Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr. Franke, Habrman, Malypetr, Šrámek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. Ackermannovi, Dúrčanskému, Ficzovi, Hrejsovi, Koukalovi, pro dnešní schůzi sen. Barinkovi, Hartlovi, Kroiherovi, Matuščákovi, Zulegerovi, pro dnešní a čtvrteční schůze sen. dr. Herzigové, dr. Koperniczkymu.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 14 dnů sen. Dědicovi, na dobu jednoho měsíce sen. Kiesewetterovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 2101. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Užhorodě ze dne 4. února 1925 č. T. k. IX. 83/25-2 za vydání sen. Bodnara k trestnímu stíhání pro přečin podle §u 14 č. 3. a 5. zákona č. 50. ex 1923 Sb. z. a nař. (č. 11185/25 předs.).

Tisk 2102. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5054) zákona o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky (tisk 5069).

Tisk 2103. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje territoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění (tisk 2087).

Tisk 2104. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 5064) zákona, kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty) - (tisk 5075).

Tisk 2105. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5008) zákona, jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi (tisk 5070).

Tisk 2106. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5091) zákona o ochraně nájemníků (tisk 5113).

Tisk 2107. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5093) zákona o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 5117).

Tisk 2108. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5065) zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 5081).

Tisk 2109. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 4960) zákona o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) - (tisk 5092).

Tisk 2112. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 5112) zákona, kterým se zavádí placená dovolená pro zaměstnance (tisk 5118).

Tisk 2113. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5061) zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky československé (tisk 5119).

Zápis o 254. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Zpravodajem je pan sen. dr. Brabec, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna se usnesla o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje promlčecí lhůta pro nedoplatky úroků z některých lombardních zápůjček.

Toto usnesení přichází k nám k dalšímu řízení. Pohledávky, kterých se to týká, promlčují se nejdéle dnem 1. dubna letošního roku, je odůvodněno tedy časově, abychom i my tento zákon projednali. Jedná se zejména o výměnu válečných půjček za dluhopisy IV. státní půjčky, nebo za odškodňovací dluhopisy podle zákona ze dne 30. září 1924.

Tato výměna nemohla býti ani do té poslaneckou sněmovnou stanovené lhůty 1. dubna letošního roku provedena, ačkoliv již po třetí bylo prodloužení povoleno, a je tudíž nutno promlčecí lhůtu prodloužiti znovu, poněvadž jinak by z toho mohla vzejíti škoda i lombardním věřitelům i dlužníkům. Věřitelům proto, poněvadž by ztratili právní nárok a po případě by vzrostly náklady vymáhání, dlužníkům proto, poněvadž by vymáháním zadrželých úroků, které by se stalo naprostou nutností k zachování právních nároků, vzrostly jejich výlohy a závazky.

Dosud se provádělo prodloužení lhůty podle § l zmocňovacího zákona z 15. dubna 1920 vládními nařízeními, avšak této formy nemůžeme dále užívati, poněvadž je vázána na určité podmínky, které dnes již dány nejsou; je to jednak podmínka, že jde o úpravu mimořádných poměrů vyvolaných válkou - kdežto my dnes již se v takových poměrech nenalézáme - a dále podmínka, že nelze věc projednati zákonodárným sborem včas a bez újmy věci. Je samozřejmo, že my máme na to potřebný čas, abychom věc projednali řádnou cestou zákonodárnou.

Proto tedy má býti otázka prodloužení promlčecí lhůty řešena zákonem, a jelikož se zároveň uznává, že je těžko stanoviti, od které doby úroky se mají promlčeti, je v §u l volena stylisace, že se pohledávky promlčí nejdříve uplynutím jednoho roku, ale ode dne, který bude stanoven vládním nařízením podle toho, jak poměry hospodářské se vytváří.

Ze všech těchto důvodů usnesl se ústavně-právní výbor doporučiti slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo beze změny schváleno také tímto slavným sborem.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má 2 paragrafy) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Nejsou, budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku 2090, v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku 2090 ve čtení prvém.

