Předseda: Práąek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatel: dr. Vlček.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Beneą, dr. Dolanský, Habrman, Srba, Udrľal; odborový přednosta dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. cafařovič; jeho zástupci dr. Bartouąek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu jednoho týdne sen. Barinkovi a na dobu 14 dnů sen. Barthovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Návrh můj je přijat.

Prosím, aby bylo přečteno, co bylo tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr. cafařovič (čte):

Tisk 1578-1578/7. Odpověď ministra zahraničních věcí a ministra sociální péče na interpelací sen. Filipínského, dr. Witta, Kouąí a soudr. ve příčině náhlého vyhoątění přísluąníků republiky Československé z království Rumunského (tisk 1484/2).

Tisk 1578/1. Odpověď vlády na interpelací sen. dr. Mayra-Hartinga a soudr. ve příčině úpravy právního postavení státně zkouąených opatrovnic (tisk 1513/1).

Tisk 1578/2. Odpověď ministrů spravedlnosti a vnitra na interpelaci sen. Jelínka a soudr. o neoprávněném zabavení brněnského >Tagesbote< (tisk 1479).

Tisk 1578/3. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Lowa, Lorenze a soudr. ve příčině poľáru radiového léčebného ústavu ve Sv. Jáchymově (tisk 1453/15).

Tisk 1578/4. Odpověď ministra ąkolství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci sen. Niessnera, Polacha a druhů o zabrání budovy bývalé německé ąkoly ve Studénkách u Jihlavy (tisk 1453/3).

Tisk 1578/5. Odpověď ministra ľeleznic na interpelaci sen. dr. Ledebura-Wichelna a soudr. stran jednostranného nadrľování českým průmyslovým závodům (tisk 1461).

Tisk 1578/6. Odpověď ministra ľeleznic na interpelaci sen. Thoře a soudr. v záleľitosti zkrácení dopravy mezi Prahou a severovýchodem (tisk 1314).

Tisk 1578/7. Odpověď ministra ąkolství a národní osvěty na interpelaci sen. dr. Fáčka, prof. dr. Mareąe, Donáta, Slavíka, Zavorala, Kadlčáka a soudr. ohledně zruąení vládního nařízení ze dne 19. prosince 1921, čís. 463 Sb. z. a n., o úpravě ąkolného na středních ąkolách (tisk 1552/8).

Tisk 1581. Vládní návrh zákona o přesunu přísluąnosti ve věcech vyvlastnění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XLI. 1881.

Tisk 1582. Návrh sen. dr. Horáčka a soudr. na provedení zásady neanonymností v periodickém tisku.

Tisk 1583. Návrh sen. Donáta a spol. na poskytnutí podpory zemědělcům okresu dobříąského, který loňského roku postiľen byl katastrofálním suchem.

Tisk 1584. Návrh sen. Donáta a spol. na postátnění neb alespoň na zavedení osobní a nákladní dopravy na soukromé ľelezniční trati Stránčice-Velké Popovice.

Tisk 1585. Návrh sen. Donáta a spol. na vydání zákona, kterým pozměňuje se článek IX. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. zák. a nař., v ten smysl, aby prováděním řízení pozůstalostního pověřeny byly opět soudy.

Tisk 1586. Návrh sen. dr. Kloudy, dr. Krouského, dr. Veselého a soudr., aby usnesen byl zákon o stavební povinností.

Tisk 1587. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o raľbě československých dukátů (tisk 1564).

Tisk 1588. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona na ochranu republiky (tisk 1570).

Tisk 1589. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o státním soudě (tisk 1571).

Tisk 1590. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o telegrafech (tisk 1575).

Zápisy o 150. a 151. schůzi senátu Národního shromáľdění republiky Československé ze dne 21. a 27. února 1923.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1582. Návrh sen. dr. Horáčka a soudr. na provedení zásady neanonymnosti v periodickém tisku.

Tisk 1583. Návrh sen. Donáta a spol. na poskytnutí podpory zemědělcům okresu dobříąského, který loňského roku postiľen byl katastrofálním suchem.

Tisk 1584. Návrh sen. Donáta a spol, na postátnění neb alespoň na zavedení osobní a nákladní dopravy na soukromé ľelezniční trati Stránčice-Velké Popovice.

Tisk 1585. Návrh sen. Donáta a spol. na vydání zákona, kterým pozměňuje se článek IX. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. zák. a nař., v ten smysl, aby prováděním řízení pozůstalostního pověřeny opět byly soudy.

