Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Reyl, dr Vlček.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Malypetr, Srba, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla udělena čtyřnedělní dovolená sen. dr Malinskému.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru iniciativnímu:

Tisk 2221. Návrh sen. Starka, Perthenové, Hladíka a soudr. na opatření vydatné pomoci obětem živelních pohrom.

Tisk 2224. Návrh sen. Spiese, Zulegera a soudr. stran živelních pohrom, jež způsobeny byly trvalými dešti v politických okresech Kraslicích, Nejdku, Jáchymově a Přísečnici.

Tisk 2234. Návrh sen. Lipperta a soudr. stran poskytnutí vydatné státní pomoci k nápravě škod, jež způsobeny byly živelními pohromami v okresech Kašperských Horách, Hartmanicích, Nýrsku, Vimperku a Sušici.

Tisk 2235. Návrh sen. Lipperta a soudr. stran živelní pohromy způsobené záplavami v politických okresech Budějovicích, Prachaticích, Kaplici, Krumlově, Jindřichově Hradci a Třeboni.

Výboru zdravotnímu a rozpočtovému:

Tisk 2222. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5256) zákona o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky Československé (tisk 5278).

Výboru zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 2236. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5212) zákona o úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 5224).

Výboru sociálně-politickému a živnostensko-obchodnímu:

Tisk 2223. Vládní návrh zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živnostenského řádu a § 70 živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Výboru národohospodářskému:

Tisk 2238. Vládní návrh zákona o další obnově prozatímního vnuceného pachtu.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 2240. Vládní návrh zákona, jímž se promíjí překážka platnosti některých sňatků vyhlášených nebo uzavřených před duchovními církve československé a řecko-východní.

Místopředseda dr Soukup: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o shora uvedených vládních návrzích a usneseních poslanecké sněmovny podaly zprávu ve lhůtě šestidenní.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Přikročíme k projednávání denního pořadu.

Zpravodajem je pan sen. dr Krouský, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Okresní soud v Žilině podal senátu Národního shromáždění žádost, aby svolil k trestnímu stíhání sen. Dúrčanského pro přečin podvodu podle §u 50 tr. nov. z r. 1908 a §u 380 tr. zák. Předmět trestního oznámení je asi tento:

Žofie Hodasová tvrdí, že učinila na sen. Dúrčanského trestní oznámení v tom smyslu, že sen. Dúrčanský se jí nabídl, že jí opatří cestovní pas do Ameriky a žádal od ní, aby mu zaplatila na cestu do Prahy k intervenci za tím účelem 730 Kč. Tuto žádost odůvodnil prý tím, že jeho lístek na dráhu, který mylně nazývá trestní oznámení volným lístkem - on to volný lístek není, proto, poněvadž, jak známo, každý senátor zaplatí za něj 2000 Kč ročně. Ale bez ohledu na to, je zde další obsah trestního oznámení, v němž podle tvrzení Žofie Hodasové sen. Dúrčanský tvrdí, že když cestuje v soukromé záležitosti, že musí mimo ten lístek platiti plné jízdné, které obnáší 730 Kč. To by ovšem pravdou nebylo. Imunitní výbor ovšem nemůže uvažovati, zda má pravdu Žofie Hodasová či-li nic, a musí se zabývati pouze faktem trestního oznámení a tím, že státní zastupitelství v tom shledává trestní čin záležející v tom, že sen. Juraj Dúrčanský na sebe chtěl převésti bezprávně majetkový obnos a svým tvrzením, že uvedl Žofii Hodasovou v omyl a tím její majetkovou škodu obnosu 100 Kč přesahující zapříčinil.

V této skutkové podstatě shledává právě státní zastupitelství přečin podvodu podle §ů, jež jsem v úvodu citoval, a žádá proto za vydání kolegy Dúrčanského.

