Proti takovémuto účtu, jaký se nám zde předkládá, z něhož vidíme, že se zde pěstuje finanční hospodářství výhradně ve prospěch bank a především oné banky, která od počátku tohoto státu dodává ministra financí, proti takovémuto hospodářství co nejdůrazněji protestujeme z věcných důvodů a z důvodů hájení zájmů pracujících vrstev této země. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Žádám, aby byly přečteny podané resoluce.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Resoluce sen. dra Hellera, Niessnera a soudr. k č. t. 1579:

"Nejvyšší kontrolní úřad se vyzývá, aby závěrečný účet za rok 1920 předložil Národnímu shromáždění bezodkladně a závěrečný účet za rok 1921 ve stanovené lhůtě, to jest do 30. června 1923.

Dále se nejvyšší kontrolní úřad vyzývá, aby sdělil důvody opožděného předložení závěrečných účtů za léta 1919 a 1920 a aby jmenoval činitele, kteří se tím provinili."

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu presidentu nejvyššího kontrolního úřadu.

President nejvyššího kontrolního úřadu dr. Körner: Slavný senáte! Dovolte, když jsem byl osobně k tomu vyzván, abych odpověděl na dotazy a na návrh p. sen. dr. Hellera v záležitosti resoluce. Já předem snad se zmíním o předmětu resoluce. Pan sen. dr. Heller vlastně, myslím, že s druhým odstavcem své resoluce je poněkud v odporu s odstavcem prvním, neboť jestliže žádá, aby senát uložil kontrolnímu úřadu, aby neprodleně předložil účetní závěrku za rok 1920 a účetní závěrku za rok 1921 podle zákonného termínu, a jestliže v druhé části sám již anticipuje vlastně moji odpověď, že chce, abych uvedl, které úřady nedodávají své dílčí závěrky, na základě kterých já celkovou závěrku mám svým úřadem dáti sestaviti, tedy myslím, musí přiznat, že mi ukládá něco již předem nemožného. Já říkám zcela otevřeně, že není možno neprodleně předložiti závěrku za rok 1920, poněvadž mně schází ještě přes jistě usilovné urgence asi 130 dílčích závěrek od administrativních úřadů. Pánové, této cifry se nemusíte lekati, účetní státní závěrka je sestavována na základě velikého počtu dílčích závěrek, poněvadž takřka pro každou položku rozpočtu se závěrky dělají zvláště. Tedy jestliže schází z některých kapitol od některých resortů ještě několik podrobných závěrek a jestli tento počet je značný, přece jen musím já sám doznati, že teď se poměry značně zlepšily a že nyní přece jenom závěrky se scházejí poněkud rychleji, že tedy mohu projeviti naději, že bude možno závěrku za rok 1920 předložiti snad před zahájením zasedání podzimního, které počíná obyčejně ke konci října. V tom směru musím - a nikoli tedy vinou úřadu - upřímně říci, že by na mně bylo žádáno něco nemožného, a myslím, že se slavný senát k takové žádosti nepřipojí. (Hlas [německy]: Od kterých úřadů?) Hned.

