Schůze zahájena v 10 hodin 20 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.
112 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: Habrman, Novák, Srba, Stříbrný, Tučný.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečně pro včerejší schůzi a pro dnešní schůzi p. sen. dru Spiegelovi; do konce týdnu sen. Fahrnerovi a sen. dr Schmidtovi.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní 14tidenní dovolená p. sen. J. Procházkovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Žádaná dovolená jest udělena.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 1516. Návrh sen. Trčky, Kotrby, Thoře a druhů o zřízení >Politické komise očistné<.
Těsnopisecké zprávy o 136. a 137. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pátek dne 1. prosince 1922.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Tisk 1514. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 3826) o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní (tisk 3891).
Tisk 1515. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3825), jímž se mění některá ustanovení o přímých, daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923 (tisk 3861).
Předseda: K žádosti vlády má býti o shora uvedených návrzích podána zpráva ve lhůtě co možná nejkratší.
Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Lhůty se přijímají.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
výboru iniciativnímu:
Tisk 1516. Návrh sen. Trčky, Kotrby, Thoře a druhů o zřízení >Politické komise očistné<.
Předseda: Přikročujeme v
podrobné rozpravě ke skupině třetí, to jest národohospodářské, jež zahrnuje tyto kapitoly:
Kap. XV. Ministerstvo obchodu.
Kap. XVI. a XVI. A) Ministerstvo pošt a telegrafů.
Kap. XVII. Ministerstvo železnic.
Kap. XVIII. a XVIII. A) Ministerstvo zemědělství.
Kap. XX. Ministerstvo veřejných prací.
Kap. XXI. a XXI. A) Ministerstvo sociální péče.
Kap. XXII. a XXII. A) Ministerstvo pro zásobování lidu.
Kap. XXIII. a XXIII. A) Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Jako řečníci jsou přihlášeni: proti: Spies, dr Herzigová, Jelínek, dr Ledebur-Wicheln, Perthenová, Barth, Hecker, Lorenz, Hladík, Dúrčanský, Kotrba, Matuščák, Luksch; pro: Hucl, dr Malínský, Petřík, Lorenc, Dědic, Šabata, Horák, Lisý.
Uděluji slovo prvému řečníku >proti< p. sen. Barthovi.
Sen. Barth (německy): Slavný senáte! Konám-li svou činnost jako odpovědný, zvolený funkcionář buď v obci nebo v okresu a předloží-li mně někdo roční praeliminář, rozpočet, pak budu přesně zkoumati, k jakým účelům se použije obnosů, jež jsou zařaděny do tohoto ročního rozpočtu. Totéž platí ovšem také pro stát. Také zde máme zkoumati, k jakým účelům používá stát peněz, jež mu zastupitelství lidu povolilo. Dámy a pánové! Pohlížíme-li na obnosy v tomto rozpočtu u jednotlivých kapitol zařaděné, shledáme, že většina těchto položek - a to uvedla již celá řada řečníků - se vydává pro účely nikoli produktivní, nýbrž neproduktivní, pro militarismus, pro úroky nesmírného státního dluhu, pro zahraniční politiku atd., kdežto přece pro účely vzdělávací zařaděny jsou jen obnosy nejmenší. Celá řada řečníků poukázala zejména na to, že v německém území pokračuje útisk škol. Ba dnes nespokojíte se více se zavíráním jednotlivých školních tříd, nýbrž berete celé školní obvody, jak tomu bylo v Žatci, zavírají se školy, odebírají se násilím a dětí namačká se až 70 do jedné jediné třídy.
