Podle posledního sčítání v roce 1921 je v naší republice 94% lidí organisovaných v církvích a 6% bezvěrců. A těch 6% bezvěrců nyní chce, aby se podle nich řídil celý veřejný život. A těch 94% věřících lidí, v různých společnostech náboženských organisovaných, má býti vydáno na pospas 6% bezvěrců. Ale ti, jimž tímto zákonem se dává jistá odměna, ze kterého důvodu se jim dává? Jenom ustanoveným v duchovní správě, kteří vedou jednak matriku a jednak učí na kazatelnách, po př. ve školách starají se o mravní výchovu národa a stát za tuto činnost je honoruje. Duchovní, který není ve veřejném životě, který není farářem, podporu žádnou nedostává; stát zde platí skutečně jenom quasi zaměstnance.

Slavný senáte......(Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Karas (pokračuje): Stát dlouho nestaral se o honorování církevních hodnostářů, až teprve císař Josef II., a to je právě charakteristické, že císař Josef II., sám volnomyšlenkář, možno říci, sám bezvěrec, počal zřizovat fary, t. zv. josefínské, a ustanovil plat kněžím. A tedy on, ten volnomyšlenkář již tehdy před 150 lety dal 400 zlatých faráři. Představme si, co v roce 1782 zlatka znamenala a co by to bylo v dnešních penězích; a tentýž farář v naší republice donedávna měl 1200 Kč, tedy 600 zlatých! Tedy vidíme, jak ten císař Josef II., ačkoliv volnomyšlenkář, (Sen. Sochor: Nedávno jste mu vyčítal, že byl samovládce!).... ačkoliv byl nevěrec, viděl, jaký vyznam má výchova náboženská.

Další námitkou byly útoky na církevní majetek u nás. Již pan sen. Habrman vytýkal, že prý tento církevní majetek vůbec nikdy u nás nebyl zjištěn a já vím určitě, nemám právě zde spisy, že za Rakouska byl zjištěn církevní majetek, a to je charakteristické, četl jsem, tuším v roce 1900 tu statistiku a dověděl jsem se, že veškerý církevní majetek výnosový ve státě rakousko-uherském, byl odhadován na 300 milionů Kč a jediný Rothschild přiznal - a nepřiznal jistě všechno, co nemusil, kdežto církev nemohla se svého nemovitého majetku zamlčeti nic - 1200 milionů korun, tedy čtyřikráte více jediný člověk v Rakousku nežli celá církev dohromady. (Sen. Ant. Novák: Kdo to byl, kdo chtěl dát odvést miliony do ciziny? Arcibiskup brněnský o tom věděl!) Předně, jestli to byly miliony, bude vyšetřeno a arcibiskup o tom nevěděl. To dělal úředník pod rukou. (Sen. Ant. Novák: Bylo to prokázáno. Jak může arcibiskup tak hřešit!) Arcibiskup o tom nevěděl.

