Schůze zahájena ve 23 hodiny 35 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.
115 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr Franke, Habrman, dr Markovič, Šrámek, Udržal; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda: Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. dr Vlčkovi, inž. Klimkovi, dr Schmidtovi, Lažovi, Klofáčovi a dr Ledebur-Wichelnovi.
Navrhuji dále, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 6 neděl sen. Janu Procházkovi, na dobu 4 neděl sen. Barthovi.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené se udělují.
Slavný senáte! V poslední době byl jsem napaden různými časopisy pro věci, týkající se Družstva hospodářských lihovarů, jehož.jsem předsedou, a to nejen jako předseda tohoto družstva, nýbrž i jako předseda senátu.
Věc tato neobmezila se pouze na novinářské články, nýbrž byla i zanesena do senátu.
Jako předseda senátu prohlašuji veřejně a důrazně, že fondů svépomocné organisace družstevní nebylo v nižádném případě použito ku získávání politických stran neb jejich příslušníků.
Páni senátoři dr Spiegel, dr Mayr-Harting, Knesch a soudr. učinili dne 30. října 1923 k předsednictvu senátu dotaz o tom, že senát a jeho výbory nekonaly schůzí až do 21. října 1923.
Páni dotazovatelé uvádějí, že předsednictvo senátu neshledalo až do ukončení jarního zasedání příčiny svolávati plné schůze senátu, neb alespoň příměti výbory k tomu, aby ve svých pracích pokračovaly, nebo je zase zahájily, ačkoli právě v posledních týdnech bylo tu s dostatek pracovního materiálu nejen z toho důvodu, že četné vládní předlohy a iniciativní návrhy od léta zůstaly nevyřízeny, nýbrž také proto, že veliké události v politice zahraniční přímo vybízely Národní shromáždění, aby k nim zaujalo stanovisko, protože jest jistě mimořádně důležitou úlohou jeho, aby mělo vliv na zahraniční poměr státu.
Páni dotazovatelé táží se předsednictva, z jakých důvodů nesvolalo daleko do podzimu žádných schůzí senátu a nepodniklo ničeho k tomu, aby alespoň znovu oživilo činnost výborů a jak se zamýšlí v této příčině zachovati v budoucnosti.
K tomuto dotazu dovoluji si takto odpověděti:
Svolávání výborových schůzí přísluší podle ustanovení §u 25 odst. 3. jedn. řádu předsedům výborů. Pouze výjimečně může tak učiniti podle odst. 1 uvedeného paragrafu předseda senátu.
Respektuji co nejúzkostlivěji tuto pravomoc předsedů výborů a použil bych výjimečného oprávnění daného předsedovi senátu toliko v případech nejnaléhavějších a nejdůležitějších.
Látku však, jež zůstala v jednotlivých výborech nevyřízena, nepovažoval jsem za tak důležitou, abych použil zmíněného svého výjimečného práva a svolal sám schůze příslušných výborů.
Pokud se týče otázky, že předsednictvo senátu nesvolalo v naznačené době plenární schůzi, sděluji, že předsednictvo nemělo zvláštních důvodů k svolání schůze, a že ani v senátě samém nebyla pociťována potřeba pokračovati v zasedání, ježto nebyl ve smyslu §u 40 odst. 3. jedn. řádu dán podnět k svolání další schůze.
