Schůze zahájena v 17 hodin 20 minut.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr Franta, Niessner, dr Soukup, Valoušek.
Zapisovatele: dr Přikryl, Löw.
120 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, dr Franke, Šrámek, Udržal; president nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Körner; odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr Černý.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda: Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. dr A. Procházkovi, dr Schmidtovi a Barinkovi; pro dnešní a zítřejší schůzi sen. inž. Oberleithnerovi a Jesserovi.
Navrhuji, aby byla udělena, zdravotní dovolená na dobu 3 neděl sen. dr Herbenovi.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Můj návrh se přijímá.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 1880. Zpráva výboru živnostensko-obchodního o vládním návrhu zákona, kterým se některé obory soukromého zprostředkování prohlašují za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu (tisk 1793).
Tisk 1881. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Trenčíně za souhlas k trestnímu stíhání sen. Barinky pro přečin ve smyslu § 14 čís. 3. a přestupek ve smyslu § 18 čís. 1. zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n:, (č.8341/24).
Tisk 1882 - 1882/7. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr Mayra-Hartinga, dr Spiegela a soudr. stran německého překladu dílčích návrhů k všeobecnému občanskému zákoníku (tisk 1721/7).
Tisk l882/1. Odpověď vlády na interpelaci sen. Fahrnera a soudr. stran poškození správce Hanuše Kirschneka ve Fichtenbachu (tisk 1803/6).
Tisk 1882/2. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Jelinka a soudr. stran opožděného vydání titrů moučné půjčky (tisk 1803/9).
Tisk 1882/3. Odpověď ministra financí na interpelací sen. Jelinka a soudr. o zamýšleném rozdělení berní správy v Brně (tisk 1803/7).
Tisk 1882/4. Odpověď ministra věcí zahraničních na interpelaci sen. Hartla a soudr. stran reparačních dluhů Československé republiky (tisk 1803/11).
Tisk 1882/5. Odpověď vlády na interpelací sen. dr Hilgenreinera a soudr. o událostech v Kadani dne 4. března 1924 (tisk 1832/2).
Tisk 1882/6. Odpověď vlády na interpelaci sten. dr Spiegela, Jelinka a soudr. stran zabavení německého časopisu >Bohemia< ze dne 24. února 1924 (tisk 1832/3).
Tisk 1882/7. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. A. Friedricha, Starka a soudr. stran odepření dovolené správci školy Patzakovi v Klášteře (tisk1803/5).
Tisk 1883. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru imunitního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas, sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty (tisk 1855).
Tisk 1884. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem (tisk 1856).
Tisk 1885. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti) (tisk 1857).
Těsnopisecké zprávy o 202. a 203. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 25. a 26. dubna 1924.
Zápisy o 204. a 205, schůzi senátu Národního shromáždění R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru národohospodářskému a živnostensko-obchodnímu:
Vládní nařízení ze dne 8. května 1924 o zajištění domácí spotřeby řepového cukru ve výrobním období 1924/1925.
Předseda: V imunitním výboru zvolen I. zapisovatelem sen. Lorenc Jan, II. zapisovatelem sen. Hrubý Emanuel.
Přikročuji k projednávání denního pořadu:
1. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 1828), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezí republikou Československou a Norskem, podepsaná v Praze dne 2. října 1923. Tisk 1871.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Mezi republikou Československou a Norskem uzavřena byla obchodní dohoda podepsaná v Praze dne 2. října m. r., která již byla uvedená v prozatímní platnost na základě usnesení vlády Československé republiky z 25. října m. r. po schválení presidentem. Podle této obchodní dohody až do uzavření obchodní a plavební smlouvy mezi republikou Československou a Norskem bude s příslušnými výrobky a zbožím nakládáno podle zásad nejvyšších výhod a stejně tak, pokud se týká společností a sdružení. Každé zrušení zákazu dovozu, poskytnuté třeba jen dočasně jednou z obou zemí třetímu státu, bude se bezpodmínečně vztahovati na totožné nebo stejnorodé výrobky, které pocházejí a přicházejí z druhé země. Zásada nejvyšších výhod bude rovněž v každém ohledu použita, pokud jde o připouštění konsulárních úředníků, jakož i o jich práva a výsady v obou zemích. Pokud se týká výjimek ze zásad nejvyšších výhod - a to poskytnutých Norskem jednak Dánsku a Švédsku - a z druhé strany podle mírové smlouvy St. Genmainské a Trianonské poskytnuté Československou republikou Rakousku a Maďarsku, tedy zůstávají tyto výjimky stejně v platností jako výjimky, pokud jsou k usnadnění styků v pohraničních pásmech.