Jestli čítáte ten majetek umělecký, řeknu: Ano, k tomu uměleckému majetku se s pýchou hlásíme, neboť to, co vytvořila církev, co máme zde uměleckého, z ⁹/₁₀ vytvořeno bylo církví. (Sen. Ant. Novák: Jiráskovo "Temno" nám to povídá!) To je román. (Sen. Dundr: Ale Jirásek je nejlepší český spisovatel!) Román... ano, ale čtěte dějepisce a ne romanopisce. (Sen. Dundr: Čtěte Palackého!) A co tam Palacký říká? Do toho se nebudeme pouštět. Vytýká se, že prý majetek církevní je různě rozdělen, že jsou bohaté prebendy a chudé prebendy. Ano, to je výsledek historických dob. Bohaté prebendy měly účel, aby u takové prebendy byla škola, nemocnice: takový klášter byl zároveň školou hospodářskou, řemeslnickou. Stát se o školství nestaral, teprve prvá Marie Terezie začala zakládat školy. Když stát to převzal, většinu prebend skonfiskoval císař Josef II a co zbylo, to jsou většinou trosky. Zde pan místopředseda senátu Niessner kritisoval, že prý kněží fatovali jen ten výnos katastrální a výnos štolový prý je nepatrnou částkou. Táží se pana místopředsedy: Fatoval on svých 72 tisíc Kč, které béře on jako místopředseda senátu, fatoval je bernímu úřadu? (Sen. Ant. Novák: Udělal jste to vy?) Neudělal. (Sen. Ant. Novák: Jakým právem to tedy říkáte o něm? - Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Karas (pokračuje): Tak prosím, počkejte, já ještě nedomluvil. Pan kolega Novák se tak rozčiluje, počkejte, až domluvím. Zcela správně, nefatoval jsem, poněvadž mne zákon výslovně osvobozuje od tohoto fatování. A neosvobozoval zákon také duchovní, aby fatovali jen katastrální výnos? Ten kněz dělal to, co mu zákon dovoloval, a to je zločin? A když pan kolega činí také to, co mu zákon dovoluje, to není zločin? Vidíte, že když dva činí totéž, u jednoho je to zločin, a druhého ne. (Sen. Ant. Novák: Štolový výnos je také osvobozen!) Ano, a my právě dnes to chceme korigovati. Dnešní osnova říká: Každý musí příště fatovati skutečný výnos. Ale kdo to dosud nečinil, činil to úplně legálně a myslím, že jediný z nás nefatoval těch 60 tisíc Kč jako senátorské diety, poněvadž zákon nám to právo dává. A když tedy jiný jedná stejně tak podle zákona, nevyčítejte mu to. (Sen. Ant. Novák: Je to spravedlivé, vy žádáte od bezvěrců, aby vám přispívali na církevní účely!) Kdo těm bezvěrcům vede matriky? Okresní správa. Nemusím já také platiti na okresní správu za to vedení matrik? Já to platím také. Platím to pro radnici Pražskou v přirážkách. (Sen. Ant. Novák: Ten úředník politické správy slouží státu!) To jde do společné pokladny a nerozděluje se to podle toho, na co se to potřebuje.

Uznáváme, že nejsme ani my spokojeni s touto předlohou zákona, která je kompromisem různých názorů atd. a tedy, že nemůže uspokojovati žádnou z těchto stran. My na př. vytýkáme, že je zde zásadní rozpor mezi touto předlohou a zákonem, který jsme odhlasovali včera. Včera jsme řekli: Podřízený má míti menší plat, než přednosta úřadu. Dnes farář a kaplan mají míti stejně. Opouštíme zásadu, kterou jsme včera vynášeli jako zásadu nejvýše spravedlivou a rozumnou. (Hlas: Kaplan nebude bráti z polí!) O ty pole jste se již postarali, aby byly sebrány. Z dosavadních příjmů, které měl ten duchovní, se mu béře. Včera jsme prohlásili zásadu, že nový zákon nemá nikomu bráti, má jen přidávati a kdyby někdo měl podle nového systému míti méně, dá se mu vyrovnávací přídavek. Tento zákon béře beneficiátům, a vyrovnávací přídavek jim nedává. Vidíme, jak je tu zase jiná zásada. Ten duchovní, ačkoliv se po něm žádá maturita a vyšší studia, u duchovního katolické církve 4leté studium universitní, je zařazen mezi státní zaměstnance, pro které se vyžaduje pouze obecná škola. Tedy vysokoškolák je zde postaven na roveň jiným s obecnou školou. Ale při povyšování, při trienálkách, kdežto ten úředník státní pouze s obecnou školou má trienálku 1600 Kč a 1800 Kč, kněz má trienálky pouze o 872 Kč, tedy méně, nežli má úředník nejnižší kategorie. A dále u duchovních výchovný příspěvek na první dítě je 1200 Kč, na druhé dítě 600 Kč. To má menší příspěvek nežli zřízenec. Ten má na první dítě 1200 Kč a na druhé 900 Kč. My jsme slýchali a potvrzujeme, že děti právě z rodin kněžských, z těch náboženských společností, kde kněži měli dovoleno se ženiti, bývají rodiny vzorné a přece to dítko nemá míti nároku, aby mělo výchovný přídavek jako dítě dělníka nebo posledního zřízence? (Hlas: Vždyť dělník žádný přídavek nemá.) Já se opravuji, říkám zřízenec.

