Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: Löw, dr Přikryl.

89 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Beneš, dr Markovič.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Frankemu, Hartlovi, dr Herzigové, Jesserovi, Sehnalovi a Smrtkovi, pro včerejší schůzi dodatečně sen. Švecovi, pro příští týden sen. dr. Němcovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 2 týdnů sen. dr Horáčkovi, na 3 týdny sen. dr Reylovi, na měsíc červenec sen. dr Schmidtovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 2175. Zpráva výboru imunitního o žádosti soudní stolice v Hustu za souhlas senátu k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin dle §u 374 tr. zák. (čís. 11.462 předs )

Tisk 2176. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona, kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsaná dne 27. listopadu 1924 ve Vídni (tisk 2096).

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích s žádostí soudní stolice v Hustu za svolení k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin §u 24, č. 3. zák. čl. XIV/1914.

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích za svolení k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin §u 14 č. 1 zákona č. 50/1923.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2094) o vládním návrhu zákona, jímž se provádí § 105 ústavní listiny [zákon ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n.]. Tisk 2167.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Osnova zákona, která má býti slavným senátem dnes projednána, provádí § 105 ústavní listiny. V §u 105 ústavní listiny je vyslovena zásada, že ve všech případech, ve kterých úřad správní kompetentně a meritorně rozhoduje o sporných nárocích osob soukromých, straně tímto rozhodnutím dotčené je volno, po vyčerpání opravných prostředků v řízení správním dovolávati se nápravy pořadem práva. Jde tu o jakousi nápravu rozhodnutí správního úřadu.

Otázku zjednání této nápravy má podrobně upraviti zvláštní zákon. Osnova tohoto zvláštního zákona byla předložena již před 4 roky, a to 10. března 1921 poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna zabývala se pečlivě materií této osnovy, přibrala též znalce a snad následkem toho projednávání se protáhlo déle, než obvykle, neboť osnova byla nám předložena ve změněné formě teprve koncem měsíce března, byvši dne 16. března 1925 poslaneckou sněmovnou schválena.

Řekl jsem, že poslanecká sněmovna věnovala vypracování této osnovy zákona značnou péči, avšak přece ústavně-právní výbor senátu nemohl schváliti osnovu zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala, nýbrž projednav ji důkladně, navrhuje slavnému senátu některé změny a doplňky, jež se týkají zejména §§ 2, 4 a 5.

Pokud se týká §u 2, je stanovena sice v odst. 2. určitá lhůta k podání žaloby, resp. návrhu, k řádnému soudu, avšak není tam lhůty pro ten případ, když nejvyšší správní soud rozhodl, že jde o věc veřejnoprávní, avšak strana není s tím spokojena a chce se obrátiti na řádné soudy. (Sen. Matuščák: Proč není?)

Kdyby byl výbor ústavně-právní přijal osnovu zákona v tom znění, jak je navržena poslaneckou sněmovnou, byl by se viděl nucena chybějící lhůtu v tomto odst. 2. §u 2 doplniti. Ústavně-právní výbor však postavil se na stanovisko, že, když nejvyšší správní soud již jednou rozhodl v tom smyslu, že věc je veřejno-právní, a nikoliv soukromo-právní, že tedy věc nepatři před řádné soudy, aby rozhodnutí nejvyššího správního soudu pro dotčenou stranu bylo konečné. V tomto směru navrhuje ústavněprávní výbor změnu. K odůvodnění této své změny uvádí ústavně-právní výbor, že stejně jako pro řádné soudy je v každém případě závazným rozhodnutí nejvyššího správního soudu, když vysloví, že věc je soukromoprávní, i kdyby byly již cestou pořadu řádné soudy rozhodly, že nejsou kompetentní, stejně z týchž důvodů, které svědčí pro první případ, je správno žádati, aby též rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že nějaká věc je veřejno-právní a ne soukromo-právní, zůstalo pro soudy závazným. Bližší odůvodnění obsaženo je v důvodové zprávě ústavně-právního výboru, tisk 2167.

