Schůze zahájena v 19 hodin 05 minut.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.
Zapisovatelé:Löw, dr. Přikryl.
88 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, Udržala dr Winter.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovalenou pro dnešní schůzi sen. Dúrčanskému, dr Koperniczkymu, dr Procházkovi, Smrtkovi a Svrakovi.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 2246. Zpráva I. výboru zdravotního, II, výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky Československé (tisk 2222).
Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 6. října 1925 přikázáno:
Výboru kulturnímu a rozpočtovému:
Tisk 2241. Návrh sen. Babku, Zimáka, Pánka, Křižko, dr Franty, Zavorala a spol. na bezodkladné a náležité vybudovania školstva na východnom Slovensku.
Výboru národohospodářskému, živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému:
Tisk 2242. Návrh sen. Hucla, Křižko, Zavorala, Pánka, dr Franty, dr Soukupa a spol. na vydání nového zákona o daní z vodní síly.
Výboru národohospodářskému, rozpočtovému a soiciálně-politickému:
Tisk 2186. Návrh sen. Zulegera, Spiese a soudr. stran živelních škod, jež způsobeny byly katastrofálním suchem v okresech doupovském, kadaňském, podbořanském a žateckém.
Tisk 2221. Návrh sen. Starka, Perthenové, Hladíka a soudr. na opatření vydatné pomoci obětem živelních pohrom.
Tisk 2224. Návrh sen, Spiese, Zulegera a soudr. stran živelních pohrom, jež způsobeny byly trvalými dešti v politických okresech Kraslicích, Nejdku, Jáchymově a Přísečnici.
Tisk 2234. Návrh sen. Lipperta a soudr. stran poskytnutí vydatné státní pomoci k nápravě škod, jež způsobeny byly živelními pohromami v okresech Kašperských Horách, Hartmanicích, Nýrsku, Vimperku a Sušici.
Tisk 2235. Návrh sen. Lipperta a soudr. stran živelní pohromy způsobené záplavami, v politických okresech Budějovicích, Prachaticích, Kaplici, Krumlově, Jindřichově Hradci a Třeboni.
Předseda: Přikročuji k projednávám denního pořadu.
1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2236) k vládnímu návrhu zákona o úpravě obchodních styků s cizinou. Tisk 2243.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Vláda předložila nám, jako každoročně, osnovu zákona, kterou se zmocňuje k tomu, aby uváděla v prozatímní platnost smlouvy obchodní. Tímto zmocněním nemá se nijak prejudikovat právům parlamentu, aby svého času, když smlouvy budou skutečně uzavřeny, tyto buď schválil, nebo neschválil. Předpisuje totiž § 64 ústavní listiny, aby vláda neprodleně po uzavření dotčených obchodních smluv tyto předložila oběma komorám a pakli by jedna nebo druhá komora, nebo obě, neprojevily souhlas, aby z těchto smluv sešlo. Je to tedy pomůcka čistě provisorní, technická, kterou a býti umožněno vládě, by prakticky mohla okamžitě využíti výhod, které bylý smluveny v dotčených obchodních smlouvách, a je to také velmi elastický způsob, kterým nikterak nemá býti ublíženo právu parlamentu. K tomu nalézáme, se nyní právě ve vyjednávání o obchodní smlouvy s Polskem, Německem, Belgií, Japonskem a jinými státy, takže, kdybychom nemohli použíti výhod, které dotčené smlouvy nám poskytují, ocitli bychom se po případě v nějaké nepříjemné, nepříznivé hospodářské situaci. Připomínám pouze ten případ, který se stal před nedávném ohledně smlouvy s Itálií, poněvadž vláda neměla zmocnění, aby prozatím uvedla v platnost tu smlouvu, byly z toho velmi nepříznivé a osudné důsledky hospodářské pro náš průmysl i obchod. Následkem toho je zajisté v zájmu všech našich společenských tříd, zejména i dělnické, aby tyto smlouvy došly co nejdříve k platností, aby mohly býti vhodné použity, nebo, bude-li se průmyslu dařiti dobře, zajisté i vzhledem k tomu dělnická třída má příležitost uplatniti lépe své požadavky. Předloženou