Schůze zahájena v 11 hodin 45 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: Niessner, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Reyl.

98 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr Polák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda zvoní: Zahajuji schůzi.

Sdělují, že udělil jsem dovolenou na dva dny panu sen. dr Vetterovi, dr Schmidtovi, pro dnešní schůze sen: Hrubému, Spiesovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 6 neděl panu sen, dr Frantovi, na dobu 3 neděl panu sen. Ferd. Jiráskovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 1898. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2743) o zvelebení a ochraně výroby rostlinné (tisk 4559).

Tisk 1899. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4411) o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně (tisk 4620).

Zápisy o 206.-208. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 27., 28. a 30. května 1924.

Zápisy o 209. a 210. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1896. Vládní návrh zákona o ražbě pětikorun.

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o shora uvedeném návrhu byla podána zpráva ve lhůtě osmi dnů.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Na základě usnesení výboru iniciativního ze dne 4. června 1924 přikázáno:

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Tisk 1826. Návrh sen. Thoře a druhů na změnu, resp. doplnění zákona z 5. února 1907 říšského zákoníku č. 26, jenž týče se změn doplňků řádu živnostenského.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1886. Návrh sen. Spiese, Luksche a soudr. na změnu vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 681 Sb. z. a n., o přirážkách k poplatkům za cejchování dle zákona ze dne 22. listopadu 1919, čís. 629 Sb. z. a n.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1843. Návrh sen. Zavadila, dr Krouského, Zavorala, dr Brabce, Křižko a soudr. na poskytnutí podpory ze státních prostředků živelní pohromou postiženým obyvatelům obce Hostěradice - Rakousy v okrese Jílové u Prahy.

Tisk 1890. Návrh sen. Křižko, Hucla, Rozkošného, Lukeše, Duchaje, Sáblíka, Hrejsy, Roháčka, Hrubého, Slavíka, dr Přikryla, dr Franty, Valouška, Zavorala, dr Procházky, Měchury, Časného, dr Soukupa, Svěceného, Pánka, Lisého, Klečáka, dr Brabce a spol. na poskytnutí podpor zemědělcům v krajích postižených živelními pohromami.

Tisk 1893. Návrh sen. Ecksteinové, dr Soukupa, Křižko, Zavorala, dr Franty, Pánka a soudr. na poskytnutí pomoci ze státních prostředků pohořelým v obci Škrdlovicích, okres přibyslavský na Českomoravské Vysočině.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Bod

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Turčanském Sv. Martině za souhlas k trestnímu stíhání sen. Duchaje pro přečin pomluvy podle §u l zák. čl. XLI z r. 1914 (čís. 8342/24). Tisk 1867.

Zpravodajem je pan sen. dr Krouský.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! U okresního soudu v Turčanském Sv. Martině podala soukromá žalobkyně Vlasta Klavíková žalobu pro urážku na cti na kolegu Duchaje. Žaloba byla potud nedostatečně instruována, že neuváděla, ani kdy a kde urážka na cti se stala. Z toho důvodu bylo nutno, aby soud konal napřed šetření o věci, aby zjistil, který soud vlastně je k projednávání žaloby příslušným. Jenom proto byli vyslechnuti svědci, které Vlasta Klavíková uvedla ve svém trestním oznámení, a tu vyšlo na jevo, že domnělá urážka na cti měla se státi ve vlaku v uzavřeném kupé I. třídy, v němž seděl biskup Zoch a kolega Duchaj. Biskup Zoch vyslechnut jako svědek potvrdil, že vůbec o Vlastě Klavíkové kolega Duchaj nemluvil, že jejího jména vůbec nevyslovil.

Za těchto okolností imunitní výbor…

(Sen. inž. Klimko: To patří před soud a ne před imunitní výbor!) Soud vyslechl, jak jsem již řekl, pane kolego, svědky a i zde bylo zjištěno, že tohoto výroku kolega Duchaj vůbec nepronesl. (Sen. inž. Klimko: To není zjištěno!) To je zjištěno svědeckými protokoly. (Výkřiky sen. inž. Klimko.) Nebudu se o této věci příti s panem kolegou inž. Klimkou, já referuji na základě spisů, které mám v ruce, a konstatuji, že imunitní výbor důkladně posoudil obsah trestního oznámení, průvody v něm nabídnuté, a uváživ obsah výpovědi slyšených svědků dospěl k přesvědčení, že pro soukromou žalobu nejsou zde vůbec žádné vážné důkazy, že přímých svědků žalobkyně vůbec nemá, a proto dospěl k názoru, že imunita by byla zde potud porušena, kdyby byl kolega Duchaj vydán, že by kolega Duchaj byl odnímán činnosti své senátorské bez příčiny a bez náležitých důvodů.