Zahraniční výbor projednal ve schůzí dne 24. dubna t. r. konané obchodní dohodu, o níž jednáme, která, jak jsem již řekl, byla uvedena v prozatímní platnost proto, že mánie uzavřenu s Francií smlouvu obchodní, která přiznala různé celní výhody Francii na zboží, jež má též pro Norsko důležitost, a bez zvláštní úmluvy nebylo by možno poskytnouti tyto výhody též Norsku. Jest totiž v Norsku v platností celní tarif trestní, který se aplikuje na zboží těch států, v nichž s norským zbožím celně odchylně se nakládá a tedy byla Československá republika nucena, pokud možno co nejrychleji uvésti zmíněnou obchodní dohodu v zatímní platnost.
Československá republika vyváží do Norska jednak zemědělské výrobky a to cukr, slad, chmel, jednak průmyslové, obuv, sklo, porculán, hudební nástroje, prádlo, textilní zboží a jiné, naproti tomu dovážíme zase z Norska ponejvíce suroviny a polotovary ke zpracování, jako železný kyz, ryby, ledek, umělá hnojiva, rybí a tulení tuk a pod.
Zahraniční výbor navrhuje senátu Národního shromáždění, aby obchodní dohodu s Norskem, jež jest dalším článkem v řadě našich obchodních smluv, jimiž zabezpečujeme přátelské mezinárodní styky a též odbyt naších výrobků, byla schválena a to v tom znění, jak je uveřejněno ve zprávě senátu čís. tisku 1828. (Sen. Matuščák: Pane kolego, kdy se udělá smlouva se sovětským Ruskem?) Myslím, že je na cestě, ve sněmovně, a jak nám to bude předloženo, ihned se stane. (Pochvala).
Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, jímž je pan sen. Rozkošný.
Zpravodaj sen. Rozkošný: Slavný senáte! Jelikož pan zpravodaj obsah smlouvy, která se uzavírá s Norskem, objasnil, tedy mně zbývá toliko se stanoviska národohospodářského odboru k smlouvě této připojiti několik slov a to zejména, pokud se týče jednotlivých předmětů, které se nás dotýkají a které mohou míti na základě této smlouvy velkou důležitost pro náš stát. Náš vývoz do Norska obnášel roku 1922 66,355.000 Kč a náš dovoz odtamtud obnášel 31,061.000 korun. Byla tedy naše bilance s Norskem aktivní 35 miliony okrouhle. Není to tedy obnos příliš veliký, jelikož Norsko je od nás vzdáleno, přece však padá na váhu, a záleží zajisté na tom, aby náš stát s Norskem smlouvu uzavřel.
Pan zpravodaj výboru zahraničního podotkl také, na které předměty se naše smlouva s Norskem hlavně vztahuje. Je to, pokud se týče našeho vývozu, hlavně cukr. Toho bylo vyvezeno v roce 1922 za 5 milionů, sladu za 7 milionů, ovoce za 1,5 milionu, živočišných výrobků za l milion, pak bavlny, prádla, vlny, konfekčních výrobků - těch vlastně bylo nejvíce - za 12 milionů. Kůže bylo vyvezeno za 8 milionů, vlněného zboží za 3 miliony a skla také za dosti značnou částku. To jsou nejdůležitější předměty, které padají na váhu, pokud se týče našeho vývozu do Norska, jak již bylo také panem zpravodajem zahraničního výboru sděleno.
Pokud se týče dovozu k nám, tedy pro zemědělství má největší důležitost t. zv. norský ledek, který se upotřebuje u nás na hnojení. V posledních letech dováží se do naší republiky ledek ke hnojení v dosti velikém množství. Roku 1922 bylo dovezeno ledku ke hnojení za 74 miliony korun a v tom bylo norského ledku za 3 a 1/3 milionu. Tedy i ten dosti padá na váhu a je to zvláštní výroba ledku norského, která právě jenom v Norsku k místu přichází, Mimo to bylo dovezeno do našeho, státu dosti značné množství ryb, konserv a tuku. To jsou nejdůležitější předměty, které nás při smlouvě s Norskem interesují. Záleží zajisté na tom, abychom smlouvu s Norskem měli a byli v přátelské shodě.
Národohospodářský výbor se tedy připojuje k návrhu odboru zahraničního a doporučuje smlouvu ke přijetí slavnému senátu. (Souhlas).
