Předseda: K slovu není nikdo více přihlášen. Pan sen. Vetter podal tři resoluce. Prosím, aby byly přečteny.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
1. Resoluční návrh sen. Vetter a Lilie:
ťVláda se vyzývá, aby v prováděcím nařízení, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkostatcích, nařídila:
K §u 5, případně 13:
Naturální požitky včetně příbytku jakož i jiných výhod, kteréž se poskytují pensistům nebo jejich pozůstalým, započítají se ve smyslu §u 5 zákona o úřednících velkostatků ze dne 13. ledna 1914, čís. 9. ř. z. podle průměrných místních cen do peněžitých požitků v tabulce uvedených.
K §u 10:
O zařadění zaměstnanců do jednotlivých služebních kategorií rozhodne zaměstnavatel po slyšení. zaměstnance. Je-li toto rozhodnutí bráno v odpor, rozhodne s konečnou platností soud v §u 15 jmenovaný.
K tabulce:
Služební místa vypočtená pod služebními kategoriemi jsou uvedena příkladmo, nikoliv taxativně. Zařadění do jednotlivých služebních kategorií a jejich dalších skupin může se státi jen na základě trvalého vykonávání dotyčné služby.
Drahotní přídavky, o kterýchž se v zákoně jedná, platí tak dlouho, pokud jsou tu všeobecné předpoklady pro drahotní přídavky.Ť
2. Resoluční návrh sen. Vetter aLilie a soudr.:
ťVláda se vyzývá, aby doplňovacím zákonem rozšířila výhody v tomto zákoně poskytnuté také na zaměstnance a jich pozůstalé všech ostatních hospodářských podniků, bez ohledu na to, jedná-li se o podniky státu, země, okresu, obce anebo jinakých soukromých anebo právnických osob.Ť
3. Resoluční návrh sen. Vetter a Lilie a soudr.:
ťVláda se vyzývá, aby předložila doplňovací zákon, podle něhož v případě státního vyvlastnění velkostatků také stát převzíti má povinnosti právního nástupce v držení ve smyslu § 12 odst. 1. zákona.Ť
Předseda: Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Dovoluji si zcela stručně odpověděti na slova pana předřečníka. On pravil, že ten zákon je velice jednostranným a že ukládá jisté povinnosti pouze jedné třídě a jednomu stavu - velkostatkářům a nikoliv také jiným třídám - průmyslníkům. Poukazuji na to, jak jsem se zmínil, že velkoprůmysl se postaral o své zaměstnance a zřízence a že není třeba, aby stát znova zasahoval. Víme, že máme zřízen všeobecný pensijní fond v Praze, který také pečuje o zaměstnance a zřízence průmyslu a jiných odvětví. Jest pouze ještě jedna vrstva zaměstnanců a zřízenců velkostatků, která ještě nebyla opatřena pro případ jejich stáří.
Konstatuji s povděkem, že někteří příslušníci velkostatkářů zvýšili nedostatečné požitky svých zaměstnanců a zřízenců o 100-150%, ale to byly vzácné výjimky, bílé vrány, kteří tak učinili. Jest celá řada zřízenců a zaměstnanců velkostatků, kteří absolutně nemohou žíti ze svých pensí, neboť jest jisto, že už není pravda, že to nestačí k smrti, ale na živobytí také ne.
Co se týká dalšího, že zákon pamatuje na to, aby podle § 3 se zpětnou platností od 1. ledna 1920 po 40 letech zaopatřovací požitky byly vypláceny, poukazuji na to, že všichni zaměstnanci a zřízenci jsou zadluženi, a musí se jim pomoci. aby živobytí mohli uhájiti.
Pokud se týče § 9, bylo vytknuto předešlým panem řečníkem, že zaměstnavatelé nemohou kontrolovati, zda zaměstnanci mají 15.000 Kč ročního příjmu; jest to velmi snadné, neboť berní správy předkládají předpisy daňové o dani z příjmu, a podle toho se bude počítati, má-li 15.000 Kč ročního příjmu, a bude pamatováno na to, aby poslední předpis daňový o dani z příjmu byl pokládán za základ k vypočtení těchto příjmů.
