Schůze zahájena v 16 hodin 10 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatel: dr. Vlček.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, Srba, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. Dulovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená sen. Chlumeckému po dobu dvou měsíců a sen. Mudroňovi na šest týdnů z týchž důvodů.

Kdo s udělením těchto dovolených souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádané dovolené jsou uděleny.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1463. Návrh sen. dr. A. Procházky a soudr. stran zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

Tisk 1464. Vládní návrh zákona o rozšíření účinnosti zákona ze dne 10. července 1922, čís. 227 Sb. z. a n., kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1923.

Tisk 1468. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení.

Zástupce senátního tajemníka dr. Trmal (čte):

Jednací zápisy o 120., 121., 122., 123., 124., 125., 126., 127., 128. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 27., 28. a 30. června, 10., 11., 13. a 14. července 1922.

Těsnopisecká zpráva o 129. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé.

Z cizích parlamentů ročník III. číslo 9.-10.

Ročenka Národního shromáždění republiky Československé 1921-1922.

Zápis o 129. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

výboru iniciativnímu:

Tisk 1352. Návrh sen. Petříka a soudr. na změnu a doplnění zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů. Tisk 1463. Návrh sen. dr. A. Procházky a soudr. stran zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

výboru rozpočtovému:

Tisk 1454. Vládní návrh zákona o účinnosti zvýšení úrokové míry pro poplatkové úlevy platné při konversi hypotekárních pohledávek.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1458. Vládní návrh zákona o státní podpoře spořitelen a jich pobočných ústavů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (Současně též výboru rozpočtovému.)

Dále výboru imunitnímu:

Žádost lichevního soudu v Prostějově za souhlas k trestnímu stihání sen. Měchury pro přečin §u 11 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n.

Dále podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n.

výboru národohospodářskému:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1922, jímž se částečně mění vládní nařízení ze dne 9. září 1922, čís. 263 Sb. z. a n. o prodejních cenách lihu. (Současně též výboru živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému.)

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. října 1922, jímž se vzhledem k ukončení působnosti Československé komise lihové činí opatření pro přechodné hospodaření lihem v době, než provedena bude zákonná jeho úprava. (Současně též výboru živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému.)

Předsednictvu senátu sdělil volební soud v Praze přípisem ze dne 14. října 1922, čís. 861, že ověřil volitelnost senátorů: dra Bohumila Němce, Josefa Ficzy, Antonína Slavíka, ježto proti jejich volbě ani stížnosti podáno nebylo ani zákonných překážek volitelnosti shledáno nebylo.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu a to:

1. Druhé čtení zprávy výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona, ktorým zavádzia sa metrická miera pre právné pokonávania, listiny, knihovné zápisy a operáty katastru pozemkovej dane na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 1457.

Zpravodajem jest sen. dr. Daxner. Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Ne.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím, zaujmouti místa. (Děje se.) Konstatuji, že senát jest schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Navrhuji, aby se body 2. a 3. denního pořadu přesunuly na konec.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Tento návrh se schvaluje.

Než přikročím k projednávání 4. odstavce denního pořadu sděluji, že byly tiskem rozdány tyto naléhavé interpelace:

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 1465 sen. dra Soukupa, dra Fronty, dra Krouského, Donáta, Zavorala a soudr. k vládě republiky Československé o krisi výroby všech odvětví, o nezaměstnanosti a neodůvodněné drahotě životních potřeb pro kruhy konsumentské, dále

tisk 1467 sen. dra Hellera, Jarolima a soudr. na veškerou vládu a obzvláště pana ministra sociální péče o hospodářské krisi a nezaměstnanosti.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Tyto obě naléhavé interpelace spolu úzce souvisejí. Ve smyslu §u 68 jedn. řádu jest bez rozpravy rozhodnouti prostým hlasováním, zda a kdy jest o těchto interpelacích zahájiti rozpravu.

Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh sen. dra Franty, Donáta, dra Krouského, dra Soukupa, Zavorala a soudr.

Žádám, aby byl přečten.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

ťPodepsaní navrhují, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu zahájena byla debata o naléhavých interpelacích:

Tisk 1465 sen. dra Soukupa, dra Franty, dra Krouského, Donáta, Zavorala a soudr. k vládě republiky Československé o krisi výroby všech odvětví, o nezaměstnanosti a neodůvodněné drahotě životních potřeb. Tisk 1467 sen. dra Hellera, Jarolima a soudr. na veškerou vládu a obzvláště pana ministra sociální péče o hospodářské krisi a nezaměstnanosti současně s rozpravou o vládním prohlášení.Ť

Místopředseda dr. Soukup: Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je schválen a sloučíme tím rozpravu o zmíněných dvou naléhavých interpelacích s rozpravou n vládním prohlášení.

Dále rozdána byla naléhavá interpelace tisk 1466 sen. K. Friedricha a soudr. na vládu o zneužití vládních orgánů k demonstracím v Chebu.

Kdo souhlasí, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu o této naléhavé interpelaci zahájena byla debata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Této interpelaci naléhavost přiznána nebyla.

Přikročuji dále k projednání posledního odstavce denního pořadu, k

rozpravě o vládním prohlášení o naléhavých interpelacích tisk čís. 1465 a 1467.