Zde vidíte jaké nesrovnalosti a nespravedlnosti jsou v tomto zákoně. Dále příspěvky pensijní musí platiti i ten duchovní, který sám nedostává žádné kongruy od státu. Farář na malé osadě má míti stejný plat jako na velké, který má velkou práci, není rozlišováno množství práce. Je viděti, že zde máme spoustu námitek, které se příčí zásadám včera usneseného zákona o platech státních zaměstnanců a učitelů. Vzdělání od nich požaduje stát vysoké, ale honorován je níže nežli poslední úředník a dokonce níže než zřízenec. (Hlas: Platíte si vaši čeleď taky!) My stále zapomínáme na podstatu kongruy. Kongrua oproti dotačním přídavkům je vlastně jenom doplatek na příjem, který duchovní má ze svého církevního beneficia. Víme, že katolické církevní jmění stát zkonfiskoval pro sebe a doplácí jen zbytek, kdežto u jiných církví stát platí celé to, abych tak řekl, služné těch ostatních církví. Je viděti zase se strany katolické církve oběť.... (Sen. Dundr: Vy jste se vždycky obětovali!)

Tím přicházím k Náboženské Matici, ze které stát má doplatky dávati. Bylo zde o této věci mluveno skutečně loyálně a poctivě pány řečníky, jako kolegou Pichlem a dr Veselým, kteří o těchto otázkách mluvili. Ale neupozornili na všechny okolnosti, na které upozorňuji já. Náboženská Matice vznikla z majetku zrušených klášterů a různých beneficií za císaře Josefa II. Byl to majetek velmi krásný. V Praze zemská správa politická, je dům Náboženské Matice, budova vrchního zemského soudu, vojenská nemocnice celá náleží Náboženské Matici, ten ohromný komplex v Hybernské ulici a na náměstí Republiky, ten dům, kde je finanční ředitelství, ten ohromný komplex, je majetkem Náboženské Matice! Máme v Praze několik kasáren a ty všechny jsou jejím majetkem. Náboženská Matice měla veliká panství, která rakouský stát v krisi finanční po válkách napoleonských prodal za pakatýlek knížeti Metternichovi. Ten to zkoupil od něj za 40.000 zlatých. A rád bych věděl, co dal dnes za ten objekt pozemkový úřad? Tenkráte to najal stát pro svoje cíle za pakatýl a dnes se nabízí jen za ten objekt v Hybernské ulici 180 milionů. (Hlas: Konfiskovali to po Bílé Hoře a zač to prodávali.) 180 milionů nabízí se za ten objekt a stát z toho platí nájem 4000 Kč!

Za kasárny, kde jsou umístěny v Praze dva pluky, platí stát 800 Kč, co nestačí ani na kominíka. Je-li Náboženská Matice pasivní, totiž vynáší jen 2 miliony Kč, to je důsledek té správy. Kdyby se prodal objekt v Hybernské ulici za 180 milionů Kč a částka ta uložena na 5%, neslo by to 8 až 9 milionů. To je jedna věc Náboženské Matice. Jestliže tady dnes stát musí na Náboženskou Matici dopláceti, je to jeho vinou, neboť kdysi se s Náboženskou Maticí špatně hospodařilo a ještě dnes se s ní špatně hospodaří. My tedy vytýkáme tomu zákonu veliké nedostatky a vady, ale uznáváme: Je to kompromis. Chceme býti aspoň uznalí, poněvadž nemůžeme prosaditi něco lepšího. Politika je umění, za daných poměrů docíliti uskutečnění z mého programu aspoň toho, co se uskutečniti dá. Hrc nebo nic, to je politika hazardní a my nejsme zvyklí takto pracovati. Chceme státi na reálné půdě.

