My němečtí sociální demokraté hlasovali jsme dosud v této sněmovně pro všechny smlouvy, založené na základě nejvyšších výhod, pokud jsme byli přesvědčeni, že tyto nejvyšší výhody skutečně byly poskytnuty. Tohoto předpokladu u polské smlouvy ovšem zde není. Při čtení československo-polské obchodní smlouvy vypadá to přece tak, jako by oba státy měly míti rovnoměrné výhody. Ale to je jen zdánlivé. Ve skutečnosti, pokud lze posouditi účinky obchodní smlouvy, jsou všechny výhody na polské straně. Bezprostředním účinkem polské obchodní smlouvy je, že v Československu mnoho tisíc horníků se stalo zbytečnými. To má tyto příčiny:

Polsko nebylo lze od jeho vzniku uspokojiti, pokud šlo o nabývání uhelných polí. Že si mohlo zachovati velký hornoslezský uhelný revír, o to se zasadila, československá diplomacie s veškerým úsilím a nadšením, tak jsme o tom alespoň četli v novinách. Nyní musí Polsko samo zcela otevřeně doznati, že ze své možné těžby 50 milionů tun ročně může spotřebovati jen sotva 20 milionů, že tedy pro 30 milionů anebo tři pětiny těžby potřebuje zahraniční odbytiště. Proto se Polsko také snaží, při uzavírání mezistátních smluv prosaditi hodně velké dovozní kontigenty. Pokouší se dokonce po svém způsobu tyto kontingenty vynutiti. Z tohoto důvodu povstal také dne 1. července bezesmluvní stav mezi Polskem a Německem, československá vláda podlehla polskému nátlaku. Ať již vyjednavači československé vlády se nevyrovnali zplnomocněncům polským, anebo ať to byly jiné důvody, které zde nechce nikdo přiznati, faktum je, že Československo právě v této smlouvě přišlo příliš zkrátka! Na základě zvláštního ujednání může Polsko každého měsíce vyvážeti do Československa 60.000 tun kamenného uhlí. Naproti tomu chrání se Polsko před dovozem československého uhlí tím, že stanovilo zásadu, že za každý větší vývoz oproti nynějšímu stavu lze provésti rekompensaci. To znamená: kdyby se přes míru nynějšího československého vývozu uhlí dováželo do Polska, může Polsko několikanásobné množství, jakožto rekompensaci dovážeti do Československa. To naprosto nestojí ve smlouvě, která nám zde byla předložena. Náš vývoz do Polska obnášel v tomto roce měsíčně průměrně 550 tun, tedy velmi málo. Kdyby se však tato cifra vývozu zvětšila, může Polsko do Československa dovážeti větší množství nad 60.000tun měsíčně. Bylo by si tedy přáti, aby se nám dostalo od zpravodajů a od vlády bližšího vysvětlení o těchto dílčích smlouvách, které nejsou uveřejněny.