Přihlášeni jsou tito řečníci:

Proti: kol. Jelinek, dr. Heller, dr. Ledebura-Wicheln, dr. Koperniczky, dr. Naegle, K. Friedrich, Zuleger, dr. Kovalik, Walló, Thoř a Jarolim.

Pro: dr. Stránský, dr. Soukup, Klofáč, Donát, Rozkošný, Valoušek, dr. Karas a Jílek.

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému proti vládnímu prohlášení, panu sen. Jelinkovi. Prosím, aby se uchopil slova.

Sen. Jelinek (německy): Slavný senáte! V krátké době 2¹/₂ let stojíme před čtvrtou vládou, i máme zaujmouti stanovisko k jejímu programovému prohlášení. Kdežto první vláda podala prohlášení, které mělo silně sociální nátěr, kladla druhá vláda zvláštní důraz na správu a udržení pořádku a zákonů; a kdežto třetí vláda stkvěla se mezinárodními, lépe řečeno středoevropskými barvami, jest prohlášení čtvrté vlády, kterým se nyní zabýváme, mixtum compositum všeho toho, co předcházelo a nese jako všechny ostatní, jenže ještě důrazněji, znak všeslovanské koalice.

Vládním prohlášením, slavný senáte, netřeba obyčejně přikládati obzvláštního významu, poněvadž přirozeně hlásají pouze mínění jednotlivých stran; které se právě dostaly k vládě, přes to však na všechny strany rozdílejí Jarý, líčí budoucnost v růžových barvách, a libují si, sledujeme-li jejich pokyny, již předem v nejnemožnějších slibech. Ve prohlášeních československých vlád nepřednášejí se však plány jednotlivých skupin, které se dostaly k vládě, nýbrž mají souhrnem hlásati vůli všech ve vládě sjednocených, politicky sobě navzájem nepřátelských stran. A to jesle jednoduše holou nemožností a bylo by věru třeba státníků zcela vynikajícího významu, aby byli lze tyto plány provésti. Není možno sjednotiti politické názory na příklad pana ministra školství a pana ministra zdravotnictví. Zde stojí oproti sobě světové názory, které nelze překlenouti. Jist to, jakoby se mísily oheň a voda, protismysl, který připouští jen jediné zvláštní vysvětlení, že všechny tyto strany v jednom bodě, totiž v nenávisti vůči Německu, přece jsou společného názoru. Tato okolnost dodává nové vládě a jejíma prohlášení, které ostatně v ničem nezadá, pokud jde o nedostatek cíle a plánu dřívějším prohlášením, jistého významu, poněvadž tato vláda dle dosavadní politické činnosti svých členů představuje v drol nepřátelství proti německému lidu a proti menšinám v tomto státě a musí tudíž také vzbuditi nejpříkřejší odpor těchto státních občanů. Jestliže pánové, kteří sedí dnes na ministerské lavici, konat svoji nepřátelskou práci proti nám posud pouze za kulisami, řídíce ji, a dovedli každé sebe skrovnější sblížení odvrátilo, tož jsou dnes každému viditelnými vůdci kampaně, kteří po dlouhém zkoumání svého širokého svědomí a zajisté na útraty svého přesvědčení se konečně po dlouhých měsících rozhodli, otevřeně podstoupiti boj za národnostní stát. A aby jen nevznikl mylný názor, a aby na všechen způsob zachována byla kontinuita s minulostí a abyste svými slavnými činy nestáli za svými předchůdci, nalézá první vaše vystoupení na vládním jevišti krvavý ohlas v pobuřující, zbabělé, ničemné, úkladné vraždě v Bruntále, která situaci lépe osvětluje nežli jakékoli vládní prohlášení a jakýkoli ministerský slib, a která jest následkem nezměrné politiky zášti, následkem vášně jistých kruhů, kterou jste dovedli vybičovati do bodu varu. (Fuj! na levici.) Tato vražda má však Také svoje zvláštní vysvětlení ve smutné skutečnosti, že v tomto státě lze bez trestu vražditi Němce, že všechna tato přepadení - a zažili jsme jich nyní věru již dosti - zůstávají bez odvety. Což byl jen jediný z hrdinů v Ústí, Kraslicích, Aši, Podbořanech, Louce atd. vypátrán a předán řádnému soudu, zaslouženému potrestání? Nařídíte sice vyšetřování; v jeho průběhu udá se nové přepadení, na prvé se zapomene, po druhém následuje třetí a tak to jde v dojemném plánovitém pořadí dále, aniž by došlo k potrestání a odvetě; Což nemusí takovéto jednání vlád vzbuditi podezření, že takováto štvanice na Němce jest byť ne bohulibým, tož přece majoritě příjemným počínáním, že Němci, Slováci a ostatní menšiny ve státě, jakožto obyvatelé panujícímu národu nepříjemní jsou psanci? (Souhlas na levici.) Táži se, smí se něco takového státi ve státě kulturním, ztotožňují se skutečně vedoucí mužové republiky s politickými blouznivými ideami těchto vrahů? Vepsali jste humanitu na svůj prapor. Jak dalece vzdálen jest tento ideál od vašeho jednání! A nesmí vás, obzvláště pány z vlády, naplniti podivením, jestliže také v našich kruzích nabývají vrchu ti, kdož stejné oplácejí stejným, kdož chtějí sáhnouti k svépomoci, a kdož těm, kteří doposud konejšivě působili na massy lidu, činí oprávněnou výtku vlažnosti; neuspokojte se tentokráte pouhými sliby! Prolitá krev našeho soukmenovce jest příliš drahá, než aby mohla býti pomstěna pouhými řečnickými obraty. Okamžik jest strašně vážný, nepřecházejte přes něj lehkovážně, slabost nebo ohled na kohokoli mohl by v tomto případě míti nejtěžší následky. (Bravo!) Ve svém prohlášení nemluví ani nynější vláda o národnostním boji v tomto státě ani slůvka, prvně o tomto boji, který nám nepopřává klidu a který, nebude-li rozřešen tak, aby všechny národy uspokojil, potrvá a vzmáhati se bude na škodu tohoto státu. Jako ve starém Rakousku; ani pro vládu Švehlovu neexistuje národnostní otázka. Také pro ni jest zdůraznění národního státu nejdůležitější věcí. Tomuto přeludu obětuje také táto vláda klid a blahobyt státu, nestarajíc se o to, že konečně také v cizině počínají se zabývati našimi věcmi a že tam v mnohých kruzích budí způsob, jakým zde v zemi se jedná s menšinami, povážlivé potřásání hlavou, čekali jsme již stokráte. Neuznáváme národního státu. Jsme rovnoprávnými členy a žádáme pauze své právo, které jste ve známém Memoiru III. slíbili a kterého jste nám nedali, právě tak jako nedodržujete slibu, který jste Slovákům dali ve smlouvě pittsburské. Československý národní stát označovati jej jako takový - jest na základě různosti jeho obyvatelů utkvělou představou, a označení toto prohlašují Také vážné české kruhy jako nesprávné a skutečnosti neodpovídající. Bylo to v jisté schůzi staré rakouské poslanecké sněmovny v roce 1883, když zástupce vašeho národa, známý poslanec Matuš, pronesl slova; Dokud vy, pánové z vlády, nemůžete houbou smazati dějiny a etnografické poměry monarchie, neučiníte nikdy Rakousko státem čistě německým. Zaměňuji slova ťněmeckýŤ a ťčeskýŤ a pravím: Ani vy nikdy nenajdete houbu, kterou byste mohli smazati historické a etnografické poměry tohoto stádu. (Souhlas na levici.)

