Předseda: Slovo má dále pan sen. dr. Mayr-Harting.

Sen. dr. Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! Chléb oposice je tvrdým chlebem, zvláště v tomto státě; ale v celku je přece ještě chutnějším nežli chléb, jejž vládní strany jsou nuceny polykati. (Veselost.) Jen ve zcela výminečných případech vycházejí z vládní kuchyně poživatelné krmě a k těm patří také předložený návrh zákona, i jsem šťasten, že ho mohu doporučiti také oposici, svým soudruhům stejného smýšlení, aby ho přijali, ovšem díky té okolnosti, že vládní návrh doznal ve výboru podstatných změn, a jak bych se rád domníval, také oprav.

Rakouské právo původské, které do dnešního dne platí v našem státě, bylo od jakživa uznáváno za jeden z nejlepších zákonů, čemuž nelze se diviti, poněvadž za jeho původce dlužno považovati dva z nejlepších právníků, které jsme měli, Josefa Ungera a Adolfa Exnera. Tento zákon se plně osvědčil, ale trpěl jedním podstatným nedostatkem. Uznával ochranu cizinců ve velmi omezeném rozsahu a zabránil tomu, aby Rakousko-Uhersko přistoupilo k tak zvané Bernské úmluvě, která zaručovala mezinárodní ochranu původcovu mezi přistoupivšími státy. Je zajímavo, že Rakousko nepřistoupilo v zájmu tehdy prý utiskovaných národností -- neboť nepřistoupeni umožňovalo překlady z cizích literatur, a byly to zvláště, pokud vím, jednak Čechy, jednak Uhry, jež se rozhodně o to zasazovaly, aby toto, zkrátka řečeno, právo domácích nakladatelů j|a patisk nebylo omezováno, protože tímto způsobem mohla zahraniční, francouzská a anglická literatura v českém a maďarském překladu levněji býti rozšiřována.

Proto tedy žádala mírová smlouva, aby učinila přítrž zvláště tomuto zlořádu, přistoupení následnických států k Bernské úmluvě a z ohledu na to musila býti změněna jednotlivá ustanovení zákona; a bylo použito této příležitosti také k opravě jiných věcí, které z toho vyplývaly. Zvláště bylo zapotřebí, aby jisté nové zjevy, které v době vydání původského práva ještě neexistovaly, byly zahrnuty do oboru původského práva, zvláště kinematografie. To přece byl, skoro bych řekl, ďábelský vynález nové doby (Veselost.), který tehdy byl ještě neznám, a nyní bohužel, musí také býti pojat do ochrany původského práva. Nastalo podstatné rozšíření ochrany cizinců, poněvadž je nyní prováděna zásada reciprocity, že jsou doma chráněna díla cizinců, kteří patří ke státům Bernské úmluvy. O originelní změně, která na štěstí již ve výboru odumřela, mluvil již řečník přede mnou, míním odúmrtní právo fisku, které zevně vypadá velkolepě, jako jistý druh socialisace duševního vlastnictví, ale není ničím jiným nežli fiskalisováním, poněvadž si stát tím chtěl zajistiti příjmy z děl po určité době, a poněvadž má možnost potlačovati díla, jež mu nejsou vhod. Původské právo poskytuje oprávněnému výlučné oprávnění, aby svého díla využil také hospodářsky, a sice během určité doby, i rozhodli jsme se již ve výboru, že setrváme při dosavadní třicetileté lhůtě. Právě z kruhů původců vyšlo přání, aby bylo původské právo prodlouženo na padesát let, jest tomu tak ve velkých státech Dohody, ve Francii a Anglii; ale na pevnině, zvláště ve Střední Evropě, zdomácněla třicetiletá lhůta i neměli jsme příčiny, abychom se od této lhůty uchýlili. Během této lhůty má původce výlučné právo využíti svého díla hospodářsky, může je tudíž prodati komu chce. To hraje hlavně u kinematografických děl velkou úlohu. Je zde nebezpečí, že tímto způsobem teprve oklikami bude utvořen monopol. Je možno, že vynálezce nebo skladatel kinematografického díla přenechá toto dílo výlučně jedné továrně, která má výlučné právo toto dílo využitkovati. Takto se může vyvinouti jistý druh monopolu v tomto oboru, a tomuto nebezpečí monopolu zabraňuje paragraf - je napodoben dle §u 22 německého práva - který pojednává o nucené licenci. To znamená: je-li podobné právo přenecháno jednomu podnikateli, má každý jiný podnikatel právo žádati, aby bylo přenecháno také jeho podniku aspoň za tutéž úplatu. Tím je vyloučeno monopolisování v tomto oboru.