Co se týče §§ 1 1 a 12, bylo vytýkáno, že jen poslední zaměstnavatel jest povinen přispěti na požitky tímto zákonem stanovené v poměru k výši požitků dosud jim vyplácených. Jest zde výslovně řečeno: v poměru k výši požitků dosud jim vyplácených. Když jest jich více, tedy poměrně.
Právní zástupci osob k výplatě povinných podle § 1 1 ručí s nimi nerozdílně za závazky z tohoto zákona plynoucí. Zde jest snad nějaká mezera, která by mohla býti doplněna, aby i ti, kteří převezmou pozemky velkostatků, byli povinni přispívati k pensijním požitkům těchto osob.
O tomto zákonu bylo řečeno, že není zákonem, nýbrž špatná tovární práce. Nic není dokonalého pod sluncem a jako všechny zákony, tak ani tento zákon není dokonalý, ale jest to zákon, který odstraňuje citelnou mezeru co se týče zaopatřovacích požitků těchto zaměstnanců. Víme, že prostě žíti nemohou a že se jim musí pomoci. Jest to povinností i ústavodárných korporací, abychom se postarali o tuto kategorii zřízenců a zaměstnanců, jako bylo postaráno o zaměstnance a zřízence státní, okresní, obecní i zaměstnance a zřízence velkostatkářské i jiných podniků.
Právě proto, že jest to zákon, který jest sociálně spravedlivý, navrhuji, aby slavný senát udělil mu své schválení.
Pokud se týká pak předložených resolucí, prohlašuji, že byly podány nám v poslední chvíli, nemohli jsme je prostudovati a proto navrhuji, abychom nemluvili do větru, aby byly odkázány sociálně-politickému výboru k prozkoumání a k podání zprávy plénu senátu. (Potlesk.)
Předseda: Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O osnově zákona (17 §ech), jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Činí některý z pp. senátorů proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Námitky nebyly.).
Nebyly činěny žádné námitky. Dám tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, úvodní formulí, jakož i s přílohou ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem, úvodní formulí, jakož i s přílohou přijata jest ve čtení prvém.
Dále jest odstavec
8. zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně známek a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. (tisk 605).
Zpravodajem jest pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor podává zprávu o vládním návrhu ve věci osnovy zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně známek a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. června 1919, č. 471 Sb. z. a n. Účelem tohoto zákona jest upraviti práva z ochranných známek založená v území, jež připojeno bylo k republice Československé od bývalé říše Německé, upraviti je podle zdejšího zákonodárství. Zároveň pak bylo také přizpůsobiti lhůty, stanovené dřívějším zákonem naším č. 471, jak jsem jej v úvodu citoval a sice hned přizpůsobiti lhůty ty lhůtám, které stanoveny jsou pro obor práva známkového, arrangement smlouvami mírovými a arrangementem, k zachování nebo obnově práv ze živnostenského vlastnictví válkou dotčených.
Tím tento zákon dostává také povahu zákona provádějícího mírové smlouvy na poli ochrany známek a zároveň řeší článek druhý zmíněného arrangementu. Současně jsme použili této příležitosti při uvažování o zákoně, aby lépe byly upraveny předpisy o používání ve známkách obrazů a jmen vynikajících osob, poněvadž dosavadní úprava zavdávala zejména v praxi příčiny ke mnohým pochybnostem a sporům.
K jednotlivým článkům dovoluji si uvésti: Článek první byl proti vládnímu návrhu přepracován a rozdělen na 4 odstavce. Dovoluji si upozorniti, že tisk zprávy jest potud chybný, že nejsou ty odstavce vyznačeny, a to druhý odstavec, jak vyplývá z tisku, správně se skládá z druhého, třetího a čtvrtého odstavce. Já na to zvláště upozorňuji, poněvadž zákon musí býti tím způsobem textován, má-li přesně odpovídati zprávě výborové, takže druhý odstavec počíná slovy: ťOchranné známkyŤ, třetí odstavec slovy: ťV celém území republiky ČeskoslovenskéŤ, čtvrtý odstavec slovy: ť Ohlášku i žádost jest podatiŤ. Tedy to jest aroiť chyba tisku, která se dá snadným způsobem opraviti.