Musím předeslati ke cti kolegy Dúrčanského, že on nikterak se nebránil svému vydání, naopak že příslušník jeho politické strany, člen imunitního výboru pan sen. Walló prohlásil v imunitním výboru, že sen. Dúrčanský si přeje, aby byl vydán k trestnímu stíhání. Proto také imunitní výbor schvaluje tento postup sen. Dúrčanského a je toho názoru, že je v jeho zájmu, aby mu byla poskytnuta možnost k očištění od takového obviňování, a proto také usnesl se imunitní výbor navrhnouti slavnému senátu, aby dal souhlas ke shora naznačenému stíhání jmenovaného senátora.

Místopředseda dr Soukup: K slovu je přihlášen pan sen. Dúrčanský. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Dúrčanský: Slávny senát! Nie je mojim úmyslom k tejto mojej imunitke prehovoriť tak, aby mňa senát nevydal. Nie je ani úmyslom brániť tu svoju česť, vláčenú po všetkých novinách a márne by som ju aj bránil, márne by som sa dohovoroval, lebo keď ako senátor opozičnej strany budem sa brániť, som presvedčený, že dotyčným pánom sa nič nestane. Dôkazom toho je pán Zimák, ktorý dvakrát bol pýtaný k vydaniu, ale vydaný nebol. Ale chcem prehovoriť preto, poneváč ma k tomu núti moja česť a môj charakter. Som už 53 rokov starý, vážené shromaždenie, a nech sa pýta celá verejnosť po minulosti môjho života, či som bol vo svojom živote žalovaný, alebo pred súd postavený. Každý musí o mne vydať svedectvo, že som bol čestným mužom, čestné svedectvo mi dáva moje chovanie, že od 25. roku svojho veku bol som stále v obecnom zastupiteľstve, ba i obecným gazdom, kde som s najväčšou cťou a charakterom pracoval. (Hlas: Tak jest!) Musím tu premluviť o tejto špinavej afére, ktorú si dovolia mnohí páni z vládnych kruhov v podobe Dimitrieviča, aby napadli česť ľudí. Musím riecť, že v našom štáte čestný človek nemá žiadnej istoty. V samej zpráve uvedené údaje musím citovať za tak nízko podlé, bezcharakterné a nečestné. Pri tom tomu referentovi na cti neubližujem. Chcem poukázať na vec jasne tak, ako povstala.

Nie v roku 1924, bolo to v roku 1923, ako sme prišli na vianočné prázdniny domov, neponúkal som sa ja, ale prišla ko mne 26. decembra Hodašová Žofia so svojim kmotrom a prosila, aby som sa jej ujal, aby dostala pas do Ameriky. Riekol som, dajte mi pokoj, pasy sa nevydávajú, ministerstvo sociálnej pečlivosti to zakázalo, i americké zákony nedovoľujú vydávať pasov do Ameriky. To som riekol, na čo ona odpovedala, že má v okresnom úrade písma, že jej pas vydať nechcú. Pýtam sa, prečo vám nechcú vydať pas? Ona odpovedala, že preto, že nevie písať. Zákon hovorí, keď nevie písať, nemôže do Ameriky. Na to riekla, že sa už naučila podpisovať svoje meno. Na to ja jej hovorím: Musíte vyčkať času, lebo sa pasy nevydávajú. Keď je váš muž Američan, to je jediný spôsob, tak môžete pas dostať. 30. decembra 1923 doniesla písmo z Ameriky. Hovorím, že neviem anglicky, neviem z toho nič. Ale ona plakala a chcela za mužom do Ameriky. Hovorím: Dobré, keď je to možné, pôjdeme k jednému Amerikánovi 18ročnému, ktorý to písmo prečíta a dá nám informácie, či môže sa niečo robiť, šli sme. Prečítal a hovorí, že ten dotyčný má už l štátny papier a na druhý že má práve podané, a tak že by vízum podľa amerického zákona už bolo, a že by jej pas mohol byť vystavený. Dobre, hovorím, okolo 15. januára ideme do Prahy, pôjdeme tam a opýtame sa, či bude možno vám ten pas vyprostredkovať. Ona na to prišla po svätej omši v nedeľu ko mne a prosila ma, že aby som išiel s ňou do Prahy, že mi všetko zaplatí, cestu atď. Hovorím na to: My máme cestovný lístok celoročný, nič od vás nepotrebujem, ale musíte uznať, že nemôžem stále cestovať a aspoň o sviatkoch že chce byť človek doma.