Také v hospodářském oboru říká nám vládní prohlášení jen věci všeobecné a nepřiznává, že pochybené její politice, kterou již druhý ministr obchodu náležitě označil, nutno přičísti, že celý nynější hospodářský život vázne, že se nalézáme v katastrofální krisi, jejíž následky nelze přehlédnouti, a kteréž vzhledem k našim poměrům bylo lze se vyvarovati anebo ji alespoň zmírniti. Pouze nenávist vůči německým podnikatelům a německým sousedním zemím, které, ať již chcete čili nic, přece jen jsou našimi přisazenými odběrateli, a vaše šílená politika ochrany hranic způsobila poměry, že kvetoucí náš průmysl, který od dob Marie Terezie a císaře Josefa II. pracně, ale s úspěchem byl vybudován, ve čtyřech sotva letech úplně byl zničen a že tím stát jest zbaven jednoho ze svých nejcennějších pilířů. Kdežto jinak panuje snaha popřáti hospodářství rozvoj zbavený všech překáželo, podporovati hospodářství a napomáhati mu v každém směru, vnesli jste také do toho oboru neblahou politiku, a jako kdysi mohlo se ve starém Rakousku říct, že kultus zabil vyučování; tak dlužno říci u nás; politika zabila hospodářství. (Německy: Velmi dobře!) Jakým způsobem při pokračujícím úpadku průmyslu, obchodu a živností a vůbec výrobních tříd dovede finanční ministr dnes nebo zítra vybrati daně a tím široce rozvětvené žilky rozpočtu naplnili čerstvým tepem nového života, toho věru nevím. Zdá se, věru, že mu to nedělá mnoho starostí, zdá se, že jest optimistou a že věří ještě v divy a zázraky. Ve druhé sněmovně jistý poslanec užil slova ťodepření daníŤ a byl proto předsedou volán k pořádku. Vážení pánové, půjde-li to v tomto státě takto dále, nebude ani třeba široké massy upozorňovati na tento krajní prostředek, neboť nebudou jednoduše při nejlepší vůli s to zaplatiti daně (Německy: Velmi dobře!) a zda-li exekuce u nich prováděna bude státi za námahu a za výlohy, také o tom bych pochyboval. Když již jsem u pana ministra financí - v sále ovšem přítomen není -- řekl bych několik slov o válečné půjčce. Pan dr. Rašín označuje tuto otázku jakožto res judicata a domnívá se, že tuto věc tím vyřídil. Vládní prohlášení nemluví o tom slůvka a přece vám, pánové, pravím, že úplné zaplacení válečných půjček jest požadavkem, od něhož nikdy a za žádných okolností ustoupiti nemůžeme. (Německy: Velmi dobře!) Jest pochopitelno, že jest třeba upozorňovati vás nyní již od několika let na tuto vaši morální povinnost, jest nepochopitelno, že nestarajíce se o nouzi a bídu, kterou v tisíci rodinách způsobujete, nechcete nahlédnouti, jakou hospodářskou škodu státu působíte, necháváte-li ležeti ladem miliardy, místo abyste je učinili přístupnými národnímu hospodářství, zdá se, že jest vám zcela lhostejným vědomí, že všichni majitelé válečných půjček jsou odpůrci finančního hospodářství státního a tudíž státu samého, všichni, ať mluví jazykem kterýmkoli. (Německy: Velmi dobře!) Jsem přesvědčen, že potrvá-li krise - a ona nejen že potrvá, nýbrž nabude dalších katastrofálních rozměrů - že také ty vrstvy, jejichž jménem loňského roku paní senátorka Ecksteinová prohlásila, že se zaplacení velkomyslně zříkají, dychtivě žádati budou těch několik set korun, které upsaly. Otázka zaplacení válečných půjček není otázkou národnostní a není otázkou hospodářskou. I o finanční ministři, předchůdcově pana dr. Rašína, s tohoto místa prohlásili opětně. Otázka tato jest po výtce hospodářskou a právě tak jest v zájmu statisíců postižených jako v zajmu tohoto státu. Vy však chcete neplacením válečných půjček postihnouti Němce, a pak žádáte ještě loyalitu a oddanost, žádáte dávku z majetku a daně všeho druhu, když jste podkopali a zničili existenci tisíců a tisíců lidí a rodin! (Německy: Tak jest!)