Co se týče obsahu článku prvého. tedy až dosud v území postoupeném od říše Německé našemu státu platí zákonodárství říše Německé. Jest nutno k vůli jednotné úpravě zákonodárství, aby platnost zdejších předpisů, týkajících se ochrany známek, byla i na toto přivtělené území rozšířena.
Podle čl. 311 mírové smlouvy versailleské jsou veškerá práva z vlastnictví živnostenského, kterých obyvatelé území přivtěleného již nabyli, jim vyhrazena a to jest v odstavci druhém, čl. 1. zvláště konstatováno, pokud ovšem to jsou práva, která stávala v době odloučení tohoto území a přivtělení jeho k našemu státu. Arciť ze svrchovanosti státní plyne, že stát má právo předepsati formality, kterých jest potřebí pro uplatnění těchto práv a pro udržení jich v evidenci. Avšak zákon jde dále a poskytuje obyvatelům přivtěleného území možnost, ovšem s výhradou práv osob třetích v dosavadním obvodu státu se nalézajících, aby mohli nabýti ochrany těchto známek za určitých podmínek i pro celou ostatní oblast republiky.
V tom směru zajisté se vychází novým státním občanům co možná nejvíce vstříc a zároveň se tím dociluje unifikace ochrany práva známkového.
Článek II. obsahuje prodloužení lhůt, které se stalo nutným vzhledem k obsahu lhůt stanovených mírovou smlouvou versailleskou a mírovou smlouvou saint-germainskou. Tyto lhůty jsou tedy dále se zřetelem též k článku II. arrangementu prodlouženy, ale byla zvolena textace taková, že se prodlužují až do dne, který bude stanoven nařízením, to jest z důvodů praktických doporučitelnější než původní stylisace návrhu vládního.
Článek III. obsahuje ustanovení práva materielního, kterými se mění dosavadní zákon ochraně známek, zejména též poslední zákon ze dne 24. července 1919, čís. 471. Důležitá jest změna proti vládnímu návrhu, též i proti citovanému zákonu, že se zde mluví o osobách a stát či národ zasloužilých. Tím umožněno, aby i jiné národnosti ve státu mimo československé byly chráněny proti použití či lépe řečeno proti zneužívání obrazů a jmen zasloužilých osob. Výhradné použití obrazů nebo jmen presidenta republiky nebo jiných osob o stát i národ zasloužilých, jako ochranné známky se nedoporučuje, aby se dovolovalo. Naproti tomu však připouští se použití obrazů nebo jmen shora zmíněných jako součásti známky. Prvé se vylučuje, poněvadž by známka neměla potřebné distinktivity, resp. odlišnosti od známek jiných, a mimo to by se dával prvnímu chraniteli jistý monopol, kdežto při použití těchže jako součásti známek dlužno počítati s tou okolností, že ta odlišnost bude založena ostatními součástkami známky. Tedy jako součást známky jest možno použíti obrazu a jmen výše zmíněných osob, ovšem v předpokladu tom, že jsou to jména osob žijících a že daly k tomu své svolení.
Obrazu a jmen osob historických o stát či národ zasloužilých se užívá často způsobem osob těch nedůstojným, k reklamním účelům, a tomu právě zákon chce zabrániti, i vylučuje tyto obrazy a jména osob historických z ochrany známkové vůbec, ať již jest jich používáno výhradně anebo jako součásti ochranné známky.
Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si z těchto důvodů učiniti návrh, aby slavný senát ráčil schváliti zákon ve znění, jak byl upraven řečeným výborem a jak v tištěné předloze jest obsažen, pouze se změnami ohledně odlišení odstavců v článku I. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Přistoupíme k hlasování.
O osnově zákona (5 článků), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou..
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Námitek není, budu tedy tak pokračovati.
Prosím, aby páni senátoři, kteří souhlasí s osnovou zákona (5 článků) jeho nadpisem, rovněž i úvodní formulí ve čtení prvém, zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnov zákona s nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čtení prvém.
Dále jest
9. zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Táboře, aby sen. Šáda byl vydán ke stíhání pro přestupek §u 13 zákona z 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z. (čís. 1693 předs.) - (tisk 608).