osnovou žádá se zmocnění pro smlouvy, jež uzavřeny budou od l. července 1925, a to na dobu až do 30. června 1926, a to z té příčiny, poněvadž dosavadní zmocnění trvalo až do 30. června 1925. Vedle tohoto obvyklého zmocnění, jež se vládě každoročně udílí, a jež se objevuje i v jiných startech - nejsme sami, kteří tohoto praktického prostředku užíváme, máme ještě 2 ustanovení o této osnově, která jsou velmi důležitá a zajisté hospodářsky vysoce praktická. Totiž podle §u 2 je vláda oprávněna v této době učiniti vhodné opatření buďto uložením cel, nebo snížením cel v těch případech, ve kterých by podmínky hospodářské byly pro cizí stát výhodnější, než u nás. Zejména, dejme tomu, tím způsobem, že se udělají různé výhody pro vývoz do našeho státu, anebo tím způsobem, že se prodlouží v jiných státech doba pracovní, takže naše konkurence je tím stížena, nebo že jsou jiné sociální výhody poskytnuty. I valutové poměry zde hrají nemalou roli, a víme, jaké to má a mělo důsledky, když naše valuta klesala a stoupala, jak s tím dovoz a vývoz souvisel. Je to zajisté zase elastické praktické ustanovení, které nemůžeme zachytiti cestou zákonodárnou, tím těžkopádným aparátem zákonodárnými, nýbrž tímto zmocněním, které vládě poskytuje možnost, aby okamžitě v takových případech s výsledkem mohla zakročiti.Pak máme ještě třetí bod a ten týká se ustanovení, které máme dosud tuším v zákoně z r. 1919. Podle toho zákona je zmocněn ministr financí, aby ve shodě s ministrem zemědělství a ministrem obchodu zrušil, anebo snížil včasně cla na předměty nutné potřeby, tedy řekněme na mouku a podobně. Toto ustanovení však neplatí a nepřiznává se ministru financí právo v těch případech, ve kterých cizina s námi ještě neuzavřela obchodních smluv a s našimi výrobky, resp. zbožím, nepříznivěji nakládá, než s jinými. To zajisté jest úplně praktické a ucelme ustanovení a vyhovuje rovněž praktické i hospodářské potřebě.
Z té příčiny navrhuje zahraniční výbor, aby bylo uděleno schválení této osnově ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.
Předseda (zvoní): Dále má slovo zpravodaj za výbor národohospodářský, pan sen. Lisý.
Zpravodej sen. Lisý: Slavný senáte! Vybudování smluvní úpravy mezistátních obchodních styků není dosud skončeno. Jedná se o obchodní smlouvu s Maďarskem, Španělskem a Japonskem, a v krátké době bude zahájeno jednání s Belgií, Německem, Tureckem, Finskem atd. Snahou vlády jest uvésti výhody z nově uzavřených obchodních smluv co nejdříve v platnost, pročež žádá, aby zmocnění, dané jí zákonem ze dne 22. prosince 1924, čís. 305 Sb. z. a n., pro smlouvy uzavřené do 30. června 1925 bylo rozšířeno i na smlouvy uzavřené od 1. července 1925 do 30. června 1926.
Význam a potřeba tohoto zmocňovacího zákona byly jíž při dřívějším projednávání odůvodněny. Zmocněním neponechává se vláda bez kontroly a zákonodárným sborům nebere se možnost zaujmouti stanovisko ke každé obchodní smlouvě, ale jde o opatření, aby každá nová obchodní smlouva mohla býti uvedena v okamžitou platnost, což má pro československý obchod a průmysl význam a prospěch veliký. To zejména týká se v době přítomné obchodní smlouvy se Španělskem. Smlouva tato, ač byla prozatímně se Španělskem sjednána, nemohla býti uvedena v platnost bez tohoto zmocňovacího zákona. Platnost její je očekávána vývozními i dovozními kruhy s velikým zájmem. Celá řada průmyslových oborů již na základě této smlouvy uzavřely objednávky, na jejíchž realisování obě strany čekají. Je to zejména průmysl sklářský, t. zv. jablonecké sklo, který potřebuje rychlé uvedení smlouvy se Španělskem v platnosti, a každý průtah měl by v zápětí veliké finanční škody průmyslu i obchodu československého i španělského, a pokud se týče Španělska, i škodu v zemědělství.