Pokud se druhé části resolučního návrhu týče, já ovšem bych byl s to, abych slavnému senátu - ne hned a ne v úplnosti - uvedl a podrobně označil ony úřady, od kterých závěrky posud scházejí. Jestliže slavný senát resoluci přijme, tedy se to stane. Ostatně podotýkám, že jsem již - tuším, dvakráte - na podnět, který vyšel z rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, takové oznámení rozpočtovým výborům obou sněmoven učinil. Je to jistě prostředek - nechci popírati - snad zbytečně drastický, kterým by se urychlilo předkládání závěrek. Takový prostředek, kdybyste ho chtěli užíti, znamenal by snad značný projev nedůvěry v ochotu a píli těch účtáren, které závěrky mají sestavovati, a vy byste se snad tím přece jen dopustili jisté nespravedlnosti. Nesmíme zapomenouti, že nemáme přece jen administrativu, zejména účtárenskou službu, tak vybavenu - a zejména to platí o zemích z uherské oblasti převzatých - abychom mohli přímo to přičítati těm účtárnám, těm účetním úředníkům za vinu a za provinění, když účetní závěrky nepředkládají. Celý aparát musí býti vychováván, a to jde, pánové, pozvolna. Neříkám to na úkor oněch účtárenských úředníků, když pravím, že se musilo v některých případech několikráte urgovati, ale i na místě samém se musilo poučováním tomu úřednictvu ukázati, jak závěrka má býti dělána. To všechno je proto, poněvadž není dostatek úřednictva. Někde se snad říká, že máme úřednictva přebytek, ale v účtárnách, aspoň v účtárnách venku, je jich nedostatek. Tedy buďme spravedlivými a myslím, pánové, že mně můžete důvěřovati, když řeknu, že se vším úsilím, kterého jsem schopen, se přičiním o to, abych scházející ještě závěrky dostal a abych mohl takovým způsobem dostáti své zákonné povinnosti, která je ovšem fundována vždy na to, že také druhý učiní své povinnosti zadost. Bude-li usneseno, pánové, abych sdělil ony úřady, tedy je sdělím, ale myslím, že by se neslušelo, abych zde iniciativně to sám činil.

Co se týče dotazu, který vznesl na mne pan dr. Heller, ráčí prominouti, jestli-že také tu myslím, že se dostal do jistého rozporu. On zcela správně říká, že jsem vlastně jen formálně odpověden za sestavování účtů. Já bych to formuloval jinak. Sekl bych: Já jsem odpověden za sestavování účtů, že číselně jsou položky z dílčích závěrek převzaté správné, že resultáty, které z dílčích závěrek se do závěrečných účtů dostanou, jsou početně správné, že je provedena zkouška etátní závěrky kontokorentem, že také odchylky, překročení a úspory jsou správně z těch dílčích závěrek převzaty do onoho celku, který representuje účetní závěrka, za to jsem odpověden, jestli někde by snad bylo bývalo nějaké překročení, ke kterému by byl býval úřadem dán souhlas, jestli by mělo býti povoleno, to je, pánové, moje celá odpovědnost. Ale dále, tedy do materielního, jíti nemohu.

Pan dr. Heller ovšem nežádá na mně, abych ospravedlnil položky, tedy to, že, a proč bylo co vydáno, anebo proč bylo snad méně přijato, nýbrž žádá, abych detailoval. Také k tomu, myslím, pánové, že schází, pokud jde o mne, podklad potud, že závěrečný účet jest sestaven na základě platných předpisů, tak, jak byl podán. Nemohu za to, že nemáme ještě žádných zákonů a žádných pravidel pro sestavování účetní závěrky jiných, nežli platily v Rakousku. Bohužel jest také pravda, že tyto předpisy vlastně letošního roku budou 60 let staré, a já se přiznávám, že ty předpisy veskrze již nevyhovují, že jsou zastaralé, a mojí snahou jest a budu k tomu působit, až zákonodárné sbory budou projevovat o to zájem a interes, abychom dospěli k nějakému modernějšímu upravení všech těchto věcí. Do toho patří ostatně také rozpočet. Nemohu se šířiti o tom, co bych mohl sám vytýkat a jak bych sám mohl kritisovat stávající předpisy. Mně se nezdají býti účelnými. Měl jsem příležitost a mám příležitost seznat z literatury, jak věci tyto vypadají v cizině, a já bych rád, pokud síly stačí a bude tu vůle a zájem u zákonodárných sborů, abychom, co jest praktického a dobrého, převzali.

