Předseda: Klofáč.

Místopředsedové: dr Brabec, Donát, dr Hruban, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Lukeš.

120 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Engliš, dr Haussmann; za ministerstvo financí odborový přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci: dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 14 dní sen. Fahrnerovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 176. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o dani z cukru (tisk 164).

Tisk 177. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zvýšení daně z lihu (tisk 165).

Tisk 179. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru ústavně-právního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o provedení úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922, jakož i dodatečné dohody k této úmluvě, sjednané mezi uvedenými státy v Římě dne 23. února 1925 (tisk 169).

Tisk 180. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Najmana, Horáka, Anděla a druhů na změnu ustanovení zákona ze dne 5. února 1907, čís. 26 ř. z., jímž se mění a doplňuje živnostenský řád, a živnostenského zákona pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ze dne 10. října 1924, čís. 259 Sb. z. a n. (tisk 170).

Tisk 181. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 4. července 1923, čís. 151 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 2. července 1924, čís. 163 Sb. z. a n., o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících a společností s ručením obmezeným, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové (tisk 171).

Tisk 182. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k schválení prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná výměnou not v Angoře dne 11. dubna 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. května 1926, čís. 77 Sb. z. a n. (tisk 139).

Tisk 183. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná a podepsaná ve Varšavě dne 23. dubna 1925, s dodatky ze dne 3. července 1925 a 21. dubna 1926 (tisk 166).

Tisk 188. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Al. J. Beneše, Jiráčka a druhů (tisk 330) na změnu § 151 živnostenského řádu. (Nov. z roku 1907 - tisk 508).

Tisk 189. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Stenzla, dr Spiny, dr Luschky, inž. Junga a druhů (tisk 240), aby vydán byl zákon, jímž se mění §§ 275 a 276 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 526).

Tisk 190. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 318) zákona o úpravě poměrů družstev Podkarpatské Rusi (tisk 510).

Tisk 191. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 461) zákona o finanční podpoře elektrisace venkova (tisk 512).

Tisk 192. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 492) zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů "Jihočeské 6%ní investiční půjčky elektrisační z roku 1926 v částce 20,000.000,- Kč se zemskou zárukou" k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 513).

Tisk 193. Usnesení poslanecké sněmovny o iniciatívnom návrhu zákona posl. dr Dérera, inž. Nečase a súdr. na vydaní zákona o udelení štátneho občianstva československého niektorým osobám (tisk 225) a o iniciatívnom návrhu zákona posl. Szent-Iványho a súdr. (tisk 147) o doplnení § 10 zák. čl. XXII/1886 (tisk 514).

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby rozprava o 1. odstavci dnešního denního pořadu, totiž o

zprávě výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 164) o vládním návrhu zákona o dani z cukru, tisk 176 sloučena byla s rozpravou o 2. odstavci dnešního denního pořadu, totiž o

zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 165) o vládním návrhu zákona o zvýšení daně z lihu, tisk 177.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat, budeme tedy podle toho postupovati.

Poněvadž těmto věcem přiznána byla pilnost, navrhuji, aby projednány byly v celkové době tří hodin, se stanovením řečnické lhůty na ¼ hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Na denním pořadu tedy jsou:

Uděluji slovo panu sen. dr Karasovi, jako zpravodaji výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o dani z cukru.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Aktivování zvýšených požitků veřejných zaměstnanců, kteréžto požitky jsme přede dvěma dny schválili, přináší státu nový náklad, přibližně 700 milionů Kč. Máme-li zájem na tom, my v parlamentě i stát, o jehož prosperitu nám zajisté jde, musíme učiniti i druhý krok k uklidnění poměrů veřejných zaměstnanců, nejen usnésti se na zákoně výdajovém, ale také současně dáti státní správě příjem, aby tento výdaj mohla krýti.

Myslím o tom, že není nejmenší pochybnosti, že parlament musí míti povinnost zároveň opatřiti příjem státu.