Tento názor není v rozporu s § 1 osnovy zákona, který výslovně jedná o případech, v nichž rozhoduje úřad správní o nárocích soukromo-právních, kdežto nejvyšší správní soud není ani úřadem, ani nerozhoduje o nárocích soukromo-právních, nýbrž pouze o nárocích veřejno-právních a pokládá-li se tedy za kompetentní a rozhodne meritorně, projeví tím právní názor, že nešlo o nároky soukromo-právní. Že nejvyšší správní soud je k rozhodování o takové důležité otázce forem kompetentním, je samozřejmé. Tím ovšem bude zamezeno kompetenčním konfliktům jak kladným, tak záporným.

Kdyby byl ještě ponechán kompetenční konflikt kladný, v takových případech bylo by zase umožněno protahování sporu a věci, které již prošly nejvyšší instancí správní, byly by zase projednávány ve všech instancích soudních. Tím by se věc prodlužovala a také zdražovala. Nebylo by to tedy, ani co se týče stránky, procesní, nějak ekonomické, nešetřilo by se zde ani pokud se týče soudců, ani pokud se týče peněz a času. To byly asi důvody, ze kterých ústavněprávní výbor se viděl nucena navrhnouti v tomto směru změnu.

Dále nebyla stanovena žádná lhůta ke stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu v tom případě, když strana podala do rozhodnutí správního úřadu, nejprve žalobu nebo návrh k řádnému soudu a poslední soudní stolicí pro nepřípustnost práva byla odmítnuta. V tomto případě též lhůta scházela. V tom směru bylo osnovu zákona doplniti.

Konečně nebylo dosti jasné znění §u 5, odst. 2., kterýžto paragraf jedná o tom, kdy může strana vésti exekuci na základě rozhodnutí úřadu správního a to, kdy může vésti exekuci uhrazovací a kdy exekuci zajišťovací. Proto pozměnil ústavně-právní výbor stylisaci odst. 2. tohoto paragrafu. Ústavně-právní výbor navrhuje tudíž slavnému senátu, aby § 2 odst. 2. přijal v tomto novém znění: "Byla-li do rozhodnutí správního úřadu podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, je podati žalobu anebo návrh v propadné lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo dodáno straně rozhodnutí nejvyššího správního soudu, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc patřící podle §u 105 ústavní listiny do příslušnosti řádných soudů."

Jako nový odst. 3. tohoto §u 2, ústavněprávní výbor navrhuje: "Podala-li strana do rozhodnutí správního úřadu nejprv žalobu - návrh - k řádnému soudu, počítá se této straně lhůta ke stížnosti na nejvyšší správní soud ode dne, kdy jí bylo dodáno rozhodnutí poslední soudní stolice, jímž byl pořad práva prohlášen za nepřípustný. Ke stížnosti budiž toto rozhodnutí poslední soudní stolice v prvopise nebo v ověřeném opise připojeno."

Pokud se týče §u 4, navrhuje ústavněprávní výbor nové znění takto: "Rozhodoval-li ve věci nejvyšší správní soud, je jeho výrok, že nárok je veřejnoprávní, nebo výrok, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc patřící podle § 105, ústavní listiny do příslušnosti řádných soudů, pro soudy závadným, a to i tehdy, když tyto soudy přípustnost pořadu práva v předepsaném postupu stolic popřely."

Tedy, pokud se týká věci první, je tam novum, že jsou řádné soudy vázány též výrokem, že nárok je veřejno-právní. Toho v osnově zákona schválené poslaneckou sněmovnou nebylo.

Pokud se týká §u 5, navrhuje ústavněprávní výbor zněni odst. 2. takto: "Jakmile byla podána druhou stranou žaloba nebo návrh - § 1, odst. 4. - lze podle rozhodnutν sprαvního úřadu pro přiznaný nárok, pokud j e žalobou nebo návrhem dotčen, povoliti exekuci k zajištění. V potvrzení, že rozhodnutí nebo opatření není již podrobeno opravnému prostředku, který by stavil jeho vykonatelnost, poznamená správní úřad v tomto případě podle sdělení soudu, že a v jakých mezích byla podána žaloba nebo návrh - § 1, odst. 4."

Samozřejmo pokud pravoplatný výrok správního úřadu není dotčen žalobou nebo návrhem u řádného soudu, lze v tom případě povoliti exekuci k uhrazení. Toto sice není expressis verbis v tomto paragrafu uvedeno, avšak rozumí se to a contrario samo sebou.