Předseda (zvoní): Prosím pány o zaujetí míst. (Děje se).
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je obsaženo ve zprávě výborové, tisk 1871, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.
Přikročuji k bodu dalšímu, jímž je:
2. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1835) o zrušení odměn uchopitelů případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut. Tisk 1875.
Zpravodajem je pan sen. dr Karas.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Předlohou touto zamýšlí vláda dosíci jednak unifikace zákonodárství našeho se zákonodárstvím říše uherské a jednak uvésti do našeho zákonodárství moderního ducha demokratického. Z tohoto posledního hlediska zamýšlí vláda zrušiti zákonný nárok na podíl pokut, který dosud příslušel oněm veřejným zaměstnancům, kteří odkryli daňové přestupky, ať to byl uchopitel anebo udavatel. Uchopitel je ten, kdo přímo se zmocnil mocí svého úřadu toho předmětu, který měl býti buď propašován k nám, anebo měl býti zatajen za účelem uložení daně, a udavatel je osoba jiná, v jejížto úřední výkon to nenáleželo, nýbrž která jen upozornila úřady státní, že se děje nějaká nesprávnost. Podle názoru vlády mají prý zaměstnanci státní plniti povinnost svou ideálně, z lásky ke státu, a ne za tu odměnu, kterou on při vykonávání úřadu svého zvlášť dostal za to, že se zmocnil nějakého podvodného pokusu. Je to sice velmi ideální a krásné a jak známo, hleděla vláda využitkovati tohoto hmotářského zájmu úřednictva k tomu, aby mělo úřednictvo zájem na udání a zjištění jistého přestupku, kdežto dnes se chce, aby on z důvodů ideálních pro stát pracoval. Ta dosavadní zásada byla již také z toho důvodu nespravedlivou, poněvadž ti zaměstnanci, kteří měli možnost takové defraudace zjistiti, ti pak měli event. z toho ohromné příjmy. Račte si představiti na př., když v podacím protokole kancelista přijímal podání, která nebyla správně kolkována, oznámil to poplatkovému úřadu a dostával z toho procenta. V tomtéž úřadě jiný úředník, který nebyl v podacím protokole, k takovému příjmu nepřišel, kdežto ten druhý měl z toho značný zisk. Jiný příklad máte na př. s pašeráky. Když finanční úředník dopadl takového velkého pašeráka, řekněme takového továrníka Löwa, který vyvážel za hranice dvacet milionů, zřízenec, který ho dopadl, má nárok na částku té pokuty, která bude činiti několik milionů. A tak ten zřízenec dostane pouhou náhodou takovou úžasnou odměnu. (Sen. Matuščák: Ale u velkých pánů je to přípustné!) To je jiná otázka. Také je znám případ, jak před třemi lety vyvážel jiný náš český boháč Lanna své skvosty a cenné papíry za hranice. Železničáři v Budějovicích na to přišli a jednotlivci dostali odměnu 40 až 60.000 Kč. Mezi několik železničářů, kteří odkryli ono pašeráctví, se odměna rozdělila. Praví se tedy, že i je nespravedlivo, když několik jednotlivců dostane takovou odměnu a jiní úředníci nebo zřízenci, kteří pracují stejně poctivě pro stát, nemají takové příležitosti k získání těchto příjmů. To tedy má býti odstraněno. Ta odměna uchopitelská byla v uherském zákonodárství všeobecná. Ve všech, oborech daní, každý, kdo zjistil takový přestupek, dostával odměnu. U nás v Rakousích odměna uchopitelská byla omezena jen při dani činžovní. Ten úředník, který zjistil, že někdo švindluje při fassi, že nesprávně udává výnos, daně domovní, nebo daně činžovní, dostal tu částku, o kterou bylo méně na výnosu přiznáno. (Sen. Matuščák: A co pak dostal ten, kdo odkryl špiritusové hospodářství?) To nebyly státní daně, to je něco jiného. V jiném oboru daní tato uchopitelská odměna nebyla. Kdežto tedy v uherském zákonodárství všeobecně platilo, že udavač, který přivedl úřad na stopu takového podvodu, obdržel odměnu u nás v Rakousku, platilo to jen v celnictví, že celní zřízenec, když přivedl na stopu defraudace celní, obdržel odměnu a pak, jak jsem řekl, platilo to při oznámení nesprávné fasse daně domovní a činžovní. My jsme to zavedli při dani z obratu a dani přepychové. Kdo přivede státní orgány na takové defraudace daňové, má podíl na zisku, který z takového odhalení státu vzejde.