Hledání toho příjmu: Byl jsem členem úřednické komise, která takřka rok připravovala tuto osnovu, a když jsme se zhruba shodli o zásadách zákona a viděli jsme finanční důsledky, řeklo se hned, odkud tato většina výdajů se vezme, a hledali jsme úhradu. V ministerstvu financí byly porady; otevřeli jsme státní rozpočet, zejména kapitolu ministerstva financí, probírali jsme daně jednu za druhou, jak jsou v rozpočtu projektovány, co asi státu vynesou. Probírali jsme kde co, která by snesla zvýšení, jak veliké asi zvýšení by se dalo docíliti, a s jakou vexací poplatnictva by zvýšení, neb zavedení nové daně bylo spojeno.

Poněvadž šlo o veliký obnos 700 milionů Kč, vidělo se, že zvýšení některých malých daní - neboť jak praví přísloví, šetřiti se má od sirky - tedy začali jsme také od sirek - ale to by vyneslo nepatrný pakatel. Dále jsme pomýšleli na zavedení daně na účty v restauracích podle vzoru ciziny, ale tam mají s touto daní špatné zkušenosti, poněvadž hostinští jí zneužívají tím, že daně vyberou, ale neodvedou státu. Přišel námět zvýšiti tabák. Stát diktuje cenu, a kdo chce koupiti, bude platiti. Zase se namítalo, že tato myšlenka je dobrá jen poněkud, neboť když zvýšen bude předmět, který není absolutně nutným, poklesne jeho konsum a když poklesne konsum, klesne zároveň zisk výrobků. Když se uvádělo, že na př. materiál na cigaretu sportku přijde asi maximálně na 3 haléře a prodává se tato cigareta za 16 haléřů, tedy je to prý tak veliký zisk, že není ani slušný. Ale byla zde ta obava, aby neklesl konsum. Konec konců byl ten, že zbyly jen dvě daně, které by se snad mohly zvýšiti a které by něco vynesly: líh a cukr.

Nyní v poslední době přišla na pomoc také cla zemědělská. Účel těchto byl zajisté hlavně pomoci zemědělství, ale současně byl i účel fiskální, aby státu opatřil jistý příjem a ulehčil krytí těchto nákladů.

Při hledání těchto pramenů musilo se počítati s tím, když některá daň by byla ideálně pěkná, anebo pro jistou třídu toužebná, že narazí na zájem druhé třídy, která bude musiti tu daň platiti. Reální politik musí pomýšleti jen na takovou daň, pro kterou za daných poměrů hospodářských a politických sežene majoritu. Daň obratová zvyšovati se nemůže, to víme všichni, ta by potřebovala spíše snížení, daň na uhlí také spíše snížení, než zvýšení. A tak tedy skutečně nám zbyly jen tyto dvě daně, daň z cukru a daň z lihu. Dnes, kdy máme položiti poslední kámen na stavbu úpravy požitků veřejných zaměstnanců a zakončiti tak tuto akci, která rozviřovala veřejnost již tak dlouho a která měla i nepříznivý vliv na volební výsledky u nás, je povinností naší, abychom uklidnili konečně veřejné zaměstnance a usnesli se zároveň na krytí těchto výdajů, které teď zde máme projednávati.

