Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

"Resoluce sen. Starka, Hladika a soudr. k č. t. 2264:

Vládě se ukládá, aby o použití částek, které touto osnovou zákona se povolují, podala Národnímu shromáždění zprávu nejdéle do konce března 1926."

Místopředseda dr Soukup: Doslov má pan zpravodaj sen. Kroiher.

Zpravodaj sen. Kroiher: Ujímám-li se ještě slova, je to k vůli tomu, abych jednak vyslovil svoje podivení, kterak pohromy živelní souvisí s pohromami kuřáckými, kdy naši kuřáci dostávají horší zboží, a na druhé straně vyslovil potěšení, že Rakousko nyní jest v stavu, že může dodávati občanstvu svému lepší tabák a lacinější nežli my, abychom vzali to jako přiznání, že nynější Rakousko je soběstačným, protože může prodávati tabák za ceny tak nízké, a nemusí se dožadovati podpory cizích států.

Co se týče věci samotné, pravím na uspokojení pana sen. Starka, že není potřebí, aby občanstvo čekalo na pomoc státní, nýbrž že naše vláda, jak kolega Hybš řekl, ihned jak přišla do Prahy zpráva o rozsahu katastrofy, dala okresními politickými správami určité obnosy k disposici s nařízením, aby s urychlením činnosti jak politických správ, tak obecních úřadů, četnických stanic, a přirozeně i my spolupomáhali, aby co možno nejdříve pomáhali podle zpráv, kde jaké pomoci je potřebí, a já prosím sám dosvědčuji, že podpory již rozdávány byly a že ihned po katastrofě bylo opatřeno ranné osivo do dotyčných okresů, které toho potřebovaly. Ukázala také, že je osivo již zaseto a postaráno o to, aby obecenstvo, pokud podpory potřebuje, v zimě nemusilo nouzi trpěti.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých hlav; jakož i úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav, jakož i s úvodní formulí v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 2255, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav, jakož i s úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny, vyznačeném v tisku 2255, ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hybš: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Kroiher: Nikoliv.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Není tomu tak.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav, jakož i s úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolucích.

Má pan zpravodaj nějakou opravu?

Zpravodaj Hybš: Navrhuji, aby v resoluci č. 2. bylo slovo "Zemědělský" nahrazeno slovem "Národohospodářský".

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s resolucemi otištěnými ve zprávě výborové s uvedenou opravou, tisk 2264, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěné ve zprávě výborové s uvedenou opravou se přijímají.

Kdo souhlasí s resolucí sen. Starka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce je zamítnuta.

Přikročíme dále k bodu:

5. Zpráva rozpočtového výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1923 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 2237). Tisk 2258.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte? Podávaje zprávu rozpočtového výboru o účetní závěrce státní.... (Hluk mezi německými senátory.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím pány senátory o klid, aby pan zpravodaj mohl pokračovati.

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):.... z r. 1923, chtěl bych především upozorniti na to, že je to již třetí výroční závěrka účetní, kterou v tomto roce vyřizujeme. Tento fakt je nejlepším důkazem toho, jak jsou zrychleně sdělávány státní závěrky a dlužno za to vysloviti opravdu plné uznání nejvyššímu kontrolnímu účetnímu úřadu, jemuž je tato úloha svěřena a který s poměrně nepatrným a v poslední době ještě restringovaným stavem úřednictva... (Hluk u německých senátoru. - Sen. dr. Heller (odcházeje).... Pfuj Teufel!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):..... tak zdatně tento úkol zdolává. Můžeme očekávati, že nejblíže příští účetní závěrka bude již předložena v zákonné lhůtě, ba dokonce s jejím předstižením, a pak úvěrní závěrka také nabude nového významu, že totiž bude moci vydatně býti použita již při sestavování rozpočtu na rok příští.

Rozpočet na r. 1923 sestavovala ještě předešlá vláda Benešova, ale sněmovně jej předložila a pak během raku prováděla již nynější vláda Švehlova.

Abychom si charakterisovali správní období, jehož se závěrka týká, dlužno vzpomenouti událostí hospodářských, které předcházely. Je známo, že naše koruna měla nejhlubší pokles r. 1921 až téměř na 5 ct švýcarských. R. 1922 konstantně stoupala až na 18 ct. R. 1922 se pohybovala celkem na výši 16 1/2 ct. A stejným krokem s tím ceny klesaly, takže během roku 1922 klesl index velkoobchodních ceň, z 1900 až na 1000 a na této výši se pak udržoval celý další rok. Toto klesání cen a hospodářská stagnace, která poněkud z náhlého vzestupu koruny a také ovšem z jiných ještě příčin potom vyplynula, charakterisují toto období a v r. 1923 ještě doznívaly následky těchto věcí.