Přítomná osnova vládní ta právě zrušuje pouze odměny udavačů v oboru daní přímých a odměny uchopitelů úplně. Zůstanou u nás odměny udavačů z oboru daní a dávek nepřímých, ale jen pro osoby, které nejsou osobami úředními. Tedy, když třetí osoba upozorní, že v oboru daní nepřímých nebo v oboru dávek páše někdo podvody, bude míti nárok na to procento dále. Zaměstnanec státní za to placen nebude, poněvadž prý je placen od státu za svou službu vůbec. To je hlavním obsahem tohoto zákona, zrušení těchto odměn.
Druhým předmětem, který zákon tento upravuje, je disposice s těmito příjmy, přebytky těchto pokut, které stát má; podle dosavadního zákonodárného stavu v Uhrách celý ten přebytek těchto pokut plynul do zvláštního fondu, který byl ve prospěch státních zaměstnanců, jejich rodin, zejména vdov a sirotků. U nás v Rakousích byl poměr tento jinak. (Sen. Babka: U nás v Rakousku?) My jsme byli v Rakousích, říkám tedy území rakouské, říkáme také uherské a rakouské území místo historické země. Tedy v rakouském území jen 26 % toho výnosu přišlo do toho fondu pro zaměstnance a 74 % šlo do fondu státního. Tento pevný poměr býval častokráte nevýhodný právě pro zaměstnance, neboť v klidných dobách, kdy těch defraudací není mnoho, také ta nepatrná částka, která plynula do toho fondu zaměstnanců, nemohla je plně uspokojiti, a zejména splniti úkoly, které ten fond měl, to jest starati se zejména o sirotky a vdovy těchto, specielně u finančních strážníků, u nichž úmrtnost byla veliká, vždyť měli nesmírně namáhavou službu, často jim nestačila ta malinká částka a ministerstvo musilo zvláště ještě k tomuto fondu přispívati.
Proto dnes v zákoně bude ustanovení, že ministerstvo financí má volnost jisté částky přidělovati, tomuto fondu a teprve přebytek pak nechávati státní pokladně.
Někdy zase tato pevná kvóta, byla pro stát nevýhodná. Představte si: v tom případě Löwově zase by připadly tomu fondu zaměstnanců ohromné miliony, které ten fond právě ten rok nepotřebuje, nemohl by to spotřebovati, kdežto dnes ministr financí má volnost podle potřeby z toho fondu každý rok přidělovati třeba ten celý výnos těch pokut.
A konečně třetí bod toho zákona upravuje nebo bych řekl, napravuje ten, nedostatek, který by vznikl když veškerá odměna, těch, kdo měli spoluzásluhu na odkrytí těchto podvodů, byla odstraněna. Tedy ministr financí dnes může těm osobám, těm zaměstnancům, kteří se obzvláště přičinili o zjištění, takových podvodů, přikázati odměnu. Zákonného nároku dnes zaměstnanci nemají ale jaksi mravní nárok, naproti státu mají, a ministr se právě zmocňuje, aby podle poměrů a obnosů, které byly pro stát snad získány tedy nejen ten, kdo bezprostředně tyto podvody odkryl, ale ty další osoby, které na zjišťování těchto podvodů mají také práci, zejména osoby, které spisovaly protokoly, výslechy a vyšetřování celé provádějí, aby také ty měly podíl.
Rozpočtový výbor ocenil důvody, které vedly vládu k předložení této osnovy. Provedl na osnově jen některé menší stylistické opravy, zejména rozdělil § 1, odst. 1 na dvě oddělení, aby bylo přesnější, v kterých případech odměna se zrušuje a ve kterých.
Navrhuji slavnému senátu, aby takto upravenou, osnovu zákona schválil. (Souhlas).
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, debata odpadá. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se).
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli - má 4 paragrafy - hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky? (Nebyly).