Prišiel som z kostola a našiel som pozvanie do Bratislavy do melioračného sväzu na 3. januára, a preto moja žena mi hovorí: Však keď budeš v Bratislave, môžeš aj do Prahy. Tak, drahý, slávny senát, ja som išiel do Bratislavy a jej som povedal: Poďte a čakajte na stanici dokial neprídem, aby sme sa nechybili. Prišiel som tak okolo 8. a 9. hod. večer. Ona plakala, lebo mala strach, že snáď som ju oklamal. Keď tak som ju videl, že čaká a má strach, povedám: Nebojte sa, ja som vám povedal, že prijdem a tiež som prišiel. Potom medzi iným hovorím toto: Cestoval som už jednu noc, teraz mám cestovať druhú do Prahy, mám celoročný lístok a právo na I. triedu, vy iďte treťou, nemajte strach, ja vás budem pozorovať a v Prahe vás vyhľadám, keď vystúpime z vozu. Na to ona hovorí, že ona nikdy nikde nebola, že sa bojí a že by rada cestovala ako ja.

Hovorím: Duša moja, to je príliš drahé, že nech tie peniaze čert vezme, ona veru chce tak cestovať ako ja. Ja som konečne k vôli nej šiel II. triedou, aby jej bolo lacnejšie, poneváč v prvej by bolo drahé. Na to sa ma pýtali, prečo chcem ja ako senátor druhou triedou cestovať. Odpovedal som, že vezem sebou jednu babku a ona chce ísť so mnou. Dali mi tri lístky a že to koštuje 320 alebo 330 korún. Hovorím: Pre Boha, to je veľmi drahé! Čo po tom, riekla ona. To sú moje peniaze.

Tak ďalej. Keď sme prišli do Prahy, dal som tu odklepať jednu žiadosť pre ministerstvo sociálnej pečlivosti a aby som útraty nerobil, nedal som túto žiadosť ani kolkovať. Ideme najprv k pánu tajomníkovi ministerstva sociálnej pečlivosti a pýtam sa, či je možné to ústne vybaviť, či musíme podať žiadosť s kolkom. "Ale nie, pane senátore, veď je už tu, že sa pasy povoľujú, máme tu nariadenie o povolení od pána ministra, iďte do okresného úradu, tam vám to vybavia." To písmo som dostal. (Ukazuje.) Tak bola vec v poriadku. Potom som chodil na americký konzulát a všade mi bolo prisľúbené, že akonáhle pas dostane, môže hneď odcestovať. A zpráva hovorí, že som pas nevykonal, ale 15. januára už mala pas vykonaný.