Rozdíl ovšem jest při předpisování daní a vybírání daní mezi územím německým a českým. Chci poukázati jen na dva sousedící zemědělské okresy, abych ukázal, že se zde jedná týmž způsobem, jako při útisku škol. V okresu rakovnickém, jenž hraničí s okresem žateckým, činil předpis daní v roce 1918 přibližně 700.000 Kč. Týž obnos byl předepsán v letech 1919, 1920 a 1921, kdežto v okresu žateckém - také v okresu čistě zemědělském a nevím, zdali v rakovnickém okresu není ještě více průmyslu nežli v okresu žateckém, i kdyby to nebyly veliké závody - předepsány byly v roce 1918 3 miliony, v letech 1919 a 1920 6 milionů a v roce 1921 9 milionů korun. Vidíte tedy, že se v německých krajinách provádí předpis daní zcela jinak nežli v českých. Ale jak vypadá věc s druhé stránky? Žádají-li něco německé okresy, ať již pro podporu v nezaměstnanosti, ať pro nouzové práce atd., pak musí osoby, obce anebo okresy přicházející v úvahu prodělávati pravou cestu utrpení, aby obdržely od státu nějakou podporu anebo subvenci.
Nyní jest v žateckém okresu 2.300 nezaměstnaných osob, a to 1.500 mužů a 800 žen. Kolik z těchto osob požívá nyní státní podpory v nezaměstnanosti? Vy to neuhádnete? Pravím, celých 27! Tato cifra zní téměř jako výsměch vzhledem k velikému počtu nezaměstnaných. Mezi těmito 2.300 nezaměstnaných je 600 zemědělských dělníků a dělnic, kteří vůbec jsou vyloučeni ze státní podpory v nezaměstnanosti. Tito lidé jsou vydáni v šanc největší bídě a největší nouzi i nevědí, jak uhájiti svůj bídný život. Teprve před krátkým časem oznámilo ministerstvo sociální péče v novinách nezaměstnanému dělnictvu, že intervence nezaměstnaných u tohoto ministerstva jsou bezúčelny, aby se žádosti přednášely u příslušné okresní politické správy. Když se však nezaměstnaní tam doprošují, řekne se jim, že žádostí šly již před několika měsíci do Prahy, a chtějí-li dosíci těchto podpor, že bude zapotřebí intervenovati v Praze. Tak uplynou týdny a měsíce, nežli lidé, hospodářskou krisí postižení, obdrží podporu v nezaměstnanosti, předpokládaje, že jim vůbec bude přiznána. Tak, dámy a pánové, jedná se v německých okresech s nezaměstnanými dělníky.
Nyní přešel bych k jiné kapitole a to k reakcionářské pozemkové reformě a řekl bych několik slov o tom. Když československý revoluční parlament připravoval řadou zákonů provedení t. zv. pozemkové reformy, zdálo se, jako by se starý požadavek socialismu přibližoval svému uskutečnění. V tomto zákonu byly mezi těmi, kdož jsou oprávněni převzíti vyvlastněný majetek velkostatku, jmenovány obce, a jejich svazy. Dále pak se mluvilo mnoho o předání půdy výrobním a hospodářským družstvům. Veškeren český tisk velebil tuto pozemkovou reformu jako obrovský sociální pokrok. I čeští sociální demokraté tvrdili při mnohých příležitostech, že začala socialisace velkostatku. Od té doby uplynulo několik let. Jistý částečný výsledek této akce jest již viditelný a tento částečný výsledek poskytuje jasný důkaz o tom, že t. zv. pozemková reforma v tomto státě neslouží hospodářskému pokroku, neslouží socialismu, nýbrž technickému a společenskému zpátečnictví, takže by pro ni příslušelo vlastně označení >pozemková reakce<. O povaze této reformy neinformují nás ani chvalozpěvy vládního tisku, ani ujišťování ministerských radů, nýbrž nahé cifry, z nichž vychází na jevo, co se stalo s půdou posud vyvlastněnou. Číslice, které vám chci přednésti, pocházejí z nejlepšího pramene, z t. zv. interviewu, jejž poskytl president pozemkového úřadu dr Viškovský jistému vládnímu žurnalistovi, a jenž uveřejněn byl v >Prager Presse< dne 22. října 1922. Dle této zprávy prohlásil pan dr