Statut tvořící integrující část této úmluvy a čítající 25 článků obsahuje podrobná ustanovení, z nichž nejdůležitější jsou definice vodních cest mezinárodního významu v tom směru, že se vyžaduje splavnosti k moři i od moře vhodné pro plavbu obchodní, výklad jednotlivých pojmů i obratů - tak na př. považuje se pro pojem >přirozené splavnosti< jednak provoz, jednak možnost provozu obvyklé obchodní plavby, přiznává se dále smluvním státům svoboda plavby mimo malou kabotáž a mimo válečné policejní kontrolní lodě a pod., jakož i rovné nakládání, nebrání se svobodě plavby při velké kabotáži, to jest dopravě mezi přístavy téže vodní cesty, avšak různých států, s obmezením na řeku Amur, kde plavba vyhrazena na základě dávného obyčeje Rusku a Číně jako sousedním státům, ustanovení o dávkách plavebních, kteréž mohou býti dokonce úplně odstraněný a pod.

My zde vidíme velkorysou smlouvu, která se týká celé Evropy, a po mém soudě se to jeví jako začátek ještě dalších smluv, které budou snad v budoucnosti objímati celý svět.

Pro náš stát, jenž nemá přístupu k moři, ani vodní cesty probíhající celým územím, nemalý význam má článek 8. jednací o tak zvaném transitu, jimž rozumíme jen průvoz, jakož i o celních formalitách, a jenž má platnost i v případě války, pokud je to slučitelné s právy a povinnostmi válčících a neutrálních států, v kterémžto směru uzavřeny budou ještě další úmluvy. Dávek transitních nelze vybírati pouze takových, které nutně souvisejí se správou, a vůbec celkový duch se nese v tom směru, aby poplatky byly co možno nejvíce sníženy, nebo po případě vůbec zrušeny.

Co se týče našeho státu, má pro náš stát mnohem větší význam statut ohledně Dunaje a plavební akta ohledně Labe, poněvadž my vlastně nemáme takových vodních cest, které by měly potřebí tak nutné úpravy jako snad jiné státy, které jsou v té příčině příznivěji postaveny. Ostatní články jednají o použití přístavů, při čemž ovšem platí zásada rovného nakládání o stavbách udržujících nebo zabezpečujících splavnost, odstraňování překážek plavby. Zvláštní mezinárodní jeho vliv omezen je ve své činnosti potud, pokud zvláštní statuty jako u nás labský a dunajský, neobsahují jiného ustanovení. Zde také je ustanovení to, že úprava podmínek pracovních má se díti jednotným způsobem, ta je úplně jednotně dojednána. Důležité je dále ustanovení, že v případě rozporu mírové smlouvy a těchto úmluv, vždycky platí ustanovení mírové smlouvy, a že čtyři mezinárodní říční komise mezinárodní smlouvou ustavené, budou se říditi výhradně zájmy plavby. Statut víže nejen smluvní státy, ale též ostatní, které k němu ještě postupem času přistoupí. V případě zneužití ustanovení, která obsahuje tento statut, rozhoduje mezinárodní soudní dvůr, jenž vůbec jako strany připouští buď jednotlivé státy, nebo členy Společnosti národů. Vedle toho funguje ještě jako odborný orgán zvláštní poradní a technická komise při Společnosti národů. K žádosti delegace švýcarské pojat pak byl do úmluvy této také článek 225 mírové smlouvy St. Germainské, podle kterého přiznává se právo na vlajku oněm státům, které nemají přístupu k moři. To se samo sebou rozumí, že tento článek týká se specielně také nás, takže my nějakého specielního ustanovení v této příčině neměli potřebí vzhledem k tomu, že toto ustanovení je obsaženo v mírové smlouvě St. Germainské, takže máme právo na vlajku přes to, že nemáme přístupu k moři.

Úmluva tato i se všemi dodatky má zajisté velký mezinárodní význam a má také eminentně důležitý hospodářský význam.

Výbor zahraniční navrhuje uděliti souhlas této smlouvě. (Pochvala).

