Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Stojan.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Černý, dr Dérér, dr Dolanský, Habrman, Aug. Novák, Lad. Novák, Staněk, Udržal, dr Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůzi a na příští týden panu sen. Bárinkovi.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1251. Zpráva I. výboru ústavně-právního a II. výboru zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny, které se týče vládního návrhu zákona, jímž se žádá, by Národní shromáždění schválilo mezinárodní úpravu o zřízení ústředního patentního úřadu, podepsanou v Paříži dne 15. listopadu 1920 (tisk 1211).

Tisk 1252. Zpráva I. rozpočtového výboru, II. branného výboru o usnesení poslanecké sněmovny ve příčině vládního návrhu zákona, jímž se povoluje úvěr až do výše 500,000.000 Kč na opatření výzbroje, výstroje, zásob a různého vojenského materiálu (tisk 1225).

Tisk 1253. Zpráva I. technicko-dopravního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru a III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3317), jímž se upravuje poměr československé státní správy k československým plavebním společnostem Labské a Dunajské (tisk 1232).

Tisk 1254. Zpráva výboru ústavně-právního a II. výboru zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny, jež týče se vládního návrhu, kterým se žádá, by Národní shromáždění schválilo úmluvu, učiněnou v Paříži dne 18, ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých (tisk 1222).

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu. Prvním bodem jest

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se zřizuje hlavní finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Tisk 1234.

Zpravodajem jest pan sen. Lukeš.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Lukeš: Nemám.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém, ve znění, otištěném v tisku čís. 1223.

Poněvadž pan zpravodaj o druhém bodu denního pořadu není přítomen, přikročíme hned k projednávání třetího bodu denního pořadu, jímž jest

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách na Slovensku a v Podkarpatské Rusí. Tisk 1233.

Zpravodajem. je pan sen. dr Vlček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Vlček: Slavný senát! Predmetom jednania je zpráva, ústavne-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tisk 2736), ktorým sa doplňujú a menia dosavadne predpisy o poisťovniach na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Dôvodová zpráva k tomuto zákonu, jak sa poslanecká snemovna na nej usniesla, mluví o tom, že zakladanie poisťovieň sa deje na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podla iných predpisov, než v ostatných čia-stiach nasej republiky. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi totiž je usus taký, že sa deje utvárenie obchodnej spoločnosti podľa obchodného zákona a jej zaznamenanie do lejstra firiem, kdežto v ostatných čiastiach republiky, totiž v Čechách, na Morave a vo Sliezsku, je platný systém t. zv. koncessný, podla ktorého prevádzanie poisťovníctva je vázané zvláštnym vládným povolením.

Jak známo, kulturný a hospodársky stav Slovenska a Podkarpatskej Rusi, jakož i ta okolnost, že tam pred vojnou pôsobily výlučné ústavy cudzé, z Haliča a odinakaď, vyžadovaly, aby tieto predpisy boly unifikované a to rozšírením tohoto koncessného systému tiež na Slovensko a na Podkarpatskou Rus. A táto unifikácia sa prevádza týmto zákonom.

Podrobné predpisy o poskytovaní povolenia a prevadzovaní statného dozoru vydá vláda podlá zmocňovacieho tohoto zákona zvláštnym nariadzením. - To sa týká článku 1. navrhovaného zákona.

V článku 2. je vypovedená zásada priamého hlasovacieho práva pri poisťovniach tak rečených vzájemných a táto zásada platí, ako vieme, na území celej republiky Československej. Pri tomto zákone je hlavnou myšlienkou stanovisko, že celá úprava poisťovnícka bude podrobená dôkladnej všeobecnej revisii vydaním zvláštneho zákona o poisťovaní vôbec a že týmto zákonem, ktorý predložila poslanecká snemovňa, riešia sa len najpalčivejšie otázky, ktoré sú súrné.

Ústavne-právny výbor senátny navrhuje, aby sa text snemovnou prijatý a navrhnutý prijal beze všetkých zmien a ja ako referent to odporučujem.