Další nesmírně smutnou kapitolou, kterou prožívati musíme v této republice, přeplněné duchem svobodomyslnosti a demokracie, jest bezohledné znásilňování našeho německého školství. Jestliže již nařízení revolučního shromáždění, dle něhož bytí a blaho školství přenecháno bylo volnému uvážení předsedy Zemské školní rady, bylo naprosto nedemokratické, pak to, co po tomto nařízení přirozeně musilo následovati, jest výsměchem nejprimitivnějších zásad pravé demokracie. Zruší-li se během sotva dvou let více než dva tisíce tříd, zredukuje-li se celá řada škol, zruší-li se řada středních škol, jedná-li se, jak z rozpočtu vidno, s naším německým školstvím přímo macešsky, tu nelze více mluviti o zrušování zbytečných škol, nýbrž o nepřátelském úmyslu, o úmyslu potlačiti německé školství. Zda-li jest to důstojno státu, který se v cizině chlubí moderním zařízením, to posuďte sami. Zajisté ani toto jednání není s to, a není způsobilé, aby z menšin utvořilo loyální státní občany. V jedné ze svých dřívějších řečí mluvil jsem o československých specialitách v oberu školství, a byť také pan ministr vyučování ve sněmovně nebyl přítomen, chci přece krátce promluviti o těchto specialitách, poněvadž v přítomné době trvají měrou ještě zvýšenou, při čemž podotýkám, že při tom obzvláště na mysli mám Moravu. Jest československou specialitou v oboru školství, že máme na Moravě české školy, ve kterých nutno vyučovati německy, poněvadž děti nejsou mocny jazyka českého; jest další specialitou, že ve mnohých místech budova, které posud užívaly děti většiny obyvatelstva, této většině byla odňata, a přikázána dětem českým. Jako další specialitu máme školy v obcích, ve kterých menšina má školní budovu, většina naproti tomu musí své dítky posílati tři až čtyři kilometry daleko, aby se jim dostalo vyučování v jazyce německém. Jest další specialitou, že na příklad na Moravě, zemi to jak známo jazykově smíšené, doposud nemáme žádných německých menšinových škol, ačkoli pro české menšinové školy na Moravě byly již vydány miliony. Ale také proti zřizování zákonem dovolených soukromých škol, které za jistých podmínek zemská školní rada má povolovati, kladou se všechny možné překážky, i uplyne často půl roku, nežli se povolení k tomu udělí. Při projednávání této věci připomínám také slova českého politika ve starém rakouském parlamentu a sice slova poslance dra Kramáře. Zvolal kdysi při rozhovoru o této věci: ťCož je to hříchem, když tito lidé chtějí zůstati českými, což je to hříchem, chtějí-li tito lidé své dítky dáti do českých škol? Vy všakŤ - volal na Němce - ťdopouštíte se sociálního hříchu, jestliže žáky nutíte do škol, jejichž jazyku nerozumějí a jestliže v těchto školách vychovávají se mravní mrzáci, kteří rozmnožují armádu zločinců.Ť Jak lehko lze tato slova přizpůsobiti našim poměrům! Chtěl bych jen ještě krátkou poznámku o vlivu t. zv. národních výborů, které v prvých letech trvání republiky měly jisté oprávnění, později prý byly zrušeny, ale ve skutečnosti dnes ještě existují. V jisté obci na Moravě, která až do převratu byla německou a nyní přílivem českých úředníků atd. nabyla povahy národnostně smíšené, zamýšleli jsme zříditi německou školu občanskou, kterouž sobě německé obyvatelstvo žádalo. Uplynula léta než tato věc mohla býti vyřízena. Nyní konečně místní činitelé, čeští i němečtí občané města, společně se na tom shodli, že se zřídí německá občanská škola. Jak zemská školní rada, zemská vláda, tak také zemský výbor byli rádi, že věc konečně byla upravena; sotva že však zemský výbor dal k tomu své svolení, přijde telegram od Národního výboru v Olomouci, v němž se prohlašuje, že občané v Šilperku - tak se jmenuje obec, o které mluvím - nejsou, aniž by se tázali olomouckých, oprávněni svoliti ke zřízení občanské školy. Tak, pánové, dnes ještě stále vypadají poměry; ačkoli národní výbory jsou odstraněny, jsou přece vlastními veliteli v zemi.

