Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, dr Markovič; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Wiechowskimu, Lippertovi, pro tento týden sen. Jelínkovi, dr Kloudovi, Hrejsovi, inž. Klimkovi a Dúrčanskému pro dnešní schůzi sen. Folberovi, Ackermannovi, Cholkovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená do konce jarního zasedání panu sen. Kadlčákovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1850 (poštou). Zpráva I. Výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1723 a 1746) o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze (tisk 1841).

Tisk 1851 poštou. Zpráva I. výboru zahraničního a II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění dne 1. března 1924 v Římě podepsaná Dodatková úmluva k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a Královstvím Italským, podepsané v Římě dne 23. března 1921 (tisk 1834).

Tisk 1852 poštou. Zpráva ústavně-právního výboru o návrhu sen. Zavorala, dr Soukupa, dr Krouského, Hucla; dr Brabce a druhů na změnu § 5 zákona z 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a. n., o. jednacím řádě senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 1807).

Tisk 1842-1842/6. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hartla, K. Friedricha a soudr. stran rozpuštění dobročinného spolku pro státní úředníky, profesory a učitele, kteří potřebují léčení se sídlem v Mariánských Lázních (tisk 1687).

Tisk 1842/1. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Chlumeckého, Průši a soudruhů v záležitostí censury na Slovensku (tisk 1747).

Tisk 1842/2. Odpověď vlády na interpelaci sen. Hartla a soudr. stran některých výnosů, jimiž protizákonným způsobem má býti omezeno volné stěhování státních pensistů (tisk 1736).

Tisk 1842/3. Odpověď vlády na interpelaci sen. K. Friedricha a soudr. o českém pojmenování města Františkových Lázní (tisk 1721/6).

Tisk 1842/4. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Jelínka. a soudr. stran degradování německých důstojníků (tisk 1721/1).

Tisk 1842/5. Odpověď ministra věcí zahraničních na interpelací sen. Hartla a soudruhů o pensionování vyslance Perglera (tisk 1594/8).

Tisk 1842/6. Odpověď vlády .na interpelaci sen. dr Spiegela, Jelínka a druhů o monopolu, uděleného firmě Fučikovský (tisk 1756/2).

Tisk 1853. Zpráva imunitního výboru o žádosti vrchního státního zastupitelství v Košicích a sedrie košické ze dne 27. listopadu 1923 -- B 8902/23 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin utrhání na cti dle §u 1, 3, č. 2., 9. čís. 1. zák. čl. XLI z roku 1914 a pro přečin dle §u 18 č. 2. zák. na ochranu republiky čís. 50/23 (č. 8136/23).

Tisk 1854. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě za souhlas senátu k stíhání sen. Zimáka pro přečin osočování tiskem (č. 7737/23).

Tisk 1855. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4521} o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty (tisk 4546).

Tisk 1856. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4520) o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem (tisk 4569).

Tisk 1857. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4518) o inkompatibilitě (tisk 4567).

Tisk 1858. Usnesení poslanecké sněmovny a vládním návrhu zákona (tisk 4519), kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě (tisk 4568).

Tisk 1859. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 4516), ktorým sa upravuje užívanie niektorých pastvín na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v ročných pastevných obdobiach 19241929 (tisk 4552).

Tisk 1860. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny, o vládním návrhu zákona, jímž se vydávají předpisy k ochraně života a zdraví osob zaměstnaných v živnostech lakýrnických, natěračských a malířských (tisk 1831).

Tisk 1861. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků (tisk 1847).

Tisk 1862. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o odkladu exekučního vyklízení místností (tisk 1848).

Tisk 1863. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona, kterým se mění . některá zákonná ustanovení o trestání válečné lichvy (tisk 1833).

Těsnopisecké zprávy o 197. a 198. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 8. dubna 1924.

Jednací zápisy o 197.-200. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož nebyly v předepsané lhůtě žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích se žádostí sedrie v Prešově ze dne 31. března 1924, č. 1167/24/2, za svolení k trestnímu stíhání sen. inž. Klimko pro přečiny §ů 1, 3 odst. II. zák. čl. XLI z r. 1914.