Tisk 1586. Návrh sen. dr. Kloudy, dr. Krouského, dr. Veselého a soudr., aby usnesen byl zákon o stavební povinnosti.

Předseda: Přikročují k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem je:

Zpravodajem je p. sen. dr. Procházka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Váľený senáte! Neustálý vzrůst ľivota literárního a uměleckého, technické pokroky knihtisku a důsledkem toho mohutný rozvoj nakladatelství a knihkupectví vyľadují nutně, aby právní poměry mezi autorem a nakladatelem upraveny byly zákonodárstvím způsobem moderním.

V Rakousku určeny poměry ty nedostatečnými ustanoveními obecného občanského zákona, jednajícími o smlouvě nakladatelské, pak v kusých předpisech vąeobecného obchodního zákona, dále v některých ustanoveních zákona o právu původském, kdeľto v Uhrách kromě zákona o právu autorském obsahoval podrobnějąí předpisy vąeobecný zákon obchodní.

Tato rozdílnost resp. kusost a nedostatečnost právních předpisů o smlouvě nakladatelské byla těľce poci>ována autory i nakladateli československými, takľe jejich organisace, jakoľ i jednotliví spisovatelé domáhali se brzké zákonné úpravy nakladatelské smlouvy. Ministerstvo spravedlnosti, kteréľ jiľ vypracovalo osnovu zákona o právu autorském, pořídilo proto téľ návrh zákona o smlouvě nakladatelské a předloľilo jej v senátu Národního shromáľdění k ústavnímu projednání. Při tom ministerstvo spravedlnosti hledělo jednak k zákonům v republice Československé dosud platným, jednak téľ k cizímu zákonodárství, zejména ke ąvýcarskému zákonu o obligačním právu, k anglickému zákonu o původském právu a hlavně k německému zákonu o nakladatelském právu z 19. června 1901, kterýľto zákon vzat byl za základ osnovy, jelikoľ jest to moderní zákon, zpracovaný podle obchodních zvyklostí a dlouholeté tradice ve státě s velíce pokročilým knihkupeckým a nakladatelským obchodem.

K navrľenému zákonu podali téľ své návrhy, náměty a připomenutí ministerstvo ąkolství a národní osvěty, syndikát českých spisovatelů, spolek českých knihkupců a nakladatelů, syndikát výtvarných umělců československých a Umělecká beseda.

V senátě Národního shromáľdění projednal ústavně-právní výbor resp. jeho subkomitét osnovu zákona ve dvanácti schůzích a dochází nyní k usnesení o tomto zákoně.

Zákonem o smlouvě nakladatelské nejen mají býti upraveny poměry mezi autorem - zadavatelem - a nakladatelem povstalé smlouvou nakladatelskou, nýbrľ má býti co nejąirąí ochrana poskytnuta autorům, jakoľto smluvně slabąí straně. Je přirozeno, ľe knihkupec-nakladatel zabývaje se po ľivnostensku rozmnoľováním a roząiřováním přenechaných mu plodů duąevních, získává si zkuąenosti, jeľ scházejí autoru uzavírajícímu vľdy jen občasně smlouvu o svém díle duąevním. Potřebuje tudíľ zákonné ochrany předevąím autor.

Nakladatel přenechává smlouvou zadavateli, a> jest jím původce, jeho právní nástupce nebo jiná smluvní osoba, na př. jako zadavatel díla nechráněného právem původským, nakladateli dílo literární, umělecké, dílo hudební nebo výtvarné, nebo dílo fotografické, aby je rozmnoľil a roząiřoval na vlastní účet. Toto jednání nakladatele na vlastní účet charakterisuje právě obchod nakladatelský, jelikoľ jinak mohlo by se mluviti jen o obchodu komisionářském. Nakladateli vzniká ze smlouvy závazek, i není-li ve smlouvě nijak ujednáno, výhradné právo dílo rozmnoľovati a roząiřovati, a to jakoľto právo věcné, působící i proti třetím osobám, pokud ovąem přísluąelo zadavateli. Zadavatel je povinen zdrľeti se po dobu trvání nakladatelského poměru rozmnoľování a roząiřování díla a není zpravidla oprávněn po dobu tu bez svolení nakladatele dílo téhoľ obsahu zadati jinému nakladateli. Avąak původce nebo jeho právní nástupce, je nadále oprávněn rozmnoľiti a roząiřovati dílo - v určitých případech v zákoně vyjmenovaných, jako dílo v souborném vydání, překlad díla do jiné řeči, jeho zpracování v jiné formě, atd. a původce díla výtvarného umění je vůbec oprávněn totéľ dílo současně několika nakladatelům přenechati k reprodukci, nepřevedl-li ovąem na jednoho výhradné reprodukční a nakladatelské právo.