Viškovský toto: Z celé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku převzaté výměry zemědělské půdv 40.227 ha bylo 28.116 ha přikázáno malým držitelům. Na této výměře zúčastněno asi 18.000 drobných pachtýřů. Průměr přidělené půdy činí skoro 2 ha. Na Slovensku obnáší příděl drobným pachtýřům asi 35 ha. V celém státním území bude přikázáno v tomto roce asi 62.000 ha zemědělské půdy malým držitelům. Zpráva praví dále, že byl vzat zřetel na družstva zaměstnanců tím, že jim byla přikázána část zbytkových statků, přikázáním zbytkových statků že uspokojeno bylo 25 procent zaměstnanců, a dalších 50 procent zaměstnanců má býti umístěno na těchto zbytkových statcích. Velikost takovéhoto zbytkového statku má obsáhnouti 25 až 80 procent dřívější výměry dvora. Pak se ve zprávě praví dále: Rozdělení zbytkových statků děje se tím způsobem, že stát obdrží 9 těchto statků, obce a jiné korporace 15, schopní zaměstnanci velkostatku 28, částečně do soukromého majetku, částečně do pachtu, družstva zaměstnanců 8, schopní pachtýři, posud ve své existencí pozemkovou reformou ohrožení 41; mimo to se zbytkové statky, vyměněné za nezabranou půdu, a sice 19, předají ještě jiným subjektům, kteří podle zákona mají nárok na příděl. Z nich uvádí se 12 legionářů a 2 legionářská družstva. Zřizování soběstačných hospodářství bylo podporováno tím, že byl obzvláště na to brán zřetel, aby pokud možno největšímu počtu domkářů se dostalo přídělu. Doplňují tímto způsobem výměru své půdy zpravidla na 4 až 10 ha. Tak, dámy a pánové, má se rozdělení orné půdy.
Nyní přijde rozdělení lesů. Dne 6. prosince t. r. intervenovali u presidenta pozemkového úřadu dra Viškovského členové výboru pro pozemkovou reformu, dosazeného Svazem německých samosprávných korporací, aby se tam informovali o zamýšleném sestátnění lesů. Z rozmluvy mezi panem presidentem pozemkového úřadu a členy výboru pro pozemkovou reformu lze seznati, že při sestátnění lesního majetku nedbá se práva a zákona, a že zde nelze mluviti o socialismu. Také zde stát jedná svémocně a násilně. Výbor pro pozemkovou reformu vyslovil se u pana presidenta Viškovského zásadně proti postátnění lesů a žádal, aby především byly poděleny obce a jejich svazy lesním majetkem, jejž pozemkový úřad zabral. Zdali držitelé moci v tomto státě vyslyší oprávněné nároky výboru pro pozemkovou reformu, jejž Svaz německých samosprávných korporací dosadil, jest dle posavadních zkušeností velmi pochybno. Poukazuji také při této příležitosti na návrh, který jsme v té příčině podali na změnu tohoto zákona. Tak, dámy a pánové, to ve skutečnosti vypadá s velice velebenou pozemkovou reformou v Československé republice. 62.000 ha půdy v celém státním území nebylo socialisováno, nýbrž rozbito, rozděleno částečně v malé nepatrné statečky, částečně zas rozděleno kapitalisticky v jiné formě. Držitelé moci v tomto státě nechť jen dále tak reformují, učiní brzo zkušenost, že bída v tomto státě bude ještě mnohem větší, když rozbíjí velké podniky zemědělské výroby. Co zamýšlejí pak počíti s velkým počtem zemědělského dělnictva, o tom zdá se, že si pánové v pozemkovém úřadu hlavu ještě nelámou. Dnes již pozorujeme, že nouze a bídy těchto dělnických kategorií přibývá, i chci vám při této příležitosti hned blíže vysvětliti, jak to v přítomné době vůbec vypadá se mzdovými a pracovními poměry, se mzdou zemědělských dělníků, pod jejíž tíhou dle udání pana kolegy Zulegera zemědělství se musí shroutiti. Dle nynějších mzdových smluv obdrží kočí u koní měsíčně 170 Kč, kočí u volů ještě o 10 Kč méně. Na deputátu obdrží tito dělníci 85 kilogramů obilí, 60 kg brambor, 3 q uhlí, něco