Uznávám, že je řada poměrů a otázek mezi státem a církví, které by měly býti upraveny. V programu koalice jsme měli úpravu poměru církve ke státu, tedy ne rozluku církve od státu. Stát sám přichází dnes na př. s jedním dluhem té úpravy, a to s úpravou platů. Je třeba upraviti také hranice biskupství. Je třeba také otázku jmenovaní biskupů rozhodnouti. Sice pravil zde jeden řečník, buď pan sen. dr Veselý nebo Pichl, že ta otázka je rozřešena, neboť naše vláda učinila dotyčné usnesení. Ale otázka jmenování biskupů je věcí mezinárodních styků s hlavou církve katolické; to není tedy jednostranná otázka. Musíte uznati, že každý celek, každá korporace, každá církev, má potřebu vybrati si své osoby sama. (Hlas: Církev není spolkem.) Řekl jsem, každá korporace. Stát může míti moc, aby negativně zasahoval, aby řekl: ta osoba by mi vyhovovala, proti této ničeho nemám; ale není možno připustiti, aby stát se mohl míchati do věcí církevních. Musíte uznati, že to není možné. Zde je potřeba mezinárodní dohody konkordátu. Úmluva mezi papežem a státem je také spravedlivá a neujdeme tomu, že budeme museti řešiti takovou smlouvou poměry, které jsou v zájmu obou těch mocností, jak hlavy církve, tak státu.

Otázka patronátní také tluče na dveře parlamentu, neboť také vyžaduje toho, aby byla vyřešena.

Proč jsme pro tuto předlohu? Poněvadž přináší sociálně slabým podporu. Dosavad, kdykoliv se upravovaly poměry veřejných zaměstnanců, vždy se upravovaly také poměry církevních osob. Když jsme loni pracovali na sociálním pojištění veřejných zaměstnanců i sociální pojištění duchovním jsme dali.

Zvláště docilujeme tímto zákonem lepší distribuci majetku církevního; neboť větším beneficiím se bere, a na druhé straně tam, kde je malá kongrua dosažena, se to přidává. Vyrovnává se mezi bohatšími a slabšími. Je to tedy zároveň akt sociální spravedlnosti. Přisuzujeme kongruu všem církvím ve státě a přejem si, aby stát se všemi nakládal stejně, aby nikde nedával žádných finančních výhod. Výsad naše ústava nezná, privilegií; přejem si, aby také nebylo privilegia odiosa, aby také s nikým ve státě se nenakládalo hůře než s jiným, aby byla rovnost občanská i pro náboženské společnosti. Poněvadž oba tyto účely jsou tímto zákonem aspoň z části dosaženy, budeme hlasovati pro tyto předlohy. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Dalším řečníkem je pan sen. Kianička. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Kianička: Slávny senát! Od kedy som členom tohoto sboru, od tej doby pozornosťou sprevádzam reči tu povedané a môžem povedať, že som nepriateľom kilometrových rečí, ktoré sa vždy zvrhajú v najväčších prípadoch na vrhanie frází, mlátenie prázdnej slamy. A reč, ktorú povedal pán kolega Koutný, je najžeravejšou zbraňou pred tými, proti ktorým on tú reč predniesol.