Je tedy nutno, aby bezodkladně po publikaci tohoto zmocňovacího zákona se naše československé úřady dohodly se španělskými o datu příslušné vyhlášky, která bude v obou státech vydána v týž den a s platností od téhož dne, a to, tak, aby ještě v druhé polovici tohoto měsíce vešla v činnost obchodní smlouva Československé republiky se Španělskem. (Sen. Matuščák: My jsme se mohli dohodnouti také s Ruskem a ne jen se Španělskem!)
Předešlý zákon zmocňovací je rozšířen o dva nové paragrafy, které poměry a potřeby během času vzniklé vynutily.
Ustanovení § 2 tohoto zákona má na zřeteli případy, kdy dovážené zboží na základě zvláštních opatření vývozního státu, na př. vývozními prémiemi, zavedením delší pracovní doby atd., nebo na základě zvláštních opatření jiných, nebo v důsledku značného poklesu měny působí domácímu průmyslu mimořádnou soutěž. Navrhované ustanovení dává vládě zmocnění učiniti proti této soutěži vhodná ochranná opatření.
Ustanovení § 3 dovoluje vládě, aby celní úlevy v případě potřeby aplikovala toliko při dovozu ze států, které s Československou republikou uzavřely obchodní smlouvy, aneb se zbožím československého původu nenakládají méně příznivě, než se zbožím jiným.
Národohospodářský výbor usnesl se doporučiti senátu, aby zákon o úpravě obchodních styků schválil ve znění, jak se o něm usnesla poslanecká sněmovna.
Předseda: K slovu je přihlášen pan. sen. Hladik.
Sen. Hladik (německy): Dámy a pánové! Předložený zákon je zmocňovacím zákonem, ke kterému již z důvodů zásadních nemůžeme dáti svého svolení, Zaujímáme-li k zákonu stanovisko zamítavé, děje se tak jedině z toho důvodu, poněvadž, jak jsem se již zmínil, tento zákon dává vládě zmocnění dalekosáhlého významu, jakým jest uzavírání obchodních smluv. Tím ovšem není řečeno, že jsme proti uzavírání obchodních šimlův, naopak, patříme k těm, kteří prohlašují, že je těžkou chybou obchodní politiky tohoto státu, že nebyly již dávno uzavřeny obchodní smlouvy s jednotlivými státy, aby udržena byla odbytiště, která jsme dříve měli, a aby získána byla další odbytiště pro náš průmysl. Máme tudíž za to, že je nesmírnou škodou pro stát samotný, jestliže obchodně-politické styky s jednotlivými zeměmi do dnešního dne nebyly upraveny.
Tímto zákonem dává se pro další rok, to jest od l. července t. r. až do 30. června následujícího roku, vládě další zmocnění, aby uzavírala obchodní smlouvy na vlastní pěst, aniž by se dříve tázala Národního shromáždění. Stojíme na stanovisku, že uzavírání obchodních smluv je věcí tak důležitou, že tato otázka patří výhradně do kompetence zákonodárného sboru. Ať nám nepřijde nikdo s námitkou a řekne: Vždyť mohou nastati okamžiky, kdy nebude možno obchodní smlouvu předložiti Národnímu shromáždění, a pak, jak se praví ve zprávě zpravodaje zahraničního výboru, mohla by nastati velká škoda pro stát, kdyby při uzavírání dotčené smlouvy nastal průtah. Vždyť jsme se již opětovně dožili toho, že Národní shromáždění bylo svoláno z důvodů zcela nicotných, z méně důležitých důvodů, nežli jest uzavírání obchodních smluv, i domníváme se, že uzavírání takovýchto smluv má pro Československou republiku alespoň právě tak veliký význam, jako na konec vydání několika poslanců a senátorů, za kterýmžto účelem