Proto imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát odepřel vydání kol. Duchaje v této věci.

Předseda: Slovo má pan sen. Niessner.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Musím jménem svého klubu především vysloviti svůj úžas nad tím, že celým obsahem denního pořádku dnešní schůze jsou dva imunitní případy. To ukazuje celou bezútěšnost, ve které se parlament octl, to ukazuje, že kára zase jednou úplně uvízla, a veřejnosti se má tím, že se alespoň přece konají schůze senátu, předstírati jakýsi druh činnosti. To zajisté jest prostředkem naprosto nedostatečným. Ale denní pořad, který se vyčerpává v tom, že se projednávají dva případy imunity, zajisté nepostačuje k tomu, aby vzbudil zdání, že parlament jest schopen nějaké činnosti. Páni poslanci a senátoři musí sem často cestovati 12, 14 a 20 hodin, a celá činnost, ke které zde jsou vybídnuti, záleží v tom, že mají odepříti svůj souhlas k vydání dvou senátorů.

Pánové! Musím promluviti také několik slov k obsahu zprávy, která nám byla podána jak v případu pana sen. Duchaje, tak také ve druhém případě, který projednáváme. Prosím, abyste mně dovolili promluviti o obou případech najednou, abych se nemusil hlásiti ještě jednou k slovu. Tyto oba případy ukazují, až do jaké míry zdivočelo imunitní právo a praxe imunitního výboru. (Nepokoj. - Sen. Polach [německy]: Vždyť nerozumíme ani slovo!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Niessner (pokračuje): Máme bohužel v každém imunitním případu příčinu ke stížnostem do nestejného, nespravedlivého a nedůsledného způsobu vykonávání imunitního práva, a bohužel jest tomu také tak v obou těchto případech. Ve zprávě, kterou podal pan zpravodaj dr Krouský, jest mnohé velice nápadno. Především jsou to tři okolnosti, které bijí do očí. Ve zprávě se s velikou opatrností, se vzláštní šetrností přechází přes výroky, které učinil sen. Duchaj proti žalobkyni, k jejíž žádosti se žádá za vydání pana senátora pro zločin utrhání na cti. Jest mi sotva znám jeden případ, alespoň žádný politický případ, kde by zde ve zprávách nebyly bývaly uvedeny doslova a podrobně výroky, které si zástupce vlády v takovýchto případech, jakožto výroky dotyčného řečníka, poznamenal. V těchto případech se zamlčují tyto výroky, zamlčují se, jak se domnívám, za zcela určitým účelem, totiž aby panu sen. Duchajovi bylo ulehčeno, aby jeho delikt se jevil pokud možno nepatrným. Tu dlužno proti tomu zdůrazniti, že pan sen. Duchaj jest obviňován, že učinil výroky, které se dotýkají cti, zdali jest obviňován právem, nevím, neví zde nikdo v sále, tvrdím, že ani pan zpravodaj nemůže míti této jistoty, poněvadž mu nepřísluší činnost soudce, poněvadž nevládne soudním aparátem a poněvadž se mu nedostává možnosti, aby přesně zkoumal materiál svědecký a průkazní. (Výkřik [německy]: Tak jest!) Nevím tedy, zdali pan sen. Duchaj tyto výroky učinil, ale směřují k tomu, že žalobkyni, učitelku, obviňoval, že ve škole slavila orgie a že se chovala necudně a nemravně, všechno tedy obvinění, která jsou s to, aby soukromou čest ženy co nejvíce pošpinila a snížila. Jest to případ, jenž by imunitní výbor a senát musil vésti k tomu, aby věc bezpodmínečně důkladně zkoumal a napadené osobě zjednal možnost se rehabilitovati. Toho však imunitní výbor nečiní.

Druhou nápadnou věcí, o které se jedná, jest toto: žaloba byla podána 16. srpna 1922. Uplynula tudíž skoro 2 léta; dnes přichází věc konečně před plenum senátu. Pamatujete se přece na to, s jakou rychlostí, přesností a precisností zde byly přednášeny jiné případy, jak se obzvláště rychle pospíchá s vyřízením takových věcí, jde-li o oposičního poslance nebo senátora, V tomto případě však uplynuly skoro 2 roky od podání žaloby, a teprve dnes má senát příležitost, aby k věci zaujal stanovisko.

