Středa 19. března 1924

Schůze zahájena v 17 hodin 20 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner.

Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.

97 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády ministři inž. Bečka, inž. Novák, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda: Zahajuji schůzi.

Sděluji, že jsem udělil dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. dr Schmidtovi, dr Soukupovi, K. Friedrichovi, Jelínkovi, dr Herzigové, Ackermannovi, Cholkovi, dodatečnou dovolenou pro včerejší a pro dnešní schůzi panu sen. Drábovi, pro dnešní schůzi panu sen. Jesserovi a Krepenhoferovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1825. Zpráva výboru ústavně-právního a vládním návrh zákona, jímž se mění zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb. z. a. n. o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění (tisk 1792).

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Na prvém místě je:

1. Druhé čtení zprávy I. technicko-dopravního výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1797) o vládním návrhu zákona o výkupu místní dráhy v údolí Borže. Tisk 1812.

Zpravodajem je pan sen. Havlena.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Havlena: Nemám žádné změny.

Předseda: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Dalším bodem našeho programu je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního a II. výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1786), kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků, sjednaná v Bělehradě dne 17. března 1923, s dodatkovým protokolem. Tisk 1814.

Zpravodajem je pan sen. dr Krupka.

Račte míti nějaké změny?

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.

Předseda: Nikoliv.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. (Potlesk.) Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění, také ve čtení druhém.

Dalším bodem je:

3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 1788), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými, sjednaná v Praze dne 29. října 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. listopadu 1923, čís. 209 Sb. z. a n. Tisk 1815.

Zpravodajem je pan sen. dr Witt.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Witt: Ne.

Předseda: Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak byla přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Na programu dále je :

4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1787) na dodatečné schválení obchodní smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska. Tisk 1816.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr Witt, za výbor národohospodářský sen. Sáblík.

Uděluji slovo panu sen. dr Wittovi.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Dne 14. července r. 1923 uzavřena byla mezi panem ministrem zahraničních věcí dr Ed.Benešem, jako zástupcem presidenta Československé republiky, a panem lordem Curzonem of Kedlestonem, hlavním státním tajemníkem pro zahraniční věci, jako zástupcem panovníka anglického, obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska, kterážto smlouva byla ve Sbírce zákonů a nařízení dnem 30. srpna 1923 pod č. 175 uveřejněna a takto podle zákona ze dne 4. července 1923; čís. 158 Sb. z. a n., v prozatímní platnost s účinností od 1. září 1923 uvedena.

Smlouva spočívá na zásadě nejvyšších výhod, které se, přiznávají příslušníkům, zboží a loděm obou smluvních stran a to ve všech věcech obchodních a plavebních jak v oboru vývozu, dovozu a průvozu, tak i vůbec ve všem, co se týká celních sazeb a formalit i obchodních úkonů. Nejvyšší výhody přiznávají se také příslušníkům obou smluvních stran v příčině provozování obchodu; živností a zacházení s obchodními cestujícími a jejich vzorky. Pokud se placení daní týče, stanoví se princip formální reciprocity, takže obě strany budou příslušníky strany druhé zdaňovati tak, jako příslušníky své vlastní. Jelikož u nás je dosud v platnosti řízení povolovací, je vázána republika naše při povolování dovozu: postupovati vůči Anglii způsobem neméně příznivým, něž vůči jakékoliv jiné zemi, a připustiti kontingent, jenž byl rovněž dne 14. července 1923 mezi stranami dohodnut a jest v tisku 1787 podrobně uveden.

Zvláštní ustanovení obsahuje čl. III., jenž dovoluje Anglii uložiti na určité zboží československého původu zvláštní celní sazby, jiné neb vyšší, než vybírá za podobné zboží pocházející z kterékoliv cizí země, a to v případech, kde takové zvláštní celní sazby jsou vybírány na základě platných zákonů anglických, které jsou dány k ochraně britského průmyslu, pakli by tento z důvodu znehodnocení měny nemohl soutěžiti s průmyslem naším, a touto soutěží by mohla býti vážně dotčena zaměstnanost v Anglii.