Predovšetkým, kým prikročím k odôvodneniu stanoviska strany, ktorej mám tú česť byť členom, ku predloženej predlohe o úprave pôžitkov duchovným všetkých vierovyznaní, naším štátom uznaných, dovoľujem si čo najrozhodnejšie protestovať proti rozdávaniu morálky takmer všetkým stranám slávneho senátu, dňa 21. t. m. sociálnym demokratom kolegom Dundrom vtedy, keď prívrženci jeho vlastnej strany v Merklíne pri Plzni prepadli pred niekoľko hodinami sťa nejaká divá, všetkých ľudských citov zbavená chasa, pokojný, tichý, ba takmer nepolitický dorostenský tábor, ztýrajúc najpoprednejších činiteľov tamojšieho živnostníctva. Toto je činom, jemno rečeno, hnusným a opovrhnutiahodným, s ktorým činom sa soc.-dem. strana zaiste chlubiť nebude, ale bude sa za tento čin hodne hanbiť a v budúcnosti varovať podobných zverskostí, lebo pamätať musí, že i palica má dva konce, to je aký pochválen, taký na veky Amen.

Ako spravodlivý človek, musím poznamenať, že môj výrok negeneralizujem, ale ponechávam ho v doslovnom znení na ľudí tých, ktorí v Merklíne shromaždený náš dorast, našu nádeju, našu budúcnosť pri oslave svojho 5ročia založenia, t. j. zorganizovania v rámci jedinej slávnosti rozvinutia práporu sú prepadení a ztýraní. Na takýto barbarizmus a hyenizmus je môj výrok až mierny. Rád sa nechám presvedčiť skutočnosťou, že strana sociálnodemokratická poučí v budúcnosti svojich prívržencov, že podobné jednanie škodí prestiži strany a jej nivó vrhá v prach. V páde, že by dačo podobného sa ešte opakovať malo a vláda neporobila by dostatočné kroky na ochranu spolčovacieho práva, živnostníctvo porobí všetky kroky, ktoré na svoju ochranu za dobré uzná a nútené bude vyvodiť z toho dôsledky.

A pán kolega Dundr pri tej istej reči opovážil sa tu nám povedať, že Slováci majú nejaké chúťky. Slávny senát! Slováci majú božskými, ľudskými a zásadnými ústavnými zákony zabezpečené svoje práva a nie chúťky. (Tak jest! - Potlesk senátorú strany ľudové.) S tejto strany nepoznám kolegu. Bolo tu posmešne hádzané "nad Tatrou sa blýska" a ja očakával som od predsedníctva slávneho senátu, že patričnému pánovi budú ústa zavrené tak, aby mu raz navždy odpadla chuť národnú hymnu slovenskú tupiť. (Tak jest!) Páni moji, ja nikdy v živote svojom nepodám ruku tomu človekovi, ktorý sa opováži českú alebo slovenskú hymnu znevážiť. (Potlesk. - Sen. Ant. Novák: Kdo to udělal?) Z komunistického tábora bol ten pán. A ja hovorím, že toľkorát sa môže ešte stať, že nad Moskvou sa bude blýskať. (Potlesk.) Stanovisko mojej strany je náboženským veciam jasné nad slnko a riadi sa zásadou Krista, že: čo nechceš, aby ti iní činili, nečiň ani ty im. Vo strane našej soskupené sú všetky odtienky jestvujúcich vierovyznaní v našej republike, ale výchova našich prívržencov je taká, že jeden druhému do jeho náboženského presvedčenia sa nepletieme, považujúc to za najintímnejší majetok a právo každého jedného, to je za vec svedomia každého jedného a preto u nás v tomto ohľade, ako i v každom inom je harmónia tá najlepšia a najúplnejšia. U nás člen katolíkov svorne pracuje s členom každej inej konfesie na povznesení našeho stavu na ten prestol ľudskej spoločnosti, na ktorý prestol podľa na neho uvalených tiarch a povinností patrí.

Keď pozreme na históriu kongruy, ktorej korene sahajú až do dôb panovania cisára a kráľa Jozefa II. a sledujeme ju pozornosťou, musíme soznať, že prevzali sme ju ako dedictvo z neblahej pamäti rakúsko-uhorskej monarchie, prevezmúc všetky štátne základné zákony monarchie, prevzali sme i zákon o kongrue. Tuto spočíva právny podklad predlohy a my ako právni občania v právnom štáte musíme sa klaňať pred právnosťou zákona. To je fakt. (Výborně! - Potlesk.)

