Předseda: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům takto:
čl. I. odst. 1. podle zprávy výborové;
čl. I. odst. 2. podle obou návrhů sen. Bartha, Friedricha a soudr., budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;
čl. II. podle návrhu sen. Bartha, Fridricha a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
čl. III.-V., o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Přikročujeme k hlasování ve čtení prvém. (Zvoní.)
Kdo souhlasí, aby čl. I. odst. 1. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Článek I. odst. 1. přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí, aby čl. I. odst. 2. zněl podle obou návrhů sen. Bartha, Friedricha a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Oba návrhy sen. Bartha, Friedricha a soudr. se zamítají.
Kdo souhlasí, aby čl. I. odst. 2. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Článek I. odst. 2. přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí, aby článek II. zněl podle návrhu sen. Bartha, Friedricha a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh sen. Bartha, Friedricha a soudr. se zamítá.
Kdo souhlasí, aby článek II. zněl podle správy výborové nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Článek II. přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí, aby článek III. až V., nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Článek III. až V., podpis zákona a jeho úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Sáblík: Nemám.
Předseda: Není změn.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přikročuji k hlasování o resoluci výboru.
Kdo souhlasí s tištěnou resolucí výboru, prosím nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Dalším bodem dnešního denního pořadu je:
Pokračování v jednání o zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1961) o vládním návrhu zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček. Tisk 1973.
Zpravodajem je pan sen. dr Fáček.
Pokračujeme v debatě.
Přihlášen je pan sen. dr Ledebur-Wicheln.
llkk
Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Jménem klubu senátorů svazu zemědělců, německé strany národní, německé křesťansko-sociální strany lidové, německé národně-socialistické strany dělnické, německé demokratické strany svobody, strany maďarských drobných zemědělců, strany autonomních rusínských zemědělců, slovenské strany ludové a křesťansko-sociální strany na Slovensku podávám následující prohlášení:
Senátoři všech jmenovaných stran prohlašují, že ve formálním postupu vlády při podání novely k zákonu o válečných půjčkách spatřují nevážnost k jejich parlamentární důstojnosti. Přes opětovné naše věcné návrhy, přes opačné ubezpečování vlády nebyli jsme přibráni k předběžným poradám o zákoně. Ve znění zákona spatřujeme netoliko posměch hospodářským a sociálním zásadám, které jsme vždy zastupovali, nýbrž především také úmyslné a do miliard jdoucí zničení národního majetku, jenž se hlavně nachází v držení národnostních menšin, kteréž má za následek zkázu nesčetných existencí. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Poněvadž všechny naše snahy přivoditi zlepšení zákona byly marny a dotyčné naše návrhy již v rozpočtovém výboru byly zamítnuty. nezúčastníme se porad o zákoně v plenu. Otázka spravedlivého výkupu válečných půjček není pro nás vyřízena a zůstane nadále požadavkem naší politiky. (Potlesk a souhlas na levici.)
