Úterý 4. května 1926

Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: Klofáč.

Místopředsedové: dr Brabec, Donát, dr Hruban, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

131 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Peroutka, dr Schieszl, Syrový.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci: dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Spiesovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Jarolimovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se:)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 76. Návrh sen. Štolby, Kroihera, Olejníka a spol. na vládu o poskytnutí vydatné pomoci poškozeným zemědělcům obcí Prašného Újezda, Chlumu a okolí na okrese zbirožském, pol. okresu rokycanského.

Tisk 77. Návrh sen. Plamínkové a spol. na změnu § 6 zákona ze dne 24. května 1885, čís. 90. ř. z., p donucovacích pracovnách a ústavech polepšovacích.

Tisk 78. Návrh sen. Plamínkové a spol. na vydání zákona, kterým se upravuje správa národního školství v hlavním městě Praze.

Tisk 79. Návrh sen. Pánka, Šťastného a spol., aby byl vydán zákon o závaznosti kolektivních (tarifních) smluv.

Tisk 80. Vládní návrh zákona o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o soudech pracovních).

Tisk 81. Zpráva výboru ústavně - práv-ního o vládním návrhu zákona o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství rakousko - uherské-mu, říši Německé a německým státům (tisk 68).

Tisk 82. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru, III. rozpočtového výboru. IV. ústavně-právního výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva sjednaná v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou (tisk 20).

Tisk 83. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. zahraničního výboru, III. rozpočtového výboru, IV. ústavně-právního výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922 (tisk 21).

Tisk 84-84/10. Interpelace sen. Hampla, Šturce a soudr. na pana ministra veřejných prací ohledně regulace řeky Jizery.

Tisk 84/1. Interpelace sen. Hrejsy a spol. na celou vládu ohledně provedení hlavy II. § 6 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 227 Sb. z. a n.

Tisk 84/2. Interpelace sen. Hrejsy a spol. k panu ministrovi financí o předpisování daně z příjmů malozemědělcům, zvláště pak válečným poškozencům.

Tisk 84/3. Interpelace sen. F. Scholze, Stolberga a soudr. na pana ministra vnitra a na pana ministra školství a národní osvěty stran neoprávněného nadhánění pro českou menšinovou školu v Javorníku, Slezsko.

Tisk 84/4. Interpelace sen. F. Scholze, Stolberga a soudr. na pana ministra vnitra a na pana ministra školství a národní osvěty stran zabrání obecní kanceláře v Krasíkově, okres Zábřeh.

Tisk 84/5. Interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na veškerou vládu stran jednání zástupců vlády při poradách Mezinárodního úřadu práce.

Tisk 84/6. Interpelace sen. Reyzla, Beutela a soudr. na vládu stran soustavného ztěžování dovozu potravin.

Tisk 84/7. Interpelace sen. Habrmana, Petříka a soudr. na pana ministerského předsedu v záležitosti porušení základních ustanovení a úkolu pozemkové reformy snahou přejíti samosprávné korporace: zemi, okresy, svazy okresů a obce k získání vlastnictví k velko-statkářským lesům.

Tisk 84/8. Interpelace sen. Čipery a soudr. na pana ministerského předsedu o organisaci a působnosti t. zv. lesních družstev, jimiž vlastní účel pozemkové reformy má býti oslaben a porušen.

Tisk 84/9. Interpelace sen. Ant. Šolce a druhů na pana ministerského předsedu a ministra spravedlnosti ve věci vicepresidenta státního pozemkového úřadu dr Josefa Holúbka a jeho činnosti při provádění pozemkové reformy na Slovensku.

Tisk 84/10. Interpelace sen. Proška a spol. na pana ministra veřejných prací v záležitosti chikanování zemědělců při periodickém cejchování vah.

Tisk 85. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky a druhů na změnu, resp. doplnění zákona z 5. února 1907 říšského zákonníku č. 26, jenž týče se změn doplňků řádu živnostenského.