dříví, relutum za omastek, vejce, peří, mléko a byt. Vydrží-li celý rok u majitele, obdrží ještě roční prémii 14 Kč 16 h. To vše přepočítáno na dnešní ceny dá obnos 475,41 Kč měsíčně. Dle toho obnáší celý roční příjem takového deputátníka 5.700 Kč 92 h, přepočítáno na den 15 Kč a několik haléřů. U nádeníků to vypadá ještě bezútěšněji. Pro muže obnáší mzda za hodinu 1,60 Kč, pro ženy 1,25 Kč, pro mladistvé l K. Vezme-li se však v úvahu, že se při nádenicích odpočítají ty dny, kdy se nemůže pracovati, pak, dámy a pánové, můžete si o tom učiniti pojem, jak ve skutečnosti vypadá živobytí těchto dělníků. Těmito poměry se octla veliká část dělnictva zaměstnaného v zemědělských podnicích na hranici proletariátu trhanů a táhne již dnes s košíkem nebo s pytlem a několika hadry v tom od jednoho dvora ke druhému. Mluví-li se zde ještě o tom, že pod těmito mzdami zemědělství se musí shroutiti, pak, dámy a pánové, musím již prohlásiti, nechť tento systém mzdového vykořisťování se shroutí a my na těchto troskách vybudujeme zemědělská výrobní družstva, t. zv. svazy účelové a uvidíme, zdali půda nemůže vyživiti dělníka na ní zaměstnaného. Tak totiž to vypadá u lidu pracujícího při zemědělství. Bude-li stát dále pokračovati v rozbíjení velkých statků, pak se ještě více zmůže armáda těchto pracujících lidí a ovšem také jejích bída.
Vezmeme-li vše v úvahu a vidíme-li na druhé straně, k jakým účelům stát užívá peněz, pak vláda od nás nemůže obdržeti žádné jiné odpovědi, nežli že hlasy svoje odevzdáme proti tomuto rozpočtu. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku a sice pro, panu sen. dr Malínskému.
Sen. dr Malínský: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu ku hospodářské části rozpočtu. Pan ministr financí si v rozpočtovém výboru stěžoval na to, že u nás se o ničem jiném nemluví, než o krisi a že každé druhé slovo je krise. Máme-li však náležitě posouditi náš rozpočet, musíme zrale uvažovati a zodpověděti si otázku, zdali náš hospodářský život v rozpočtovém roce se tak vyvine, aby mohla býti dosažena preliminová část daní. A tu ovšem opět a opět budeme musiti mluviti o krisi a jejích příčinách. Jako příčiny krise se uvádí jednak vysoká valuta naší koruny, drahé dopravní sazby, drahé uhlí, vysoké daně a vysoké mzdy. Ale na jednu, podle mého mínění z hlavních spolupříčin krise se zapomíná. V době, nikdy netušených, řekl bych přímo bláznivých konjunkturálních zisků, kde obratem rukou se tvořila nová papírová bohatství, kdy dály se nespravedlivé a nepřirozené přesuny majetků a důchodů, co zatím národ ve svém celku chudnul, v prvých letech války a v letech poválečných, tu se, slavný senáte, zapomínalo na ten věkověčný spravedlivý zákon vyrovnávací. Zapomenulo se, že jako každá vlna má svůj vrchol, tak má i svůj dol, že jako kyvadlo po nejzašším výkyvu v pravo vrací se v nejzašší výkyv v levo a že po každém masopustě přichází popeleční středa. Kdyby se na tento vyrovnávací zákon bylo nezapomenulo, jsem přesvědčen, že bychom neprožívali tak těžkou hospodářskou krisi, jakou prožíváme, a že zejména mohli jsme býti ušetřeni té hrozivé přímo laviny konkursů a soudních vyrovnání. U nás trpí krisí především obchod a průmysl. Průmysl si bude musiti krisi tuto vyřešiti sám a já nepochybuji, že ji také vyřeší. Vyřešiti ji musí zredukováním výrobních nákladů, železnou a vytrvalou úsporností ve všech směrech a zejména dokonalejší organisací výroby. V tomto směru byla již vykonána práce veliká. Průmyslové výrobky, zejména některé, klesly o 30 až 50 % v ceně a v technické organisaci všech průmyslových odvětví bylo dosaženo dobrých a potěšujících výsledků.
