Je třeba vzíti v úvahu, že třeba někdo řekne: Když byla odplavena stará došková chalupa - byla třeba z vepřovic - není to veliká škoda. Ale, vážení přátelé, já pravím, že byla-li takovému chudému člověku odplavena dnes jeho ostávačka i se zařízením, že ho větší škoda nemohla vůbec postihnouti. Byla-li mu odplavena jeho chalupa, tedy byla s ní odplavena i ta nějaká stokoruna úspor, poněvadž takový chudý člověk, má-li nějaké úspory, nemá je ve spořitelně, má těch pár krejcarů obyčejně doma. Ve Spáleném Poříčí je případ, že dělníku, který těžce onemocněl a leží už 12 měsíců jako lazar v posteli, bylo stavení odplaveno a on byl obětavými lidmi a hasiči zachráněn. Je možno v takovém případě mluviti, že ten člověk nebyl poškozen, nebo říkati, že ta chalupa neměla větší cenu než 3000 až 4000 Kč? Vždyť on si jinou chalupu za 3000 nepostaví. Tak musíme tu věc bráti, že jemu bylo vzato, v čem by byl zemřel, v čem by byly žily ještě jeho děti, hospodařila jeho žena s dětmi, nebo jeho děti se oženily a založily domácnost. Ta chalupa mohla státi ještě 40-50 let. Tedy tak je nutno na tu věc se dívat a nesmí se říkat, že ten člověk byl chudý a měl chudé věci, že to mělo malou cenu a že tudíž málo byl poškozen. Nikoliv, on byl úplně poškozen, naprosto ožebračen a je potřebí mu postaviti nějaké obydlí jiné, a protože takové obydlí teď se nestaví, jako byla jeho ostávačka, musí se mu postaviti takové, jako se staví teď. Není to jinak možné. Sám své peníze na to nemá a nemůže je tedy do toho dávat, aby měl znovu byt pro sebe a svou rodinu.

Ale hlavně, proč jsem se, slavný senáte, ujal slova, je to, že zákon o stavebním ruchu již ztratil svou působnost. Mně jedná se o to, jakým způsobem vláda zařídí, aby tito lidé mohli stavěti a aby dostali podporu na stavbu, aby pro ně platilo ustanovení zákona o stavebním ruchu, a to ustanovení zákona o stavebním ruchu s minulou působností, ne s tou působností, o které se mluví pro tuto dobu, pro nové vydání toho zákona. Když mohl býti dříve podporován někdo, kdo stavěl, protože neměl bytu, tím více musí býti podporován někdo dnes, kdo měl byt, ale přišel o něj, když byl mu neštěstím zničen, vodou odplaven. Tedy není možno, aby nedostali peněžitou podporu, jak se to teď myslilo, nebo aby se za ty, kdo budou stavět, úroky neplatily, jak se to teď dělá, nýbrž musí býti bezpodmínečně použito platícího ještě starého zákona nebo po případě ještě zlepšeného.

Ustanovení o osvobození na 30 let od daní a přirážek je samozřejmou věcí.

Přihlásil jsem se o slovo, abych vyžadoval, aby podpory státní byly řádně rozdělovány, a aby byla učiněna veškerá opatření pro to, aby obydlí, která byla zničena, nebo která musí býti zbořena, protože stojí v území, kde v budoucnu po této výstraze státi nemohou, byla podpořena při nejmenším tak, jak to starý zákon o stavebním ruchu ustanovuje. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Referent národohospodářského výboru pan kolega Hybš, když zahajoval svůj referát, řekl, že prý letošní rok byl ohromnou pohromou pro zemědělce. Vážení, voda nečinila žádného rozdílu. Byla spravedlivá, nebo řekněme nespravedlivá; kam vnikla, všude všechno ničila, ať to byl majetek dělníka, zemědělce nebo živnostníka. Je přirozeno, že ve všech krajích, kde tato pohroma byla, byla zničena i cela řada našich živnostníků. Já právě postrádám v tom návrhu, že se nezmiňuje také o tom, že potřebují pomoci také živnostníci. Dostali jsme zprávy, že žádaná pomoc některými živnostníky nebyla brána tak vážně, jako u jiných stavů. Z toho důvodu činím pozornými jednak úřady, jednak senát sám, aby v této věci dbaly, aby bylo vždycky postupováno co možná nejspravedlivěji. Jestliže na jedné straně se tvrdí, že vzala voda osení, ornou půdu, že zničila celou spoustu různých komunikací, nesmíme na druhé straně zapomínati, že tomu živnostníkovi zničila majetek, nářadí, krátce znemožnila mu podmínku, aby mohl dále vyráběti nebo existovati. Ale, vážení, nejhorší je, že byla zničena v těch krajích, kde byla pohroma, koupěschopnost, takže živnostník nemá do budoucna naděje, že bude moci prosperovati aspoň tak, jak prosperoval - kolikráte ovšem jen živořil - dříve. Jako zemědělec potřebuje podporu na osivo, potřebuje podporu na upravení půdy, na znovuzřízení svého obydlí, právě tak potřebuje podpory i ten živnostník, který byl spolu postižen.