Bodem dalším je:

Zpravodajem za výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu je pan sen. Klečák. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Palčivou otázkou, kterou nebude možno již nadále odkládati, je v přítomné době vybudování veřejných nemocnic pro Velkou Prahu, zejména pak těch nemocnic, jichž je potřebí pro naše potřeby klinické a to jak pro českou, tak i německou universitu v Praze. Velká Praha čítá dnes přes 700.000 obyvatel. Pro civilní obyvatelstvo je však k disposici pouze jenom 2.736 lůžek. Uvážíme-li, že do pražských nemocnic ubírá se na léčení celá řada nemocných ze všech končin republiky Československé, tedy shledáváme, že výše uvedený počet lůžek je přímo katastrofální. Na těchto nemocnicích pražských je možno poznati nejlépe, jak vypadaly zdravotní poměry ve starém státě rakousko-uherském. Stát postaral se o výstavbu několika nemocnic ve Vídni, jinak však úplně zanedbával veškeré ostatní země, přirozeně též i města. Podle toho zdraví občanstva bylo chráněno. Ani tam, kde nemocnic se používalo pro klinické léčení a vyučování příštího lékařského dorostu, nebyly poměry lepší. Důkazem toho je Všeobecná nemocnice v Praze.

Bylo svého času přímo postrachem ležeti v této nemocnici, zejména pak v určitých traktech, určených pro ubytování tuberkulosních nemocných. Byla to přímo světová ostuda. Náš nově zrozený stát měl a má dodnes co dělati, aby z této nemocnice stal se ústav aspoň trochu uspokojující. Máme ovšem obavu, že veškeré adaptace jsou zbytečny, neboť tam, kde dnes stojí Všeobecná nemocnice v Praze, nikdy již nebude moci státi nemocnice skutečně moderní, vybavena jsouc na tolik, aby nám i vědě lékařské sloužila ke cti. Státi by se tak mohlo jedině tehdy, kdyby se vykoupilo celé okolí Všeobecné nemocnice. Náklad s tím spojený byl by ovšem tak značný, že za obnos daleko menší dala by se vybudovati na okraji Prahy nová, opravdově moderní nemocnice.

Nikým netušený rozvoj Velké Prahy, která stala se hlavním městem republiky Československé, vyžaduje, aby otázka, týkající se vybudování potřebných lůžek pro nemocné, byla urychleně vyřešena. Stát náš má přirozeně zde plnou povinnost, aby otázka ta byla aspoň částečně vyřešena, když již v přítomné době nelze přikročiti k vybudování úplně nové moderní nemocnice. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.)

Řekl jsem, že v Praze máme v nemocnicích k disposici na 2.736 lůžek. Jsou to mimo jiné tyto nemocnice: Všeobecná nemocnice v Praze má 1.357 lůžek, státní nemocnice na Vinohradech 382 lůžek, Pasteurův ústav na Vinohradech má k disposici 145 lůžek. Místnost určená v tomto ústavu pro léčení těch, kde již všechno umění lékařské selhalo, měla by býti lépe vybavena. Nutno učiniti nápravu, poněvadž zpravidla všichni ti, kteří propadli tomuto neštěstí, přicházejí potom na obdukční stůl ve stavu až příliš bolestném. Nemocnice u Milosrdných sester má více než 200 lůžek, u Alžbětinek 70 lůžek, u Milosrdných bratří více než 160 lůžek, Česká dětská nemocnice má 237 lůžek, Německá dětská nemocnice má k disposici 110 lůžek, městská pražská nemocnice v Libni má do této chvíle k disposici 75 lůžek. V nejhorším případě možno však ještě získati sem tam někde postel, nejvýše však možno ubytovati v našich nemocnicích pražských až 3200 osob.

Pomýšlí se tudíž na zdokonalení dnešní Všeobecné veřejné nemocnice v Praze. Tato jsou vhodně doplněna organisací ostatních léčebných ústavů pražských, mohla by jenom po nějakou dobu plniti úkoly veřejné léčebné péče jakožto ústřední léčebný ústav.