Smlouva nakladatelská je sama o sobě smlouvou konsensuální, ujednává se totiľ vzájemným souhlasem stran a stačí ke vzniku nakladatelského práva, není-li zde výslovného smluvního ujednání, pouhé odevzdání díla, takľe autoři jsou chráněni zákonem, i kdyľ neujednávají výslovně smlouvu, zejména podrobné podmínky. Nakladatelské právo zaniká pak uplynutím doby, na kterou bylo propůjčeno, rozebráním ujednaných vydání, nebo jiným ukončením nakladatelského poměru, jako úmrtím původce dříve, neľli dílo ukončí, stane-li se k tomu nezpůsobilým atd. Právní poměr mezi autorem, zadavatelem a nakladatelem řídí se předevąím smlouvou mezi nimi ujednanou, při čemľ určitá ustanovení zákona, jako na př. ohledně práva původcova k rozmnoľování a roząiřování díla podle §u 3, ohledně povinnosti nakladatele na uspořádání nového vydání, ohledně určení krámské ceny, ohledně některých případů určení výąe úplaty, ohledně volných výtisků, ohledně výpovědi smlouvy atd. prohláąena za právo závazné, ius cogens, jeľ nelze úmluvou změniti. Tím mají býti předevąím chránění autoři, aby smlouvou nezadali práva pro ně veledůleľitá. Není-li výslovné smlouvy, platí vąeobecně ustanovení zákona o smlouvě nakladatelské i v těch předpisech, které smlouvou mohou býti měněny. Pokud vąak zákon o smlouvě nakladatelské neustanovuje nic jiného a není-li tu té smlouvy, platí subsidierně pro poměr autora k nakladateli ustanovení vąeobecného obchodního zákona, totiľ obchodní právo, pak obchodní zvyklosti a konečně ustanovení obecného práva občanského.

Pokud se týká práv a povinností autorových - zadavatelových -, tu jest týľ povinen odevzdati dílo nakladateli tak upravené, aby mohlo býti rozmnoľeno bez obtíľí a korektur. Hotové dílo má býti odevzdáno bez prodlení, kdeľto dílo které se vyhotoví teprve po nakladatelské smlouvě, má se dodati podle dodací lhůty resp. podle svého účelu. Zadavatel ručí nakladateli za to, ľe byl v čas smlouvy oprávněn dáti dílo do nákladu, a je-li dílo chráněno, ľe mu přísluąí k němu původské právo, Bylo-li dáno před tím dílo literární nebo hudební jinam do nákladu, nebo bylo-li jinak uveřejněno s vědomím zadavatelovým, je zadavatel povinen oznámiti to nakladateli. U děl výtvarných platí to jen, zadává-li se výhradní reprodukční a nakladatelské právo. Zákonem jsou podrobně upraveny případy a způsoby, kdy původce jest oprávněn prováděti změny, úpravy neb opravy na díle odevzdaném nakladateli, resp. nově. vydaném. Pokud se týká rozebrání vydání, k nimľ byl nakladatel oprávněn, anebo neuplynula-li doba smluvní nebo zákonná, nesmí zadavatel dílem ani v celku ani co do jednotlivých částí jinak nakládati na újmu nakladatelovu. Zadavatel má vąak právo po 10 letech odkoupiti zbylý náklad a dílem volně naloľiti. Zadavatel má téľ právo způsobem v zákoně blíľe uvedeným volně nakládati s příspěvky vydanými v občasných dílech atd. Původce výtvarného díla můľe, i kdyľ bylo propůjčeno výhradní právo reprodukční, otiskovati reprodukcí díla svého v článcích o své umělecké činnosti, nebo jako ukázku své tvorby.