Proto bych prosil, aby v těch okresech, kde se budou tyto podpory udíleti, bylo postupováno spravedlivě, aby zde nebylo činěno naprosto žádného rozdílu, zdali je to živnostník, zemědělec, nebo třeba dělník. Každý, kdo byl postižen, má také nárok na to, aby byl podporován. Z toho důvodu prosím, aby úřady k tomu náležitě přihlížely.

Samo sebou se rozumí, že tento návrh nepotřebuje naprosto žádného zvláštního doporučení, tím méně žádných dlouhých řečí. Je na bíledni, že je každého stavu, každé politické strany, každého zástupce svatá povinnost, aby pomohl těm, kteří byli poškozeni. Z toho důvodu také my tento návrh vítáme a budeme pro něj hlasovati. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena.

Slovo má ještě pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Chci promluviti jen krátce. Vzhledem k tomu, co řekl pan sen. dr Kovalik, chtěl bych říci jen následující. Jestli on říká, že my u nás máme řeky zregulované, na př. Labe, řekl bych, ať to nevytýká. Byli jsme za Rakouska stejně ceněni, jako oni byli zase z Pešti. Jestli u nás někde řeky byly regulovány a upraveny, jestli někde u nás byly stavěny údolní přehrady, nebylo to v kraji českém, nýbrž v kraji německém, a my jsme si právě co nejvíce stěžovali, že úprava v těch horních tocích řek nám nepřináší žádného prospěchu, nýbrž více neprospěchu a škody, poněvadž tím upravováním horních toků trpěl střední a dolní tok. To, myslím, není tedy potřebí snad nějakým způsobem vytýkati.

Pokud se týče pana sen. Thoře, řeknu jen jedno. Plně s ním souhlasím, že při takovéto pohromě je postižen každý, ať ten nebo onen stav. Ten dravý živel nečiní mezi žádným žádného rozdílu, a jestli byl postižen rolník, jistě byl postižen také dělník a živnostník. Pokud se týče živnostníků, hlavně venkovských, myslím, že je na ně ve venkovských obcích pamatováno, poněvadž mnohdy ani není možno toho živnostníka rozeznati od zemědělce, protože leckdy nevíme, zdali je více živnostníkem nebo zemědělcem. Má obyčejně také kus půdy a tím participuje na těch všech výhodách a podporách.

Pokud se týče obytných stavení, bylo by nespravedlivé, aby se snad dávalo jednomu a druhému stavu nedávalo. V tomto ohledu všechno, co vláda podniká, je určeno pro všechny postižené. Také bych si přál, aby se udílení těch podpor nedálo stranicky, politicky, ale spravedlivě tak, jak toho každého zájem a poškození vyžaduje.

Nemám více co podotknouti. Z řeči předešlých pánů řečníků jsem viděl, že s tím plně souhlasí a přejí si, aby postiženým v prvé řadě dána byla náhrada, tak aby mohli aspoň z většiny uhraditi a napraviti škody způsobené a za druhé, aby vláda také učinila náležitá opatření do budoucnosti, aby preventivně bylo postaráno, by se podobné veliké škody nemohly opakovati. To se může státi, když bude upraveno naše vodstvo. Splniti program úpravy našich vod je první povinností vlády, poněvadž, když to bude upraveno, myslím, že se do budoucna takových katastrof, jako jsme byli letos svědky, obávati nemusíme.