Velevážení pánové! Měl bych ještě více na srdci, ale moje doba řečnická míjí a spěji ke konci. Pro vás, pánové z vlády a z většiny, jsou jen dvě cesty: buďto setrváte na svém dnešním vládním principu, budete pokračovati v útisku menšin v oboru národnostním, kulturním a hospodářském, budete pokračovati v pseudodemokracii, kterou jste si přizpůsobili, a ve své nepřirozené koaliční politice, kterou drží pohromadě pouze nenávist proti všemu německému - pak, velevážení pánové, pracujete do rukou těm, kteří si přejí záhubu tohoto státu; anebo se obrátíte, upustíte od utopie národního státu a utvoříte společně s ostatními národy, kteří tuto říši obývají, atmosféru, která všem umožní život v tomto státě, budete prováděti vůbec reální, skutečným poměrům odpovídající politiku, pak zjednáte možnost udržeti tento stát, který by setrvati mohl pouze ve spolupráci, v klidném spolužití všech národů, kteří přes všechny rozmíšky na sebe jsou poukázáni. Pro nás však, pánové, je v nynějším okamžiku jen jediná cesta: přes všechna protivenství a utlačování vytrvati v boji nám vnuceném, spoléhati na sebe a na nikoho jiného, s rozhodností hájiti práv a zájmů našeho národa, jemuž náleží veškerá naše vřelá Irska a věrnost, jeho blahu, jeho zdaru posvětiti všechny naše síly (Souhlas.) a s toužebností čekati na okamžik, až krátkozraká, sebevražedná vaše politika žalostně se shroutí a učiní místo politice spravedlnosti a rozumu. (Souhlas na levici.) Vím sice, že okamžik tento dík mentalitě vůdců českého národa ještě leží v daleké budoucnosti, jsem vrak přesvědčen, že nadejde, neboť jest nemožno v dnešní době v mnohojazyčném státě pěstovati jednostrannou politiku národnostního šovinismu. Přál bych si jen, aby tento okamžik shledal německý lid jednotným a silným. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Stránský.

Sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Jménem klubu národní demokracie dovoluji si sděliti s vámi, že bereme prohlášení vlády na vědomí a že ji budeme podporovat tak dlouho, dokud ona bude svůj prohlášený program plniti neochvějně, nestranně a spravedlivě. Neochvějně, nedávajíc se zastrašovat žádnou stranou politickou, žádnou třídou, žádnými osobními zájmy, nestranně, že nedá se v područí žádné strany a ve všech odvětvích veřejné správy bude si počínati spravedlivě, totiž že nestrpí žádného nadpráví a že také nestrpí žádného příkoří. Hlásíme se k této vládě a to proto, poněvadž nám představuje jedinou tohoto času možnou strukturu vládní. Nehlásíme se proto k ní snad, jak se ona vydává ve veřejnosti, jen proto, že je to vláda parlamentní. Pro mne, velectění pánové a dámy, parlamentní, noho neparlamentní. Parlamentní je ne pouze ta vláda, která je vzata z členů parlamentu, nýbrž každá ta, která v duchu, ve smyslet a dle vůle parlamentu vládne. Úřednická vláda např. nebyla parlamentní a přece cítím se já alespoň povinen doznat, že nebylo vlády, která by byla povelu parlamentu vždy tak uposlechla, jako to byla vláda úřednická. Jestliže se vůdcové parlamentu nedovedli často shodnouti o těchto povelech, nebyl na tom vinen systém. A nehledíc k tomu, velectění pánové, myslím, že slovo ťparlamentníŤ je vlastně to, co Němci nazývají politický šlágr a nic jiného, přenesený k nám z Rakous. Tam jmenovala vládu koruna, a sice někdy z parlamentu, někdy ze svých důvěrníků. U nás jmenuje vláda president, zvolený Národním shromážděním, tedy činitel, který již z předu a vždy musí požívati důvěry veškerého obyvatelstva naší republiky. Naproti tomu jsme měli po úřednické vládě vládu pana dra Beneše, a přesvědčili jsme se často, že ačkoliv byla to vláda parlamentní, neřídila se vždy vůlí parlamentu. Potřebuji jen připomenouti příklad s Košíkem a jiné případy, které tu byly, kdy úsporná komise co representant parlamentu učinila rozhodnutí a vláda učinila rozhodnutí proti tomu. Tedy, velectění pánové, my nehlásíme se jedině pro to k této vládě, ale hlásíme se k ní proto, poněvadž ona založena jest na jedině toto času možné základně naší republiky, totiž na koalici všech stran, které dnes hlásí se nejen snad k ní, nýbrž hlásí se ke státu. A proto, velectění pánové a dámy, budeme my tuto vládu podporovati.

