Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatel: dr. Vlček.

115 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Bečka, dr. Hodža, dr. Markovič, Udržal; odborový přednosta dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou za poslední schůzi pp. sen.: dr. Ledebur-Wichelnovi, Jesserovi, Valouškovi, dr. Schmidtovi, dr. Kovalikovi, pro dnešní schůzi pp. dru Hellerovi a Dúrčanskému.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená sen. dr. Stránskému na dobu 3 týdnů, Zimákovi na dobu 2 týdnů.

Kdo s udělením těchto dovolených souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina - jest přijato, žádané dovolené jsou uděleny.

Předsednictvo senátu došel přípis presidia vlády z 6. února 1923, č. 1156 1075, o volbě náměstka předsedy vlády.

Žádám p. zapisovatele sen. Svěceného, aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Vláda republiky Československé vyhověla ve schůzi konané dne 5. února t. r. žádosti pana ministra sociální péče Gustava Habrmana o sproštění funkce náměstka ministerského předsedy a zvolila podle ustanovení §u 71. ústavní listiny náměstkem předsedovým pana ministra vnitra Jana Malypetra.

Náměstek předsedy vlády: J. Malypetr.<

Předseda: Předsednictvo senátu došel přípis presidia vlády z 24. února 1923, č. 2223 9099, o jmenování ministra financí.

Žádám p. zapisovatele sen. Svěceného, aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

>Presidiu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

President republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 24, února 1923 na místě zemřelého JUDra Aloise Rašína na základě §§ 64. a 70. ústavní listiny ze dne 29. února 1919, čís. 121 Sb. z. a n., poslance, ing. Bohdana Bečku ministrem financí.

Jmenovaný složil slib na ústavu do rukou presidenta republiky dne 24. února 1923.

O tom mám čest presidium senátu vyrozuměti.

Náměstek předsedy vlády: Malypetr v. r.<

Předseda: Představuji p. ministra slavnému sboru! (Výborně! Potlesk.)

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Ve 150. schůzi dne 21. února 1923 rozdáno bylo tiskem:

Tisk 1564. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 3948) o ražbě československých dukátů (tisk 3968).

Tisk 1566. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3950), kterým předkládá se ke schválení Národnímu shromáždění obchodní smlouva uzavřeni dne 7. října 1922 mezi republikou Československou a republikou Lotyšskou (tisk 3986 a k čís. 3986).

Dnes tiskem rozdáno:

Tisk 1430. Naléhavá interpelace sen Spiese a soudr. na ministra sociální péče stran protizákonného zabraňování zřizovati zemědělské a lesnické nemocenské pokladny.

Tisk 1559. Naléhavá interpelace sen, Niessnera, Jarolíma a soudr. a p. ministerského předsedu a p. ministra věcí zahraničních stran zjednání stávkokazů pro Poruří z rozkazu francouzské vlády.

Tisk 1560. Naléhavá interpelace sen. Jelínka, dr. Mayr-Hartinga, dr. Ledebur-Wichelna, Zulegera, dr. Naegle, dr. Spiegela, Jessera, Fahrnera a spol. na vládu ve příčině složení vlády.

Tisk 1561. Naléhavá interpelace sen. Niessnera, Jarolima a soudr. na p. ministra věcí zahraničních o zahraniční politické situaci.

Tisk. 1562, Návrh sen. dr. Krouského a soudr. na doplnění trestního řádu z 23, května 1873, č, 119 ř, z. a na změnu zákona z 18. prosince 1919, č. l Sb. z, a n, z r. 1920, o příslušností soudů trestních rozhodovati o výši nákladů soudních, jež se mají nahrazovati podle § 393 odst. 3. tr. ř.

Tisk 1565-1565/6. Odpověď vlády na interpelaci sen. Jarolima a soudr. (tisk 1424], na interpelaci sen. dr. Ledebur-Wichelna a soudr. (tisk 1425) a na interpelací sen. Hartla a soudr. o přepadení zvláštního vlaku německých turnérů ve stanici Louka-Horní Litvínov (tisk 1453/9).

Tisk 1565/1. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. dr. Herzigové a soudr. ve příčině různých nedostatků v telefonním provozu (tisk 1513/3).