Místopředseda dr Soukup: Výbor sociálně-politický navrhuje, aby přikázáno bylo usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ochraně nájemníků též výboru ústavně-právnímu.

O tomto návrhu má rozhodnouti senát podle §u 36 jedn. řádu bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené usnesení přikazuje se tedy též výboru ústavně-právnímu.

Současně navrhuji, aby výboru ústavně-právnímu uloženo bylo, by o tomto usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona o ochraně nájemníků podal zprávu do zítřejší plenární schůze.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvým bodem je:

1. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1494) o osvojení. Tisk 1829.

Zpravodajem je pan sen. dr Procházka.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Navrhuji tyto tiskové opravy, resp. slohové změny:

V §u 1. v odst. 2. má státi ve třetí řádce >osmnáct<, místo >osmnách<.

V §u 3 předposlední slovo >rodové< se škrtne, jak to také v důvodové zprávě je široce odůvodněno. Je to chyba tisku.

V §u 7. v odst. 1. ve třetí řádce má býti mezi nimi< místo >mezi nim<.

V témže paragrafu v odst. 3. mají býti čárky za slovy >jméno< a >svéprávným<.

V §u 8. v odst. 2, v řádce páté má býti >podmíněna< místo >podmíněná<.

V §u 11 má býti čárka za slovy >do sbírky listin<.

V §u 13 stane se změna slohová tím způsobem, že se řekne >poslední věty §u 756< místo >§u 756 poslední věta<.

Místopředseda dr Soukup: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, jaké ve čtení druhém, s opravami textovými, jak je navrhuje pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule přijímají se s textovými změnami v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 1792), jímž se mění zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb.. z. a .n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění. Tisk 1825.

Zpravodajem je pan sen. dr Procházka.

Táži se pan zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Žádné.

Místopředseda dr Soukup: Pan zpravodaj nenavrhuje žádných změn. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona; jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je většina. Zmíněná osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k projednávání dalšího bodu, kterým je:

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1837) k vládnímu návrhu zákona o labských plavebních soudech. Tisk 1849.

Zpravodajem je pan sen. dr Krouský, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Mírovou smlouvou Versailleskou z 28. června 1919 byly prohlášeny Labe od Mělníka a Vltava od Prahy k Mělníku za mezinárodní řeky. Československá republika stala se v důsledku mírových smluv účastnicí plavby na těchto mezinárodních řekách. Pro náš stát, jako stát vnitrozemský, je plavba po Labi nejkratší vodní cestou k moři a proto jest otázka účastenství našeho státu na plavbě po Labi velké důležitosti. Versailleská smlouva uvedla v život mezinárodní labskou komisí, v níž zasedají vedle 4 zástupců pobřežních států německých dva zástupci našeho státu, potom po jednom zástupci Anglie, Belgie, Francie a Italie.

Tato mezinárodní komise, plníc úkol uložený jí Versailleskou smlouvou, vypracovala mezinárodní úmluvu a v této úmluvě určeny jsou , . . (Nepokoj.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím pány senátory o klid.

Zpravodaj sen. dr Krouský (pokračuje): ...předpisy a plavbě po mezinárodní síti labské na podkladě zásady, že plavba je přístupna volně všem lodím a člunům všech národností. Tyto jsou však povinny říditi se předpisy této mezinárodní úmluvy. Tato úmluva zve se Labskou plavební aktou a sjednána byla v Drážďanech 22. února 1922. Úmluva byla naší republikou ratifikována a vyšla ve Sbírce zákonů a nařízení.

V jistém smyslu bylo Labe mezinárodní řekou již od roku 1821. Tohoto roku, a to 23. června 1821, uzavřena byla mezi Rakouskem a německými polabskými státy první Labská plavební akta a tato první Labská plavební akta byla později několikráte měněna a doplňována.

Nová Labská plavební akta ze dne 22. února 1922, zakládající se na smlouvě Versailleské, vybudována byla, jak jsem již řekl; na zásadě naprosté svobody plavby a obchodu pro všechny národy na zásadě rovnosti jejich vlajek. Uspokojuje zájem všeobecný a uspokojuje též zájem československý, poskytujíc záruky, že jak v míru, tak za jistých okolností a s jistým omezením i ve válce bude náš stát súčastněn na vývozu a dovozu zboží do zámořských krajů a ze zámoří.