Podnět vyšlý z klubu německé sociálnědemokratické strany dělnické počátkem měsíce října byl předmětem úvahy předsednictva senátu, kteréž na základě zjednaných informací, že jarní zasedání Národního shromáždění v málo dnech bude prohlášeno skončeným a svoláno zasedání podzimní, uznalo, že doba již není vhodnou, aby se pokračovalo v pracech jarního zasedání.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1719 poštou. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. rozpočtového výboru o návrhu sen. Donáta a spol. v záležitosti letošních živelních pohrom v různých krajích našeho státu (tisk 1679), o návrhu sen. Šachla, Šabaty, Horáka a druhů na poskytnutí podpory krajům krupobitím, průtrží mračen a povodní postiženým (tisk 1680), o návrhu sen. Lorence, Filipínského, Časného, Měchury a soudr. na poskytnutí okamžité a vydatné pomoci zemědělcům v okresu uh.-hradištském, boskovickém, šternberském a litovelském (tisk 1681), o návrhu sen. Hybše, Hucla a spol. na výpomoc postiženým při krupobití na okresích Mladá Boleslav, Jičín, Nová Paka a Lomnice nad Popelkou (tisk 1682), o návrhu sen. Lažo a soudr. na poskytnutí okamžité vydatné pomoci zemědělcům v okresu Bardiov-Svidník (tisk 1683), o návrhu sen. Luksche, Jelínka a soudr. stran živelních škod, způsobených průtrží mračen a krupobitím v jednotlivých obcích okresu Moravská Třebová (tisk 1688), o návrhu sen. Lipperta a soudr. na poskytnutí rychlé a vydatné pomoci obcím, jež v okresu Horšově Týně těžce byly postiženy živelní pohromou (tisk 1693), o návrhu sen. Knesche a soudr. stran živelních škod, průtrží mračen způsobených v obcích okresu Teplice nad Metují (tisk 1690), o návrhu sen. Sehnala a spol. ohledně škod způsobených průtrží mračen na Hořicku (tisk 1677), o návrhu sen. Luksche, Jelínka a soudr. stran živelních škod, jež způsobeny byly v jednotlivých obcích okresů mikulovského a hustopečského průtrží mračen a krupobitím (tisk 1686), o návrhu sen. Donáta a spol. na poskytnutí podpory zemědělcům okresu dobříšského, který loňského roku postižen byl katastrofálním suchem (tisk 1583), o návrhu sen. Hrubého a spol. na poskytnutí vydatné a rychlé pomoci zemědělcům v obcích Buková, Pičín, Kotenčice, Rosovice, Dlouhá Lhota, Obořiště, Suchodol, Občov, Hluboš, Paseky, Drahlín, Lhota v okresu Příbram a Dobříš (tisk 1661), o návrhu sen. Hrubého, Donáta, Hucla a spol. na poskytnutí dostatečné pomoci zemědělcům v okresích: Kouřím, Benešov, Vlašim, Kutná Hora, Český Brod, Blatná, Plzeň, Písek, Milevsko a Strakonice (tisk 1662), o návrhu sen. Donáta, Hybše a spol. v záležitosti živelních pohrom v obci Vracovicích, okres Vlašim (tisk 1663).
Tisk 1720 poštou. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách (tisk 1629).
Tisk 1721-1721/8. Interpelace sen. Donáta a spol. panu ministrovi pošt a telegrafů ohledně propůjčování státních poštovních automobilů soukromým osobám a organisacím.
Tisk 1721/1. Interpelace sen. Jelínka a soudr. na pana ministra národní obrany stran degradování německých důstojníků.
Tisk 1721/2. Interpelace sen. Jelínka a soudr. na pány ministry vnitra, financí, železnic a pošt a telegrafů o tom, že se nedbá jazykového zákona u úřadů v Brně.
Tisk 1721/3. Interpelace sen. Jelínka a soudr. na pana ministra železnic stran nápisů na nádraží v Břeclavě.
Tisk 1721/4. Interpelace sen. Jelínka, prof. dr Spiegela, dr Mayra-Hartinga, Knesche a soudr. na vládu stran vyřazení Národního shromáždění v otázkách vnitřní a zahraniční politiky a stran slibů, jež hlava státu učinila Francii.
Tisk 1721/5. Interpelace sen. Linka, Polacha a soudr. na pána ministra pošt o tom, jak si pan zkušební komisař Schilling z Opavy počínal při jazykových zkouškách poštovních zaměstnanců u.poštovního úřadu v Krňově.
Tisk 1721/6. Interpelace sen. K. Friedricha a soudr. na veškerou vládu o protizákonném nátlaku okresní politické správy v Chebu stran českého pojmenování města Františkových Lázní.
Tisk 1721/7. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, dr Spiegela a soudr. na pana ministra spravedlnosti stran německého překladu dílčích návrhů k všeobecnému občanskému zákoníku.
Tisk 1721/8. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, dr Spiegela a soudr. na pana ministra vnitra stran uveřejnění statistických výsledků obecních voleb.
Tisk 1722. Zpráva výboru národohospodářského o návrhu sen. Šachla, Šabaty a soudr. stran změny zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. zák. a nař., o prozatímní ochraně lesů (tisk 1289).
Tisk 1723. Vládní návrh zákona o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze.
Tisk 1724. Vládní návrh zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na r. 1924.
Tisk 1725. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4273) o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby (tisk 4275).