V účetní závěrce projevují se tyto poměry příznivě i nepříznivě. Příznivým symptomem je, že celkový obrat státního hospodářství klesá, že je méně investicí než předešle, že jsou úspory ve výdajích téměř ve všech kapitolách, úspory, které se ve vysvětlivkách právě odůvodňují v prvé řadě poklesem cen těch potřeb; které stát nakupuje. Také již se v tomto roce nevyskytují další zálohy státnímu obilnímu ústavu.

Ale ovšem objevují se i nepříznivé důsledky poklesu cen a hospodářské stagnace, která jej ještě nějaký čas provázela. Takovým nepříznivým důsledkem je zejména značný vzestup podpor nezaměstnaným, pro které účely bylo po rozpočtu ještě nové povoleno 220 a 140 milionů a kde původní rozpočet byl překročen o 321 milion.

Ale ještě povážlivější následek změny hospodářských poměru je ten, že se objevuje schodek ve výnosu četných státních daní a že také výtěžky státních podniků zůstávají značně pod rozpočtenými obnosy a také pod skutečným výtěžkem z let předchozích. V souvislosti s tím a protože berní správa nefungovala ještě správně, zůstává mnoho nevybíraných daní, což se jeví v tom, že suma aktivních nedoplatků, pohledávek státních, dostupuje výše 3,200.000 a těžkost v dobývání daní se projevuje také v tom, že položka úroků z prodlení při daních přímých i dani z obratu značně proti původnímu rozpočtu stoupla, činí téměř 100 milionů Kč.

Hlavní číslice závěrečného účtu byly uvedeny v tištěné zprávě rozpočt. výboru a nebudu jich opakovati. Původním rozpočtem byly výdaje rozpočteny na 19.371,000.000 Kč, ale pod tlakem poměrů byly v zápětí povolovány ještě zvláštními zákony výdaje další, zejména na podporu nezaměstnaným, na stavební ruch a k jiným nutným účelům; výdaje, které jen částečně stanoveny pevnými ciframi, ale částečně byly neurčité výše. Ovšem když během roku se ukázalo, že příjmy, výnosy daní zůstávají pozadu za rozpočtem, bylo to vážným pokynem pro státní správu, aby hleděla ve výdajích docíliti úspor, a dlužno s povděkem uznati, že skutečně státní správa v četných odvětvích se rychle k této změněné situaci přizpůsobila, takže rozpočteného obnosu výdajů nebylo dosaženo, nýbrž bylo docíleno úspor ve výši 1,269.000.000 Kč. Ovšem tyto úspory nevyrovnaly úbytek příjmů, neboť byly rozpočteny na 18.821.000.000 Kč a zůstaly za touto číslicí o celé 2.193,000.000 Kč.

Snad budou zajímati podrobnější číslice o tom, jak na tomto schodku participují jednotlivé skupiny daňové. Osobní daně vynesly o 150 milionů Kč méně, daň z lihu o 120 milionů Kč - ve vysvětlivkách odůvodňuje se to tím, že naše občanstvo si začíná odvykat pití kořalky, což bylo by symptomem velmi potěšitelným, pro který bychom mohli oželeti pokles příjmů - daň z uhlí vynesla o 556 milionů Kč méně, to jest následek nejen poklesu cen uhlí, ale také částečného snížení daně. Daň z obratu v důsledku hospodářské stagnace a poklesu cen vynesla o 234 miliony Kč méně. Mezi přímými bych ještě uvedl zvláště daň z příjmů, jejíž výnos byl o 249 milionů Kč menší. Jak jsem se již zmínil, také výnos podniků státních v tomto roce velmi zklamal. Poštovní provoz vynesl o 132 miliony Kč méně, ovšem naproti tomu výdaje se také zmenšily proti rozpočtu o 250 milionů Kč. Železnice měly příjem oproti rozpočtu o 91 milion Kč menší, také výdaje byly o 733 miliony Kč menší. Státní lesy mají příjem o 147 milionů Kč menší, výdaje o 142 miliony Kč menší. U státních báňských podniků klesl příjem proti rozpočtu o 257 milionů Kč, ale také na výdajích uspořily 153 miliony Kč. Výsledek těchto diferencí mezi skutečným pojmem a vydáním a mezi položkami rozpočtovými je ten, že se celkový schodek, původně rozpočtený na 559 milionů Kč, zvýšil na 1.482,000.000 Kč, tedy téměř o celou miliardu oproti rozpočtu.