Zpravodajem jest p. sen. Kouša. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte Okresní soud v Táboře žádal na relaci četnického strážmistra Svačiny, aby senátor Josef Šáda, který jest současně starostou města Tábora, byl vydán soudu pro přestupek zákona shromažďovacího.
Loňského roku v prosinci, jako v celé řadě měst naší republiky, i v Táboře vypukla stávka dělníků a dělnic. a tito dělníci a dělnice v počtu asi 600 osob táhli v klidu k radnici táborské. Zde z balkonu radničního ke stávkujícím dělníkům a dělnicím promluvil způsobem uklidňujícím kol. sen. Šáda, jako starosta města Tábora. Četnický strážmistr Svačina sám podotýká ve své relaci, že v Táboře byl klid toho dne. že již odpoledne se počalo v továrně v Táboře pracovati a že po řeči senátora Šád v se stávkující v klidu rozešli. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Slavný senáte! Nemohu si odepříti jako zpravodaj poznámku, že za Rakouska nikdy žádný poslanec nebyl stíhán pro přestupek zákona shromažďovacího. Nemile se mne dotýká. že musím to slavnému senátu sděliti. Je to věc celkem nepatrná. Kol. Šáda nearanžoval průvod, kol. Šáda neměl se stávkou naprosto nic společného, kol. Šáda konal jen svou prostou povinnost jako senátor, politik a starosta města. že chvátal na radnici a promluvil ke stávkujícímu davu. Řekl jsem: Věc celkem nepatrná. Ale tato nepatrná věc musila zaměstnávati vrchního četnického strážmistra. táborské. státní zastupitelství. okresní soud v Táboře, presidium slavného senátu, imunitní výbor a nyní konečně slavný senát: tolik práce. tolik psaní. je potřeba tolik papíru s věcí nepatrnou. jako je přestupek zákona shromažďovacího. Vycházíme z toho poznání že je nejvýš na čase, aby zákony shromažďovací, spolčovací a tiskový byly co nejrychleji změněny ve smyslu demokracie, ve smyslu pokroku a svobody.
Imunitní výbor tuto otázku zevrubně projednal a doporučuje slavnému senátu. aby kolega sen. Šáda soudu vydán nebyl. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Žádám pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování. Žádám pp..senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby pan senátor Josef Šáda k stíhání soudnímu vydán nebyl, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh imunitního výboru na nevydání jmenovaného pana senátora se schvaluje.
Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přikročíme k následujícímu odstavci, jímž je
10. zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu ve Svitavách za svolení k trestnímu stihání sen. Jessera pro zločin podle §u 65 tr. z. a přečin podle §u 302 tr. z. (Čís. 1339 předs.) - (tisk 616).
Zpravodajem je pan sen. Cífka. Uděluji mu slovo..
Zpravodaj sen. Cífka: Slavný senáte! K žádosti okresního soudu ve Svitavách o vydání senátora Fr. Jessera ke stíhání pro zločin podle § 65 tr. z. a přečin podle § 302 tr. z., podle oznámení okresního hejtmanství v Mor. Třebové spáchané při veřejné schůzi 12. května 1920 ve Svitavách, usnesl se imunitní výbor ve schůzi dne 9. března 1921 doporučiti, aby této žádosti nebylo vyhověno z těchto důvodů:
Podle oznámení okresního hejtmanství v Mor. Třebové senátor Jesser při zmíněné schůzi projevoval neoprávněný odpor proti zřízení české školy měšťanské a žádal, aby všemi prostředky bylo znemožněno její otevření a zabavení místností pro tuto školu určených ve Šponerově domě.
V další části řeči podle udání bylo vybízeno k odstranění českého živlu, dělníků, služek, učňů, k nepodporování českých živnostníků a obchodníků, k nepronajímání bytů Čechům, vzepření se dosazování do německých krajin českých úředníků, zřízenců, četníků a legionářů. Tato slova mohla snadno vyvolati nepřátelské činy německého lidu proti české menšině, avšak tyto projevy senátora Jessera se staly krátce po volbách do Nár. shromáždění, při nichž právě strana senátora Jessera byla vzrušena volebními výsledky, a poněvadž tyto projevy se pohybovaly ve způsobu agitace, který u stoupenců směru p. Jesserova jest asi obvyklý a běžný, neshledává imunitní výbor důvodů k vydání.