Pokud se týká práv a povinností nakladatelových, tu jest, nakladatel oprávněn uspořádati, není-li jiné úmluvy, jenom jedno vydání a poříditi, nebyl-li u literárních nebo hudebních děl smluven počet výtisků, pro jedno vydání tisíc. Jde-li o příspěvek pro souborné dílo nebo časopis, není, nakladatel omezen co do počtu výtisků. Výtisky volné, redakční, reklamní atd. počítají se způsobem v zákoně blíľe uvedeným do počtu výtisků. Bylo-li nakladatelské právo propůjčeno pro několik nebo vąechna vydání, jest nakladatel povinen uspořádati nové vydání, a to v době co nejkratąí, přiměřené technickým poměrům výrobním, jakmile bylo dřívějąí vydání rozebráno. Zákon stanoví pak bliľąí podmínky této povinnosti, dále kdy dílo je rozebráno a jaká má práva autor, kdyľ dílo znovu se nevydává. Bylo-li dáno do nákladu jednotlivě několik děl téhoľ původce, není nakladatel oprávněn je také vydati jako sebrané spisy nebo v souborném díle, V tom směru má pak zákon jeątě daląí ustanovení. Určují se dále případy, kdy nakladatel je oprávněn nahraditi a doplniti zaniklé výtisky neb rozmnoľeniny. Stanoví se povinnosti nakladatelovy co do rozmnoľování, vypravení, uveřejňování a odbytu díla, co do práva jeho na opravy a změny, pak ohledně korektury a revise. Určití krámskou cenu náleľí při kaľdém vydání nakladateli, nesmí vąak ztíľiti odbyt díla poľadováním ceny nepřiměřené. Krámskou cenu jiľ určenou můľe zvýąiti nakladatel jen se souhlasem zadavatelovým. Ke sníľení potřebuje souhlasu zadavatelova jen tehdy, kdyľ,by se to dotýkalo zadavatelova oprávněného zájmu, Nevychází-li z okolnosti opak, má se vľdy za to, ľe dílo bylo dáno do nákladu za úplatu. Platí tudíľ zde právní domněnka, ľe autor zadal nakladateli dílo za úplatu, a náleľí nakladateli v procesu případném dokázati opak.

Není-li výąe úplaty ani výslovně ani nepřímo ujednána a jsou-li jak zadavatel tak i nakladatel členy odborových svazů, řídí se výąe jejich kolektivní smlouvou mezí těmito svazy v době uzavření smlouvy trvající. (Předsednictví ujímá se místopředseda Kadlčák.) Případně jest závaznou kolektivní smlouva o odměně pro takový druh děl vůbec ujednaná anebo rozhodne o výąi úplaty obecní soud nakladatelův v řízení nesporném.

Zákon jedná pak o době splatnosti odměny, o povinnosti nakladatelově vydati účet při stanovení odměny dle odbytu díla a pří počítání odměny při seąitovém vydání nákladů.

Dále stanoví zákon počet volných výtisků rozmnoľením, jeľ jest povinen dodati nakladatel autorovi-zadavateli, při čemľ vzat za základ nyní obvyklý počet. Odpadne-li po ujednání smlouvy účel, pro který bylo dílo určeno, můľe nakladatel smlouvu vypověděti, zadavateli vąak náleľí odměna za určitých, zákonně uvedených předpokladů.

V zákoně pak je upravena povinnost nakladatelova, vrátiti zadavateli dílo, jakmile bylo rozmnoľeno. Dále jedná zákon o přechodu práv vyhrazených nakladatelskou smlouvou nebo zákonem zadavateli, na jeho dědice nebo právní nástupce, jakoľ i o přechodu práv vyhrazených nakladateli, na jiného.

V daląích ustanoveních upravuje se poměr nakladatelský při opoľděném dodání díla, neb kdyľ dílo nemá smluvených náleľitostí, případně kdyľ dílo nebylo podle úmluvy rozmnoľeno nebo roząiřováno, při čemľ vyslovena zásada, ľe lze tu odstoupiti od smlouvy, nakladatel vąak není oprávněn pro nesplnění smlouvy podle §§ 30, 31, 37 ľádati od původce náhrady uąlého zisku.

Bylo-li dílo nakladateli dodané náhodou zničeno, jest přece nakladatel povinen vyplatiti zadavateli odměnu, jinak sproą>ují se strany svých závazků ke splnění.

Případně můľe zadavatel propůjčiti jiné vyhotovení díla, neb dle moľnosti nově vytvořiti dílo.