Kým nie je prevedený zákon o odluke cirkví od štátu, robí sa každá možná obštrukcia proti kongrue smiešnou.

Dámy a pánovia! Tí, čo dnes hlásajú najurputnejší boj proti tejto kongrue, mali hodne a hojne možností týmže zákonom, totiž zákonom o odluke cirkve od štátu znemožniť túto kongruu, ale vývin vecí z tohoto hľadiska ich presvedčil o tom, že v Čechách, na Morave, v Sliezsku je to ešte problém predčasný, nezralý, na Slovensku vôbec na tento čas neuskutočniteľný a tak dolu Vltavou a Váhom ešte mnoho vody utečie, kým tento problém dozraje.

Strana moja je za rozluku cirkve od štátu, ale je aj za odpolitizovanie cirkví vôbec. Ja sám osobne ako katolík odsudzujem a neraz verejne v novinách priklincoval som miešanie náboženstva do politiky alebo naopak. Držím toto za škodné pre bársktorú cirkev a mám obavu, že sa to na patričnej cirkvi vymstí.

A práve preto, že moja strana má smysel pre sociálnu spravodlivosť a ľudský cit, podpísala predloženú predlohu a bude pre ňu hlasovať.

Z dôvodu toho, keď bol prejednaný zákon o úprave platov štátnych zamestnancov, žiadame tiež, aby so stanoviska kongruy bola usporiadaná i otázka platov duchovenstva všetkých vierovyznaní preto, že vychodíme zo stanoviska čistej a pravej sociálnej spravedlnosti, pre všetkých občanov v našej republike vôbec. Tieto dôvody nás viedly k tomu, že stredný náš stav nie je demagogicky založený, lebo uznáva potreby každého stavu a všetkých občanov a preto náš klub pre túto osnovu zákona hlasovať bude.

Slávny senát! Dámy a pánovia! Nevďak je najšpatnejšia vlastnosť ľudského tvora. My všetci sme už nie mladí ľudia a preto z nás každý zažil ústrkov a poroby dosť z dôb zašlých. Rozpamätajte sa na tie časy, boly to v mnohých prípadoch kňazi, tak u vás ako i u nás na Slovensku, ktorí obodrovali nás v boji za práva národa. Boli to kňazi u nás katolícki a evanjelickí, ktorí stali si na špicu ukrivdených a utláčaných. Trpeli za ten ujarmený národ, boli žalárovaní, odstrkovaní, tupení, hanobení na svojom dobrom mene, hmotne zatláčaný práve odoberaním kongruy, obetovali všetko a vďačne za národ a nijak nemohli za činy svojich dávnych predchodcov. Boli to zrovna ztelesnené charaktery; svojimi duševnými plody obohatili a udržali našu literatúru a títo ľudia prešli s nami s prevratom do tejto našej spoločnej otčiny. Títo ľudia si nezaslúžia, aby v tejto vlasti, za ktorú oni celý svoj život sa borili, bolo s nima macošsky nakladané. Oni zaslúžia si ako každý na rade kus sociálnej spravedlnosti. Nepozerajte na kňazov, ktorí tak nečinili vtedy, nepriateľským okom, mnohí z nich už bijú sa v prsá svoje so slovami: mea kulpa, mea maxima kulpa, preorientovali sa a usilujú sa to nahradiť národu a štátu, čo zmeškali. Konečne pri nenapraviteľných a zpupných, má predloha zákona možnosť uviesť ich na koľaj slušnosti a povinnosti ku štátu. Podívajme sa, dámy a pánovia, koľko máme nepriateľov okolo seba. Máme ich až moc a bola by od nás štátnická nemúdrosť, narobiť si neodhlasovaním predlohy ešte viac, a to vnútorných a vzdelaných nepriateľov. Rozšafný a múdry štát hľadí všade na každom kroku a na každej strane získať si priateľov. Tak čiňme i my. Lež, vznešené dámy a ctení pánovia, vstúpme tak trochu do hlbín svojich duší a zadumajme sa a rozmýšľajme o tej tak výhlasne hlásanej sociálnej spravedlnosti. Či je prípustné v dnešnej demokratickej republike a či sa to i len trochu srovnáva so sociálnou spravedlnosťou, že by jeden kaplán na Slovensku, keď chcete, vám ho i pomenujem, tedy vzdelaný človek, mal jednu korunu 11 halierov denného platu.