Předseda: Pan sen. Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Také naše stanovisko k zákonu o válečných půjčkách je známo. Když proniklo do veřejnosti sdělení o novelisaci, přece ještě částečně se vyskytovala naděje, že tímto zákonem o válečných půjčkách zmírněno bude alespoň nejhorší poškození méně majetných osob, vzniklé zákonem o IV. státní půjčce. Zákon sám však v každém směru zklamal. I tato zdánlivá zlepšení v poslanecké sněmovně nemohou nikdy uspokojiti méně majetné, hospodářsky slabé vlastníky válečných půjček. Když jsme se při poradách o zákoně dozvěděli v rozpočtovém výboru od zástupců koaličních stran, že nemá a nesmí nic býti změněno, odešli jsme z porady. Nemá přece žádného účelu mluviti o zákoně. Zákon sám ukazuje jasně, jako každý jiný zákon, ke kterému zde v parlamentě dochází, třídní charakter tohoto státu. V souvislosti s tímto zákonem byla parlamentu podána řada finančních zákonů. Kdežto se v tomto zákoně nebere vůbec žádného zřetele k přáním a stížnostem osob méně majetných, házejí se panujícím vrstvám bankovnímu kapitálu, nesmírné peníze do klína těmito ostatními finančními zákony, které do jisté míry jsou v souvislosti se zákonem o válečných půjčkách. Vzpomínám zde na jednu episodu. Bylo to roku 1918 ve vídeňském parlamentě, když jsem tam byl přítomen jako posluchač při poradě o jistém daňovém zákoně, kde tehdejší agrární poslanec Udržal pronesl českou řeč a kdy mezi jiným řekl toto: ťV tomto parlamentě jest škoda každého poctivého slova.Ť To řekl jen pokud byl ve Vídni agrárním poslancem. Od této doby nastaly nesmírné převraty, ale v československém parlamentě se v této příčině nic nezměnilo. Také v našem parlamentě jest škoda každého slova, kterého se užije k tomu, abychom se domáhali zlepšení při některém zákoně. Přes to považujeme za důležité, abychom u tohoto zákona něco pronesli. Chceme svému voličstvu ukázati, že se na jeho přání v jistých směrech nevzalo skoro žádného zřetele.
(Předsednictví převzal místopředseda Valoušek.)
Každý poslanec a každý senátor asi ví, jak na něho doléhali majitelé válečných půjček, kteří se obávali, že ztratí svůj veškerý majetek. Tu přece se mohlo žádati aby aspoň tato přání uspokojena byla způsobem, aby tito hospodářsky slabí lidé nepřišli o veškerý svůj majetek. To se nestalo. Zákon neupravuje otázku válečných půjček v tom smyslu, že by bral zřetel na osoby méně majetné. Zákon upravuje, jak pan zpravodaj zde prohlásil, otázku válečných půjček v tom smyslu, že stát dlužno zde takřka považovati za dobrodince, a že tímto zákonem prokazuje pouze dobrodiní obyvatelstvu. Oproti tomu chci v této souvislosti říci, že pochod myšlenek, který sobě osvojila část zástupců koalice, není správný. Pan zpravodaj staví se na stanovisko, že stát nemá žádných závazků vůči majitelům válečných půjček. že jest to milostí, když majitelé válečných půjček něco obdrží, a mluví v prvé řadě o majitelích, kteří by toho skutečně měli potřebí, aby jejich válečné půjčky jinakým způsobem byly zaplaceny. Proč se nemluví o tom, co se dává kapitalistům, válečným dodavatelům? Upozorňuji vás na to, že právě toto panstvo, tito váleční dodavatelé, kteří v době války vydělali dvojnásob, zcela dobře budou odškodněni, že ze 700 milionů, které mají požadovati, obdrží 50% odškodnění. Víme-li, co tito váleční dodavatelé po dobu války na válečných dodávkách vydělali - můžeme zcela bezpečně předpokládati, že pracovali se ziskem alespoň 50% - je jisto, že tito váleční dodavatelé přijdou úplně ke svým penězům, že naprosto ničeho neztratí.