Prvou takovou z těch daní je na dnešním pořadu daň z cukru. Přiznávám se, že velmi těžko bylo rozhodovati se pro tuto daň, zejména vrstvám, které mezi svými voliči mají většinou chudé konsumenty, dělnickou třídu, drobné živnostníky, drobné zemědělce, neboť není pochyby, že cukr je nutná potravina, která i v zájmu veřejného zdravotnictví by měla býti prosta nějakých zatížení, aby bylo dokonce umožněno stupňovati konsum cukru. Víme, jak cukr je potřebný pro děti a konečně i pro každého dospělého a že náš průmysl cukerní je tak důležitá složka našeho průmyslu, že nesmíme nějakým přílišným zvyšováním daně znemožňovati jeho prosperitu u nás. I když víme, že z exportního cukru daň se neplatí, bude export v budoucnosti silně klesati, neboť cizina již sama bude si vyráběti tolik cukru, že nás potřebovati nebude. Náš cukerní průmysl již v zájmu zemědělství, které pěstuje pro něho surovinu, cukrovku a kukuřici, bude nutně potřebovati podpory, aby se konsum cukru doma stupňoval a cukrovary nebyly ve svém provozu ohroženy. Vidíme tedy, že je zájem jak konsumentů, tak i výrobců, aby se příliš tětiva u tohoto objektu nepřepínala. Když nicméně se přece k tomu sáhlo, tu rozhodovala hlavně výnosnost této daně a dále ty momenty, že daň na cukr je u nás poměrně o mnoho nižší, než jak byla před válkou. Před válkou obnášela 38 zlatých korun. Vezmeme-li valutární index jen 6,5, dává to asi 240 Kč, které by měla obnášeti daň. Ale my i se zvýšením měli jsme daň do poslední chvíle 54 Kč. Vezmeme-li cenu cukru v konsumu před válkou 78 haléřů a dnes 4,50 až 5 Kč, podle toho, jak daleko je obchodník od továrny, vidíme, že cena v konsumu ani nedosahuje indexu valutárního, který je u všech ostatních potravin. Tedy skutečně daň je pod normál a též cena v konsumu je pod normál. Poněvadž konsum cukru v posledních dobách silně na hlavu stoupal, v době předválečné byl nižší na hlavu, než máme teď, tedy i tento moment jaksi působil k tomu, že se vláda rozhodla, aby předložila osnovu zákona o zvýšení daně z cukru. Navrhuje se faktické zvýšení o 60 haléřů, současně inkameruje se dobrovolný příspěvek cukrovarníků ve výši 70 haléřů na 1 kg a při tom ještě, poněvadž dosud máme vázané hospodářství s cukrem, uložilo se cukrovarníkům, že z té nové daně 60 haléřů na 1 kg cukru smí jenom 20 haléřů přesunouti na konsumenty a těch 40 haléřů, že sami ponesou ze svých zisků. Celkem tedy nesou cukrovarníci 1,10 Kč a konsumenti celkově by platili asi 74 haléřů, takže celková daň na 1 kg cukru byla by asi 1,84 Kč.

Tedy, slavný senáte, jenom z těchto krátkých vývodů je patrno, jak byly vážně uváženy všemožné okolnosti, zda se má na to přistoupiti, a teprve po veliké rozvaze přistoupilo se k tomuto předmětu zdanění, neboť cukr při tomto nepatrném zvýšení daně - já nazývám to nepatrným zvýšením k poměru k ostatním daním a cenám - nám bude vynášeti jenom asi 200 milionů Kč, zajisté částka, která do této díry 700 milionů Kč dá hodně velikou ucpávku.

Proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu přistoupení k usnesení poslanecké sněmovny a já zejména upozorňuji na to, jestli byly námitky se stran, které par excellence mají zastupování pracujících tříd, zvláště jim dávám v úvahu, že snížením daně z uhlí o 60 milionů Kč vracíme vlastně tento obnos z té částky 200 milionů Kč ve prospěch dělnictva, (Výkřiky.) aby jim byla zabezpečena práce, aby byla spíše umožněna konkurence našeho uhlí za hranicemi a větší konsum domácího uhlí u nás. (Výkřiky.) Nechci říci, že je to dar, to není dar, to je nutnost sociální, ale je viděti, že zde uvažujeme, abychom nepoškodili žádnou z těchto tříd a přeci jim a státu opatřili větší příjem. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

V uvážení všech těchto momentů navrhuji slavnému senátu přijetí této osnovy zákona. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Žádám pana zpravodaje, aby podal zprávu o 2. odstavci dnešního denního pořadu, totiž o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zvýšení daně z lihu, tisk 177.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Při tom druhém kvítku z kytičky, kterou nám zde vláda předkládá v nových daních, posice je lehčí. Přiznávám se, že fakticky ani v oné komisi, ani snad ve veřejnosti, není velikých námitek proti dani lihové.