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

O celé osnově zákona, jeho 'nadpisu a úvodní formulí hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitky nejsou, budu tudíž tak pokračovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém tak, jak jest obsažena v tisku č. 1187.

Nyní přikročíme k projednávání odstavce

2. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu poslanců Pohla, dr Haase, Brožíka, Draxla a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se zachovávají práva členů bratrských pokladen, vystouplých ze zaměstnání. Tisk 1235.

Zpravodajem je pan sen. Jakubka.

Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen Jakubka: Jen v §u 9 odstavec 2 schází za slovy >rok 1921< čárka.

Předseda: Přikročíme k hlasování. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, s tiskovou opravou p. zpravodajem navrženou, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém ve znění otištěném v tisku 1219.

Dalším bodem je

4. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o prozatímním dělení katastrálních parcel podle předběžných polohopisných nástinů, vyhotovených státním pozemkovým úřadem a jeho knihovním provedení. Tisk 1246.

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Jde o drobnou pomůcku k provádění pozemkové reformy, nepatrnou, ale která je důkazem o tom, že mají býti všecky překážky odstraňovány, které by zdržely provádění tohoto velikého díla sociálního a hospodářského.

Účelem, předlohy je, alby nebylo potřebí opatřovati při dělení velkého množství větších parcel ihned definitivní drahé a obtížné plány geometrické, nýbrž v těch okresích, kde jest nouze o civilní geometry a kde si nemohou strany ihned rychle opatřiti řádného plánku rozdělovacího, může státní pozemkový úřad svými orgány skizzu dát vyhotovit, zatím předložit a tato skizza prozatím postačí, aby provedli hned zápis do pozemkových knih. Zákon ten má platnost a účinnost ihned, takže pro úvěrní operace, pojištění pohledávek úplně postačí a pouze, pokud jde o přesné vymezení hraníc, zejména v katastru a vypočtení výměry, toto definitivní provedení se odkládá, až strana předloží řádný plánek, vyhotovený příslušnými geometry. Kromě toho jest tu ještě to usnadněno, že se povoluje dvouletá lhůta k předložení definitivního plánku a že mohou definitivní nákresy býti také státním úřadem pro evidenci daně pozemkové vyhotoveny, Není tedy nutno, aby všechny strany dovolávaly se ihned civilních techniků, nýbrž mohou vyčkati na státní geometry, kteří v několikaletém období přicházejí do obcí na revise, aby tam řádně zanesli hraníce a stranám vydali za malou náhradu řádný plánek, který se přiloží k pozemkové knize. Tyto nesnáze se objevily také při dělení pozemků dlouhodobým pachtýřům a víme, že v několika obcích váznou knihy jen proto, že nebyl dostatek civilních techniků, kteří by mohli tyto nákresy provésti. Proto ustanovení nového zákona jest ulehčením a jest účelné.

Tedy věcně se zákonem se shodujeme. Pouze v usnesení poslanecké sněmovny jest několik redakčních vad, takže je nutno navrhnouti, aby zákon ten byl vrácen poslanecké sněmovně k opravě těchto nedopatření. V čl. I, praví se totiž: >předloží-li navrhovatel místo geometrických plánů uvedených v §u 1 zákona...<, ale nepraví se, který zákon to jest. Poněvadž ani v čl. I., ani II., ani v nadpisu zákona, ze kterého se § 1 cituje, není to uvedeno, tedy by jistě čtenář, zejména není-li dobrým právníkem, nepoznal, o jaký zákon jde. To jest jistě redakční nedopatření a jest nutno, aby za >§em 1<, byl citován zákon, kterého se to týče.

Když jsme byli nuceni tuto redakční vadu opraviti, uznal ústavně-právní výbor, že jest potřeba také stylisticky provésti změny z jazykových důvodů proto, aby byl zákon srozumitelnějším. To jest jedna změna, kterou jsme provedli.