Veď predloha táto sama v sebe vylučuje podpory toho kňaza, ktorý má ročného príjmu viac ako 19.000 Kč, teda podpora udeľuje sa tým, ktorých ročný príjem je menší než výšoznačený obnos. Podporuje ona tých chudobných a najchudobnejších. Takýmto ľuďom nedať to, čo im zákonom zaručené je, by bolo postrádanie ľudského citu. A preto keď odhlasuje moja strana predlohu túto, nezadá svojich pravých demokratických zásad ani na piaď, lež dokáže svoje úplné pochopenie pre pravú a nie prázdnymi ústami hlásanú sociálnu spravedlnosť.

Moja strana, ktorá chce žiť so všetkými vrstvami národa v naprostej snášanlivosti, či spoločenskej alebo politickej, tak ako i náboženskej, doprajúc každej vrstve našeho národa, čo jej patrí, už i so stanoviska ľudskosti a zásady: rovnaké práva, rovnaké povinnosti, hlasuje za predlohu. (Potlesk.)

Místopředseda Donát: Slovo dále má pan sen. Petor.

Sen. Petor: Slávny senát! Spôsobilo-li predloženie návrhu kongruového a jeho odhlasovanie poslaneckej snemovni rozčarovanie vo všetkých pokrokových vrstvách českého národa a ukázalo-li všetkým, kde smeruje vývoj tohoto štátu, pôsobilo zaiste na Slovensku toto rozčarovanie ďaleko silnejšie.

Kongrua dáva veľké zadosťučinenie celej našej práci a všetkým bojom slovenského proletariátu, ktorú viedol proti českej buržoázii stále ako proti buržoázii slovenskej a menovite reakcii. Ukazovali sme hneď vtedy, že celý ten boj "pokroková" česká buržoázia proti slovenskému klerikalizmu nie je žiadnym bojom proti reakcii "rešpektne" bojom svetla proti tme. Ako často s náležitým pathosom zdôrazňovali českí a slovenskí agrárnici alebo národní demokrati, ale že je to len boj o hospodársku a politickú pozíciu bojom o hmotné výhody plynúce z politickej moci.

Česká buržoázia, rešp. jej exponenti hlásali, že prišli na Slovensko ako nositelia pokroku. S odvolaním sa na husitskú tradíciu tvrdili, že prinášajú pokrok na zklerikalizované Slovensko. Dnes vidíme, ako celý tento boj je likvidovaný a miesto toho, aby skutočne Slovensko bolo vytrhnuté z kňazského vlivu, dávajú "Husiti" českých meštiackych strán spojenie s klerikálmi všetkých národností tohoto štátu Slovensko do rúk ľudákom. Lebo inak nie je možné charakterizovať postup strán dnešnej väčšiny pri pojednávaní kongruy a štátne-zamestnaneckých predlôh. Lebo nielen že strany väčšiny nepoužily príležitosti pri prejednávaní štátne-zamestnaneckých predlôh, aby poštátnily cirkevné školstvo na Slovensku, ale naopak, všetky návrhy smerujúce k tomuto cieľu zamietly a dnes už tu jednáme o zákone, ktorým stávajú sa agitátori klerikálni hospodársky dobre zaistenými, maďarónski farári výborne platenými štátnymi zamestnancami. Lebo kongrua nie je nič iného v podstate, než poštátnenie kňažstva.

