Tu mám iný prípad týkajúci sa pána ministra Hodžu, ako ministra zemedelsva - on má vždy nejaké boľasti, jak so strany opozičnej sa mu pravda hovorí. Máme v Podkarpatskej Rusi štátne lesy a je známe, akým spôsobom sa tu predávalo drevo, táto aféra není však dosiaľ vyrídená, ač časopisy píšu každý mesiac o nejakej novej špine. Fakt je, že peniaze tu zmizely - to nemluvím na jednu osobu, lež na príslušné úrady. Malo sa parcelovať malým roľníkom, pôd, ale dali to preslulému v Sabinove Sperlingovi, ktorý teraz sedí vo väzeni pre krádež a to pán minister Hodža nevidí, aby svoje úrady kontroloval.
Keď človek zdravú kritiku prevádza, musí to byť prípustné. Ale nech to pán minister Hodža neberie na svoju osobu, rovnež ako pán minister soc. pečlivosti Habrman. Veď sme s pánom mínistrem Habrmanem sedeli v jednom klube, mal som k jeho osobe vždy úctu a nehovoril som, ako túto vec pán zpravodaj predniesl. Tu mám, teraz minulý týždeň sa stalo v Podkarpatskej Rusi, obec Goroud mala drevo v lese a mala dlh 2.000 Kč pre daň a tá obec nemohla tých 2.000 Kč zaplatiť, nuž tej obci to drevo sekvestrovali a doniesli takých obchodníkov, takých hyen, židákov, aby to drevo odkúpili tým chudobným zemedelcom pre obchod súkromý, kapesný, pre krádež. Poneváč toto drevo malo zostať tým zemedelcom, poslali deputáciu k slúžnovskému úradu, aby pri licitácii mohli zemedelci vlastné své drevo zakúpiť. Ale nebolo im to prípustné, doniesli 40 četníkov a 50 pendrekárov, takže armáda 300 pendrekárov a četníkov bodákami nastrknými urobili poriadok.
Prosím, pán minister zemedelstva mal by v tých veciach inak hľadieť tých malých zemedelcov chrániť a toto včul nebude zdravá kritika. Slávny senáte! Premiňte, že som bol tak smelý a urobil toto prehlásenie, ale preto som tie poznámky neriekal, aby som dostal rehabilitáciu pred slávnvm senátom, poneváč viem, čo bude nasledovať a zodpovedným budem ja. Čo ja som ráz hovoril, to neodvolám zpäť, držím slovo, čo som hovoril, to zostane i pred súdom a ten pán notár nech svedčí a nech svedkov kolegov doniesie, aby mohli dosvedčit, že sa to stalo tak.
Předseda: Pan sen. Niessner.
Sen. Niessner (německy): Velevážení pánové! Pro pana zpravodaje jest tato věc podivuhodně jednoduchá. V náladě velice povznesené... (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Smál se, to jest nedůstojné, to by dr Stránský byl nikdy neučinil! Různé výkřiky.), navrhoval vydání kolegy Matuščáka a vycházel při tom z bezpodmínečné víry, že všechno to, co zástupce vlády o domnělé řeči kolegy Matuščák a napsal a udal, jest úplně pravdivé. Nezávidím panu zpravodaji tuto slepou víru. Nemám k zástupcům vlády tam vzadu na Východě oné důvěry, jako pan zpravodaj, a myslím, že i jako vládní poslanec anebo vládní senátor, nežli bych se rozhodl ke zrušení imunity některého poslance nebo senátora, že bych si především zjednal důkladně přesvědčení o správnosti tohoto udání a o tom, že není zkaleno stranickým úsudkem. (Německy: Velmi dobře!) Mám dojem, že se takovéto šetření o správnosti výroků, liteře se kolegovi Matuščákovi kladou za vinu, nekonalo stejně jako v mnohých jiných případech, kde se jedná o delikty, které se méně týkají politické činnosti žalovaného senátora, o věcí, které jsou čistě delikty soukromými. Pamatují se, že jsme zde měli celou řadu případů, kde se s největší péčí a láskou zkoumalo, zdali tyto výroky vůbec byly učiněny a zdali spočívají na pravdě a pod. V tomto případě však se vesele přikročuje k tomu, že se zruší jedno z nejdůležitějších základních práv zvolených zástupců lidu a že se senátor vydá soudu.