Již řečník přede mnou položil váhu svých vývodů na § 41. Na § 41 je výbor velmi hrdý, byl pojat do zákona na naléhání výboru. Jest to myšlenka, aby také výtvarnému umělci byl zajištěn výtěžek z jeho díla. Jest přece známou zkušeností, když se autor stane slavným, pak že jeho dílo jest vydáváno v nových vydáních i dostane z nového vydání přiměřený honorář, nebo jsou jeho pozdější díla lépe placena atd. U umělců je tomu však mnohdy tak, že se po dlouhá léta potloukají světem jako chudáci, svá díla za babku prodávají a že tato díla pak obchodníci uměleckými předměty s ohromnými zisky dále zcizují a ubohý umělec nemá z toho naprosto ničeho. Tomuto nebezpečí zabraňuje nyní § 41 tím, že zajišťuje umělci část tohoto pozdějšího většího výtěžku z jeho díla. Byli jsme si při koncipování tohoto ustanovení vědomi, že vstupujeme na poněkud povážlivou a kolísavou, novou půdu, a proto drželi jsme toto ustanovení v mezích pokud možno úzkých a měli na zřeteli jen ten případ, který v tomto oboru hraje největší úlohu, že totiž podobná díla jsou zcizována ve veřejných dražbách.

Je ovšem zcela správné, že totéž nebezpečí existuje také při soukromém prodeji, a je obzvláště správné, jak předchozí pan řečník pravil, že nebude-li propůjčen tomuto ustanovení nutný rozsah, hrozí nebezpečí, že budou podobná díla zavlečena do ciziny a v cizině prodávaná, takže, jinými slovy, toto ustanovení lze velmi snadno obejíti. Chci tedy vzíti podnět předchozího řečníka za svůj a podporovati tento návrh. V každém případě kladu veškerou váhu na to, že nepřijmeme-li ustanovení to v tom rozsahu, jak to předchozí pan řečník navrhuje, budeme je formulovati jako jus cogens. To znamená, že při prodeji obrazu nemůže se umělec vzdáti podpisem tohoto pozdějšího zisku, neboť zkušenost učí, že obchodníci uměleckými předměty využívali by finanční tísně a prostě by žádali od každého umělce, aby toto zřeknutí vyslovil. Zasazoval bych se tudíž na každý způsob u tohoto ustanovení o to, aby nebyla dána možnost zřeknutí.

Nechci vás déle zdržovati podrobnostmi, chci svůj úsudek o tomto zákoně shrnouti a opětovati řka, že je to dobrý zákon, i mohu s klidným svědomím doporučiti, aby byl přijat. A aby ani zde nescházela ke konci politická poznámka, dovolil bych si krátkou poznámku. Zákon je dobrým, protože je výsledkem spolupráce německé a české vědy a protože vyšel z horlivé spolupráce českých a německých členů ústavního výboru. Zabývali jsme se touto otázkou čistě věcně a dosáhli jsme něčeho rozumného, užitečného, dobrého. Vidíte z toho, jak rozumným a cenným by bylo pro tento stát, kdyby se podařilo získati spolupráci Němců také pro velké věci, také ve velkém. Discite moniti! (Potlesk!)

Předseda (zvoní): Jako další řečník je přihlášen pan sen. prof. dr. Mareš. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Mareš: Slavný senáte! Dovolte, abych několik slov pronesl v zájmu českých spisovatelů. Zákon ustanovuje, že 30 let po smrti autorově zaniká právo na jeho dílo u jeho pozůstalých. Slyšeli jsme, že ve všech velkých státech, ve Francii, v Anglii atd. je ta lhůta 50letá a očekávali jsme tedy, že nám budou sděleny důvody, proč u nás ta lhůta se omezuje jen na 30 let. Důvody ty byly, že to bylo přáním nakladatelů, což je zcela pochopitelné; dále, že to bylo přáním soudců, že se těch 30 let v Německu a v Rakousku již zakořenilo a že tudíž nebylo žádných důvodů, aby se ta lhůta prodlužovala na 50 let.

Slavný senáte! Je jistě jedním z nejdůležitějších důvodů, aby díla slovesná a umělecká po 30 letech došla největšího a laciného rozšíření. Bohužel, ani po 30 letech po smrti autorů nevidíme, že by se taková díla rozšiřovala lacino. (Tak jest!) Naopak mohl bych vám uvésti příklady, že ta díla se rozšiřovala za ceny jako dříve a že z toho měli největší zisk páni nakladatelé. Jestliže vláda nebude míti moci, aby skutečně po 30 letech lacinější vydání takových spisů vynutila, je to všechno marné.

