Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Niesser, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

68 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, Šrámek, Udržal; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Walló, sen. Hrejsovi, pro tento týden sen. Reyzlovi, sen. Barinkovi, sen. dr Herzigové, dále pro dnešní schůzi sen. Šperovi, sen. Jarošovi, sen. Klofáčovi, sen. Spiesovi, sen. Frankemu, sen. Strakovi na 3 dny, pro dnešní schůzi sen. Filipínskému.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1755-1755/8. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Chlumeckého a soudr. v záležitosti propouštění dělníků z podbrezovské státní železárny (tisk 1687/11).

Tisk 1755/1. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hartla a soudr. o protiprávním policejním dohledu při schůzi městského zastupitelstva v Liberci (tisk 1687/1).

Tisk 1755/2. Odpověď ministra věcí zahraničních a ministra financí na interpelaci sen. dr Ledebura-Wichelna a soudr. stran výplaty pohledávek u vídeňské poštovní spořitelny (tisk 1687/15).

Tisk 1755/3. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Fahrnera a druhů stran úpravy soudnictví ve věcech dělnických (tisk 1594/1).

Tisk 1755/4. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. dr Ledebura-Wichelna a druhů stran podloudnictví na slezských hranicích (tisk 1594/2).

Tisk 1755/5. Odpověď předsedy vlády a ministra financí na interpelaci sen. Kiesewettera a druhů ve příčině úpravy odpočivného t. zv. staropensistům a jich pozůstalým (tisk 1418/3).

Tisk 1755/6. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr Naegle a soudr. stran úředního znásilňování německého pravopisu (tisk 1687/13).

Tisk 1755/7. Odpověď ministra vnitra a ministra obchodu, průmyslu a živností na interpelaci sen. Hartla, dr Herzigové a soudr. stran protiprávních výměrů okresní správy politické v Trutnově (tisk 1563/4).

Tisk 1755/8. Odpověď ministra sociální péče a ministra financí na interpelaci sen. Linka, Heckera a soudr. stran provádění zákona o nezaměstnanosti pro nezaměstnané dělníky, kterým se již dostalo plné podpory (tisk 1563).

Tisk 1756-1756/2. Interpelace sen. Hartla, dr Herzigové, K. Friedricha, Knesche a soudr. na pana ministra vnitra, pana ministra financí a pana ministra školství a národní osvěty stran technických učitelských sil na průmyslových učilištích.

Tisk 1756/1. Interpelace sen. Knesche, Hübnera a soudr. na pana ministra železnic stran změny pojmenování stanice Metuj-Dědov na Česká Metuj na trati Choceň-Meziměstí.

Tisk 1756/2. Interpelace sen. dr. Spiegela, Jelinka a soudr. stran monopolu, uděleného firmě Fučikovský.

Tisk 1767. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4191), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 4350).

Tisk 1768. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4246), kterým se prodlužuje lhůta pro zřízení pobočného poštovního úřadu šekového v Brně (tisk 4355).

Tisk 1769. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 4328), ktorým sa mení ustanovení zákona zo dňa 21. prosinca 1922, č. 406 Sb. z. a n., o zmocnení vlády k ďalšiemu slučovaniu a rozlučovaniu obcí, k zmenám hraníc obcí, okresov, žup a zemí, ako i k potrebným opatreniam s tým súvisiacim (tisk 4358).

Tisk 1770. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4347), kterým se prodlužuje zmocnění dané vládě v § 2 zák. ze dne 4. července 1923, čís. 158 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obchodních styků z cizinou (tisk 4362).

Tisk 1771. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4289), o dalším vybírání zdravotní přirážky ku přímým daním státním, podléhajícím přirážkám, a o veřejném fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v Československé republice (tisk 4321).

Zápisy o 181.-184. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Tisk 1737. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, III. výboru rozpočtového o návrhu sen. Lukeše a soudr. na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné (tisk 1299).

Předseda (zvoní): Sděluji dále, že pro dnešní den udělil jsem dovolenou panu sen. Smrtkovi.

Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to k bodu prvému, jímž je

1. Zpráva I. výboru branného, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1728) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje pro přechodnou dobu platnost dosavadní úpravy placení náhrady při trvalém ubytování vojska. Tisk 1750.

Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Kouša, za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor branný sen. Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Mám podati zprávu o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje pro přechodnou dobu platnost dosavadní úpravy placení náhrad při trvalém ubytování vojska. Za Rakouska, před státním převratem, podle § 30 ubytovacího zákona měly se poplatky za trvalé ubytování vojenskou správou placené ustanoviti tím způsobem, že se měl stanoviti vládním nařízením, průměr činží za posledních 5 let a tento stanovený průměr se měl každých 10 let obnovovati. Naposled byly činžovní sazby na základě 5tiletého průměru stanoveny vyhláškou bývalého rakouského ministerstva zemské obrany a financí ze dne 14. února 1911, čís. 28. ř. z. Ve vyhlášce této byly jednotlivé obce zařazeny do jednotlivých tříd nájemních a podle toho, jakož i se zřetelem na bytovou kompetenci, to jest na nárok vojenského gážisty na byt určitého rozsahu, byly stanoveny jednotlivé nájemní sazby. Bylo by zbytečno uváděti zde všechny sazby, které v tomto směru byly citovanou vyhláškou stanoveny. Lze se o nich přesvědčiti nahlédnutím do říšského zákoníka z roku 1911.

Teď musím říci, jaký byl stav v tomto případě po státním převratu. Podle citovaného §u 30 ubytovacího zákona, mělo býti roku 1921, kdy uplynulo 10letí od stanovení posledních sazeb předsevzato nové ustanovení činžovních sazeb na základě §u 30 ubytovacího zákona. Vzhledem však k mimořádným poměrům a k nemožnosti postupovati přesně podle uvedeného §u 30 ubytovacího zákona, bylo zákonem ze dne 10. července 1922, číslo 227 Sb. z. a n., stanoveno, že sazby, jež byly určeny pro jednotlivé nájemní třídy podle §u 30 ubytovacího zákona zmíněnou vyhláškou z roku 1911 platí i pro rok 1921 a 1922 s tou odchylkou, že se zvyšují o 40%. Totéž bylo stanoveno zákonem ze dne 20. prosince 1922, čís. 387 Sb. z. a n., pro rok 1923.

Přítomná předloha, jak byla rozdána podle usnesení poslanecké sněmovny a branného výboru senátu, má pak tuto úpravu prodloužiti i na dobu po 31. prosinci roku 1923 až do vydání nového ubytovacího zákona, na němž se v ministerstvu národní obrany intensivně pracuje. Věc je tedy jasná. Zákon není hotov, jedná se o prodloužení starého zákona již z doby republiky, kterýžto zákon zkrátka vyplývá ze starého zákona rakouského.

Prosím slavný senát, aby přijal samotnou osnovu tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a branný výbor senátu.

Předseda: Za pana sen. Kroihera převzal referát pan předseda rozpočtového výboru sen. Jirásek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. F. Jirásek: Jménem rozpočtového výboru připojuji se též k usnesení branného výboru a doporučuji rovněž předlohu ke schválení senátu.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 2 paragrafy).

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou vyznačeném v tisku 1728 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je

2. Zpráva výboru branného a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1729) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost dosavadní úpravy náhrady za vojenskou přípřež v míru. Tisk 1751.

Zpravodaji jsou: za výbor branný sen. Kouša, za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor branný panu sen. Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Tato druhá zpráva se týká úpravy náhrady za vojenskou přípřež v době míru. Poslanecká sněmovna o tomto vládním návrhu jednala a platnost tohoto zákona rovněž se prodlužuje.

Branný výbor senátu pojednal o této zprávě a usnesení poslanecké sněmovny a usnesl se na textu, jak byl schválen v poslanecké sněmovně a v branném výboru.

Oč se vlastně jedná? Musíme si říci, jako při první předloze, jaký byl stav této úpravy náhrady za vojenskou přípřež před státním převratem za Rakouska. Podle §u 20 rakouského zákona o poskytování vojenské přípřeže v míru ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z., mají se poplatky za poskytnutí vojenské přípřeže vyměřiti na základě sazeb, které se stanoví podle platu poskytovaného za jízdu po poště za 1 km podle výměry pro erární jízdu, a to podle průměru, který každých pět let pro každý správní obvod bude vyšetřen podle výměry posledních pěti let.