Tisk 1565/2. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Klečáka, Šťastného, dr. Kloudy a soudr. o slevě uhlí v revíru Severočeském (tisk 1513/2).

Tisk 1565/3. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Hrubého a spol. v záležitostí nezákonného povolení stavby J. Habadovi u hřbitova v Tochovících zemskou správou politickou (tisk 1453).

Tisk 1565/4. Odpověď vlády na interpelaci sen. Hartla a soudr. stran liknavého a nepořádného vyplácení příslušných požitků státním zaměstnancům v činné službě a na odpočinku (tisk 1355/1),

Tisk 1565/5, Odpověď ministra vnitra na interpelací sen. Spiese a soudr. o úřadování u okresní správy politické v Mariánských Lázních (tisk 1453/6).

Tisk 1565/6. Odpověď ministra národní obrany na interpelací sen. dr. Ledebur-Wichelna a soudr. stran přeložení vojenské střelnice v Mostě (tisk 1461/3).

Tisk 1567. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3961), kterým předkládá se Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Portugalskou, podepsaná v Lisabone dne 11. prosince 1922 (tisk 3987).

Těsnopisecké zprávy o 139. až 144. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13., 14., 15. a 18. prosince 1922.

Z cizích parlamentů ročník IV., čís. l až 2 z roku 1923.

Jednací zápisy o 148, a 149, schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn, řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné.námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1562. Návrh sen, dr. Krouského a soudr. na doplnění trestního řádu z 23. května 1873, č, 119 ř. z. a na změnu, zákona z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1920, o příslušností soudů trestních rozhodovati o výši nákladů soudních, jež se mají nahrazovati podle § 393 odst, 3. tr. ř.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1564. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 3948) o ražbě československých dukátů (tisk 3968).

Výboru zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 1566. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3960), kterým předkládá se ke schválení Národnímu shromáždění obchodní smlouva uzavřená dne 7. října 1922 mezi republikou Československou a republikou Lotyšskou (tisk 3986 a k čís. 3986).

Výboru rozpočtovému, živnostensko-obchodnímu a technicko-dopravnímu:

Zpráva členů senátu dr. Brabce a dr. Soukupa o VIII. mezinárodní parlamentární konferenci obchodní v Paříži.

Podle §u 3. zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.

Výboru národohospodářskému:

Vládní nařízení, kterým se upravuje užívání pastvin v Podkarpatské Rusí a na Slovensku v roce 1923.

Podle § 8, zákona z 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n.

Výboru ústavně-právnímu:

Vládní nařízení z 22, prosince 1922 o přesunech administrativních úřadů na Slovensku.

Výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Liberci za svolení k trestnímu stíhání sen. dr. Herzigové pro zločin podle §u 65 a), b), a 305 tr. z.

Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Klofáče pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Žádost krajského soudu v Liberci za. souhlas k trestnímu stíhání sen. Hartla pro zločin dle §u 65 a), b), tr. z. a přečin §u 305 tr. z.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přistupujeme k projednávání denního pořadu a to:

1. Zpráva I. výboru rozpočtového, II, výboru branného o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1470) stran vládního návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe. Tisk 1517 a k tisku 1517.

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový sen. dr. Karas, za výbor branný sen. Kouša.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen, dr. Karas: Slavný senáte! Intencí zákona o vojenské taxe je zavésti aspoň částečně rovnoprávnost vojenských břemen mezi občany, neboť obrana vlasti je nejenom povinností, ale zároveň, břemenem všech. Jedni přímo tu povinnost plní krví, po případě potem, druzí aspoň nepřímo mají přispívat k břemenům válečnými daněmi, taxou. Ovšem nesrovnalost ta v dnešních dobách je zaviněna tím, že občanky naše, které se domáhají všude rovnoprávnosti s občany muži, právě ve věcech břemen válečných jsou jaksi vyňaty a že v tom směru měly by se domáhati rovnoprávnosti s muži, by vojenská taxa platila nejen pro muže, ale i pro ženy.