Husitský štát dospel v 8. roku svojho trvania tak ďaleko, že dáva kňažstvu kongruu, že Slovensko miesto aby vytrhol z klerikálnych drápov, ešte hlbšie ho zatlačí do tmy klerikalizmu. Ale jednu výhodu má predsa odhlasovaná kongrua. Tým, že odhlasovanie demaskovalo pred celou verejnosťou planú pokrokovosť českých i slovenských pokrokárov. Ukázalo sa, že je len planým žvanením v ústach agrárnikov, národných demokratov a živnostníkov v boji proti klerikalizmu vždy ako na druhej strane, že bolo len vždy agitačným heslom a vždy planým hovorením agitácie ľudákov pre autonómiu, pre boj proti husitským a protináboženským Čechom. Clá a kongrua ukázala veľmi dobre, že kľudné a hospodárske záujmy v každom kapitalistickom štáte sú silnejšie než predstieraná láska k vlasti a národu, ako pokrokovosť buržoázie alebo ako jej protiklerikalizmus. Vlasť je každej buržoázii peňažný žok a národ im slúži k tomu, aby ho mohli drieť a vykorisťovať práve pomocou tých rôznych hesiel o ohroženej vlasti, národu, pokroku alebo náboženstvu, a preto sišli sa v jednej rade meštiaci, pokrokári aj klerikáli. Českí pokrokári odhodili všetky tie ich husitské fráze. Zabudli na všetko to, čo nám tak stále a stále na Slovensku vykladali o svojich bojoch proti Rímu, zabudli na husitskú revolúciu, s ktorou sa tak chválili pred Slovenskom. Zabudli na všetky husitské revolúcie, čo bolo skutočne pokrokové, a zachovali v pamäti len jedinú udalosť, ktorá im bola vzorom aj v dnešnom postupe, zachovali si vzpomienku na lipanskú väčšinu, na lipanskú koalíciu, na spojenie pokrokových a husitských pražanov s katolíckymi pány proti revolučným Táboritom a Sirotkom, reprezentujúcim v ten čas pracujúce massy vykorisťovaných českých sedliakov, vykorisťovaných stále katolíckymi pány a katolíckymi kňazmi, ako bohatými husitskými mešťany a kupcami pražskými.

Práve tak aj v ten čas sa spojili vykorisťovatelia husitskí i rímski katolíci proti vykorisťovaným, ako dnes husitskí českí meštiaci s klerikálmi českými, slovenskými aj maďarskými, aby mohli dosiahnuť najvyšších hospodárskych výhod pre príslušníkov svojej triedy a čo možné k najsilnejšiemu vykorisťovaniu a potlačeniu robotníckej triedy.

Vy, ktorí ste dnes v dohode s buržoáziou maďarskou, nemeckou a slovenskou, uvaľujete na proletariát ťažké bremená colným zákonom. Vy, ktorí ste prijatím zákona pôžitkového dali vysokým úradníkom 10tisícové prídavky a malým štátnym zamestnancom platy snížili, vy ste novodobými Pražany. Vy prevzali ste ich smutnú úlohu. Ako oni v ten čas doviedli sa pre záujmy svojich vačkov vyrovnať s tými proti, s ktorými ako po stránke náboženskej, tak ak nacionálnej do tej doby viedli boj, tak aj vy podali ste ruku nemeckej, slovenskej, aj maďarskej reakcii a tak vám pomohli uzákoniť lichvárske vykorisťovanie pracujúcej triedy. Zcela ochotne odmenu za toto dávate klerikálnym agitátorom, ktorými sú kňazi ktorejkoľvek cirkve, desiatky miliónov, zatým čo sa strhuje na daniach robotníkom z ich nedostatočných a hladových zárobkov.