Snahy směřující k opatření vhodných místností k rozšíření téže nemocnice korunovány úspěšně tím, že získána byla vojenská nemocnice v Praze II, na Karlově náměstí, se všemi objekty, kterých se užívá k jiným účelům vojenským. Činem tímto bude získáno na 350 nových lůžek. Připojením vojenské nemocnice v Praze k Všeobecné nemocnici v Praze bude umožněn zdravý vývoj nemocnice v léčebný ústav vedený v duchu zcela jiném, než bylo možným v době přítomné. Skutek ten znamená nový krok kupředu na poli péče o zdraví našeho lidu. Je si jen přáti, abychom v tomto kroku nehledali závěr starosti, která nám přímo velí vybudovati novou moderní nemocnici v okolí Prahy.

Dalo by se mnohé říci o stavu nemocnic v Praze. Věřím, že nedaleká doba odstraní vše, co je povolaným činitelům ve zdravotnictví známým. (Hluk. - Místopředseda Valoušek zvoní.) Bude ovšem potřebí, aby se nešetřilo tam, kde jedná se o zdraví občanstva. Velká Praha v nedaleké době bude míti první milion občanů. Bude tudíž nutným vybudovati zdravotní péči v jiném duchu, než se dělo za starého Rakouska.

Pro nemocné příslušníky branné moci republiky Československé bude vybudována v Praze nová nemocnice vojenská, která ponese jméno "Masarykova vojenská nemocnice". Je si opětně přáti, aby to byla nemocnice skutečně moderní, nemocnice, v níž příslušníkům našich rodin dostane se pečlivého ošetření v každém případě. Vojenská nemocnice nesmí míti známky, které značí konec nadějného života, nýbrž musí býti místem, v němž učiněny budou veškeré kroky k tomu, aby onemocnělý vojín byl buď vrácen do armády, jsa úplně uzdravený, nebo aby byl vrácen rodině, když již nemocný aspoň částečně je uzdraveným.

Zdravotní výbor senátu, pojednav o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se ke Všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze-II a zřizuje Masarykova vojenská nemocnice v Praze, doporučuje, aby výše uvedený návrh zákona byl schválen senátem ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Nová vojenská nemocnice ponese jméno prvního presidenta našeho státu, prof. dr. Tomáše G. Masaryka, na pamět 75 let jeho požehnaného života, věnovaného jenom dobru pro lid. Z duše si přeji, aby nová nemocnice, nesoucí jméno vzácného našeho národního vůdce, byla vybudována a vedena v duchu zásad Masarykových. (Souhlas.)

Prosím tudíž o schválení navrženého zákona.

Místopředseda Valoušek (zvoní): Dále má slovo zpravodaj výboru branného, pan sen. Kouša.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Kolega sen. Klečák zde přednesl zprávu výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu a doporučil návrh vlády ke schválení. Jedná se v tomto případě o vojenskou nemocnici v Praze, která se má připojiti k nemocnici Všeobecné na Novém Městě pražském, a má se nově zříditi náhradní vojenská nemocnice, jež má nésti jméno presidenta republiky. Celá tato záležitost byla projednána také ve výboru branném. Výbor branný do jisté míry zaujal stanovisko své vlastní.

O plnění úkolů, jimž dosud sloužila divisní nemocnice v Praze II, má býti postaráno do budoucna výstavbou nové vojenské nemocnice. Tato nová vojenská nemocnice má býti vybudována jakožto vzorný vojenský léčebný ústav a má míti v tomto směru důležitý význam pro vojenské zdravotnictví celé republiky a má nésti jméno presidenta republiky, jakožto prvního nejvyššího velitele naší armády. Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona přispěje se na celkový stavební náklad této nové nemocnice v náhradu za zabranou nemocnici vojenskou částkou ca 8 milionů Kč a to z investičního rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty a ministerstva veřejného zdravotnictví pro rok 1925 a 1926. Leč obnos tento ani z daleka nestačí na výstavbu tohoto vzorného vojenského léčebného ústavu.