Druhá změna týká se čl. V. Tak, jak byl čl. V. usnesen poslaneckou sněmovnou, prohlašuje, že pokud ustanovení zákona z 23. května odporují předpisům tohoto zákona, neplatí po dobu účinnosti tohoto zákona. Tu jest mnohem více řečeno, než co situace vyžaduje a co věc snese. Tento zákon z r. 1883 musí platiti vedle tohoto nového zákona, musí se vzájemně doplňovati a tento zákon nově navržený jest skutečně pouhým doplňkem onoho zákona z r. 1883. Nemůžeme tedy říci, že tento zákon neplatí vůbec, pokud odporuje. Tyto zákony si ovšem částečně odporují, poněvadž ty věci, které reguluje nový zákon, jsou starým zákonem upraveny jinak.

Ústavně-právní výbor uznal, že jest lépe celý článek V. škrtnouti, poněvadž již samo z povahy věci plyne, že nový zákon, který doplňuje ustanovení starého zákona, má právní platnost vedle něho a že musí se vzájemně doplňovati a není potřeba, aby to bylo zvláště vysloveno.

Tedy tyto 2 korektury provádí senát a navrhuje vám ústavně-právní výbor, aby byly provedeny, ale jak jsem řekl, jsou to korektury redakční, poněvadž věcně a obsahově lze se zákonem souhlasiti.

Co bych vytkl, jest ještě malé upozornění, že podle §u 13 zákona z 2. ledna roku 1913 ve věcech, které se týkají techniků z povolání, techniků civilních, má vláda vyslechnouti jejich organisace a poskytnouti jim příležitosti, aby se o takových předlohách včas mohly vysloviti. To bylo při tomto zákoně opomenuto a prosím, zejména ministerstvo spravedlnosti, aby aspoň při provádění zákona, až totiž ministr spravedlnosti bude určovati ony soudy, okresy, ve kterých má tento zákon působiti a dobu, po kterou má působiti, se dohodl s řádnými organisacemi, s inženýrskou komorou techniků a aby aspoň takto bylo napraveno nedopatření, které se stalo. Ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona se změnami v čl. I. a V. tak, jak v předložené zprávě jsou navrženy.

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování. O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je

5. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o plodinové burse v Bratislavě a o zákazu termínových obchodů obílím a mlýnskými výrobky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1247.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. Hucl.

Uděluji slovo zpravodajovi za výbor ústavně-právní panu sen. dr Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! O důležitosti bratislavské bursy se nebudu nyní zmiňovati, učinil tak již v dřívější schůzi tohoto shromáždění pan ministr zemědělství sám.

Zákon se skládá z několika částí. V prvé řadě zabývá se organisací bursy, pak zákazem termínových obchodů, rozhodčími soudy a konečně obsahuje také trestní ustanovení. Příslušná osnova byla předložena, řekl bych, proti zvyku nyní se zahnízdivšímu, napřed senátu. Senát osnovu s nepodstatnými změnami více méně rázu redakčního přijal a byla pak osnova tato předložena poslanecké sněmovně. Avšak poslanecká sněmovna tuto předlohu změnila a to, jak mám za to, zase v nepodstatných částech k naléhání interesentů slovenských, jimž v prvé řadě má také sloužiti. Změny, které jsou zde navrhovány a které celkem doporučují ke schválení, jsou:

Podle původní vládní osnovy, přijaté také senátem, vyhradila si vláda, jak to zpravidla bývá, jmenování několika členů do bursovní rady. Ve všech ostatních organisacích bursovních zachovává vláda jakousi autonomii v tom směru, pokud se týče interesentů, a mínila tak učiniti také v případě bursy bratislavské. Podle dřívějších předpisů, platných také u plodinové bursy v Olomoucí a tuším, také v Praze, jmenuje vláda jednu třetinu, pro bratislavskou plodinovou bursu vyhradila si jmenovati dvě pětiny členů. Nyní však přišli interesenti slovenští a žádali, aby tato autonomie nebyla tak neobmezeně ponechána, nýbrž aby si vláda vyhradila mocnější vliv, aby za tím účelem jmenovala tři pětiny. Tuto změnu přijala také poslanecká sněmovna, a tu, nechtějíce zdržovati již vyřízení této naléhavé osnovy, přizpůsobili jsme se také tomuto návrhu. Mimo to navrhuje ještě poslanecká sněmovna některé redakční změny, které jdou ruku v ruce s těmito změnami, a to, aby v §u 6 odst. 7. stálo místo slov >správní úřad I. stolice< konkrétněji >župan, města a župy bratislavské<, a v §u 19 odst. 2., aby za slova >přeď vyřízením< vsunuta byla slova >nebo při vyřízení<. Bylo to totiž vynecháno v původní vládní osnově a také v naší osnově.