Doposud srovnával jsem číslice dosažených výsledků s rozpočtovými číslicemi. Účetní, závěrka, resp. průvodní zpráva také obyčejně srovnává výsledky roku, jehož se týká, s výsledky roku předchozího. I toto srovnání je velmi poučné. Na stránce výdajů ovšem tentokráte není možno provésti detailování od kapitoly ke kapitole, poněvadž změnami formálními v uspořádání účetních závěrek, je to znemožněno. Jenom celkově lze konstatovat, že výdaje klesly proti předchozímu roku o 2.209,000.000 Kč, t. j. o 10.8%, naproti tomu příjmy klesly o 2.140,000.000 Kč, t. j. o 11.4% oproti výsledkům 1922.

Opakuji znovu, že dlužno uznat, že státní správa se poklesu příjmů rychle přizpůsobila, že zabrzdila své výdajové hospodářství a tím vlastně také připravila příznivé, až neočekávaně příznivé výsledky let příštích 1924 a 1925, které již také aspoň z prozatímních měsíčních výkazů rozpočtovému výboru sdělených, jsou zjevny.

Konečně i to dlužno uvésti jako příznivý zjev, že celková suma státního dluhu, pokud ovšem byl vyúčtován, nezvýšila se o tolik, jako v roce předchozím. Podle podrobnějších cifer uvedených ve zprávě rozpočtového výboru, stoupl státní dluh z 19.050 mil. Kč na 22.218 mil. Kč. K účetní závěrce státní připojeny jsou účty tří zvláštních fondů: státního melioračního, státního bytového fondu, t. j. bytového fondu, který nesouvisí nikterak s dnešním podporováním stavebního ruchu, nýbrž je fondem převzatým ještě z Rakouska, a slouží jako záruka za zápůjčky, které podle starého rakouského zákona byly na bytové úkoly poskytnuty, a konečně také účet dávky z majetku za r. 1923.

Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby jak státní závěrečný účet, tak i tyto k němu připojené účty zvláštních fondů byly schváleny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby senát schválil závěrečné účty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového se schvaluje.

Projednáme nyní

6. zpráva výboru rozpočtového k návrhu sen. Lukeše a spol. (tisk 2163) na změnu nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 Sb. z. a n., k provedení zákona za dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Tisk 2259.

Zpravodajem je pan sen. dr Karas, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Zákonem z 12. srpna 1921 čís. 329 byla obci ponechána řada státních daní a vedle toho také zemská dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, která do té doby byla zárukou zemskou. Dávka tato má stihnouti zvýšenou cenu nemovitostí, kteréžto zvýšení ceny pravidelně nebývá zásluhou vlastníka dotčeného pozemku, nýbrž je to v našich dobách jednak poklesem valuty, ježto reality svou cenu zachovaly a následkem pokleslé valuty zdá se, že, vyjádřeny v penězích, jsou větší ceny, než to bylo před válkou, jednak bývá zde skutečné zvýšení této ceny, když během okolností, které pravidelně nebývávají v moci vlastníka, nabyla nemovitost na ceně, zejména stavební pozemky v okolí měst. Vzrůstem města, zavedením kanalisací a komunikací vzrůstá i cena té nemovitosti. Poněvadž zásluhu na zvýšení ceny nemovitosti pravidelně mívá obec, tedy bylo zcela přivozeno, že podíl na zvýšení ceny reality byl přiřknut obci a nikoliv zemi, jak tomu až do té doby bylo. Zákon zmocňoval vládu, aby vydala nařízení o způsobu vybírání dávky a o výši její, a vláda; použivši tohoto zmocnění, vydala nařízení ze dne 27. dubna 1922, kde stanovila sazby pro výši dávky. Sazba ta odpovídá přírůstku hodnoty a je odstupňována, takže při přírůstku menším je 5%, a když přírůstek přijde až nad 100%, tedy když cena reality je dvakrát tak velká, jako před (Předsednictví převzal předseda Donát.) určitým datem. Datem základním zde byl 1. leden 1914, pak až nejvyšší mírou jedné čtvrtiny z toho přírůstku hodnoty participuje obec.