Udání, které tvoří podklad žádosti za vydání, dělí se ve dvě částí. Prvá část týče se bez veškeré pochybnosti soukromé urážky na cti. Prohlašuji také ohledně této části, že jen tak beze všeho nevěřím, že kolega Matuščák, který někdy činí velmi podivné výroky a od něhož jsme přece lecčemus zvyklí, že těmto výrok učinil, alespoň nevěřím tomu tak beze všeho a slepě na udání zástupce vlády. Přece však pravím: to jest soukromý delikt, jest věcí soudu vyšetřiti a zkoumati, a konečně musíme přece důvěřovati nepředpojatosti a nestrannosti soudu - jsme alespoň k tomu nuceni - že soud bude konati vhodná šetření, zdali dotčený výrok spočívá na pravdě čili nic. V tomto případě jest zajisté nepochybno, a my souhlasíme s panem zpravodajem, že jestliže takový výrok byl učiněn, dotčenému členu senátu musí býti poskytnuta příležitost před soudem prokázati pravdivost svého tvrzení.
Ale nyní druhý případ! Zde se jedná o čistý delikt, a i kdyby bylo všechno pravdou, co pan zástupce vlády a pan státní nevládní, jenž žalobu vznesl, do tohoto výroku vložili, přece bych se rozpakoval, zdali jest oprávněno zrušovati imunitu senátora. Ale řeknu především něco zcela jiného: máme před sebou jen výrok vládního zástupce. Co řekl kolega Matuščák? Řekl: >Přívrženci komunistické strany budou nyní přepadeni od policistů a četníků. Tito policisté a četníci vyhodí komunisty z postelí a budou u nich hledati pušky, granáty, strojní pušky, děla atd., a když budou komunisté tázáni, odkud tyto předměty mají, má každý říci, že Rudá armáda má dost takovýchto předmětů a že jich, až bude potřebí, také použije.< Která Rudá armáda a proti komu použije těchto předmětů, těchto zbraní? Což je tam řečeno, že proti československému státu? (Hlas: Proti Německu ne!) Z tohoto výroku to nevychází. Který pak v pánů se cítí takovýmto výrokem ohrožen? (Sen. Kroiher: No my se nebojíme, že Matuščák to rozseká!)
Nyní dovolte toto: v udání vládního zástupce zdůrazňuje se jako obzvláště přitěžující, že sen. Matuščák tyto pobuřující výroky pronesl, ačkoli shromáždění bylo opilé. (Veselost. Různé výkřiky). Nuže, vážení pánové, viděl jsem již mnoho ve svém životě, ale úplně opilé shromáždění tento pohled mně ještě nebyl popřán. Mohlo se sice státi, že jednotlivci byli opilí, ale úplně opilé shromáždění, to se mně přece jen zdá býti tendenčním zabarvením se strany vládního zástupce. (Výkřik [německy]: Tak jest!) z toho poznáváme celou povahu tohoto udání, že jednoduše zcela krátce vylíčí shromáždění, že pozůstávalo z opilců. Pánové! To by přece mělo zarážeti při tomto oznámení, i kdyby někdo nestál na stanovisku bezpodmínečné imunity, tu přece bychom si měli říci: vládní zástupce, který podává takováto oznámení, toho výroky bychom měli přece poněkud přesněji zkoumati a zjednati si o tom jistotu. (Souhlas na levici.) Tedy shromáždění prý bylo opilé! Nevěřím tomu, že kolega Matuščák namluvil tak zmatené věci; pobuřujícím to zajisté není a mluví-li se zde o tom, že tyto zmatené věty působily na shromáždění tak, že by málem bylo došlo ke krveprolití, pak musím říci: řekl-li to kolega Matuščák skutečně, čemu nevěřím, pak asi v této jisté náladě bylo méně toto shromáždění jako spíše kolega Matuščák, jemuž povznesená a slavnostní nálada vložila tato slova do úst. Ale nevěřím tomu vůbec; spatřuji v tom pouze takovou nejasnost a takové zmatení, že ve výrocích nikterak nemohu shledati přečin pobuřování.