Ve zcela jiném smyslu řeší se otázka válečných půjček. Slyšeli jsme tak často od zástupců koalice frázi, že ti, kdož rakouskému státu napomáhali válečnými půjčkami, aby mohl vésti dlouhou válku, zasluhují, aby za válečné půjčky nedostali ničeho. Tato fráze jest velice pěkná. Ale nenalézáme takovýchto lidí. Jedno jest jisto: že prodavači válečných půjček velmi silně jsou zastoupeni v kruzích válečných dodavatelů. Státní orgány je nutily a přidržovaly k upisování válečných půjček, ale oni je obratem ruky zase prodávali. Navenek platili za velké vlastence, ve skutečnosti však zbavili se veškerých svých válečných půjček, takže válečná půjčka nalézá se ve zcela jiných rukách, v rukách těch lidí, kteří se dali zklamati oficielním prohlašováním, jak dobrým papírem jsou válečné půjčky, a které ještě k tomu sváděli agenti úřadu. Poukázal jsem na to již v rozpočtovém výboru. Mluví-li se nyní tak pohrdlivě o těchto majitelích válečných půjček, proč nevezmeme raději na mušku to panstvo, jež bylo intelektuelním původcem toho, že válečné půjčky byly upisovány. Vzpomínám zde na naše okresní hejtmanství; všichni okresní hejtmané a četní jiní úředníci jsou dnes v Československé republice právě tak ve svých úřadech, jak byli ve starém Rakousku; to jsou ti pánové, kteří mají na svědomí, že jejich činností obyvatelstvo bylo sváděno upisovati tak nesmírné válečné půjčky, to byli agenti válečných půjček pro Habsburky. O tom neslyšíme ani slova od naší vlády, která jest tak protirakouská. Nikoli, naopak, všichni tito agenti habsburské monarchie, kteří se více, než bylo jejich povinností, zasazovali o upisování válečných půjček, ti všichni zůstali. Mohl bych vypravovati případy, s jakou rozhodností, s jakým uplatňováním své osobnosti se tito úředníci a okresní hejtmani zasazovali o to, aby pohnuli obyvatelstvo k upisování válečných. půjček, jak dělnické listy, které neotiskly zprávy nabádající k upisování válečných půjček, jež jim okresní hejtmani zasílali, byly zastavovány atd. Těmto agentům Habsburků se ničeho nestane, těm se ani vlas nezkřiví, jsou také v Československé republice ve svých úřadech. S tímto dobrodiním, jak pan zpravodaj dr Fáček uvedl, není to tak velké. Dobrodiní se zde prokazuje jen v ostatních finančních zákonech zcela jiným vrstvám obyvatelstva, nežli hospodářsky slabým. Celé řešení válečných půjček, pokud se dotýká lidí hospodářsky slabých a chudých, není ničím jiným nežli házením písku do očí, léčením mastičkami. Toto řešení otázky válečných půjček jest jinými slovy přímé znehodnocení válečných půjček.
Pan zpravodaj uvedl také, že pokladny budou odškodněny sanačními fondy. To se velmi hezky poslouchá, ve skutečnosti však tomu bude v praxi jinak. Všechny tyto zákony otevrou zase dveře dokořán korupci. Všechny výhrady a zmocnění, jež mají jednotlivá ministerstva a vláda, povedou jen k tomu, že se zde zase bude šířiti korupce, že se tam, kde skutečně potřebí bude sanace, bude šetřiti, kdežto z těchto sanačních fondů podělováni budou jenom miláčkové vlády a protekční děti, jak jsme to již často viděli.
Podali jsme k zákonu o válečných půjčkách také několik návrhů. Víme, že tyto návrhy budou zamítnuty, chceme však ještě v poslední hodině ukázati, jak sobě, alespoň pokud by to bylo možno, představujeme úpravu otázky válečných půjček. Ve výboru samotném zamítnut byl návrh našeho kolegy dr Hellera, aby otázka válečných půjček upravena byla podle měřítka příjmů a nikoli jmění. Podáváme také dnes ještě návrh v tomto smyslu. Ve zprávě rozpočtového výboru nalézáme pozoruhodný obrat, k němuž bych chtěl pronésti několik slov. Tento obrat zní že rozpočtový výbor došel k názoru, že těm, kdož mají válečných půjček více než za 125.000, po odevzdání zbývajícího majetku válečných půjček těchto 125.000 nemůže býti anulováno. V zákoně o tom zmínka není. Přál bych si, aby se zákonodárce řídil také podle tohoto názoru rozpočtového výboru, aby se jak se stalo, při provádění zákona neřeklo, že důvodová zpráva výboru není směrodatnou.
