Já z toho dôvodu som pozdvihol hlasu o tých chudobných železničiaroch, aby neboli prenásledovaní, aby im faktične práva boly zaručené u dráhy, na co májů nárok.

V tretej resoluci sa praví: Vláda se vyzývá, aby v jazykovém ohledu vůči německým zaměstnancům postupovala co možno liberálně.

Já to znám, aký liberalismus si predstavuje naše ministerstvo železnic. Ten istý liberalismus, jak ho robí na Košicko-Bohumínskej železnici. Pri Košicko-Bohumínskej železnici sú železničiari, ktorý už fakticky 20-25 rokov sú pri drahé a nuteni boli drieve chodiť do maďarskej školy a nemôžu za to, že neumejú po slovensku. Tu oni májů takých detektívov pri Košicko-Bohumínskej dráhe, ktorí ako prievodčí, ktorí prepíchujú lístky, a ani svoju prácu neumejú, ale sú tam preto, aby kontrolovali. Jak od niektorého zamestnanca uslyšia maďarské slovo, hned ho zapíšu tajomne do notesa, dajú zprávu a už on je odtrhnutý od rychlovlaku na brzdu.

Keď jedon cestovatel príde, ktorý nezná česky, prídě jedon Němec a toho prievodčieho sa nemecky pýta, či ten prievodčí není povinen tomu cestujúcemu dať vysvětleme? Keď maďarsky, musí mu dla môjho názoru maďarsky odpovedať a keď maďarsky odpovie, tu nesmie sa to vziať za maďarónstvo. Dráha je povinná obstarať si prievodčieho, aby viac jazykov vedel, a nie jedon. To je povinnosťou menovite ministerstva železníc, aby takýchto prievodčích zamestnávalo. (Hluk.)

Já bych chcel, aby slavný senát sa o to postaral, aby tito zamestnanci pri tejto dráhe, ktorá bude soštátnená, boli fakticky zabezpečení, aby neboli prenásledovaní jako pri Košicko-Bohumínskej dráhe.

Budeme hlasovať pre schválenie tohoto zákona.

Předseda: Oba páni zpravodajové vyžádali si závěrečné slovo.

Uděluji závěrečné slovo zpravodaji výboru technicko-dopravního p. sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Velectění pánové! Jenom několik slov. Překvapilo mě opravdu, když bylo poukazováno na to, jako by se snad jaksi nabyly dodržely předběžné úmluvy o vyjednávání, jež mělo předcházeti, než by se stala změna ohledně Ústecko-Teplické dráhy. Bylo poukazováno na to, že hlavně mělo se tak státi, aby zabezpečeny byly zájmy zaměstnanců. Konstatoval jsem již ve svém referátu, že zákon pamatuje na ochranu zaměstnanců Ústecko-Teplické dráhy a že tomu personál dosavadní Ústecko-Teplické dráhy velmi dobře rozumí, že je to proň spíše prospěchem, když bude státi ve státní službě. Na doklad toho, prosím vás, páni, abyste vy i veřejnost vzali na vědomí, že v pondělí dne 26. t. m. konala se v Ústí n. L. obrovsky navštívená schůze německých železničních zaměstnanců Ústecko-Teplické dráhy a tam na schůzi vzali na vědomí, že dráha bude postátněna. Pochopitelno. Také dokonce i uznalí mírnější, odlišnou taktiku sociálních demokratů v poslanecké sněmovně, že se nezúčastnili všech těch nejkrajnějších výstřelků toho zápasu, prostě proto, že uznalí, že zákon přináší jím zabezpečení, ochranu a mnohé jiné výhody. Rozpoznali správně, že dosud viseli na libovůli společnosti soukromých akcionářů a že to pro ně daleko více znamená, když budou nyní jejich pracovní, služební a platové poměry zabezpečeny stejně jako u státních zaměstnanců pevným zákonitým ustanovením. Nechápu proto, jak se tohoto argumentu mohlo užíti a jak se mohlo poukazovati, že se zapomnělo na žalmy zaměstnanectva, když zákon o řadě paragrafů, jak jsem to uvedl, na ně pamatuje.