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Dalším bodem je:
3. Zpráva rozpočtového, výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1920. Tisk
Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Závěrečný účet státních výdajů a příjmů za rok l920 je pokud běží o jeho formu, celkem shodný se závěrečným účtem, který byl předložen za r. 1919. Rozdělení je stejné tak, jako náš rozpočet je i závěrečný účet jednotný. Jedině pro meliorační fond státní je připojena zvláštní závěrka a jako novinka je letos také.... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid
Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):...připojen zvláštní účet dávky z majetku která, tvoří ve státní pokladně zvláštní massu. Nechci unavovati opakováním číslis ani ze státního závěrečného účtu, který byl předložen nejvyšším kontrolním úřadem, ani z tištěné zprávy našeho rozpočtového výboru, omezím se jenom na několik všeobecných poznámek. Je poněkud zarážející, že o závěrečné státní účty jeví se celkem málo zájmu, jak již je viděti z dnešní pozornosti v této sněmovně i také z toho, že poměrně málo řečníků se hlásí do debaty. Je to překvapující, poněvadž státní účet tvoří s rozpočtem jediný celek a kontrola, kterou vykonávají zákonodárné sbory povolováním rozpočtu, by byla vlastně neúplná, kdyby parlamentární sbory neschvalovaly také závěrečné účty. (Sen. Matuščák: To nás těší, že o rozpočtu z r. 1920 dostaneme zprávu až v r. 1924! Ano!)
Předseda (zvoní): Nevyrušujte řečníka!
Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje): Tento menší zájem jest do jisté míry pochopitelný, poněvadž kontrola parlamentární, která se vykonává zkoumáním a schvalováním závěrečných účtů státních, je jakousi kontrolou pohrobní, abych tak řekl. Byly tři vlády, které vedly státní hospodářství v období, jehož se tento účet týká, všechny tyto vlády patří již minulosti, tedy i kdyby se nakrásně zjistila nějaká nesprávnost, jak také nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě uvádí jednu takovou nesprávnost, že byla kterýmsi úřadem vyplacena větší suma proti jeho námitkám, aniž bylo vyžádáno předchozího rozhodnutí ministerské rady i když se zjistí taková nepravidelnost, je odpovědnost vlády dnes již ilusorní, poněvadž tyto vlády jsou již ty tam.
Zkoumání státního závěrečného účtu by mohlo přinésti jiný podstatný užitek, že by se totiž jeho číslice zužitkovaly při sdělávání rozpočtu pro další léta. Ale to ovšem by bylo možno jenom za dvou podmínek. Jednak kdyby hospodářské a finanční poměry byly již tak dalece ustáleny, aby se z jednoho roku dalo souditi na příští, a za druhé bylo by nutno, abychom se těch výsledků uplynulého hospodářství dověděli dříve. V obou těchto směrech ještě tentokráte nebyla situace taková, aby se mohl státní účet takto zužitkovat. Ale můžeme s potěšením konstatovati, že se blížíme k tomu dokonalejšímu stavu, jednak poměry valutami a souvislé s tím poměry hospodářské a finanční se stabilisují a také zpožděné předkládání závěrečných účtů již nebude na příště takové, jako bylo doposud. Pro uspokojení pana kolegy Matuščáka mohu sděliti, že se nám dostalo ujištění od nejvyššího kontrolního úřadu, že během tohoto roku budou nám předloženy ještě štábní účty za rok 1921 a 1922, takže pak budeme a jour podle zákona a do konce bude možno pomýšleti na zkrácení dosavadní 18 měsíční zákonné lhůty. Až budeme tak daleko, nejvyšší kontrolní účetní úřad pomýšlí také na to, aby formálně zdokonalil závěrečný účet podle vzoru jiných států, zejména podle vzoru maďarského, kde měli štábní účetnictví a budgetování bývalo dokonalejší než v Rakousku, zamýšlí doplniti jej tak, aby podával také obraz majetku státního, čehož doposud není.
Schvalování závěrečných účtů má v podstatě ten smysl, že se srovnává, jak dalece státní hospodaření se pohybovalo v mezích rozpočtu, že se konstatují odchylky od tohoto rozpočtu, t. zv. infrakce. Těchto odchylek ovšem lze konstatovati z tohoto závěrečného účtu veliké množství a ještě větší počet je těch, které nejsou z něho zjevny. Musíme si totiž uvědomiti, že tyto infrakce budgetování jsou různého druhu. Podle ustálené prakse v rámci jednotlivých položek sumárního rozpočtu, který jest schvalován s finančním zákonem, může prováděti resortní ministerstvo, aniž se mu do toho někdo míchá. Až když jde o jednotlivé položky, je potřeba souhlasu ministerstva financí a jest podle zákona o nejvyšším kontrolním úřadě potřebí, aby takové překročení, odchylky, přesuny byly oznámeny tomuto úřadu aby mohl podati své námitky, o kterých má potom rozhodovati ministerská rada.