Vzhledem k tomu přijal branný výbor poslanecké sněmovny ve své schůzi konané 25. února t. r. a stejně i rozpočtový výbor poslanecké sněmovny resoluci, jíž se ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo zdravotnictví vybízí, aby vzhledem k tomu, že částka 8 milionů Kč na vybudování nové vojenské nemocnice v Praze je nedostatečnou, na celkový stavební náklad přispěla ze svých položek investičního úvěru tou částkou, jíž vybudování nové moderní nemocnice bude vyžadovati.

Branný výbor senátu ve své schůzi konaná dne 12. března t. r. doporučil změnu této resoluce v ten smysl, že má býti zmíněnými ministerstvy nesen náklad na vybudování nové vojenské nemocnice jen do té míry, pokud by se jednalo o náhradní objekt stejné rozlohy a stejného počtu lůžek.

Zde jedná se o případ zcela výjimečný a zvláště pozoruhodný.

Je jisto, že se zde zabírá vojenské správě nemocnice, jež svému účelu plně vyhovovala a na jejíž zdokonalení a vybavení bylo v poslední době věnováno více než jeden milion Kč. Tato nemocnice vojenským účelům plně vyhovovala a vyhovuje a ministerstvo národní obrany také by vůbec nepřikročilo ke stavbě nové vojenské nemocnice v Praze, nebýti toho, že nemocnice této je potřebí k rozšíření Všeobecné nemocnice v Praze. (Hluk.)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Kouša (pokračuje): Povinností vojenské správy je pečovati nejen o nemocné vojíny, ale v prvé řadě o vojíny zdravé a o jejich řádné ubytování v kasárnách. Dosavadní provisoria dřevěných baráků naprosto nedostačují. Baráky tyto nevyhovují povětšině pro ubytování vojska v době zimní, nedají se vytopiti, pomalu hnijí, hmyz není možno odstraniti, ježto baráky tyto nelze řádně desinfikovati, a v případě epidemií hrozí zde skutečně vážné nebezpečí.

Vojenská správa musí ale vedle toho pečovati i o stavby zásobáren, o stavby skladišť vojenského materiálu a skladišť pro munici, kterýžto materiál dodnes je umístěn jen v provisorních dřevěných barácích, vystavěných za války, jež se dnes již pomalu rozpadávají a kde následkem nedostatku místa a vlivů povětrnostních uložený materiál trpí a je vydán i zkáze.

Investiční program, vypracovaný vojenskou správou pro nejbližší dobu, snaží se odstraniti tyto závady, ovšem v rámci poskytnutých úvěrů, a nesnesl by naprosto žádného dalšího zatížení položkami novými, ježto bylo by nutno odsunouti stavby neodkladně naléhavé, což je jak u stavby kasáren, tak i skladišť vzhledem k poměrně malým prostředkům finančním, věnovaným pro vojenské investice, úplně vyloučeno.

Vojenská správa po převratu propůjčila celou řadu vojenských budov a kasáren jiným resortům. Tak stalo se na př. v Praze: - Kadetní škola - propůjčena ministerstvu spravedlnosti, část Štefánikových kasáren četnictvu - v Pardubicích - železniční správě a ředitelství pošt - v Brně - kasána zeměbranecká pro universitu, jezdecká kasárna pro školu zvěrolékařskou - v Olomouci - dvoje kasárna, ředitelství pošt a drah - v Bratislavě - budova bývalého sborového velitelství ministerstvu pro Slovensko, vozatajské kasárny ředitelství drah, kadetní škola četnickému velitelství, honvédská kasárna ředitelství drah - v Hradci Králové - nové kasárny pro ředitelství státních drah atd.

Přes veškeré úsilí se nepodařilo však vojenské správě, aby tyto objekty do dnešní doby dostala zpátky. Ubytovací poměry vojska jsou neutěšitelné, také uskladnění vojenského materiálu nesneslo by ani té nejmírnější kritiky. Členové branných výborů měli příležitost na svém zájezdu na Slovensku a Podkarpatské Rusi se o tom osobně přesvědčiti.