Ještě jednou prosím, aby slavný senát návrh národohospodářského výboru schválil. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, o zaujetí míst: (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výborů, otištěným ve zprávě výborové tisk 2214, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh výborů, otištěný ve zprávě výborové tisk 2214, se schvaluje.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem výborů, otištěným ve zprávě výborové tisk 2213, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh výborů, otištěný ve zprávě výborové tisk 2213, se rovněž schvaluje.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem výborů, otištěným ve zprávě výborové tisk 2215, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh výborů, otištěný ve zprávě výborové tisk 2215, se rovněž schvaluje.

Přikročíme nyní k bodu

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Klouda, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Před přerušením našich parlamentních prací v letním zasedání předložila vláda senátu návrh zákona o poplatcích za úřední úkony zastupitelských úřadů československých. Zahraniční výbor, jemuž osnova tato byla v prvé řadě přikázána, projednal osnovu tuto, velmi důkladně zpracovanou, provázenou pečlivě odůvodněnou zprávou důvodovou, podrobil ji zevrubnému rozboru a po poradách svých přičinil k vládnímu návrhu zákona některé změny, doplňky, opravy věcné i textové a doporučuje vám, abyste návrh zákona, jak byl vládou předložen a výborem zahraničním, ve shodě potom také s výborem rozpočtovým zpracován, schválili.

Při tom byl výbor zahraniční veden těmito úvahami, které, dovolte, abych vám ve vší stručnosti sdělil.

Stát náš, prohlásiv zákonem ze dne 28. října 1918, čís. 11 Sb. z. a n., že zachovává v prozatímní platnosti veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení, převzal takto i obojí systém státních poplatků - rakouský i uherský - v tom rozsahu a na tom stupni vývoje, k jakému v bývalé říši rakousko-uherské postupem doby poplatkové právo dospělo.

V rozsáhlém komplexu takto převzatých státních poplatků, jež zasahujíce do nejrozmanitějších oborů státního a národohospodářského života, rozptýleny jsou po řadě přečetných zákonů a nařízení a jejichž jednotná a definitivní zákonná úprava stává se požadavkem stále naléhavějším, tvoří poplatky za úřední úkony zastupitelských úřadů československých, pro něž dávno jest již užito pojmenování "poplatky konsulární", úzký a přesně vymezený výsek.

Jsou to poplatky sui generis: jimi poskytuje se jednak úplata za práce a úřední úkony zastupitelských úřadů vně státního obvodu působících, jednak platí se jimi částečný příspěvek na mimořádné náklady, s udržováním těchto úřadů v cizině spojené.

Zákonná úprava poplatků těchto provedena byla v zaniklé monarchii habsburské zákony ze dne 22. ledna 1902 ř. z. č. 40 a zákonným článkem XXVI z roku 1901.

Potřebě již v prvních dobách obnovené státní samostatnosti naší živě pociťované, by konsulární poplatky uvedeny byly v souhlas se změněnými poměry státoprávními, bylo vyhověno aspoň částečně opatřením Stálého výboru Národního shromáždění republiky československé ze dne 29. září 1920, čís. 564 Sb. z. a n.

Opatření toto, nutně přihlížejíc k rozvráceným a neurovnaným hospodářským a valutovým poměrům poválečným, ustanovilo, že poplatky, pokud nejsou určeny percentuelní sazbou podle hodnoty poplatkového předmětu, měly býti přepočítávány v korunách podle předválečné relace na cizí měny. Při tom poplatky tyto poměrně zvýšeny, ovšem vyhrazeno konsulárním úřadům právo, snížiti poplatky podle majetkových poměrů stran na polovici a podle okolností na čtvrtinu částky.

Pokračující konsolidace mezinárodních poměrů národohospodářských, finančních i politických vyžaduje, aby dodatečná a přechodná ustanovení o t. zv. poplatcích konsulárních zaměněna byla ustanoveními pokud možno definitivními a trvalými a za tím účelem předložila vláda návrh projednávaného zákona.

Osnova zákona jednak na základě zkušeností, nabytých průběhem uplynulých let, jednak se zřetelem na důsledky důležitých ujednání s některými státy, z nichž zejména nutno uvésti pařížskou konferenci roku 1920 a její resoluci o pasech, cestovních formalitách a přímé dopravě ze dne 21. října 1920, obsahující též ustanovení o poplatcích za visa a pasy, na jejichž zásadách sjednána byla štýrsko-hradecká dohoda o cestovních pasech a visech ze dne 27. ledna 1922 mezi Rakouskem, Maďarskem, Itálií a republikou Československou, vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1922 pod č. 158, uchyluje se s půdy bývalých rakousko-uherských ustanovení o konsulárních poplatcích a přikročuje k vlastní nové úpravě poplatků za úřední úkony zastupitelských úřadů republiky Československé.

