Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Černý, Aug. Novák, Staněk, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji 104. schůzi senátu.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. dr. Schmidtovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 14 dnů pp. sen. Šťastnému a Bárinkovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádaná dovolená se uděluje.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte): výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1267. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. dra Frankeho, dra Mazance, dra Meissnera, dra Lukavského, Sonntága a soudr. (tisk 3311) na změnu jednacího řádu poslanecké sněmovny (tisk 3391).

Místopředseda Kadlčák: Přistupuji k projednání denního pořadu.

1. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usneseni poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví změna finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n. a dodatek ke státnímu rozpočtu a rozpočtu státních investic na rok 1921. Tisk 1240.

Zpravodajem je pan sen. dr. Horáček. Proti je zapsán pan sen. Link.

Pro jsou zapsáni řečnící: pp. senátoři Zimák, Hrubý, Kotrba, Lažo, Jílek.

Uděluji slovo prvému řečníku >proti<, panu sen. Linkovi.

Sen. Link (německy): Slavný senáte! Nejzbytečnější výlohy, které se činí v tomto dodatečném rozpočtu, jsou zajisté výlohy na militarismus. Domníváme se, že by bylo nejvýš na čase také v tomto státě zmírniti militarismus. Všichni naši sousedé nemají již odvodů ani militarismu. Nové Německo má jinou správu vojenskou, v německém Rakousku jest militarismus odstraněn a nyní přichází na řadu také Bulharsko, aby odstranilo militarismus. Jenom Československo musí tu ve střední Evropě státi jako veliký vojenský stát. Kdežto všude jinde se přikročuje ke zmírnění militarismu, začínáme u nás teprve řádně jej vybudovávati. Čteme již nyní v novinách, že v měsíci březnu začnou zase odvody. Domníváme se, že již dnes jest v kasárnách příliš mnoho lidí, jichž se nedostává národnímu hospodářství. Nepotřebujeme nových odvodů, nýbrž potřebujeme zmírnění, i navrhujeme vám dnes resoluci, aby stav mužstva ze 150.000 byl snížen na 75.000. Žádáme dále, aby služební doba byla snížena ze 24 měsíců na 12 měsíců. I Francie přistupuje k tomu zkrátiti služební dobu ze 36 měsíců na 18 měsíců. Republika skoro se hroutí pod tíží nových dluhů. Chcete-li spořiti, pak se jen ukazuje, že nemůžete již sehnati peněz pro nejdůležitější věci. Nedostává-li se vám peněz, pak nepřicházejte přece zase s takovýmto dodatečným rozpočtem, ve kterém se zase požaduje mnoho set milionů na militarismus. Ptáme se, za jakým účelem se to děje. To se neděje pro blaho lidu, nýbrž pro čistě imperialisticky-kapitalistické účely. Co mají říci naši nezaměstnaní, když slyší, že vojenská správa hodlá budovati nové kasárny! Máme všude tak strašnou nouzi bytovou, že kasárny mají býti přestavěny na byty. Ale vojenská správa chce na místo toho v Domažlicích zříditi netoliko