Anglická vláda se zavazuje, že nepoužije této zvláštní celní ochrany proti republice Československé, pokud neuplynou alespoň 3 měsíce; kdy tento svůj úmysl naší vládě sdělila, a této zůstává vyhrazeno smlouvu pak zrušiti tím dnem, kdy zboží našeho; původu bude podrobeno zvláštní sazbě.

Smlouva se nedotýká výhod, které budou dohodnuty mezi Československou republikou a Rakouskem nebo Maďarskem v důsledku hospodářských ustanovení mírových smluv, a rovněž nebudou se dovolávati obě strany výhod, které druhá strana sousednímu cizímu státu poskytuje v malém pohraničním styku. Smlouva je závaz na dobu 5 let a prodlužuje se automaticky tak, že může pak býti kdykoliv na jeden rok vypovězena. Indie a jiná samosprávná dominia, kolonie, državy nebo protektoráty a mandátní území britské říše nejsou vázány pětiletou smluvní dobou a mohou smlouvu rozvázati kdykoliv v dvanáctiměsíční výpovědní lhůtě. Smlouva může se totiž rozšířiti na tyto části světové říše britské pouhým oznámením britského diplomatického zástupce v Praze, jímž se sděluje přání anglického panovníka, by smlouva měla takto platnost pro některá z těchto území. Aby však nenastala mezera, určuje se, že ve styku mezi zmíněnými územími s Československou republikou platí již nyní zásada nejvyšších výhod i bez předcházejícího ustanovení, pakli ona území republice Československé de facto nejvyšší výhody přiznávají.

Důležitost smlouvy v ohledu hospodářském je patrna z obrazu znázorňujícího dosavadní vzájemný poměr, jaký jest obsažen v důvodové zprávě, Anglie participuje na našem dovozu nepatrným zlomkem procenta, kdežto Československo dováží do Anglie 7 3/4 % celého našeho dovozu, takže obapolný obchodní styky vykazuje značné aktivum pro republiku naši.

Zahraniční výbor, pojednav o této obchodní smlouvě ve schůzi konané dne 14. února 1924 usnesl se doporučiti senátu Národního shromáždění republiky Česko slovenské, aby obchodní smlouvu mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska, podepsanou v Londýně dne 14. července 1923, dodatečně schválil.

Předseda: Referentem výboru národohospodářského jest pan sen. Sáblík. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Mezi jinými smlouvami obchodními, jež republika naše uzavřela se sousedními státy, byla uzavřena také 14. července 1923 v Londýně smlouva republiky Československé se Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska. Smlouva tato vstoupila prozatímně v platnost již 1. zářím, poslaneckou sněmovnou byla dodatečně schválena 19. prosince 1923, a nyní předkládá se i senátu k dodatečnému schválení. Uzavření obchodní smlouvy s tak obchodním státem, jako jest Anglie, kterou postaví se obchodní styky obou států na pevný základ, jest pro nás zajisté velmi důležité a bude míti tato smlouva pro naše obchodní styky neobyčejný význam.

Obchod náš s Anglií jest dosti silný, jak ukazují čísla dovozu a vývozu. Tak činil náš vývoz do Velké Britanie roku 1921 2.104,016.535 Kč, r. 1922 1.346,934.608; dovoz r. 1921 1.341,597.601 Kč, r. 1922 651,980.681 Kč.

Vyvážíme hlavně cukr, jehož vývoz v r. 1922 činil 82,843.906 Kč - zde znamenáme vlastně značný pokles proti r. 1921, kdy vyvezeno cukru v ceně 788,873.563 Kč. Dále se vyváží ve vyšší ceně slad, chmel, dříví za 37,631.994 Kč, příze a zboží bavlněné za 63,661.208 Kč, příze a zboží vlněné za 25,591.500 Kč, příze a zboží lněné za 90,684.992 Kč, příze a zboží hedvábné za 21,734.028 Kč, zboží konfekční za 134 mil. 270.196 Kč, papír a papírové zboží za 51,525.745 Kč, kůže vydělaná a kožené zboží za 116,920.748 Kč, zboží dřevěné a soustružnické výrobky za 45,026.185 Kč, sklo a skleněné zboží za 345,403.035 Kč, drahokamy a polodrahokamy, drahé kovy a zboží z nich za 123,515.252 Kč, zboží hliněné (porculán) za 41,667.632 Kč.