Ale prejdime k veci. Z Prahy prišla do Žiliny už III. triedou, za čo platilo sa 78 korún na železnici. Potom som prišiel domov a ona prišla ko mne, aby som zašiel do okresného a notárskeho úradu, že potrebuje dokladov. Prosila preto, že moja dcérka bola tam učiteľkou, ktorú tam poznala a k tej prišla a prosila o protekciu, aby som to za ňu robil. U okresného úradu som platil za kolky 34 korún, dajúc mi 500 korún, a odtiahnúc výdaje, 54 korún som jej vrátil zpät, čo ona netají. A k tomu sú všetky útraty, chodenie a za tie som nevzal ani jediného krajciara. Ďalej, keď bol pas hotový; a žiadala, aby som ďalej účinkoval, riekol som: Musíte vyčkať, až prijde ten druhý papier z Ameriky, ako to povedá americký konzulát, inak sa nedá nič robiť. Medzi tým povedá: Pane senátor, čo som vám dlžná pre vás. "Prosím vás, ja som jak živ za intervenciu nevzal ani krajciara, radujem sa, keď môžem niekomu pomôcť". (Hlas: To je vděk!) A ona riekla: Ako by to bolo, a všetkou silou chcela peniaze dať. Povedaní: Keď už chcete dať, tedy ako je to u nás obyčajom, tak budete môcť dať na vyrabovaného "Slováka", a tak mi dávala na vyrabovaného "Slováka" 250 korún, zo ktorých som 50 korún vrátil jej zpät a riekol, že dostačí 200 korún, na ktoré mám tiež túto kvitanciu, ktorú som odovzdal na patričné miesto. Ale naraz, čo sa nestalo. Prišiel apríl, nastal i máj, ale nešla, poneváč americký konzulát nechcel ju pustiť do Ameriky na tom základe, že druhý štátny americký papier nemá. Prišla do Žiliny k úradu a žiadala, čo sa dá robiť. Kto tam bol? Bol tam, prosím vás, nejaký Kohout, pomýlený na rozume, ďalej bol tam pán Langášek, nejaký zemedelský inšpektor, nechcem sa o ňom podrobnejšie zmieňovať, nechcem nikoho dávať na pitevný stôl. Títo dvaja páni urobili tieto klebety. Prišiel pán Kohout pre ňu a sľuboval, že keď pôjde s ním a mňa obžaluje, že pôjde do Ameriky a uviedol ju do úradu v Žiline, aby urobili zápis, ale ona sa tomu vzpierala. Pán okresný náčelník hovorí: "Nie, znám česť a charakter pána sen. Dúrčanského." Doviedli ju k akémusi Soudkovi so strany agrárnej, aby túto zápisnicu tu napísala, a tu nech slávny senát pozoruje, ako ten zápis vyzeral. Na tejto žiadosti, jestli tej žene ruku nemuseli držať a naraz sa rieklo, že urobila zápisnicu.

Ale medzi tým, čo sa nestane? Napísala zápisnicu, a tu sa odvolávam na prítomného kolegu Duchaja Janka, ktorý o tom rozprával, i na kolegu Roháčka. A sám pán Duchaj na to povedá: "Toto neverím, to je podlosť, znám ho od malička, toho by nebol schopným."

Cítil som sa do duše urazený, šiel som do okresného súdu, tam som vec oznámil a dal som za svedka pána Duchaja, aby dosvedčil, že vec sa tak má ako som žaloval a že on má túto zápisnicu. Pán Duchaj dostal predvolanie, bohužiaľ ale nikdy za svedka neprišiel. Ale tu musím, bohužiaľ, alebo žiaľ Bohu, podotknúť, že to nie je spravedlnosť, ako u nás vyzerajú súdy. Oznámil som to súdu na prvej citácii, ktorá bola 7. júla. čo sa ale nestalo? Mne dal pán okresný sudca pozvánku, ale jej neposlal pozvánku. Na to môj zástupca sa pýta, že podľa zákona, keď sa nedostavila, aby bola podľa kontumácie odsúdená. Nemohol som nič, lebo to tak, spravili, aby sa nedostavila, a tak sa to oddialilo. (Sen. dr Kovalik: Hanba!) Prosím vás, tu je druhá citácia. Predvolanie v trestnej záležitosti pre pomluvu oproti Žofii Hodašovej na 29. augusta na 3. hodinu popoludní a ona mala pozvánku na 9. hodinu ráno. (Sen. dr Kovalik: To neslobodno dľa zákona!) - Sen. Walló: Takého sudcu suspendovať!) Slávny senát, čujte, jeden deň dopoludnia o 6 hodín drieve pozvánka druhej strane, ktorá sa žaluje. Je to správne? Ja som prišiel k súdu na moju hodinu a tu mi hovoria, že bola pozvaná na 9. hodinu. "Prosím, pane sudca Houfek, pozrite, na 3. hodinu ste ma pozvali." - Ale, to nič nerobí, dáme druhé pozvanie. Druhé pozvanie spravili až v r. 1925 na 3. marca, takže 2 roky skoro to nechajú. A teraz mi hovoria, že dotyčná by sa nemohla brániť, lebo že mňa chráni imunita. Pozrite, vážení pánavia a celý zákonodarný sbor! Keď jedného poslanca alebo senátora žalujú, majú ho vždy právo posúdiť, keď by bol vinný, ale oni to takto previedli, povedali, že by sa nemohla brániť, alebo, že sa budú pýtať v senáte. Tak moje dobré meno nikde nahradiť sa nemohlo. (Hlas: Robotnícke Noviny, alebo Morgenzeitung!) Všetko, čo je vládne, pracuje proti mojej úcte a ja vám hovorím, slávny senát, keď sa bude ešte 15krát toľko novín písať, nezničia moju česť, lebo mňa zná ľud čo čestného a sami to neveria, ktorí to čítajú a píšu, lebo prosím Vás, pozrite sa a pýtajte sa kohokoľvek, aká je moja česť a charakter. A tak vám hovorím, že jedného haliera som nedostal a toto je moja odsluha. Súčtujem všetko a mám to čierne na bielom. Vidíte, ako ďaleko podlosť ľudská došla a toto môžeme poďakovať pánu Vrabcovi, ako takému najatému Dimitrijevičovi na Slovensku. Prečo tu čuší? Slávny senát! Pozrite: Posl. Vrabec zneužíva svoj mandát, šarišská hospodárska účastinná spoločnosť v Prešove podala proti posl. Vrabcovi pravotu pri okresnom súde v Žiline o zaplatenie 4971,- Kč a prípad, ktorý obnos pozabudnul pán poslanec zaplatiť, za motocykel, na ktorom sa prevážal po Šariši a hľadal bláznov, ktorí mu sadnú na lep. Spisy tejto pravoty sa nachádzajú pod č. C III 215/1924 u žilinského okresného súdu.