Konečně chci poznamenati, když zde byla zmínka q Košicko-Bohumínské dráze, že unifikací personálních záležitostí zaměstnanectva Košicko-Bohumínské dráhy se zaměstnanectvem ostatních státních železnic, dostalo se jim velmi mnohých výhod, a že se jim dostalo výpomocí, liteře činily velmi značné obnosy, jakých by se nikdy nebyli dočkali od dřívější správy, od soukromé společnosti košicko-bohumínské. To myslím, že dělnictvo a zaměstnanectvo všech kategorií dobře dovede usouditi, a mám za to, že kdybychom se ptali zaměstnanců železničních, všichni otevřeně řeknou, že jsou pro postátnění železnic. To jsem chtěl uvésti, abych jaksi na pravou míru přivedl špatně volené důkazy, namířené proti předloze. (Potlesk.)

Předseda: Udělují slovo p. sen. dr Karasovi jakožto zpravodaji výboru rozpočtového.

Zpravodaj sen. dr Karas: Vážený senáte! Na výtku p. sen dr Hellera, že jim nebyla dána možnost, aby podrobně projednali předlohu, musím jako referent rozpočtového výboru ujmouti se tohoto výboru, neboť právě rozpočtový výbor k mému návrhu se usnesl, alby se o té předloze jednalo hned a ne až za týden, tedy v pozdější době, jak pan dr Heller navrhoval.

Předloha byla projednána podrobně v poslanecké sněmovně jak ve výborech tak i v plenu, a časopisy všech stran politických i národních co nejpodrobněji předlohou tou se zabývaly, takže jsme pokládali za zbytečné, abychom ještě také my dnes znova touto předlohou se zabývali a raději jsme hleděli, aby právě ten nepříjemný dojem, který na veřejnosti to projednávání v poslanecké sněmovně zanechalo, byl co možná nejdříve setřen.

Co se týče vlastních námitek, překvapuje mne, že právě p. dr Heller jménem strany sociálně-demokratické staví se proti sestátnění dráhy. Dokud páni akcionáři dostávali až 22% dividendy - a ta nebývala pouze jeden rok, nýbrž byla pravidelná - a dávali ji do své kapsy jako velkokapitalisté, tu nevystoupil nikdo ani se strany sociálně-demokratické proti tomuto soukromému kapitálu, a když dnes stát musí dopláceti těmto akcionářům na 5% dividendu, tu je hájí. Stát nemá prý do toho co mluviti. Když má stát platiti, ať má také právo říditi to všechno.

Proti sestátnění dráhy není odporu ani u zřízenců, jak již pan referent technicko-dopravního výboru pronesl, ani u akcionářů. Je zajímavo, že akcie zněly na 1000 K nominále a stály v poslední době, dokud ještě dráha byla v lepších poměrech, na 1700 K na burse. V poslední době klesly na 1000 K. Když předloha parlamentu byla podána a projednána, je zajímavo, že právě kurs těch akcií vystoupil o 120 K.

Je tedy viděti, že právě páni akcionáři se naprosto nebáli, že by toto sestátnění bylo proti nim. (Sen. Kadlčák: Protože mají dobrý čich). Ano! Není to také ani v zájmu kraje, aby dráha nebyla sestátněna. Neračte zapomenout, že za dnešních poměrů valutových v Německu je odbyt uhlí z naší hnědouhelné pánve do Německa stižen, ba znemožněn, a že výrobky onoho kraje musí hledat cestu na východ a tato cesta je nejpříznivější drahou z Chomutova přes Teplice, Lovosice, Litoměřice a Liberec do průmyslového kraje severovýchodních Čech. Je tedy v zájmu dotyčného kraje, aby dráha byla sestátněna a zlevněním tarifů, jak pan ministr na to upozornil, bylo kraji tomu pomoženo.

Panu kol. Matuščákovi bych odpověděl na jeho obavy, že zřízenci dráhy Košicko-Bohumínské byli vypovídáni: Jak je to možné, aby zřízenec byl vypovězen? Co pak nemá státní občanství naší republiky? Státní občan nemůže být vypovězen. Je tedy vidět, že to jsou cizinci. Byli to cizinci a ti se chovali k našemu státu tak, že stát uznal za vhodné jejích rejdy proti státu, proti naší republice netrpět. Pro konání služby železniční vypovězeni nebyli, nýbrž byli vypovězeni pro něco zcela jiného, pro politické rejdy. Tím končím. (Výborně! Potlesk a pochvala.)