Místopředseda dr Soukup: Dalším referentem za výbor technicko-dopravní je pan sen. dr Brabec.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Především mám jisté poznámky rázu formálního, po případě ústavního. Nám se do senátu doručují poslední dobu mezinárodní smlouvy ve formě usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu. Tomu dříve tak nebylo a po mém soudu to neodpovídá také naši ústavě. Něco jiného je usnesení poslanecké sněmovny o nějaké osnově zákona a něco jiného je právo Národního shromáždění schvalovati mezinárodní smlouvy. Podle §u 64 naší ústavy, kde se vypočítávají oprávnění presidenta republiky v odst. 1 se praví; že smlouvy obchodní, dále smlouvy, ze kterých pro stát neb občany plynou jakákoliv břemena majetková aneb osobní, zejména vojenská, jakož i smlouvy, jimiž se mění státní území, potřebují souhlasu Národního shromáždění. Pokud jde o změny státního území, souhlas Národního shromáždění se dává formou ústavního zákona odvoláním k článku I, uvozovacího zákona, ale jinak se v ústavě nic nepraví. Paragrafy, které jednají o schválení osnov zákonných, 42 a následující, omezují se jen na to, jak mají býti zákony usnášeny, ale nikde není žádné zmínky o mezinárodních smlouvách. Také nemohou pro mezinárodní smlouvy platiti ona ustanovení, co se týče doby, že musí do určité doby býti usnesení jedné sněmovny vyřízeno sněmovnou druhou. Ze všeho toho plyne, že práva schválení mezinárodních smluv není zde paralelní senátu a poslanecké sněmovně a že takové smlouvy mají býti do obou sněmoven předkládány přímo jakožto vládní návrhy. Já jsem tuto otázku již také učinil předmětem jednání v zahraničním výboru, není to dosud skončeno, a zde ta.jen z opatrnosti přivádím k vědomosti slavného senátu, aby snad se nezdálo, že my s touto nesprávnou praxí souhlasíme. To jsem si dovolil po stránce ústavní předeslati svému referátu.

Co se týče odůvodnění, pan referent zahraničního výboru již obšírně vyložil jednak obsah smlouvy a důvodů. Omezím se pouze na několik poznámek s hlediska výboru technicko-dopravního a tu bych si dovolil upoutati vaši pozornost hlavně na článek 23, lit. e) úmluvy o Společnosti národů, který vyslovuje ve velmi širokém smyslu myšlenku svobody komunikací vůbec. Podle toho by měla býti plavba svobodná na veškerých vodních cestách, pokud jsou dosažitelny od moře do vnitrozemí až k místům, kde splavnost přestává, takže by byla obmezena jen stupněm splavnosti řek. Některé státy v tomto širokém pojetí svobody viděly zásah do své státní svrchovanosti, event. ohrožení svých vlastních zájmů hospodářských, a proto učiněny tyto úmluvy o režimu vodních cest mezinárodního významu a rozčleněny na vlastní úmluvu, a pak na statut o režimu a k tomu byl dále sjednán další dodatečný protokol, který obsahuje, jak již zde bylo také uvedeno, prohlášení států, že přiznávají úplnou rovnost v nakládání s vlajkami všech jiných států na vodních cestách národních na základě vzájemnosti.

Co se týče vlastní úmluvy, jest obdobná, ba skoro totožná v některých ustanoveních s úmluvou o svobodě transitu, kterou tento slavný sbor zákonodárný již schválil, a obsahuje v úvodě prohlášení i odůvodnění zásady svobody plavby, a v dalších. 9. článcích různá ustanovení rázu formálního. Naproti tomu statutu jsou obsažena ustanovení rázu materiálního.

Myslím, že by bylo zbytečné, abych zde opakoval vše to, co jest. obsaženo a vám známo z důvodové zprávy vládního návrhu dodaného sem z tisku 1785.

Jen ještě bych zvláště připomenul, že státy signatární ve formě mezinárodních prohlášení uznávají vlajku lodí kteréhokoliv státu, který nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v jediném určitém místě, jež leží na jeho území. Toto místo jest zároveň zápisným přístavem pro tyto lodi.

Tímto ustanovením má býti způsobem trvalým zabezpečena vyšší právní hodnota tohoto uznání práva na námořní vlajku všech států, i těch, které mořského pobřeží nemají.

Výbor technicko-dopravní z těchto důvodů činí stejný návrh jako výbor zahraniční, aby slavný senát Národního shromáždě ní vyslovil souhlas:

1. s úmluvou a statutem o režimu splavných cest mezinárodního významu,

2. dodatečným protokolem k této úmluvě,

3. prohlášením, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku, sjednanými v Barceloně 20. dubna 1921.

Doporučuji, aby slavný senát tento souhlas vyslovil. (Pochvala).

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přikročíme ke hlasování. Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Přeje si ještě slovo pan zpravodaj?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nikoliv.

Místopředseda dr Soukup: Není tomu tak. Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je obsaženo ve zprávě č. t. 1817, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina.Tím je tato zpráva přijata v tamto znění ve čtení prvém. Děkuji!

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 10. dubna t. r. o 16. hodině s tímto denním pořadem:

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1792), jímž se mění zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562, Sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění. Tisk 1825.

2. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1494) o osvojení. Tisk 1829.

3. Druhé čtení zprávy I. sociálně- politického výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1800) o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n. Tisk 1827.

4. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. technicko-dopravního výboru o vládním návrhu (tisk 1785), kterým předkládá se-Národnímu shromáždění republiky Československé: 1. Úmluva a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu; 2. Dodatečný protokol k této úmluvě; 3. Prohlášení; kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku. Tisk 1817.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jsou proti tomu námitky? (Nebyly). Nejsou:

Návrh je schválen.

Končím schůzi.