Ale prosím, pánové, nejrozhodnější jest zajisté okolnost, že se jedná o ochranu imunity. Nedávejte ji lehkověrně v šanc. Každá jednotlivá strana může se dnes nebo zítra octnouti v situaci, že se bude dovolávati této ochrany imunity. (Sen. A. Friedrich [německy]: Viz Francii!) Bylo zde právem zvoláno >Francie<. Většinové poměry netrvají věčně a také sláva koalice jest pomíjející, a co dnes jest většinou a vládní stranou, to může býti zítra menšinou, může se zítra státi alespoň oposiční stranou. Dnes máme přece ve státě již tolik reakcionářských zákonů, že s jejich pomocí můžeme potlačiti každý zbytek svobody; a nyní přikročujete také ještě k tomu, abyste potlačovali imunitu. Pánové, jednu věc musíte především, míti na mysli: v reakcionářském Rakousku, které líčíte vždy jako strašidlo, nezaznamenáváme ani jednoho případu, že by byl někdo pro slovní delikt vydán soudu. (Výkřik [německy]: Velmi dobře!) Vy tak hodláte učiniti. Pan zpravodaj vám to aspoň doporučuje. Varuji vás před tím. Považte především, že se při tom dopouštíte křivdy, ježto jste zde zavedli úplně nerovnou imunitní praksi. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Dnes byly nám zase předloženy dva případy. Srovnáme-li tyto případy mezi sebou, shledáte nestejné jednání. Vždy, kdykoli se jedná o člena oposice, jedná se s největší přísností, jde-li o člena vládních stran, s největší mírností. (Výkřiky.) Stalo se zde, zde v tomto sále, že předložena byla žádost za vydání pro řetězový obchod. Netvrdím, že udání bylo ospravedlněno, netvrdím, že dotyčný kolega byl vinen, ale my nejsme soudem. V takovémto případě, kde se jedná o věci, které nesouvisí s politickou činností senátora, nesmí se použíti imunity k tomu, aby se to krylo. To patří před soud; většina však v tomto případě vyhověla návrhu na nevydání; zde však jednáte o politickém deliktu. To jest bezpráví. Tím budíte v obyvatelstvu dojem, že se měří dvojím loktem, a poškozujete především imunitu, jedno z nejdůležitějších základních práv svobody a skutečné demokracie. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Byly mně podány pozměňovací návrhy sen. Niessnera, Hladika a soudr. dostatečně podporované. Žádám pana tajemníka, aby je přečetl.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
>Návrhy sen. Niessnera, Hladika a soudr. k č. t. 1853.
1. Navrhujeme vrácení imunitnímu výboru;
2. Pro případ zamítnutí navrhujeme oddělené hlasování o obou návrzích na vydání.
Předseda: Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. Hrubému.
Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte! Budu naprosto stručným, poněvadž oba předešlí páni řečníci nepodali tolik materiálu, abych byl nucen šířeji jejich vývody se obírati. Překvapilo mne skutečně, že pan kolega Matuščák, jak se pravidelně stává u hrdiny, přímo utekl od výroků, na základě kterých je žalován pro přečin urážky na cti, když prohlásil, že by byl laikem, že by byl surovcem, kdyby měl říci, že ministr Hodža a Habrman byli zloději. Pan sen. Niessner mně usnadnil již moji repliku proto, že pravil, že je to urážka na cti, pro kterou každý senátor má býti vydán. Co mluvil pan sen Matuščák o Hodžovi, že tam jsou nějaké nepořádky v českém hospodářství, to nazývá kritikou. Ale kdybychom vzati stenografický protokol do ruky a bedlivě jeho vývody sledovali, nalezli bychom tam určité delikty, které by zase byly důvodem, aby byl i pro tyto vydán, poněvadž není správné, co on právě o Hodžovi mluvil ohledně švindlů, které se tam dějí s prodejem dříví.
Jest zajímavé, co uvádí na svoji obranu: Mluvil-li o ministerstvu sociální péče způsobem jemu vytýkaným, že tak učinil proto, že ono odpírá podpory jednomu stoprocentnímu invalidovi, a pak jmenoval dva další případy stejného druhu. Ale měl přímo říci, že v tomto případě jde o cizince, že tedy republika naprosto nemá žádného zákonného důvodu a proto ani možnosti, aby cizince podporovala, byť i byli 100% invalidy. V takových případech má slovo lidskost, aby byl zmírněn nebožákům jejich los, ale nemáme povinnosti o zákon opřené, aby ministerstvo sociální péče mohlo podporu dáti. (Hlas: Morální podpora!) Ovšem, morální, připustím, že musí to býti vzato v úvahu, abychom takovým lidem umožnili zaplašiti alespoň bídu a hlad je tížící.