Tisk 86. Návrh sen. Pastyříka, Thoře a druhů na změnu § 151 živnostenského řádu (nov. z r. 1907).

Tisk 87. Návrh sen. Slámy, Thoře, Kianičky, Trčky a druhů, který se předkládá senátu na novelisaci zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 76. Návrh sen. Štolby, Kroihera, Olejníka a spol. na vládu o poskytnutí vydatné pomoci poškozeným zemědělcům obcí Prašného Újezda, Chlumu a okolí na okrese zbirožském, pol. okresu rokycanského.

Tisk 77. Návrh sen. Plamínkové a spol. na změnu § 6 zákona ze dne 24. května 1885, čís. 90 ř. z., o donucovacích pracovnách a ústavech polepšovacích.

Tisk 78. Návrh sen. Plamínkové a spol. na vydání zákona, kterým se upravuje správa národního školství v hlavním městě Praze.

Tisk 79. Návrh sen. Pánka, Šťastného a spol., aby byl vydán zákon o závaznosti kolektivních (tarifních) smluv.

Tisk 85. Návrh sen. Thoře, Pastyříka, Trčky a druhů na změnu. resp. doplnění zákona z 5. února 1907 říšského zákonníku čís. 26, jenž týče se změn doplňků řádu živnostenského.

Tisk 86. Návrh sen. Pastyříka, Thoře a druhů na změnu § 151 živnostenského řádu (nov. z r. 1907).

Tisk 87. Návrh sen. Slámy, Thoře, Kianičky, Trčky a druhů, který se předkládá senátu na novelisaci zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích za souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro zločin podle §u 15 č. 3 zákona na ochranu republiky.

Žádost krajského soudu v Čes. Budějovicích za svolení k stíhání sen. Sochora pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487 dotyčně 488a, 491 a 493 tr. z.

Žádost krajského soudu v Chebu za svolení k stíhání sen. Löwa pro přečin §u 14 č. 5. zákona na ochranu republiky.

Žádost krajského soudu v Olomouci za svolení k stíhání sen. Ad. Scholze pro přečin podle §u 14 č. 5. zákona na ochranu republiky a pro přestupek podle § 488 tr. z. a čl. V. zákona ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z 1863.

Zápisy o 16.-18. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda: Přikročíme k projednávání denního pořadu. Na programu je:

1. Zpráva I. sociálně - politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 65) k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců. Tisk 74.

Navrhuji, aby věc byla projednána v celkové době dvou hodin se stanovením řečnické lhůty na 20 minut.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický pan sen. Hrejsa, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Válečné a poválečné poměry vyžádaly si řešení četných otázek. K těmto otázkám patřila také otázka, jak zabezpečiti výživu válečných poškozenců. Poprvé stalo se tak po zrušení vyživovacích příspěvků zákonem ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona měli nárok na důchod válečných poškozenců ti, jichž příjem nepřesahoval 4.000 Kč. K výdělku těchto poškozenců připočítával se také výdělek z činnosti členů rodiny, kteří společně s poškozeným bydleli. Poškozencům, kteří byli nesamostatně výdělečně činní, se počítal jejich výdělek pouze poloviční částkou. Jelikož hranice příjmu, vylučující z nároku na důchod, byla nižší nežli tak zv. existenční minimum, byla zvýšena tato hranice zákonem ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., na 6.000 Kč u válečných poškozenců samostatně výdělečně činných a na 12.000 Kč u nesamostatně výdělečně činných. Tento zákon platil do konce prosince 1923. Pro rok 1924 snížena byla hranice příjmů vylučující nárok na důchod válečných poškozenců na 5.000 Kč, případně 10.000 Kč zákonem ze dne 10. dubna 1924, čís. 79 Sb. z. a n., jelikož nastal malý pokles cen nejdůležitějších potřeb životních.

Pro rok 1925 prodloužena platnost zákona čís. 79 z r. 1924 zákonem ze dne 19. prosince 1924, čís. 297 Sb. z. a n.