Doporučuji proto tyto změny, pokud se týče navrženou osnovu, ke schválení.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský panu sen. Huclovi.

Zpravodaj sen. Hucl: Připojuji se úplně k vývodům pana zpravodaje za výbor ústavně-právní.

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém, a to ve znění tisku č. 1210.

Přikročíme k projednání bodu šestého denního pořadu, jímž je

6. Zpráva I. zahraničního výboru, II. ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění úmluva mezí republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československých hranic a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921. Tisk 1248.

Zpravodajem, za výbor zahraniční jest pan sen. dr Krupka, za výbor ústavně-právní pan sen. dr Procházka.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční panu sen. dr Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Výbor zahraniční navrhuje přijeli tohoto schvalovacího usnesení:

>1. Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921, se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

3. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je třeba k provedení této úmluvy.<

Mírovou smlouvou St. Germainskou, a to článkem 27., byly určeny hranice mezi naším státem a státem rakouským. Vedle článku 29. této úmluvy náleželo vytýčení a revise těchto hranic zvláštní komisi ohraničovací, jejíž složení určeno bylo jednak v mírové smlouvě, jednak ve zvláštních úmluvách mezí těmito státy. Přítomná úmluva jeví se již býti realisováním této St. Germainské smlouvy, ovšem prozatímním, pokud jde o otázky teritoriální, a tvoří sice pouhou přípravu, avšak závažnou, pro rozhodnutí delimitační komise, ježto poukázati lze v té příčině na dohodu mezi oběma státy již učiněnou. Touto dohodou má se učiniti konec všem sporům. Jsou již také přesně označeny hranice, takže při tomto celém jednání delimitační komise přijde se s hotovou věcí - >fait accompli< - a bude se jednati pouze o podřízených otázkách. Při tom se zavázala jak naše, tak i rakouská vláda, že nebude žádati žádných dalších revisí hranic. Omluva tato týká se pouze částí hranic, poněvadž část od Rakouska nebo Vitorazska až k Bavorsku je již ustanovena, Nyní běží jen o hranice mezi oběma státy od obce Nová Ves až po ústí řeky Moravy do Dunaje.

Smlouva skládá se z 10 částí a lze ji rozděliti na 5 oddílů. První část týká se vlastního ohraničení, druhá část pak týká se zahraničních styků mezi obyvateli kolem obce Valčic, jakož i obyvatel úseku t. zv. Podyjského rohu, kde mají svůj pozemkový majetek a týká se dále také použití dráhy Mikulov-Válčice-Břeclava pohraničním obyvatelstvem rakouským za jistých kautel, zejména, za předložení jistých osvědčení.

Skupina třetí uvádí využití vodní síly Dyje k účelům elektrisačním, za čež obyvatelům Rakouska má býti poskytnuta možnost upotřebení tohoto elektrického proudu za mírný poplatek a Rakousko má zase uděliti konsens k různým dílům v té příčině založeným.

Mimo to žádala obec Břeclava, která již měla koncesi na vodovod, aby tento vodovod byl zabezpečen a to tím více, poněvadž největší část pramenů, jichž má býti použito k dodávání užitkové a pitné vody, nalézá se právě na našem území, a proto obec žádá, aby příslušná koncese v té příčině jí byla udělena, aby vybudování tohoto vodovodu bylo zabezpečeno. Při tom vyhradilo si Rakousko, že Československá republika za příčinou využití vodní síly Dyje neposune vojenské oddíly na jižní břeh její a nepostaví na tomto břehu nijakých vojenských opevnění, kdežto zase naše vláda, vyhradila si také pro případ válečných zápletek, aby bylo jí možno obsaditi dotyčné prameny, což rakouská vláda přislíbila.