Toto nařízení je tedy 3 léta v platnosti a při provádění objevily se různé bolesti. Tak zejména si stěžováno na to, že prý ten přírůstek hodnoty není efektivní, není skutečný, nýbrž jeví se pouze v poklesu měny, a že z toho fiktivního přírůstku musí dosavadní vlastník zaplatiti 1/4, ale ve skutečných penězích, nikoliv ve fiktivních. Tedy že prý tato dávka je nespravedlivá. Vedle toho, že prý se vybírá také z malých objektů, řízení že je drahé, že je to soužení poplatníka, zejména v případech, kdy daň měl platiti dosavadní vlastník, ale smlouvou ji přesunul na nabyvatele, kdy tedy bývalý vlastník, který měl platiti, nezaplatil, úřad, který vybírá daně; nemá žádnou garancii, nezbývá nic jiného; než že nový nabyvatel musí daň platiti, ačkoliv ji měl platiti jeho auktor. Vedle toho je si zejména stěžováno na to; že jednací řád o vybírání dávky je příliš přísný, zejména kdo má platiti dávku, bývá vyzván úřadem, aby do 14 dnů vyplnil určitý dotaz, a ten je schován v koutku, čím prý může poplatník doložiti své tvrzení, že ta cena není tak vysoká, jak se zdá, po případě, že tam provedl jisté investice na realitě. A když ten dotčený, který byl vyzván, tedy ten poplatník, nedoloží to do 14 dnů, je prekludován se svým požadavkem a musí zaplatiti tu vysokou dávku, i když přírůstek zde nebyl. Tedy namítá se místy snad správně, místy snad přehnaně, že tento jednací řád má různé nedostatky. Klub senátorů strany republikánské podal návrh, aby vláda změnila toto své nařízení tak, že by se v jistých případech dávka vůbec odpustila, nebo že by se nevybírala. Jsou to 4 případy v celku dosti nepatrného druhu. Rozpočtový výbor zabýval se tímto návrhem a uvažoval, že jde vlastně o změnu nařízení vládního, takže není potřebí usnesení zákonodárných sborů, aby se změnilo nařízení vlády, nýbrž, že vláda samá může změniti nařízeni. Není tedy žádného zvláštního zákona, tedy stačilo by odstoupení tohoto návrhu vládě. Dále se mluví ještě o dalších změnách tohoto nařízení, nejen o těch čtyřech, které navrhovatelé žádali, a konečně také jako důvod, který zaslouží jistého ohledu, bylo i to, že bychom snížením této dávky snížili obecní důchody a nemáme náhradu, co bychom obcím za to dali.

Tedy všecky tyto důvody vedly rozpočtový výbor k tomu, aby navrhl slavnému senátu, by tento návrh byl odstoupen vládě s vyzávním, jaksi s přáním, aby ona použila tohoto návrhu, po případě jiných návrhů, které se snad ještě dostanou k případné změně dotčeného nařízení, tak aby foto nařízení postihovalo dávkou jen skutečný přírůstek hodnoty skutečné, efektivní a nikoliv snad imaginární. A proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby tento návrh byl vládě s tímto vybídnutím postoupen.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen.

Prosím, kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, otištěným ve zprávě výborové tisk 259, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového se schvaluje.

Navrhuji, aby bod 7., 10. a 11. byl přeložen na konec schůze. (Námitek nebylo.)

Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijimá se.

Předseda: Dalším bodem je:

7. Zpráva, výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze č. j. Tl XIV 119/25 k trestnímu stíhání sen. dr Soukupa pro přečin proti bezpečnosti cti (č. 11.619/25 předl.). Tisk 2266.

Zpravodajem je pan sen. Kouša. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Zemský trestní soud v Praze podal žádost, aby byl vydán soudu pan sen. dr Soukup pro přečin proti bezpečnosti cti.

Na pražské radnici sedí jeden pán a ten se jmenuje dr Václav Vojtíšek a tento doktor Václav Vojtíšek jest archivářem hlavního města Prahy a hraje si na vynikajícího historika. Napsal knihu pod názvem "Radnice staroměstská v Praze". V této knize útočí na několika místech na strany socialistické zastoupené ve sboru obecních starších na pražské radnici. O těchto stranách napsal dr Vojtíšek, že 14. října 1918 zahrály si záludným experimentem s osudem národa a že to, co tenkráte radnice viděla, bylo dnem hanby; na jiném místě obviňuje stoupence obou socialistických stran, že se do těchto svých stran po válce hrnuli z osobního prospěchu a pro ukojení své ctižádosti; dále pak mezi jiným napadá i sen. dr Soukupa, že jako ministr spravedlnosti štval ulici, aby ona sama do svých rukou převzala výkon spravedlnosti.