Ohledně lihu jedna část veřejnosti tvrdí, že je to škodlivá poživatina, jed. Jsou státy, které vůbec zakazují požívání alkoholu. I ti druzí, kteří nejsou přáteli naprosté abstinence, uznávají, že líh je luxusní poživatina, kromě případů v lékařství, když se ho užívá jako léku. Když se řekne, že se má zdaniti líh, tedy tím jednak potrefíme poživatinu luxusní a podruhé omezíme aspoň požívání této luxusní poživatiny škodlivé.

Všechny strany ovšem nesouhlasily s tím, aby daň z lihu byla zvýšena, výnosnost této daně je dosti jasná, neboť při dnešním dosti velikém konsumu daň tato vynese v normálních letech asi 75 milionů Kč za rok a na zbytek letošního roku (poněvadž má platiti od 1. července) asi 25 milionů Kč. Tedy 200 milionů Kč vynese daň z cukru, 75 milionů Kč vynese daň z lihu, tedy hned máme zde 275 milionů Kč, takřka polovinu nových nákladů. Když k tomu připočítáme výnos celní, který ovšem letošního roku bude malý, poněvadž tato cla budou platiti na malý zlomek roku, ale s těmi úsporami, které byly vynuceny na ministerstvu národní obrany, aby řadu objednávek odložilo na příští rok, touto úsporou dojdeme ke krytí celé částky letošního roku asi 690 až 700 milionů Kč. Ovšem, při zatížení lihu musíme také uvážiti moment průmyslu. I také líh a výroba lihu jest u nás důležitým objektem průmyslu; má důležitost i pro zemědělce - odpadky se vyživuje dobytek - lépe se konsumují brambory v chudých krajích, kde by se jiná plodina těžko zpracovala. Jest tedy i zájem zemědělectva, aby se ten průmysl udržel. Nesmíme jíti při zatěžování tak vysoko, aby se nemohl líh u nás již vyráběti. Zatížení lihovarů u nás je dosti vysoké. Dodnes měli jsme původní daň lihovou, která obnášela 12,20 Kč, 8 Kč licenční poplatek zavedený za války a námi recipovaný po převratu, tedy bylo 20,20 Kč. Tenkráte při pivu se říkalo: Dáme si ještě jednu sklenici na učitele. Vláda přichází s návrhem zvýšiti dnešní daň o 2,80 Kč. Bude tedy celkové zatížení lihu 25 h na 1 litru čistého alkoholu. Když povážíme, že je prodejní cena čistého lihu 35 Kč, k tomu pak ještě přistoupí obratová daň, vidíme, že zatížení daňové na čistém lihu je skutečně horentní. Ale z těch momentů, že je to luxusní potravina, po případě i zájem potírati alkoholism, námitek se nenašlo.

Jak se má toto zvýšení rozvésti? Máme doposud vázané hospodářství i s lihem jako s cukrem, to potrvá až do r. 1928. Státní správa má tedy i zde možnost rozvrhnouti tuto novou daň 2,80 Kč mezi výrobce a konsum. V důvodové zprávě vláda praví, že zamýšlí přesunouti na konsumenty 1,80 Kč a na výrobce 1 Kč. Již v rozpočtovém výboru jsem se zmínil o tom, že se mi tento přesun nezdá býti šťastným. Přesune-li se 1,80 Kč na konsum, víme, že konsum spočívá nejvíce v kořalce a likérech. Normální kořalka má míti 20% lihu, likéry 35%. Přesune-li se na 1 litr kořalky, která má 20% lihu, ¹/₅ této ceny, bylo by to asi 36 h na 1 litr. Poněvadž kořalka se konsumuje ve výčepnách, pravidelně ve čtvrtkách litru, byla by tedy cena 1 čtvrtky kořalky zvýšena o 9 haléřů. Poněvadž nemáme haléře, zvýší každá výčepna nikoli o 9, nýbrž o 10 haléřů. (Hlas: Při pivní dávce dala se tenkráte 3,4 hal.!) Zcela správně podotkl pan kolega, že tenkráte ta dávka 3,4 hal. se přirozeně na ty desetiny haléře nemohla počítati, a že se tedy počítaly celé 4 hal. Zkušenost z minulosti by nás měla přesvědčiti, že konsument platil více než výběrčí státu odevzdal. Bylo by vhodnější rozvrhnouti 2 Kč na konsum a 80 haléřů na průmysl, poněvadž ty 2 Kč by se převedly na 10 haléřů na čtvrtku litru kořalky, po případě 5 haléřů na sklenku likéru. Toto zvýšení 5 haléřů na sklence likéru by nikdo nepoznal.