Poplatky tyto stanoveny jsou pro jednotlivé úkony úřední zvláštními sazbami, určenými buď v pevných částkách, anebo v procentech základní hodnoty poplatkového předmětu a jsou podrobně uvedeny ve zvláštním "Sazebníku", tvořícím integrující součást nového zákona.

Nově upravené sazby poplatkové, přihlížejíc k dnešním poměrům, jakož i u srovnání s obdobnými sazbami platnými v jiných státech, jeví se přiměřenými a vykazují i s dostatek pružnosti a přizpůsobivosti pro případy výjimečné, ježto zákon jednak zmocňuje - § 7 - vládu aby pro země s mimořádnými poměry hospodářskými zavedla dočasně procentové srážky, jednak vyhrazuje i ministru zahraničních věcí, po případě úřadům od něho zmocněným právo, aby v případnostech v zákoně zvláště vytčených poplatky snížil, anebo i prominul, po případě i od vymáhání předepsaných již poplatků upustil a naproti tomu zase, aby ve výjimečných případech pravidelné poplatky se zřetelem na zvláštní okolnosti případů zvýšil.

Zdůrazniti sluší, že podání stran - i s přílohami - činěná u zastupitelských úřadů republiky Československé jsou osvobozena od poplatků kolkových podle § 21, rovněž tak nebudou úřední úkony zastupitelských úřadů Československé republiky podrobeny dávce za úřední úkony ve věcech správních podle zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 53 Sb. z. a n.

Tato okolnost byla potvrzena již vydaným zatím vládním nařízením z 10. června 1925, pokud se týče 4. září 1925, která vydána byla u provádění zákona právě zmíněného o dávce za úřední úkony ve věcech správních.

Předpisy zákona o řízení poplatkovém, o opravných prostředcích, o trestech a o promlčení odpovídají obecně platným zásadám práva poplatkového.

V ostatním poukazuje zahraniční výbor, jak jsem již pravil v úvodu své zprávy, na podrobnou, zevrubně propracovanou a důkladnou zprávu důvodovou.

Zahraniční výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé, projednav navrhovanou osnovu zákona ve schůzi dne 13. července 1925, projevil souhlas se zásadami i sazbami vládního návrhu, přičiniv k jednotlivým ustanovením zákona některé změny, doplňky a stylistické opravy.

Tak zejména upuštěno od označení nově upravených poplatků jako "konsulárních" v úvaze, že označení toto je příliš úzké a nekryje se ani pojmově ani obsahově s předmětem poplatků v §u l zákona vytčeným.

Úředním úkonům a veškerému řízení ve věcech vojenské povinnosti podle § 2 A č. 8 přiznáno osvobození od poplatků vůbec, tedy bez ohledu na zájem strany, vojenské povinnosti podrobené.

V §u 2, odst. B vypuštěn odstavec č. 4, stanovící osobní osvobození od poplatků pro informace ve věcech vystěhovaleckých z toho důvodu, že na tyto záležitosti vztahuje se věcné osvobození od poplatků podle §u 2, odst. A č. 4. zákona, přiznávající osvobození úředním úkonům ve všech odvětvích sociální správy, pod něž spadají i záležitosti vystěhovalecké.

V §u 4 precisoval výbor zákonné zástavní právo, které přísluší státu na předmětech tvořících základ zpoplatnění.

V §u 15 určujícím předpisování a vybírání poplatků honorárními konsulárními úřady upraven odstavec 2. tak, aby každá nejasnost o základu i obsahu případného nároku přednosty honorárního konsulárního úřadu na část poplatků byla vyloučena.

V §u 17, odst. 5., zahraniční výbor, aby čeleno bylo pochybnostem při výkladu, výslovně uvedl, že výhoda prodloužení lhůty opravných prostředků stanovena pro případ, že poslední den lhůty připadne na neděli nebo všeobecný svátek, platiti má nejenom při svátcích platných ve státě našem, nýbrž i při svátcích platných v onom cizím státě, ve kterém má sídlo zastupitelský úřad republiky Československé, do jehož opatření stížnost je podána, anebo v němž má strana bydliště.