Ale, slavný senáte, všecka tato práce až dosud vykonaná a všecky oběti byly by marné, kdyby nevykonali i jiní činitelé svou povinnost, a tak musí i stát při své administrativě a ve svých podnicích vykonat to, co průmysl vykonal a koná, totiž musí ve své administrativě vyplnit tytéž příkazy úspornosti, jaké dnešní situace diktuje všemu soukromému podnikání. Při tom nesmí se zapomínat na to, že reorganisace státní administrativy nedá se provésti tak rychle, jak je to možné u podniků soukromých. A tu, velectění pánové, v tomto směru s řešením tohoto těžkého problému nebylo ještě u nás ani započato. Ačkoliv komise pro reorganisaci státní administrativy byla již dvakráte mezi ministerstvy usnesena, ještě se vůbec ani nesešla. (Slyšte!)
Podle usnesení poslanecké sněmovny, včerejšího dne nám doručeného, bude státním podnikům přikázáno obchodní účtování. Příkaz tento budou snad moci provésti státní železárny a státní hutě, poněvadž mají svůj vzor v soukromém podnikání, ale obávám se, že u naší státní správy železniční bude tato práce velice problematická. Naše státní dráhy jsou vedeny až do těch nejmenších podrobností jako úřad. Havlíček by řekl, že je to úřad ze všech úřadů nejúřadovatější. Účtování státních drah, evidence zásob, a co všechno s tím souvisí, jest tak těžkopádné a nepřehledné, že způsob účtování bude musiti být ze základů změněn, a nejen to, ze základů budou muset býti změněny i četné obory ostatní. Řešení dnešní hospodářské krise, a to rychlé, je také žádoucno z toho ohledu, aby nebyl znovu ohrožen kurs naší koruny, poněvadž její pokles by nás vrhl opět zpět a učinil marným všechno to, co dosud bylo vykonáno, a zmařil by naděje, které vůči příznivě se utvářejícím poměrům chováme, že bohdá rychle překonáme hospodářské krise.
Rozpočet ministerstva obchodu na r. 1923 vykazuje požadavek 51,913.000 Kč, který jest o více než 5,5 milionů Kč nižší, než byl rozpočten na r. 1922. Uskrovnění ve vydání při úřadu pro zahraniční obchod v likvidaci vypočítává ministerstvo skoro na 45 milionů Kč. Příjem včetně Úřadu pro zahraniční obchod rozpočten na 64,900.000 Kč a jest o více než 6 milionů vyšší než pro rok 1922. Z těchto cifer je vidno, že ministerstvo obchodu opravdu šetřilo a zaslouží si uznání a to tím více, že šetřilo tam, kde se šetřiti mohlo a šetřiti dalo, jako na př. to učinilo v titulu I., kde vykazuje oproti roku předešlému úsporu o 1,385.000 Kč, a že nešetřilo tam, kde to vyžadoval zájem obchodu, průmyslu a živností.
Při titulu II. § l, který se týká zvelebování živností, jest položka preliminovaná oproti loňsku sice nižší o 1,227.000 Kč, ale to stalo se proto, poněvadž nemají býti, jak se domnívám, prozatím převzaty ústavy pro zvelebování živností v Praze a v Brně, ale celková cifra na zvelebování živností věnovaná jest v celku vyšší a z této vyšší cifry jest hlavně věnována značná položka na subvence ústavů pro zvelebování živností a co zvláště vítám, jest věnována na pořádání kursů a přednášek, takže tato celková cifra věnovaná na zvelebení živnostnictva a dělnictva, jest o 1,120.000 Kč větší, než loni. Zvýšení toto zajisté nutno s povděkem uvítati. Ale zač nemohu pana ministra obchodu pochváliti jest to, že pražskému Ústavu pro zvelebení živností, t. zv. technologickému museu, místo slíbených 325.000 Kč na letošní rok dáno bylo pouze 250.000 Kč, ačkoliv kuratorium opětovně bylo ujišťováno, že cifra 325.000 Kč jest ministerstvem schválena.