Je-li nakladatelské právo propůjčeno pro určitý náklad, nebo pro určitý počet rozmnoľením, končí nakladatelský poměr, jakmile byly rozebrány.

Zaniklo-li nakladatelské právo uplynutím doby, nabývá zadavatel právo volně nakládati dílem, ale nakladatel je oprávněn vyprodati zbylé výtisky rozmnoľeniny, které byly pořízeny vedle řádně umluvené nakladatelské smlouvy.

Zadavatel můľe odstoupiti od smlouvy do doby, neľ bylo počato s rozmnoľováním, kdyľ nastaly určité v zákoně uvedené okolnosti. Byl-li vyhláąen konkurs na nakladatelovo jmění, nebo zahájeno bylo vyrovnávací řízení a nebylo-li jeątě započato s rozmnoľováním díla, můľe zadavatel odstoupiti od smlouvy a s dílem volně naloľiti. Jinak platí ustanovení konkursních řádů a vyrovnávacího řádu.

Zákon jedná dále o případech odstupu od smlouvy, kdyľ bylo dílo jiľ zcela nebo částečně dodáno, při čemľ závisí na okolnostech neb na ujednání, zůstane-li smlouva alespoň částečně v platnosti.

Dále jedná zákon o výpovědi smlouvy a o odměně, kdyľ nebyly uveřejněny příspěvky do souborného občasného díla, do časopisu nebo novin.

Konečně zákonem učiněna ustanovení o tak zvaných starých smlouvách, coľ právě velmi zajímalo veřejnost. Otázka tak zvaných starých smluv byla tím způsobem rozřeąena, ľe určitá ustanovení zákona - o nichľ jiľ předem bylo mluveno - prohláąena za právo závazné, jeľ nelze smlouvou změniti, a ľe dále určeno, ľe přísluąná ustanovení vztahují se i na smlouvy v době účinnosti zákona jiľ existující.

Tím tato ustanovení nutno aplikovati téľ na tak zvané staré smlouvy, takľe staré smlouvy nesmí býti v nesouhlasu s těmito donucovacími ustanoveními.

Původce nebo jeho právní nástupce má tu podle §u 3, odst. 1 právo rozmnoľiti a roząiřovati dílo v souborném vydání, po uplynutí 15 let po vydání díla.

To platí pro vąechny případy, tedy i kdyľ podle staré smlouvy nakladatel má právo uspořádati daląí vydání, nebo bylo-li dáno za odměnu smluvenou jednou pro vľdy nebo bezplatně.

Podle §u 13 i tenkráte, kdyľ bylo propůjčeno nakladatelské právo pro vąechna vydání, je nakladatel povinen po rozebrání dřívějąího vydání uspořádati nové vydání, a kdyľ tak neučiní po 2 letech ve lhůtě dodatečně dané, má zadavatel právo domáhati se náhrady ąkody a mimo to buď od smlouvy odstoupiti, nebo na jejím splnění trvati.

Kdyľ vąak výąe úplaty ani výslovně, ani nepřímo nebyla ujednána, tu podle §u 21, odst. 2, řídí se výąe úplaty kolektivní smlouvou v době uzavření smlouvy trvající pro takový druh děl ujednané, a ne-ní-li takového ujednám, tu důsledkem u-stanovení §u 21, odst. 2, podle ustanovení §u 21, odst. 3, rozhodne o výąi úplaty soud.

Zadavatel má dále právo podle §u 24 při kaľdém novém vydání díla na ujednaný neb obvyklý počet volných výtisků - rozmnoľenin - a na dodání daląích výtisků - rozmnoľenin díla - za cenu, za kterou nakladatel je sám ve svém obchodě dodává (§ 25).

Dále vąechna práva, vyhrazená nakladatelskou smlouvou nebo zákonem zadavateli, přecházejí na jeho dědice nebo právní zástupce (§ 29).

Je-li nakladatelské právo propůjčeno pro určitý náklad nebo pro určitý počet rozmnoľenin, končí nakladatelský poměr, jakmile byly rozebrány. Zaniklo-li nakladatelské právo uplynutím doby, nabývá zadavatel práva volně nakládati dílem (§ 35).

To jsou tudíľ ustanovení ve prospěch zadavatelů podle starých smluv.

Tím upraven poměr nakladatelský podrobné i v naąem zákonodárství, a to pro celou republiku Československou jednotně, a lze zakončen vítati jak ve prospěch autorů, tak i ve prospěch nakladatelů.