Nyní, velectění pánové, jedná se o zákonnou úpravu důchodu válečných poškozenců pro rok 1926. Předložená osnova zákona ponechává posavadní hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, t. j. 5.000 Kč u samostatně výdělečně činných a 10.000 Kč u hospodářsky nesamostatných, poněvadž nejdůležitější potřeby životní i přes velmi značný pokles zemědělských výrobků, který činí až 50 % u porovnání s rokem loňským, v době obchodů neklesly a poněvadž také poměry na pracovním trhu se dosud nezměnily.

Tímto zákonem má být zabezpečena nejnutnější výživa válečných poškozenců, jichž bylo 31. prosince m. r. celkem asi 514.500. Z nich bylo invalidů 20 - 100 %ních 126.134, vdov 100.023, sirotků 209.201, předků 79.172. Tedy pozůstalých celkem asi 388.396 osob. Těmto válečným poškozencům bylo vyplaceno důchodu od r. 1919 až do 31. prosince 1925 celkem 3.137,073.253 Kč. Nejtíže válkou postiženi jsou invalidé - slepci, jichž bylo posledního prosince roku 1924 597. Z nich bylo úplně zaopatřeno 427, přiděleno psů vůdců 92, hlavních skladů tabáku bylo uděleno 39, tabákové prodejny 206, nemovitost vlastní 71, opatřeny domoviny 76 a biografy 4, obchody a živnosti 32.

Mimo důchody poskytnuto dary a půjčkami slepcům 9,629.944 Kč. Váleční slepci jsou ze tří čtvrtin úplně zaopatřeni. Zemské úřady pro péči o válečné poškozence, případně charitativní péče, stará se záhy o školení válečných poškozenců. Největší počet jich byl školen v létech 1919 až 1920, a to celkem 6.648. Toto školení postupně klesalo, až v r. 1924 školeno pouze 97 invalidů. Celkový náklad na školení činí do 31. prosince 1924 8,064.904 Kč. Toto školení prováděno na vysokých, středních, průmyslových, obchodních, hospodářských, lesnických, živnostenských a občanských školách.

Léčení válečných poškozenců početně stoupá. Invalidé jsou léčeni ve speciálních léčebnách plicních, lázeňských ústavech, veřejných nemocnicích a nemocnicích vojenských, nejvíce však v domácím léčení. S počátku bylo nejvíce válečných invalidů léčeno v nemocnicích vojenských. Postupem doby vyvíjí se nejlépe a nejlépe vyhovuje léčení ambulatorní. R. 1924 bylo léčeno ambulatorně přes 10.000 invalidů. Tuberkulosních nejvíce léčeno v r. 1925 a rovněž také specielních chorob, a to v léčebných ústavech. Celkový náklad na léčení činil za uplynulých 5 let 89,365.071 Kč.

Zvláštní kategorií jsou invalidé choromyslní. Choromyslných bylo rovněž nejvíce v r. 1923 a u těchto lze pozorovati největší úmrtnost. Jinak úmrtnost válečných invalidů nevykazuje téměř vyšší procento než úmrtnost normální. Na choromyslné bylo vydáno 22 milionů korun.

Z důvodů osamostatnění, případně pomoci v nouzi, byly uděleny válečným poškozencům dary a půjčky a na osamostatnění byly povolovány kapitalisace důchodů. Dary byly poskytnuty na výpomoc v nouzi, na výživu, na zaplacení dluhů, na zařízení domácnosti, na zaplacení nájemného, na cestovné, na ošacení, léčení rodin, stěhování, pohřebné, opravy domků a různé jiné účely. Na darech bylo za celou činnost zemských úřadů do konce r. 1924 poskytnuto válečným poškozencům Kč 16,659.112, a to v 79.532 případech. Kapitalisací důchodů bylo povoleno 1.807 v úhrnné částce 13,415.072 Kč. Kapitalisace byly povolovány na zařízení živnosti, zvelebení živností, postavení a opravu domků, na zakoupení realit, strojů, živnostenského zařízení a dokonání studií. Půjčky byly povoleny z největší části do trafik, živností a obchodů, na pozemkovou reformu a jiné účely. Půjčky do trafik byly povoleny asi ve 359 případech částkou 8,795.694 Kč. Dosud bylo obsazeno v celé republice 16.000 trafik válečnými poškozenci. Jednotlivým válečným poškozencům bylo vydáno na půjčkách 25,094.571 Kč, z čehož až dosud byla polovina splacena.