Tento vypasený zastanca sedliakov uplatňoval pri pojednávaní voči žalujúcej strane svoju protipožiadavku v obnose 5000 Kč, žiadajúc si ju na tom základe prisúdiť, poneváč vraj intervenoval pri ústrednom družstve v Bratislave, aby nabídka mimokonkurzného pokonania žalujúcej strany v Bratislave priaznivé bola prijatá. Teda svoje zakročenie si nielen chcel dať jedenkrát, ale dvakrát si chcel dať zaplatiť, nakoľko úradník šarišského spolku pán Kolodzejský pri súde pod prísahou svedčil, že posl. Vrabec za tento jeho úkon už dostal zaplatené od spolku 5000 Kč a preukázal i poistenku, opatrenú podpisom "vodcu sedliakov" posl. Vrabcom. (Hlas: O tom nepsaly Robotnícke Noviny!) O tom nepísal ani "Morgenzeitung", ani "Slovenské Noviny", ani "Národní Politika". Ide tu o česť jedného ľudáka. Tak zachádzali s človekom Rimania! Môžeme vám osvedčiť, že poslanec ľudovej strany môže sa tu cítiť ako Daniel v jame ľvovej. Niet tu charakteru a cti, aby nemohla byť zničená. (Výkriky sen. Walló.)

Místopředseda dr Soukup: Pane kolego Walló, prosím o klid!

Sen. Dúrčanský (pokračuje): Slávny senát! Mohol bych tu... (Hluk.)

Místopŕedseda dr Soukup (zvoní): Slovo ma kolega Dúrčanský.

Sen. Dúrčanský (pokračuje):... hovoriť podľa dát, ktoré mám po ruke a preto opakujem ešte raz: Hovorím ako čestný muž a môj charakter toho vyžaduje, aby som sa uchádzal o vydanie, keď to ináč nejde, neuchádzam sa, aby som nebol vydaný. Nebojím sa ani českých sudcov na Slovensku, lebo som si vedomý, že nájdu sa čestní, statoční sudcovia i medzi týmito, ktorí budú túto vec súdiť. Budeme sa tázať pána ministra spravedlnosti, či sa také nespravedlnosti a perzekúcie pri súdoch môžu robiť? Kde je potom neodvislosť a sudcovská prísaha? Mohol by som mnoho o tom hovoriť. Máme tu interpelácie, ale som chladnokrvný, nechcem tu nikoho očierňovať, sú tu vládni páni, kde sa jedná o 30-40 miliónov, bola tu interpelácia, ale to ste zatušovali. O tom sa nemôže hovoriť, lebo to sú páni z vládnej strany. Miliónové defraudácie, krádeže sa môžu stať, ale hlavnou vecou je, aby človek bol štátotvorným, a na nás vidíte všetko. Môžeme ktokoľvek hovoriť o česti, len Vy, pane kolego Kado nie. (Výkřiky.) Pane kolego, nechajte to. (Hlas: Ani krajciar neprijal!) Ač som bol chodobný roľník, považoval som sa vždy za gavaliera a bol som vždy všade čestným človekom. Slávny senát, tu sa osvedčujem... (Výkřiky sen. dr Kovalika.)