Článek 44. Labské plavební akty ustanovuje všeobecně, že pobřežní státy určí soudy, které budou souditi přestupky proti předpisům policejního řádu plavebního, jakož i jiné věci, týkající se plavby, jež vyjmenovati ponechána pozdější úmluvě.

V článku 45. Labské plavební akty se ustanovuje, že řízení před soudy těmi upravuje zákonodárství pobřežních států podle zásady nejrychlejšího a nejjednoduššího řízení.

Důležité ustanovení má § 46 Labské plavební akty, jenž určuje opravné prostředky proti rozhodnutím tuzemských soudů I. instance. Podle tohoto §u 46 Labské plavební akty má býti ponecháno na vůli stranám, aby se rozhodly, zda odvolání proti rozhodnutí I. instance padají buď k soudu země, ve které byl vydán rozsudek, anebo k mezinárodní komisi labské v Drážďanech.

Řízení před touto mezinárodní komisí labskou v Drážďanech upravuje dodatečná úmluva k Labské plavební aktě; tato dodatečná úmluva uzavřena byla 27. ledna 1923 a schválena byla rovněž již Národním shromážděním. Dodatečná tato úmluva upravila také věcnou í místní příslušnost plavebních soudů, ponechala však tuzemskému zákonodárství, aby upravilo organisaci labských plavebních soudů I. instance.

Poněvadž tedy náš stát přistoupil k Labské plavební aktě a přijal dodatečnou úmluvu k ní, zavázal se tím, že učiní cestou zákonodárnou opatření, aby zmíněná ustanovení mezinárodních úmluv mohla vejiti v činnost. A proto vláda přichází s osnovou zákona, kterým se podle těchto mezinárodních smluv v našem právním řádu provádějí příslušné změny.

Osnova nenavrhuje zřízení zvláštních plavebních labských soudů, nýbrž určuje, že dotyčná agenda přenechává se jednak určitým okresním soudům, pokud jde o záležitostí soukromoprávní, jednak určitým okresním politickým správám, pokud jde o trestání přestupků plavební policie. Které soudy okresní a která hejtmanství budou pověřena řízením v těchto věcech, to přenechává osnova vládnímu nařízení.

Podle československého právního řádu přestupky policejního plavebního řádu nepatřily již dříve a nepatří doposud do kompetence soudů, nýbrž trestny jsou před úřady správními.

Závěrečný protokol k Labské plavební aktě z 22. února přiznal Československu možnost, aby tato dosavadní kompetence správních úřadů byla zachována. V ústavněprávním výboru vznikla jistá pochybnost, zdali okresní politické správy, jestli že fungují jakožto labské plavební soudy, nefungují ve funkci soudů ve smyslu § 94 ústavní listiny. Tomu tak není. Poslanecká sněmovna jíž tomu názoru dala výraz v jisté změně vládního návrhu a ústavněprávní výbor senátu konstatuje v důvodové zprávě okolnost, že přestupky projednávané před okresními politickými správami zůstávají přestupky správními, nepozbývají tedy jejích charakteru a nestávají se trestnými ve smyslu trestního zákona před soudy trestními. Nezapisují se takové tresty ani do rejstříku trestního. Tuto okolnost nutno zvláště zdůrazniti. Ostatní části osnovy dány jsou již úmluvou mezinárodní, to je ustanovením Labské plavební akty, jakož i dodatečné úmluvy k této Labské plavební aktě, a proto není potřebí se o nich podrobně zmiňovati.

Jenom na jednu okolnost bych ještě ke konci upozornil. Zákon má nabýti účinnosti podle §u 14 odst. 1. dnem 1. dubna 1924, neboť tímto dnem vstoupila v platnost do datečná úmluva k Labské plavební aktě. Je to jistá nesrovnalost, která se objevuje v zákoně, poněvadž tato osnova nebyla v poslanecké sněmovně dříve vyřízena. Ústavně-právní výbor senátu vyslovil mínění, že bude věcí prováděcího nařízení, které vláda vydá k tomuto zákonu, aby vhodým způsobem případy, které snad po 1. dubnu 1924 byly zahájeny u řádných soudů, odkázalo dodatečně k projednání příslušným labským soudům plavebním.