Zvláštní okolnost přiměla vládu, aby podala osnovu zákona, kterým se vojenská taxa ruší, neboť vojenská taxa v dnešních sazbách, jaké jsou zavedeny,' jest oproti ocenění fysické služby vojenské velíce nízkou. Ona jest stanovena jistou sazbou dle poměru osobní daně z příjmu, ale velice nízkou, takže na př. r. 1919 vynesla daň ta 2¹/₈ milionu korun, kdežto náklad spojený pouze s předpisováním, vybíráním a kontrolou její, obnášel 2²/₃ milionu korun, tedy je zde deficit takřka půl milionu korun. K tomu nepočítá se ani cena tiskopisů, jichž bylo potřebí k předepisování této daně. Taxa vojenská je za dnešního stavu pasivní. Pasivnost by příště ještě stoupala, neboť dle zákona ze dne 3. září 1920, č. 506 a 508 Sb. z. a n., jest existenční minimum zvýšeno na 6000 Kč a ledy podle toho také i vojenská taxa z osobního příjmu nižšího než 6000 Kč nemůže býti příště vybírána a tedy počet vojenskou taxou povinných bude v budoucnosti asi o polovinu snížen. Aby vojenská taxa nebyla pasivní, musila by vláda přirozeně přijíti se zvýšením taxy. To ovšem se nehodí do programu dnešní vlády, která má v zásadě naopak snižování břemen a dávek veřejných. Přirozeně nechce tedy přijíti s návrhem na zvýšení některé daně a nad to zabývá se vláda unifikací veškerých zákonů, která se právě provádí na základě resoluce přijaté tímto slavným senátem k rozpočtu na r. 1922, a podle této unifikace má býti zavedena jednotnost veškerých daní, jejich předepisování a vybírání, takže bude potřebí také tuto daň do toho rámce systému berního vsunout, Z těchto důvodů nepokládala vláda za vhodno přijíti dnes s novelisací tohoto zákona. Ale poněvadž výnos tohoto zákona je vlastně břemenem pro stát, přišla vláda s osnovou zákona, v níž praví, že tato taxa pro léta 1921, 1922 a 1923 má býti zrušena. Osnova zákona mluví o tom, že zákony o vojenské taxe se ruší, neboť § 1, praví, že zákony o vojenské taxe pro tato tři léta se ruší. Úmysl vlády byl, aby do r. 1920 daň, pokud byla předepsána, byla vybírána a zůstala státu, a pokud nebyla předepsána, aby předepsána byla, a teprve od l, ledna 1921 nemá se daň ta vybírat. Tedy dle úmyslu vlády měla býti vojenská taxa vůbec odstraněna, neboť vláda nepočítá s tím, že by pro r. 1924 dnešní vojenská taxa se dále vybírala a předepisovala. Ale úmysl ten v textu osnovy nebyl přesně vysloven, neboť osnova zákona praví v 1 §u, že zákony a nařízení o vojenské taxe se zrušují na léta 1921-1923. Z toho by patrně vyplývalo, že po uplynutí r. 1923 ty zákony zase budou v platnosti. Co to znamená? Z pojmu >zrušují se zákony< vyplývá, že zákon ten 1. ledna r. 1923 se odstraní, čili zákon umře, jest mrtev. Tedy zákon byl mrtev 1. lednem 1921. A tedy, co bylo jednou mrtvo, nemůže obživnouti po uplynutí jisté řady let. Tím, že zákon praví.zrušují na 3 léta, na r. 1921-1923<, by zase znamenalo, že vlastně na ta 3 léta pozbývá zákon účinnosti a tedy že jest v úmyslu, aby po roce 1923 zákon znovu obživl. Ale to není v zákoně řečeno, že by zákon měl uplynutím 3 let vstoupiti v platnost a také nebylo to intencí ani vlády a poslanecké sněmovny, která usnesením z 8. listopadu tuto zákonnou osnovu přijala. Neboť právě, že tyto zákony znamenají pro stát újmu, škodu pro státní pokladnu, a jednak že náš branný zákon z 19. března 1920 spočívá na zcela, jiných principech než rakouský branný zákon u nás se počítá s milicí a v takovém případě vojenské taxy nebudou mocí býti vybírány alespoň v té podobě, jak se dnes vybírají. Vláda zcela nepokrytě vyslovila svůj názor, že myslí, že tyto zákony skutečně se zrušují, že už neobživnou a že po roce 1923 od 1. ledna 1924 bude poměr ten zcela jinak upraven než dnes. Jak bude upraven, to ještě nebylo v době podání zákona jasno a přesno. Z toho vidíme zde patrné nesrovnalosti mezí vysloveným textem § 1 a mezi úmyslem zákonodárce, § 1 pouze zastavuje platnost zákona na 3 léta, ale nevyslovuje zastavení, nýbrž vyslovuje zrušení, ale to zrušení, které zákonodárce měl v intencích, ale zrušení naprosté zase není jasně tímto paragrafem, omezením na 3 léta, vysloveno. Vidíme případ nesouhlasu mezi textem zákona a mezi intencemi zákonodárce. Když si rozpočtový výbor tuto nesrovnalost uvědomil, zajisté seznal, že není mu nic jiného možného než tuto nesrovnalost odstraniti a text zákona nahraditi jiným, kterým by tento úmysl přesně vyjádřil. Rozpočtový výbor se usnesl, aby § 1 byl změněn potud, že poslední tři slova, že se zákon zrušuje na 3 léta, by vypadla, tak že bude text zníti: >Tyto zákony a nařízení se dnem 1. ledna 1921 zrušují...< a dost, ta slova vypadávají. Ten zákon v § 2, 3 a 4 má zvláštní některá ustanovení, která jsou odůvodněna vzhledem na poměry vyvolané poslední světovou válkou. Zejména, že má býti vybírána vojenská taxa za léta až do r. 1920 a zároveň má býti vybírána dodatečně, poněvadž zrušiti jí vůbec by bylo nespravedlnosti oproti těm poplatníkům, kteří již zaplatili. Na těch, kteří nezaplatili, má se vybírati. Kdežto od 1. ledna 1921 se vůbec nepředpisovala ani nevybírala taxa, poněvadž taxa předpisuje se na základě příjmů z loňského roku, teprve od roku 1922 se přijímaly taxy povinníků, a vláda se rozhodla, že ten zákon dále prováděti nebude. V tom smyslu se dosud pro dobu od 1. ledna 1921 ničeho nestalo.