Ale o kritice nelze mluviti tam, kde běží o čiročirý přečin hluboké urážky na cti, zejména urážky na cti lidí tak zodpovědných, jako jsou ministři. Říci, že jsou zloději, na veřejné schůzi, je dvojnásob trestné, toho si nesmí dovoliti žádný, tím méně člen sboru zákonodárného, byť i patřil oposici. (Hlasy: Tak jest!)
Pan kolega sen. Niessner zde se ujal slova jako obhájce ve věci Matuščákově. Konstatuji zde veřejně: Po mém referátě imunitní výbor, strany oposiční jako strany koaliční, jednomyslně hlasoval pro návrh můj. (Hlasy: Slyšte!) A mne překvapuje, že dnes přichází pan místopředseda senátu Niessner, který zde činí námitky, zejména proti mému referátu. (Sen. Niessner: Já tam přece nebyl!) Vy ne, ale všichni páni z německé strany jednomyslně zvedli ruce, pravím, že všichni hlasovali. Pan sen. Niessner vytýkal mi, že věřím trestnímu oznámení. Prosím, z čeho mohou referenti imunitního výboru usuzovati a dle čeho mohou své zprávy podávati? Jedině na základě oznámení, které sem přijde od příslušných státních návladnictví, event. v tomto případě prostřednictvím státních návladnictví od veřejného notariátu.
Pan sen. Niessner usnadnil si věc tím, že pravil: >Já nevěřím úředníkům státním, ani na Slovensku ani v Podkarpatské Rusi.< To je velice laciné, říci: Nevěřím. (Sen. Niessner: To neříkám!) Ano, tak jste to ráčil říci: >Já nemám k nim plné důvěry.< Ale to zkoumati není naší věci. Zajisté dotyční pánové, až věc přijde před soud, musí míti svědky, kteří potvrdí, že trestní oznámení, které sem bylo posláno, odpovídá také pravdě. Nemůžeme pochybovati o hodnověrnosti všech našich úředníků. (Sen. Niessner [německy]: Co všechno už jste ve svém životě řekl! Kolik roků musil byste sedět?) Já jsem seděl taky, za Rakouska, o tom není sporu. (Veselost.) Ale bylo by velmi smutné, aby státní úředníci jen proto, že mluví komunista, snažili se zkroutiti jeho řeč takovým způsobem, aby se mohlo žádati za vydání jeho a on byl pak odsouzen. Ostatně, i kdyby v tomto případě bylo udání zkreslené, pak příslušný soud, nebude-li svědků, kteří by dosvědčili, že všecko, co v trestním oznámení jest uvedeno, jest pravdivé, pana Matuščáka jistě osvobodí.
Pan kol. Niessner velmi pěkně mluvil o tom, že ve věcech politických musí býti naprostá svoboda, abychom chránili imunitu jako největší statek, poněvadž nevíme, jestli se zítra neoctneme tam, kde jsou oni dnes. Ano, chceme chrániti imunitu jako nejcennější statek, ale nikdy jí nebudeme chrániti tam, kde se někdo dopustí trestného činu a kde lidé řečmi zákonodárců sváděni jsou ke zločinům. V tom směru musí býti určitá míra, kterou musíme všichni zachovávati. Jestliže se mluví o tom, jaké poměry jsou dnes ve Francii, kde většinou stala se menšinou, a že u nás může se státi také tak, pak pravím: naše sbory zákonodárné budou vždy míti tolik čestných lidí ve svých řadách, aby hájily úzkostlivě to, co je správné a spravedlivé a aby ty, kdož ubližují druhým na cti, vydaly, nýbrž i radostně chránili svůj stát. Z těch důvodů trvám na svém návrhu a prosím, aby slavný senát vyhověl žádosti státního návladnictví v Košicích a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro oba případy.
Předseda: Slovo má pan sen. Hladík k věcné poznámce.