Ústavně-právní výbor z důvodů, které jsem uvedl a jež obsaženy jsou v tištěné důvodové zprávě, navrhuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona tak, jak byla slavnou poslaneckou sněmovnou přijata dne 16. března 1925, s dodatky a změnami, které ústavně-právní výbor navrhuj e, pokud se týká § § 2, 4 a 5, jak byly mnou předneseny a jak uvedeny jsou v tisku senátu č. 2167. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Matuščák.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Len niekoľko slov ku zpráve pána kolegu zpravodaja. Čiastočne súhlasím, že tie námietky urobil proti usneseniu poslaneckej snemovne, ale toľko si prajem od senátu ako zákonodárneho sboru, aby to, čo "Pätka" a "Desiatka" rozhodne, mal senát právo zamietnuť, ako pán kolega zpravodaj tu navrhuje. Keď je senát, nech je senát!

Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?

Zpravodaj sen. Lukeš: Nemám.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve zprávě výborové, tisk 2167, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové, tisk 2167, ve čtení prvém, a to ve znění odchylném od usnesení poslanecké sněmovny.

Předseda: Přejdeme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. Ackermann.

Prosím zpravodaje za výbor zahraniční pana sen. dr Krupku, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Vážený senáte! Smlouva, která se nám ke schválení předkládá, má ráz čistě provisorní, aspoň ho měla r. 1924. Byla sjednána ve zvláštní formě, a to ve formě not mezi zástupcem krále dánského a islandského s jedné a naším zahraničním ministerstvem za souhlasu presidentova se strany druhé, ve formě not, v obvyklém to způsobu, poněvadž je zvláštní ústavně-právní postavení Islandu proti státu dánskému. Smlouva má platnost, jak jsem již řekl, prozatímní až do konce roku 1924 a má platiti definitivně od 1. ledna 1925 s tím, že může býti 3 měsíce napřed vypovězena. Ovšem zpráva tato podána byla již 23. září 1924, aspoň pokud se týče výboru zahraničního. Nyní vlastně neschvalujeme ani tak prozatímní úmluvy, nýbrž schvalujeme definitivní úmluvu, která platí od 1. ledna 1925, a to proto, jak jsem se přesvědčil, že smlouva tato naší vládou vypovězena nebyla. Smlouva spočívá na základě nejvyšších výhod, jak to zpravidla bývá, vyjímajíc případy specielních výhod, které existují na straně dánské, pokud se týče Islandu, na druhé straně pak mezi námi, pokud se týče nás vzhledem k nástupnickým státům, kde byly přiznány nástupnickým státům ve příčině obchodních styků specielní výhody ve smyslu smluv St. Germainské, resp. Trianonské. (Místopředseda dr Franta převzal předsednictví.)

Poněvadž lze očekávati od této úmluvy čilejší a výhodnější hospodářský styk, navrhuje zahraniční výbor senátu schválení její a přijetí schvalovacího usnesení tímto sborem zákonodárným.

Místopředseda dr Franta: Prosím pana sen. Ackermanna, aby se ujal slova za výbor národohospodářský.

Zpravodaj sen. Ackermann: Slavný senáte! Za výbor zahraniční zmínil se pan kolega, že vládní návrh, kterým se má schvalovati dodatečné ujednání obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem, byl již projednán a schválen 23. září 1924. Mně byla tato předloha přidělena, v národohospodářském výboru 24. května 1924. Přes všechny urgence, které v národohospodářském výboru byly činěny, nebyly průtahy nijakým způsobem zdůvodněny; sloužil-li tento průtah v projednání této zprávy našemu zahraničnímu obchodu Československé republiky s Islandem, nevím; ale mám za to, že jistě musí býti každý překvapen nad tím, že v tomto případě bylo . již ono prozatímní ujednání provisorně publikováno ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 104 ze dne 15. května 1924, ale my teprve dnes, skoro za 14 měsíců, v některém případě i za 15 měsíců, máme tuto zprávu vzíti dodatečně na vědomí.