Rozpočet ministerstva národní obrany je - řekněme si to upřímně - aspoň v některých kruzích naší veřejnosti jistě nepopulární. Nelze proto rozpočet tento zvyšovati dalšími částkami, jež vlastně mají sloužiti účelům jiných resortů státní správy. Nejedná se zde jen o částku nepatrnou. Výstavba takové náhradní nemocnice vojenské bude vyžadovati nejméně nákladu 30 milionů Kč. Nelze žádati, aby na ministerstvo národní obrany byla uvalena částka 22 milionů Kč, potřebná na stavbu této nemocnice a aby se o tuto částku investiční rozpočet ministerstva národní obrany de facto zmenšoval. Ve skutečnosti jedná se zde o připojení vojenské nemocnice ke Všeobecné nemocnici v Praze a tudíž o podporu veřejného zdravotnictví. Je tudíž jen spravedlivým, aby vzhledem k tomu, že dosavadní vojenská nemocnice vojenské správě úplně vyhovovala, výstavba náhradní nemocnice vojenské děla se výhradně na účet investičního rozpočtu ministerstva veřejného zdravotnictví a ministerstva školství. Vojenská správa tím ničeho nezíská a bylo by nespravedlivé, aby do jejího rozpočtu zařazovány byly položky, jež ve skutečnosti slouží na podporu veřejného zdravotnictví.

I z důvodů mezinárodních není zajisté vhodným, aby rozpočet vojenské správy byl rozšiřován o položky, z nichž vojenská správa ničeho nezíská.

A nyní si dovolím několik slov o poměrech v naší vojenské nemocnici. Dnes náš vojín a důstojník, když jsou nemocní, jdou rádi a s důvěrou do své nemocnice. Naše vojenská nemocnice stojí na výši doby a může býti vzorem nemocnice, jak nemocnice má býti vedena.

Velitelem vojenské nemocnice je plukovník dr. Mandaus a jeho zástupcem plukovník dr. Vlasák. V nemocnici je vzorné zubní ambulatorium, které vede plukovník dr. Černý. Laboratoř řídí plukovník dr. Hromádko, interní oddělení plukovník dr. Stach. Velikou naději máme v kapitánu dr. Malíkovi, urologu. Oddělení psychiatrické řídí plukovník dr. Šlechta. V této nemocnici je lékárna, v níž možno opatřiti laciné léky, a ambulatorium, a co padá nejvíce na váhu, je, že tato vojenská nemocnice leží v centru Velké Prahy, takže nemocní nemusí se převážeti a přenášeti daleko za obvod Velké Prahy. V této nemocnici máme nyní moderní chirurgické oddělení, které při nepatrném počtu lékařů stojí na výši doby. Šéfem tohoto oddělení je podplukovník docent dr. Jan Levit, muž, jenž ve dne i v noci, jak jsem se osobně přesvědčil a jak mně nemocní vojíni a důstojníci prohlásili, nemocnici a nemocným slouží. Docent Levit je člověk zlatého srdce a také zlatých rukou.

Dávám v úvahu po nabytých zkušenostech z války světové, aby se při české lékařské fakultě zřídila a ustanovila profesura pro válečnou chirurgii.

Nová náhradní nemocnice musí míti nejméně 800 lůžek. V nemocnici na Karlově náměstí je v léčení průměrně 300 osob, v odbočce na Hradčanech 285 nemocných, tuberkulosních vojínů se léčí v barácích 92. Když se má vojenská nemocnice předati pražské Všeobecné nemocnici, musíme si napřed vystavěti novou náhradní nemocnici a také ji moderně zaříditi. Dříve ovšem podle mého názoru se nemocní se svými lékaři stěhovati nemohou. Mám za to, že i pro tuto vojenskou nemocnici bude platiti zákon o ochraně nájemníků.