Naše návrhy směřují k tomu, aby lidé hospodářsky slabší byli lépe odškodněni. Z našich návrhů vyjímám některé. Žádali jsme a navrhujeme, aby podmínka sídla majitele válečných půjček neplatila teprve od 1. ledna 1924, nýbrž od doby účinnosti zákona, dále aby čisté jmění nepřevyšovalo 25.000, nýbrž 50.000 Kč a aby jeho dani podrobený příjem v roce 1923 nepřevyšoval 30.000 Kč. Dále navrhujeme - a na tento návrh klademe největší váhu, poněvadž také zástupce vlády úpravu otázky válečných půjček odůvodňoval tím, že tato úprava, ovšem velice nedostatečná, děje se právě z ohledů na tyto osoby - aby úprava válečných půjček těchto osob se stala ve smyslu našeho návrhu. Tento návrh zní: ťVdovy, které se opětně neprovdaly, jakož i osoby, které v době upisování válečných půjček byly nezletilé, mají nárok na odškodnění tehdy, jestliže jejich úhrnné jmění v době složení válečných půjček k výměně bez připočtění válečných půjček nepřesahuje částku 50.000 Kč, avšak jen ve výměře, jíž jest potřebí, aby jejich úhrnné jmění bylo doplněno na částku 50.000 Kč, při čemž se válečné půjčky započítávají 30 procenty.Ť To by podle našeho názoru bylo to nejmenší, co by se těmto osobám mělo dáti. Jestliže víte, že tyto osoby nemají naprosto žádné viny na tom, že jejich majetek byl uložen ve válečných půjčkách, že to učinili jiní, nikoli však ony samy, pak bylo by jen spravedlivým, kdyby tyto osoby v tomto smyslu byly odškodněny. Dále si přejeme a navrhujeme, aby náhradní papír, jenž beztak bude míti velmi malou cenu, zúročen byl 3%, nikoli 4%, a aby zúročení počalo nikoli od 1. července 1924, nýbrž od 1. července 1921.
To by byly celkem naše poznámky, které bychom chtěli přičiniti k válečným půjčkám. Neoddáváme se žádnému klamu a víme, že tento parlament, který jest třídním parlamentem, také úpravu otázky válečných půjček provede jen v takovém smyslu, jenž dělnictvo uspokojiti nemůže. A z toho vyplývá také naše stanovisko k zákonu. Nemůžeme se tohoto zákona zastati, nemůžeme proň hlasovati, poněvadž jest vším jiným nežli úpravou otázky válečných půjček v zájmu osob méně majetných a hospodářsky slabých. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Není již nikdo k debatě přihlášen, proto debata je skončena.
Žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl podané pozměňovací návrhy a resoluci sen. Reyzla a soudr.
Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):
ťNávrhy sen. Reyzla a soudr. k č. t. 1961:
K §u 3:
Slovo ťčinníŤ budiž škrtnuto.
§ 4 odst. 1. nechť zní:
Další podmínkou odškodnění jest, že čisté jmění vlastníka válečných půjček nepřevyšuje 50.000 Kč a že dani podrobený příjem v roce 1923 nepřevyšuje 30.000 Kč.
Pro případ přijetí návrhu k §u 4 odst. 1.:
V odstavcích 2. a 3. budiž číslice 25.000 nahrazena číslicí 50.000.
Jakožto nový § 4 a) budiž vsunuto:
ťOsoby, které jsou sice podrobeny dávce z majetku jměním, jež přesahuje 50.000 Kč, které však prokáží, že jejich jmění v době složení válečných půjček k výměně za odškodňovací dluhopisy nepřesahuje 50.000 Kč, mají nárok na odškodnění.
Naproti tomu osoby, jejichž jmění v době v prvém odstavci označené převyšuje 100.000 Kč, nemají nároku na odškodnění.Ť
Jakožto nový § 4 b) budiž vsunuto:
Vdovy, které se opětně neprovdaly, jakož i osoby, které v době upisování válečných půjček byly nezletilé, mají nárok na odškodnění tehdy, jestliže jejich úhrnné jmění v době složení válečných půjček k výměně bez připočtení válečných půjček nepřevyšuje částku 50.000 Kč, avšak jen ve výměře, jíž jest potřebí, aby jejich úhrnné jmění bylo doplněno na částku 50.000 Kč, při čemž se válečné půjčky započítají 30 procenty.