Ústavně-právní výbor doporučuje proto senátu, aby přijal osnovu vládní pozměněnou a doplněnou podle zprávy výborové, za své usnesení. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: K slovu se přihlásil pan sen. dr. Mayr-Harting. Uděluji mu je.

Sen. dr. Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! Jest příznačným pro zlé svědomí větąinových stran, ľe kdyľ ke slovu přihláąen jest německý řečník, zapíąe se jako řečník proti, aniľ by potřeboval říci slova. Nalézám se dnes v příjemném, anebo nepříjemném postavení, ľe vás zklamu, nebo> nechci mluviti proti zákonu, nýbrľ pro zákon.

Jiľ před deląí dobou projednala tato sněmovna zákon o právu původském, jenľ bohuľel zůstal vězeti v poslanecké sněmovně. Vina postihuje ovąem do jisté míry nás samotný, poněvadľ jsme tehdy urazili jeąitnost jistých pánů tím, ľe jsme opomenuli, je včas pozvati, aby podali své dobro-zdání, a tito pánové nedali klidu a pokoje, aľ tato vada byla v poslanecké sněmovně napravena, kde nyní byli pozváni, aby podali své dobrozdání, ale jak se zdá, do dneąního dne ho nepodali. Tentokráte jsme se vyhnuli této chybě, jeľto jsme tomu předeąli a znalce práva nakladatelského pozvali jiľ v senátě, i doufáme, ľe jsme tím valně uspíąili vyřízení tohoto zákona.

Podnětem k projednání prává původského bylo svého času, ľe Československo bylo mírovou smlouvou nuceno, aby přistoupilo k t. zv. bernské konvenci, coľ činilo nutným provésti jisté změny na posud platném právu původském. Nový zákon o právu nakladatelském odpovídá naléhavé věcné potřebě, nebo> měli jsme posud o právu nakladatelském jen několik velice sporých ustanovení občanského zákoníka, kteráľ v posledních sto letech ovąem předstiľena byla vývojem událostí. Proto ąlo o to, vypracovati nový zákon, pro kterýľ v podstatě tu byl pouze jeden povąimnutí hodný vzor, totiľ říąsko-německý zákon o právu nakladatelském.

Problém, o který jde zde, jest obtíľným ve dvojím směru. Jde o to, zjednati jednak potřebné vyrovnání mezi oprávněnými hmotnými zájmy autorovými na jedné straně a mezi zájmem veřejnosti, aby dílo nemohlo býti přílią zdraľeno a aby mohlo býti učiněno přístupným, pokud moľno ąirąí veřejnosti; a na druhé straně jde o protivu mezí duąevním pracovníkem a podnikatelem potud, aby dělník také v tomto případě obdrľel spravedlivou mzdu a aby ho podnikatel nemohl zkracovati. Byla v tomto případě malá pikanterie, ľe zájmy podnikatelů zastupovati musil zástupce strany sociálnědemokratické a zájmy dělníků skupina kapitalistická. (Veselost na pravici.) Vládní předloha znamená uznání hodný pokus rozřeąiti uspokojivým způsobem problém práva nakladatelského. Přes to zůstalo jeątě dosti práce pro subkomitét, kterýľ zřídil ústavně-právní výbor. Poslední přednosti, jak jsem jiľ řekl, dodala osnově dobrozdání několika vynikajících zástupců obou universit.