V celku rozpočtový výbor souhlasí s touto daní a myslím, že ani v široké veřejnosti proti této dani není námitek, jako tomu bylo u cukru, a proto tím spíše doufá rozpočtový výbor, že slavný senát přistoupí k tomuto usnesení a tuto osnovu zákona schválí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Přihlášeni jsou tito řečníci: sen. Beutel, Šturc, dr Herz, a Havlena.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku panu sen. Beutelovi.

Sen. Beutel (německy): Slavný senáte! Způsob, jakým se zde v šíleném chvatu provádí zatížení lidu, budí živou vzpomínku na to, co se v Rakousku podobným způsobem provádělo, když šlo o daň z cukru. Předloha o dani z cukru vyvolává bezděky tuto vzpomínku, poněvadž také tehdy cukr byl oblíbeným druhem zboží, aby se zde při konsumu zaváděly vždy zase nové daně. Ve státě, ve kterém žijeme, se vlastně na tom mnoho nezměnilo. První parlament všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva přivodil svého času ve starém Rakousku roku 1907 po těžkých bojích daň z cukru k pádu, a bylo tehdy jen pomocí panské sněmovny možno tuto daň prosaditi. Od té doby tvořil cukr vždy znovu v rukou příslušné vlády a panujících stran prostředek pro vydírání. Dnes musíme říci, že jsme se ještě daleko neodrakouštili v tomto směru, jak se vždy tvrdí. Jak daleko jsme toho vzdáleni, dokazuje především způsob, jakým se jedná při vyřizování takovýchto otázek, a nemohu než protestovati proti způsobu, jakým se to děje. Chci to, co včera s tohoto místa můj klubovní kolega Niessner přednesl jako protest, jen podškrtnouti, neboť je přímo nedůstojno, jakým způsobem se takovéto zatížení lidu provádí, a s jakým chvatem, který pak vede ke scénám, kterých jsme se včera zde dožili. Musíme pak opětovně konstatovati, že vše, na čem se zde usnášíme, vlastně ani není potřebí projednávati, nýbrž že strany, které zde tvoří většinu, již vše pevně sjednaly, a že vše je bezvadně připraveno, aby jen nebylo možno poradami něco změniti. Jako kdysi za Rakouska, vidíme také zde, že panující třídy, které lid vykořisťují a jsou u vesla, znovu vždy zase totéž zboží zatěžují daněmi, které nemají sobě rovných, pokud jde o výnosnost pro stát a agrární strany, které se tím obohacují, jakož i pokud jde o nesnesitelnost pro pracující lid.