Tisk 1726. Usnesení poslanecké sněmovny ku vládnemu návrhu zákona (tisk 4244), jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n., o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi (tisk 4272).
Tisk 1727. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4084) o označování původu zboží (tisk 4155).
Tisk 1728. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4245), kterým se prodlužuje pro přechodnou dobu platnost dosavadní úpravy placení náhrady při trvalém ubytování vojska (tisk 4302).
Tisk 1729. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4257), kterým se prodlužuje platnost dosavadní úpravy náhrady za vojenskou přípřež v míru (tisk 4301).
Tisk 1730. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4248), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dna 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a doplňují se některá jeho ustanovení (tisk 4271).
Tisk 1731. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4224) o poštovních holubech (tisk 4276).
Tisk 1732. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Třebíči za souhlas k trestnímu stíhání sen. Jana Jílka pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 6782/1923).
Tisk 1734. Vládní návrh zákona, kterým se mění § 113 odst. 3, uh. zák. čl. ze dne 9. prosince 1894, č. XXXI, o manželském právu a §§ 51 a 59 odst. 2. uh. zák. čl. ze dne 9. prosince 1894, č. XXXIII, o státních matrikách, pak § 30 zákona ze dne 28. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství.
Zápis o 173. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v úterý dne 30. října 1923.
Zápisy o 174. a 175. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Z předsednictva přikázáno: Výboru ústavně-právnímu:
Vládní nařízení ze dne 25. října 1923, kterým se doplňují a prodlužují přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních pasech.
Výboru živnostensko-obchodnímu a národohospodářskému:
Vládní nařízení ze dne 18. října 1923, kterým se zrušuje § 3 vládního nařízení ze dne 26. září 1921, čís. 358 Sb. z. a n., týkající se úpravy obchodu cukrem a použití řepy cukrovky.
Výboru imunitnímu:
Žádost okresního soudu v Liberci za souhlas k stíhání sen. Jana Procházky pro přestupek podle §§ 491 a 496 tr. z.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu:
1. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1629) o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách. (Tisk 1720.)
V zastoupení vlády je přítomen sekční šéf dr Bobek.
Zpravodajové jsou za výbor národohospodářský sen. Hybš, za výbor ústavně-právní sen. Hucl.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský panu sen. Hybšovi.
Zpravodaj sen. Hybš: Budiž mi dovoleno, abych dříve, než-li přistoupím k projednání osnovy zákona o okresních hospodářských záložnách po stránce meritorní, nastínil historický vývin a vznik okresních hospodářských záložen. Činím tak proto, aby právě z historického vylíčení vynikl účel a charakter okresních hospodářských záložen. Tyto mají svůj původ v t. zv. kontribučenských sýpkách, neboli v kontribučenských fondech obilních, pak dále v kontribučenských fondech obilních peněžních a v kontribučenských fondech peněžních. Fondy obilní zřízeny jsou patentem z roku 1788, který nařizoval, >aby každý poddaný, jenž má ornou půdu, ze 4 druhů obilí: pšenice, žita, ječmene a ovsa, třetí díl toho, co na zimní i jarní setbu u zrní každého tohoto druhu spotřebuje, na špejchar odvedl a podobným způsobem po tři léta za sebou jdoucí odváděl, by za ten čas na každém panství, na každém hospodářství a v každém městě se shromáždila zásoba obilí, kteréž je zapotřebí k jednoroční setbě zimní i jarní. Tyto zásoby jsou určeny k tomu, aby potřebného rolníka podporovaly, jej tedy před nouzí a nedostatkem chránily.<
Ovšem, tyto kontribučenské fondy obilní nebyly jen založeny k tomu, aby chránily rolníka před nouzí, i stát měl na nich interes, a zvláště vojenský erár, neboť tyto kontribučenské sýpky byly zásobárnami pro vojsko včas potřeby a včas války. Zásoby obilí na těchto kontribučenských sýpkách vzrůstaly i přes obnos patentem tímto označený jednoroční setby jarní i zimní a to tím, že se obilí jednotlivým rolníkům zapůjčovalo a tito rolníci musili pak odváděti dávku >úroky v naturaliích.< Tato dávka ovšem nebyla malá, poněvadž musili z každého odvedeného korce odváděti dvě mírky, (korec měl 16 mírek), znamená to tudíž, že platili, kdybychom dávku na naše peněžní úroky přenesli, 12 %. Tím vznikaly na kontribučenských sýpkách přebytky obilí a o těchto přebytcích stanoveno bylo, že mohou býti zpeněženy, a stržené peníze mohou býti rozpůjčeny zase poddaným. Tyto rozpůjčené peníze tvořily t. zv. kontribučenský fond obilní peněžní. Tyto fondy náležely a náleží vlastníkům oněch polí, jichž majitelé podle Josefínského katastru na zřízení obilního fondu přispívali. Obilní fondy se však u nás pro některé vady své dlouho neudržely.