poslanecká sněmovna, anebo senát již opětovně byly svolávány. Ale nemůžeme se také připojiti k názoru zpravodaje zahraničního výboru, praví-li v písemné zprávě, že tímto zmocněním není dotčeno právo Národního shromáždění, poněvadž podle §u 64 ústavy je povinností vlády předkládati obchodní smlouvy s provisorní platností zákona oběma komorám, a poněvadž, zaujme-li jedna z obou komor zamítavé stanovisko, provisorní platnost zákona přestává. Zpravidla je tomu přece tak, že při nynějšími systému Národní shromáždění spolkne všechno, co se mu předkládá. Nejlepším důkazem, tohoto mého tvrzení je skutečnost, které jsme se dožilí teprve v posledních dnech ohledně uzavření obchodní úmluvy, že totiž Národní shromáždění přijalo smlouvu s Polskem na základě nejvyšších výhod, o kteréžto smlouvě přece nelze beze všeho dalšího tvrditi, že by byla republice přinesla obzvláštní výhody. Naopak, uzavřením této smlouvy na základě nejvyšších výhod vzniklo, jak můj kolega v klubu soudruh Jarolim při projednávání tohoto předmětu prohlásil, velké poškození uhelného průmyslu. Prosím, představte si jednou okamžik, co by nastalo, kdyby jedna z obou komor při nynějším panujícím systému nelze ovšem tak předpokládati - snad přece jednou odepřela své svolení k úmluvě, kterou vláda uzavřela. Táži se vás, zda by to znamenalo výhodu pro stát a zda by to bylo v zájmu obchodu a průmyslu, kdyby pak jednání s dotčeným státem, který při tom specielně padá v úvahu, bylo skončeno, vláda s tímto státem se dohodla, a jedna z obou komor odepřela své svolení k této úmluvě? Myslím, že by tím pro stát a pro vládu vznikly komplikace, a nepříjemností. Mimo to není tomu tak, jak pan zpravodaj ve své zprávě dnes řekl, že je proto nutným zařízení, aby se vládě dostalo zmocnění k uzavírání obchodních smluv, aby v této otázce nemohly nastati průtahy. Před parlament musí přijíti podle §u 64 ústavy obchodní smlouvy. Potřebují přijíti před parlament jen jednou. Ale domnívám se, když takovýto okamžik nastane, že skutečně věc je naléhavá, že pak vždy je možno svolati obě komory a dotázati se jich, jaké stanovisko zaujímají k zamýšleným obchodním smlouvám.
Pan zpravodaj výboru pro věci zahraniční poukázal ve své písemné zprávě na to - nemyslím, že to je zvlášť skvělé vysvědčení, jež pan zpravodaj dává zákonodárným sborům že se vládě má dáti svolení k uzavírání obchodních smluv také proto, poněvadž zákonodárný aparát postižen je jistou těžkopádností. Nuže musíme si však předložiti otázku, v čem vlastně tato těžkopádnost záleží, i přicházíme k závěru, že tato těžkopádnost spočívá ve stávajícím systému, že spočívá na skutečnosti, že uvnitř koalice resp. uvnitř >Pětky< existují mínění tak silně divergující. Myslím, že, by již bylo lépe pokusiti se o odstranění těžkopádnosti zákonodárného aparátu, místo aby se přikračovalo ke vzdání se demokracie a ke zmocňování vlády, aby tak závažné a důležité otázky, jako jsou obchodní smlouvy, vyřizovala v oboru vlastní působnosti. Je zajisté značný počet lidí, kteří mají za to, že by bylo spíše obětovati těžkopádnost, nežli abychom se vzdali zásady demokracie. Je nám ovšem jasno, že stav, jaký jsem naznačil, tak brzy nenastane, poněvadž jsou lidé, kteří nedovedou správně definovati slovo >právo<.