Za druhé bych vás upozornil na to - a mohl bych uvésti konkrétní případy, které znám ze spolku českých spisovatelů "Svatobor" -, že vdovy po spisovatelích, kteří již dávno zemřeli, mají bídu, že se musí spokojiti s velmi malinkými podporami, ano jedna vdova slouží na statku u sedláka. Tedy to jsou okolnosti, které mne vedou k tomu, abych se zde spisovatelů ujal a promluvil pro ně slovo, třeba bych neučinil konkrétního návrhu. Považte, pánové, že když někdo si zřídí obchod nebo továrnu, tak ta továrna nebo ten obchod zůstane na všechny časy jeho potomkům, nikdo nežádá, když ten obchod dobře prospívá, aby po 30 nebo snad po 50 letech připadl ve prospěch veřejnosti! Jenom spisovatelé mají takto sloužiti veřejnosti a celému národu. Uznávám, že spisovatelé jsou k tomu skutečně povoláni a to je také jejich čest, ale prosil bych slavný senát, aby přihlédl k tomu, aby spisovatele a jejich potomky také bohatěji podporoval.

Máme ve svém rozpočtu přes 4 miliony korun na výtvarná umění, na, divadelní umění, na konservatoř, ale pro spisovatele máme velmi malou položku. Prosil bych tedy, až k tomu přijde, aby slavný senát cítil se povinným, když přijímá tuto 30letou lhůtu, aby vdovám a sirotkům po spisovatelích přikázal větší subvence, než jak se dosud stalo. Tím jsem skončil. (Výborné! Potlesk!)

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Byl mi podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh pánů senátorů dra Hellera a soudruhů k zákonu o právu původcovu. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

"Návrh senátorů dr. Hellera a soudruhů k zákonu o právu původcovu.

1. V §u 41, odst. 1., věta první, vynechají se slova "veřejnou dražbou".

Ve druhé větě místo slova "dražebním výtěžkem" slova "prodejním výtěžkem".

2. § 41, odst. 2., má zníti:

"Bylo-li dílo ve veřejné dražbě zcizeno, má úřad anebo oprávněný podnikatel dražby zadržeti podíl oprávněného na dražebním výtěžku, předpokládaje, že původce anebo jeho dědic anebo odkazovník před vydražením svůj nárok přihlásí a před výplatou původní cenou prokáže."

3. K § 41 připojuje se jakožto 3. odst.: "Neoznámí-li původce, jeho dědic, anebo odkazovník před vydražením svého nároku, anebo, nemůže-li před výplatou prokázati původní cenu, zůstane mu zachován nárok na podíl oproti tomu, kdo dílo prodává. Vznikne-li mezi původcem anebo jeho dědici anebo odkazovníky spor o tom, zdali dílo v ceně stouplo, anebo v jaké výši cena stoupla, rozhodne o tom v řízení nesporném obchodní soud pro prodávajícího příslušný, vyslechna po případě znalce."

4. K §u 41 připojuje se jako odst. 4.: "Právo původcovo na podíl podle odstavce 1. nemůže býti úmluvou ani obmezeno ani vyloučeno."

Předseda (zvoní): Slovo má pan zpravodaj k doslovu.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! S povděkem kvituji uznání, které bylo našemu dílu uděleno od pp. senátorů, od pana profesora Polacha a magnificence pana rektora německé university dra Mayra-Hartinga. Tito pánové ovšem žádají, aby byl přijat návrh pánů senátorů dra Hellera a příslušníků. Já jménem ústavně-právního výboru vyslovuji se proti odstavci 1., 2. a 3. tohoto návrhu, pokud tyto návrhy směřují k tomu, aby nejen ve veřejné dražbě, nýbrž i,na každé soukromé dražbě byl tento podíl na zisku původci resp. jeho nástupci vyhrazen. Toto ustanovení nedá se prakticky provésti. Předpokládalo by, aby zde byl velký úřední aparát, aby byl nucen autor veškerá svá práva registrovati, ohlásiti, aby každý soukromý prodej byl oznámen v tom registrovacím úřadě, čímž by bylo značně zasáhnuto jak do práva autorova, tak i každého vlastníka. A pak, kde máme tu záruku, že skutečně ta cena bude správně udána a že původce nebo jeho právní zástupce bude míti možnost sledovati, jak to dále přechází z jedné ruky do druhé?