Sen. Hladík (německy): Slavný senáte! přihlásil jsem se o slovo ke skutečné opravě, poněvadž pan zpravodaj ve svém doslovu uvedl, že všichni němečtí členové imunitního výboru hlasovali pro návrh na vydání kolegy Matuščáka. To neodpovídá skutečnostem. Opravuji podle skutečností, že jsem jakožto člen imunitního výboru pro vydání kolegy Matuščáka nehlasoval.
Předseda: Slovo k poznámce má pan sen. Hrubý.
Sen. Hrubý: Konstatuji, pánové, že jsem byl zapisovatelem a že jsem bedlivě sledoval všechny pány přítomné. Nemohu přísahati, jestli kolega, který mluvil, hlasoval také, ale vím, že páni, kteří seděli proti mně, hlasovali.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se).
Předseda: Kdo souhlasí s návrhem pana sen. Niessnera, Hladika a soudr., aby projednávaná zpráva imunitního výboru byla tomuto výboru vrácena, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Ve smyslu návrhu sen. Niessnera, Hladika, a soudr. dám odděleně hlasovati o obou návrzích výboru imunitního ohledně trestního stíhání sen. Matuščáka.
Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby bylo svoleno k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin utrhání na cti, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh imunitního výboru se přijímá. (Výkřiky a hluk na levici).
Přikročíme k dalšímu bodu, jímž jest:
5. Zpráva imunitního výboru o žádostí sedrie v Bratislavě za souhlas senátu k stíhání sen. Zimáka pro přečin osočování tiskem (č. 7737/23.) Tisk 1854.
Zpravodajem je pan sen. dr Krouský. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Josef Prehnal, obuvník v Bratislavě, podal proti odpovědnému redaktoru >Robotníckých Novin< trestní oznámení pro přečin urážky na cti tiskem. Inkriminováný článek >Stranická dobročinnost< má asi tento obsah: O Josefu Prehnalovi se tvrdí, že mu maďarští křesťanští sociálové v Bratislavě svěřují vedení městských dobročinných akcí, aby se tyto považovaly za dílo Maďarů.
Článek vytýká Josefu Prehnalovi, že při rozdělování podpor, zejména z ošacovací akce, vede si stranicky, že nedbá usnesení příslušných komisí, ani příslušných seznamů, nýbrž uděluje podpory jen svým lidem, kteří mu líbají ruce, ač na podpůrné akce přispívá obecenstvo bez rozdílu přesvědčení a národnosti. Pisatel dále sděluje, že na městský úřad dostavují se denně plačící ženy s otrhanými dětmi a stěžují si, že žádost o podporu byla jim neprávem odmítnuta, ačkoliv tvrdí, že křesťansko-sociálním ženám přináší Prehnal podpory až do bytu. V článku žádá se, aby zjednána byla náprava a tvrdí se dále o Prehnalovi, že čas od času vymůže si povolení k sbírce na nějaký účel a není odvážlivce, který by jej přiměl k vyúčtování, že Přehnal je válečný zbohatlík, který za války měl vždy dosti zboží, neboť byl machrem v průmyslovém společenstvu a měl známostí se šikovateli od dělostřelectva. Přehnal používá prý dobročinnosti i pro vlastní obchodní reklamu, neboť skoupil od jistého družstva asi 1000 párů starých topánků, trochu je oviksoval, zaúčtoval je městu po 40 Kč a rozprodává je ve vlastním závodě, aniž by se to náležitě kontrolovalo. Pisatel očekává, že zpráva města odstraní politiku i kšeftování na účet dobročinnosti města Bratislavy.
Odpovědný redaktor >Robotnických Novin< Ferdinand Benda označil za pisatele inkriminovaného článku senátora Františka Zimáka.
Proto podle uherských zákonných předpisů na Slovensku dosud platných stíhán býti má pro obsah svrchu uvedeného článku výhradně pisatel. Poněvadž pak Josef Přehnal byl tou dobou obecním funkcionářem ve výkonu úřední své činnosti, převzalo státní zastupitelstvo v Bratislavě zastupování žaloby.