Oba zpravodajové uvádějí, že máme před sebou uzavření obchodních smluv s Německem, Belgií, Maďarskem a Španělskem. Zde dlužno vysloviti otevřeně, že postrádáme zdůraznění potřeby, navázati také s Ruskem obchodně-politické styky. (Souhlas sen. Matuščáka.) Tím nikterak nechci prokázati kolegovi Matuščákovi nějakou úsluhu, nýbrž béřu při posuzování otázky v úvahu jen skutečné poměry. Ovšem, že by navázání jednání o obchodních smlouvách s Ruskem předpokládalo uznání sovětské vlády. Nepotřebuji zajisté teprve říci, jaké politické stanovisko my sociální demokraté zaujímáme k Rusku, ale nehledě k tomu máme za to, že uznání sovětského Ruska, navázání obchodně-politických styků s tímto státem je s hospodářského stanoviska nezbytnou nutností také pro Československou republiku. Při teto příležitosti mně dovolte poukázati na to a jako důkaz mého tvrzení uvésti, že v době předválečné v území, které nyní tvoří Československo, a především z historických zemí, z těchto zase v prvé řadě z Čech vývoz do Ruska byl takový, že konečně stál za zmínku. Rusko bylo především vděčným odbytištěm pro průmysl sklářský. Toho jsme úplně pozbyli a vývoz do tohoto státu, pokud jde o sklo a skleněné zboží, rovná se nule. To platí však nejen o sklářském průmyslu, nýbrž také o jiných odvětvích průmyslu, tak především také o zboží textilním a kovovém. Při tom naprosto nesmíme pustiti se zřetele, že z Ruska v době předválečné dováženy byly především potraviny do starého Rakouska a do území, která dnes tvoří část Československé republiky, hlavně značné množství luštěnin. Vycházeje z těchto úvah mám za to, že již se stanoviska tohoto státu je nezbytno, abychom naše obchodní styky urovnali, a že Rusko se nemůže a nesmí pustiti se zřetele.
Že s Německem nemáme ještě žádné obchodní smlouvy, pocítili jsme v poslední době velice nepříjemně. Nebude vám asi neznámo že 1. říjnem tohoto roku v Německu vstoupil v platnost nový celní tarif. Zvýšením jednotlivých cel, jež novým celním tarifem v Německu nastalo, utrpí také velmi silně velký počet průmyslových odvětví Československa. A tu je to především zase průmysl sklářský. Nevím zdali je vám známo, že na příklad celní tarif pro flakony zvýšen byl ze 72 feniků na 5,50 marek za kilogram. Co to znamená, můžete si sami představiti. Znamená to zvýšení celní sazby o 800 %, a uvážíme-li dále že k prodejní ceně přistupovala dříve celní přirážka asi 10 %, čímž se přirozeně prodejní cena zvýšila, můžeme dnes konstatovati, že dnes podle nového celního tarifu nastává přirážka k prodejní ceně o 50 %, 70 %, v jednotlivých případech dokonce 100 %. Co teď bude následkem toho? Kdybychom byli již dříve zahájili vyjednávání s Německem, pak bylo pravděpodobně možno cestou vyjednávání zabrániti takovémuto stavu jaký nyní nastal. V jabloneckém průmyslovém okresu bylo dosud zaměstnáno asi 1500 dělníků, ale jen v brusírnách. To ovšem nejsou všichni, kdož při výrobě flakonů přicházejí v úvahu. Přicházejí k tomu ještě v úvahu dělníci zaměstnaní v hutích, dělníci zaměstnaní ve slévárnách a takoví dělníci, kteří provádějí montáže flakonů, v některých případech také malíři atd. Prosím dále, abyste vzali na vědomí, že se každoročně vyváželo asi za 90 milionů korun flakonového zboží z Československa, a to většinou do Německa. Není pochyby, o tom, že, zůstanou-li tyto celní sazby v platnosti výroba tohoto zboží u nás ovšem musí přestati. Četli jsme v posledních dnech - myslím, že to bylo včera nebo předevčírem v novinách - že vláda, ministerstvo obchodu zahájilo kroky, aby cestou vyjednávání s vládou německé říše přivodilo dohodu. Je tomu asi tak; ale při této příležitosti byla zahájena intervence u ministerstva obchodu a pan ministr obchodu inž. Novák svého času prohlásil, že jest o celé věci informován. Tím více tedy dlužno litovati, že pan ministr obchodu prohlásil, že jest informován, neboť bylo by bývalo jeho povinností, jestliže správně chápe svůj úkol jakožto ministr obchodu, aby již před platností celního tarifu v Německu včas zakročil v tom smyslu, aby zabránil tomu, aby, jak se skutečně stane, nezaměstnanost nebyla ještě více zvyšována a vývoz určitého zboží z tohoto státu ztěžován.