K §u 5:
Jakožto nový odstavec 2. budiž vsunuto:
ťToto omezení neplatí pro osoby uvedené v §u 4 odst. 4.Ť
K §u 6:
Na místě číslice ť25.000Ť budiž dána číslice ť50.000Ť.
K §u 13 odst. 1.:
Číslice ť3% Ť budiž nahrazena číslicí >>4%<<.
K §u 13 odst. 2.:
Číslice ť 1924Ť budiž nahrazena číslicí ť1921Ť.
K §u 15 odst. 4.:
Slovo ťpouzeŤ a slova od ťa jestliže jejich majetekŤ až do konce paragrafu buďtež škrtnuta.
K §u 16:
Jakožto nový odstavec 3. budiž vsunuto: ťZa každé dítě, které žije ve společné domácnosti přednosty domácnosti a které jím jest vydržováno, zvyšují se nejvyšší obnosy, v předchozím odstavci uvedené, o 10% příjmu resp. jmenovité hodnoty válečných půjček.Ť
K §u 19:
§ 19 má zníti: ťPodniky a ústavy, na které se sice nevztahují zákony ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n., a ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z roku 1920, které však byly obdobně nostrifikovány anebo skutečně zde působí, mohou svých válečných půjček použíti k upisování IV. státní půjčky.Ť
K §u 20:
Na místě slov ťVláda se zmocňuje, aby peněžním ústavům vydalaŤ má státi ťVláda peněžním ústavům vydáŤ.
K §u 23:
Slova ťje-li také lombardní dlužníkŤ až do konce paragrafu buďtež škrtnuta.
K §u 26:
Jakožto nový odstavec budiž připojeno:
ťO opatření, jež bylo učiněno ve smyslu odstavců 1. a 2., nechť ministr financí podá Národnímu shromáždění zprávu do jednoho roku.Ť
K §u 29:
§ 29 odst. 2. budiž škrtnut.Ť
ťResoluce sen. Reyzla a soudr. k č. t. 1961:
Vláda se vybízí, aby výhody stanovené v §u 4 odst. 4. poskytla všem sdružením osob a majetkovým podstatám, které slouží obecně prospěšným účelům.Ť
Místopředseda Valoušek: Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Budiž mně dovoleno jenom několik krátkých slov. Chtěl bych zdůrazniti, že není správno pojímati otázku válečných půjček jako otázku národnostní menšiny ve státě. Je známo - a soupisy úřední to dokazují - že mezi majiteli válečných půjček jsou nejenom příslušníci německé národnosti, ale i Čechoslováci. Jestliže němečtí majitelé nejsou docela uspokojeni konečným řešením válečných půjček, mohou míti jakousi útěchu v tom, že státním občanům druhé národnosti je měřeno docela podle stejné zásady.
Také bych nechal docela stranou otázku viny na prodloužení války, zdali upisovatelé válečných půjček se provinili tím, že pomáhali válku prodlužovati. To považuji také za docela irelevantní. Dvě jedině správná hlediska při řešení otázky válečných půjček byla jednak ohled na majitele válečných půjček hospodářsky nejslabších a jednak ohled na finanční nosnost státu. Z těchto dvou hledisek vyplynulo řešení, které je vtěleno v zákoně z roku 1920 a v nynějším zákoně, který jest vlastně jen provedením tohoto zákona v jednom bodě.
(Předseda Donát ujímá se předsednictví.)
