Předseda: Donát.

Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

105 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Ackermannovi, dr Kovalikovi, dodatečnou dovolenou pro poslední schůzi sen. Koušovi, pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Roháčkovi, pro tento týden sen. Fahrnerovi, dr Frantovi a dr Němcovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Zulegeovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 2177. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců (tisk 1062).

Tisk 2178. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 5159), kterým se ustanovuje doba nové organisace vojenských soudů a upravuje přejímání důstojníků justiční služby do občanské soudní služby (tisk 5180).

Tisk 2179. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 5128) k vládnímu návrhu zákona, kterým se některé obory soukromého zprostředkování prohlašují za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu (tisk 5222).

Zápisy o 265. až 268. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5., 8. a 9. června 1925.

Těsnopisecké zprávy o 264. až 266. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. května a 5. června 1925.

Jednací zápisy o 270. až 272. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Výboru rozpočtovému:

Účetní závěrka nejvyššího účetního kontrolního úřadu za rok 1924.

Předseda: Navrhuji, aby první odstavec dnešního denního pořadu, totiž zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2100), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednaná v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, čís. 314 Sb. z. a n., (tisk 2173), přesunuta byla na poslední odstavec dnešního denního pořadu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přikročíme tedy k projednávání denního pořadu.

1. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 2096), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsaná dne 27. listopadu 1924 ve Vídni. Tisk 2176.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Hospodářské poměry naší republiky s republikou Rakouskou upraveny jsou dosud platnou obchodní dohodou uzavřenou dne 4. května 1921 a ratifikovanou dne 4. listopadu 1922. Již tato smlouva obsahuje dosti podrobnou reglementaci našich vzájemných styků obchodních a spočívá na zásadě největších výhod, jakož i parity. V době, kdy smlouva se ujednávala, panovalo u nás vázané hospodářství, které však již pozvolna se uvolňovalo, kdežto do Rakouska celkem v poměru k našemu státu byl dovoz téměř úplně volný, až teprve nařízením spolkového ministerstva pro obchod, živnosti, průmysl a stavby ze dne 28. prosince 1920 zavedeno bylo řízení povolovací ohledně určitých předmětů, a to počínajíc dnem 15. ledna 1921. V té době stačila nám ještě obchodní smlouva, která všeobecně mluvila o největších výhodách. Změna valutárních poměrů v obou smluvních státech, hlavně však v Rakousku, kde nastal rapidní pokles koruny, kterežto okolnosti působily povážlivou měrou na tarify celní, a revise našeho celního tarifu provedená nařízením ze dne 19. prosince 1921, čís. 460 Sb. z. a n., s působností od 1. ledna 1922, a zejména odpadnutí smluvního tarifu bývalé monarchie u nás dosaváde platného v důsledku zavedení nového celního tarifu v království SHS a Švýcarsku, se kterýmiž ujednány nové smlouvy obchodní, konečně a hlavně však navedení nového autonomního celního tarifu v Rakousku na podzim roku 1924 vyvolaly citelnou potřebu revidovati dosavadní obchodní smlouvu a doplniti ji úmluvami celně tarifními, jakož i ustanoveními o odstranění překážek ve směru povolovacím i uvésti ji tak v soulad se změněnými poměry hospodářskými obou kontrahentů. Doplňky tyto došly pak výrazu v předložené dodatkové úmluvě dané ve Vídni dne 27. listopadu 1924, k níž připojeny jsou jako přílohy A. a B. podrobné celní sazebníky pro dovoz jak do Rakouska, tak do Československa, jakož i závěrečný protokol.

Rozumí se samo sebou, že při jednání a dovozu do Rakouska vycházelo se ze sazeb nového rakouského autonomního celního tarifu, kteréž přizpůsobeny našim hospodářským stykům v té míře, aby obchod náš do Rakous stal se dalšího rozvoje schopným, kdežto při dovozu rakouského ,zboží do naší republiky byl za základ vzat náš předválečný autonomní tarif s příslušnými koeficienty z prosince 1921, při čemž vzhledem k užším stykům, obou států při ,položkách, jež v poměru k Rakousku přicházely v úvahu, byl vzat zřetel ke slevám učiněným v tarifních smlouvách s Italií a Francií jakož i ke konsolidacím, což obé v přílohách A) a B) podrobně je vyznačeno. Tak upravuje předložená dodatková úmluva cla, téměř z jedné třetiny celních sazebníků obou států a jeví se takto velmi šťastném kompromisem co do úpravy hospodářských potřeb obou států ve způsobě takové, že umožňuje ještě další výhodnější rozvoj obchodní i pro stát náš. Poslednějšímu tomuto cíli pak napomáhati bude velmi vhodné a účelné ustanovení, pojaté do závěrečného protokolu, vedle kteréhož vyslovena ochota obou smluvních stran, jednati o modifikacích této úmluvy i po dobu jejího trvání, a to pro případ, že by hospodářské a obchodně-politické poměry toho vyžadovaly.