Jak jsem již dříve podotkl, byly půjčky povoleny z největší části na osamostatnění válečných invalidů a možno říci, že v mnohých případech se tyto půjčky osvědčily a že řádní váleční poškozenci použili povolených jim půjček jakož i kapitalisací na zařízení živností a obchodů, takže někteří ubyli z péče válečné.

Zvláštní kapitolou je invalidní družstevnictví. Ihned po převratu tvořila se invalidní družstva horečně rychle a právě tak rychle, jak se tvořila, tak rvchle zase upadala. Tak na př. v Čechách bylo utvořeno v r. 1920 161 družstev invalidů a r. 1924 bylo jich pouze 82. Vinu toho třeba hledati v družstvech samých u členů jejich, a to ponejvíce z důvodů, že nechápali důležitost účelu družstevnictví.

Ministerstvo sociální péče zjistilo včas stav družstev a od r. 1923 nepovolovalo už v tak značných částkách půjčky invalidním družstvům. Invalidním družstvům bylo povoleno od počátku až do konce r. 1924 na půjčkách 5,512.682 Kč.

Velmi důležitou složkou péče charitativní o válečné poškozence je péče o amputované. Od r. 1919 do 30. června 1925 bylo vyplaceno za orthopedické pomůcky 58,111.569 Kč. Ministerstvo sociální péče, jemuž zákonem ze dne 8. dubna 1919, čís. 119 Sb. z. a n., byla péče o válečné poškozence svěřena, a jemu podřízené úřady snažily se zmírniti těžký osud válečných poškozenců podle míry prostředků, jež mu byly rozpočtem dány k disposici. Možno, velectění pánové, vším právem tvrditi, že i náš stát postaral se o válečné poskozence, kteří v cizích službách přišli o zdraví, anebo utrpěli újmy na svém zdraví, jejich pozůstalé, nebo příslušníky jejich rodin ne hůře, naopak mnohem lépe než ostatní státy, jako Rakousko, Francie, Anglie a jiné. Předloženou zákonnou osnovou mají býti zabezpečeny důchody válečným poškozencům pro rok 1926. Sociálně-politický výbor pojednal o této předloze zákona ve své schůzi 20. dubna t. r. a doporoučí ji slavnému senátu k ústavnímu schválení.

Sociálně-politický výbor také se usnesl na připojené resoluci (čte): >Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila návrh novely zákona čís. 146 z roku 1923, kterou by se válečným poškozencům, zvláště jich pozůstalým poskytla dodatečná lhůta k přihlášce, jíž bez vlastní viny zmeškali.<

Je totiž ještě celá řada válečných poškozenců, kteří neučinili přihlášky o důchod válečných poškozenců do 31. prosince r. 1923. Někteří tak učinili z ideálních důvodů, nechtějíce bráti od státu důchod, jiní z nevědomosti. Někdy to bylo také zaviněno jinými činiteli, soudy neupozornily poručníky nezletilců, aby včas přihlášku učinili, jinde zase, zvláště v zaostalejších krajích je mnoho vdov a zvláště předků válečných poškozenců, kteří z nevědomosti přihlášky včas neučinili. Zemský úřad pro péči o válečné poskozence musil zamítati takové opožděné přihlášky a rovněž ministerstvo sociální péče musilo odmítati podaná odvolání, jelikož zákon čís. 146 z r. 1923 jiného řešení nepřipouštěl. Podle této resoluce ukládá se ministerstvu sociální péče, aby předložilo novelu tohoto zákona, aby tak poskytnuta byla ještě poslední lhůta těm válečným poškozencům, kteří včas nemohly přihlášku učiniti, anebo z nevědomosti nebo z jiných důvodů tak bez své viny neučinili.

Sociálně - politický výbor doporoučí také přijetí této resoluce k ústavnímu schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan zpravodaj sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Hranice příjmu, při níž váleční poškozenci nemají právního nároku oproti státu na podporu, má přirozeně význam pro finance státní, neboť čím vyšší ta hranice je, tím menší počet válečných poškozenců od státu bere ten příplatek, kdežto čím ta hranice je nižší, tím počet válečných poškozenců je větší a státní pokladna tudíž je více zavázána platiti. Tato výše byla, jak referent sociálně-politického výboru zde již se zmínil, dvakráte změněna. Původní výše 4.000 Kč byla pak zvýšena na 6.000 Kč, v loňském roce na 5.000 Kč. Letošní rok ponechává číslici loňskou, loňskou hranici, tedy v tom směru požadavek oproti státní pokladně v roku 1926 nebude změněn, tedy nebude vyšší, než byl roku loňského. Pokud se týče nákladu na r. 1926, je tento náklad vlastně již slavným senátem schválen, neboť požadavek nalézá se ve schváleném rozpočtu, a to v kap. XXI., tit. 4, § 2, kde pro země historické a Slovensko je požadavek 379,650.000 Kč a pro Podkarpatskou Rus 20,370.000 Kč, tedy úhrnem asi 400 milionů Kč.

Tuto částku asi bude dotčený zákon vyžadovati a tato částka, jak pravím, byla již slavným senátem při schválení rozpočtu na rok 1926 povolena. Tudíž přijetím této osnovy zákona, nevyniká žádný nový náklad financím státním. Rozpočtový výbor z toho důvodu navrhuje slavnému senátu přijetí této osnovy.

Pokud se týče resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby novelou povolena byla nová lhůta těm válečným poškozencům, kteří včas těch prvních zákonů se nepřihlásili a tudíž nároku právního oproti státu nyní nemají, upozorňuji, že slavný senát již při projednávání rozpočtu na rok 1924 podobnou resoluci učinil, kdy ovšem se pouze vyzývala vláda, aby cestou milosti těm poškozencům, kteří zmeškali lhůtu a jsou ve špatných majetkových poměrech, aspoň dávala jistou částku, podporu, kolik dělá normální příspěvek státní. Tedy takové podpory nedávaly se poškozencům z právního nároku, nýbrž jen z útrpnosti a milosrdenství a takto se ty podpory dávaly.

Pokud vláda tuto resoluci praktikovala, (Zpravodaj sen. Hrejsa: Stalo se!) nevím, vím jen asi ze dvou případů, že si stěžovali, že nebyly povoleny příspěvky, těch případů není mnoho.

Tato resoluce má odstraniti tento stav milosti, má dáti zase právní nárok a proto rozpočtový výbor se plně připojuje k této resoluci. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu je přihlášen pan sen. Ant. Novák, uděluji mu je.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Budiž mi prominuto, jestli dříve, než promluvím k otázce, jež je předmětem jednání dnešní plenární schůze, poukáži na veliký význam sociálního zápasu, který rozvíjí se v hornictví v Anglii. Podle docházejících zpráv vypukla v těchto dnech generální stávka horníků, jíž zúčastní se přes jeden milion horníků, dělníků, jichž práce je nejtěžším životním povoláním, nejsvízelnější. Horníci, jichž veliký zápas provází třídně vědomé československé dělnictvo s nejvřelejšími sympatiemi, byli donuceni k tomuto zápasu odmítavým chováním majitelů dolů k oprávněným svým požadavkům. Horníci, jichž údělem je těžká, zdraví škodlivá práce, žádali pouze mzdu, která by jim a jich rodinám zajistila nejnutnější potřeby životní. Po dlouhém jednání snažili se přesvědčiti majitele dolů o oprávněnosti svých přání, ale jejich úsilí bylo marné. Majitelé dolů v domnění, že uhelná krise může býti řešena jedině snížením mezd a zhoršením pracovních podmínek dělnictva, odmítali veškeré návrhy zástupců horníků jednotlivých dolů, chtějíce svésti se svými zaměstnanci boj, aby jejich další snahy znemožnili a pracovní a mzdové podmínky zhoršili.

Veliký boj horníků v Anglii je pouhým důsledkem kapitalistického systému, založeného na vykořisťování práce. Obrovský sociální zápas horníků vyvolal mohutný ohlas mezi dělnictvem všech států, tím více, když anglické odborové organisace bez rozdílu prohlašují se s horníky solidárními a slibují jim všestrannou pomoc. Snad již v této chvíli je prohlášena generální stávka v Anglii. Této stávky zúčastní se několik milionů dělníků všech odborů, aby manifestovali za spravedlivá a lidská práva horníků anglických.

Československá sociální demokracie sleduje veliký a spravedlivý zápas horníků s plným zájmem a vyslovuje bojujícím své vřelé sympatie. (Potlesk.) Je přesvědčena, že věc horníků v Anglii je spravedlivá, a musí proto zvítěziti. Jde tu o boj hospodářsky slabších dělníků proti mocným a finančně silným kapitalistům. Jde tu také o uznání spravedlivých a dělnické práce nutných požadavků. V takovém případě pochopitelně je místo sociální demokracie na straně dělnictva, jemuž nejen přeje vítězství a k němuž také podle svých sil bude spolupomáhati. (Výborně! - Potesk.)

Internationála horníků v Bruselu, k níž přináleží značná část československého hornictva, usnesla se zabrániti vývozu uhlí do Anglie. Také v tomto směru horníci Československa splní svoji povinnost a podle svých sil přispějí k vítězství horníků anglických. (Výborně! - Potlesk.) Obrovský sociální zápas mezi prací a kapitálem v Anglii je důkazem vzrůstajících rozporů společenských a třídních. Jde tu o největší sociální boj dělnické třídy. Nikdy ještě nebyly uvedeny do pohybu za splnění oprávněných hospodářských požadavků tak velké síly, jaké nyní objevují se v Anglii. Nikde také ještě se nerozestu-povala společnost na dva nepřátelské tábory, jako v tomto případě. Je to důkazem, že společenské a třídní protivy se přiostřují.

Prohlašujeme, že nebude ve společnosti klidu, že nenastane spokojenosti, dokud nebudou odstraněny příčiny vykořisťování člověka člověkem. Boj v Anglii je toho nejlepším dokladem. Sledujeme tento veliký zápas s mimořádným zájmem a s vřelými sympatiemi. Učiníme vše, co je v našich silách, aby spravedlivá věc horníků a dělníků v Anglii zvítězila, neboť jasno je, že vítězství horníků anglických znamená vítězství dělnictva československého. (Tak jest! - Výborně! - Potlesk.)

Slavný senáte! Nyní budiž mi dovoleno, abych k projednávanému dennímu pořadu pronesl také několik poznámek. V dubnu bylo tomu právě 7 roků, kdy s tohoto místa pan posl. dr Schiessel po prvé referoval o zákoně, podle kterého péče o válečné poškozence přikazuje se do oboru působnosti ministerstva sociální péče. Dalšími zákony z roku 1920 a z roku 1922, kde já jsem měl tu čest býti zpravodajem o zákonech, jak již pan referent uvedl, péče o válečné poškozence byla zákonně přesně upravena.

Už tehdy jsem kladl důraz jako zpravodaj výboru socíálně-politického na to, že zákonem z roku 1920, stejně tak zákonem z roku 1922, péče o válečné poškozence úplně vybudována není, a že touto otázkou budou se naše sbory zákonodárné zaměstnávati i nadále. Také jsem se tím nikdy netajil a bylo jasné, ze tento stát, na troskách Rakouska po světové válce vybudovaný, při této materii obrovské, pro prvopočátek velmi těžké ke zpracování, nebude snad schopen do té míry vybudovati své zákonodárství v tomto oboru, aby plně mohlo se vyrovnati státům vítězným. Ba dokonce musím konstatovati, že naše péče o válečné poškozence nevyrovná se ani zákonné ochraně německé, třeba Německo bylo vedeno naprosto jinými důvody. To jsou celkem velmi známé otázky.

Pan referent zde poukázal na cifry, v jakém počtu musíme dnes ještě s obětmi světové války počítati. Já jsem si také připravil pro svůj referát některé cifry, které považuji za určitý podklad požadavků, ještě dále mnou uvedených.

K 31. prosinci 1925 máme celkem 514.300 válečných poškozenců. R. 1924 měli jsme 542.708 válečných poškozenců, je zde úbytek během jednoho roku 23.208 důchodců. 31. prosincem 1923 měli jsme jich celkem 588.280. Během roku ubylo 45.572, během dvou roků ubylo 73.780 důchodců. (Hlas: Úmrtím?) Ne úmrtím, to je pochopitelné. Váleční poškozenci nejsou váleční invalidé, jsou to vdovy, sirotci, předci atd. Bylo by snad zajímavo, ovšem čas na to nestačí ve vyměřené lhůtě, i po této stránce sledovati dorůstající sirotky, vdovy znovu se provdávající a invalidy umírající.

Bylo zde již panem referentem konstatováno - a podle cifer úředních do určité míry je to naprosto správné - že dík - řekl bych - poměrům, se kterými nejsme úplně spokojeni, úmrtnost mezi válečnými poškozenci není normálně daleko větší, než úmrtnost mezi zdravými občany.

Pokles tvoří hlavně dorůstající sirotci, vdovy, část umírajících atd. Já také jsem si je zde poznamenal. V období 1924 ubylo 23.043 invalidů, 17.087 vdov, 9023 sirotků. Naproti tomu v tomto období nám přibylo ještě 3581 tak zv. předků, kterým dodatečně po určitém šetření důchod byl přiznán.

Pouhý přehled za dva roky ukazuje, že náklad, který v tom celku tak straší 3 miliardami, podstatně se zmenší. Mohu zde konstatovati - a nemám naprosto žádné příčiny tajiti se tím, stejně tak jako nemám důvodu tajiti něco, co se mi nezdá správným - že ministerstvo sociální péče po stránce charitativní snažilo se v mezích rozpočtové možnosti úděl válečných poškozenců do jisté míry také zmírniti.

Pan referent zde uvedl cifry, pokud byli váleční poškozenci zaopatřeni trafikami. To je kapitola sama pro sebe. Válečným poškozencům bylo uděleno 16.000 a nějaký zlomek trafik, ale pro velkou řadu válečných poškozenců znamená to hotovou křížovou cestu. Musím znovu vytýkati nepochopení v řadách těch, kde mělo by se válečným poškozencům prospěti. Velectění pánové! Jsou celá sta případů, kde trafika není existenčním zajištěním dosavadních držitelů, nýbrž je vedlejším příjmem, ale velká většina těchto dosavadních držitelů trafik, jak lidově se říká, zuby nehty se brání, aby trafika, která pro ně znamená mimořádný příjem, bez kterého jsou existenčně zajištěni, byla postoupena válečnému poškozenci jako jediná záchrana. Váleční poškozenci musí prodělati křížovou cestu a v řadě případů se jim ještě trafiky nedostane, ačkoliv loyálně na druhé straně konstatuji, že u řady okresních finančních ředitelství a stejně u zemské finanční správy v Praze nalezl jsem dosud značné pochopení v tomto směru, které však bylo mnohdy bržděno vlivy mimo úřad se nalézajícími. (Místopředseda dr Soukup ujal se předsednictví.)


Související odkazy