Z těchto důvodů navrhuji, aby slavný senát přijal resoluci, jíž se ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu vybízí, aby s ohledem na to, že částka 8 milionů korun na vybudování nové vojenské nemocnice v Praze je nedostatečná, na celkový náklad stavební přispěla ze svých položek investičního úvěru tou částkou, jíž vybudování nové moderní nemocnice bude vyžadovati.

Řekl jsem na počátku své řeči, že branný výbor senátu také projednal resoluci, která byla přijata výbory poslanecké sněmovny a pak v plenu poslaneckou sněmovnou. Branný výbor změnil tuto resoluci, a to ve třetím bodu. Zní nyní takto: "Ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo pro veřejné zdravotnictví se vybízejí, aby vzhledem k tomu, že částka 8 milionů korun na vybudování nové náhradní vojenské nemocnice v Praze nestačí, na celkový stavební náklad přispěla ze svých položek investičního úvěru přiměřeným obnosem, který by odpovídal plošné velikosti a vnitřnímu rozsahu se stejným počtem lůžek, jak byla zřízena vojenská nemocnice dosavadní."

Mám za to, že stavba nové vojenské nemocnice bude starostí celé vlády a také že vláda po té stránce vykoná svou povinnost. Prosím slavný senát, aby schválil usnesení branného výboru a rovněž i resoluci, kterou si dovolil branný výbor pozměniti.

Místopředseda Valoušek: Za výbor rozpočtový podává zprávu pan sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Při věci, o které podali referáty zpravodajové dvou jiných výborů, nejvíce zajímala otázka nákladu a jeho úhrady. Bohužel, předloha zákona právě v tomto směru byla úplně nepřipravena. Nebyl vypracován zejména projekt nové vojenské nemocnice, neví se, jak bude veliká, rozcházejí se mínění o tom, jakého bude rozsahu. Neboť poukazuje se z některých stran, že je celá řada vojenských nemocničních objektů starších, kterých se úplně nepoužívá, a vzhledem k tomu, že dosud není projektů, také rozpočet visí ještě docela ve vzduchu. V důvodové zprávě vládní předlohy se jen uvádí cena 8 milionů Kč, ale to není stavební náklad příští nemocnice, nýbrž to je cena, na kterou jest oceněn dosavadní vojenský objekt, který se prodává nemocnici Všeobecné, a stát počítá, že nejméně takový obnos bude musiti na vojenskou nemocnici poskytnouti. O úhradu je tedy prozatím postaráno jen ohledně této částky, a to dosti neurčitým způsobem. Mluví se o tom v důvodové zprávě, že k těmto 8 milionům přispěje v roce 1925 ministerstvo školství 2 miliony korun ze svého investičního rozpočtu a v roce 1926 že přispějí stejným způsobem v rámci svých investičních rozpočtů ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví. Ale jaký bude celkový náklad, to ovšem se vymyká posouzení. Omluva této nepřipravenosti byla v tom, že usnesení o zřízení nové vojenské nemocnice mělo povahu jubilejního věnování k památnému dni 75. narozenin pana presidenta republiky, a proto bylo třeba urychleného rozhodnutí sněmovny.

Z toho důvodu také rozpočtový výbor připojuje se k návrhu ostatních dvou výborů senátních a doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládní předloze bylo schváleno.

Ve výborech senátních byla různost mínění ne o věci samé, ale o resolucích, které byly v některých výborech navrhovány. Ale o té věci bylo by zbytečno zatím mluviti, poněvadž před druhým čtením této předlohy bude konána ještě společná schůze všech tří výborů: rozpočtového, branného a zdravotnického, aby různost mínění byla odstraněna. Připojuji se k návrhu na schválení předlohy.

Místopředseda Valoušek (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku 2091 usnesení poslanecké sněmovny, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny tisk 2091 ve čtení prvém.

Budeme jednati o dalším bodu programu, jímž je:

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Není žádných změn.

Zpravodaj sen. Dědic: Není jich.

Místopředseda Valoušek: Změn žádných není. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s touto osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přerušuji další projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby příští schůze konala se za 10 minut s tímto

Nevyřízené předměty dnešního denního pořadu.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Není jich.

Končím schůzi.