V tom směru rozpočtový výbor schválil celou osnovu zákona s těmito dodatky, a kde novým tímto zákonem pro ty povinníky až do roku 1923 mají býti stanoveny jisté úlevy v této dani, zejména, pro ty podle zákona o vojenských taxách, kdo jsou povinni, že nejsou odvedeni. Za války jsme viděli, že spousta lidí, kteří nebylí odvedeni při normálních odvodech jako vojíni a členové armády, byli dodatečně prohlédnuti a uznáni za zbraně schopné, dodatečně musili konali vojenskou povinnost jako ostatní vojáci. Domobranec a voják byl s lejně na tom. A tento domobranec by musil ještě platiti za tu dobu, kdy konal službu, vojenskou taxu. Anebo on konal jen úkony vojenské a také by musil platili. To by bylo nespravedlivé a proto ten zákon hledí v §u 3 lakové případy nesrovnalosti a nespravedlností vylučovati a osvobozuje další skupiny od daně až do posledního prosince roku 1920. Osvobození všechna jsou rozumná a spravedlivá, a proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, -aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe, schválil se změnou, jak mu jí v §u 1 v posledních slovech navrhuje. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Udělují slovo druhému zpravodaji, p. sen. Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Branný výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny a přistoupil na změnu § 1 zákona. Pokud se týká branného výboru samotného, změnil § 3, a to v tom směru, aby od povinnosti platiti vojenskou taxu byly osvobozeny osoby, které mají menší roční příjem nežli 10,000 Kč, kterýžto dodatek navrhuje k uvedenému paragrafu jako lit, G. Branný výbor se usnesl připojiti se jinak k usnesení výboru rozpočtového. Prosím slavný senát, aby osnovu přijal. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K doslovu uděluji slovo zpravodaji, p. sen. dr. Karasovi.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! K doplňovacímu návrhu výboru branného se připojil výbor rozpočtový a navrhuje slavnému senátu schválení také této změny §u 3, totiž toho dodatku.