Měl jsem již jednou příležitost poukázati k tomu, že k aktivnosti obchodní bilance značnou měrou přispívá průmysl sklářský. Prosím, zde máte příklad! Za 90 milionů korun vyváží se ročně flakonového zboží, a přestane-li tento vývoz, nebude to také bez vlivu na aktivnost obchodní bilance. Je tedy naléhavě potřebí, aby se v této otázce jednalo co nejrychleji. Ale nejen sklářský průmysl tím trpí. Také u jiných odvětví průmyslu je tomu tak a z těchto úvah vycházejíce doufáme, že bude urychleno poněkud tempo při uzavírání obchodních smluv abychom došli k uspořádaným poměrům a zabránili nedostatkům které nadále ještě můžeme očekávati. Přejeme si tedy, aby pokud jde o úpravu obchodních poměrů Československa k ostatním státům pokud možno brzy nastal pořádek, ale nejsme téhož mínění, jako pan zpravodaj, že bezpodmínečně potřebujeme zmocňovacího zákona pro vládu k uzavírání obchodních smluv, nýbrž hájíme názor podle mého mínění jedině správný, že uzavírání obchodních smluv má se díti jedině zákonodárnými sbory z důvodů, které jsem právě uvedl.
Když již mám slovo, chtěl bych této příležitosti použíti k tomu, abych pana ministra, který zde ovšem není - snad bude ještě možno, aby na tyto věci byl upozorněn, které se dnes v senátě projednávají (Sen. dr Heller [německy]: To ho nezajímá!) Jistě že ne, snad je právě zaměstnán spisováním libreta pro nějakou operetu a nepovažuje proto za potřebno, aby se zajímal o otázky svého oboru. Je potřebí upozorniti ho na to, že ve sklářském průmyslu, netoliko v jabloneckém území, nýbrž také v okolí Kamenického Šenova a v části jilemnického okresu již od delší doby panuje těžká krise, kterouž obzvláště jsou postiženi dělníci zaměstnaní při leštění, při výrobě prstenů a při výrobě křišťálového skla. Také zde nutno říci, že ministerstvo obchodu, resp. činitelé vlády v úvahu přicházející nejsou zcela bez viny, především pokud jde o pokles výroby prstenů. To jest, o poklesu vlastně nelze mluviti. Výroba, měřena podíle tuctů anebo set kusů, stoupla. Stoupla však proto, poněvadž již od delší doby hází se na trh brak, to jest, poněvadž se místo broušeného zboží vyváží a dává na trh tlačené zboží. Mohu vám říci, že dříve v okresech jabloneckém a tanvaldském při výrobě prstenů zaměstnáno bylo asi 1700 dělníků, kdežto nyní je jich zaměstnáno již jen 100 anebo nejvýš 150. Tito četní dělníci přišli o zaměstnání jedině proto, poněvadž, jak jsem se již zmínil, nyní se vyrábí jedině tlačené sklo a brak. O těchto věcech pian ministr obchodu ví. Již při opětovných příležitostech bylo ministerstvo obchodu upozorněno na tyto nedostatky a pan ministr obchodu opětovně vyzván pečovati o to, by zabránil vývozu tlačeného zboží a braku. Víme již, že krise ve sklářském průmyslu ve všech těchto zjevech nemá jedinou příčinu, nýbrž že při těchto kritických zjevech samozřejmě dlužno bráti v úvahu také všeobecnou hospodářskou situaci. Možno však učiniti opatření, aby přílišnému zostření krise bylo zabráněno. U prstenů u broušených perel začalo se s jejich tlačením a nelze ovšem dohlédnouti konce. V nejnovější době přistupuje se k tomu, že se také křišťálové zboží tlačí a přivádí surové na trh. O tom je pan ministr obchodu rovněž zpraven, ale nepociťujeme a nevidíme ničeho, že by byl podnikl nějaké kroky, aby těmto nedostatkům odpomohl. Ovšem, z fiskálního stanoviska není to konečně pro ministerstvo obchodu žádnou tak