Já, velectění pánové, ještě z jiného důvodu vidím se nucena několika slovy zmíniti se o tom, proč my nepodškrtáváme ten rys parlamentní této vlády. Je to poněkud choulostivá otázka proto, poněvadž by snad mohla zaváněti nějakou osobní ambicí. Já však myslím, že jsem povznesen nad podezírání, že bych sám o sobě, nebo někdo z mých přátel měl touhu po kandidatuře na ministerské křeslo, nicméně musí tato věc býti zde jednou projednána, poněvadž je velice důležitá ne z osobního, ale principielního důvodu. Velectění pánové! Dle §u 6 naší ústavní listiny skládá se Národní shromáždění, z něhož parlamentní vláda má býti vzata, ze dvou sněmoven; ze sněmovny poslanecké a ze sněmovny senátu. Není žádného předpisu v ústavní listině, v němž by byla vytýčena nějakým způsobem nějaká norma, která by svědčila pro to, že nejsou obě sněmovny rovnoprávny a rovnocenny. Jestliže, velectění pánové, dle §u 75 ústavní listiny vláda je odpovědna sněmovně a jestliže jen ve sněmovně muže býti položena otázka důvěry, tedy nemá to nic co činíc s rovnoprávností a rovnocenností, neboť toto ustanovení musilo býti pojato v ústavní listinu, jelikož by jinak účel důvěry a účel odpovědnosti ministerské rady, o níž se musí sněmovna vyjádřiti, byl by zmařen. Neboť, představte si, kdyby se stalo, že v otázce důvěry jedna sněmovna by řekla ano, a druhá by řekla ne! Proto jest, řekl bych, z důvodů technicko parlamentárních tento předpis pojat do ústavní listiny.

Jestliže dále dle §u 44 ústavní listiny usnesení sněmovny stává se přes to zákonem, že senát učinil nějaké změny, jestliže sněmovna při svém původním usnesení kvalifikovanou většinou setrvá, jest to opět jen předpis z technicko - parlamentárních důvodů, jelikož zákonodárství nemůže přec býti nějakou houpačkou, kde by na jedné straně seděl senát a na druhé straně sněmovna a kde by se věčně obě ty korporace mohly houpat. Zákonodárství musí doznat přec jistého konce, poněvadž nelze přece jen takovým odporem jedné korporace proti druhé zdržovat zákonodárnou cestu.

Tedy, velectění pánové, noví tu žádného rozdílu co do rovnoprávnosti a rovnocennosti a jestliže některá vláda o sobě chce vším právem říci, že jest vládou parlamentní, nesmí býti sestavena jen ze sněmovny poslanecké, nýbrž musí být vzat zřetel také na senát. Prosím, aby nepovstalo nějaké nedorozumění, netvrdím, že musí v každém parlamentě sedět nějaký senátor. Náhodou se může stát, že v senátě není nikoho, kdo by chtěl býti ministrem, ačkoliv tu náhodu skoro vylučuji. (Veselost.) Může se také náhodou stát, že senát, když se vláda tvoří, nemá způsobilých členů, kteří by mohli zasedat ve vládě. Je-li to náhoda, nevidím vtom žádné porušení ústavnosti. Tvoří-li se však vláda, jako se sula v tomto případě a v předešlém případě, když tvořila se vláda dr. Beneše, s předsevzetím a výslovným úmyslem nepojmouti do jejího lůna žádného ze senátu, pak po mém názoru jest tu ústavnost porušena. (Tak jest! Souhlas.) Pak nelze více mluviti o tou, že jest to vláda parlamentní, pak jsme oprávněni tázal se těch, kdo by s námi v tomto ohledu nesouhlasili ze sněmovny, kdyby vláda byla sestavena ze samých senátorů, zda-li by sněmovna poslanců uznala tuto vládu za vládu parlamentní. Jsem přesvědčen, že ne, l proto, velectění pánové, nám tato záležitost nemůže býti lhostejna. Nejde o žádné osoby, nejde také o žádnou stranu politickou, nýbrž o dalekosáhlý princip rovnováhy mezi senátem a sněmovnou poslaneckou.

Kromě toho, velectění pánové, věc má, když na ni popatříme v tom prostředí, ve kterém se nalézá, ještě jinou stránku. Jest zde mnoho lidí v našich autokratických kruzích, kteří senát bagatelisují, kteří na nás pohlížejí skutečně jako na nějakou, řekl bych, obtížnou, méněcennou zákonodárnou složku, ba vy jste toho byli často svědky, jak v poslední chvíli těsně před uzavřením neb odročením senátu poslanecká sněmovna někdy dva až tři dny před tím podá sem 30 až 40 předloh, které musí býti ve třech až čtyřech dnech v tomto senátě promrskány. (Dr. Spiegel [německy]: Ale vše se přijímá!) To patří na jiné pole, zda-li to přijímáme nebo ne. Já ostatně o té formální stránce se ještě vyjádřím. Referenti naši nemívají ani času, aby prostudovali takovou osnovu. Musí se přijmout ve výboru, musí se přijmout i v plenu a jde se domů. Stane se nám bohužel, velectění pánové, velmi často, neznáme ani důkladně celý obsah a dosah takové osnovy. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Tak jest! Ale přijme se to! - Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Stránský sám nadává, ale přijme to!) Velectění pánové, já nenadávám na to, to není nadávání, já to zde přednáším proto, poněvadž mně jde o to, abych hájil prestiž a zájem senátu jako zákonodárného sboru (Výborně!). Velectění pánové, my zde vypadáme jako by bylo členství v senátu nějakou sinekurou. Nevím, jak je vám při tom, ale své cti dbalý člověk se musí stydět, má-li on vypadat na veřejnost tak jako by být zbytečným a dostával diety za to, aby někde hlasoval pro anebo kontra. (Výborně! - Sen. dr. Spiegel [německy]: Řekne-li to oposičník, obstruuje! -- Sen. dr. Heller [německy]: A v prosinci bude to zrovna tak! - Sen. Walló: Senát posud neskončil moji záležitost, ať se hanbí! - Místopředseda zvoní.) Velectění pánové; já lituji, že zde není pan president Prášek, že to nemohu říci za jeho přítomnosti, ale ta okolnost, že zde není, mně nevadí, bych to přednesl. Já vzhledem k tomu, jak se tvořila vláda bez senátu, jak se jedná s námi, jak se žádá od nás rychlé projednání všech předloh, musím přece učinit dotaz k panu presidentovi a tázat se ho. Kde byl on, jenž v první řadě jest povinen hájit prestiž, čest; důstojnost a zájem této korporace, poněvadž jeho úkol přece nepozůstává v tom jenom, aby zde seděl na tomto místě. Kde byl on, když se ta vláda tvořila? Byl tázán nebo ne? Nebyl-li tázán, jaké konsekvence z toho chce vyvoditi? Dá sobě pan president senátu takové jednání líbit? Já se ho dále táži, kde je, když se nám sem hází 30 až 40 předloh a žádá se od nás, abychom je v největší rychlosti vyřídili. Kde je pan president, proč nepostaví se proti vládě a proti těm činitelům ze sněmovny poslanecké, kteří ať svou nerozhodností anebo proto, že se nemohou dohodnouti, zdržují věci tak dlouho, že teprve v poslední chvíli musí býti zde rozhodováno. Jestliže, velectění pánové, pan president by se proti takové věci ozval, jsem přesvědčen, že by se neopakovaly. Já se svého místa musím se přiznati, než takový senát, raději žádný! (Výborně! Potlesk. - Hlas: No, tak zlé to snad přece není!)