Tento způsob psaní historie dr Vojtíškovi vytklo "Právo Lidu" a také teto způsob "Právo Lidu" odsoudilo, že archivář hlavního města republiky nemá psáti takovýmto způsobem a ve svém článku mu upřelo vědeckou kvalifikaci. Dr Vojtíšek se cítil článkem býti dotčen na své cti a podal proto trestní oznámení na redaktora "Práva Lidu" pana Josefa Stivína v Praze. Po podání tohoto trestního oznámení přihlásil se jako pisatel pan sen. dr Soukup, načež soukromý žalobce rozšířil trestní oznámení také na něho.

Pan sen. dr Soukup byl na pražské radnici déle 10 roků jako obecní starší a jako člen městské rady a svoji funkci vykonával ještě v době převratové.

Z celého spisu jde na jevo, že soukromý žalobce dr Vojtíšek svou kritikou socialistických stran na pražské radnici tuto polemiku sám vyvolal, že při tom osobně napadl také sen. dr Soukupa, v jeho činnosti úřední, že tento na tyto útoky v "Právu Lidu" veřejně odpovídal a že jde tedy o polemiku a kritiku rázu eminentně politického.

Vzhledem k této okolnosti se imunitní výbor usnesl navrhnouti:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Žádosti zemského trestního soudu v Praze ze dne 21. dubna 1925, č. j. XIV 119/25 za vydání sen. dr Soukupa k trestnímu stíhání pro přečiny proti bezpečnosti cti se nevyhovuje.

Prosím slavný senát, aby schválil usnesení imunitního výboru.

Předseda (zvoní): Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Soukupa dán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Soukupa dán nebyl, se schvaluje.

Dalším bodem je:

8. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině ze dne 21. září 1925 T 1228/25 za souhlas ke stíhání sen. Kady pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 12.482/25 předl.). Tisk 2265.

Zpravodajem je pan sen. dr Soukup.

Zpravodaj sen. dr Soukup: Slavný senáte! Okresní soud v Žilině předložil žádost za udělení souhlasu ke stíhání sen. Kady pro přečin pomluvy podle § 1 zák. čl. XLI/1914, a to k soukromé žalobě Ludevita Andrejkoviče a jeho manželky Ludevitové Andrejkovičové v Žilině. Soukromí žalobcově tvrdí, že sen. Kada vyslovil se o nich v domě, v němž bydlí, způsobem urážlivým, jenž by byl způsobilým vydati je veřejnému posměchu. Sen. Kada popírá inkriminované výroky, současně však žádá sám za vydání, aby před soudem mohl prokázati bezpodstatnost žaloby.

Vzhledem k tomu, že jde o konflikt čistě soukromý, jenž není v žádné souvislosti s veřejnou činností senátora, usnesl se výbor imunitní navrhnouti senátu Národního shromáždění, aby k žádosti okresního soudu v Žilině č. j. T 1228/25 sen. Kada byl vydán.

Prosím o schválení toho usnesení imunitního výboru.

Předseda (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby sen. Kada pro přečin proti bezpečnosti cti vydán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se schvaluje.

Navrhuji, aby odstavce 12. a 13. dnešního pořadu projednány byly ve společné rozpravě.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Nyní budeme projednávati:

9. Zprávu výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5272) zákona, kterým se mění řád volení do poslanecké sněmovny ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n., (tisk 5291). Tisk 2256.

Zprávu výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5275) zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n., o složení a pravomoci senátu (tisk 5293). Tisk 2257.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš, prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Je opravdu škoda, že se tak velmi důležité předloze zákona vyměřuje poměrně tak málo času. Klidné projednání této osnovy zákona vyžadovalo by ne hodiny nebo dny, ale více týdnů, aby mohla být předloha svědomitě věcně projednána. Tohoto času nemáme, neboť, jak je nám známo, stojíme před bezprostředním rozpuštěním Národního shromáždění.