Čtvrtý bod pojednává o ulehčeném řešení právních a vodních otázek a má zde nastati zkrácené řízení jak v Rakousku, tak u nás na základě císařského nařízení ze dne 16, října 1914 a konečně skupina pátá jedná o pokud možná nejjednodušším rozdělení výloh této komise.

Zahraniční výbor navrhuje schválení této úmluvy.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní panu sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Zájem státu, jakož i pohraničního obyvatelstva toho vyžadují, aby byla co nejdříve upravena hraníce v území valčickém, přiřčeném Československé republice mírem st. germainským, dále aby vyřešeny byly rychle a smírně různé otázky, související se státní hranicí mezi zeměmi Moravou a Dolními Rakousy, jakož i aby byl ulehčen pohraniční styk obyvatelstva území valčického, břeclavského a trojúhelníku moravsko-dyjského s rakouským územím, s ním hraničícím. Uzavřena byla proto mezi republikou Československou a Rakouskou v Praze dne 10. března 1921 úmluva, jejíž ústavní schválení jest předmětem dnešního jednání.

Výbor ústavně-právní prozkoumal úmluvu s hlediska právního i ústavního a shledal, z důvodů uvedených ve své zprávě, na níž se tímto odvolávám, že lze doporučiti slavnému senátu ústavní schválení smlouvy této.

Já proto jménem ústavně-právního výboru navrhuji schválení této úmluvy souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny.

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Budeme tedy hlasovati.

O schvalovacím usnesení míním dáti hlasovati najednou.

Není námitek proti tomuto způsobu? (Nebyly.)

Námitky nejsou, budeme tedy tak hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Schvalovací usnesení je přijato ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přikročíme k projednávání bodu 7. Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona, přijatém poslaneckou sněmovnou, jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na strojí. Tisk 1249.

Zpravodajem je pan sen. Hrejsa. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Naše průmyslové a obchodní školství během posledních desíti let neobyčejně se vyvinulo i poměry obchodu a průmyslu samy to přinášely s sebou.

Způsob zřizování a vydržování těchto škol, jakož i stanovení jejich osnovy učebné a podobné, byl stanoven císařským nařízením ze dne 27. června 1850 ř. z. č. 309, kteréž určovalo, za jakých modalit se smějí zřizovati soukromé ústavy.

Toto císařské nařízení dbalo více škol středních, gymnasií a reálek, ale méně si všímalo školství odborného, které tehdy bylo ještě v plénkách. Na Slovensku bylo regulováno zřizování a vydržování těchto škol nařízením bývalého ministra obchodu ze dne 20. srpna 1895, čís. 44,001. Toto nařízení velice usnadňovalo zřizování škol. Postačilo ohlášení u zemské politické správy, a když ta je vzala k vědomostí anebo ani nedala odpověď na žádost, taková škola se zřídila. Byly to obchodní školy dvojího druhu, které byly zřizovány podle těchto nařízení, předně školy, které vydržovaly obce, obchodní komory anebo grémia a podobné korporace, za druhé školy, jež zřizovali soukromí podnikatelé, tedy ústavy na výdělek zřizované. Takových škol vydržovaných veřejnými korporacemi anebo dnes také státem subvencovaných jest v tomto školním roce 220 a tyto školy mají v 925 třídách 30.541 žáků. Na soukromých školách obchodních, na výdělek zřizovaných, jest také na 15.000 žáků. Jelikož tyto soukromé obchodní školy byly zakládány více za účelem výdělečným, proto dosahovaly také i slabých a chatrných výsledků. Takovýto podnikatel, řekněme školní, vzal si někoho, kdo měl odbornou kvalifikací, jako ředitele, aby se jím vykázal vůči úřadům, třeba že ten ředitel ve škole nevyučoval ani o její správu se nestaral. Za učitele brali nekvalifikované síly, třeba absolventy střední školy nebo také jen druhé třídy gymnasia a podobně, ale zápisné, školné a různé poplatky, které vybírali ředitelé takových škol od svých žáků, byly velmi vysoké, neboť všichni hleděli, aby se co možná obohatili. Přijímali žáky i několik dní před koncem školního roku, které za dobré zaplacení nechali ještě udělati zkoušku. Za půlhodinovou zkoušku vybírali taxy i tisíc korun a podobně. Jelikož dosavadní zákony usnadňovaly zřizování a vydržování těchto škol, vyskytla se jich celá řada v naší republice, ale výsledky nebyly nikterak přiměřené, jejích absolventi měli chatrné vědomosti a v životě musili se teprve vlastně učiti. Proto ministerstvo školství a národní osvěty, aby odstranilo tyto nedostatky, vypracovalo po mnohých poradách s interesenty, obchodními komorami, grémii, živnostenskými korporacemi a jinými předlohu zákona, kterou se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji. Podle této předlohy se dělí školy obchodní na dvě kategorie, na školy veřejné a na školy soukromé, Školy veřejné jsou především čtyřleté akademie, které jsou zřízeny na podkladě středního školství, za druhé dvouleté obchodní školy veřejné a za třetí jednoroční kursy.