Znovu bych opakoval, že ztráta na válečných půjčkách není jen jedinou válečnou ztrátou. Na příklad, kdo si koupil v době vysoko stouplých cen realitu nebo zboží a ceny pak klesly, utrpěl zrovna takovou ztrátu jako majitel válečných půjček a přece nikomu nenapadne, aby ztrátu takovou stát nahrazoval, nebo kdo si koupil haličské ukládací papíry se sirotčí jistotou - dnes jsou úplně bezcenné - a měl je lombardovány, je v téže situaci, jako majitel válečných půjček, který si musil vypůjčiti, aby je mohl upsati. Ani ti, kteří ztratili zdraví ve válce, nejsou státem úplně odškodněni, neboť renty, které stát vyplácí válečným poškozencům, ani zdaleka nestačí, aby jim nahradily jejich zdraví. To také musí býti uváženo.
A konečně je nutno se rozhlédnouti po sousedních státech, jak se tam vede majitelům válečných půjček. V Rakousku poklesem valuty byly znehodnoceny tak, že sto korun válečných půjček má dnes cenu 5 hal. V Německu dokonce stát vědomě znehodnotil všechny svoje dluhopisy, takže se staly docela bezcennými. Teď ovšem v poslední době se vyskytl v Německu návrh - nevím, byl-li již proveden, nemám nejnovější zprávy - že má býti provedeno tak zv. ťAufwertungŤ válečných půjček, jejich zhodnocení. Ale jak to tam bude vypadati podle vládního návrhu? Majitel válečných půjček - ale ne každý, zase jenom ten, který má docela malé jmění a důchod - dostane 2% rentu v rentových markách, ale jenom doživotní. Jen ve výjimečných případech, kdy jeho dědicové jsou stejně nuzní jako on. Zákon dovoluje, aby se renta na ně převedla, jinak jeho úmrtím zanikne. Bude to papír naprosto nescizitelný, nezpeněžitelný, a to by si měli uvědomiti pánové, kteří dokazují, že stát nedává našim majitelům válečných půjček nic, vypočítávajíce, co zbude, když se nové úpisy na trhu podle dnešního kursu prodají. Německý majitel té nové renty nebude míti vůbec možno úpis zpeněžiti. A když náš majitel nezpeněží renty hned, ponechá si je, poněvadž jsou slosovatelné, dostane se mu přece časem jisté náhrady. Mám za to, že celkem majitelé válečných půjček u nás mohou býti opravdu s řešením, které Národní shromáždění provádí, spokojeni. Více stát nemůže učiniti, poněvadž jeho finanční síly nejsou takové, aby se mohl do nekonečna zatěžovati.
Pozměňovací návrhy pana kolegy Reyzla nemohu doporučiti, poněvadž všechny znamenají vlastně zásadní průlom do těch principů zákona, kterými v roce 1920 otázka válečných půjček byla rozřešena. Stanoviti jinou hranici majetku, z 25.000 na 50.000 Kč, to by znamenalo, že všichni ti lidé, kteří podle starého zákona upisovali, poněvadž měli nad 25.000 K a pod 50.000 K, nyní by si připadali jako ošizení, že musili upsati, a ti, kteří vzdorovali upisování, byli by ve výhodě. To prostě nejde.
Také při návrhu ve prospěch vdov a sirotků není možno, aby pro určité osoby se činilo něco tak zvláštního, aby se pro ně stanovila jiná míra majetku, aby se místo majetku v době, kdy se předpisovala dávka z majetku, bral za základ majetek v nynější době, který vůbec naše finanční správa nemá možnosti zjišťovati. U nás to není jako v Německu, kde každoročně poplatník k dani z příjmu přiznává svůj majetek, kdežto u nás se přiznává jen důchod.
Ani resoluce, které pan kolega Reyzl navrhuje, nemohu doporučiti, poněvadž to, co on žádá ohledně sdružení a majetkových podstat všeobecně prospěšným účelům sloužících, se jim vlastně z velké části dostává. A pokud se jim toho nedostává - to jsou ony právní subjekty, které jsou podrobeny dávce z majetku - není důvodu, aby se pro ně nyní dělala změnou starého zákona nějaká výjimka.