V §u 31 nařízení ze dne 17. října 1873 stojí, že státní závěrečný účet má se sestaviti tak, aby skytal úplný přehled všech odchylek finančním zákonem stanovených. Musíme, když účetní závěrku konáme, se přimknout a to zcela přesně k rozpočtu, jak jest připojen k finančnímu zákonu. Víte, pánové, že ve finančním zákoně jest rozpočet ovšem souhrnnější, nežli je v sešitech, které dostáváte při projednávání rozpočtu. A tu jest rozdíl. Jednotlivé poukazovací úřady sestavují závěrky na základě dílčích rozpočtů a tyto závěrky dílčí jsou každým úřadem u mne uschovány a jsou k disposici orgánu, který zákonodárným sborem bude podrobným zkoumáním jejich pověřen. Nemohu vám předpisovat, jak to své kontrolní právo parlamentární vůči závěrečnému účtu vykonáváte. Kdyby byl býval rozpočtový výbor uznal, že se mají věci zkoumat do těchto podrobností, tedy účty jsou k disposici. (Sen. dr. Karas: Pro příště rozpočtový výbor vyslovil to přání!) Ano, právě chci říci, že rozpočtový výbor tuto věc uvážil a shledal, jak v této sněmovně, tak v dolní, dnešní situaci takovou, že pro letošní rok by se tento postup ještě nedoporučoval a to z těch důvodů, které ráčil též pan dr. Heller ve své řeči říci, a poněvadž rozpočet i účet za r. 1919 přece jen nemůže a nesnese měřítka, které by se pro normální rozpočet a tudíž také normální účet vyhledávalo. Tím nechci říci, že tento účet není technicky úplně správný; v tom směru mohu převzíti plnou odpovědnost i za každou cifru.

Ale uvažte, pánové! Jeden z pánů poslanců v poslanecké sněmovně v subkomitétu, který byl zřízen, učinil podnět, že by mohla příště býti účetní závěrka sestavena na podkladě dílčích závěrek, tedy tak podrobně, jako jsou podrobné dílčí rozpočty v těch sešitech, které dostáváte, takže by zákonodárné sbory měly lepší možnost nahlédnouti do detailů. Naproti tomu stojí ono nařízení z r. 1863. Já bych se nikterak nerozpakoval říci, že toto nařízení nemůže býti zvoleno pro zákonodárný sbor a že by tento, kdyby toto přání vyslovil, tedy by vyslovil vlastně rozkaz, který splniti účetní kontrolní úřad ani chvíli by se nerozpakoval. Ale jaké by byly toho důsledky? Já bych musil pak chtíti, aby byl předně personál rozmnožen, poněvadž sestaviti účetní závěrku tak, aby odpovídala podrobnému rozpočtu, vyžadovalo by značně větší práci a mnohem více času. Ano, já jsem se u svých úředníků o tom informoval, a bylo mne řečeno, že tomu tak jest. Ale netoliko to. Pánové, kdyby v tom nákladě, jak byl tištěn, závěrečný účet měl býti vytištěn tak, jak by si to byl snad p. posl. Taub v poslanecké sněmovně přál, tedy by náklad dosahoval podle toho měřítka, co stála tato závěrka, a podle toho počtu nákladu, jak parlament si to vyžádal, skoro půl milionu. To myslím, že také je moment, třeba snad ne rozhodující, který mluví proti tomu.

Ale, pánové, kdyby na mně bylo ještě více žádáno, abych totiž odpovídal na dotazy p. sen. dr. Hellera, to by pro mne bylo zase něco nemožného. Přece jsem člověk, který má paměť průměrnou, a nemůžete ode mne žádati, abych nosil v hlavě každou jednotlivou položka 100 milionů, 54 milionů atd., (Sen. dr. Heller [německy]: Proto jsem, pravil v příštím sezení!) ale prosím, když to bude senátem usneseno, pak se kontrolní úřad i v tomto směru podvolí. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K doslovu uděluji slovo p. sen. dr. Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážení pánové a dámy! Mohu pominouti věci, na které odpověděl již p. president nejvyššího kontrolního úřadu. K některým dotazům materielním, na něž by mělo odpověděti ministerstvo financí, mohu odpověděti také já. To se týká především položky 103 milionů korun z r. 1918 vojenských výdajů na základě titulu založeného před převratem. To jsou výlohy na udržování našich vojsk, která bojovala v cizině a pro něž tam bylo potřebí již před převratem opatřovati různé potřeby. Pak druhý dotaz, srážka 40 % pensistům, kteří nebydlí v území republiky. To jest založeno na reciprocitě, poněvadž navzájem druhé státy svým pensistům, pokud žijí u nás, učinily srážky, nezbylo naší republice než učiniti tak také.