Imunitní výbor jest toho přesvědčení, že senátor František Zimák sepsáním a uveřejněním inkriminovaného článku zjednati chtěl průchod stížnostem proti stranickému provádění dobročinných akcí městských v Bratislavě a veden byl snahou, aby stížnosti chudých žen byly vyšetřeny a aby zjednána byla náprava. Senátor František Zimák kritisoval na podkladě stížností jemu přednesených činnost Josefa Přehnala v obecních dobročinných akcích i jeho obchody ve válce a žádal za přísnou kontrolu, v obecní správě.
Vzhledem k tendenci inkriminovaného článku psaného ve veřejném zájmu neuznal imunitní výbor za vhodné doporučiti senátu, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání senátora Františka Zimáka.
Předseda (zvoní): Byl mi podán dostatečně podporovaný návrh sen. Niessnera, Hladika a soudr. Žádám pana tajemníka, o jeho přečtení.
Senátní tajemník dr Šafařovic (čte):
>Návrh sen. Niessnera, Hladika a soudr.:
Navrhujeme vrácení imunitnímu výboru.<
Předseda! Táži se pana zpravodaje, přeje-li si slova?
Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Setrvávám při návrhu imunitního výboru a prosím slavný senát, aby pro návrh výboru hlasoval.
Předseda: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se).
Kdo souhlasí s návrhem sen Niessnera, Hladika a soudr., aby podaná zpráva imunitního výboru byla vrácena tomuto výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebylo svoleno k trestnímu stíhání sen. Zimáka, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh imunitního výboru se přijímá.
Navrhují, aby projednání bodu 6. dnešního denního pořadu bylo přesunuto na poslední místo.
Jsou námitky proti tomu? (Námitek nebylo). Námitek není. Přijímá se.
Dalším bodem je:
6. Návrh senátu na prodloužení lhůty ku projednání, usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1844) o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení zákon zo dňa 13. júla 1922, čís. 244 Sb. z. a n., ktorým sa všeobecne upravujú právne pomery medzi zamestnávateľmi a zamestnancami na Slovensku a v Podkarpatskéj Rusi, a to o 2 mesiace.
Jelikož nebylo možno, aby senát usnesení o této věci ve stanovené lhůtě učinil, je třeba, aby lhůta k projednání této věci prodloužena byla o 2: měsíce ve smyslu §u 77 jednacího řádu.
Kdo s tímto mým, návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh na prodloužení lhůty o 2 měsíce se přijímá.
Přerušuji
projednávání denního pořadu dnešní schůze.Sděluji, že do výboru ústavně-právního na místo sen. dr Brabce nastupuje sen. dr Franta, na místo sen. Jelinka nastupuje sen. dr Spiegel, do výboru zdravotního na místo sen. Zavadila sen. Štelcla do výboru sociálně-politického za sen. Löwa sen. A. Friedrich.
Navrhuji, aby příští schůze konala se ve čtvrtek dne 15. května 1924 o 11. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednány byly zprávy:
a) I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1839), kterým se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé
>1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami. A., B., C.;
2. Závěrečný protokol k této úmluvě;
3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy uvedené sub l.;
4. Závěrečný protokol k této dohodě<, sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922. Tisk 1874.
b) I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1840) o vládním návrhu zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Tisk 1873.
2. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1839), kterým se předkládají Národního shromáždění republiky Československé
>1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A., B., C.;
2. Závěrečný protokol k této úmluvě;
3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy uvedené sub l.;
4. Závěrečný protokol k této dohodě, sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922, Tisk 1874.
3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1840) o vládním návrhu zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Tisk 1873.
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti vyšetřujícího soudce sedrie v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Svraky pro přečin utrhání na cti ve smyslu § l, 3, č. 1. a č. 2. a § 9 č. 6. žák. či. XLI z r. 1914 a přečin ve smyslu § 18 č. 1. 2. a 3. zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z, a n., (č. 8731/24). Tisk 1868.
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie jako trestního soudu v Nitře z 13. února 1924, č. B 1383/24/7 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Svraky pro přečin ve smyslu § 14 č, 1. a zločin ve smyslu § 15 č. 3 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., (č. 8690/24). Tisk 1869.
6. Volba dvou místopředsedů senátu.
7. Návrh senátu na prodloužení lhůty ku projednání usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí0 lhůty, a to o 2 měsíce.
Námitek není. Přijímá se.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 20 hodin 45 minut.