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, která má 5 paragrafů, o jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto postupu?

Sen. dr. Wiechowski (německy): Prosím o slovo!

Místopředseda Kadlčák: Prosím!

Sen. dr. Wiechowski (německy): Dovolil bych si dotaz, o čem se hlasuje? Hlasuje se o usnesení branného výboru o tomto dodatečném anebo o původním návrhu?

Místopředseda Kadlčák: Hlasuje se podle zprávy zpravodajovy o čísle k tisku 1517, dodatečná zpráva výboru branného a výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1470) stran vládního návrhu zákona, kterým se zrušuje dosud platný zákon o vojenské taxe.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsaženy ve zprávě, kterou jsem právě přečetl, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém a to tak, jak jsou obsaženy v naznačené zprávě. Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen.

Přistupujeme ke druhému odstavci pořadu schůze, to jest

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Jílek, za výbor zahraniční sen. dr. Krupka, za výbor rozpočtový sen. Klečák.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, p. sen. Jílkovi.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Přivtělením Hlučínska k republice Československé bylo potřebí upraviti poměry tamějších válečných poškozenců podle poměrů našich, což se také stalo úmluvou v Ratiboři. Poněvadž jedná se zde o to, aby válečným poškozencům v připojeném Hlučínsku dostalo se týchž podpor a výhod, jako mají naši váleční poškozenci, navrhuji slavnému senátu tuto předlohu ke schválení.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Zahraniční výbor nám navrhuje přijetí následujícího usnesení:

>Českoněmecká úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsaný v Ratiboři dne 12. dubna 1922, se schvalují.

Vládě se ukládá, aby tuto úmluvu, spolu se závěrečným protokolem uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého a ministru zahraničních věcí, jakož i ministru sociální péče se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, kterých je potřebí k provedení této úmluvy.<

Připojením Hlučínska k Československé republice na základě článku 83, smlouvy Versailleské nastala nutnost upraviti mimo veřejnou správu péčí o válečné poškozence na Hlučínsku, což stalo se §em 4 nařízení republiky Československé ze dne 4. května 1920, čís. 321 Sb. z. a n.

Ježto nebylo možno úpravu tuto provésti ihned, svěřena péče o válečné poškozence od doby anexe dne 1. února 1920 nastalé prozatímně ještě vládě německé, kteráž jí na základě našeho zmocnění prováděla podle předpisů svých až do 30. dubna 1920, odkud pak, dne 1. května 1920, převzala republika naše péči zmíněnou, provádějíc tuto ovšem zase podle naších platných předpisů.

Následkem toho objevila se potřeba, aby uzavřena byla zvláštní úmluva s říší Německou; jak co do vzájemných náhrad prozatím nastalých, tak co do postupu při poskytování jejich, jakož i co do okruhu osob oprávněných, při čemž zásada oprávněných podle této úmluvy rozšířena byla i na potomky těch, kteří v době úmluvy jíž na živu nebyli, avšak eo ipso by se státními občany bývali stali, takže je to zase jen humánní způsob, kterým se zde přece šlo.

Poněvadž úmluvou touto byly různé sporné otázky mezí oběma státy rozřešeny a neudržitelný provisorní stav nyní došel definitivního uspořádání, navrhuje vám zahraniční výbor schválení úmluvy této senátem. (Pochvala)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. zpravodaji výboru rozpočtového sen. Klečákovi.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Stát náš ve snaze urovnati poměry mezi válečnými poškozenci republiky Československé a mezí válečnými poškozenci, kteří byli z republiky Německé přiděleni ke státu našemu, dohodl se na úmluvě, která byla oběma státy podepsána.

Rozpočtový výbor pojednav o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení senátu Národního shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsaný v Ratiboří dne 12. dubna 1922, doporučuje senátu ke schválení úmluvu a ratifikační usnesení ve znění schváleném již poslaneckou sněmovnou, opíraje se pří tom o důvody připojené k návrhu usnesení a vypracované vládou Československé republiky.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí, aby ve čtení prvém bylo přijato ratifikační usnesení tak, jak je obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v č. t. 1511, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačené ratifikační usnesení přijímá se ve čtení prvém. Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistupujeme k následujícímu, jímž je

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr. Krupka, za výbor rozpočtový sen. dr. Fáček.

Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, p. sen. dr. Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Zahraniční výbor navrhuje, aby bylo přijato toto usnesení:

1. Úmluva mezí vládami republiky Československé a republiky Rakouské, uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921, o provedení úmluvy o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů ze dne 10. srpna 1920, jakož i zápis s dodatkem a přílohou se schvalují.

2. Vládě se ukládá, aby uveřejnila smlouvu i zápis s dodatkem a přílohou ve Sb. z. a n. státu Československého.

3. Ministru financí se ukládá, aby po dohodě s ministrem zahraničních věcí zařídil čeho třeba k provedení této úmluvy.

Za příčinou výkladu článku IV depositní úmluvy ze dne 10. srpna 1920, čís. 513 Sb. z. a n., uzavřené mezi republikou naší a Rakouskou objevily se spory co do nutností okolkování předválečných rent, kteréž by bývalo způsobilo vydání jednotlivých titrů v korunách rakouských pro nás méně cenných. Spory ty rozhodnuty ve smyslu mírové smlouvy Saint-Germainské usnesením reparační komise ze dne 31. srpna 1921, čís. 1502 k našemu prospěchu, kteréžto usnesení samo zase stalo se co do výkladu sporným potud, pokud týkalo se příslušníků československých, majících své renty na území rakouském.

Následkem toho projevila reparační komise na základě článku 215. mírové smlouvy Saint-Germainské rozhodnutím čís. 1502 přání po smírném vyřízení těchto otázek mezi oběma súčastněnými státy, tedy mezi naší republikou a republikou Rakouskou.

Úmluva, předložená senátu a přijatá již poslaneckou sněmovnou skládá se z úmluvy vlastní, zápisu o příslušném jednání i s příslušnou přílohou, jakož i ze zvláštního dodatku ke článku I. tohoto zápisu obsahuje vedle účelného řešení těchto sporných otázek cenný ústupek rakouské vlády ohledně rent z titrů nabytých úplatné v době od 16.VI. 1920, kdy totiž nabyla působnosti smlouva mírová, až do 15. října 1920, spočívající v tom, že vláda rakouská vydá z těchto titrů - ovšem proti jiným kompensacím z naší strany více méně odůvodněným - paušální částku 100,000.000 Kč bez okolkování, čímž zejména vyhověno býti má oněm ústavům a zejména spořitelnám, jež v naznačené době renty zakoupily, které jinak vedle úmluvy přítomné by podrobeny býti měly rakouskému okolkování, značícímu pro naše příslušníky podstatný valutový rozdíl.

Ač úmluva dotčená upravuje podstatně stejným způsobem jako úmluva depositní ze dne 10, srpna 1920, čís. 513 Sb. z. a n., otázku rent předválečných a jinak by jako úkon státní administrativního rázu nevyžadovala schválení zákonodárnými sbory, předkládá se nicméně, byvši již poslaneckou sněmovnou schválena, též senátu, ježto by provedením jejím mohlo vzniknouti finanční zatížení státu, a to zejména tím, že by snad při tom okolkování něco přišlo v náš neprospěch.