Pražský Ústav pro zvelebování živností založen byl v roce 1898 pražskou obchodní komorou a bude slaviti tudíž příštím rokem dobu 25 let svého trvání. Ústav tento za přispění komory, země a bývalého státu vyšinul se v několika málo letech na přední ústav v bývalém Rakousku a i mimo hranice požíval nejchvatnější pověsti. Činnost jeho neomezovala se nikdy jen na obvod obchodní a živnostenské komory pražské a dnes působí vydatně v oblasti celé republiky. Ústav vykonává přečetné práce pro veškerá ministerstva, provádí sta a sta lučebních rozborů, zkoumá vzorky zboží, dává své dobrozdání při zadávání dodávek atd. atd. A jedním z hlavních jeho úkolů jest pořádání kursů pro živnostníky a dělníky, zejména i pro živnostníky a dělníky ze Slovenska. Kursů těchto bylo pořádáno v roce 1919 celkem 49 s 1.150 absolventy, v roce 1920 50 s 1.355 absolventy, v roce 1921 65 s 1.447 absolventy, v roce 1922 98 s 2.020 absolventy.
Zájem o tyto kursy jest velmi živý a jest to velice potěšitelné, že naše živnostnictvo snaží se nabýti odborného vzdělání a sice tam, kde toho levným způsobem docíliti může. Každému živnostníku dnes není možno, aby navštěvoval odbornou školu, protože to vyžaduje většího nákladu, ale v kursech technologického musea se mu dostane odborného vzdělání při nakladu nejmenším, a obchodní komora poskytuje posluchačům zvláštní podpory.
Ústav zaměstnává trvale 5 inženýrů a 2 technické úředníky, celkem 11 úředníků a 4 zřízence. Ministerstvem obchodu jest ústavů přiděleno 6 odborných učitelů státních, externích učitelů: řemeslníků, architektů, inženýrů atd. zaměstnává ústav 67. Z toho je zajisté vidno, jaký význam má technologické museum pro naše živnosti a naše řemesla, ale tím, co jsem řekl, není daleko ještě význam tohoto ústavu vyčerpán a proto myslím, že plně zasluhuje, aby pan ministr obchodu věnoval tomuto ústavu podpory, jaké vůči své blahodárné činností plně zasluhuje.
Požadavek ministerstva železnic na rok 1923 rozpočten jest na 4.165,381.740 Kč. Titul I. na věcné a osobní výdaje rozpočten na 22,799.000 Kč. To je více o 4,380.000 Kč - mluvím jen v zaokrouhlených cifrách. Titul II.: garantované dráhy, vyžadují 17,900.000 Kč, více o 15,100.000 Kč než v roce předešlém. Titul III.: provoz státních drah 4.165,000.000 Kč jest nižší tentokrát o 470.000 Kč než loni, takže úhrnem jest pro rok 1923 požadovaná potřeba menší o 454,176.000 Kč. Příjmy rozpočteny jsou obnosem 4.951,000.000 Kč, t. j. o 6,700.000 méně než v roce 1922. Podle těchto cifer jest předložený rozpočet aktivní a sice přebytkem 786,375.000 Kč. Pak-li skutečný výsledek dopadne podle tohoto rozpočtu, mohli bychom prozatím býti spokojeni, ale že to tak dopadne, o tom pochybuji.
Charakteristickou známkou pro způsob našeho železničního hospodářství je položka osobních a věcných výdajů, obnášející 2.454,000.000 - v rozpočtu předcházejícím dokonce 2.783 milionů - to jest více jak 58 % celkových výdajů. Při tak vysoké režii, která pohlcuje skoro 2/3 celkového rozpočtu ministerstva železnic, nelze se diviti vysokým tarifům, na které se všeobecné právem žehrá, které brzdí naši dopravu domácí, náš obchod a průmysl přímo zabíjí a znemožňují náš styk s dopravou zahraniční. Po převratu těšili jsme se, že stát náš stane se průvozním státem pro celou střední Evropu. A jaká je situace dnes? Dnes naši domácí zasílatelé jsou nuceni následkem vysokých tarifů hledat nejkratší cestu, aby se dostali na hranice a z našeho státu ven, a musí posílat své zboží kolem celé naší republiky po cizích drahách.