Navrhujeme proto:
Slavný senáte, račiž odepříti okresním soudem ve Svitavách žádaný souhlas k trestnímu stíhání senátora Jessera.
Místopředseda Kadlčák: Byl mi podán návrh sen. dr Krouského, dr Soukupa a druhů. Prosím o jeho sdělení
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Návrh sen. dr Krouského, dr Soukupa Zavorala a druhů k bodu 10. denního pořadu:
ťNavrhujeme, aby zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu ve Svitavách za souhlas k trestnímu stíhání senátora Jessera pro zločin podle § 65 tr. z. a přečin podle § 302 tr. z. byla výboru vrácena k opětnému projednání.Ť
Místopředseda Kadlčák: Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Dám hlasovati nejprve o návrhu na vrácení zprávy výboru.
Kdo souhlasí s návrhem sen. dr Krouského, aby zpráva byla vrácena výboru imunitnímu, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest schválen.
Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen a přikročíme k následujícímu
11. zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hartla pro zločin podle §u 65 a, b, tr. z. (Číslo 1132 předs.) - (tisk 617).
Zpravodajem jest p. sen. Cífka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Cífka: Slavný senáte! Podle udání státní policie v Liberci konala se v Liberci 21. června 1920 mezi 9. a 10. hod. večerní slavnost slunovratu, při níž senátor Hartl na náměstí před radnicí za účasti několika tisíc osob mluvil nepopíratelně proti republice pobuřujícím způsobem a zejména vybízel své soukmenovce, aby ničeho neupisovali. na státní půjčku z důvodů, že vláda zákonem o válečných půjčkách německé obyvatelstvo republiky zamýšlí přivésti do záhuby, v další řeči citoval novinářsky, proti Sokolstvu zahrocený článek a tvrdil nepravdy o utiskování německého národa v otázce školské a ke konci své řeči prohlásil, že bude-li německé obyvatelstvo do záhuby svrženo, strhne také vládu, jakož i český lid s sebou, a končil pak výzvou, aby se lid v tichosti odebral domů.
Ačkoliv z obsahu této řeči, byla-li takto pronesena, je zřejmo, ze se nesla směrem protistátním, imunitní výbor nedoporučuje vydání senátora Hartla, maje za to, že trestním řízením by protivy mezi národnostní většinou českou a menšinou německou nebyly zmírněny a veden je očekáváním, že lid německý republiku obývající konečně pozná, že ústavní práva Němců v republice jsou stejným způsobem chráněna, jako všech ostatních národností v republice bydlících, a poněvadž imunitní výbor pohlíží na projev senátora Hartla jako na projev politický, plynoucí ještě z volebního vzrušení, takže jej shovívavěji posuzuje, a navrhuje proto podle usnesení svého ze dne 9. března 1921:
Slavný senáte, račiž odepříti krajským soudem v Liberci žádaný souhlas k trestnímu stíhání senátora Hartla.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Byl mi podán návrh sen. dr Krouského a soudr. Prosím, aby byl přečten.
Senátní tajemník dr Šafařovič (cte): Návrh sen. dr Krouského k bodu 11. denního pořadu:
ťNavrhujeme, aby zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci za souhlas k trestnímu stíhání senátora Hartla pro zločin podle § 65 a), b) tr. z. byla vrácena výboru k opětnému projednání.Ť
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Dám napřed hlasovati o návrhu na vrácení zprávy výboru podle tohoto návrhu.
Kdo s ním souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat.
Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen a přikročíme nyní k následujícímu:
12. zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bechyně, dr Frankeho, dr Rašína, Šrámka, Švehly a soudr. na vydání zákona o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven N. S. R. Č. (tísk 624).
Zpravodajem jest pan sen. dr Karas Uděluji mu slovo..
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Předloha, o níž právě slavný senát má jednati, jest známá členům senátu dosti již z novinářských zpráv, kde byly všechny možné důvody ťproŤ i ťcontraŤ uvedeny, a proto myslím, že by bylo zbytečností, abych já hleděl buď omlouvati anebo odůvodňovati, po případě snad vyvraceti předložený návrh.