Pánové, já se obávám, bude-li se pan president nadále bát nebo ostýchat vystoupiti rozhodně proti takovéto proceduře, že nezbude nám nic jiného než svépomoc. Já alespoň - prohlašuji to pro svou osobu - kdybych nemohl předlohu prostudovat, buďte ubezpečeni, že v takový den nebudu zde sedět na svém místě. I kdyby můj jediný hlas scházel k většině, nebude mi to vadit, abych nekonal povinnost, která není vlastně povinností, nýbrž potupou. (Hlasy německých senátorů: Výborně! Znamenitě!) Proto doufám, že se tyto věci opakovat nebudou.

Řekl jsem již, velectění pánové, že budeme podporovati tuto vládu, poněvadž vidím v ní jistý postup a další krok ke konsolidaci naší republiky. (Hluk německých senátorů.) Ano já vím, velectění pánové z německé strany, že tato část mých slov sude se vám méně líbiti, než když jsem mluvil proti vládě, že nerespektuje senát. Ale já si nemohu pomoci. Já myslím, velectění pánové, že nesmí zůstati pouze při konsolidaci, totiž při konsolidaci vyvolané tím, že máme koaliční kabinet, nýbrž já pokládám za jednu z předních podmínek konsolidace odstraňování - a nejde-li to odstraňování - tedy alespoň zmírnění našich stranických zápasů mezi sebou a zápasu mezi námi a oposici protistátní. (Hluk a výkřiky německých senátorů.) Koalice, to je jenom forma. Má-li míti kýžený úspěch, musí se uplatňovati ještě v ní souručenství všech v ní zastoupených stran. Pod souručenstvím já rozumím to, že nesmí ministr ve vládě a poslanec ve sněmovně nebo senátor v senátě býti toho mínění, že zastupuje jen jiné zájmy, jisté síly, nýbrž jí mám za to, že každý ministr ve vládě, že každý poslanec ve sněmovně a senátor v senátě musí si býti stále toho vědom, že přední jeho povinností jest míti na mysli a na zřeteli stát, republiku a celkově všechny zájmy naše. (Hlasy [německy]: Výborně!) Já neříkám, že není povinen snad zastupovati třídní jisté zájmy, proto byl vyslán do parlamentu z jistých vrstev. Ale, velectění přátelé, to souručenství nesmí jiti tak daleko, abychom se potírali na nůž a není to nic platno, jestliže ve vládě sedí naší stranníci, když naše noviny a naše žurnály a v našich spolcích naši poslaná a předáci jsou co možná nejvíce straničtí i účinně potírají druhé dosavadní licitace o přízeň jednotlivých voličských vrstev, musí přestal anebo musí aspoň býti zmírněna a řekl bych tam, aspoň, kde politikové dělají politiku jen u svých stran, a tam, kde v obyvatelstvu stará se každý jen o třídní zájem svůj tam, ztrácí pak obyvatelstvo zájem pro celek a pro stát a to neškodí pouze tomu státu, nýbrž to škodí také té jednotlivé třídě a tomu zájmu také. Dosavadní koaliční vlády po mém názoru trpěly nedostatkem toho souručenství. Všelicos si řekli páni ministři, že se bude tak a tak jednat, ale nemyslila se to upřímně (Hluk. - Sen. dr. Spiegel: Aha!) a dosti loyálně. (Hlasy [německy]: Slyšte!) To myslím, že musí přestati, a že souručenství musí býti uplatňováno činem. Onehdy jsem četl v novinách, že pan ministr Franke měl ve schůzi důvěrníků své strany referát o politické situaci a řekl tam, že strana jeho setrvá tak dlouho v koalici, dokud bude vláda plniti to, co bylo ujednáno. Já z těchto slov soudím, poněvadž mám za to, že jsou všichni ti pánové tak opatrní, a že si to napsali, co ujednávají, poněvadž jistě velice Snadno dnes se zapomene na všelicos. (Veselost.) Ano, a já bych myslil tedy, že nejlepším prostředkem k dosažení souručenství a nejlepším prostředkem proti demagogii venku na schůzích a v novinách by bylo uveřejnění Toho, co pánové mezi sebou ujednali, neboť jakmile národ bude vědět, že to a to je smluveno a ujednáno, pak nemůže přijít poslanec nebo senátor ven a říci: My vám opatříme to a to, poněvadž ten volí; řekne: Pánové, to nemáte tam v té dohodě. (Sen. dr. Heller [německy]: Vy máte obrovskou důvěru k poslancům, že se napřed dohodnou, a pak jdou na veřejnost a mluví proti tomu!)