jednoduchou věcí, vystupovati proti vývozu - tlačeného zboží. Musíme povážiti, že v listopadu 1924 vyvezeno bylo na příklad 1,300.000 kg skla a skleněného zboží z Československa. V tomto množství bylo zajisté asi obsaženo značné procento tlačeného zboží. To jest po mém zdání důvod, vystupovati proti těmito nedostatkům, poněvadž, potrvá-li to dále, samozřejmě se vydáváme v nebezpečí, že vůbec pozbudeme trhu v tomto zboží, poněvadž nemůžeme přece od konsumentů žádati, aby na místě dobrého zboží kupovali jen smetí. Bylo by tudíž potřebí, aby se pan ministr obchodu také trochu staral o tyto věci. Zahájeno již hnutí o nápravu a následkem toho má býti omezena výroba braku resp. tlačeného zboží. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.) Pan ministr obchodu byl vyzván spolupůsobiti k tomu, aby toto hnutí mělo úspěch. Zítra koná se schůze národohospodářského výboru a jak mně bylo sděleno, promluví tam pan ministr obchodu o krisi jabloneckého průmyslu. Ale myslím, že mluvením se příliš mnoho nevykoná. Dlužno bráti větší zřetelná jednání, a bude potřebí zabývati se prakticky otázkou, jak je možno čeliti těmto zlým nedostatkům. Použil jsem již několikráte příležitosti, bych poukázal k tomu, že je jen jedna záchrana, to je výroba kvalitního zboží. Chceme-li se však zaříditi pro výrobu kvalitního zboží, pak při tom přichází zase v úvahu jiná otázka, totiž pečovati o to, aby tu byl dorost kvalifikovaného dělnictva. Dnes bohužel je tomu tak, že kvalifikovaných dělníků je stále méně, poněvadž předně pro výrobu braku není více potřebí přílišné kvalifikace, a poněvadž ve druhé řadě odborné školství pro průmysl sklářský v německém území, což zase podškrtávám, zcela obzvláště je zanedbáváno. Máme sice na příklad v Jablonci státní odbornou školu, ale zařízení, vyučovací a učebné pomůcky jsou ještě tytéž, jaké byly při zřízení této školy doplnění, obnovení všech těchto věcí vůbec ještě nenastalo. Zde dlužno také říci, že směrodatní činitelé, ministerstvo školství nejedná podle práva a spravedlnosti, nýbrž také tato otázka, která jest otázkou ryze hospodářskou, otázkou na které také stát jako takový má veliký zájem, také tato otázka posuzuje se s hlediska národnostního. V Hradci Králové jest ústav pro zvelebování živností, v Turnově jest odborná škola co nejmoderněji zařízená, ale v Jablonci se všechny směrodatné kruhy namáhaly marně, aby tato škoda byla uvedena na výši doby. Obdrželi jsme sice sliby, ale nic nebylo učiněno. Asi před 14 dny byl venku zástupce ministerstva školství, podíval se na věci v Jablonci, dal si uděliti potřebné informace a došel sám k úsudku, že odborná škola v Jablonci požadavkům absolutně nevyhovuje. Slíbil, že se pokusí učiniti co možno. Jak tato možnost bude vypadati, ukáže budoucnost. Příliš velikým nadějím se nesmíme oddávati, poněvadž sliby s této strany nemají valné ceny. Mimo to potřebujeme se jen podívati na rozpočet ministerstva obchodu pro rok 1926, abychom poznali, že příliš reforem a novot v příštím roce nebude zavedeno. Byla na příklad položka pro obchodní zpravodajství snížena o 20.000 Kč, položka pro zvelebování průmyslu o 30.000 Kč, položka pro podporu vývozu snížena byla o 400.000 Kč. Z těchto cifer můžeme seznati, že na směrodatných místech není úmyslu podporovati vývoj našeho průmyslu větší měrou než dosud, naopak, tyto číslice ukazují jasně, že také v budoucnosti zůstane při starém.