Místopředseda dr Soukup: Pane kolego dr Kovaliku, neračte prejudikovati soudy.

Sen. Dúrčanský (pokračuje):. a vyzývam pána ministra spravedlnosti, aby sa v budúcnosti takéto prehmaty v sudcovských kanceláriách neprevádzaly. Ja vám dávam na uváženie a prosím, aby ste to uvážili, ako nečestné a bezcharakterné je takéto chovanie voči zákonodarcovi, lebo tým nielen osoba sa ničí, ale celý zákonodarný sbor sa hanobí, do ktorého sboru i ja patrím. Náš záujem má byť, aby o mne alebo iného senátora bársaký vagabund si nemohol nohy otierať. Zákonodarný sbor mal by byť na to, aby zákonodarca bol rešpektovaný pred takým papľuchom.

Preto, veľactený senát, ja končím týmto, že ja sa tu nebránim, aby ste ma vydali. Hovorím, že svoju česť obrániť chcem, že som nevinný a že všetko, čo o mne tu bolo hovorené, za podlú lož považujem a že tiež pánov novinárov budem volať k poriadku za toto urážanie. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončená. Slovo závěrečné má pan zpravodaj sen. dr Krouský.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Já bych se byl neujal slova, nebo snad jen ke krátkému doslovu, kdyby byl pan sen. Dúrčanský snad nedosti vhodným způsobem nesrovnával svůj případ s případem pana kolegy Zimáka. Poněvadž poznámka o panu sen. Zimákovi mohla by se vykládati snad tím, kdo o případu pana kolegy Zimáka není dosti informován, nevhodně, jsem povinen konstatovati, že tehdy jednalo se o urážku na cti spáchanou tiskem, pro kterou byla podána k senátu žádost za vydání kolegy Zimáka. Kolega Zimák nebyl vydán z jediného důvodu, proto, poněvadž jmenoval informátora, a to důvěryhodného informátora, proti kterému měl uražený možnost zjednati si před soudem satisfakci. Pan sen. Dúrčanský rovněž nedosti vhodným způsobem přinesl na přetřes zasáhnutí do této věci se strany pana ministra spravedlnosti a uvedl, že sám pan ministr spravedlnosti jaksi žádal za vydání sen. Zimáka. Ale tomu tak není. Imunitní výbor zabýval se podruhé Zimákovou záležitostí, když sedrie v Bratislavě přes usnesení imunitního výboru, kterým sen. Zimák vydán nebyl, pokračovala v řízení proti němu. Proto ujal se porušené imunity senátora, a ačkoliv pan ministr spravedlnosti byl v senátě jiného mínění, byl nucen imunitní výbor a celý senát setrvati při svém názoru a vyřknouti, že v tomto případě byla imunita porušena. Proto bylo zcela nevhodné, že tuto záležitost pan kolega Dúrčanský v souvislosti se svojí záležitostí přivedl před slavný senát. Byl jsem povinen v zájmu cti kolegy Zimáka pro informování znovu konstatovati věc tak, jak se měla.