V §u 20 pod č. 1. a 2. navržené promlčecí lhůty, 5létá, eventuelně 3létá, zkráceny na 4, eventuelně na 2 roky se zřetelem k tomu, že také v nově připravovaných zákonech daňových obdobné lhůty promlčecí mají býti stanoveny.

§ 24 doplnil zahraniční výbor ustanovením, že prováděním zákona vedle navržených ministrů má býti pověřen též ministr sociální péče, jehož pravomoci značná část úředních úkonů zastupitelských úřadů se dotýká.

Kromě toho provedl výbor zahraniční na znění osnovy řadu dalších podružných změn a stylistických úprav, které společně s ostatními provedenými změnami, doplňky a opravami pro úplnost a přehlednost uvádějí se podrobně sestavené ve zprávě zahraničního výboru, již tímto pozornosti slavného senátu doporučuji.

Jménem zahraničního výboru činím návrh, aby slavný senát schválil návrh zákona ve znění, jak se na něm usnesl zahraniční výbor. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor rozpočtový jest pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Se stanoviska finančně-technického dlužno podotknouti asi toto:

Ministerstvo zahraničních věcí není žádným státním podnikem lukrativním, který by měl vydělávati. Přirozeně není možné, aby z poplatků zahraničních stát měl nějaký zisk. Ale zase naopak úřady pracují častokráte v zájmu soukromém ve prospěch jednotlivců a tedy je přirozené, aby jednotlivci na útraty tohoto úřadu něčím přispívali. Za těch okolností nesmí výnos dávek zahraničních býti větší, nežli stojí náklad na úřady zahraniční, které jsou ovšem daleko dražší, nežli úřady naše domácí. Proto je, přirozeno, že dávky tyto při poměrech zahraničních musí býti relativně vyšší, nežli dávky za úkony našich úřadů domácích z důvodu, aby jednak interesenti přispívali k nákladu, jakého dotčený úřad vyžaduje, jednak aby vyššími dávkami byly úřady chráněny před zbytečným obtěžováním. Proto poplatek za první arch obnášející hned 50 korun, je poměrně dosti vysoký.

Pokud se týče podrobností, je v zákoně zdánlivě nápadno znění, že velice často může ministr sám velkou řadu poplatků snížiti, po případě úplně prominouti, po případě také zvýšiti, jak udává zde sazebník. To je něco, co se nenalézá v našem zákoně poplatkovém. Omluva je na snadě, neboť zákon má platiti pro celý svět, pro všechny státy, kde jsou různé poválečné poměry hospodářské a sociální a zákon musí býti tak pružný, aby dávka mohla býti přizpůsobena zvláštním místním poměrům. Jinak nelze to obejíti, než dáti toto zmocnění ministru samému, nebo ve věcech důležitějších vládě, aby oni mohli tyto dávky upravovati, jak toho místní poměry vyžadují. Vůdčí zásada sazebníku je, aby tam, kde jde o zájem soukromý soukromník zaplatil útraty, ale kde jde o zájem buď výhradně státní, nebo kde stát konkuruje se zájmem soukromým, byla dávka nižší, aby byla umožněna ochrana práv našich příslušníků za hranicemi. Zejména se béře zřetel na sociální postavení občanů našich, takže v oboru sociální péče jsou dávky úplně odstraněny. Co se týče finančních účinků zákona, je těžko, aby se již předem řeklo, jaký asi bude finanční efekt tohoto opatření. Jisto je, že oproti dosavadním, dávkám někde se zvyšují tyto dávky, zejména kde nastala devalorisace. Tak na př. v Rakousku, kde jedna naše koruna rovná se dvěma tisícům korun rakouských, bylo přirozeno, že se nemohlo v sazebníku nechati těch 18 K jako před válkou na stejné výši. V Rakousku bude musiti býti tedy sazebník vyšší. Naopak zase ve státech, kde měna je vysoká, kde naše koruna má pokles, na př. ve Švýcarsku, Americe, bylo třeba některé dávky snížiti, neboť by 7 fr. švýcarských jako poplatek za l arch dělalo u nás velikou částku. Bylo potřebí to upraviti podle místních poměrů. Úhrnem dlužno míti za to, že výnos dávek bude asi tak velký, jako dosud. R. 1924 vynesly dávky 30 milionů, v r. 1923 24 milionů a lze tedy počítati, že se to bude pohybovati zase kolem 30 milionů Kč, částkou touto jest také výnos vzat do rozpočtu na rok 1926.