Při tom bylo stanoveno, že jakožto sazba pro náhradu za poskytování přípřeže má platiti: a) pro ostrojeného, neb osedlaného koně nebo mezka 130% uvedeného průměru;

b) pro ostrojeného vola 90%, pro ostrojenou krávu nebo pro ostrojeného nebo osedlaného osla 60% úhrnné náhrady;

c) za vůz 4 hal. za 1 km.

Dále bylo stanoveno, že, požaduje-li se přípřeže pro přímou jízdu také k jízdě zpáteční, náleží za ní 12,50%, t. j. ¹/₈ úhrnné sazby.

Poslední průměrné pětileté sazby za jízdu po poště byly vyhlášeny dne 18. prosince 1909, č. 212 ř. z. - na dobu od 1. ledna 1910 do 31. prosince 1914 - pro Čechy, Moravu a Slezsko za 1 km.

Platilo se za koně - doba před převratem - mezka, mula, ostrojeného neb osedlaného 25 hal., za vola, býka ostrojeného 23 hal., za krávu ostrojenou, osla ostrojeného nebo osedlaného 15 hal.

K vyhlášení nových sazeb r. 1914 nedošlo, ježto byla válka vyhlášena.

Jaký byl stav po převratu? Náhrada za poskytování přípřeže měla býti nově stanovena podle citovaného ustanovení §u 20 zákona o přípřeži na základě 5tiletého průměru sazeb za jízdu po poště. Ježto tímto způsobem - vzhledem k poměrům válečným - nebylo možno v přítomné době sazby stanoviti, byly zákonem ze dne 20. prosince 1922, č. 388 Sb. z. a n., stanoveny pevné sazby a to za 1 km, takže se nyní platí: za koně, mezka, mula s postrojem nebo osedlaného 70 hal., za vola, býka s postrojem 49 hal., za krávu s postrojem, osla s postrojem nebo osedlaného 33 hal., a za vůz 10 hal.

Sazby tyto byly stanoveny uvedeným zákonem jakožto průměr, na základě něhož stanoví se v konkrétním případě přípřežné, pohybující se od 60 do 130% uvedených zákonných sazeb.

Ježto platnost uvedeného zákona č. 388 z roku 1922 Sb. z. a n., má pominouti 31. prosince 1923, jest účelem přítomné předlohy, jak jsem o ní referoval slavnému senátu, aby platnost této úpravy byla rozšířena i na dobu po 31. prosinci 1923.

Prosím slavný senát, aby tuto osnovu schválil.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Za výbor rozpočtový jest zpravodajem pan sen. Kroiher. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Rozpočtový výbor, v jehož jménu mám zde čest referovat, uvážil, že hned při projednávání merita tohoto zákona, o jehož prodloužení se jedná, nebylo docela žádných nesnází a námitek. My jsme tenkráte se spokojili s resolucí, kterou jsme přijali na prospěch nejmenších zemědělců, aby totiž domkáři, kteří mají pouze kravský potah, nebyli přílišně přípřežemi obtěžováni a kde není vyhnutí a kravské přípřeže se užíti musí, aby se to dalo na vzdálenosti co možná nejmenší.

Pan ministr ve své odpovědi rozpočtovému výboru na tuto resoluci sdělil, že armáda podle této resoluce se také zachovala, a i v budoucnosti zachovati se hodlá. Poněvadž pak žádný u nás nemohl sděliti, že by některému našemu klubu byla došla nějaká stížnost oproti tomu zákonu, rozpočtový výbor usnesl se jednomyslně připojiti se k usnesení výboru branného, a navrhuje rovněž slavnému senátu, aby předlohu zákona přijal.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není žádný přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, račte zaujmout svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 2 paragrafy).

Jsou námitky proti tomu? (Námitek nebylo.) Nejsou. Budu tedy podle toho pokračovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou vyznačeném v tisku 1729 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Přistoupíme k následujícímu odstavci, jímž jest

3. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1723) o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze. Tisk 1746.