Tyto fondy měly sloužiti rolníkům v případě potřeby pro setí. Ale obilí z nich velmi málo se hodilo pro setí, poněvadž bylo bráno z různých obcí, od různých rolníků, takže rolníci, i dobří hospodáři, když zaseli toto obilí, neměli sklizně takové, jakou by bývali mohli míti z obilí jednotného, čistého. Ovšem, že obilí z obilních fondů přišlo někdy k dobru a.k velikému dobru postiženému obyvatelstvu, tak na př. r. 1850, kdy byla veliká neúroda a kdy následkem toho se musilo platiti za korec žita až 35 zl. Časem také účel státně-vojenský zmizel, když byly vystavěny komunikace, zvláště dráhy. Proto také mnozí uvažovali o tom, aby kontribučenské fondy obilní byly zrušeny, což se také stalo zákony z r. 1863 a r. 1864. Zákonem z r. 1864 bylo stanoveno, aby byly v život uvedeny z těchto fondů hospodářské záložny. Poněvadž však obilních kontribučenských fondů bylo v každém okresu mnoho, vzniklo z nich i mnoho hospodářských záložen, takže v některém okresu bylo jich 15-20. Jmění jejich tudíž nebylo veliké, mnohdy činilo jen 2000 až 3000 zlatých, a proto také tyto malé záložny nemohly vyhověti svému účelu, totiž poskytnouti zemědělcům potřebný úvěr, zvláště proto ne, že již r. 1864 bylo jim zapověděno přijímati vklady. Též v kruzích rozhodujících jevil se o ně velmi malý zájem. A tak vidíme, že již r. 1872 byl podán na sněmu král. Českého návrh, aby tyto záložny byly zrušeny. R. 1875 byl tento návrh znovu opakován, usnesením sněmu král. Českého byl pak také přijat, ale, bohudík, dotčenému usnesení sněmu král. Českého se nedostalo nejvyšší sankce. Ti, kteří viděli v budoucnosti možnost prosperity. hospodářských záložen, uvažovali pak o tom, aby okresní hospodářské záložny byly postaveny na pevný základ. Bylo tudíž uloženo sněmu království Českého r. 1878, aby vypracoval osnovu zákona o hospodářských záložnách. Tato osnova byla vypracována a předložena sněmu českému r. 1882. Zákonem tímto zrušeny byly všechny záložny zřízené zákonem z r. 1864 a z těchto záložen zřízeny byly okresní hospodářské záložny tím způsobem, že všechny tyto dřívější hospodářské záložny, kontribučenské fondy obilní a peněžní v jednom sousedním okrese sloučeny byly v jeden ústav peněžní v sídle okresního zastupitelstva. Podle tohoto zákona hned r. 1882 zřízeny byly hospodářské záložny ve 164 okresech jak českých, tak i německých. Já jsem se ještě zmínil o tom, že okresní hospodářské záložny také v sobě obsahují kontribučenské fondy peněžní, které mají původ v systemálním patentu ze dne 26. června 1748, upravujícím rozdělení daní rustikálních. Patent ten zní: >Větších poplatků a daní rozvrhovati nemá také vůbec býti zapovídáno, neboť opatrná vrchnost, která v lepších letech něco více nashromáždí, zřídí ihned poddaným kasu, ze které by poddaní v létech zlých nebo nehodách in contribuendis, v odvádění daní, dávek, mohli býti podporováni.<
(Místopředseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)
Z těchto poplatků zřízen byl v dobách nouze fond ku podpoře poddaných. Těmto fondům pak byly přikázány ještě odkazy a pokuty. Když r. 1849 zrušily se u nás patrimoniální úřady, byly tyto fondy dány do správy berničních úřadů. Ale i tenkráte zůstali vlastníky fondů jejích účastníci a jich nástupci. Fondy tyto nebyly malé. Tak v roce 1863 činily fondy ty přes 7 milionů zlatých. Zákonem z r. 1864 dány byly kontribučenské fondy peněžní na vsích do samosprávy veškerým účastníkům; ve městech byly dány do správy obecní samosprávy. V r. 1900 přijat byl zákon, že se tyto fondy mohou slučovati s okresními hospodářskými záložnami. Ovšem již v roce 1900 nebylo těchto fondů mnoho, mnohdy splynuly s obecním jměním. To jsou ty 3 podklady, na kterých spočívají okresní hospodářské záložny.