Když jsem při této zprávě, a poukazuji na tyto vady, musím také pronésti stížnost, která se těžce dotýká dělnické třídy a dělnických organisací, že při projednávání obchodních smluv jsou tyto pomíjeny a nejsou ani brány v žádný potaz. Mám za to, že jistě v řadách dělníků najde se dosti znalých národohospodářů a dělníků, kteří ovládají zahraniční obchod, kteří mnohdy mohli by býti velmi dobrými rádci, když se takovéto smlouvy, ať již definitivní nebo zatímní, ujednávají.

Ke zprávě samotné netřeba ničeho přičiniti, než aby zpráva, kterou se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem, jak jest uveřejněna ve zprávě důvodové výboru národohospodářského, byla vzata dodatečně na vědomí, poněvadž je sjednána na základě nejvyšších výhod a nehrozí žádné nebezpečí, že snad by mohly z tohoto ujednání, ať už prozatímního nebo trvalého - neboť od 1. ledna 1925 nastává jiný poměr - vzniknouti nějaké nepříjemnosti:

Proto doporučuji, aby byla tato zpráva vzata dodatečně na vědomí.

Místopředseda dr Franta: Ke slovu není nikdo přihlášen. Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak jest obsaženo ve zprávě výborové čís. 2166 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Toto usnesení je přijato ve čtení prvém.

Přejdeme k dalšímu bodu, jímž je:

Prosím pana zpravodaje za výbor zahraniční sen. Folber, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Folber: Slavný senáte! Obchodně-politický poměr náš k Řecku byl upraven až dosud prozatímní obchodní dohodou z r. 1923, která přiznávala Československu nejvyšší výhody jen pro omezený počet čísel celního sazebníku. Stav tento však nevyhovoval více zájmům našeho obchodu a proto dosavadní dohoda byla nahrazena dohodou novou, která sjednána byla v Athénách 8. dubna letošního roku. Dohoda tato je založena na obapolné doložce nejvyšších výhod. Výrobky a zboží československé budou používati při svém vstupu do Řecka nejvyšších výhod i v tom případě, že by řecká vláda za trvání této dohody uvedla v platnost nový celní sazebník. V dohodě se dále uvádí, že i v tom případě, že by republik Řecká v budoucnosti zavedla jakékoliv omezení dovozu některého druhu zboží, zavazuje se, že vstoupí v jednání nové, aby toto omezení znamenalo pokud možno nejmenší újmu pro náš československý dovoz.

Dále vzhledem k tomu, že dovoz některého zboží do Československé republiky, na němž republika Řecká má největší zájem, podléhá ještě u nás povolovacímu řízení, zavazujeme se v dohodě k určitému kontingentu, a to týká se hlavně dovozu suchých fíků, korintek, olivového oleje, vína z hroznů a likérů. Povolené kontingenty jsou v dohodě v téže výši, jak stanoveno v předcházející dohodě, s výjimkou u korintek, kde kontingent byl o něco málo zvýšen.

Dohodou se dále zavazujeme, že v rámci stanovených kontingentů povolíme do republiky československé dovoz vína z hroznů pocházejícího a přicházejícího z Řecka a stanovíme v dohodě samé pro dovoz tento určitou celní sazbu.

V dalších článcích zavazuje se naše republika, že tabáková režie československá dá při nákupu cigaretového tabáku přednost tabáku řeckému, a to až do výše 2 mil. kilogramů ročně. Ovšem tento závazek činí se tam s podmínkou, že množství jakož i kvalita tabáku budou odpovídati cenám na volném trhu, které snesou určité soutěže.

Tato prozatímní dohoda jest uzavřena na dobu 6 měsíců a bude prodlužována mlčky na období 3měsíční, nebude-li jednou ze smluvních stran vypovězena, a vstoupí v platnost dobou a výměnou ratifikací. Tedy že smlouva nebyla na delší dobu učiněna, spočívá v tom, že Řecko se připravuj e na nový celní sazebník a na základě toho nečiní dohody dlouhodobé, nýbrž jen krátkodobé, aby mohlo potom nové dohody a smlouvy přizpůsobiti novému celnímu tarifu. Obě smluvní strany se však zavázaly, že dohodu uvedou prozatímně v účinnost, a to hned 15tého dne po jejím podepsání.