O tom všem uvažoval již dříve výbor ústavně-právní, resp. jeho subkomitét. Tento návrh, který vůbec v zákonodárství nebyl projednáván a jest vůbec u nás prvním, zakládá se na návrhu podaném ve francouzské sněmovně roku 1919. Tam byl podán návrh, aby původce díla výtvarného měl určitý zisk, ale bylo to omezeno na podíl z práva veřejného prodeje, poněvadž takovým úředním vyměřováním, registrováním a exekučním vymáháním povstaly by náklady, které by podle zkušenosti převyšovaly to, co autorům to vynese. Z toho důvodu a pro nemožnost to provésti, vyslovil se ústavně-právní výbor proti tomu, aby při soukromém prodeji byl tento zisk autorům vyhrazen.

Co se týče odstavce druhého, §u 41, aby právo bylo zadrženo, to máme vlastně již v § 41, odstavci 4.; jest tu jen nepatrná změna "vorausgesetzt", kdežto my máme "jen tenkráte".

Co se týká 3. odst. §u 41, jak navrhuje dr. Heller a soudruzi, aby zůstalo to právo prodavateli vždycky zachováno, i když neohlásí svůj nárok, poukazovalo by to na to, že jest nutno stanoviti zákonem určité podmínky, za kterých se toto právo vykonává. Když to právo se nevykonává, pak by nastala právní nejistota pro každého prodavatele, poněvadž by nevěděl, má-li či nemá-li kdy a komu něco platiti.

Další ustanovení navrhované, totiž když nastane spor mezi interessenty, aby se to provedlo v nesporném řízení, mám za to, že jest to proti zásadě, když jsou strany sporné, když musí prokázat sporné nároky, to lze přenechat jen řádným soudům k posouzení.

Pokud se týče odstavce 4., tu ovšem jménem ústavně-právního výboru prohlašuji, že jsme pro tento návrh, aby původní právo na podíl dle odst. 1. nemohlo býti úmluvou ani omezeno, ani vyloučeno. Tím chceme chrániti autory, jako jest to v §u 20, kde se praví, že zřeknutí se práva nemá právního účinku, a abychom tím dali větší záruku, že autor bude chráněn. S tímto odstavcem 4. souhlasím, a navrhuji, aby odstavec 1., 2. a 3. tohoto návrhu byl zamítnut a jen přijat odstavec 4., co se týče tohoto práva povinného, ius cogendi.

Pokud se týče toho, co řekl pan universitní profesor dr. Mareš, tu ovšem nebyl učiněn návrh. Já jsem zcela objektivně přednesl důvody.pro a proti a uvádím ještě k těmto důvodům, proč ustanoveno bylo 30leté právo, po kterémž doba ochranná zaniká, že dle názoru vysloveného v původní osnově poukazuje se také na to, že jest zajisté přáním původce, aby jeho dílo co nejdříve zlidovělo a že tedy lze toto zlidovění jen tenkráte pokládati za jisté, když tato ochranná doba nebude trvati tak dlouho, nýbrž jen 30 let. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Hodlám dáti hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých oddílů a jednotlivých paragrafů, jakož i o úvodní formuli takto: O §u 1-40 ve znění podle zprávy výborové.

O §u 41, odstavec první, ve znění podle pozměňovacího návrhu sen. dr. Hellera a soudr. Bude-li tento návrh zamítnut, dám hlasovati o §u 41, odst. 1., ve znění podle zprávy výborové.

O §u 41, odst. 2., podle pozměňovacího návrhu sen. dr. Hellera a soudr., a bude-li tento pozměňovací návrh zamítnut, dám hlasovati o odstavci 2. podle znění zprávy výborové.

O návrhu sen. dr. Hellera a soudr., aby k §u 41 připojen byl jím navrhovaný odstavec 3.

O návrhu sen. dr. Hellera, aby k odstavci 41. byl připojen jím navrhovaný odstavec 4.

O §ech 42-70, o nadpisu jednotlivých oddílů a jednotlivých paragrafů, jakož i o úvodní formuli, podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí se způsobem tohoto hlasování, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Není námitek. Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s §em l-40 ve znění podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. § l-40 jsou přijaty podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby odstavec 1. §u 41 měl znění podle pozměňovacího návrhu dra Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh dra Hellera jest zamítnut.

Kdo souhlasí, aby odstavec 1. §u 41. měl znění podle zprávy výborové, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh ten jest přijat.

Kdo souhlasí, aby odstavec, 2. §u -41 měl znění podle návrhu dra Hellera a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí, aby odstavec 2. §u 41 byl přijat podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Odstavec 2. §u 42 podle znění zprávy výborové je přijat.

Kdo souhlasí s návrhem sen. dra Hellera, aby § 41 byl doplněn ještě třetím odstavcem ve znění tímto návrhem označovaném, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh ten jest zamítnut.