Polsko obdrželo také výhody na československých drahách při dovozu i při vývozu, tím, že odstraněny byly rozdíly v sazbách, které dříve panovaly mezi Polskem a Československem. Byl stanoven jednotný tarif. Nuže, dalo by se o tom mluviti, kdyby také v Československu byla učiněna opatření, aby se tyto věci zase částečně vyrovnaly. Ale po tom není nikde ani stopy, Československý stát je vlastně ještě jediným státem, jenž trvale udržuje svoji uhelnou dávku. Ale je také státem, jenž v Evropě má nejvyšší železniční tarify. Je zcela přirozeno, že všechny tyto věci mají nesmírný vliv na uhelné hospodářství. Pokládám za velmi důležité, abych slavnému senátu ukázal, jak se poměry mají, neboť rozdíly mezi uhelnými tarify u nás a v jiných státech evropských jsou skutečně neslýchané. Aby věc byla přehlednou, chci sazby za dopravu uhlí ve všech státech uvésti v procentech. Stanovíme-li československý uhelný tarif číslem 100, pak obnáší tarif při vzdálenosti 50 km v Uhrách 72,57 proc., v Polsku 64,86 %, ve Francii 63,14 %, v Rakousku 63,14 %, v Německu 60 %, v Belgii 46,29 %, v Jugoslávii 45,72 %, v Italii 39,15 %. Při vzdálenosti 100 km jsou, cifry tyto: Uhry 82,79 %, Polsko 77,20 %, Francie 50,75 %, Rakousko 71,39 %, Německo 71,18 procent, Belgie 52,68 %, Jugoslávie 61,29 %, Itálie 50,10 %. Pro nás jsou směrodatny hlavně tarify ve Francii, Německu a Polsku, tam jsou tarify o 37 až 40 % menší nežli u nás. Za takovýchto okolností jsme již v nevýhodě, kdyby jiné státy při vývozu používaly svých vnitrozemských tarifů. Ale tomu tak není. Neboť Německo a Polsko mají pro vývoz svého uhlí mnohem nižší tarify nežli ve své vnitrozemské dopravě. Chci se omeziti na polský příklad. Polský vnitrozemský tarif je již sám sebou o 35,9 % nižší nežli československý. Poněvadž tedy polský zahraniční tarif při vzdálenosti 50 km jest o 34 % nižší nežli tarif pro polské vnitrozemí, vyplývá z toho tato skutečnost: stanovíme-li československý tarif číslicí 100, pak obnáší polský vývozní tarif pro uhlí při 50 km 43 % a při 100 km 27 % československého tarifu. Vzdálenost hornoslezského uhelného revíru až k československé hranici činí asi 50 km, použije se tudíž pro dopravu uhlí z Polska až k československým hranicím tohoto tarifu pro 50 km, jenž jest o 57 % nižší, nežli uhelný tarif v Československu. A nyní se dostává Polsku v obchodní smlouvě, právě uzavřené, dalších tarifních slev na československých drahách. Sleva tarifu vyplývá především z toho, že pro polské transporty uhlí platí všeobecně československý tarif a že se mimo to dovozné od polských pohraničních stanic do Bohumína velmi podstatně sníží. Jaký účinek mají výhody polskému státu poskytnuté na československé dráhy, chtěl bych doložiti konkrétními skutečnostmi. Vezmu nejdříve trať Bohumín-Břeclava. Pro československé a polské uhlí máme nyní jednotný tarif za 10 tun 661 Kč dovozného. Toto na roveň postavení bylo by lze zajisté vydržeti a je konečně správné, proti tomu také nemáme zvláštního odporu. Ale co československé uhelné hospodářství těžce poškozuje a mnoho tisíc horníků činí zbytečnými, je ta okolnost, že Polsko od pohraniční stanice Petrovic do Bohumína dostává velmi značné tarifní slevy. Trať Petrovice-Bohumín jest asi stejně dlouhá jako trať Karviná-Bohumín. Tarif Petrovice-Bohumín je nyní tak stanoven, že náš karvinský uhelný revír je v nevýhodě. Dovozné za polské uhlí z Petrovic do Břeclavy činí nyní za 10 tun 674 Kč, z Karviné do Břeclavy však daleko přes 700 Kč, nemám právě po ruce tabulky, nejspíše 740 Kč. Naše uhlí platí tedy asi 70 Kč více na dovozném nežli polské uhlí. Také do Rakouska je doprava polského uhlí lacinější nežli doprava československého uhlí. Jdou-li naše uhelné vlaky do Slovenska anebo přes Slovensko do Rumunska, vyplývá podobný poměr. Svinov-Vítkovice leží před Bohumínem, vzdálenost jest zase asi stejně velká jako trať Petrovice-Bohumín. Polsko neplatí ani polovinu dovozného, jež my musíme platiti ze Svinova-Vítkovic do Bohumína, takže také ve směru na Slovensko je Polsko ve velmi značné výhodě. Je tedy nepopíratelnou skutečností, že obchodní smlouvou bylo uhelné hospodářství a tím horníci těžce poškozeni. Od uzavření polské obchodní smlouvy bylo v československé republice propuštěno 12.000 horníků. Možno snad přiznati, že všech 12.000 horníků nespadá na účet polské obchodní smlouvy, ale co jich bylo propuštěno v Moravské Ostravě, a těch je přes 8000, spadá určitě na účet polské obchodní smlouvy.

Bylo by tudíž velmi zajímavé věděti, jakou úlohu při uzavření této obchodní smlouvy hrálo ministerstvo veřejných prací. Musíme alespoň míti za to, když se jedná o takovéto dalekosáhlé smlouvy, že musí býti slyšeni také ministři oborů, které přicházejí v úvahu. A já sotva se mohu domnívati, že by ministerstvo veřejných prací, pokud by bylo poznalo význam smlouvy, bylo mohlo dáti svůj souhlas k tomuto ujednání. Jestliže však skutečně tuto smlouvu diktovaly vyšší zájmy, o kterých zde nikdo nechce podati zprávy, pak měly se přece na druhé straně sjednati úlevy pro československé uhelné hospodářství.