Předseda (zvoní): Prosím, o zaujetí míst. (Děje se.) Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí míním dát hlasovati najednou. Není námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Nebylo námitek.) Námitek není, budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak je tištěna v tisku 1369, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, osnova zákona, nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém.

Poněvadž věci této přiznána byla pilnost, přikročíme hned ke hlasování ve čtení druhém.

Mají páni zpravodajové snad nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Havlena: Nemám.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak. Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina, osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty také ve čtení druhém.

Nyní dám hlasovati o tištěných resolucích technicko-dopravního výboru, a to o všech najednou, nebude-li proti tomu námitek. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Kdo souhlasí s tištěnými resolucemi technicko-dopravního výboru, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, resoluce tyto jsou přijaty a přikročíme k dalšímu bodu pořadu schůze, jímž jest

Poněvadž věci byla přiznána pilnost, navrhuji, aby celá věc byla projednána v jedné debatě při celkové době jedné hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, můj návrh je přijat.

Zpravodaji jsou za výbor rozpočtový p. sen. dr Fáček, za výbor zahraniční p. sen. Zimák.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. sen. dr Páčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Zákonem, o kterém podávám zprávu, má se dostati ústavního schválení úmluvě, učiněné jíž 8. února t. r. mezi naší a rakouskou vládou o zápůjčce 500,000.000 Kč, kterou náš stát je ochoten poskytnouti republice Rakouské.

Obsah této úmluvy je jíž dávno obecně znám. V diskusí veřejné, která se rozpředla, vyskytl se odpor proti tomuto opatření se dvou stran: Především některé strany německé zamítaly poskytnutí zápůjčky z toho důvodu, že prý hrozí nebezpečí, že Rakousko tím bude uvedeno v závislost na našem státě. Námitka je ovšem dosti podivná. Skoro to dělá dojem, jako by těmto pánům více záleželo na nezávislosti rakouské, nežli na nezávislosti našeho státu vlastního. A tím více, poněvadž prosvítá vlastní motiv této kritiky, že totiž těmto kritikům ani nešlo o to, zabezpečiti samostatnost Rakouska, nýbrž že jim ta domnělá závislost na naší republice je trnem v očích, poněvadž v ní vidí překážku závislosti Rakouska na státu jiném, do které by sami je rádi uvedli. Takováto kritika nevychází ovšem z důvodů věcných, nýbrž je dána směrem politickým, a bylo by bezúčelné, abych důvody věcnými tento názor vyvracel. Mohu jenom ujistiti, že poskytnutím zápůjčky Rakousku náš stát politicky nezavázal si Rakousko nic více, nežli jako si zavazujeme souseda přátelskou, sousedskou službou.

Ovšem, naše příkladná nezištnost při rozhodování o zápůjčce vyvolala také kritiku z druhé strany.

Poukazovalo se na to, že jsme měli býti více sobečtí a jungovati povolení úvěru se splněním jistých požadavků svých naproti Rakousku, zejména vynutiti při té příležitostí větší ochotu Rakouska k ústupkům při projednávání celé řady obtížných problémů, souvisejících s rozdělením bývalého společného territoria.

Na tuto stranu chtěl bych zase upozorniti na výhody, které přece jen tato věc má i pro nás přímo nebo nepřímo. Je tu především ten indirektní prospěch. Víme všichni, že konsolidace hospodářských poměrů v sousedstvu může míti jen příznivý účinek a vliv na naše poměry vlastní a proto jsme byli také ochotni přinésti obět ve prospěch konsolidace u sousedů. Ovšem, na poskytnutí této zápůjčky samé úspěch konsolidačních snah v Rakousku nezávisí, ale doufejme - a postup nové rakouské vlády v poslední době nasvědčuje tomu, že je naděje - že budou splněny i ostatní podmínky úspěchu.

Dále vytýkám a zdůrazňuji, že do zápůjčky nově povolené budou započteny obnosy, které máme jíž za Rakouskem, Jsou to obnosy za dopravné, vybrané pro náš účet rakouskými státními drahami, které činily již v únoru 169 milionů a pravděpodobně ještě od té doby o značné další obnosy stouply. Pro tyto naše pohledávky již existující dostává se konversí ve státní zápůjčku lepšího zabezpečení a také lepší úpravy co do podmínek úrokových.