Zpravodajem jest pan sen. dr Procházka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Soudní deposita byla ukládána před státním převratem v tak zvaných historických zemích původně toliko u berních úřadů, pak u samostatných úřadů depositních v Praze a Brně, a na území bývalého království českého podle zákona ze dne 10. května 1909, č. 77 r. z., také u >České zemské banky< v Praze.

Kromě toho v bývalém Rakousku byla ukládána soudní deposita též u Rakousko-uherské banky a u vídeňské poštovní spořitelny.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla deposita soudní různě ukládána buď u berních úřadů, případně pokud se týká deposit bývalých sirotčích stolic u pokladen obecních nebo u různých peněžních ústavů.

Deposita uložená u poštovní spořitelny ve Vídni, jakož i u Rakousko-uherské banky, u hlavního ústavu ve Vídni, byla na základě depositní úmluvy uzavřené mezi republikou Československou a Rakouskou převedena poštovních šekovým úřadem do Prahy a u tohoto úřadu prozatímně uložena. Bez zákonného zmocnění nemohou však býti tato deposita poštovním šekovým úřadem převzata do úschovy, takže bylo nutno jednati s poštovním šekovým úřadem, resp. též s ministerstvem pošt a telegrafů o tom, zda a za jakých podmínek by poštovní šekový úřad převzal depositní službu ohledně všech deposit v témže rozměru, jako tomu bylo u poštovní spořitelny ve Vídni. Vyjednávání tato měla dobrý výsledek a vláda podala proto návrh zákona, kterým se mohou ukládati soudní deposita a deposita poručenských - sirotčích - úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze a to jedná se o úschovu a správu peněžních hotovostí, cenných papírů, vkladních knížek, listin a skvostů, jež podle všeobecných zákonných ustanovení uložiti jest do uschování soudů nebo poručenských sirotčích úřadů.

S hlediska úhrady projednával rozpočtový výbor vládní osnovu a vzhledem k ustanovení navrhovaného zákona, že podmínky ukládání a poplatky za úschovu a správu určeny budou nařízením, vzal rozpočtový výbor za to, že zde není žádných závad s hlediska úhrady. K tomu ovšem také nařízením vládním poplatky tyto byly tak upraveny, by poštovnímu šekovému úřadu nevznikla s úschovou a správou deposit vydání větší, než činí výnos poplatků (Sen. dr Horáček: Jen aby to nebylo dražší než dříve!) - ovšem, aby to depositum bylo vyměřeno tak, aby to nebylo dražší než dříve. Lze ovšem očekávati od poštovního šekového úřadu, že nebude zde žádného zatížení státní pokladny na povoleném rozpočtu, a proto rozpočtový výbor doporučuje senátu schválení tohoto vládního návrhu.

Při té příležitosti dovoluji si podotknouti, že dřívější způsob ukládání, zejména tedy jak u berních úřadů, tak samostatných úřadů depositních v Praze a v Brně a zejména též u České zemské banky v Praze, nedozná tímto zákonem žádné změny a že zůstanou veškerá nařízení a zákony ohledně toho jak u berních úřadů a u depositních samostatných úřadů v Praze a v Brně, tak u Zemské banky české v Praze posud soudní deposita byla ukládána, v platnosti. Toho se tedy návrh nového zákona vůbec netýká, nýbrž jen poštovního úřadu šekového v Praze. Také to bylo vyznačeno výslovně ve zprávě ústavně-právního výboru, že jedná se o zmocnění poštovního šekového úřadu, aby vzal deposita soudní do úschovy a správy a to vedle ostatních ke správě deposit dosavadními předpisy určených orgánů.

Místopředseda Kadlčák: Dále za výbor ústavně-právní referuje pan sen. dr Soukup. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Soukup: Slavný senáte! Já se připojuji meritorně k vývodům pana referenta výboru rozpočtového a poznamenávám, že výbor ústavně-právní tento vládní návrh prozkoumal a navrhuje, aby osnova zákona, která vyhovuje potřebě praktické, byla senátem schválena, a to ve znění vládního návrhu číslo tisku 1723 s jedinou změnou, aby totiž v nadpise zákona byl vypuštěn letopočet 1923.