Druhá pak kategorie jsou školy soukromé, které stát nevydržuje ani nepodporuje. Zřizování těchto soukromých škol obchodních jest vázáno především na povolení se strany ministerstva školství a národní osvěty a také na inspekci odbornou, tohoto ministerstva. Také jest přesně stanovena kvalifikace jak ředitelů, tak i učitelů těchto obchodních škol. Mimo to také upravuje tento zákon zřizování soukromých učilišť jazykových, učilišť pro krasopis, těsnopis a psaní na stroji, jakož i domácí vyučování v obchodních naukách, v moderních jazycích, v krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji, které udílí učitel sám bez cizí pomocí. Na kupecké školy pokračovací a na bezplatné odborné kursy, které zřizují grémia, obchodní komory a pod., se tento zákon nevztahuje. Předloha tohoto zákona, která jednotně organisuje obchodní školství v celé republice, až na Podkarpatskou Rus - ač i na ni platnost zákona může býti rozšířena - byla sdělána po úradách se všemi interesenty a odbornými korporacemi a byla poslaneckou sněmovnou až na malý doplněk §u 33 beze změny přijata. Kulturní výbor senátu neučinil v předloze žádných změn k tomuto předmětu, aby umožnil jeho rychlé uzákonění, avšak považuje za nutné, aby v důvodové zprávě zdůraznil, že v hlavě I. oddílu 1. zákona postrádá ustanovení, že kvalifikace učitelů veřejných učilišť obchodních musí býti stejná, jako kvalifikace učitelů soukromých učilišť obchodních, což se sice rozumí samo sebou, ale přes to v tom prvním odstavci to mělo býti, že kvalifikace učitelů škol veřejných nesmí býti menší, než učitelů škol soukromých. To se tedy zdůrazňuje v této zprávě důvodové.

Za druhé: K §u 4, odst. 2, předlohy bylo usneseno, aby bylo zdůrazněno, že absolventi občanských škol nesmějí býti vylučováni z návštěvy obchodních akademií, neboť v tomto paragrafu čteme: >Obchodní akademie jest učiliště čtyřleté, vybudované zásadně na nižší střední škole,< Toto ustanovení bylo pojato do předlohy proto, aby bylo zde vysloveno, že obchodní akademie jsou rovnocennými ústavy se středními školami, aby absolventům těchto ústavů nevznikla nějaká úhona a újma, ale nemá tím býti řečeno, že by absolventi škol občanských za jistých modalit, když jsou kvalifikováni, neměli býti přijímáni také do těchto obchodních akademií. Tento předložený návrh vládní, schválený poslaneckou sněmovnou, odstraňuje dosavadní nedostatky zákonných ustanovení o zakládání, vydržování a organisací obchodních škol a upravuje vhodným způsobem tyto důležité otázky.

Proto kulturní výbor se usnesl doporučiti tuto vládní předlohu, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, k ústavnímu schválení také senátu i se všemi třemi resolucemi, které při druhém čtení budou také sděleny.