Rozpočtový výbor se usnesl slavnému senátu doporučiti přijetí tohoto usnesení poslanecké sněmovny. Pouze upozorňujeme na to, že v §u 3 stojí, že předsedové obou sněmoven mají vedle požitků pro členy Národního shromáždění nárok na tytéž služební požitky jako členové vlády, tedy že pro ně platí zároveň zákon ze dne 15. dubna 1920, že členové vlády i po zproštění úřadu po 3 měsíce mají nárok na požitky tohoto úřadu.
Vedle toho dovoluji si upozorniti na mylný názor v žurnalistice projevovaný, že by zákon ten platil nazpět v tom směru, že by všichni členové Národního shromáždění ode dne složení slibu měli nárok na tyto zvýšené požitky. To má platiti pouze pro futuro. Teprve nově zvolení poslanci anebo členové Národního shromáždění od toho dne, kdy složí slib, mají míti ten nárok a tento zákon má platiti od 1. ledna 1921.
Navrhuji slavnému senátu usnesení poslanecké sněmovny k přijetí.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá. Přikročíme k hlasování.
Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)
O osnově zákona (6 §ú), jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitky nejsou, dám tudíž tak hlasovati.
Kteří pp. senátoři souhlasí s osnovou zákona (6 §ú), jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvednou ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je
13. návrh, aby bylo zkráceným řízením podle §u 55 jednacího řádu projednáno usnesení poslanecké sněmovny o pozměňovacím návrhu posl. Udržala. Stivína, dr Frankeho, Šrámka, dr Lukavského, Mlčocha a druhů ke zprávě ústavního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 800 a 1087), kterým se vláda zmocňuje k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím (tisk 614).
Platnost zákona, jenž tyto záležitosti upravuje, končila dnem 31. prosince 1920. Jest tedy nutno učiniti opatření, aby případy, které jsou již projednávány, mohly býti skoncovány a aby tak nebyla zmařena ke škodě zúčastněných obcí vykonaná práce.
Vzhledem k tomu navrhuji, aby osnova zákona, jíž má býti dokončení této záležitosti upraveno, projednána byla vzhledem k tomuto stavu pilným jednáním podle §u 55 jedn. řádu.
Kdo z pp. senátorů souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost této záležitosti jest přiznána.
Dalším bodem je
14. návrh na zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zjistila titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského (tisk 627).
Mírovou smlouvou st. germainskou, pokud se týče reparační komisí stanovena byla lhůta k soupisu a označení dlužních úpisů předválečného nezajištěného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského na den 16. dubna 1920. Vzhledem k tomu jest nezbytně nutno, aby se mohlo započíti se soupisem nejpozději dnem 1. dubna 1921.
Navrhuji tedy, aby záležitost tato projednána byla zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu.
Kdo z pp. senátorů s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Přistupujeme k dalšímu bodu, jímž jest
15. návrh na zkrácené jednání podle §u 55 jednacího řádu o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o státní investiční půjčce dopravní (tisk 628).
Osnova tato má za účel získati potřebné prostředky pro investice spadající do správy ministerstva pošt a ministerstva železnic, jež jsou nezbytně nutny pro podpoření hospodářského života státu i jednotlivých jeho příslušníků. Tato opatření ovšem předpokládají rychlé získání potřebných prostředků a tudíž i co nejrychlejšího parlamentárního projednání této záležitosti.
Navrhuji tedy, aby věc projednána byla jednáním zkráceným podle §u 55 jednacího řádu.
Kdo z pp. senátorů s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To jest většina. Pilnost je přiznána.
Sděluji, že do výboru sociálně-politického nastupuje na místě p. sen. dr Wiechowskiho p. sen. Jarolim, do výboru ústavně-právního za p. sen. Polacha p. sen. Niessner. do výboru národohospodářského za p. sen. dr Brabce p. sen. Žďárský.
Navrhuji, aby se příští schůze konala za 10 minut po nynější schůzi za tím účelem, aby mohla býti přikázána došlá usnesení poslanecké sněmovny výborům.
Jest proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není námitek. Zůstane při tom.
Končím schůzi.
Konec schůze v 5 hod. 45 min. odpol.