Dodatková úmluva má nabýti účinnosti 10. dnem po výměně ratifikačních listin a potrvá tak dlouho, pokud zůstane v platnosti původní dohoda obchodní ze dne 4. května 1921, kteráž uzavřena j e na dobu neurčitou, kteroužto vypověděti lze do měsíců.

Zahraniční výbor shledává skutečně šťastné řešení v této dodatkové obchodní smlouvě, navrhuje schválení této dodatkové úmluvy a přijetí schvalovacího usnesení v tomto smyslu:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s "Dodatkovou úmluvou k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsanou ve Vídni dne 27. listopadu 1924."

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský panu sen. Hybšovi.

Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Jak již pan kolega dr Krupka řekl, dosavadní vzájemné styky mezi naší republikou a Rakouskem byly diktovány provisorně obchodní dohodou, která byla uzavřena, v roce 1921. Vzhledem k tomu, že nastaly změněné poměry valutární, vzhledem k tomu, že Rakousko mělo nový sazebník celní, který upravilo poznovu v roku 1924 a který také 2. ledna t. r. vstoupil v platnost, avšak také vzhledem k tomu, že vzájemný obchod mezi námi a Rakouskem je, pokud statistický úřad nám sděluje, velice čilý, bylo záhodno, aby se od tohoto provisoria přešlo k definitivě. Smlouva s Rakouskem je jak pro Rakousko, tak i pro naši republiku velice důležitá, a to z toho důvodu, že my, pokud se týče vývozu do Rakouska, musíme počítati Rakousko na místě prvém nebo druhém. Pokud se týče vývozu z Rakouska k nám, je Rakousko na místě třetímu nebo čtvrtém ze všech států. Dovolím si zde jen, podle statistiky, sestavené státním ústavem statistickým, sděliti některá data o této důležitosti vzájemného obchodního styku mezi naší republikou a republikou Rakouskou. Vezmu jen čtyři státy, abyste si učinili pojem, jak je důležitý náš vzájemný styk.

Z Německa dovezeno bylo v roce 1923 v metrických centech 13,260.000, z Polska 8,749.000, z Rakouska 2,843.000 a z Maďarska 1,448.000.

Vyvezeno bylo od nás do Německa 56,000.000 q zboží, do Rakouska 25 milionů metrických centů, do Maďarska 11 milionů metrických centů a do Polska 2,580.000 q. Nyní tento počet metrických centů převeden na naše koruny činí: Dovoz k nám z. Německa 4.131,000.000 Kč, z Rakouska 666,000.000 Kč, z Polska 376,000.000 Kč a z Maďarska 353,000.000 Kč.

Nyní vývoz od nás v korunách obnášel za rak 1923: Do Rakouska, 2.638,000.000 Kč, tedy plus 2 miliardy, do Německa 2.558,000.000 Kč, do Maďarska 713 milionů Kč a do Polska 358 milionů Kč.

Z toho vidíme, jak tento vzájemný poměr mezi námi a mezi republikou Rakouskou je velmi důležitý. To jednání, které mělo vésti k definitivní obchodní smlouvě na základě celně-tarifárním, bylo velmi obtížné a trvalo od března až do listopadu loňského roku, kdy konečně dohoda byla zkoncována. Není se také co diviti, proč tyto obtíže byly. Rakousko a zvláště Vídeň, následkem odnětí všech těch území bývalé monarchie rakousko-uherské, ztratila na svém významu a proto obchodní politika Vídně a Rakušanů směřovala, k tomu, když již nemůže býti Vídeň hlavním městem velké říše, aby se aspoň stala světovým tržištěm. Proto také vidíme velký rozdíl pokud se týče celní ochrany mezi námi a Rakouskem. V Rakousku byla celní ochrana co nejmenší, u nás naopak byla největší, a mnohdy se ta celní ochrana skorem proměňovala v zákaz neboli prohibici. Ale ovšem musíme se ptáti, u kterých artiklů. U těch artiklů ne, které se týkají zemědělství, nýbrž jen u těch, které se týkají průmyslu. Pokud se týče zemědělských a lesních produktů, bylo k nám všechno volno, ale pokud se týče průmyslových, na ty byla velká, vysoká . cla a následkem toho při jednání byly ty potíže. My musili slevit a oni nám musili vyjít vstříc. Ale jak vstříc? Ba naopak oni musili někdy zvýšiti ta cla podle posavadního celního sazebníku, který u nich platil. Nechci se dále zmiňovati o tam, jak v tomto poměru vycházelo zemědělství a jak průmysl. Poukazuji jenom na to, že, když průmysl byl tolik favorisován, že se musíme ptáti, čí to byl průmysl. To nebyl průmysl, který se nalézal v našich rukou, to byl průmysl a je, který se nalézá, v rukou ne českých, nýbrž jiných. Ale prosím, jsou to občané zdejší dobře, platí to pro každého stejně. Ale já řeknu jenom: My jsme zde vyráběli ty průmyslové výrobky a odsud jsme je posílali. Ale ten export a to financování toho exportu nedělo se u nás v republice, nýbrž to se dělo a děje ještě ve Vídni. A v tom je také to trošičku bolestné, co se nás při této ochraně průmyslu také dotýká.