Kdo souhlasí s návrhem sen. dra Hellera, aby § 41 obdržel ještě další odstavec ve znění tímto návrhem vyznačovaném, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tento návrh jest přijat.

Kdo souhlasí, aby § 42-70, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů, a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formule měly znění podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Paragrafy 42-70, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a jednotlivých paragrafů, jakož i úvodní formule přijímají se ve znění podle zprávy výborové.

Tím jest přijata tato osnova ve čtení prvém.

Přikročíme k odstavci 3., to jest

Zpravodajem jest p. sen. dr. Soukup. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Soukup: Vážený senáte! Telegrafní správa byla doposud při zřizování a udržování telegrafu odkázána na dobrovolné svolení vlastníka nemovitosti. Tento stav se ukázal býti neudržitelným, poněvadž při velkém rozvoji telegrafu a telefonu telegrafní správa musí míti v zájmu veřejném nutně volné ruce, aby potřebné práce mohla dát se vším urychlením provádět. Z toho důvodu předkládá vám ústavně-právní výbor tuto osnovu zákona se žádostí o její schválení. Poznamenávám k této věci stručně toto:

Pro umožnění rychlého zřizování telegrafu ukázala se býti nezbytnou možnost zásahu jednak,do soukromého práva vlastnického k nemovitostem, jednak také i práva vyvlastnění nemovitostí nezbytně potřebných. Tato předloha zákona vychází této naléhavé potřebě vstříc a jde jednak o cesty dopravní, zejména železniční, pak o jiné pozemky, ať volné, či zastavěné, hlavně ve městech při přechodu, vedení kabelového na vedení nadzemní a konečně i o budovy v telegrafních a telefonních sítích velkých měst pro umístění telegrafních a telefonních ústředen. Poznamenává se při tom, že zákon tento nařizuje co možné šetření zájmů soukromých a při způsobené škodě nebo vyvlastnění stanoví také přiměřenou náhradu. Při tomto zákoně byl vzat zřetel hlavně na obdobné zásady zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace a konečně se zde poznamenává, že tento princip sám je již proveden v celé řadě států jiných, zejména také v Uhersku zákonem ze dne 8. srpna 1888. Z důvodů svrchovaně veřejných ústavně-právní výbor navrhuje, aby tato osnova zákona byla plenem senátu schválena. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K tomuto předmětu podal návrh pan sen. Kouša a soudr. žádám, aby byl přečten.

Zástupce senát. tajemníka dr. Bartoušek (čte):

Návrh senátorů Kouši, Hucla, dra. Kloudy, dra. Karasa a ostatních na doplnění §u 2 vládní osnovy zákona o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy.

Aby vyloučena byla jakákoliv pochybnost při výkladu §u 2 této osnovy zákona, budiž konec §u 2 následovně doplněn:

,,a ke k zavedení telegrafu užíti i budov a jinakých zařízení na pozemku ležících".

Zpravodaj sen. dr. Soukup: Já se tomuto návrhu akomoduji, poněvadž jde o to, aby na příště majitel domu nemohl znemožniti zřízení stanice telefonické svému nájemníku. Stalo se na příklad v poslední době, že paní poslankyně Deutschová chtěla míti telefon ve svém bytě a nebylo to možno provésti, poněvadž majitel domu se tomu opřel a svoje svolení k tomu nedal. Aby to bylo znemožněno, souhlasím s tím, aby tento dodatek byl k §u 2 připojen.

Předseda (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.) Přikročím k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati tímto způsobem:

1. O §u l ve znění podle zprávy výborové.

2. O §u 2 ve znění podle zprávy výborové.

3. O doplňku sen. Kouši a ostatních k §u 2.

4. O §u 3-14 o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli ve znění podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky. (Nebyly.) Nejsou. Budeme tudíž tak pokračovat.

Kdo souhlasí s §em l ve znění podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh tento jest přijat ve znění podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s §em 2, tak jak jest vytištěn ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. § 2 je přijat ve znění podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s doplňkem k §u 2 sen. Kouši a ostatních, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Doplňující návrh sen. Kouši a ostatních je přijat.

Kdo souhlasí s §em 3-14 s nadpisem zákona a jeho úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. § 3-14 nadpis zákona a jeho úvodní formule jsou přijaty podle zprávy výborové.

Tím je přijata tato osnova zákona i s příslušným doplňujícím návrhem ve čtení prvém.

Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve středu dne 30. listopadu 1921 o 15. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o původcovu právu k literárním, hudebním uměleckým a fotografickým dílům. Tisk 1099.

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy. Tisk 1096.

3. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona na zřízení ústavu Slovanského a ústavu Orientálního. Tisk 1094.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat. Končím schůzi.