Jako na nyní platném volebním řádu do poslanecké sněmovny z r. 1920 je viděti spěch, tedy pozorujeme kvap i na této novele. Myslím zákon volební, dosud platný, ve kterém z nedopatření i celé soudní okresy byly přehozeny omylem z jednoho volebního kraje do druhého, ačkoliv tam polohou nepatřily. Stejně i pokud se týče této novely, stalo se něco, co se zřídka stává při projednávání jiných zákonů a zejména by se nemělo stávati při projednávání zákonů tak důležitých, jako jest projednávaný, že ještě během jednání v plenu sněmovny byly pozměněny, a to dosti podstatně, některé paragrafy novely, a to §§ 22, 25, 29, 34, 52 a 53. To je nejlepší důkaz, že čas na projednání novely dosti nestačil. Vzhledem k tomu, jak jsem již řekl, že Národní shromáždění je bezprostředně před rozpuštěním, když zítra má býti rozpuštěno, nemůže ani senát věnovati této důležité předloze tolik času, tolik píle a tolik pozornosti, kolik by tato předloha vzhledem k svému významu vyžadovala.

Novelisace volebního řádu do sněmovny z r. 1920 je odůvodněna hlavně rozdělením Těšínska. Rozhodnutím konference velvyslanců v Paříži ze dne 28. července 1920 bylo totiž Těšínsko, jak je nám známo, rozděleno mezi republiku Československou a republiku Polskou tak, že u našeho státu zůstaly celé soudní okresy Frýdek, Bohumín a Slezská Ostrava, kdežto z okresů těšínského, jablunkovského a frýštátského pouze část, a to okresy o rozloze 126.945 ha se 286.000 obyvateli, kdežto Polsku byly přiděleny celé soudní okresy Bílsko, Skočov a Strumeň a část okresů těšínského, jablunkovského a frýštátského o rozloze 101.286 ha se 148.821 obyvateli.

Poněvadž podle zákona z 29. února 1920, čís. 123, kterým vydán byl volební řád do poslanecké sněmovny, tvořilo celé Těšínsko, které bylo po 600 let nedílnou součástí zemí koruny české, samostatný volební kraj, XXII., se sídlem krajské volební komise v Těšíně, nastala po rozdělení Těšínska potřeba, přiděliti nám zachovalou část území těšínského, jež vzhledem k malé rozloze a k menšímu počtu obyvatel nestačila by na úkoly samostatné župy a jež by byla též poněkud malou pro volební kraj, k jinému volebnímu kraji, s nímž územně, hospodářsky, sociálně i národnostně úzce souvisí, totiž k volebnímu kraji XIV. se sídlem v Mor. Ostravě.

Během doby se ukázalo, že je potřebí volební řád do sněmovny poslanecké změniti nejenom v tomto směru, avšak i potud, pokud toho vyžadovaly změněné poměry a pokud podle nabytých zkušeností bylo ve volebním řádě potřebí některých ustanovení účelnějších a praktičtějších.

Příliš veliký a lidnatý volební kraj pražský byl rozdělen hlavně z důvodů volební techniky na dvě poměrně stejné části A, B a na Slovensku přizpůsobeno rozdělení volebních krajů nynějšímu soudnímu a správnímu rozdělení žup a okresů. Při názvosloví bylo přihlíženo k nynějším podle zákona správným a historii odpovídajícím názvům. Volební lhůty byly upraveny vhodněji tak, aby byla poskytnuta stranám náležitá doba k volebním přípravám, k podání kandidátních listin, zvýšeno poněkud kvorum pro druhé skrutinium a řízení ve druhém a třetím skrutiniu bylo nově upraveno.

Pokud jednotlivá ustanovení dosud platného volebního řádu měla platnost jen pro volby prvé, nebo pro určitou dobu, tedy tato ustanovení se zrušují touto novelou. Jsou to zejména ustanovení čl. II a čl. III, dále 2. odst. §u 5, ustanovení poslední věty prvého odstavce §u 17 a 2. odstavce §u 18.

Poněvadž byl volební kraj těšínský zrušen, jak jsme slyšeli, bylo potřebí též některému jinému volebnímu kraji přiděliti jeho mandáty, jak pokud se tyče poslanecké sněmovny, tak i do senátu. Volební kraj těšínský měl voliti 9 poslanců, po zrušení tohoto volebního kraje přiděluje se volebnímu kraji XIV. ostravsko-slezskému, který volil s Hlučínskem dosud 14 poslanců, dalších 5 poslanců pro 286.000 obyvatel, jež tento volební kraj z Těšínska získal, a další 4 poslanecké mandáty přidělují se nejlidnatějším volebním krajům pražskému a brněnskému, jichž populace rychle roste, a též vzhledem k jejich významu pro stát tak, že volebnímu kraji pražskému připadnou tři poslanecké mandáty a brněnskému 1 poslanecký mandát.