Předložené návrhy stran daně z cukru a lihu dokazují to opětně. Podle zprávy v poslanecké sněmovně se dovídáme, že se při celkové spotřebě 3½ milionu q výtěžek daně odhaduje podle provedených kalkulací na 200 milionů, tedy zase zvýšení toho, co dříve v tomto směru bylo vybráno od lidí, specielně chudých lidí, při nichž obživa kávou je takřka hlavní věcí, a které to nejtíže postihuje. Podle rozpočtů byla cukerní daň preliminována roku 1922 částkou 159 milionů, 1923 částkou 247 milionů, 1924 částkou 164 milionů, 1925 částkou 165 milionů a 1926 částkou 172 milionů. Z toho vysvítá, když se nyní mluví o 200 milionech, že se zase kalkuluje dosti vysoko přes posavadní příjmy. Ve skutečnosti má se věc ovšem poněkud jinak, i mohli jsme včera slyšeti z úst finančního ministra v rozpočtovém výboru senátu, že pro úhradu úřednického zákona potřebuje 450 milionů, pro úhradu učitelského zákona 450 milionů, a konečně pro jiné věci rovněž ještě peníze, takže těch 75 milionů daně z lihu jakož i výtěžek agrárních cel per 280 milionů stále ještě prý nepostačí a že se zde jeví deficit 550 milionů. Ministr dovozoval, jak o tom dnes čteme, že se domnívá, že z rozpočtu vytluče 600 milionů úspor, že to však na konec bude jen 300 milionů. Pan ministr financí není si tedy podle svých údajů o úsporách ještě úplně jist. Pod tímto dojmem bylo pak v senátním výboru schváleno usnesení poslanecké sněmovny, a máme se nyní také zde konečně usnésti o novém zatížení. Podíváme-li se na cifru konsumu, vidíme, že věc ve skutečnosti přece vypadá trochu jinak, nežli se nám líčí, i musíme pochybovati též o slovech pana ministra. Ve skutečnosti dlužno přece výtěžek pro stát vypočítati z toho, co nám dává spotřeba. Roku 1924 a 1925 zaznamenali jsme spotřebu cukru 29.000 vagónů. To dává výtěžek včetně daně z obratu dohromady 816,1 milionů. To je částka, která zajisté stojí za zmínku; přichází-li se nyní v senátě, obzvlášť ve výboru, s odůvodněním, jak je podal pan ministr financí, že nelze vystačiti, jedině z kalkulačních cifer v rozpočtových návrzích, pak ovšem lze velmi snadno dosíci schválení v této příčině, tím více, když, jak jsme slyšeli, máme před sebou takovéto výměnné obchody a když máme ještě zálohu v tom směru, že předloha bude povolena, dříve ještě nežli se o ní zahájily porady. Tento postup zase zde již dostatečně charakterisovali moji soudruzi ve straně. Nechci proto zde opakovati, ale parlamentární tato věc zajisté není. Celá dávka při 1 kg cukru činila posud 1,49 Kč, má tedy býti zvýšena o 60 hal. Jak to bude účinkovati při konsumu, jak to vedle cel pracujícím lidem poskytne možnost dále existovati, povážíme-li, že již nyní následkem cel nastává větší zatížení o 700 Kč ročně, to nelze vůbec dohlédnouti. V každé domácnosti bude to účinkovati způsobem, že to dnes ještě nelze říci, jak pracující lid má sehnati toto plus na daních, jak zde je kalkulováno, to je otázka, na kterou dnes velmi těžko lze odpověděti. Pro pracující obyvatelstvo je zde právě jen jedno východisko; opětně vybudovati své organisace a opětně vésti boj o vyšší mzdy, anebo, když to bude zameškáno, upadnouti do temného zoufalství a podvýživy, tedy jíti vstříc novému zmírání, rozmnožení nemocí, nouzi a bídě. Že dělnictvo není ochotno vzíti to na sebe, nepotřebuji zde zajisté zvláště zdůrazňovati, neboť všude vidíme, že pracující dělnictvo vystupuje a hlasitě a silně vystupuje proti tomuto novému zatížení, proti tomuto ztenčení svých podmínek existenčních. Není jinak možno, nežli že musíme zde tento protest podškrtnouti. Prokázali jsme již při jiných příležitostech, že se mzdy dělníků pohybují průměrně na výši nejvýše 100 korun týdně, ba zde v senátě byly ukazovány mzdové lístky, které dokazují, že se v některých krajinách