Místopředseda Kadlčák:. Ke slovu není dále nikdo přihlášen, odpadá tedy další rozprava.

Budeme hlasovat. Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má pouze 3 paragrafy).

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Nejsou. Budeme podle toho postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistupujeme k bodu dalšímu, jímž jest

4. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1716), kterým se mění § 2 a doplňuje § 27 zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., a § 2 a § 26 uh. zák. čl. ze dne 25. května 1882. č. XVIII, o dani z minerálních olejů, a kterým se mění poznámky ke třídě XXI celního sazebníku československého. Tisk 1748.

Zpravodajem jest pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Říše Rakousko-uherská měla dostatečné prameny minerálních olejů a proto ve svém zákonodárství o zdanění těchto surovin neměla žádného ustanovení, že by suroviny ty dovážené z ciziny k nám byly zproštěny cla anebo daně, neboť prameny haličské dostatečné zásobovaly náš průmysl. Dotčené zákony byly v roce 1882 jak v Rakousích, tak i v Uhrách vydány a zdaňovaly každou surovinu, která se k nám dovážela, hned na hranicích, tedy i takovou surovinu, která teprve u nás by měla býti zpracována. Po převratu náš stát nemá dostatečného množství olejů, neboť kbelské prameny jsou zcela nedostatečné a vedle toho nedá se z nich rafinací dobývati benzin nebo petrolej, tedy vlastně ani ty výrobky jejich nepodléhají u nás dani. Proto jest nejen zájmem, ale přímo nutností našeho státu, že se k nám musí buď suroviny tyto nebo zpracované již výrobky, minerální oleje, z ciziny dovážeti. Tu je možno, že se dováží buď hotový výrobek, který na hranici podléhá clu i dani, dani to dosti značné, 13 Kč na 100 kg, nebo že se k nám dováží surovina po případě polozpracovaná a u nás v našich továrnách přichází k zpracování. V obou případech by to podléhalo clu a dani, a je přirozeno, že zájmy našeho průmyslu a dělnictva vyžadují, aby se k nám spíše dovážely suroviny nebo polotovary, aby naše rafinerie a naše dělnictvo měli zaměstnání a aby teprve vyrobené čisté oleje minerální podléhaly zdanění.

Poněvadž tento stav nebyl možný podle zákonů rakousko-uherských, přichází vláda - ministerstvo financí - s osnovou zákona, kterou se má ustanoviti, že v podstatě všechny tyto minerální oleje podléhají dani spotřební, 13 Kč za 100 kg, a že daň ta má se v principu vybírati na hranicích při dovážení těchto látek. Ale v tom případě, když se k nám dovážejí buď suroviny nebo jen polotovary a tyto dovážené oleje mají býti teprve v našich rafineriích zpracovány, může ministerstvo financí podle podmínek, dodatečným nařízením vydaných ustanovovati, že daň se nebude vybírati na hranicích, po případě ani to clo, nýbrž v rafineriích, až to jako čistý výrobek přijde do konsumu.

Tyto zásady provádí dotčená osnova zákona, která má tři články. V prvém článku se stanoví toto clo.

V článku II. se praví, že z minerálních olejů, které jsou určeny přímo do tuzemských rafinerií k dalšímu zpracování, nevybírá se ta daň při jejich dovozu z celní ciziny, nýbrž teprve potom, až z rafinerií přijdou do konsumu.

Poněvadž zákon tento má za účel umožniti dovoz surovin k nám a zpracování jich teprve u nás v našich továrnách a naším dělnictvem, je tedy zajisté intence zákona úplně spravedlivá a odpovídá požadavkům sociálním a národohospodářským.

Proto rozpočtový výbor se usnesl doporučiti slavnému senátu přijetí této osnovy o třech článcích tak, jak vláda je navrhuje.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přistupujeme k hlasování.

Prosím, aby páni senátoři zaujali své místa. (Děje se).

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má jen 4 články).

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Tím je vyřízen denní pořad dnešní schůze.

Udělil jsem pro dnešní schůzí dovolenou sen. Lukschovi.

Navrhuji, aby příští schůze se konala za 10 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.