Ústavně-právní výbor usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby schválil beze změny usnesení poslanecké sněmovny. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): K slovu není nikdo dále přihlášen, debata je skončena. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.).

Přikročíme k hlasování ve čtení prvém.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Námitky nebyly). Nejsou, budeme tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule přijímají se ve znění vyznačeném v tisku č. 1837 ve čtení prvém.

Dalším bodem je:

4. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1841) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1723 a 1746) o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů s poštovního úřadu šekového v Praze. Tisk 1850.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Witt, za výbor rozpočtový sen.dr Procházka.

Pan sen. dr Procházka podá zprávu za oba dva výbory. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Předlohou tohoto zákona zabýváme se již podruhé. Jde totiž o ukládání soudních deposit do úschovy a správy šekového poštovního úřadu. Ukládání deposit bylo prováděno v zemích historických tím způsobem, že se ukládala soudní deposita u berních úřadů, jakož i samostatných úřadů depositních, pak též u Rakousko-uherské banky a dále u vídeňské poštovní spořitelny, jakož i u Zemské banky české v Praze. Na Slovensku byla soudní deposita ukládána u berních úřadů

pokud se týče deposit bývalých sirotčích stolic, v pokladnách státních berních úřadů,nebo peněžních ústavů. Deposita uložená u poštovní spořitelny ve Vídni, jakož i u Rakousko-uherské banky, hlavně u ústavu ve Vídni, byla na základě depositní úmluvy uzavřené mezi republikou Československou a Rakouskou převezena k poštovnímu šekovému úřadu do Prahy a u tohoto úřadu prozatím jsou uložena. Tento úřad definitivně je přijmouti nemohl a proto bylo jednáno, aby zákonitým způsobem toto ukládání bylo upraveno. Vláda předložila pak vládní návrh zákona, o kterém jsme jednali, a usnesli jsme se také ve schůzi ze dne 19. prosince 1923 na tom; že poštovnímu úřadu šekovému náleží k poukazu příslušného soudu nebo poručenského sirotčího ústavu přijmouti v úschovu a správu peněžní hotovosti, cenné papíry, ukládací knížky, listiny a skvosty, které podle všeobecných zákonných ustanovení uložiti jest do uschování soudů nebo do úschovy poručenských (sirotčích) úřadů. Podmínky ukládání a poplatky za úschovu správu budou určeny nařízením. Pak jsme měli ustanovení v §u 2, že za deposita u poštovního úřadu šekového v Praze podle tohoto zákona uložená ručí stát.

Na tom jsme se usnesli a usnesení naše bylo pak odevzdáno poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna v celku přijala návrh zákona tak, jak se na něm usnesl senát, ale vyloučila z §u 2 slovo >v Praze< a důsledkem toho také v nadpisu slovo >v Praze<,a to proto, že při ponechání dikce senátem usnesené totiž, že za deposita u poštovního úřadu v Praze podle tohoto zákona uložená ručí stát; mohly povstati pochybnosti, zda by podle tohoto zákona byla dána státní záruka i za deposita uložená u poboček poštovního úřadu mimo Prahu. Proto to poslanecká sněmovna změnila a slova ta škrtla. Zákon o poštovním šekovém úřadu v Praze má namysli tento úřad jako takový pro celou republiku a zajisté u právníků nemohou nastati pochybnosti, když ta dikce, jak se na ní usnesl senát, dovoluje výklad ten,

že deposita uložená u poštovního úřadu, v Praze, ať u hlavního úřadu, tedy u úřadovny v Praze, anebo u pobočných úřadů, vždycky podléhají ručeni státu za, tato deposita. Když však tyto pochybnosti zde byly, a jedná se o nepatrnou změnu jenom, tu ústavně-právní výbor a také rozpočtový výbor, které oba zastupuji, usnesl se na tom, aby přistoupil na tu změnu, na které se usnesla poslanecká sněmovna, a navrhl tedy senátu, aby zákon přijat byl tak,jak se na něm usnesla sněmovna poslanecká.

Proto činím ten návrh, aby vážený senát přijal návrh zákona tak, jak jest stylisován podle usnesení poslanecké sněmovny. (Souhlas).