Konečně budiž připomenuto, že výnosu zápůjčky, kterou Rakousku poskytneme, smí býti užito výhradně na platy Rakouska našemu státu anebo na platy rakouských příslušníků naším příslušníkům. Zejména budou z této zápůjčky placeny naše dodávky uhlí a cukru. Je také zabezpečeno, aby skutečně toto ustanovení zákona a smlouvy úvěrní bylo dodržováno, poněvadž výnos zápůjčky nebude zaplacen do Rakouska, nýbrž bude deponován u banky, která je >věrnou rukou< a my budeme míti možnost a vliv na poukazování výplat.

Zápůjčka povolovaná Rakousku jest ovšem v souvislosti se zápůjčkou, které jsme nedávno docílili v Anglii. Tím teprve je nám umožněno, že bez velikého svého oslabení můžeme tuto zápůjčku Rakousku poskytnouti a také teprve touto souvislostí s anglickou půjčkou nabývají podmínky rakouské půjčky konkrétní formy. Jest totiž stanoveno, že podmínky rakouské zápůjčky mají se shodovati s podmínkami půjčky anglické, V rozpočtovém výboru se nám dostalo ujištění, že se bude tato shoda týkati všech podmínek; poněvadž úrok z anglické zápůjčky jest 8%ní, ale přepočítací kurs byl toliko 90%, tedy odvozujeme z toho, že také Rakousku bude předepsán nejen úrok 8%ní, nýbrž i náhrada kursové ztráty na příslušné kvótě anglické půjčky a že na Rakousko bude z příslušné části přesunuta také provise z kupónové služby, kterou Anglii rovněž musíme platiti.

Toto ujištění zástupce ministerstva financí v rozpočtovém výboru vzali jsme s uspokojením na vědomí.

Smlouva o úvěru Rakousku obsahuje také záruky za bezpečnost naší pohledávky celkem uspokojivé.

Jsou tu záruky jednak přechodné, které mají platiti pro první dobu až do konce ledna příštího roku, to jest ruční zástava akcií místních, drah, akcií cukrovarů v Dol. Cetně a kauční hypotéka na budově bývalé České dvorní kanceláře ve Vídni, Potom nastupuje jedna nebo druhá možnost. Buď bude náš úvěr pojat do většího úvěru mezinárodního, o kterém vyjednává Rakousko se Svazem Národů, pak budeme participovat na zárukách tohoto celkového úvěru, nebo nedojde k tomu, potom nám budou zárukou příjmy republiky Rakouské z dopravních daní a poněvadž značná část dopravného pro Rakousko vybírá se na našich drahách a my budeme míti právo zadržeti si tento vybraný obnos, jest tím. dána poměrně značná, bezpečnost. Také to jest dobré ustanovení, že tyto daně dopravní jsou vyměřeny procentem sazby dopravní, a jestliže tedy poklesem valuty rakouské budou dopravní sazby v Rakousku zvýšeny, bude se automaticky zvyšovati i dopravní daň, která nám má býti úhradou za naši zápůjčku.

Vzhledem k těmito ustanovením, která nám poskytují poměrně dosti dobrou jistotu, a vzhledem k politickému, účelu, jímž byla zápůjčka diktována, doporučují jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát přistoupil k usnesení, které o věci poslanecká sněmovna již učinila.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji výboru zahraničního sen. Zimákovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senát! Sú to akiste uprimne mieru milovné snahy politiky Československej republiky a tiež túha po utužení hospodářských stykov, ktoré pôsobily k tomu, aby sa preukátzalo priatelstvo vtedy, keď je treba pomoci.

Sme sice stát, ktorý sám zápasí s finančnými ťažkosťami, ale v porozumení nutnosti konsolidacií nášho súsedstva delíme sa o pôžičku, ktorú sme získali v dôsledku nášho reálného gazdovania, ktoré sa javí v neprijemnej sice, ale za to k zdraviu služiacej daňovej a fínančnej politike. Stát náš poskytuje z ťažko vyhladobudnutej pôžičky časť súsednému státu, Rakouskej republike v úfnosti, že tým prispeje k ozdraveniu valutových pomerov a taktiež že povzbudí svojím príkladom k budovaniu nového štátu rakúského na reálných základoch. Poneváč predlohu vlády so stanoviska nosnosti finančných pilierov republiky Československej prezkúmal dôkladne výbor rozpočtový, ktorý nadobudol tiež istoty v zárukách podmienkami smluvy ustanovené, môže zahraničný výbor s politického hľadiska čo najuprimenšie doporučit slavnému senátu tuto predlohu ku schváleniu, v plnom znění, tak ako je obsiahnuté v usneseniu poslaneckej snemovne.