My jsme, pane kolego, proti sobě tak aspoň upřímní, že když někde máme vady, doznáme si je, ale vy ze svých vad činíte ještě ctnosti. (Veselost. Potlesk koaličních stran.) Velectění pánové, kdo s koalicí to myslí upřímně, kdo nemá žádných záludných úmyslů jednat jinak přes dohodu; ten může souhlasiti s tím, aby to bylo uveřejněno; Kdo nesouhlasí, ten dává tím už na jevo, že po případě by nemohl všelicos říci, co by jinak rád řekl. Já pravím, uveřejněním této dohody byla by zastrčena závora veškeré demagogii. (Tak jest!) Nyní dovolte, pánové, abych řekl ještě něco o methodě, jakou se chceme chovat k této vládě, která je naší vládou. Věcí vlády bylo - a ona to také učinila aby řekla ve svém prohlášení, jak se na věci dívá. Naší povinností je, abychom podrobili stanovisko vlády důkladné kritické analyse a abychom řekli zase my se svého stanoviska, jak se díváme na politické věci. A z toho vychází, velectění pánové, že i ten, kdo se hlásí k táboru vládnímu, vyhražuje si právo - a já to právo vyhražuji nejen sobě, ale i svému klubu, jakož jistě i vy z ostatních klubů to budete činit - totiž právo, podrobit svému úsudku jednání vlády. A toto právo prohlašujeme také za svoji povinnost. Na tomto právu ovšem a na té povinnosti nesmí nic změniti ta okolnost, že často naši kritiky, jak jsme právě toho byli svědky, zneužijí snad páni oponenti pro svoji potřebu. To nás nesmí mást. My, velectění přátelé, jsme od počátku založení republiky - řekněme si to zde, kde sedíme mezi sebou, nikdo se to nedozví, co se zde povídá (Veselost) - nadělali se dosti chyb. Není potřebí v nich pokračovat. My musíme dávat pozor, poněvadž máme veliký úkol před sebou; vybudovati tuto republiku, učinit z ní stánek, v němž by veškeré obyvatelstvo bez rozdílu národnosti bylo šťastno. (Odpor u německých senátorů. - Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Dosud tomu tak nebylo!) Pane kolego, na celém světě není Němců, kterým by se tak dobře vedlo jako vám. (Odpor u německých senátorů: Hlas: Račte mně říci: kde? Já se dám rád poučit. V Německu? - Hluk.) Pánové, odpusťte, vy si zde stěžujete na nás, lamentujete, ale jak já zcela dobře vím, v srdci majíce Německou říši, máte rádi v kapse naše peníze slovácké. (Potlesk na českých lavicích, odpor u Němců. Sen. dr. Spiegel [německy]: To přece nejsou vaše peníze, to jsou naše peníze! Což neplatíme daní? Vy jste nám přece peněz těch nedarovali!) Ne, ne, to já netvrdím, odpusťte, pane profesore, ".. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Jak můžete říci ťnaše penízeŤ?) Ale odpusťte, jak může universitní profesor takto člověku nerozumět? Pod našimi penězi já rozumím peníze Československé republiky. (Výkřiky sen. dr. Hilgenreinera a sen. Niessnera. - Sen. dr. Spiegel [německy]: My platíme daně a vy nám berete válečnou půjčku!) Ale jsou to dnes peníze Československé republiky. (Výkřiky.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím, pánové, račte zachovati klid.

Sen. dr. Stránský (pokračuje): Vždyť já také neříkám, že jste je ukradli. (Veselost na českých lavicích.) Já také neříkám, že jsme vám je dali, ale já říkám, že vy máte rádi peníze Československé republiky v kapse a v srdci máte Německo. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Vzali jste německé Čechy, protože jste pravili, že nemůžete bez německých Čech existovati!) A, velectění pánové, kdybyste se měli rozhodnout o změně, kdybyste měli míti v srdci ty peníze a v kapse to Německo, vy byste se poděkovali. (Potlesk na českých lavicích, veselost. - Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Peníze přece nejsou všecko, jsou ještě jiné statky! - Sen. Hartl [německy]: My chceme míti svobodu, chceme jíti k našemu národu a pak se smíříme i s valutou!) Odpusťte, kdybych se Vás, pane kolego, zeptalo kolik svobody mám já více než vy, pak budete v rozpacích mně to vysvětliti anebo dokázati. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Za svobodu chceme i hladověti! Sen. dr. Spiegel [německy]: Mluvte si jak chcete a můžete, my narážíme všude na jazykový zákon!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, neračte vyrušovat řečníka: