Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

81 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: inž. Bečka, dr Dolánský, dr Hodža, dr Franke, dr Kallay, Malypetr, dr Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr Winter; předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Koerner.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Přikročíme k projednávání denního pořadu.

Dalším řečníkem je pan sen. Sechtr. Uděluji mu slovo.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Dnes mám čest poprvé s tohoto místa promluviti také ke kolegům o tak důležité věci, která skutečně odpovídá tomu poslání, které jsem měl a za kterým byl jsem sem poslán. Mohu však říci, že jsem dvojnásob naplněn hrdostí, že nemluvím jen před slavným senátem & kolegy zde, nýbrž, že na moji panenskou první řeč přišla celá vláda, aby vyslechla také poprvé moje slova v tomto slavném senátě pronesená. (Veselost. - Potlesk. - Sen. dr. Seifert: To panenství by se musilo dokázat!)

Myslím, pane kolego, že o panenství u muže může býti řeč jen tenkrát, když by byla o něm nějaká pochybnost, ale potlesk zde učiněný slavným senátem, resp. kolegy, oznamuje to, že skutečně o panenství zde pochybnosti není. (Výborně! - Veselost.)

Jsem současně hrdým na to, že i páni kolegové z dolní sněmovny přišli a obsadili tribunu, aby viděli, že ten Sechtr také poprvé, avšak dobře, ve prospěch těch drobných malých zemědělců promluví. (Veselost.)

Vážení! Je nutností, abychom si uvědomili, co nyní v této chvíli budeme schvalovat a komu prospějeme tímto zákonem, který byl předložen jako poslední před naším senátním pohřbem. Musíme si uvědomiti, že tento zákon pomůže statisícům drobným zemědělcům a zajistí a zabezpečí jejich existenci. § 63, který, když tyto pachty byly dělány, byl učiněn proto, aby uspíšil pomalou a nepřipravenou pozemkovou reformu, a těm čekatelům na půdu, drobným zemědělcům, kteří touží s láskou po této půdě, umožnil dostati dříve půdu do rukou. To stalo se §em 63 a zcela správně ti, kteří tento paragraf stilisovali, předpovídali, že skutečně pozemková reforma bude trvati déle, a na základě toho těm, kteří tyto pachty dnes mají, odhlasováním tohoto paragrafu zachováte půdu, která by jim byla vzata propadnutím účinnosti dosavadního zákona.

Mohu říci, že vděčím tomu, že k této shodě došlo a že tato půda bude zachována v rukou těch, kterým se sem 63 dostala, poněvadž tito lidé na mnoha a mnoha místech založili si existenci na tomto dobrodiní pozemkové reformy. My jistě vyhovíme té touze, s kterou oni čekají, že bude dnešní předloha, která je zde před námi, odhlasována, tyto statisíce toho drobného zemědělského lidu si oddychnou. Je to děláno právě včas, poněvadž tuto půdu před zamrznutím budou moci obdělati k dalšímu obhospodaření té půdy na příští rok a léta další, Přál bych si. však také, když již při tomto stojíme a prodlužujeme tento zákon o těch pachtech § 63. abychom také poukázali a resp. pamatovali na to která půda je dána pro pozemkovou reformu a má býti dána do drobných rukou, aby nebyla brána k účelům jiným nežli k těm, ke kterým je určena. Přál bych si, aby různé experimenty s pozemkovou reformou nebyly konány, a přál bych si také, aby ta půda, která je určena zemědělcům, byla též zemědělcům zachována a nebyly z ní dělány parky, rybníky, anebo aby nebyla zalesňována, poněvadž dnes nemohl by to snésti náš zemědělec, aby viděl tak prvotřídní půdu, která je určena k zemědělství, aby byly z ní dělány lesy, rybníky, nebo něco podobného. Můžeme na takové věci věnovati jiné komplexy půdy, které se nehodí k tomuto zemědělskému účelu. Zvláště kolem Prahy bych si přál, abychom nejenom umísťovali zemědělce, ale také obstarali půdu těm drobným zahradníkům, kteří touží po té hroudě, aby mohli tak obstarati ten žaludek té Prahy.

Vážení! Budeme-li se starati jenom o plíce Prahy, mohlo by se státi, že bychom se dočkali toho, že by se těm Pražanům žaludek scvrkl, že by sice měli plíce, aby mohli dýchati, ale neměli by prostředek k tomu, aby mohli býti při životu zachováni.

Proto by bylo správné a na místě, kdyby povolané kruhy si uvědomily jedno: a to, aby nechaly půdu tomu, kdo na ní dovede s láskou pracovati a dovede ji obdělávati. Přimlouval bych se zvláště ještě v tom ohledu, aby bylo působeno všemi zúčastněnými ministerstvy na zemědělské výrobě, resp. prodeji, aby zahradníci města Prahy neměli toho stesku, který dnes mají, že musejí buď vůbec živnosti nechati, anebo musejí jíti příliš daleko, kde mají příliš zdražený dovoz a na základě toho si stěžují, že prý je to všechno velmi předražené. Proto je nutno, aby ty ohrady, které se dělaly z té půdy, jež je určena zemědělství, přestaly, a aby byly ponechány těm zahradníkům, kteří jistě v tomto ohledu u Prahy vykonají svůj úkol a své určení.

Proto vítám skutečně v tomto ohledu zákon, který je zde předkládán, a přál bych si, aby byl skutečně tak, jak byl navrhován, také schválen.

Vážení! Když zde prohlížíme hned § l. můžeme říci, že skutečně byl § 63 tenkráte již s tím vědomím stanoven, že nebude moci pozemková reforma býti tak rychle a takovým způsobem dokončena, aby záborový zákon mohl plně vyhovovati svému účelu. Podívejte, že hned 30. ledna 1920 o. zákoně přídělovém bylo jednáno, a na mnoha místech se spoléhali, že pozemková reforma ukončena bude a že tímto paragrafem nouzový pacht padne. Máme ještě velikou spoustu, můžeme říci, tisíce a tisíce drobných zemědělců, a kdyby dnešním dnem končil tento pacht, přišli by o půdu a zůstala by mezera mezi provedením pozemkové reformy a mezi tím pachtem, který jen za tímto účelem byl určen, aby se půda dříve dostala do rukou drobným lidem. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Proto je nutností, abychom obnovili tento pacht a bude to jen částí vytrženou z celého komplexu zákonů, které by měly býti a budou připraveny o velikém pachtýřském zákoně, aby byl nejen ten, kdo je malým pachtýřem na zabrané půdě, ale i ten malý pachtýř, který je na půdě, která je volna, také chráněn, aby mohl tu půdu skutečně s láskou obdělávati, aby svému účelu vyhovovala.

Musíme, vážení, státi také na tom stanovisku, aby půda, která je dávána do drobných rukou, byla také udržena, a udržena bude jen tenkráte, když bude míti nájemce, resp. přídělce půdy jistotu, že tato půda mu zůstane tak dlouho, než bude tam prováděna pozemková reforma, než od pachtu přejde do vlastnictví, a kdybychom toho neučinili, kdybychom tento zákon zde neschválili, stala by se, jak jsem již pravil, mezera, kde by tato půda osiřela, a proto prosím, aby tento zákon byl schválen taky jak je vám předkládán. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Při rozpočtové debatě 14. t. m. trpce jsem si stěžoval na to, že nemohl býti projednán zákon o prodloužení vnucených pachtů v našem senátě, a poukázal jsem na to, že přes to, že všichni řečníci tak mluvili o dělnosti senátu a o ochotě k vykonání nejnutnější práce, že přece jen nebylo možno tento zákon zde sjednati a usnésti.

Šťastnou náhodou a konečně teď potřebnou dohodou stran, dospěli jsme tak daleko, že mohli jsme návrh zákona projednati v národohospodářském výboru předevčírem a že bylo možno podati tento návrh zákona včera k projednání a dnes k dojednání. Bylo opravdu nutno, aby vnucené pachty byly prodlouženy, a ta je nutno pro historické země, ale hlavně je to nutno pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde pozemková reforma je teprve načata a kde jistě bude potřebí pracovati pilně nejméně dva roky, aby pozemková reforma dospěla tak daleko, jako v historických zemích.

Ale i u nás, v historických zemích, bude se jednati nejméně o 5000 případů, při nichž prodloužení tohoto zákona přijde k dobru a přijde náhodou k dobru těm nejmenším. Podle §u 63 přidělila se půda, řekněme to upřímně, skoro spravedlivěji, než podle zákona přídělového. Tehdy, když byla taková nouze o životní potřeby, přidělovala se půda těm nejpotřebnějším, tudíž i těm, kteří nevlastnili hospodářského nářadí, kteří nevlastnili potahů atd. Tedy přidělovala se půda, jak jsem řekl, nejdrobnějším spravedlivěji, než nyní. Těmto lidem můžeme ještě v historických zemích zachrániti tento pacht do konce sklizňového období r. 1926 a na Slovensku zachraňujeme tyto pachty do konce sklizňového období r. 1929. V historických zemích se bude jednati o případy, kdy není majetek zabraný propuštěn ze záboru podle §u 11 zákona záborového, nebo podle §u 20 zákona přídělového. Tedy bude to, kde ještě pozemková reforma není úplně provedena, kde ještě drobní lidé pacht drží, tedy v historických zemích, asi v 5000 případech. Slavný senáte! Senát znovu prokázal, že dá se učiniti dohoda i o věcech, o kterých se vůbec myslilo, že k dojednání zde přijíti nemohou, a to je tedy také krásný čin našeho senátu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: K poznámce má slovo pan sen. Průša.

Sen. Průša: Vážení pánové! Právě projednávaná předloha, která je zde předložena vládou, doznala podstatných změn v národohospodářském výboru, a já si nedovedu představiti ten veliký optimismus vyslovený panem kolegou Sechtrem o těch velikých výhodách, kterých se má dostati tímto zákonem nejdrobnějším zemědělcům. Naopak podle vládní předlohy měli býti téměř všichni vyloučeni z tohoto dobrodiní a jenom zakročením oposice v národohospodářském výboru se stalo, že se na to nepřistoupilo a že se tvoří zákon, který však ve své podstatě naprosto neopravňuje k takovému optimismu vyslovenému panem kolegou Sechtrem, právě opak je pravdou. Zákon sám připouští a obnovuje vnucené pachty jenom na dobu jednoho roku pro t. zv. historické země. Kolikrát již bylo mluveno s tohoto místa o tom, jak nešťastná je to myšlenka obnovovati nájmy na jeden rok z důvodů národohospodářských, z důvodů obhospodařování, z důvodů racionelního hospodářství. Proto § l vládního návrhu byl správný, poněvadž obnovoval všechny tyto vnucené pachty na 9 let, a protože přišel ke škrtnutí odst. 2. §u 2, musilo se zde najíti něco jiného, totiž aby se vlk nažral a koza zůstala. To se vyškrtlo, ale pachtýřům se to. dává jenom na jeden rok.

Vedle toho chci upozorniti, že je zde ještě druhý stav. Není učiněno zde opatření pro ty pachty, které již letošním rokem byly předem nájemcům vzaty. Vůbec není zde opatření nějaké, a já mám zde jeden rozklad k pozemkovému úřadu, kde 43 drobných chudáků se brání proti tomu, že velkostatkáři je zbavili toho malého kousku půdy, na kterém hledali obživu, a byli toho zbaveni protizákonně. Pozemkový úřad a politická správa klidně hledí na to, co se děje ve Veltrusích, kde velkostatkář, řekl bych spíše nájemce, který sám je také velkostatkářem, pan Schuster, který má vedle toho pronajatého dvora ještě 3 velké statky, béře protizákonně 43 zemědělcům půdu. Pozemkový úřad klidně na to hledí a dozírací úřady také. Protizákonně převzatý podle smlouvy pacht měl končiti 26. března 1927, a i v tomto zákoně, právě projednávaném, není učiněno opatření pro zpětnou působnost. Tedy, jak to může končiti? Jen procesem, soudem. Teď se budou souditi slabí, chudí zemědělci s velkostatkářem. Takových případů je 43 v jednom místě, ale bude takových případů sta a tisíce. Tento zákon v celé své podstatě tak, jak je, vyjma 1. paragraf, nestojí úplně za nic a nedává drobným zemědělcům úplně ničeho. Ten optimismus, opakuji znovu, je naprosto neoprávněný, a také drobní zemědělci v praksi se přesvědčí, co opravdu jim senát dal. Tedy, pánové, já ještě jednou upozorňuji, aby, nežli o tom bude rozhodnuto, tato věc byla promyšlena. Raději to vraťte a učiňte nové rozhodnutí, aby z provádění tohoto zákona pro drobné zemědělce nevznikla škoda.

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen. Lisý.

Sen. Lisý: Slavný senáte! Když největší dílo revolučního shromáždění bylo provedeno zákonem o reformě půdy, kterým měla býti vrácena půda z těch statků, které byly národu českému uchváceny a na kterých mnohý malý zemědělec pracoval jako zemědělský dělník, poznalo se brzy, že tento zákon je zákonem ohromným, na jehož provedení bude potřebí celých let, a bylo nutno učiniti určitá opatření, aby půda co nejrychleji, zejména ve vážných, nebezpečných případech, přišla do rukou malozemědělců a zemědělského lidu vůbec. Proto byl usnesen zákon o vnuceném pachtu. Zákon tento vykonal určitě a přesně své dílo, a poněvadž reforma půdy není úplně provedena, je nutno tento zákon obnoviti a obnoviti do té chvíle, dokud do posledního korce půdy nebude reforma půdy skončena.

Zákon tento, bohužel, je nám dán v poslední chvíli. Musíme protestovati proti tomu, že se v poslední hodinu senátu Národního shromáždění tak důležitý zákon projednává. Bylo vymoženo se stran socialistických, po dohodě s druhými stranami, že ta tvrdost, která se jeví ve druhém paragrafu odst. 2., byla určitě zmírněna. I já považuji tento zákon za nedostatečný, a soudím, že jistě by byl zasluhoval většího a přesnějšího propracování.

Jménem svého klubu prohlašuji, že pro tento zákon hlasovati budeme, a přejeme si, aby toto opatření bylo již posledním opatřením při provádění reformy půdy, a aby reforma půdy byla provedena tak, jak lid si vykládal revoluční zákon, totiž, že velkostatky a jejich pozemky dostanou se do rukou drobného lidu. Ale toho, vážení pánové, na mnohých místečtí nevidíme, a proto reforma půdy do velké míry zklamala náš venkovský lid, zejména malozemědělce, poněvadž, místo aby půdu dostal malý člověk, dostává ji často v podobě zbytkových statků ten, který na to podle zákona práva nemá. Myslili jsme, že ten venkovský lid přimkneme reformou půdy k našemu státu, ale namnoze slyšíme reptání proti tomuto státu, který dělá takové zákony, které se přesně neplní. A nad to není zde instituce, která by vynutila, aby se zákon vykládal a prováděl tak, jak to zákonodárci v revolučním Národním shromáždění myslili a jak se také podle svého pevného a nejlepšího svědomí na tom usnesli.

Voláme s tohoto místa v poslední chvíli: Proveďte reformu půdy tak, jak byla myšlena a dejte lidu půdu, kterou potřebuje a která mu náleží. Chcete-li, aby venkovský lid byl přimknut k našemu státu, proveďte tuto půdovou spravedlnost do posledního písmena podle zákona o reformě půdové. V prvé řadě je nutno provésti organisaci pozemkového úřadu, aby se vrátila důvěra venkovského lidu v tuto instituci a v zákon o pozemkové reformě. Tím končím. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Nechtěl jsem se již ujati slova, protože včera ve své řeči objasnil jsem důležitost tohoto vládního návrhu. Jestliže se ujímám slova, činím tak jen na krátko. Chtěl bych jen říci k výtkám kolegy Průši ohledně §u l, že zde je stanoveno obnovení pachtu jen na jeden rok. V původním vládním návrhu bylo, že tyto obnovy pachtů mají býti určeny pro tři léta, ale, když se ve výboru proti tomu činily námitky, bylo také naší povinností, chtěli-li jsme, aby nenastala v naší zemědělské výrobě žádná přestávka, abychom ustoupili a hledali kompromis, a ten jsme našli v tom, že pro Čechy, Moravu a Slezsko platí zákon na jeden rok, to je až do konce hospodářského roku 1926, pro Slovensko a Podkarpatskou Rus až do konce hospodářského roku 1929.

Pokud se týče toho, že některé pachty vyjdou již letošního roku, mluvil jsem o této věci se zástupci pozemkového úřadu a myslím si, když pozemkový úřad bude se moci opříti aspoň o toto usnesení senátu, že bude moci daleko lehčeji jednati se zástupci těch statků ve prospěch malozemědělců. Prosím, aby slavný senát tento důležitý vládní návrh schválil.

Místopředseda dr Soukup: Jednám je skončeno, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění zprávy výborové, tisk 2268, ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle znění zprávy výborové, tisk 2268, ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hybš: Navrhuji, aby číslice l a 2 označující odstavce §u 6 osnovy byly dány do závorek.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém? s textovou změnou uvedenou panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Dúrčanskému a dr Kovalikovi. (Potlesk. - Předseda Donát ujímá se předsednictví.)

Předseda: Slavný senáte! Došel mne připiš ministerského předsedy:

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky československé v Praze.

Obdržel jsem rozhodnutí pana presidenta republiky ze dne 16. října 1925, jímž se dle §u 31 ústavní listiny rozpouští senát Národního shromáždění.

Dovoluji si o tom učiniti sdělení.

Předseda vlády."

Slavný senáte! Končíme periodu, kdy kladli jsme základy k tomuto státu, periodu, která se již nikdy nevrátí a nikdy se již nebude opakovat. K vedení státu sešli se strany, které sice měly různé programy a různé světové názory, ale jedno měly společné: Lásku a věrnost k tomuto státu a pevnou vůli udržeti a vybudovati Československou republiku. Neodvratný vývoj věcí vzal na se takový ráz, že se sněmovnou poslaneckou odchází také senát, že s touto politickou skutečností nutno počítati, a že proto i my přikročujeme k závěrečné bilanci své práce.

Není dnes zajisté třeba uváděti podrobně výsledky činnosti dosavadního pětiletého období celého našeho Národního shromáždění. Práce ta snesená v obsáhlé sbírce zákonů a nařízení a jevící se v celém našem veřejném životě, mluví sama sebou. Stačí poukázati několika slovy jen na statistické cifry naší legislativy:

Na prvém místě jsou to zákony rázu finančního, celkem 97 zákonů, mezi nimiž kromě rozpočtů zvláště významnými jsou úprava válečných půjček, zřízení cedulové banky, úprava bankovnictví; ne sice počtem tak velikým, ale pokrokovostí i cizině příkladnou, vyznačují se naše zákony v oboru sociální politiky počtem 94, a to zejména: sociální pojištění, podpora stavebního ruchu, péče o nezaměstnané a válečné poškozence, bytové zákony, vystěhovalectví. Dalšímu vybudování ústavy věnováno 12, administrativě státní 25, samosprávě 10 a soudnictví 13 zákonů, z těchto poukázal bych pouze na zákon o ochraně republiky, o inkompatibilitě, úplatkářství. Značnou pozornost věnovali jsme otázkám národohospodářským, v jejichž zájmu jsme uzákonili 37 osnov. Ruku v ruce s těmito jde uzavření 44 mezinárodních smluv a 15 úmluv přijatých na mezinárodních konferencích po případě přistoupení k mezinárodním úmluvám. Potřebám naší branné moci platí 26 zákonů, a kromě vybudování spolehlivého vojenského kádru a moderního letectví podařilo se nám zkrátiti službu presenční. Patřičného porozumění došlo i naše zemědělství 24 zákony, z nichž zejména bych uvedl zdárné provádění pozemkové reformy, zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění, fondu melioračního. V dopravnictví a poštovnictví učiněn nemalý pokrok vydáním 26 zákonů, mezi nimiž nejvýznačnějším je zestátnění drah, rozsáhlá úprava radiotelegrafní a radiotelefonní sítě. Na poli zdravotnictví 10 zákony zdokonalili jsme své ústavy léčebné, zejména zřídili Státní zdravotní ústav, učinili opatření proti chorobám pohlavním a alkoholismu. Otázkám kulturním a školským vyhověli jsme 12 zákony a kromě uvedených zbývá ještě na 50 různých zákonů drobnějších.

Postup těchto zákonodárných prací závisel ovšem od programů jednotlivých vlád. A tu se nám náš vývoj jeví takto:

Za kabinetu Tusarova věnovalo se Národní shromáždění hlavně úpravě financí a národního hospodářství - připomínám - řešení otázky válečných půjček, IV. státní půjčka, zřízení ministerstva pro zahraniční obchod.

Za vlády úřednické upraveny poměry státním zaměstnancům, oživen stavební ruch a provedeno bylo nemocenské pojištění dělnictva.

Za kabinetu Benešova pokračovalo Národní shromáždění v oboru hospodářském, jakož i v úpravě styků mezinárodních.

Za dnešní čtvrté vlády Švehlovy bylo provedeno sociální pojištění, stabilisace měny, zřízení cedulové banky, zestátnění drah a zjednání rovnováhy ve státním rozpočtu.

Na celé této činnosti Národního shromáždění podílel se senát měrou vydatnou. Nemůže být o tom žádné pochyby, a mohu podle pravdy konstatovati, že všechny vládní osnovy, jež byly senátu k projednání předloženy, projednávány byly v příslušných výborech i v plenu s obzvláštní pečlivostí a odbornou důkladností a tím práce poslanecké sněmovny nesporně usnadnily, Možno dále konstatovati, že všem usnesením sněmovny poslanecké, jež nám byla k ústavnímu vyřízení zaslána, věnoval senát úzkostlivou pozornost, loyálně schvaloval vše to, co uznával za správné, pozměňoval tam, kde ho k tomu neodvratně nutil zájem věci a tam, kde to přikazovaly svrchované potřeby státu, s urychlením vyřizoval věci, jež odkladu nesnášely.

Mám proto za to, že celé Národní shromáždění, poslanecká sněmovna stejně jako senát, mohou nejen s klidem, ale i se zadostiučiněním hleděti zpět na vykonanou práci a předložiti nyní svému voličstvu všechnu její bilanci.

Mohu zajisté říci, že úkolům na nás vzneseným jsme dostáli se ctí. Víte všichni, jak to bylo nesnadným. Přistoupili jsme k práci po světové válce, jež zničila nespočítané hodnoty hospodářské i mravní - v době poválečné, jež je zatížena bezměrnými problémy, o nichž jsme nikdy neměli ani tušení, v rozvrácené Evropě a v sousedství států, jež se všude kolem nás propadaly do valutových katastrof a ve vnitřní situaci naší, kdy jsme doma z ničeho měli stvořiti všecko.

Nebylo žádného parlamentu a nebylo žádné generace, jež by byla postavena před otázky a odpovědnost těžší. Při tom jsme věděli, že otázka konsolidace našeho státu je také jednou z otázek evropského míru, a chtěli-li jsme a chceme, aby se střední Evropa nestala novou expositurou dosud neklidných poměrů balkánských, bylo naší povinností bdíti nad tím, aby republika československá byla pevným bodem nejen stabilizačním, nýbrž i koncentračním, kolem něhož by bylo možno utvářet pevné formace nových poměrů v Evropě střední a tím v Evropě celé.

Je dále očividno, že řešení všech těchto věcí bylo pro nás tím nesnadnější, čím více politických stran jest v našem Národním shromáždění zastoupeno. Není na světě parlamentu, v němž by byly poměry komplikovanější. Ale v tomto směru parlament náš obstál jistě s úspěchem v této skutečné zkoušce státníkově. A jestliže při všem tom parlament náš našel své jistě plně demokratické formy pro řádný výkon své zákonodárné svrchovanosti, pak osvědčil i v tomto směru nejenom svou životnost, ale i příkladnou výkonnost, jež je prvým předpokladem zdárného demokratického a parlamentárního rozvoje celého našeho republikánského státu.

My v senátě můžeme o sobě právem říci, že jsme se svědomitě a poctivě starali, abychom splnili všechny povinnosti, jež nám ústava a zájem státu i všeho obyvatelstva uložil.

Stojíce před faktem dvoukomorového systému naší ústavy, založeného na stejných takřka předpokladech zastoupení, usilovali jsme vždy o účelnou vzájemnou dělbu práce, o nejužší součinnost obou sněmoven a oboustranný loyální postup a o vzájemnou dohodu i ve všech případech různosti stanovisek. Přejeme si pak aby tento poměr, jejž jsme uvědoměle a horlivě připravovali, byl v tomto smyslu dále budován, aby nejenom senát došel všech těch pracovních možností, na něž ústava pamatovala, a stal se tak vydatnou a užitečnou složkou celé. naší legislativy, nýbrž aby současně také obě sněmovny byly jedna druhé všemožnou oporou, jak toho v dnešních těžkých dobách a nesmírně komplikovaných poměrech celá technika naší zákonodárné práce a v prvé řadě ovšem zájem státu, nezbytně vyžadují.

Stojíme na konci prvého období činnosti Národního shromáždění, tvoří se nové parlamentní tradice, určují se základní hlediska pro další parlamentní práci a toužíme proto upřímně, aby se vše to dálo ve vzájemném respektování a věrné součinnosti všech těch, kdož před dějinami nesou odpovědnost za další osudy tohoto státu.

Vážený senáte! My v senátě můžeme podle pravdy říci, že jsme zde bez ohledu na rozpory stran vždy pracovali v ovzduší vzájemné tolerance a loyality, na níž jsme právem byli vždy hrdými a jíž nikdy nezapomeneme. V instituci konference všech klubovních předsedů senátu měli jsme vždy prostředek vzájemných informací a vzájemného pochopení. Při pevném a tvrdém zastupování rozdílných stanovisek různých klubů bez rozdílu, zda koalice, či oposice, našli jsme vždy formy, jež mezi námi nekopaly propastí, ale naopak propasti ty usilovaly překlenout ve vědomí, že tam, kde osud dějin nás postavil v jeden státní celek a kde není, síly, jež by mohla tohoto svazku uvolniti, zájem všeho našeho obyvatelstva nezbytně vyžaduje hledati cesty k možné a rozumné součinnosti, k positivní tvůrčí práci pro lepší hospodářský a kulturní život všeho našeho lidu. Prominete mi zajisté, když si řeknu, že si k celému onomu způsobu, jímž jsme v senátě pracovali, můžeme jenom blahopřáti a toužiti, aby tyto dnešní tradice našeho senátu zůstaly zachovány i pro budoucnost.

Děkuji z celého srdce všem, kdož se o zdárný postup prací v senátě zasloužili, děkuji upřímně všem kolegyním a kolegům, kteří práce předsednictva usnadňovali; děkuji všem zástupcům tisku a parlamentním zpravodajům, jakož i všemu úřednictvu i zřízenectvu senátu za věrnou a oddanou pomoc, kterou každé chvíle skutky osvědčovalo.

Při našem dnešním rozchodu do nových voleb, jsem přesvědčen, že dny a léta naší součinnosti v tomto senátě zůstanou nám nezapomenutelnými, a mohu na konec vysloviti jenom vroucí přání, aby výsledek voleb příštích byl novým krokem k lepšímu životu celého našeho státu a všeho jeho obyvatelstva, do jehož rukou svěřené nám mandáty dnes vracíme. (Výborně! Potlesk.)

Končím schůzi.