Pokud jde o další vývody pana kolegy Dúrčanského, tu, pokud jsem dobře rozuměl, pan senátor zde přednášel stížnost proti formálnímu postupu v trestní věci svoji proti Hodasové, když on ji žaloval pro urážku na cti, a stěžuje si, že k jednomu líčení vůbec nebyl pozván a k dalšímu líčení byl pozván na jinou hodinu. Nemohu kontrolovati, pokud tyto stížnosti jsou odůvodněny, a není to také mojí věcí, abych posuzoval, zdali postup soudu v této věci byl správný neb nesprávný. Jen se domnívám, že kolegovi Dúrčanskému, jeho právnímu zástupci, jestliže se cítili býti jakýmkoli formálním postupem poškozeni, trestní řízení poskytovalo dostatečné možnosti, buďto aby oni použili opravných prostředků proti nesprávnému postupu (Výkřiky.) - kolega Dúrčanský se o takových opravných prostředcích nezmiňoval - anebo aby použili potom stížnosti dohlédací proti nesprávnému postupu soudu. To však, slavný senáte, s tímto naším případem nemá naprosto co činiti. My posuzujeme věc na základě trestního oznámení a kolega Dúrčanský správně tvrdí, že vítá příležitost, která mu bude dána před soudem, aby svoje stanovisko, které nám zde dnes široce vykládal, uplatnil před soudním tribunálem a obhájil svoji čest.

K tomu mu chce imunitní výbor dáti příležitost a proto setrvává na svém návrhu, aby kolega Dúrčanský byl vydán k trestnímu stíhání.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Dúrčanského dán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby sen. Dúrčanský k trestnímu stíhání vydán byl, se schvaluje.

Přikročíme dále k bodu

Zpravodajem je pan sen. dr Krouský, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Na pořadu je dále zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu za svolení k trestnímu stíhání sen. Bodnára. Sen. Bodnar na základě trestního oznámení policejního komisařství v Hustu je stíhán za výroky, které prý učinil veřejně na táboru lidu v Hustu. Výroky podle trestního oznámení směřují jednak proti demokraticko-republikánské formě státu, jednak proti ústavní jednotnosti státu. V prvém směru tvrdí se, že sen. Bodnar pronesl výrok: "Trpěti to však dále nelze, budeme bojovat vší silou až do poslední kapky krve, pokud nesvalíme nynější buržoustský režim a vládu. Přejeme si a požadujeme, aby toto "ruské peklo" bylo zde také, chceme, aby toto bylo co nejdříve uskutečněno a také bude uskutečněno."

Pokud jde o pobuřování proti ústavní jednotnosti státu, tvrdí trestní oznámení, že pan sen. Bodnar pronesl tento výrok: "Jménem veškerého zdejšího národa bez ohledu na národnost a náboženství prohlašuji, že jako v r. 1919, prohlašujeme nyní opětně připojení se k Ukrajině a chceme toto."

V těchto obou výrocích shledává soudní stolice v Hustu přečin podle §u 14 čl. l zák. 50/1923.

Imunitní výbor je toho mínění, že nutno trestnímu řízení ponechati v této věci volný průchod a prokázati, zda pan kolega sen. Bodnar skutečně těchto výroků použil, čili nic, a navrhuje proto, aby slavný senát se usnesl, že svoluje k stíhání jmenovaného senátora pro naznačené prečiny spáchané řečí na táboru lidu dne 1. května t. r. v Hustu konaném.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro naznačený přečin dán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara byl dán, se schvaluje.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 1. října 1925 o 16. hodině s tímto

1. Zpráva, národohospodářského výboru, k usnesení poslanecké sněmovny (tisk

2208) o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon ze dne 2. července 1924, čís. 169 Sb. z. a n., o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů a ovcí. Tisk 2227.

2. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2207) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby jako rukojmí a plátce převzala státní záruku za úvěr poskytnutý Zástavnímu a půjčovnímu úřadu v Praze. Tisk 2226.

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2193), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k dodatečnému souhlasu prozatímní úprava obchodních styků mezi Československou republikou a královstvím Dánským, sjednaná v Praze dne 31. ledna 1924, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. února 1924, čís. 34 Sb. z. a n. Tisk 2228.

4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2140), kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná ve Varšavě dne 7. dubna 1925. Tisk 2232.

5. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 2139), kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským, sjednaná v Praze dne 18. dubna 1925. Tisk 2209.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.