Navrhuji tedy jménem rozpočtového výboru, aby usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček bylo beze změny schváleno. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům pana sen. Reyzla a soudr. hodlám dáti hlasovati takto:
§u 1 a §u 2 podle zprávy výborové.
§u 3 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 4 podle zprávy výborové.
Pak o návrhu sen. Reyzla a soudr. na vsunutí nového §u 4 a), pak o návrhu téhož pana senátora na vsunutí nového §u 4 b).
§u 5 podle zprávy výborové.
Pak o návrhu sen. Reyzla a soudr. na vložení nového odstavce do §u 5.
Pak o §u 6 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§§ 7 až 12 podle zprávy výborové.
§u 13, odst. 1. podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 13, odst. 2. podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 13, odst. 3. podle zprávy výborové.
§u 14 podle zprávy výborové.
§u 15, odst. 1., 2. a 3. podle zprávy výborové.
§u 15, odst. 4. podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 16 podle zprávy výborové.
Pak o návrhu sen. Reyzla a soudr. na vložení nového 3. odstavce do §u 16.
§§ 17 a 18 podle zprávy výborové.
§u 19 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 20 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§u 21 a 22 podle zprávy výborové.
§u 23 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§§ 24-26 podle zprávy výborové,
pak o návrhu sen. Reyzla a soudr. na vložení nového konečného odstavce.
§§ 27-28 podle zprávy výborové.
§u 29 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
§§ 30-32, o nadpisu zákona a o nadpisu jednotlivých hlav a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tak hlasovati.
Přikročuji k hlasování ve čtení prvém.
Kdo souhlasí, aby § 1 a 2 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 1. §u 4 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 4 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. Reyzla a soudr. vsunut byl nový § 4 a), nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. Reyzla a soudr. vsunut byl nový § 4 b), nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby ve smyslu návrhu sen. ReyzIa a soudr. vložen byl nový odstavec do §u 5, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 6 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 6-12 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 13 odst. 1. zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 13 odst. 1. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 13 odst. 2. zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 2. a 3. §u 13 a § 14 a odst. 1., 2. a 3. §u 15 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 4. §u 15 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 4. §u 15 a §u 16 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby do §u 16 vložen byl nový 3. odstavec podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 17 a 18 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 19 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 19 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 20 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 20, 21 a -22 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 23 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 23, 24, 25 a 26 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby do §u 26 vložen byl nový konečný odstavec ve smyslu návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 27 a § 28 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 29 zněl podle návrhu sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 29, 30, 31 a 32, pak nadpis zákona, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Fáček: Navrhuji, aby v § 30 odst. 2. na 4. řádce byla za písmenem ťaŤ vypuštěna čárka.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém i s textovou změnou také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s přečtenou resolucí sen. Reyzla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce se zamítá.
Sděluji, že do výboru rozpočtového nastupuje za sen. dr Hellera sen. Polach, do výboru sociálně-politického za sen. A. Friedricha sen. Hladik, za sen. Jarolima sen. Hecker. do výboru živnostensko-obchodního za sen. Bartha sen. Krepenhofer, dále do výboru rozpočtového za sen. Ecksteinovou sen. Měchura.
Udělil jsem dovolenou na 1 týden sen. Matuščákovi a Csehymu.
Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 6. října 1924 o 17. hodině s tímto
denním pořadem:
Zpráva imunitního výboru o žádosti vrchního státního zastupitelství v Košicích za udělení souhlasu ku stíhání sen. Matuščáka pro přečin urážky na cti (čís. 9773/24 předs.). Tisk 1978.
Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu za udělení souhlasu k stíhání sen. Chlumeckého pro přečin urážky Národního shromáždění (čís. 9802-1924 předs.). Tisk 1976.
Jsou námitky? (Nebyly.) Není jich.
Končím schůzi.
Konec schůze v 16 hodin 20 minut.