První zákon z r. 1882 o okresních hospodářských záložnách stanovil dosti těžké podmínky, podle kterých záložny vyvinouti se skutečně nemohly, jak by býval také jejich účel vyžadoval. Záložnám těm bylo povoleno prvním tímto zákonem přijímati vklady jen do dvojnásobné výše a pák poskytovati zápůjčky jen na úvěr krytý kaucí hypotekárně zajištěnou. Úvěr na hypotéku byl tím vůbec zakázán. Od roku 1882 - můžeme říci až do převratu, v pravém slova smyslu bojovaly okresní hospodářské záložny za své rozšíření a za svůj vývoj. Musely sváděti veliký boj, aby zlepšily svou situaci, aby zlepšily zákon, který o nich rozhodoval. A také skutečně nenajdete u žádného úvěrního ústavu u nás vůbec, aby za tak krátkou dobu bylo, tolik pozměňovacích zákonů, jako tomu jest právě u okresních hospodářských záložen. Zákony o okresních hospodářských záložnách od roku 1882 až do roku 1903 byly měněny desetkráte. A vždycky změna zákona přišla když již hospodářské záložny dávno to, již vedle zákona a mnohdy, proti zákonu činností svou projevovaly.
Podívejte se jen, jak pomalu zákonodárství naše vycházelo okresním, hospodářským záložnám vstříc.
Řekl jsem, že roku 1882 bylo povoleno zákonem přijímati vklady jen do dvojnásobné výše kmenového jmění. Když byl vydán zákon z roku 1885, byl povolen příjem vkladů do pětinásobné výše kmenového jmění. Dále tímto zákonem povolen byl úvěr na hypotéky, ne však vyšší, než co činilo kmenové jmění. Zákon z. roku 1892 dovolil, aby vklady byly přijímány do desateronásobné výše. Zákon z roku 1896 povolil, aby vklady byly přijímány přes tuto desateronásobnou výši, ovšem teprve po Schválení zemského výboru a v dohodnutí s místodržitelstvím. Také bylo tímto zákonem dovoleno poskytovati úvěr osobní na směnky a dluhopisy. Zákony z roku 1900 a 1903 - to je poslední zákon o okresních hospodářských záložnách - povolily přijímání vkladů do 15násobné výše a přes tuto mez jen se svolením zemského výboru.
Konečně byla podána osnova zákona o okresních hospodářských záložnách sněmem království Českého roku 1908, ale následkem nečinnosti sněmu království Českého osnova tato uzákoněna nebyla.
Nyní máme před sebou vládní osnovu zákona o okresních hospodářských záložnách. Řeknu, že vláda splácí tu jen dluh, který, je stát povinen okresním hospodářským záložnám a hlavně těm, kteří jsou na jejich prosperitu odkázáni. Jak jsem vylíčil, jest zřejmo, že těžko se vyvíjely okresní hospodářské záložny a že také nemohly vyhověti požadavkům na ně kladeným. A když se ptáme po příčinách a důvodech, tu musíme uznati toto: Vina nespočívá v nepochopení účelu se strany povolaných činitelů místních anebo ve zvláštních poměrech okresů, nýbrž příčiny jsou z velké části rázu zásadního, totiž tkvěly a tkví v předpisech nynějších a bývalých zákonů, které nevykazují okresním hospodářským záložnám takové místo v organismu národohospodářských institucí vůbec a úvěrních zvláště, jaké jim po právu náleží. Povolaní činitelé chápou nyní situaci okresních hospodářských záložen, která jim není nikterak prospěšná, jak jsem řekl, ani těm, k jichž blahu a prospěchu jsou zřízeny a projevují podaným návrhem snahu směřující k tomu, aby okresním hospodářským záložnám umožněno bylo podle poměrů toho kterého okresu se zaříditi a poměrům těm vyhověti.