Ježto pak vyhovuje plně i v ostatním svém obsahu, navrhuje zahraniční výbor senátu schválení úmluvy i s veškerými přílohami a přijetí schvalovacího usnesení ve znění senátního tisku č, 1524 tímto sborem zákonodárným.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového p. sen. dr. Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Stačí mně několik slov, abych doplnil referát kolegy zpravodaje výboru zahraničního jako zpravodaj výboru rozpočtového. Rozpočtový výbor zajímala hlavně ta otázka, jaké finanční zatížení může z této úmluvy našemu státu vzejíti. To vlastně byla také příčina, proč vláda tuto úmluvu předkládá Národnímu shromáždění ke schválení. Finanční oběť může náš stát postihnouti v důsledku odstavce 3, a 4. úmluvy, kterými přejímáme povinnost v tom případě, když by ono množství rent, které zjistí Rakousko na svém území, bylo větší nebo menší než ona kvóta společného dluhu, která na ně připadne podle rozhodnutí reparační komise z těch 100 mil. korun, které nám byly ústupkem rakouské vlády ponechány a také z rent zakoupených po dni 16. července 1920, tedy po dnu, kdy mírová smlouva Saint-Germainská nabyla účinnosti, buď vraceti nebo od Rakouska něco přejímati výměnou. Posouditi jaksi hraníce, ve kterých toto risiko finanční se pohybuje, nebylo původně dobře možno, poněvadž tu byla neznámá, veličina, totiž ty kvóty předválečného dluhu rakouského a uherského, které reparační komise měla stanoviti. Lituji, že od doby, kdy tato zpráva nám byla předložena a v rozpočtovém výboru projednána, nedostalo se nám od ministerstva financí podrobných informací. Dnes snad, kdy rozhodnutí reparační komise o rozvržení dluhů je snad již aspoň v subkomitétu připraveno nebo dokonce již je definitivní, mohli bychom obraz tohoto risika, které přejímáme, posouditi konkrétněji a učiniti si o tom určitější představu. Poněvadž se nám však těchto číslic a dat od ministerstva financí nedostalo, nezbývá, než připojiti se k návrhu zahraničního výboru i jménem rozpočtového výboru, aby osnova úmluvy byla. schválena bez ohledu na to, že jaksi docela.určitě do věcí nevidíme, že případný finanční efekt určitě neznáme. (Pochvala.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí, aby ve čtení prvém přijato bylo ratifikační usnesení tak, jak jest obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny vyznačené v tisku 1524, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené ratifikační usnesení přijímá se ve čtení prvém, a tím je vyřízen tento bod denního pořadu.

Dnes byly tiskem rozdány tyto naléhavé interpelace:

Senátní tajemník dr. Šafařovíč (čte):

Tisk 1430. Naléhavá interpelace sen. Spiese a soudr. na ministra sociální péče stran protizákonného zabraňování zřizovati zemědělské a lesnické nemocenské pokladny.

Tisk 1559. Naléhavá interpelace sen. Niessnera, Jarolima a soudr. na pana ministerského předsedu a pana ministra věcí zahraničních stran zjednání stávkokazů pro Poruří z rozkazu francouzské vlády.

Tisk 1560. Naléhavá interpelace sen. Jelínka, dr. Mayr-Hartinga, dr. Ledebur-Wichelna, Zulegera, dr. Naegle, dr. Spiegela, Jessera, Fahrnera a spol. na vládu ve příčině složení vlády.

Tisk 1561. Naléhavá interpelace sen. Niessnera, Jarolima a soudr. na pana ministra věcí zahraničních o zahraniční politické situaci.

Místopředseda Kadlčák (zvoní):Ve smyslu §u 68 jedn. řádu jest bez rozpravy rozhodnouti prostým hlasováním zda a kdy jest o těchto interpelacích zahájiti rozpravu.

Kdo souhlasí, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu o naléhavé interpelaci tisíc 1430 zahájena byla debata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Naléhavost této interpelaci jest odepřena.

Kdo souhlasí, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu o naléhavé interpelaci tisk 1559 zahájena byla debata, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To jest menšina. Naléhavost této interpelaci jest odepřena.

Kdo souhlasí, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu o naléhavé interpelaci tisk 1560 zahájena byla debata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Naléhavost této interpelaci jest odepřena.

Kdo souhlasí, aby ve smyslu §u 68 jedn. řádu o naléhavé interpelací tisk 1561 zahájena byla debata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Naléhavost této interpelaci jest odepřena.

Iniciativní výbor koná dnes schůzí po schůzi plenární.

Dodatečně pro dnešní schůzí udělují dovolenou p. sen. Blahovi.

Navrhují, aby předsednictvo bylo zmocněno ve smyslu §u 40 jedn. řádu svolati příští schůzí písemně neb telegraficky a stanoviti její denní pořad. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Můj návrh je schválen.

Končím schůzi.

Oprava. V těsnopisecké zprávě o 138. schůzi senátu ze dne 12. prosince r. 1922 má na str. 351, ř. 15 v řečí sen. dr. Kovalika zníti poznámka sen. Babky na místě >To sa robí na katolických farách.< správně: >A čo sa robí na katolických farách?<.