kasárny pro dělostřelectvo, nýbrž také pro pěchotu. Ve Stříbře, Domažlicích, Trutnově mají býti stavěny nové kasárny. (Nepokoj.) Tyto výdaje musíme si uspořiti, a to proto, poněvadž národní hospodářství jich nesnese. Se všech stran se žádá, aby uhelná dávka byla snížena, mají býti zavedeny menší dopravní sazby, zkrátka národní hospodářství má laciněji vyráběti, dopravnictví má se státi levnějším. Ale jak se to může státi, když stát všech příjmů použije pro militarismus? A my vidíme, že nejen pro militarismus byly do tohoto dodatečného rozpočtu zařaděny zbytečné výdaje, jest v něm obsažena také ještě celá řada jiných položek, jež jsou zcela zbytečný. Poukazuji na to, že se pro úřední listy žádá 211.000 Kč, A za jakým účelem? Úřední listy nepřinášejí správných informací pro obyvatelstvo, nýbrž informace falešné. Podívejte se na >Prager Presse< anebo na >Prager Abendblatt<, jakých informací se nám dostává v těchto časopisech! Přede dvěma dny psal >Prager Abendblatt< o veliké nezaměstnanosti v Anglii a v Americe, že prý jest tam 7 milionů lidí bez zaměstnání. Domníváme se, že by se >Prager Abendblatl< měl více starati o nezaměstnanost ve vlastní zemi. Pro takovéto zpravodajství nemáme peněz. Zpravodajská služba stojí v dodatečném rozpočtu 614.829 Kč; tato zpravodajská služba, jak se zde provádí, jest naprosto zbytečná. Žádáte dále na vyslanectva 3,515,900 Kč. Musíme se tázati: Co vykonají tato vyslanectva, tato zahraniční zastoupení, pro národní hospodářství tohoto státu? Vezmete-li do rukou dnešní >Prager Presse<, naleznete tam článek vyslance Tusara, jenž píše o národním hospodářství. Je velice zvláštní, jaké názory projevuje pan Tusar v tomto článku. Soudí o národním hospodářství takto: Netoliko páni obchodníci v londýnské City, nýbrž také pražský kupec a severočeští továrníci chtějí míti klid. Ano, ale jsou zde přece jiní, lidé, kteří především chtějí míti klid, široké vrstvy lidové, třída dělnická, ti chtějí míti klid, ti chtějí, aby konečně jednou nastal pořádek v tomto státě. Zastupitelstva v cizině měla by se více starati o národní hospodářství a ne jen o to, aby representovala stát jako velmoc, kterouž ve skutečnosti vůbec není. Měli by se více starati o skutečné věci tohoto státu. Přijali jsme včera zákon o vystěhovalectví, I když tento zákon ještě není v platnosti, měla se přece zahraniční zastupitelstva československého státu v Americe starati o to, zdali vystěhovalectví v posledních měsících silně nevzrostlo, zdali nebyla již překročena číslice kontingentu, jejž Amerika stanovila. Lidé vydávají peníze za pasy a za jízdy, prodávají snad poslední svůj majetek, aby se dostali do jiné země, a když potom přijdou do Ameriky, nepouštějí jich tam, poněvadž Československo tam již poslalo příliš mnoho vystěhovalců. Mám za to, že o takovéto věci měla by se starati naše zahraniční zastupitelstva, naše konsuláty. Proto nemáme žádného zájmu na tom, abychom ještě více peněz vydávali na zahraniční zastupitelstva a vyslanectví.

Dáváte do dodatečného rozpočtu pro kancelář v Lánech úvěr 4 milionů. Jsme již pro to, aby kancelář byla moderně zařízena, ale nemusí to býti jako pro korunovaného pohlavára. Není potřebí činiti takové výdaje. Zařazujete vydání 415.000 Kč pro náboženský fond. Myslím, že církev má peněz dost a měla by ubohému státu dát pokoj. Zařadili jste dále pro zahraniční zpravodajství obnos 2 milionů korun. Toto zahraniční zpravodajství si můžeme uspořiti, poněvadž zprávy jsou často falšovány, poněvadž cizina o nás nebývá správně informována. Za to však máme peněz nazbyt na ták obrovské položky, jako na příklad 40 milionů korun na cestovní diety, pochodové výlohy atd.! Tu by se mělo ještě zkoumati, co rozuměti jest pod cestovními dietami; myslím, že v tom jsou spoluobsazeny mnohé komise, které se konají po celý rok, civilní a vojenské komise, které na drahách jezdí sem a tam, které konají prácí zcela, bezúčelnou, a které za to vydávají obrovské peníze. Tyto výdaje jsou zbytečný. Nalézáme v dodatečném rozpočtu také obnos 28 milionů na kostely. Jak přichází stát k tomu, aby stavěl kostely, nemohu si vysvětliti. Jako ve starém Rakousku; stavějí se kasárny a kostely! Církev ovšem má dobrý žaludek, ta těch 28 milionů snese, ale peníze si má opatřiti sama. Je velíce zvláštní: na jedné straně se říká, že nastane rozluka církve od státu, na drahé straně musejí se dávati peníze na kostely. Pan kolega Hilgenreiner mluvil včera o různých položkách dodatečného rozpočtu, ale tato položka na kostely mu nepadla do očí, s těmito 28 miliony byl ovšem srozuměn. Zařadili jste dále pro jiná vydání kultu 1,879.000 Kč; to si mají náboženské obce zaplatiti samy, mají se svými požadavky nechat stát na pokoji. Zařadili jste dále na provedení mírových smluv 25 milionů. Pro tuto položku nemůžeme hlasovati, poněvadž vůbec nemůžeme hlasovati pro mírové smlouvy anebo pro provádění násilných mírových smluv. Naši zástupcové v rozpočtovém výboru navrhovali všude škrtnutí všech těchto položek, ale většinové strany tyto návrhy přehlasovaly, a bylo by zbytečno tyto návrhy zde ještě jednou opakovati, poněvadž musejí býti zamítnuty na povel >Pětky<, neboť senát nesmí škrtati na rozpočtových položkách. Za mnohé ty miliony, které zde vydáváte, mohli byste opatřiti užitečné věci ve státě; máme příliš málo škol, ale vy musíte německým dětem zavírati školy! Nestavte kasáren, nestavte více kostelů, stavte školy, budete moci nešvár mezi národnostmi dříve odstraniti! Stavte nemocnice, chudobince, přikročte k uskutečnění starých železničních projektů, jichž provedení již od let jest potřebí, stavte silnice, jichž namnoze nesmírně jest potřebí. Panuje strašná bytová nouze, poněvadž máme málo bytů, ale vidíme, že stát vydává tolik set milionů na militarismus, ale zmírniti bytovou nouzi státu nenapadá. Máme v Praze na Vinohradech Pasteurův ústav; jest příliš malý, tento ústav jest zavšiven, jest tam příliš málo lůžek, lidé tam leží těsně pohromadě, strava jest špatná. A takového něco děje se v hlavním městě státu. Nevznášel bych zde této obžaloby, kdybych nevěděl, že jest to skutečností. Bylo by tedy třeba ujmouti se toho, aby se s ubohými obětmi řádně zacházelo, a aby bylo aspoň zabráněno za-všivení ubohých nemocných. Bylo by věcí ministerstva zdravotnictví, aby se poohlédlo, jak to v tomto ústavě vypadá, a ministerstvo mohlo by se také poohlédnouti v mnohých jiných zemských nemocnicích a ústavech pro choromyslné a mohlo by leccos odstraniti, co tam jest špatného. Máme dále celé množství stížností. Dělníci nemají starobního pojištění, válečné vdovy jsou nespokojeny se svými požitky, chtějí obdržeti odbytné, váleční invalidé musí často po celé měsíce čekati na odbytné a nemohou je obdržeti od úřadů. A tu přišla vláda před několika měsíci a řekla, >musíme spořiti<, když před tím vyhodila na mobilisaci víc než půl miliardy. Kdyby se bylo spořilo u těchto věcí, nemusilo by se začít spořiti u učitelů, státních zřízenců, a dělníků státu. Ale to nařídí >Pětka<, a co ta poroučí, musíte provésti. Žádali jsme, aby mandáty zemské správní komise pro Čechy byly rozmnoženy o dvě místa pro Němce, Senát v této příčině pojal jednomyslné usnesení, ale >Pětce< se to nehodilo, poručila jednoduše, že poslanecká sněmovna na toto usnesení přistoupiti nesmí. Ba, musíme se ptáti, kde a kdo jest >Pětka<, kde jest ústava, jednací řád, že takovýto mocenský činitel ve státě jest možným? O >Pětce<, tomto pětilístku, můžeme říci: >V této svobodné republice vládne >Pětka<, >Pětka< tento stát ještě uvede do záhuby.< >Pětka< má v rukou moc a Národní shromáždění a vláda jsou jenom dekorací na venek, ve skutečnosti nevládne pravý parlamentarismus, ve skutečnosti vládne absolutismus jednotlivých osob. Popatříme-li na poměry ve starém Rakousku a na poměry dnešní, shledáváme, že skoro ničeho se nezměnilo. Změnil se sice znak: na místo dvojhlavého orla přišel dvouocasý lev, vše jest pří starém, jen zvířata se změnila. Za těchto okolností nemůžeme hlasovati pro výlohy, jež nám zde byly předloženy, nemůžeme býti proto, aby stát přišel a řekl: >Učitelé, státní zaměstnanci a dělníci musí sobě dát líbiti snížení mzdy.< Ve skutečnosti měla vláda přijíti a přezkoumati, zdali životní potřeby zaměstnanců a dělníků zlevnily. Ačkoli je známo, že zlevnění posud nenastalo, vzalo se učitelům, státním zaměstnancům, ba i silničním dozorcům, kteří mají zcela malé platy, mnoho tisíc.

A poněvadž se stát zachoval tak špinavě vůči svým vlastním státním zaměstnancům, přicházejí nyní soukromí kapitalisté a praví: >Jestliže stát snižuje mzdy, musí také soukromý průmysl snížiti mzdy.< Nebylo by nikdy došlo ke stávce horníků, kdyby uhlobaroni nebyli bývalí vládou a státem přímo vyzývání, aby zkracovali mzdy, A nyní vidíme, že jest snaha zkracovati mzdy na celé čáře. Můj kolega Heller již včera prohlásil, že všude vypovídají smlouvy, hedvábnický průmysl vypověděl smlouvy hedvábnickým dělníkům, kteří mají malé mzdy. A co mají dělníci počíti? Drahota zůstala, mzdy se mají zmenšiti? Vláda a většinové strany nepomýšlejí vůbec na to, aby dělníci v různých odvětvích průmyslu obdrželi vůbec plnou dobu pracovní. Mluví často o zkrácení doby pracovní. Vidíme, že dělníci jsou zaměstnáni tři dni, čtyři dni, často ještě méně. Již jednou jsem příležitostně poukázal na to, že dělníci v průmyslu lnářském od několika let pracují pouze tři dny a pak přichází vláda a dává podnikatelům příklad snižování mzdy. Víte, jaké mzdy mají textilní dělníci, sklářští dělníci, dělníci při výrobě porcelánu? Mzdy jsou tak malé, že nestačí ani na nejnutnější potraviny. Máme tedy za to, že o všeobecném snížení mzdy nemůže býti vůbec řeči. Místo abyste snižovali mzdy, spořte raději jiným způsobem! Snažte se, aby průmysl dostal práci, aby průmysl se domohl odbytiště, aby bylo možno rozesílati zboží na všechny strany. Ale jak stojí věci dnes? Každé odvětví průmyslu zastavuje práci. Továrny na vagóny nemají objednávek, dělníci se propouštějí, vysoké pece se nechávají vychladnouti, veškeren kovoprůmysl nemá skoro ničeho na práci, textilní průmysl zastavil výrobu. Sklářský průmysl v Haldě a v Jablonci, porcelánový průmysl v západních Čechách nemá objednávek. Myslím, že by se tu mělo začíti zjednávati pořádek tím způsobem, aby se umožnilo, bychom vůči cizině byli schopni konkurovati. Pravím-li to, neříkám to pouze v zájmu továrníků, nýbrž pravím to v zájmu pracující třídy, všech lidí, kteří jsou v průmyslu činnými, a tu vám můžeme vytknouti, vám, občanským stranám v této vládní koalici, že jste se o toto hospodářství příliš málo starali. Vytýčili jste hranice pro tento stát, pojali jste do něho průmysl, ale kam se má nyní průmysl obrátiti se svým zbožím, o tom nemluvíte, o tom nepřemýšlíte. Domníváme se tedy, že jest zde potřebí průmyslovým dělníkům dáti práci, a když jim žádnou prácí dáti nemůžeme, nyní, kdy naše vysoká valuta nám vzala odbytiště, myslíme, že bychom neměli nechat zahynouti tyto nevinné lidi, kteří přece jsou také státními občany svého státu. Co vidíme každého dne v ministerstvu sociální péče? Tu přicházejí deputace ze všech možných okresů, z průmyslových okresů, žádajíce podpory pro nezaměstnané. Ministr nemá tolik úvěru, aby všechny tyto okresy zaopatřil podporami. Hlavně, stavební dělníci jsou vyloučeni, slibuje se jím, ale určitých směrnic ministerstva nevydávají. Praví se, že stavební dělníci byli také dříve sezónními dělníky, že také dříve v zimě nepracovali. Ale byl tu přece jen rozdíl, pracovati jako stavební dělník před válkou, kdy bylo plné zaměstnání od jara až do podzimu. Nyní od mnoha let není stavební činnosti, stavební dělníci ani v létě nemají řádných příjmů a jsou proto se svými rodinami vydáni v šanc smrti hladem. Když tedy přicházejí pro podporu a vy máte odvahu říci, že potřebujete více peněz pro militarismus, pak vám pravím, že vyvoláváte veliké rozhořčení v masách dělnictva. Dělníci nechápou, jak stát, jenž má peněz nazbyt na zřizování kostelů a kasáren a na vybudování militarismu, jak tento stát může nechat hynouti nevinné lidi s jejich rodinami. Poněvadž v tomto státě takovéto poměry jsou možný, pravím vám zcela otevřeně: Pokud tyto poměry potrvají, pokud udržovati budete tento kapitalisticky - imperialistický stát v zájmu mocností západních, nepovolíme vám nikdy toho, čeho potřebujete, nýbrž zamítneme to, a netoliko z oposice zamítáme tento dodatečný rozpočet, nýbrž také jako rozumní lidé, poněvadž si říkáme, že těmito miliardami, které vyhazujete pro militarismus, ničíte národní hospodářství a také tento stát. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Zimákovi.

Sen. Zimák: Slávny senáte! V stredečnom zasadnutí tohoto slávneho sboru prišly k výrazu triedne rozpory jednotlivých politických strán. Dosť úprimne prejavené boly triedne názory, menovite so strán československých, menej úprimne prejavená bola mienka so strán nemeckých, čo prišlo zvlášte k výrazu pri hlasovaní, kde zástupci nemeckej buržoázie hlasovali tak, ako by im záujmy baníkov prirastly k srdci.

V stredečnej debate mal som už pocit, že sociálne a triedne záujmy sa vynorily na povrch nad záujmy národné. Pri hlasovaní však o informačnom prehlásení vlády prišlo k výrazu, že na obichdvoch stranách sa pociťuje potreba somknutia sa dľa národnostných skupín. To je dôkaz, že v tomto štáte hrajú národnostné otázky ešte dôležitú rolu, a to dôležitejšiu, než triedne rozpory. A z tejto ideológie sme nútení i my československí sociálni demokrati zdvihnúť naše ruky pre dodatočný štátny rozpočet, ačkoľvek doznávame, že neodpovedá tendenciám sociálnej spravodlivosti. A keď hlasujeme pre potreby tohoto štátu s vedomím, že tieto ťarchy nesú najširšie pracujúce vrstvy obyvateľstva, stáva sa tak vedľa národnostných ohľadov tiež z poznania rozháraných hospodárskych pomerov v celej Evrope. A tu sa odvolávam na výrok Bedricha Adlera, ktorý hovorí: >Kapitalisti zapálili budovu a teraz vyčítajú socialistom, že nie je možné v dymiacom zboreništi bývať.<

Nuž aj my sme presvedčení, že sme zdedili zborenište, a to dosť vydrancované, v ktorom budovať blahobyt sociálnou spravodlivosťou nie je veru ľahkou vecou, Á že nie sme len my tak nešikovní a neschopní v tomto zboreništi budovať, to dokazujú nám všetky susedné štáty, menovite tá metropol socializmu, Nemecká ríša.

Tedy ohľady na národnostné potreby a všeobecná hospodárska situácia núti nás československých sociálnych demokratov prispôsobiť sa okoľnostiam a spokojiť sa s doterajšími vymoženostiami, vynasnažovať sa ich zabezpečiť a dľa toho zariadiť svoju taktiku a jednanie. A k našej taktike jednania patrí to, že sa staviame za tento štát, za Českoslovenkú republiku, a dávame súhlas k jeho terajším potrebám. A v tomto presvedčení o nutnosti tohoto štátu niesme osamotení, ale dávajú nám za pravdu vynikajúci socialistickí myslitelia a politikovia. Tak poukazujem len na viedenského doktora Ottu Bauera, ktorý napísal medzi iným toto: V prítomnom okamžiku hroziacej maďarskej, bavorskej, poľskej kontrarevolúcie je Československá republika hradbou proti reakcii.

To sú hlasy z pozahraničia. Tu v našom štátnom sväzku nenachádzame toho porozumenia u našich triednych spolubojovníkov nemeckej národnosti a tu sa rozchádzame na úkor nášho spoločného cieľa. My československí sociální demokrati, keď sme sa rozhodli hlasovať pre štátne potreby, ačkoľvek neodpovedajú naším idolom, konáme tak preto, že tento štát považujeme za cestu najschodnejšiu, po ktorej môžeme previezť československý proletariát k mete socializmu.

Mluvím o československom proletariáte, alebo keď by voľakto chcel, o českom a slovenskom proletaritáte. Za osudy tohoto proletariátu je zodpovedná československá sociálne-demokratická strana robotnícka, z čoho plynie jej úkol vychovať tento proletariát, aby bol schopný súčtovať so, svojou buržoáziou, A že výchova je úspešná v jazyku materinskom, o tom azda nie je treba hovoriť v tomto váženom zákonodarnom sbore, lebo to už je pred stá rokmi rozhodnuté.

Ja by som v tomto váženom zákondarnom sbore nehovoril o národnostných otázkach, keby sa tieto otázky pretriasaly len medzi stranami občianskymi, medzi zástupcami tých vrstiev, ktoré majú na tom záujem, aby jestvovaly národnostné rozpory. Poneváč však aj zástupci nemajetných vrstiev, nemeckí sociálni demokrati, kritizujú, a to dosť bezohľadne náš postup, nuž je nutno prehovoriť, aby bolo medzi nami jasno Ja to poviem krátko. My československí sociálni demokrati chceme tento štát. Chceme ho so stanoviska socialistického, lebo sa držíme erfurtského programu, ktorý hovorí: Zrušiť každý spôsob vykorisťovania a potlačovania určitej triedy, pohlavia, rasy. Toto usnesenie v Erfurte roku 1891 je dodnes platné. Žiadna korporácia ho ešte nezrušila. Súdim, že toto usnesenie je opravdové a pre každého sociálneho demokrata záväzné. Na tomto usnesení bazírujeme tiež naše právo na život, ako národ Tento náš národný život bol vo starom štáte ohrožený a keby vo svetovej vojne bol zvíťazil cezarismus a militarismus s nemeckou a maďarskou hegemóniou, nebolo by dnes v oblasti dnešného Slovenska človeka, ktorý by si trúfal hovoriť po slovensky - nanajvýš v takých zapadlých miestach v horách, kde už ľudia nevedia ani zpievať, ako to líčil nedávno ve svojej reči kolega Jirásek. To samé, čo súdim o Slovákoch, platilo by í o Čechoch, ovšem, že v dôsledku slávnej histórie a tradície mali by tu Nemci ťažšiu prácu, než Maďari na Slovensku,

Ovšem vyskytne sa myšlienka, na čo žiť, ako Slováci, alebo Česi, keď sa môžeme zassimilovať s národom, ako sa nám hovorí, s vyššou kultúrou. Túto otázku musí však vopred rozriešiť veda, estli s tým človečenstvo nič neztratí, keď malé národy splynú ve väčšie. Sú výroky hlbokých mysliteľov, ktoré znejú, že každý národ keď vyhynul, stalo sa tak jeho vlastnou vinou, alebo že čo je nezdravé a života neschopné, vyhynie, aby nestalo sa životu inému na závadu. Nuž, ale dá sa predpokladať, že by slovenský národ bol života neschopný? Ten národ, ktorý kráčal tisíc rokov krížovou cestou a z ktorého vyšli Kolárovia, Šafárikovia, Palackí, Masarykovia, a kto vie, koľko talentov bolo ubité násilnou politikou, maďarskej hegemonie?

Keď my tak hovoríme, to sa nám vytýka, že je to šovinismus, čo ovšem je zvrátený pojem. Šovinismus začína tam, kde je snaha nadvlády nad národom iným, alebo povyšovania jednoho národa nad druhým, a tu myslím, že spravodlivé súdiaci človek musí priznať, že takých snáh a chúťok na strane československej sociálnej demokracie niet. My necielime na prerábanie Nemcov na Čechov, Maďarov na Slovákov, naopak ctíme a vážime si každého spoludruha, ktorý sebavedome hlási sa ku svojmu pôvodu, ale bránime sa, aby sa naši rodní bratia nestávali podriadnými tvorami, aby nenosili jarmo dvoje, keď už sa raz jedného zbavili, aby na nich toto znova nebolo vložené.

A to sú príčiny, ktoré nás vedú k tomu, abysme dali súhlas aj k tým nenávideným bremenám vojenským. Ja pochybujem, že by voľakto v Československej republike bol tak malicherným, že by chcel zbrojiť proti Nemecku alebo Rakúsku. Naopak som presvedčený, že so štátmi, kde je vyvinutý socializmus, kde sú socialisti vlivným činiteľom na osudy štátu, nech už sú zastúpení vo vláde, lebo nie sú, neprijde Československá republika do konfliktu, poneváč viac sa spolieha na rozum nežli na päste. Horšie je to so susedmi zpoza Dunaja, Tam sa nevládne, ale terorom panuje mocenská skupina grófov a feudálov. Podobná mocenská skupina tam panuje, aká bola pred storočiami, ktorá než by sa podvolila nižším stavom, radšej trpela vpád Turkov do Maďarska, ktorí potom poldruhého storočia tam šarapatili, odvádzajúc detí maďarské a slovenské, zariaďovali ich do plukov janičiarov a ničili tak maďarský a slovenský národ. Je to tá mocenská skupina, ktorá čakala túžebne krvavú vojnu, čomu dal čierny gróf Andrássy rázny výraz pri oznámení svetovej vojny pri jej začiatku následovne: >végre<, to je >konečne< začína vojna, na ktorú tak dlho čakáme. Po tejto vojne rátali, že dokončia ich šialené dielo vykynoženie národností a pevnejšie že priťahnú okovy pracujúceho ľudu a roľníckeho stavu. Je však ťažko chápať prečo Európa, tá zdemokratizovaná Európa, trpí toto cudzie teleso vo svojom tele, ktoré zapríčiňuje zapáleniny v blízkom okolí. Aby sa mi mylne nerozumelo, dokladám, že tým cudzím telesom nemyslím Maďarsko, lež tú panujúcu grófsko - feudálnu džentrícku kliku. S maďarským ľudom pracujúcim s tým, ktorý si vie vážiť tiež prácu iných, s tým sa Československá republika iste dohodne a dorozumie tak, aby vedia seba mohli pokojne a v mieru žiť. Divné je, že matadori dnešnej európskej politickej situácie povoľujú banditizmu, ktorým tá mocenská skupina operuje, ako sme to videli v otázke Burgenlandu, čo je akiste postrašujúcím a obávajúcim príkladom pre Slovensko, Tak to vyzerá, ako by tam páni na brehu Seiny v Paríži chceli udržovať nad Československou republikou policajta, alebo aspoň Mikuláša aj s čertom, Mikuláša chovajú v Budínskom hrade a čerta na Madeire. Najkurioznejšie však je, že by sme my občani Československej republiky mali dopravovať stravu tomuto čertovi, aby ho pánbožko dlho zachoval.