platí týdenní mzda 40, 50 a 60 Kč. Jak mají tito lidé zde při takovémto neslýchaném zatížení existovati, když boj o život za takovýchto podmínek, při takovýchto mzdách dnes beztoho již je velmi těžký? Pracující dělnictvo právě v poznání toho, jak jsem již řekl, pořádalo všude protestní schůze, a my nemůžeme zatím činiti nic jiného, nežli zde rovněž se vším důrazem projeviti a pány z celní většiny zejména na německé straně upozorniti, že se nesmí diviti, jestliže od nynějška začne strašný sociální boj. Neboť jestliže se z této celní a daňové politiky, která se zde pěstuje, nemají vyvinouti chaotické poměry a nejtěžší sociální boje o denní chléb, pak právě bude potřeba pečovati v některé jiné formě o to, aby v jiném ohledu nastalo zlevnění, anebo reforma, zejména reforma správy ve všech oborech, poněvadž u nás je překročena nejvyšší hranice možnosti platiti daně. Neboť máme daně, které po převratu byly zavedeny jako nouzové daně a které již dávno uzrály k tomu, aby byly zrušeny, jako na př. to je daň z obratu, kterou svého času sám pan ministr financí dr Engliš prohlásil za ne právě morální a za opatření jen přechodné. Tehdy ovšem bylo ještě jinak, dnes však zdá se, že pan ministr financí na to zapomněl, když při poradách v rozpočtovém výboru mluvil o tom, že tato daň také nadále bude musit tvořiti pevnou základnu pro finanční rovnováhu ve státě. Daň, kterou tedy svého času označil za nemorální, poněvadž má zhoubný vliv na obchod a konsum, líčil nyní jakožto nepostradatelnou. To je rozpor, který se uplatňuje pro všechny velmi citelně, kterýž obyvatelstvo vedle zdražení všech potravin následkem usnesení, která dnes máme učiniti, rovněž tak následkem celních a daňových zákonů bude musit zaplatiti částkou 4-5%. Táž daň tedy, kterou pan ministr, financí roku 1919 a 1920 zatratil, má nyní, kdy se také opětně zvyšuje daň z cukru a z lihu, zase býti ponechána. Vidíme: šroub bez konce. Jakýkoli cit, jak to zde již bylo řečeno, pro nesmírnou nouzi dělníků, zaměstnanců a malorolníků přestal. Ano, vidíme dokonce, že vedle českých stran nyní také německé měšťácké strany majetných tříd se zúčastňují na tomto novém vyplenění lidu. Od agrárních stran jsme tomu přece bez ohledu na příslušnost národnosti zvyklí, že však také zástupcové maloživnostnictva a především křesťanští sociálové se k tomu propůjčují, jest jednání, které jest více nežli neslýchané, a které při obrovské krisi, kterou pracující lid musí trpěti, zajisté především ubohým ženám, jejichž hlasy tito pánové především byli zvoleni, bohdá otevře oči. Neboť při obrovské, stále více stoupající zkrácené práci a nezaměstnanosti budou to vedle mužů zejména ženy dělníků a matky dělnických dětí, u nichž ještě více než dosud panovati bude bezradnost a zoufalství. Ale co to překáží pánům z celní většiny, co to překáží pánům křesťanským sociálům a pánům ze živnostenské strany? Stojí přece psáno ve svatém písmě: Jděte a obohacujte se! Že tento obrovský tlak, způsobí protitlak, je jisto, tím více, ježto se ještě chystáte, v posledním okamžiku vedle zdražení chleba, mouky, cukru atd. také ještě beztak velmi hubené sociální pojištění, jak nyní slyšíme, v posledním okamžiku zhoršením uzpůsobiti tak, aby dělníkům téměř uloupena byla také v tomto směru poslední naděje v případech nemoci, nouze a stáří. Nemluvě ani o tom, jak udření, přes 65 roků staří dělníci zklamáni byli vládou předlohou o státním příspěvku k pojištění proti nezaměstnanosti. Takovéto jednání, pánové z většiny, ztenčuje nejen vážnost vlády a parlamentní většiny, nýbrž musí také přispěti k tomu, že podkopává poslední zbytek důvěry ke státu. Jen tak pokračujte, a prokáže se brzy to, co jsme již často řekli, že v nedaleké budoucnosti budete svými vlastními hrobníky.