Chci-li zcela krátce dotknouti se obsahu zákona, jedná se v prvé řadě o to, aby oproti sobě ohraničena byla práva a povinnosti nakladatelovy. Nakladatel získává nakladatelským právem hojnost práv, naproti tomu musí ovąem převzíti také závazky za to, aby dílo včas vyąlo, za řádné roząiřování a za náleľitou úpravu díla. Původce má předevąím obdrľeti přiměřený honorář, má vąak nakladatelskou smlouvou pokud moľno málo býti omezován ve svých původských právech. Proto ponechána byla původci celá řada oprávnění vzdor nakladatelské smlouvě. Sem patří v prvé řadě také právo překladu, a poněvadľ jiľ zde u nás nikde to nejde bez pověstné národnostní otázky, proto tato národnostní otázka také zde, pokud jde o právo překladu, hrála úlohu, pokud ąlo o to rozřeąiti slavnou doktorskou otázku, jak se to vlastně má s československým jazykem. Podle zákona o právu nakladatelském bylo původně zamýąleno přenechati nakladateli překlad do cizích řečí. A nyní nastala otázka: vyąlo-li nějaké dílo v českém nebo slovenském jazyce, jest překlad do slovenského nebo do českého jazyka překladem do jiného jazyka, anebo čím jest vůbec? Jak známo, není nikoho, kdo by s dobrým svědomím tvrdil, ľe existuje československý jazyk. Ale jsou na jedné straně lidé, kteří tvrdí, ľe existuje český a slovenský jazyk, a jsou na druhé straně lidé, kteří míní, ľe slovenątina jest nářečím čeątiny a - horribile dictu - jsou lidé, kteří, míní, ľe čeątina jest nářečím jazyka slovenského. Aby se tedy uniklo potíľím, roząířeno bylo právo původské na překlad do jiných jazyků a jiných nářečí, takľe nyní tedy otázka československého jazyka, chcete-li, sice zase není rozřeąena, ale v kaľdém případě potíľe pro nakladatelskou smlouvu jsou odstraněny. Původce má pak dále právo své dílo zlepąovati, pokud to jest moľno. Musí míti moľnost zlepąiti je také jeątě tehdy, kdyľ se jiľ tiskne, a tu zase ąlo o to, chrániti oprávněné zájmy nakladatelovy. Proto ustanovuje zákon, ľe původci jest sice dovoleno dílo zlepąovati, a to do posledního okamľiku, ale v daném případě proti náhradě dotyčných útrat nakladateli. Nejdůleľitějąí otázkou jest také zde, jako vąude >nervus rerum<, otázka honoráře. Samozřejmě jest otázka honoráře v prvé řadě věcí původcovou, kterou uspořádati má se svým nakladatelem. Ale zkuąenost přece učí, a jest to hlavní tendence moderního sociál-ně-politického hnutí, chránili t. zv. hospodářsky slabąí proti vykořis>ování stranou hospodářsky silnějąí. Tato myąlenka jest také základem t, zv, kolektivních smluv. My zde tedy jeątě nemáme zákona o kolektivních smlouvách, ale takovýto zákon se jiľ připravuje. Mezi tím vytvořena byla soukromou cestou celá řada kolektivních smluv, které existují částečně také jiľ v oboru práva nakladatelského. Proto předpisuje zákon, ľe tam, kde nebyla sjednána zvláątní úmluva, v prvé řadě jest uľíti zásad takovýchto kolektivních smluv, pokud jde o poměr mezi nakladatelem a původcem. Celkem vąak, jak řečeno, jest právo nakladatelské smlouvy právem dispositivním, takľe právo v zákoně stanovené nastupuje jen tehdy, pakli strany nesmluvily nic jiného. Jen řada ustanovení byla z naznačeného jíľ důvodu, podle vąeobecných sociálně-politických úvah, odňata libovůlí stran a stanovena jakoľto právo donucovací. A ve shodě s dneąní v zákonodárství panující tendencí vyslovuje zákon, ľe takovéto donucující právní normy mají míti zpětný účinek, to jest, ľe se jich má uľíti také ohledně kaľdé smlouvy, která v době vydání zákona jiľ byla uzavřena. Sem patří zejména také úprava honoráře kolektivní smlouvou. Poslední otázkou, kterou konečně bylo řeąiti, byla otázka poměru nakladatelského práva k obecnému právu, ke vąeobecně platnému právu o smlouvách. Tu bylo pomýąleti na to, ľe nakladatelská smlouva zpravidla přináleľí obchodnímu právu, ľe tudíľ obzvláątě upraven býti musí poměr zákona o právu nakladatelském k obchodnímu zákonu. Proto stanoví zákon v jednom ze svých posledních paragrafů, ľe v prvé řadě platí zákon o smlouvě nakladatelské a jen, pokud tento zákon nestanoví nic jiného, ľe platiti má obchodní zákon a v poslední řadě obecné právo občanské.