Následkem zrušení volebního kraje těšínského zmenšil se počet volebních krajů ze 23 tímto zákonem na 22. Počet poslaneckých mandátů v ostatních volebních krajích zůstává nezměněn. Tento volební řád pokládám pouze za prozatímní a bude moci býti definitivně upraven, až naše poměry populační a též státně-politické budou celkem ustáleny.

Jen nedopatřením se stalo, že v nyní platném volebním řádě byl pojat soudní okres Jindřichov ve Slezsku snad jako moravská enklava do volebního kraje XII. - olomouckého - a okres Cukmantl do volebního kraje XIV. - ostravského - ač zmíněné okresy s volebními, s kraji, do nichž byly přiděleny, nesouvisejí. Toto nedopatření či tisková chyba se touto novelou napravuje tak, že okres Cukmantl se přiděluje do volebního kraje olomouckého a Jindřichov do moravsko-ostravského.

Volební kraj XIII. doplňuje se novým soudním okresem, který zatím byl zřízen, totiž okresem zlínským.

Novelou mění se nejen článek I a II a zrušuje článek III zákona z 19. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n., avšak ruší se též § 5 a mimo to pozměňuje se celkem 27 paragrafů ze 64 paragrafů volebního řádu. Tedy vidíme, že novela, kterou projednáváme, mění dosti podstatně původní volební řád. Mimo méně závažné změny, o kterých se ani nechci zmiňovat, a jež mění ustanovení §ů 10, 17, 18, 28, 30. 34, 46,49, 58, 62, zavádějí se touto novelou též podstatnější změny ustanovení §§ů 11, 14, 15, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 29, 31, 38, 51, 52, 53 a 54 nyní platného volebního řádu.

Některé změny, na př., že Těšínsko, Podkarpatská Rus, Hlučínsko, Valčicko a část Spiše a Oravy musily býti volebním řádem z r. 1920 vzhledem k jich právnímu postavení vyloučeny z prvých voleb, musily býti novelou provedeny, když území ta byla s naší republikou organicky spjata.

Podle této novely lze provésti volby do poslanecké sněmovny a senátu též v jeden den odchylně od dosud platného volebního řádu, a účelem; toho má býti, aby rozčilení obyvatelstva se pokud možno zmenšilo na míru nejmenší a aby občanstvu bylo ušetřeno na čase. Důsledkem toho připouští se podle §u 14, aby v menších obcích do jednoho tisíce obyvatel mohl dohlédací úřad ustanoviti společnou obvodní volební komisi pro volby jak do poslanecké sněmovny, tak i do senátu.

Ustanoveni §u 15 částečně zkracuje a částečně prodlužuje volební lhůty a ve prospěch stran stanoví, že volba se rozepíše nejpozději 28. den přede dnem volby vyhláškou v úředním listě.

Jako zvláštnost stanoví § 21 pro oba volební kraje pražské, aby jména kandidátů obou volebních území byla uvedena na téže listině. Důvod toho byl snad ten, aby se význam jednoho volebního kraje pražského nad druhý nepřeceňoval a vůdci stran aby mohli býti pro oba volební kraje titéž.

Podle §u 22 nesmí strana kandidovati jako dříve více osob, jak bylo dosud o 1/3 - nýbrž může kandidovat jen tolik, kolik může býti ve volebním kraji poslanců. Novum je též ustanovení §u 23, že na kandidátní listině má býti označena národnost kandidáta, což má význam ve třetím skrutiniu při přidělování zbytků, aby mohl býti více vzat zřetel na jednotlivé národnosti, jež dosáhly kvora. Dnešnímu nedostatku, co se má státi, když zmocněnec, po vyzvání předsedy krajské komise, neuvede na kandidátní listinu označení strany, odpomáhá ustanovení §u 25, odst. 5. novely tím způsobem, že stanoví, že komise prohlásí kandidátní listinu za neplatnou.

Důležité bylo stanovení pořadu kandidátních listin. Otázka ta podle mého mínění byla šťastně rozřešena, neboť pořad kandidátních listin v celé republice se bude stanoviti losem, a budou-li se konati volby senátu a poslanecké sněmovny současně, tedy i pro senát, v celé republice budou míti strany na kandidátních listinách táž čísla. Tím se vyvaruje různým zmatkům a manipulacím, aby ta která strana získala pro sebe číslo výhodnější; zejména to bývala jednička. Obtížné řízení ministerstva vnitra se zmocněnci přenáší se ustanovením §u 26 na ústřední volební komisi a tím se řízení zjednoduší a urychlí.