Ještě jedna třetí nápadná věc: imunitní výbor se staví na stanovisko, že věc zkoumal a že došel k přesvědčení, že pan sen. Duchaj tohoto výroku neučinil. Poznamenávám předem, že takovéto zkoumání ve případech, ve kterých jde o soukromý delikt, nikdy nemůže býti věcí imunitního výboru a rovněž nikoli senátu. Nejsme zde žádným soudem pro soukromé delikty (Tak jest!), nesmíme vylučovati soudy a činiti je ilusorními, nesmíme u soukromých deliktů konstruovati dvojí právo. Musíme chrániti svobodu slova u senátorů, ale jedná-li se o utrhání na cti, o urážku na cti, o krádež anebo jinak o sprostý nebo soukromý delikt, musí senátor jako každý jiný státní občan podléhati zákonům státu. (Souhlas.) Divím se, že většina nezaujímá toto samozřejmé stanovisko, že my, menšina, musíme vás pamatovati na to, abyste dbali zákonů státu. Většina přichází tedy k závěru: poněvadž pan sen. Duchaj prý těchto výroků neučinil, navrhuje se, aby vydán nebyl. Ale prosím, pánové, to jest ta třetí nápadná věc, o které jsem mluvil. Praví se, že byl slyšen pan sen. Duchaj, a že byl také pan biskup Zoch slyšen jako svědek, vůči němuž prý urážlivé výroky byly učiněny, a že tento jako svědek prohlásil, že s panem sen. Duchajem o soukromé žalobkyni vůbec nemluvil. Svého času, bylo to roku 1920 při jízdě v železnici, kterou konal společně s panem sen. Duchajem - tak prohlásil evangelický biskup Zoch - nemluvil prý s panem senátorem vůbec o soukromé žalobkyni, že tedy pan sen. Duchaj následkem toho tento výrok nemohl učiniti, ba že jméno soukromé žalobkyně Vlasty Klavíkové prý vůbec nebylo vysloveno. A nyní jest ve zprávě nápadným toto: pan kolega Duchaj, byv vyslýchán imunitním výborem jakožto svědek, prohlašuje, že žalobkyně vůbec nezná a že až do rozmluvy s biskupem Zochem ji neznal ani podle jména. To znamená, že teprve v rozmluvě s biskupem Zochem se dozvěděl jméno soukromé žalobkyně. Pan biskup Zoch však prohlašuje, že v rozmluvě s panem sen. Duchajem jméno žalobkyně vůbec nebylo vysloveno. To musil zrovna duch svatý zasáhnouti. Nemluvilo se vůbec ničeho, a přece pan sen. Duchaj teprve od té chvíle, co se setkal s biskupem Zochem, od své rozmluvy s ním, dozvěděl se jméno soukromé žalobkyně. To jsem velice nápadné věci, které pan zpravodaj asi přehlédl, které však ukazují jen k tomu, že panuje špatná praxe v imunitních věcech.

Poukazuji na to, že teprve před několika dny jste se zde usnesli o novele tiskového zákona, podle které se urážky na cti vymykají z příslušnosti porotních soudů a přikazují se t. zv. soudům kmetským. Hlavním důvodem k podání a schválení zákona jsou prý špatné zvyky tisku a nutnost přísnějších opatření ke zlepšení jeho tónu a ke zjednání větší odpovědnosti. Dnes, sotva 14 dní po tom, když jste se usnesli o tomto zákoně, zjednáváte sami možnost, alespoň pro jednotlivé senátory, kde vám záleží na tom, aby došlo k takovémuto rozhodnutí, by takovéto dobré mravy alespoň pro váš střed se nemusily ujmouti.

Nyní mi ještě dovolte, abych v této souvislosti srovnal tento případ s nejbližším případem, s návrhem na vydání, jenž se týká pana sen. Josefa Barinky. Poznamenávám, že já a moji přátelé ve straně jsou pro to, aby sen. Barinka nebyl vydán. Neboť zde se jedná o politický delikt, a jak se domnívám, o velice nepatrný politický delikt. Ale podstata věci neleží v tom, že nebude vydán, nýbrž odůvodnění pro návrh, aby vydán nebyl. V tomto odůvodnění lze velmi mnoho spatřovati. Pan sen. Barinka prý učinil hrozný výrok, že Češi přišli beze všeho na Slovensko, že pro sebe zabrali všechna místa a všechnu práci, kdežto Slovákům nedali žádného zaměstnání. Že proto slovenský lid nemá žádné možnosti práce, a že Slováci proto mají Čechům, kteří jsou na Slovensku, ukázati cestu, aby se navrátili do Čech. ťČeši přinesli Husa na Slovensko, vzali lidu kostely a římsko-katolickou víru. K čemu tedy jest na Slovensku potřebí Čechů?Ť