Pan kol. dr. Heller podrobil obšírné kritice materielní stránku závěrečných účtů a s tím v souvislosti celé státní hospodářství, v příslušném období. Ta kritika nebyla docela poctivá. Především, pokud běželo o příjmy, pan kol. dr. Heller dovozoval ze závěrek účetních, že stát celou tíhu státních břemen přesunul na třídy nemajetné (Sen. dr. Heller: Největší díl!),že nejvíce vyždímal těch daní, které se podle jeho mínění přesunují na třídy nemajetné.

Theorie, která rozeznává daně, které se přesunují a daně, které se nepřesunují, jest již ve vědě dávno překonána, poněvadž praktické zkušenosti ji vyvracejí. Nemůžeme tvrditi, že přímé daně jsou vždy nepřesunutelné, na druhé straně zase i nepřímé daně se někdy nepřesunují. To záleží také na hospodářských poměrech: Na příkl. daň z obratu, v době, kdy ceny klesají, se nepřesunuje na kupující, postihuje výrobce. Ale nehledě k tomu, pan kol. dr. Heller si rozdělení daní silně apretoval pro svoji potřebu. Já jen podotýkám, že na příkl. daň válečnou započetl do těch daní, které se přesunují a které zatěžují nemajetné obyvatelstvo. Nelze tedy jeho cifry bráti doopravdy a odvozovati z nich nějaké důsledky.

Co se týká druhé stránky závěrky účtu (Sen. dr. Heller [německy]: Kdo platí válečnou daň? Tu jste ukázal slabiny svých argumentů zcela jasně!), co se týká výdajů, tu se pan kol. dr. Heller poráží vlastně sám. On v původní své řeči sám konstatoval - souhlasně se mnou - že nebylo možno pro toto období ani s přibližnou určitostí odhadnouti potřebu pro jednotlivé účely. Ale přes to, že to doznává, na druhé řadě v řadě případů, kde bylo vydání menší, než bylo rozpočteno, odvozuje z toho důsledky rozhodně nepřípadné. Na příklad, kde bylo na mzdy u železnic vydáno méně, než bylo rozpočteno, odvozuje z toho výtku státní správě, že skrblila na mzdách. (Sen. dr. Heller [německy]: Samozřejmé!) A přece v tomto období, v r. 1919, nebyly mzdy sníženy, naopak stouply, ta menší potřeba je prostě důsledkem toho, že nebylo možno předem skutečnou potřebu ani přibližně odhadnouti - jak pan kol. dr. Heller sám doznává.

Zrovna tak se to má s obnosem rozpočteným na přípravy k sociálnímu pojištění, že se tento obnos nevydal, to je přirozeně důsledkem toho (Sen. dr. Heller [německy]: Že se nic nedělalo!), že nebylo možno dělati všechno najednou. My ještě dnes máme k uskutečnění tohoto projektu dosti daleko. (Sen. Polach [německy]: Sociální politika ad calendas graecas!) Můžeme býti vlastně docela rádi tomu, že všechny nesnáze, které jsme měli v r. 1919, se nekomplikovaly ještě těmi dalekosáhlými novými projekty. (Sen. Polach [německy]: Ani předběžné práce nebyly konány!) Jen nedočkavé dítě chce míti všechno najednou. Naší zásadou, zásadou pro rozumnou státní správu musí býti, jedno po druhém. (Sen. dr. Heller [německy]: Ovšem, dělníci, kteří přejí si sociálního pojištění, jsou dětmi!)