Důležitým je též ustanovení §u 29, podle něhož strana, jež podle §u 51 nedosáhla ustanoveného počtu hlasů, hradí celý nálad ve volebních krajích, v nichž nedosáhla mandátu. Tím se má zameziti kandidování předem již bezvýsledné na útraty státu. V jiných případech, jak je nám známo, nese polovici útrat od r. 1924 stát, a to útrat spojených s rozmnožením kandidátních listin. Pokud se týče těch, kteří nedosáhnou ani v jednom volebním kraji mandátu, ručí za tyto náklady solidárně jak kandidáti strany, tak voliči, kteří kandidátní listiny podepsali.

Podle §u 31 novely mohou býti nejen na Slovensku, jak tomu bylo dosud, nýbrž i v Podkarpatské Rusi přikázány obce s méně než 250 obyvateli k nejbližší větší obci jako místu volebnímu.

Výkon volebního práva osob slepých nebo stižených tělesnou vadou nebyl nyní platným volebním řádem upraven, a je, pokud se týká této otázky, převzato ustanovení volebního řádu do obcí, jež se osvědčilo, a to ustanovení, že slepý, nebo tělesnou vadou stižený může míti průvodce, který odevzdá hlasovací lístek, avšak komise zjistí dotazem, zda volič svého zmocněnce svobodně volil.

Podle platného nyní práva přihlíželo se v druhém skrutiniu toliko k hlasům stran, jež aspoň v jednom volebním kraji dosáhly nejméně 20.000 hlasů, nebo volební číslo, je-li nižší než 20.000. Podle §u 51 novely žádá se, aby strana měla aspoň v jednom volebním kraji tolik hlasů, aby získala jeden mandát. Tedy, je-li číslo volební větší než 20.000, musí míti nyní pro t. zv. kvorum větší číslo.

Tím kvorum bylo celkem o něco zvýšeno, ale není žádáno, aby bylo 1-2% všech hlasů, jak bylo původně zamýšleno. Těžko je sjednati jednotný program pracovní a ucelenější většinu, když by zákon dovoloval přílišné tříštění voličů a příliš velký počet kandidátních listin. Zkušenosti z cizích tátů potvrdily, že je potřebí pokud možno zamezovati tříštění cestou zákonodárnou.

Třetí skrutinium nebylo, bohužel, podle nyní platného volebního řádu vlastně žádným samostatným skrutiniem. Komise pouze sčetla zbytky hlasů z celé republiky a zjistila volební číslo. Nyní má býti postup jiný a zejména, jak již jsem se zmínil z počátku řeči, má se přihlížeti též na národnostní menšiny, aby, jako se to stalo při posledních volbách, nepřipadly zbytky hlasů národnostem jiným, než kterým voliči byly odevzdány.

Nejasné znění prvého odstavce §u 54 upravuje se tím, že za slova "z jednotlivých stran zvoleni jsou" se dodává "v II. a III. skrutiniu". V tom směru bylo ve starém volebním řádu ustanovení nejasné a bylo potřebí je zlepšiti.

Slavný senáte! Snad projednávání této předlohy je posledním či předposledním předmětem programu plena senátu. Při té příležitosti, když referuji o tak důležité věci, k jejímuž projednání nebylo popřáno senátu dosti času, vyslovil bych přání, aby, když už v tomto Národním shromáždění nebylo vždy senátu popřáno potřebného času k projednání důležitých předloh, aspoň v budoucím Národním shromáždění se to neopakovalo a aby jak vedení politických stran, tak i vláda, i poslanecká sněmovna měly větší zřetel na rovnocennost senátu, nežli dosud. Bude to jenom v zájmu obou sněmoven, ale i v zájmu státu a bude to též více odpovídati ústavě.

Ústavně-právní výbor vzhledem k tomu, že je bezprostředně před rozpuštěním Národního shromáždění, nemohl, jak jsem již řekl, věnovati více času a pozornosti této předloze, ačkoliv bylo to nutné a účelné a musil se opravdu omeziti na schválení předlohy tak, jak byla poslaneckou sněmovnou usnesena a senátu předložena, a to jak pokud se týká usnesení poslanecké sněmovny, kterým se mění některá ustanovení řádu volebního do poslanecké sněmovny, tak i do senátu.

Ústavně-právní výbor navrhuje slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny, tak jak bylo nám předloženo a jak bylo obsaženo v tisku senátu 2256 a 2257, přijal. (Souhlas.)