Ačkoli naše uhelné hospodářství slevami, jež poskytnuty Polsku, těžce je dotčeno, ačkoli od té doby uplynulo několik měsíců, nebylo učiněno nejmenšího, aby sjednány byly úlevy. Uhelná dávka je stále ještě v platnosti, v nejnovější době byly přece oznamovány slevy dovozného, ale ty nemohou vyrovnati to, oč uhelné hospodářství bylo zkráceno. Proto stojíme před skutečností, že na denním pořadu je hromadné propouštění, že mezi dělníky nastává strašná nouze a bída. Nemluvím zde o uhlobaronech, neboť ti dovedli, přes tříletou hospodářskou krisi, která u nás panovala, své zisky nejen udržeti, nýbrž i zvýšiti, a to na úkor dělníků. Bezohledné zmenšování počtu sil, jemuž vláda byla kmotrou, způsobilo, že také dnes, ačkoli se říká, že uhlí je tak drahé, že ho nemůžeme dopravovati, dnes ještě mzdy činí sotva třetinu veškerého výrobního nákladu. Vláda spolupůsobila, že toto zmenšení počtu dělníků bylo provedeno. Slíbila svého času, že sníženy budou ceny potravin. A jestliže se dobře pamatuji, byl to ministr zásobování, který svého času řekl, že za každou korunu mzdy, která se dělníku vezme, ve stejném poměru bude také zmenšen zisk uhlobaronů. To nenastalo; naopak, zisk vzrostl, a ani dnes, v okamžité situaci, vláda nechápe se příležitosti, aby dělníkům situaci usnadnila. Vzhledem k těmto poměrům není nám možno souhlasiti s předloženou smlouvou. Náš klub bude tudíž hlasovati proti obchodní smlouvě s Polskem. (Souhlas na levici.)

Místopředseda dr Franta:: Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr Klouda: Prosím.

Místopředseda dr Franta: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Kloudovi.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Připomínky, které k projednávané dohodě přičinil pan kolega Jarolim, jsou na místě. Ovšem musím konstatovat, že tyto připomínky byly učiněny také v zahraničním výboru, že to byl zejména dr Witt, znalec moravsko-ostravského uhelného průmyslu, který celou, řadu dotazů v tomto směru na zástupce vlády, resp. ministra zahraničí, vznesl, a že zástupce ministerstva zahraničí pan zplnomocněný ministr inž. Dvořáček tyto dotazy podrobně a zevrubně zodpověděl. (Sen. dr Heller (německy): Ale ne uspokojivě! Kde jsou dnes ti pánové?) Pane kol. dr Hellere, Vy jste tam nebyl přítomen. (Sen. dr Heller (německy): O ano, byl jsem tam!) Pak to odvolávám. Pokud se týče toho uspokojení, nemůže býti rozhodujícím hlas Váš, nýbrž hlas většiny u toto uspokojení, které Vy si žádáte, musíte hledat ve votu, které většina zahraničního a národohospodářského výboru dala a jímž schválila vysvětlení pana inž. Dvořáčka. (Sen. dr Heller (německy): Kolega Witt na konec prohlásil, že není uspokojen!) Kdyby zde byl, on by vám na to odpověděl. (Sen. dr Heller (německy): Dr Witt zde není právě, protože nechce hlasovati pro smlouvu!) To vy si myslíte, ale nejste zplnomocněn za něj mluviti, Vy mluvíte za sebe a své myšlenky obvykle vkládáte dru Wittovi. (Sen. dr Heller (německy): Proč není zde podáno objasnění! - Výkřiky.)

Místopředseda dr Franta: Pane dr Hellere, slovo má pán referent dr Klouda.

Zpravodaj sen. dr Klouda (pokračuje): Prosím, já jsem konstatoval, že tyto dotazy, které velmi podrobně a velmi věcně odůvodnil kolega dr Witt v zahraničním výboru, byly předmětem porad a usnesení zahraničního výboru, že se nám dostalo podrobného a důkladného vysvětlení se strany zástupce ministerstva zahraničí a že po tomto vysvětlení byl předložený návrh prozatímní dohody schválen. (Výkřiky. - Sen. dr Heller (německy): A senát nemá žádného práva na vysvětlení?)

Místopředseda dr Franta: Neračte přerušovati řečníka!