Dovážíme nejvíce zboží koloniální koření za.4,812.485 Kč, rýží za 11,245.125 Kč, bavlnu a bavlněné zboží za 81,035.850 Kč, len, konopí, jutu a zboží z nich za 33,087.572 Kč, vlnu a vlněné zboží za 331,345.824 Kč, železo a železné zboží za 19,288.748 Kč, jiné kovy obecné a zboží z nich za 37,698.586 Kč, stroje a součástky jich za 21,612.040 Kč, drahé kovy, drahokamy a polodrahokamy, a výrobky z nich za 41,983.893 Kč, kromě toho různé jiné zboží v menším množství.

Data tato týkají se pouze Velké Britanie bez kolonií, odkud rovněž dovážíme nebo tam vyvážíme různé zboží ve množství dosti značném. Tak na př. dovezli jsme roku 1922 z britských držav v Asii bavlny za 191,246.466 Kč.

Náš obchodní styk s Anglií jest jistě velmi čilý a smlouvou touto bude zajisté ještě posílen.

Smlouva zbudována je na základě zásady o poskytnutí nejvyšších výhod, totiž že jak stanoví I. čl. smlouvy - příslušníci každé ze smluvních stran a zboží vypěstované, vytěžené nebo vyrobené na územích obou smluvních stran, a lodí každé z obou smluvních stran, budou požívati bezpodmínečně na územích druhé zacházení v každém ohledu alespoň tak příznivého, jako je přiznáno příslušníkům, plodinám, výrobkům a lodím země, požívající nejvyšších výhod.

Obě smluvní strany zaručují si, že zboží, plodiny neb výrobky z území jedné ze smluvních stran nebudou při dovozu do území druhé strany podrobeny jiným nebo vyšším clům nebo dávkám, než jaké budou placeny za podobné zboží, plodiny nebo výrobky, kterékoli cizí země. Stejná ustanovení platí při vývozu zboží. Rovněž omezení nebo zákaz dovozu zboží mezi smluvními stranami nesmí býti jiné než u jiných států. Smlouvou zavazuje se náš stát povoliti určitý kontingentovaný dovoz anglického zboží k nám, pokud dovoz ten povolovacím řízením u nás stávajícím je nějak omezován.

Vyňaty však jsou z tohoto ustanovení zvláštní výhody, jež by poskytla republika naše Rakousku a Maďarsku na základě mírových smluv Saint-Germainské a Trianonské.

Další výjimkou jest čl. III., že Anglie může zavésti proti nám cla, t. zv. antidumpingová, totiž že chrániti se může proti přívalu zboží našeho, které by snad následkem znehodnocení naší valuty mohlo se u nás vyráběti laciněji než v Anglii a tím stlačovati ceny výrobků domácích , znemožňovati výrobu. Ovšem musí nám Anglie zavedení těchto cel tři měsíce předem oznámiti.

Dále stanoví smlouva, že příslušníci obou států nebudou v druhém státě více zdaňováni než příslušníci domácí.

Smlouva je platna na 5 roků ode dne, kdy nabude účinnosti, t. j. po ratifikaci, neoznámí-li však žádná ze smluvních stran druhé straně 12 měsíců před uplynutím řečeného pětiletého období, že zamýšlí rozvázati tuto smlouvu, zůstává v platnosti až do uplynutí jednoho roku ode dne, kterého jedna ze smluvních stran vypoví. Pokud jde o Indii a jiná dominia a protektorát Anglie, na něž by smlouva byla rozšířena, tedy podle čl. IX. a X. může býti kdykoliv vypovězena ve dvanáctiměsíční lhůtě.