Pan kol. dr. Heller tímto pojímáním výdajových položek v závěrečném účtu přichází k tomu absurdnímu konci, že to, co oficielní zpráva nazývá příznivým zjevem, když výdaje v rozpočtu byly menší, než bylo rozpočteno, on nazývá zjevem nepříznivým, a činí pro to státní správě výčitky. Při jeho stanovisku ke státu je to konečně pochopitelné. (Sen. dr. Heller [německy]: To nemá docela, nic co dělati se státem. Sen. Polach [německy]: Vy jste nepřátelé státu, když boříte sociální základy, strana národně-demokratická!), ale my, kterým záleží na finančním upevnění státu, vždycky budeme míti radost z toho, když se podaří státu vydati méně, než počítal. (Výkřiky německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. dr. Páček (pokračuje): A nyní ještě k resoluci navržené. Proti přijetí resoluce, navržené panem kol. dr. Hellerem, již pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu uvedl důvody závažné, které se kryjí s mým stanoviskem jako zpravodaje rozpočtového výboru. Já jsem v úvodu své řeči již vyslovil uznání nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu a všem orgánům státního účetnictví, že v těch těžkých poměrech svedli závěrečný účet alespoň do této doby.

Ještě jako doklad, že opravdu všechny zúčastněné orgány velmi se přičiňují o včasné předkládání závěrek, mohu uvésti to, že jsme dostali do rozpočtového výboru také již za rok 1920 a 1921 ne sice úplný závěrečný účet státní, ale dosti úplné sestavení měsíčních výkazů předložených jednotlivými resorty. Na druhé straně uznáváme ty obtíže, které překáží rychlé práci. Pan president je zde také uvedl a proto jsem navrhoval, abychom netlačili na nejvyšší kontrolní úřad a nežádali od něho věci nemožné.

Znovu prosím, aby předložené závěrečné účty státní byly schváleny a resoluce navržená panem kol. dr. Hellerem byla zamítnuta. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati. Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za listopad a prosinec 1918 resp. i předběžný účet za toto období byl schválen, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedený návrh rozpočtového výboru se schvaluje.

Druhá část. Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby byl schválen závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1919, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené návrhy výboru se přijímají.

Budeme hlasovati o resoluci sen. dr. Hellera.

Kdo souhlasí s navrženou resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá. (Hluk.)

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Brabce sen. dr. Franta.

Pro dnešní schůzi udělil jsem dodatečně dovolenou sen. Poliakovi.

Došel mne připiš ústředního ředitelství Československého Červeného Kříže, žádám pana tajemníka, aby ho přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Pan Karel Prášek, předseda senátu v Praze! Velevážený pane předsedo senátu! Jako v minulých letech, tak i letos o Velikonocích vyhlášen bude mír Červeného Kříže, který má obrátiti pozornost občanstva na sociálně-zdravotní péči v naší republice. Naším cílem je letos poznovu, aby alespoň na 3 dny v roce umlkly všechny politické boje, a aby těžké úkoly sociální a zdravotní vyzdviženy byly jako základna, na které se mohou sejíti všechny vrstvy občanstva ke klidné a nutné spolupráci.

Loňského roku pan předseda poslanecké sněmovny byl tak laskav a oznámil mír Červeného Kříže při poslední schůzi předvelikonoční v poslanecké sněmovně.

Dovoluji si obrátiti se na Vás, slovutný pane předsedo, s obdobnou prosbou letošního roku, abyste ex presidio pánům senátorům akci doporučil a je vyzval, aby byli Československému Červenému Kříži nápomocni v působení na veřejnost, aby alespoň o velikonočních svátcích dala přednost zájmu o otázky sociální a zdravotní před bojem politickým.

Vaše slovo požívá takové všenárodní vážnosti, že význam takového proslovu pro naši akci je nedocenitelný.

Děkuji Vám za to v zájmu dobré věci.

S projevem upřímné úcty dr. A. G. Masaryková, předsedkyně "Československého Červeného Kříže."

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Vyhovuje tomuto připíšu, vyzývám pány senátory, aby byli nápomocni působení Československého Červeného Kříže k zachování oznámeného míru Červeného Kříže v době velikonoční.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle § 40 jedn. ř. písemně nebo telegraficky s udáním denního pořadu.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou, zůstane tedy při tom, jak jsem prohlásil.

Končím schůzi.