Nuže, pánové, mám za to, že to zajisté není žádný výrok, kterým by se český lid musil cítiti uraženým. Jsou to výroky, které v politickém zápase v podobné formě velmi často se pronesou s té i oné strany, a nestojí věru za to, uváděti k vůli tomu v pohyb zákon na ochranu republiky, neboť republika stojí po našem zdání na příliš pevných nohou, nežli aby jí takovéto výroky některak mohly otřásti. Nejméně bylo by potřebí zrušovati k tomu imunitu senátora. (Výborně!) Ale zdá se, že ze zprávy imunitního výboru vychází na jevo, že kdyby se byl pan sen. Barinka jinak zodpovídal, že by byl býval vydán. Připouštím: slova, která pan sen. Barinka v oné schůzi pronesl, nejsou právě příliš přívětivá. Ale přece mám za to, že by imunitní výbor a senát především měl jednu povinnost; aby státnímu nadvládnímu důkladně zahnal chuť, by se napříště neodvážil pro takovouto nepatrnou věc žádati vydání některého senátora anebo poslance. Na místě toho lze z tonu a z obsahu odůvodnění návrhu souditi, že by pan sen. Barinka jistě byl býval vydán, kdyby nebyl nastoupil cestu do Canossy. Imunitní výbor nenavrhuje nevydání proto, poněvadž se jedná o útok na imunitu, nikoli proto, že imunitní výbor došel k názoru, že delikt jest příliš nepatrný, příliš nicotný, nežli aby se souhlasilo s vydáním, nýbrž děje se tak proto, poněvadž sen. Barinka jaksi odprosil. Musíme čísti originál: ťSen. Barinka byl slyšen a popírá, že by se byl tak vyjádřil, jak mu trestní oznámení klade za vinu, a ujišťuje, že jeho výroky v překladě jsou nesprávně podány. Na důkaz, že s Čechy sympatisuje, uvádí dále, že před převratem byl činným pro jednotu a bratrství Čechů a Slováků, že pochází z vlastenecké rodiny učitelské, že navštěvoval českou školu ve Valašských Klobukách a ve Valašském Meziříčí atd.. a že konečně i dokonce svoji dceru provdal za Čecha.Ť A nyní praví imunitní výbor: ťZ těchto důvodů, a že se jednalo vlastně o volební agitaci, získati co nejvíce voličů pro stranu ludovouŤ.... atd. odepírá se souhlas k vydání, ze všech těchto důvodů a mezi jiným také proto, poněvadž jest vlastencem a poněvadž svoji dceru provdal za Čecha. Katastrofu, důsledky toho nebylo by si lze domysliti - představte si, že by se dcera pana sen. Barinky byla náhodou (Výkřiky.), jak by přece konečně bylo možno, zamilovala do některého Němce nebo Maďara a byla se za něho provdala. Byl by krkavčím otcem, kdyby byl proto odepřel svoje svolení. Následek toho byl by však býval, že by v tomto případě byl vydán a zavřen. Nebyl by v tomto případě mohl prokázati tak skvělé alibi jako zde, kdy se dokonce mohl vykázati českým zetěm. A byl by býval vydán. Jest to zcela nemožná praxe, v obou případech.

Budeme ovšem hlasovati pro to, aby pan Barinka nebyl vydán, ale nikoli z důvodů, jak zde jsou uvedeny, nikoli proto, poněvadž je vlastencem - jsme pro to, aby se se všemi senátory jednalo stejně - a ne proto, poněvadž svoji dceru provdal za Čecha, nýbrž proto, poněvadž se zasazujeme o to, aby imunita byla zachována a chráněna, (Potlesk a souhlas na levici.)

Předseda: Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Já bych neodpovídal na vývody pana kolegy Niessnera, kdyby nebyl uvedl proti referátu a proti imunitnímu výboru několik konkrétních výtek. A slavný senát mi promine, že budu stručný a zůstanu pouze při vyvracení těchto konkrétních výtek.

(Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)

Pan sen. Niessner vytýká zprávě, že zamlčuje, jaký byl obsah žalované urážky na cti. Přiznávám se, že jsem ze šetrnosti k žalobkyni neuvedl obsahu této urážky. A neuvedl jsem ho také z toho důvodu, poněvadž na obsahu urážky v daném případě nezáleží. Záleží pouze na tom, zdali shledáváme žalobu dostatečné založenou, čili nikoliv. Nezáleží na tom, zda inkriminovaný výrok zněl tak, či onak. Tedy šetrnost k žalobkyni a potom irrelevantnost byla důvodem, proč urážka na cti nebyla přímo ve zprávě citována. Jestliže pan kolega Niessner uznal za vhodnou urážku zde citovati, musím to ponechati jeho vkusu. Domnívám se však, že tím žalobkyni nikterak neprospěl. To je jedna konkrétní věc, kterou vytknul pan sen. Niessner imunitnímu výboru a referentovi. Dále bylo vytknuto, že je zde pozdě referováno. Ani tato výtka není spravedlivá. Imunitnímu výboru, resp. senátu, byla věc předložena letošního roku. Za to, že věc se táhne od r. 1922, nemůže imunitní výbor, nýbrž žalobkyně sama, jak jsem již referoval. Žalobkyně totiž nedostatečně instruovala žalobu, neuvedla, ani kde urážka na cti se stala, ani kdy. Soud musil napřed konati šetření, aby zjistil, který soud je oprávněn věc rozsuzovati. To šetření trvalo, pravda, skoro plná dvě léta, a teprve když bylo vyšetřeno, který soud může žádati za vydání, teprve potom byla věc předložena senátu. V imunitním výboru jsem o věci ihned referoval, imunitní výbor však jednomyslně přijal návrh odročovací. Přijal návrh odročovací také hlasy německých kolegů a nařídil mi, abych kolegu Duchaje napřed vyslechl. Pan kolega Niessner tento postup imunitnímu výboru vytýká. Myslím, že výtka opožděnosti a výslechu pana kolegy Duchaje je nespravedlivá a neodůvodněná. (Výkřik: Ejhle, Niessner! - Sen. Niessner [německy]: To je ještě dobře, že se rozhorlujete! Dejte žalobkyni příležitost, aby si mohla svou čest očistiti, to je nutnější!)

Konečně obrátím se k třetí výtce pana kolegy Niessnera. Je pravda, že imunitní výbor není soudem. Také si v daném případě úkol soudce nepřikládal, nýbrž imunitní výbor musil věc posuzovati na podkladě soudních spisů; jestliže v soudních spisech nalezl protokol, kde je zjištěno, že jediný přítomný svědek - jiného přímého svědka vůbec žalobkyně neuvedla - vypověděl, že urážka na cti nepadla, pak právem imunitní výbor pokládal žalobu za nedostatečnou, za jistou šikanu, a stál na stanosku, že v takových případech je nutno odmítnouti šikanu a vysloviti se pro ochranu imunity, jejíž podstatou a účelem je, co jsem již řekl, totiž, aby poslanec resp. senátor nebyl bezdůvodně odnímán poslanecké, resp. senátorské činnosti. Pan kolega Niessner použije každé příležitosti, aby vytkl imunitnímu výboru stranictví. Jednou proto, poněvadž nevydává prý senátory majority, jednou proto, poněvadž prý bezdůvodně vydává senátory minority. Imunitní výbor a referenti měli již několikráte příležitost konstatovati, že toto tvrzení pana sen. Niessnera se nezakládá na pravdě, že na jedné straně, když není náležitého důvodu, jsou nevydáni i senátoři z minority, a naproti tomu jsou vydáváni senátoři z majority, jestliže je pro to důvod. Konstatoval bych ještě to, že výtky, se kterými pan kolega Niessner přichází do plena senátu, byly již v imunitním výboru náležitě odmítnuty, a byly výtky takové též se strany německé, právě v minulé schůzi imunitního výboru jedním váženým panem kolegou senátorem německým označeny z větší části za nespravedlivé. (Slyšte!) Proto trvám při návrhu výboru a prosím slavný senát, aby jej přijal. (Potlesk.)

Místopředseda Valoušek: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel souhlas k trestnímu stíhání sen. Duchaje pro přečin pomluvy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby sen. Duchaj vydán nebyl, se přijímá.

Přerušuji jednání a

navrhuji, aby se příští schůze konala za 10 minut po této za účelem projednání nevyřízeného odstavce dnešního denního pořadu.

Jsou snad námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Končím schůzi.

Konec schůze ve 12 hodin 20 minut.