Uzavřením dobrých obchodních smluv, kterými by umožněn byl vývoz našich průmyslových výrobků, jichž máme nadbytek, neboť zůstalo z bývalého Rakouska na území naší republiky asi 80 % průmyslu a obyvatelstva sotva 1/3 , musíme tudíž velikou většinu výrobků vyvésti - jest základem udržení a prosperity našeho průmyslu a zaměstnání dělnictva. Rovněž důležito jest umožniti smlouvami, jak možno výhodný dovoz těch surovin, jichž doma nemáme a jež průmysl potřebuje.

Vzhledem k důležitosti a výhodnosti této smlouvy pro náš stát navrhuje výbor národohospodářský senátu k usnesení:

>Obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska, podepsaná v Londýně dne 14. července 1923, se dodatečně schvaluje.<

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen; přikročíme k hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je obsaženo ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Dalším bodem je:

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 10. července 1923 za udělení souhlasu ku stíhání sen. dr Herzigové pro přečin podle §14 čís. 5 zák. na ochranu republiky a pro přestupek podle § 491 tr. z. a čl. V. z. ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ex 1863; čís. 7350/23). Tisk 1824.

Zpravodajem jest pan sen. dr Stránský.

Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Slavný senáte! Dne 29. dubna loňského roku pořádalo vedení německo-nacionální strany v Krnově veřejnou schůzi ve Vrbně. Na tuto schůzi dostavila se také paní sen. dr Herzigová a měla tam řeč o různých možných a nemožných poměrech, o poměrech v Poruří, pak také o poměrech Němců, t. zv. - jak se páni nazývají - sudetských. V této řeči mezi jiným učinila paní dr Herzigová výrok: >Beim Schulwesen, es ist ganz egal, wer im Schulministerium sitz, Schulraub wird immer betrieben und der Wahlspruoh der Čechen ist, nur nehmen und nichts geben.< >Při školství, lhostejno kdo sedí v ministerstvu školství, loupež na školství se provozuje a heslem Čechů jest jen brát a nic nedat.< Státní návladnictví v Opavě vyvozuje z tohoto výroku, že sen. dr Herzigová surovým štvaním proti národu českému, jakož i proti vládě se dopustila přečinu ve smyslu §u 14 zákona na ochranu republiky a urážky na cti našich úřadů a žádá proto za vydání paní dr Herzigové. Imunitní výbor připouští sice, že skutečně zakládají tato slova skutkovou povahu přečinu paní dr Herzigové za vinu kladeného a také řečených přestupků urážky na cti, nicméně však imunitní výbor nemohl se odhodlati k tomu, aby navrhl vydání paní dr Herzigové, a to vzhledem k tomu, že soudě z povahy paní dr Herzigové a také za těch poměrů, za kterých ona měla tu řeč, přišel k tomu přesvědčení, že slova >Schulraub wird immer betrieben nejsou ničím jiným, než takovou frází, která se nyní stále opakuje v žurnálech strany paní dr Herzigové, a že ona vlastně nechtěla nic jiného tím vysloviti a vyjádřiti, než že poukazovala na redukci německých škol, o kterých my všichni víme, že jsou zbytečné, pokud víme, že jsou zbytečné, a nic jiného že nechtěla tím vyjádřiti. A co se týče slov, že Češi jen chtějí brát a nic nedat, v tom spatřuje imunitní výbor také takové květnaté vyjádření lidského a nacionálního egoismu.

Z těchto důvodů imunitní výbor navrhuje, aby se slavný senát usnesl na tom, že se žádosti státního návladnictví v Opavě za vydání paní dr Herzigové místa nedává a že se ke stíhání jejímu nesvoluje.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, žádám pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Přikročuji k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby souhlas k trestnímu stíhání dán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh imunitního výboru, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Herzigové dán nebyl, se přijímá.

Navrhuji, aby ve smyslu §u 40 jedn. řádu bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi písemně neb telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hodin 45 minut.

 

 


Související odkazy