Tvrdí se nám, že dopravní sazby se nezvýšili ani desetkrát. To by bylo správné jen tehdy, kdyby nebyly státní dráhy přeřadily podstatnou část všeho dopravovaného zboží do vyšších tarifních tříd. Tím se stalo, že ve skutečnosti naše sazby zvýšily se ne desetkrát, nýbrž 15 a 16 krát, nežli byly do konce roku 1917, kdežto cena zboží oproti roku 1914 je 5 krát až nejvýše 10 krát vyšší. Je proto příkazem i samé spravedlnosti, abychom se vrátili k původní klasifikaci zboží, neboť po tom volá jednak cena zboží, a jakékoliv oddálení považuji za největší překážku řešení průmyslové krise. Dovoluji si dokonce tvrditi, že dnes nevystačíme již ani s návratem k původní klasifikaci zboží, ale že musíme odstraniti dopravní daň. Tato daň jest svoji povahou daní nanejvýš nespravedlivou a to proto, poněvadž zatěžuje stejně veškeré druhy zboží, počínaje od zemin, uhlí, surovin, polotovarů, až k těm nejcennějším hotovým výrobkům. Vedle toho dopravní daň zvyšuje naše sazby o 20 až 30 %, bez ohledu na délku nebo výši provozu, a tím se stává, že celé skupiny zboží jsou předem z dopravy drahou vyloučeny.
Tarifní výbor československých drah pracuje na reklasifikaci zboží a pracuje pilně, ale práce pokračuje přes to tak pomalu, že to bude trvat snad déle než rok, než se reklasifíkace ve všech druzích zboží provede. A co je při tom na pováženou, je to, že ministerstvo železnic návrhy této reklasifikační komise všechny neschvaluje, a když je schválí, tu je neprohlašuje. Tak na příklad návrh tarifního výboru, usnesený ve Vrátkách z měsíce září a října a v Plzni o deklasifikaci potravin z měsíce října, není do dnes ještě vyhlášen, takže musí ti, kteří dotyčné zboží zasílají, přes to, že je snížení usneseno, platiti staré vysoké tarify. Z toho je vidno, že nemají-li se státní dráhy státi těžkou překážkou řešení hospodářské krise, musí upraviti své sazby tak, aby neznemožňovaly konkurenční schopnost našeho průmyslu s průmyslem okolních států, jichž dopravní sazby jsou mnohem nižší, ačkoliv se říká, že to není pravda, nehledě k tomu, že tyto státy mají mnohem lepší valutu než my.
Jako příklad, jak vysoké jsou naše tarify u porovnání s tarify drah v Itálii, Francii a Belgii, uvádím, že při vzdálenosti 50 km obnáší sazba při uhlí: V Itálii 2,14 Kč, ve Francii 2,05 Kč, v Belgii 1,66 Kč a v Československu 4 Kč, počítáno podle kursu naší koruny z 1. září letošního roku. Při surovém železe: V Itálii 2,09 Kč, ve Francii 2,19 Kč, v Belgii 1,66 Kč a v Československu 4,20 Kč. Na vzdálenost 150 km při uhlí: V Itálii 4,30 Kč, ve Francii 4,02 Kč, v Belgii 2,77 Kč a v Československu 6,48 Kč. Při surovém železe v Itálii 4,04 Kč, ve Francii 4,16 Kč, v Belgii 2,77 Kč, a v Československu 9,25 Kč. Při tyčovém a fasonovém železe v Itálii 4,48 Kč, ve Francii 6,75 Kč, v Belgii 4,66 Kč a v Československu 11,86 Kč. Při vzdáleností na 300 km koks v Itálii 6,86 Kč, ve Francii 8,27 Kč, v Belgii 3,59 Kč, v Československu 10,04 Kč. Při surovém železe v Itálii 6,52 Kč, ve Francii 7,14 Kč, v Belgii 3,59 Kč a v Československu 15,02 Kč. Při tyčovém železe v Itálii 7,27 Kč, ve Francii 11,96 Kč v Belgii 5,66 Kč a v Československu 20,13 Kč.