Zahraničnému výboru predložené boly 2 resolúcie. Jedna sen. Ledebura a soudr., v ktorej sa hovorí: Pan ministr věcí zahraničních se vyzývá, aby politickou smlouvu, uzavřenou s Rakouskou republikou v Lánech, resp. v Praze, se všemi jejími hospodářskými doplňky, jakož i dohodu, která již dříve byla uzavřena mezi ministrem věcí zahraničních, panem dr. Benešem, a rakousko - říšským kancléřem, panem dr Rennerem, oběma komorám parlamentu předložil ke schválení.

Druhá je resolučný návrh pp. sen. dr Naegle, Jessera, dr Ledebura a soudr.: Senát projevuje přesvědčení, že skutečné a trvalé řešení německého a rakouského problému může se státi pouze pokud možno rychlým připojením německého Rakouska k Německu, i vyzývá vládu, aby zahraniční svoji politiku v tomto smyslu zařídila.

Tieto dve resolúcie boly projednávané v zahraničnom výbore, kde sa pánom navrhovatelem zdôraznilo, že Československá republika stojí na základech mierovej smluvy a musia všetcia tí, ktorým záleží na jej existencii a vývine, odmietať všetko, čo smeruje na rušení týchto smluv. To sa vztahuje na prvú resolúciu pánov dr Naegleho, Jessera, dr Ledebura a soudr.

Druhá resolúcia dr Ledebura a soudr. žiada, aby celý komplex smluvy, t. zv. Lánskej, bol predložený zákonodárným sborom ku schváleniu. Zahraničný výbor uznal za záhodné, aby pán minister zahraničia informoval blížej Národne shromáždene o intenciach tejto smluvy a preto si želá zahraničný výbor vypočuť vopred mienku p. zahraničného ministra vo vlastnom strede.

Tretiu resolúciu v tom samom smysle podává pán senátor dr Heller so súdruhami. Uznávam, že dla tendencie demokracie maly by byť naozaj všetky smluvy známe verejnosti. Neviem ale, estli dnešná doba je pre demokraciu na toľko zrelá, aby proti tajným úkladom reakcie mohla odhaľovať dnes svoje ľadviny. Nám je zárukou nielen osvědčená reálna a mieruimilovná politika nášho zahraničného ministra dr Beneša, lež aj predstavitela druhej smluvnej strany, dr Rennera, v ktorého dobré snahy, v zaujme věci demokracie mali by zrovna nemeckí sociální demokrati dôverovať skoro viac než my.

Tedy z týchto dôvodov žiadnú z týchto troch resolúcií nepovažujem za vhodné doporučiť slavnému senátu ku prijatiu.

Místopředseda Kadlčák: Byly podány dostatečně podporované resoluce. Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):

>Resoluční návrh senátorů dr Hellera, Niessnera a soudr. k tisku 1380.

Vláda se vyzývá, aby tak zvanou Lánskou smlouvu a veškeré protokoly, jež se k této smlouvě vztahují, předložila Národnímu shromáždění ke schválení.<

>Resoluční návrh senátorů dr Naegle, Jessera, dr Ledebura a soudruhů.

Senát projevuje přesvědčení, že skutečné a trvalé řešení německého a rakouského problému může se státi pouze pokud možno rychlým připojením německého Rakouska k Německu, i vyzývá vládu, aby zahraniční svoji politiku v tomto smyslu zařídila.<

>Resoluční návrh senátorů dr Ledebura a soudruhů.

Pan ministr věcí zahraničních se vyzývá, alby politickou smlouvu, uzavřenou s Rakouskou republikou v Lánech, resp. v Praze, se všemi jejími hospodářskými doplňky, jakož i dohodu, která jíž dříve byla uzavřena mezi ministrem věcí zahraničních, panem dr Benešem a rakouským říšským kancléřem, panem dr Rennerem, oběma komorám parlamentu předložila ku schválení.<

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Předložená osnova jest jednou částí léků, jenž podán býti má na smrt nemocnému pacientu, Rakousku, aby zase pro nějaký čas udržen byl na živu. Zdá se to jako ironie světových dějin, že právě ty státy, ta skupina mocností se nyní co nejusilovněji musí snažiti o to, aby Rakousko udrženo bylo na živu, jež oni samí učinili mrzákem a útvarem života neschopným, Úvěr, kterýž státy této skupiny mocností nyní najednou jsou ochotny Rakousku poskytnouti - a k tomuto úvěru patří také úvěr Československé republiky Rakousku - pomůže strádajícímu státu zajisté alespoň pro nějaký čas. Úvěr tento zajisté způsobí, že nenastane tak rychle katastrofami zhroucení, jehož zjevy jsme obzvláště před několika dny spatřili ve strašné katastrofě měny. Ale jedna otázka zůstává přece: Zda-li tato pomoc, kterou Rakousku nyní chceme poskytnouti, jest trvalou, zdali může míti trvalý účinek, především však, zdali jest dostatečnou. A tu jsme my toho názoru, že této pomoci zajisté je potřebí, že nutno ji poskytnouti, poněvadž v přítomné době nevidíme jiného prostředku, abychom zabránili, aby bída a nouze rakouského obyvatelstva se ještě nezvětšily. Ale nevěříme, že tato pomoc může docíliti trvalého účinku a také nepostačuje, aby Rakousko postavila na zdravé základy. Máme vůbec za to, že rakouský problém nelze řešiti jedině finančně-politicky, že to jest hospodářský problém a že jednoduše poskytnutím peněz Rakousku nelze odstraniti všechny tyto obtíže a přivoditi ozdravění. Vítáme v každém případě v této předloze skutečnost, že představuje uznání zásady, že Rakousko zevnitřní pomoci postrádati nemůže, že mu takováto pomoc poskytnuta býti musí; a vidíme také, i když to není přiznáno, uznání skutečnosti, že mírové smlouvy zde vytvořily stát, jenž právě bez takovéto cizí pomoci existovati nemůže, že zde máme mrzáka, torso státu, o kterého lékaři musí usilovně pečovati.

Dámy a pánové! Máme proti předloze řadu důležitých námitek. Nechci se zde dále do nich pouštěti, tyto námitky byly přece již podrobně předneseny našimi řečníky v poslanecké sněmovně. Týkají se záruk, jež požadovány jsou v předloze od Rakouska a které považujeme za zcela nepřístojné a nespravedlivé zasahování do výsostných práv Rakouského státu; a také jinak považujeme podmínky, za kterých se Rakousku úvěr poskytuje, za tísnivé a za příliš trpké. Budeme přes to hlasovati pro předlohu. Nemůžeme jen zde v tomto okamžiku vyhnouti se tomu, abychom vyslovili názor, že pomoc, kterou nyní jak Československá republika tak také Itálie, Francie a Anglie má Rakousku poskytnouti, přichází velice pozdě. Jestliže Rakousko dnes dospělo tak smutného stupně, že každé chvíle se musíme obávati, že se shroutí ať již svou naprostou neschopností platiti, ať již znehodnocením své valuty anebo vnitřními nepokoji a revoltami, pak jest toho vinou zajisté okolnost, že po léta Rakousko bylo utěšováno, že bylo se všech stran krmeno sliby, aniž by byla uskutečněna vůle, kterou jsme mu vždy s vlídnou tváří ukazovali. Bylo to věčné utěšování, naposledy bylo tomu při odstoupení Šoproně, kdy Dohodové státy Rakousku slibovaly, že bude odškodněno úvěrem. Bylo tomu tak také později při odbourávání a při zrušení poskytování potravin, poskytnutí úvěru bylo přímo podmínkou tohoto zrušení. Nedělo se stále ničeho a tak jest dnes stav Rakouska nad pomyšlení smutný, jest dnes pomoci tomuto státu tím obtížnější, čím více času uplynulo, čím více v této příčině bylo opomenuto. Jest však také obzvláštní povinností Československého státu oproti Rakousku postaviti na jisto, že totiž Československo ode dne svého založení oproti Rakousku pěstovalo politiku nepřátelství, politiku ohraničení a odluky takovou měrou, že Rakousko, jež dříve se nalézalo ve velikém hospodářském útvaru, nyní náhle odříznuto bylo ode všech, prostředků a pramenů, pomocných a následkem toho stalo se života neschopným, V této politice odluky, v této politice dráždění, pomsty, v této politice odvety zajisté dlužno hledati velikou část víny na tom, že Rakousko dnes jest v tomto bezútěšném, zbědovaném stavu. Jest potřebí, aby odpovědní mužové zde v tomto státě se bili v prsa a také kajícně přiznali, že touto politikou spolu přispěli k tomu, že Rakousko přivedeno na žebrotu, na pokraj zkázy. Pochopujeme zajisté leccos a chápali jsme také v první době po převratu, že oproti Vídni, která pro národy a pro přičleněné svoje země neměla vždy správné a náležité porozumění, že oproti této Vídni v prvé době byla nepřízeň obzvláště u těch národů, které se osvobodily od nerozumného byrokratického panství zvůle ve Vídni, které nevědělo, co provincie potřebuje, které neznalo národnostních problémů, které nemělo tušení o hospodářských potřebách zemí, že oproti této byrokratické Vídni, této staré, z části ještě předbřeznové Vídni, byla jistá nepřízeň. Ale od této psychosy, abych tak řekl, od této představy měli jsme se přece již dávno osvoboditi a měli již dávno poznati, že Vídeň a Rakousko dnes přece již nejsou tím strašákem, i měli jsme do svého nazírání vnésti zcela jiné hledisko. Ale my vidíme, že to tak zůstalo až do poslední doby a do dneška. Čteme-li české noviny, slyšíme-li na př. řeči jednotlivých pánů z poslanecké sněmovny, pak vidíme: tato Vídeň stále ještě jest všeobecným postrachem a pohlíží se na ni stále ještě jako na téhož nebezpečného nepřítele, kterého třeba zničiti, proti němuž každá politika odvety, každá politika pomsty a násilí jest na místě.

Také jinak trvají oproti Rakousku zcela neodůvodněné představy, představy, kteréž vedou k politice, jež Československé republice samotné řeže do masa a která ji samotnu co nejvíce poškozuje. Především vychází se z toho stanoviska, že toto Rakousko jest naprosto života schopno; právě tak jak to u zeleného stolu bylo všechno připravováno, právě tak dlužno to jaksi považovati za výron nejvyššího poznání a nejčistšího rozumu a za úplně správné, a jest jen vinou Rakouska, vinou zlovůle tohoto pacienta, když stále více schází. Praví se dále: že Rakousko nemůže žíti a že stále více upadá, že jeho hospodářské a finanční poměry se stávají stále bezútěšnějšími, toho že vinou jest, že vlády, které tam posud panovaly, špatně hospodařily. Praví se dále, že Rakousko si musí samo pomoci a nečekati stále na cizí pomoc. Ano, dobrými radami se u na nešetří. Byl to pan poslanec dr Rašín, který v poslanecké sněmovně řekl, že Rakousko zkrátka snědlo těch 400 miliard dluhů, jež má - pan dr Rašín ostatně tuto číslicí zaokrouhlil poněkud do výše -. Odsud, jaksi z vysokého oře, lze lehko tyto věci odsuzovati, ale důkaz pro to, že dotyční pánové, kteří takovýmto způsobem soudí o politice a hospodářství Rakouského státu, by to byli učinili lépe, tento důkaz jste nám zůstali naprosto dlužní. Doposud především jste v hospodářství tohoto státu ještě neukázali, (Výkřiky na levici.) že to dovedete lépe, neboť také tento stát jest těžce zadlužen, také jeho hospodářský život jest v úpadku, ačkoliv zde vytvořen byl stát, jemuž 'bylo dáno, co jen chtěl, kdežto Rakousku odňaty byly ruce a nohy a nyní se mu dává dobrá rada: >Tak, teď žij, protloukej se dále, existuj, a nemůžeš-li žíti, pak jest to tvojí zlou vůlí<.

Zde byly vytvořeny všechny předpoklady, staženy byly všechny nejbohatší provincie a my vidíme, že také tento stát jest nucen zjednávati úvěr a že také on vykazuje hospodářství dluhů, že také jeho hospodářský život naprosto nelze nazvati nejrůžovějším. Jest tedy lehko se vypínati. Nechci naprosto zastávati se všeho, co se v Rakousku dalo, ale neosvojuji sobě o tom rozsuzovati. To jest věcí rakouských vlád a rakouského lidu, aby pečovali o to, by se pěstovala správná politika. Ale činí-li to někdo zde, musí teprve sám zde podati důkaz, že to dovede lépe. Ale tohoto důkazu právě nemáme. Slyšeli jsem také, že špatné hospodářství Rakouska má vinu na tom a sice je to prý obzvláště sociálně-politické zákonodárství, které spolu napomáhalo k tomu, že přivoděn byl smutný stav Rakouska. Tomu již věříme, že pánům měšťákům, všech národností není příjemným sociálně-politické zákonodárství, jak utvořeno bylo v Rakousku, poněvadž v něm spatřují možné nebezpečí, že toto sociálně - politické zákonodárství, jež v mnohé příčině skutečně zasluhuje uznání a skutečně jest vzorným, jinde bude napodobeno, i rozumíme proto také prohlášení, jež pan dr Rašín jaksi jako mluvčí české třídy kapitalistů učinil v poslanecké sněmovně, že totiž Rakousku nelze finálí pomoci, nežli pruským granátníkem s bičem v holínkách. Myslím, ze pan dr Rašín při tom nemyslel na pruského granátníka, nýbrž více na ruského činovníka, na ruského policistu s knutou v holinkách. Tuto knutu považuje za správný recept, aby se Rakousku pomohlo, a této knuty by také zde rád použil jakožto receptu. Vidíme to alespoň vesměs na politice jeho strany; teprve v posledních dnech slyšeli jsme volání jeho kolegy ve straně dr Kramáře, že parlamentní stráž dlužno nechat vejíti nejen při každé příležitosti, nýbrž že má dokonce býti ozbrojena, patrně puškami a bajonety a pokud možno také kulomety. (Sen. dr Hartl [německy]: Dr Kramář byl také první, jenž uvedl policii do vídeňského parlamentu! - Výkřiky.) Ve snaze vyjádřiti nenávist vůči Rakousku a vůbec vůči Němcům tvrdil dr Rašín v poslanecké sněmovně, že v Rakousku obyvatelstvo nechce pracovati, že všichni hrajou na burse, při dostihách, že až do nejširších kruhů se holduje hře. (Nepokoj na levici.) To vypadá zrovna tak, jako by se zde v tomto státě nehrálo. Kdo tak mluví, vidí před sebou vždy jen jisté třídy obyvatelstva, nevidí však velikých mass skutečně a poctivě pracujících lidí, kteří jsou také ve Vídní. Hráči a lehkomyslní lidé a lenoši jsou také zde. A také Vídeň má část obyvatelstva velmi vážně tvořícího, a Vídeň jest kulturním střediskem přes to, i když zevnějšek se jeví jako pohodlnost, jako lenošení, lehkomyslným. Vídeň jest kulturním střediskem a měla především velmi veliké poctivě pracující obyvatelstvo, které s tímto zevnějším zdáním nemá nic společného. Jest tudíž lehkomyslností mluviti o obyvatelstvu celého města, celého státu, tónem tak opovržlivým a urážlivým. Tato morálka, která se zde projevuje, jest farisejskou morálkou, jest morálkou, která praví: >Jsme lepšími nežli vy!< Ale chtěl bych viděti obyvatelstvo, které žijíc za těchto bezútěšných poměrů stále klesající valuty, jak tomu jest v Rakousku, mohlo by si uchovati úplně svojí morálku. To všechno pravím, poněvadž považují za nedůstojné a za nesprávné, že urážíme, tupíme a snižujeme Rakousko, kterému hodláme poskytnouti úvěr. Ubezpečuje se nám sice od vládního stolu, že vůči Rakousku jest přátelské smýšlení. Ale vlády jsou něčím lehko změnitelným a bohužel musíme věřiti tomu, že v nenávistných slovech, jež jsme slyšeli, stále ještě slyšeti jest hlas velké části veřejného mínění, kteréž tuto Vídeň stále ještě pronásleduje se zavilou nenávistí, ačkoliv toto Rakousko, tato Vídeň stala se docela jinou, ačkoli všechny předpoklady, všechny podmínky, všechny poměry se tam od základu změnily.