Nechci vás dále zdrľovati podrobnostmi a spěji ke konci. Shrnuji svůj úsudek o zákoně řka: máme před sebou zákon beze vąí pochyby dobrý, a táľí-li se: proč jest to dobrý zákon?, pak mohu na to odpověděti: jest proto dobrý, poněvadľ projednáván byl zrale, věcně mezí zástupci vąech národnostních a sociálních skupin a poněvadľ byl výsledkem váľné vůle zjednati skutečně něco dobrého. Mějte to na mysli a uvědomte sobě, ľe to snad jest jedině správná, zajisté vąak nejlepąí cesta dojíti v tomto státě ke zdárným poměrům, neľli zhoubnými výjimečnými zákony, které vzniknuvąe z hrůzy okamľiku, zapírají a znásilňují vąe, co skutečně demokracii má býti nedotknutelným a svatým, (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihláąen, rozprava je skončena. Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Nikoli.

Místopředseda Kadlčák; Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, ľe senát je schopen se usnáąeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má 44 paragrafů) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém, čímľ tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.

Přistoupíme k druhému bodu denního pořadu, jímľ je

Zpravodajem je pan sen. dr. Daxner. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Slavný senát! Zákonné lehôty na podanie súdných spisov v naąej republike rôzne sú usporiadané. Kým v Čechách doba poątovej dopravy nezapočíta sa do lehôty, v bývalom Uhorsku sa i táto doba započiluje do lehôty a z toho májů občania mnohé újmy, nesrovnalosti a ztráty.

Nápadné a pozoruhodné je to, ľe práve tam, kde je sie> ľelezničná a sie> poątová o mnoho hustejąia, kde poąty fungujú pravidelnejąie, ako v Čechách, na Morave a vo Sliezsku, v tomto ohuade panuje o mnoho líberálnejąie ponímanie, neľ na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, kde často sa prihodí, ľe celý vlak sneh zaveje, ľe sa list na poąte zaloľí, jedným slovom, ľe spis seba väčąej dôleľitosti opoľdene prijde k sudu a potom strany májů z toho nehodu a ąkodu. V takomto páde, kde je vina? Keď spis pozde prijde k sudu, stránka, podateu není vinen, lebo v náleľitom čase a v predvídavosti správného doručenia poątového podal svoj spis na poątu. Ani poąta nie je vinná, lebo nemôľe za to, ľe stala sa nehoda, za to nezodpovedá ani sud, lebo nie je vinen, keď spis pozde priąlý odmietne. Vinná je... (Sen. Matuąčák: Ministerstvo ľeleznic!) - a vinni sme, pane kolego, tieľ my, ľe sa nepostaráme o dobré pravidla. (Výkřiky.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. dr. Daxner (pokračuje): Pan kolega Matuąčák chce podporova> návrh a já s ním v tomto ohuade súhlasím, aby poąty a ľeleznice sa neopoľďovaly. Z tej príčiny myslím, ľe tento vládny návrh i on bude podporova>, ktorýľto vládny návrh pozostáva v náprave, aby sa doba poątovej dopravy nezapočítala do lehôty, podruhé, ľe odvolania môľu sa sta> telegraficky, a potretie, ľe otázne pravidlo rozprestiera sa i na poručenské úrady, ktorý zástoj sverený je uľ tieľ súdom. Prijatím zákona provedie sa i ľelateuné unifikacie a v celej ríąi budú jednotné pravidla.

Netreba otázky, ľe návrh vyhovuje súrnej potrebe, srovnává sa s účelnos>ou a spravedlivos>ou a preto ústavno-právny výbor odporúča ho schváli> dua textu č. 1568. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále nikdo přihláąen, rozprava odpadá. Prosím, aby páni a paní zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (3 §y) míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme podle toho postupovat.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Oznamuji, ľe předsedou technicko-dopravního výboru zvolen byl p. sen. dr. Jaroslav Brabec, místopředsedou sen. Ferdinand c>astný a zapisovatelem sen. Emanuel B. Trčka.

Předsedou ľivnostensko-obchodního výboru zvolen byl sen. Jan Jílek.

Navrhuji, aby se příątí, schůze konala zítra, t. j. v sobotu dne 17. března 1923, o 14. hodině s tímto denním pořadem.:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 712) o nakladatelské smlouvě. (Tisk 1569.)

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlačivo č. 1556), ktorým sa pre Slovensko a Podkarpatsku Rus upravuje spôsob počítania lehôt v súdnom pokračovaní a pri poručenských (sirotských) úradoch. (Tisk 1568.)

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1570) k vládnímu návrhu zákona o ochraně republiky. (Tisk 1588.)

4. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1571) k vládnímu návrhu zákona o státním soudě. (Tisk 1589.)

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Návrh můj je schválen.

Končím schůzi.