Dnes všichni pedagogové úplně jsou v tom za jedno, že typ dívčích lyceí jest pedagogicky pochybenou věcí, a že jest polovičatostí, jež vznikla z potřeby, aby soukromé vyučování bylo přeměněno ve zdánlivou organisaci, která ovšem naprosto nevyhovuje dnešním požadavkům. Boj, který dnes musí vésti většina mladých dívek, činí nemožným, aby tato důležitá otázka byla projednávána tak jako posud.
Musíme říci, že úplná rovnocennost s institucemi, které tu jsou anebo vznikají k výchově mužské mládeže, jest mimořádně důležitým požadavkem.
Jsou však i jiné důkazy, které mluví pro sevšeobecnění tohoto návrhu a pro požadavek, aby správa vyučování učinila nejen přípravy ku sestátnění vyučovacího ústavu ve Slezské Ostravě, nýbrž aby též učinila přípravy, by v nejkratší době veškerá dívčí lycea nahradila vyššími reformními reálnými gymnasii. Návrh kulturního výboru jeví se odůvodněným celou řadou okolností. Většina dívčích lyceí musí, nehledě k osobním výkonům, vydržována býti opatřováním soukromých prostředků, od obcí, a víte, jak velké ulehčení by to znamenalo pro obec, jejíž finance jsou bez toho mimořádně rozhárané, kdyby tento náklad, který vydržováním dívčího gymnasia nebo lycea obcím vzniká, převzat byl státem.
Jsou však též sociální poměry, které mluví pro věc. Víte, že na těchto ústavech jest celá řada učitelek, které jsou bídně placeny, poněvadž musí býti placeny z pro středků spolkových. Jest celá řada dívek, které složily zkoušku a nemohou obdržeti místa. Jest to též sociální zájem této části obyvatelstva, jenž mluví pro přeměnu dívčích lyceí a pro plánovité zřizování vyšších dívčích reformních reálných gymnasií, a kromě toho byla by tím překonána výsada, v naší době těžko snesitelná, kterou bohužel stále ještě představují tyto vyučovací ústavy, soukromými prostředky těžko vydržované.
Ze všech těchto uvedených důvodů prosíme vás, abyste nejen přijali návrh, který vám kulturní výbor předložil, ale abyste použili této příležitosti k vyzvání správy vyučovací, by přikročila v nejkratší době k řešení této sociálně, pedagogicky a kulturně tak důležité otázky. (Souhlas německých senátorů.)
Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Prosím, přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj sen. Smrtka: Nikoli!
Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se dvěma resolucemi výboru kulturního, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina. Tyto dvě resoluce jsou schváleny.